Zpět

Pravděpodobně Dačické listy 1990, autor Jan Štěbeták.
Převzato ze stránky http://iregion.dacicko.info/dacice/mlyny.html

Mlýny na Dyji

Mlýny od nepaměti patří do naší krajiny, nerozlučně spjaty s potoky a řekami. Dnes jich již ubývá a žádný z těch, co leží na Dyji a jejích přítocích již nemele. Kolem mlýnů, postavených – jak se dodnes můžeme přesvědčit – v idylických místech, plynul, v nejednom případě po celá staletí, život tak, jak voda v jejich náhonech. Bytelné stavby jsou němými svědky minulosti, ale každá se svou historií. Někdy všeobecně známou, jindy obklopenou tajemstvím. Je nesnadné dnes tuto historii objasňovat. Představuje to mnoho času věnovaného pátráním v archivech, kronikách obcí, jímž mlýny patřily a v neposlední řadě i čerpání z přímého vyprávění pamětníků. Projděme se ve krátkosti po Dyji a připomeňme si její vodní mlýny s trochou historie.

Práce ve mlýně nebyla lehká. Většina mlýnů byla panských, církevních a povinnosti mlynářské chasy nebyly lehké. Osazenstvo většiny mlýnů tvořili: mlynář - pan otec, první dělník – stárek, druhý dělník – mládek a nejmladší – prášek. Čas od času přicházel do mlýna krajánek, což byl potulný mlynářský chasník. Většinou to byl vyučený sekerník čili truhlář, tesař, bednář, který uměl ve mlýně všechno opravit nebo udělat nové. Ve většině mlýnů se scházívala na besedu a vyprávění vesnická chasa.

Je jenom škoda, že o zdejších mlýnech a jejich historii je mi známo tak málo. Proto podávám základní dostupné údaje a věřím, že bude moci vyjít další pokračování tohoto článku, to již o jednotlivých stavbách.

Na naší řece Dyji – to je na území našeho státu – od pramene až do Písečné, je nyní jedenáct mlýnů. Celkem jich bývalo dvanáct. Projděme je jednotlivě tak, jak jsou známy některé skutečnosti z jejich historie.

Procházkův mlýn ve Slaviboři. První známý zápis je v kronice obce Černíč z roku 1784, kdy byl Pazderův. Dále je uváděn majitel Johan Veselý. V roce 1866 další majitel Jan Bláha a od roku 1896 Jan Procházka.

Svobodův mlýn v Černíči. Dříve Smejkalův mlýn je pod Černičským rybníkem, který byl vyhlášen státní přírodní rezervací, pro množství leknínů, stulíků a jiných vzácných rostlin, což již v současné době není skutečností. U mlýna se dochovala vodní tvrz, chráněná památkovým úřadem. Tato usedlost měla číslo popisné 1 a nebyla povinná robotou. Její majitel měl právo nosit bílé kalhoty a bílý klobouk. K rybníku se váže pověst o hastrmanovi a dlouhá píseň.

Podcestný mlýn. Dřívější majitelé Polívka a Benda. O mlýně je zatím známo jen to, že patřil do Malého Pěčína a za 2. světové války zdejší mlynář Benda pomáhal mnoha dačickým lidem moukou mletou “na černo”.

Homolkův mlýn – také Babkův. Tento mlýn byl v Dačicích. Z jeho historie mi dosud není dosud nic známo. Do současného stavu byl přestavěn za první republiky mlynářem Homolkou. Mlýnský náhon byl za komunismu zasypán a turbina zrušena.

Peckův mlýn. Dříve Frelův, Šantůčkův. Zřejmě prvním majitelem byl v roce 1678 Jiří Frölich. Místo, kde stojí Peckův mlýn, bývalo cílem mnoha výletníků z Dačic, pro svoji polohu v pěkném stinném údolí. Uvnitř se prodávalo lahvové pivo, limonáda a chléb mazaný tvarohem. Lavice, stoly a houpačky v příjemné prostředí u mlýna a lodička na řece, to vše sloužilo ke spokojenosti výletníků.

Illův mlýn - dříve Hejbalův. O něm mi zatím není zcela nic známo. Slečna Illová zemřela v domově důchodců v Budíškovicích, ale ve mlýně žila do pozdního věku sama.

Navrátilův mlýn – také Spálený, Hadrův – Hadrmühle, Navrátil, Králík, Kaltuš – to vše jsou majitelé mlýna, o němž je první zmínka z roku 1369.

Völfův mlýn či Oulehlů, další majitel JUDr. Mládek. O historii těchto dvou mlýnů není zatím známo více, než jména jejich majitelů.

Loucký mlýn na řece Dyji zaujímá výsadní postavení jako nejstarší mlýn na Moravě. Písemná zpráva existuje již z roku 1190, kdy Otto Český věnuje mlýn, ves s hospodou a kaplí sv. Ondřeje premonstrátskému klášteru v Louce u Znojma. Ves příslušející je Staré Hobzí. V roce 1369 se Loucký mlynář jmenoval Ulrych a dal svému švagrovi Konrádu s Chvaletína do zástavy svoji polovinu mlýna. Dále jsou uváděn majitelé: Schmidt – v roce 1663, Humel – r. 1670, Freihofer – r. 1681, Bauer – r.1699, Haselman – r. 1731 a Seidl v roce 1750. V roce 1897 mlýn vyhořel. Spáleniště koupil Vojtěch Špulák z Jemnice, který na za čtyři roky mlýn obnovil a 23.7. 1910 jej prodal Langovi z Nové Bystřice. Ten jej 18.3. 1911 prodává Josefu Coufalovi z emnice, jenž k němu přikupuje i mlýn Felixův, nyní Máchův. V roce 1920 je u mlýna postavena kaplička jako dík za přežití Coufalova syna v 1. světové válce. Josef Coufal umírá v roce 1923. Emil Coufal měl za manželku Karolinu Šantůčkovou z Hradištka (Peckův mlýn), tragicky zahynul na leteckém dni 14.7. 1932 v Jemnici. Posledním mlynářem a majitelem mlýna byl Valdemar Šantůček, bratr Karoliny. Mlýn byl zrušen roku 1952. Valdemar Šantůček prodal v roce 1975 mlýn ing. Habalovi.

Šulákův mlýn – mezi majitele patřil Jan Klang.

Modletický mlýn – je zbourán. Oba uvedené mlýny jsou zatím bez dalších zjištěných údajů.

Červený mlýn – na státní hranici s Rakouskem. První zpráva o tomto mlýnu, který patřil Písečné spolu s mlýnem v Modleticích pochází z roku 1368. Ve 14. Století byli majitelé páni z Hradce, později se majitelé měnili a byli jimi Krovicarové, Heischlerové, Horst a jako poslední majitelé jsou známy Collatovi z Brtnice od roku 1768 až do poslední pozemkové reformy.

Většina mlýnů byla panských a podléhala vrchnosti. Mlynář byl placen z “třetí míry”, což znamená , že za svou práci dostával třetí díl výmelného. Z toho musel mlynář ročně odvádět vrchnosti v dohodnutých ročních obdobích tři vykrmené vepře. Kromě toho měl ještě povinnost povoznickou, za níž dostával pro koně po míře ovsa. Jako zajímavost je možné dodat, že na Dyji, v místě “Na zámečku”, byla v roce 1782 přádelna, bělírna a barvírna bavlny, jejíž majitelem byl Flick.
Kromě dvanácti mlýnů na Dyji, nacházelo se na potocích, do Dyje se vlévajících, dalších 69 mlýnů. Zajímavé jsou i jejich názvy: Kolenův, Dráblův, Klikův, Vodňanský, Sokolův, Pavoukův, Soběstkův, Nechvátalův, Horní, Dolní, Hávův, Tříletův, Kláskův, Rajmunský, Chadimův, Kočnarův, Kotrčův, Kyprův, Jiřický, Rozenhamr, Felixův, Klepákův atd. Na Vápovce to bylo devět mlýnů, na Volfířovském potoce šest mlýnů atd.

Mlýny a jejich historie je námět velmi zajímavý. Podaří-li se zjistit v první etapě podrobnosti o mlýnech na Dyji a tyto zpracovat, přistoupím pak i podobným způsobem k historii mlýnů na přítocích. Závěrem chci poděkovat všem, kteří mi byli nápomocni v dosavadním pátrání po historii mlýnů a každému, kdo poskytne jakoukoli informaci k tomuto tématu, budu velmi vděčen.