Jabůrkova kronika města Třeště

Jedním z dokumentů k historii města Třeště a okolí, které se nacházejí v jihlavském Státním okresním archivu, je takzvaná Jabůrkova kronika. Byla sepsána v 19. století Františka Jabůrkem, soukenickým mistrem z Třeště. Nejedná se jen o suché dějiny města, ale o vyprávěcí kroniku, která zaznamenává všemožné příběhy, které se k městu váží. Často jsou doprovázeny malými ilustracemi - u povídání o ohních, které postihly město, je obrázek hořícího domu, u příbězích o vojácích zase postavička vojáka a tak podobně.

Úvodní ilustrace Jabůrkovy kroniky - Třešť v době vzniku kroniky

Jabůrkovu kroniku jsem získala díky Petru Valenovi, který ji nafotil v jihlavském SOkA. Zde chci postupně zveřejnit přepis a překlad do současné češtiny, protože přeci jen je tehdejší čeština pro dnešního čtenáře poněkud méně stravitelná. Začnu zmíněným povídáním o ohních, které mi přijde jako poměrně zajímavé.

Pro všechny zápisy měl pan Jabůrek vždy svědky - někdy jednoho, ale většinou dva, zpravidla velmi důvěryhodné. Faráře, kaplany, městské radní a další významné osobnosti. V některých zápisech, hlavně církevních, je uvádí, někde, hlavně ve "světských" záznamech, nikoli.

Kapitoly:

Úvod

Kniha letopisův pro upamatování minulých příběhů v městečku našem Třešti.

Tyto pamětihodné spisové zaznamenal takž, jak v pravdě se kdy bylo stalo, Franc Jabůrek, mistr soukenický. I kdokoliv tuto knihu dále podosáhne, může i každý takové pamětihodné příběhy, jakž v pravdě jest, dále psáti.

Dle numer a jiných znamení v listech vše k vynalezení jest.

Shledáno z mnohých letopisův a sepsáno roku 1800.

Poznámka na straně II:

Před tím ohněm tak jest bylo městečko naše Třešť a před mnoho lety bylo velmi malé, jenž z Batelova mši svatou vždy druhou neděli kněz sloužiti sem přišel, v těch letech byli mezi křesťany židi bytem, a v domě pod No. 116 neb Jabůrkovým, on byl kovář, byla škola židovská, za zámkem byla ohraděná obora pro zvěř, také tam mnoho danělek a srnců bylo, i jeleni, nad oborou byla panská ovčírna, z té ovčírny jsou některé chalupy postavené, věžka také bývala nad rathausem a tam byl šturmovní zvonek. A v domě pod No. 20 byla také věžka od bývalých pánů Vancaláků založená a také tak svůj byt měli. A v mnohých letech židé do hedné ulice všichni v 14 dnech přestěhováni být museli, tak vinopalna byl jest dům Říhy Jabůrka, kováře, musel zhandlován býti, jenž pod No. 116 jest. A léta 1790 též v tom domě u Ondřeje Jabůrka normálská škola, 1 klas pro křesťanské žáky 32 let byla.

Antonín Krechler, učitel. A spomocní Johan Tutter byl z Kamenice rodem.

Léta Páně jenž pan páter Lokvenz do Vilánce se dostal a jiného kapucína sem jsme dostali.

Poznámka na straně IV:

Léta Páně 1808 d. 22 Máje mezi pátou a šestou hodinou ráno, jenž u Stonařova až k Dlouhé Brtnici z oblaků mnoho kamení spadlo, po 1 N těžký, některé ale menší a některé ale přes jednu N těžký byly. Trefilo se to jest v tom roce, jenž byl svátek Nanebevstoupení Páně.
Tomáš Stejskal, farář

Léta P. 1686 zůstávali mezi křestany promíchané, tak ale v tomto roku v 14 dnech ve vykázané ulici všichni byli. Vinopalna byl dům kováře Jabůrka a dostal za něj jiný dům, jest pod No. 116 a byla to škola židovská. A za času hospodáře Ondřeje Jabůrka, kováře, v roku 1788 škola, jenž normální nastala pro první klas a byla tam 18 let.
Anton Krechler, učitel, on byl druhý klas učil ve škole proti hornímu kostelu, Johan Tuter spomocník v domě Jabůrkovým učil.
Kryštof Amler, farář

O stromách a porostlinách zemských (str. 1)

Léta Páně 1826, jenž se začali všudy cesty kamením dláždit, a stromy okolo nich sázet.
Franc Procházka, primas

Léta P. 1823 21. Aprille co u panského dvora jsou topolový stromy sázený
Jan First, vrchní

Také o zrostu zemských jablek
Léta P. 1560, jenž prvně semeno pošlo z nalezeného světa, od prostředního moře a léta 1717 hiberští františkáni to semeno prvně do Prahy přinesli, a u kláštera v zahradě je zaseli, a tak odtud dále do našich zemí se zemské jablka rozmáhat počaly. A léta P. 1751 jenž prvně jabka v Třešti pomalu sázet počali. Za vrchního správce byl Boháč příjmením, za jeho panování i on sám to semeno k sázení na panském gruntě u Třeště uvedl a od toho času jsou počati jabka zde.

Léta P. 1814 jsou 3 lípy u farské stodoly zasázeny za bývalého faráře Tomáše Stejskala a ty topolový stromy jsou zasázený roku 1821 za bývalého faráře Antonína Charváta.

(str. 2) Léta P. 1835 žita hojnost a velmi pěkný a ostatně všeho méně i zemských jablek málo a malý. 1 m. žita bylo prvně za 4 zl. 15 kr. / 4 zl. / 3 zl. 30 kr., pak za 3 zl a za 2 zl. 30 kr. i za 2 zl. v šejnových peněžích. Zdeť byly žně toho roku 9 dní před svatým Jakubem, však v mletí zle, byli lidé sobě doma zordnovati museli.

1836, dce 6. Augusti začali žně v našem položení, 10 dní před Nanebevzetím P.M., ten svátek se trefil v pondělí. V tom roce bylo všeho hojnost, 1 míra žita za 1 zl. 30 kr. až do 2 zl. 30 kr. nejdražší oves za 1 zl. 15 kr., zemská jablka 48 kr. 7 d. 8 lotů chleba za 15 kr.

O pokřtění Židů (str. 3)

Léta P. 1810, dne 9. března 1 židovský voják jakož na svátek svatých Cerhy a Stradioti od bývalýho faráře pokřtěn byl.
Tomáš Stejskal, farář

Léta pak 1828, d. 28. Septembri jakož na den Svatého Václava, jenž se v neděli trefilo, tak jistý vinopal s celou svou familií, totož žena, 3 dospělé děti pokřtěni byli. Byl ale v Třešti vinopalníkem,i také toho času pivovar v pachtu držel, on sobě jméno dal Jan.
Kostelníci 2, totiž: Vít Rott a Mates Rubiš
Anton Charvát, děkan
1. kaplan, P. Franz Tomandl
2. kaplan, P. Václav Divíšek

O biřmování (str. 7)

Léta Páně 1796 dne 30. září, kdy třeští farníci museli do Rančířova k biřmování jít. Za časů pana biskupa Lokenpaura (pozn. BV: jedná se o brněnského biskupa Lachenbauera, který zastával biskupský post v letech 1787-1799) a našeho faráře Kryštofa Amlera a kaplana Vincenta Šturma, který tam s nimi byl. Toho času byli v Třešti 2 kaplani:
páter Tadeáš Loska, z Prostějova rodem

Léta Páně 1803 dne 12. července přijel do Třeště brněnský pan biskup Vincencius, ale nebiřmoval.
Tomáš Stejskal, farář
páter Teodor, kaplan

A léta 1808 dne 9. května, jenž Vincencius pan biskup zase přijel, tehdy ale na žádost rodičů jen 9 dítek obiřmoval.
Tomás Stejskal, farář
František Mališer, kaplan

Léta páně 1818 dne 23. července přijel pan biskup Václav Urban. A ten zde vše obecně biřmoval, a také jedno dítě křtil, rodič toho dítěte Václav Diviš, soukeník.
Farář Antonín Charvát
Kaplan František Tomandl

(str. 8) Léta Páně 1827 dne 14. července v 9 hodin ráno, což se trefilo na sobotu, opět přijel pan biskup Václav Urban podruhé do Třeště a farníci batelovští také do Třeště k biřmování přijít muselo. A na druhý den, v neděli o 7 hodinách odsloužil M.S. (pozn. BV: mši svatou) a do Urbanova odejel. Ten pan biskup neměl ddlouhého panování. Zemřel dne 26. května 1831 (pozn. BV: je otázkou, co považoval pan Jabůrek za "dlouhé panování" - biskup Václav Urban, rytíř Stuffler, strávil na pozici biskupa 14 let, od roku 1817 do roku 1831).
Antonín Charvát děkanem v Třešti
2 kaplani - první P. František Tomandl, druhý Jan Paleček
kostelníci Wít Rott a Mates Rubiš

Léta Páně 1833 dne 24. srpna museli třeští farníci k biřmování do Urbanova jít. Za panování Františka biskupa brněnského, protože tehdy bylo v Urbanově děkanství.
V Třešti za faráře Jan Paleček
a 2 kaplani 1. Jan Kliment, 2. Jiří Dondáček

(str. 9) Léta Páně 1836 dne 16. června, jenž se trefilo ve čtvrtek o 7 hodinách večer, a v pátek měl mši svatou a potom bývalý farář Jan Paleček měl kázání, a pak biskup sedě na sesli a poslouchal jeho, tento pan biskup František Antonín jmenovaný přijel prvně do zámku a tam oblečen byl a pak s velkým procesím šel do farního kostela a dal s velebnou svatostí požehnání. A po tom kázání biřmoval, a navečer bylo požehnání ve farním kostele a odtud hned za vedlo se procesí do dolního kostela a také tam bylo požehnání. A z toho kostel d školy židovské a odkud sednul do kočáru a do Růžené odjel. Toho času v Růžené býval pan farář František Tomandl, rodák třešťský.

A za času v Třešti bývalého pana faráře Jan Paleček. A dva kaplani, první Jan Klimenc, druhý páter Antonín Lokvenc. Tři kostelníci, 1. Vít Rott, 2. Hanousek, 3. Jiří Klechler. Učitel Jan Doubrava.

(str. 10)
Léta 1845 dne 15. června, jenž bylo v neděli, jenž pan biskup od Batelova do Třeště biřmovat přijel, jménem Anton Ernest hrabě a kanovník olomoucký, biskup brněnský.
Václav Nováček, farář
2 kaplani
1 Antonín Lokvenc
2 Jiřík Emanuel
2 kostelníci Jiří Krechler, František Hanousek

Zpráva o městě Jihlavě a cokoli se v ní přihodilo (str. 11)

Jenž se psalo po narození K.P. 799 let, jakž božskou prozřetelností a předivným způsobem, což k pamětihodné ku pamatování jest. A to sic tímto způsobem, bydlel jeden hrnčíř v lese, jenž na starém kopci se nazývá, neb tehdáž v tom mistě i také jenže Město nyní jest, byly lesové, tak jednoho času jel jistý kupec z Vídně a pozdě na noc, i uslyšel zpěv kohouta, tehdy po hlase přijel na koni rejtarsky, až k té malé hrnčířově chaloupce, i žádal kupec, by mu přes tu noc toho koně i jeho přechovati mohl. Chudobný hrnčíř praví: můj milý pane, moje chaloupka malá je, jesliže vám to tak za dobré bude u mojí krávy toho koně dáti, by kor v lese státi nemusel. Nadtím kupec spokojen byl, a žádal ještě malý něco k večeři, že chce dobře vše zaplatiti, odpověděl hrnčíř jiného nic nemám, jedině trochu piva a sejra, též domácího chleba, jenž kupec se všim tím spokojen byl. Pak počali spolu v mnohých věcí svého obchodu rozmlouvati, tento ubohý hrnčíř stěžuje sobě na své řemeslo, že na tom místě zdeť (str. 12) již víc než půl léta nemůže žádné nádobí udělati, jenž se mi všechno rozleje a rozsype, tak že mnoho střepin okolo chaloupky všudy bylo, i žádal sobě kupec viděti, i také jako by tomu drobet rozuměl i vyžádal také sobě pár kousků vzíti a pravil, že já to mému bratru v Praze ukážu, neb já jedu ho do Prahy navštíviti, odpověděl hrnčíř: mohou sobě třebas pár fůr těch vyházených střepů vzíti. Tehdy kupec na druhý den ráno hrnčířovi od přeležení večeře zaplatil a odsud k Praze odejel. Když tehdy do Prahy přijel a svému bratrovi tyto střepiny ukázal, jako by i on tomu trochu rozuměl, i také nechal hned u zlata šmelcírů prohlídnouti, což jemu za to dobré stříbro uznáno bylo, i nemeškali tito 2 bratři, spolu k hrnčířovi se zas odebrati, tu když k hrnčířovi přijeli, tak žádali sobě tu pec viděti, což jim mile dovoleno bylo. A pravili, že tu pec chtějí rozbourati a jinou lepší vystavěti, tu když bourati počali, tak ve všech těch rozpuklinách jako ruku tlusté kusy slitého dobrého stříbra (str. 13) všude dosti bylo, takže napotom skrz více vyhledávání a božskou pomocí mnoho stříbra, též i perkverk (důl, pozn. BL) ku pomoci i mnoho havířů na tom místě hned založeno bylo. A tu od toho času skrze toto božské předřízení toto město Ihlava se stavěti počalo. A tomu chdému hrnčířovi se všechno dvojnásobně zzaplatilo.

A tak tehdy skrze božské požehnání začali prvně kostelíček pod jménem S. Jana stavěti na potom pomali od toho roku 799 město stavěti se počalo, kter až do dnešního dne stojí. Léta P. 1506 jest ta velká věž se stavěti začala a jenž v roce vystavěna byla, také zednický mistr při tým do smrti zabil. A léta 1543 jakož 43 letech mědi pokryta byla. A léta 1560 jakož v 17 letech teprv ta pozlacená býně s makovicí tam dala, jeden mistr tesařský jménem Mates ji tam dal. Léta 1508 jenže se brána u Matky Boží v ulici stavěti počala. A léta 1510 tak se to předměstí u Matky Boží stavěti počalo, a to hned první dům na pravé straně, jenž z města deme, a ten vystavěl jistý jmenovaný Simon Weber a ten byl pláteník. A léta 1628 založil hrabě Magnis kapucínský řád a klášter. Léta P. 1787 jenž kapucíni z kláštera Jihlavy vypověděni byly. Za Josefa Císaře 2ho. Pozn. pod čarou: jenž tam byli 159 let, prv tam založeni byli od hraběte Magnus v tomto roku 1628. Léta P. 1503 jest ten velký zvon v Jihlavě u Sv. Jakuba jakož na den Sv. Michala Archanděla nový ulitý. A na den všech Svatých prvě s ním zvoněno bylo, i také na druhý den jistá možná paní Hans Spitzerin Paderin jmenovaná, na proti platu vyžádala sobě eště při živobytí s tím zvonem hraní vyzvonit, kterážto mezi dveři seděla a svoje hraní zvonit poslouchala. A poněvač ta P. Paderova Susana se menovala, tak také ten zvon pod tím jménem Susana křtěný jest. Ten zvon váží 115 centů, v jeho materiálu jest mnoho 8mi lotového stříbra, 1 lot za 30 kr. počítán a šacován byl, ten zvon koštoval se všim všudy jak s pověšením 198720 zl. Ten zvonař byl z Prahy. A na tom zvoně jsou tito slova v německém jazyku takto: Gottes reich seyn gerechtigneit, man suchen soll zu jedenzeit, weil mann anderst selig werden, dann unser Thuns ist nicht auf Erden. (str. 15) Darum dass werk mit des Rath Gunst Dadurch die Gemeinde zu Gottes Ehr zuberuffen, und keiner lehr, gemacht aus Meisters Prolly Kunst. Léta P. 1825 dne 19. máje přišel jistý mistr zednický jménem Janoušek z Tábora, kterýžto ve vysokosti něco pracovati může se ohlásil, tak s ním ujednáno bylo ty 2 věže zvomítati a tu báně s makovicí spraviti, což on tak jak zde vypodoben jest učinil dne 21. máje jest to dolů po žebříkách šťastně svundal. A dne 2. augusti jakož na den Porcinculi (svátek Panny Marie Andělské, 2. srpna; pozn. BL) jenž v outerý se trefilo, v tom roce tak odpoledne tam se 2mi tovaryši, on ale nejvýše tu báni s makovicí šťastně zasadil, a tak se postavil a 7krát celému městu zdraví připíjel, a pak od makovice po provaze se na zem spustil a ty věže bez lešení po žebříkách vypucoval a obílil. (str. 16) Léta P. 1546 d. 6. Augusti, jenž trefilo v pátek, tak mnoho kobylek přiletělo k Jihlavě, takže se až slunce zatmělo, tak na žitech i na ostatním vším hroznou škodu udělaly, neb kde připadly, všeckno do gruntu vyžraly. Léta P. 1728, jenž přišel do Třeště až z Říma jistý poustevník ménem Pavel Polák, a bydlel v zahradě, která byla Plunarova, a jméno ta do dnešního dne má Poustevna.

Léta P. 1788 26. Augusti jenž šibenice a planýře katěny byli za Josefa Císaře II.

Léta 1812 jenž nastaly platy z řemesel a z handlu, a ze sedně to roku 1819: z jedný sednice 2 dvacítníky stříbra za rok za Císaře Františka I.

Lépa P. 1784 přestalo se zvonit proti mračnům.
farář Kryštof Amler

(str. 17) Léta P. 1380 jenž jest vymyšlen střelný prach, od jednoho pátera františkána, jménem Berdhold Schwartz.

Léta P. 1446 co vymyšleno jest truk inpreský (tisk) od Janna Kutenberka.

Léta P. 1825 jenž mašiny na kramplování (česání; pozn. BL) a přadení vlny v Třešti nastaly, a to prvně Karel Prošinger M. soukenický v jeho bytu pod N. 271 a pak napořád se více zmáhaly.

Léta P. 1783 d. 27 Februari jenž přijel do Vídně 1 Marokán, kterýžto až za Tureckou zemí bytu byl, jel po moři rok a 7 dní a přines našemu Císaři celé zlaté sedlo.

Léta P. 1836 dne 1. Juni jenž v domě Karla Schumpetra prvně Nová Apatika byla, apatikář z Brna první, Franz Pottinger.

(str. 18) Léta P. 1827 jenž byl první pernikář sem přijatý z Počátek jménem Ferdinand Skalla.
Jan Fürst, vrchním

Léta Páně 1845, dne 19. Septembri, jenž bylo v pátek, o 7 hodinách večer jenž od Telče skrze Třešť projel princ František Karel, bratr Císaře Ferdinanda I. na rynku koně vekslovali a do Jihlavy jel, bylo 10 kočárů. Za panování pana barona Ferdinanda von Sternbach.
Ernest Diebel, Inspektor
Václav Nováček, farář
Jakub Kneisl, primas

Byly 3 brány: na hamru, u + u obecních sejpek, a u Salavic na hranicích

Poznamenání vrchnostenského rodu (str. 19)

Léta P. 1550, jenž zde v městečku našim byli 3 rytířové jménem Wangaligi (Vencelíci), neb Vrchovišť, páni Třeště a Včelnice. A od nich koupil Hebruchstein (Herbertstein) toto naše Třešťské panství.

Tento jejich Excelenc hrabě Herbuchstein svůj první počátek od jednoho selského koláře pod titulem má. A léta P. 1714 jest zámek nově vystavěn. A před zámkém o je 1716.

Správa také v perkwerku a téhož pana hraběte, jenž perkverk držel, totiž léta Páně 1761 nechal přiležité místa stavěti, totiž u nového mlejna šmelcovnu, a až ve 8mi letech teprv mnoho havířů držel a rudu kopat nechal, a to bylo nedaleko vsi Jezdovi, a to sice léta 1769. A skrze 20 let havíři pracovali, to jest až do roku 1789, ale málo získali. Ten Excelenc pan hrabě jakožto držitel perkverku byl narozen léta 1727, dne 25. Januarii; a skrze perkverk plundroval lesy, ale o patero panství přišel (pozn. BL: řeč je o Josefu Janu Nepomuckém z Herbersteinu, který třešťské panství ujal v roce 1753 po svých strýcích Karlu Josefu a Františku Antonínu z Herbersteinu).

A P. hraběnka Marina Philipina, narozena dne 23. Januari roku 1732 a dne 24. Decembri roku 1824 zemřela, měla věku svého 92 ůet, nyní v jehož Ex. hraběte famili, totiž
1. Pfilip, narozený dne 1. Novembri 1752 a dne 10. Novembri roku 1803 Pánu zesnul, měl věku 51 let.
(str. 20) 2. Josef, narozen dne 13. Novembri 1757. Ten obdržel panství Třešť a Landstein, za jeho panování byly dvory a ovčíny zas držený, v Hodicích nechal ovčín z gruntu nový vystavět a na Žumberce, a tak nazvaný Ottů dvůr, přiměl tyto statky 1819, d. 21. Oct. a léta P. 1816, d. 31. března usnul v Pánu, ten měl věku svého 59 let, tělo jeho z Vídně na Landstein přivezeno a pohřbeno bylo, ten neměl dlouhého panování, též i paní hraběnka Aloisie, kterážto pocházela z panství Jeníkov P. H. Kolowrat, kterážto 8 let vdovou byla. A léta P. 1823 d. 17. Decembri, též v Pánu usnula, a tělo její z Třeště na Landstein odvezeno a pohřběno bylo, pozůstal jediný hraběcí syn pod jménem Otto a více žádných dědiců nebylo. O tom dále správa.
3. Karel, narozen d. 29. Septembri 1763, zem. 1837 d. 17. Aprili.
4. Leopold, narozen d. 19. Augusti 1765, zem. 1837 d. 17. Aprili.
5. Antonina, narozena d. 6. Novembri 1766.
6. Kaytana, narozena d. 22. Maje 1768.
7. Ernestus, narozen d. 4. Decembri 1771.
8. Jan, narozen d. 8. Octobri 1774.

Správa mladého P. hraběte Otty
Léta P. 1811 d. 24. Decembri narozen jest Otto a léta 1831 dne 17. Septembri zemř. na choleru. Ten měl věku 19 let a 9 měsícův, zemřel ve Vídni. A mrtvý v hodině do šlachty a (str. 21) nyní celá a docela familie von Herbustein jest vymřela, neb skrz celých 13 let toto naše panství bez pana opuštěno bylo, a o sice až

Obdržel tyto statky Třešť a Landstein jeho milost pan baron Ferdinand von Sternbach léta Páně 1844 d. 14. Juni jen on prvně do Třeště přijel, kterýžto ale s velkou slávou a přívětivostí přivítán byl, byl jest pán mládí 23 let věku jeho a svobodný. On pro památku jeho prvně všem školním dítkám některým po jednom dukátě a mnohým po 3 dvacetníků a ostatně všem dítkám a chudým vesrkze po 1 dvacetníku daroval, tak od toho času jest on naším pánem zde.
Jan Tiebel, vrchní
Jakob Kneisl, primátor
Jan Paleček, farář
Karel Blumschein, rychtář a poletní komisař
2 kaplati, 1. Anton Lokvenc, 2. Emanuel Jiřík, rodem z Třebíče
Toho léta kostelníci Jiří Krechler, mlynář Franc Hanousek, panský dráb Karl Schwartz

Nyní co jeho panování se řídit počalo, a to sic prvně dal od vrchu věže na zámku d. 4. Sept. 1844 novou makovici a magnet přidati. A d. 31. Aug. též na věž farního kostel u S.M. ten dávatel byl z Brna sem na to odeslán.
Jan Paleček, farář
2 kaplani 1. Anton Lokvenc, 2. Jiřík Emanuel třebíčský rodem
2 kostelníci 1. Jiří Krechler a 2. Franc Hanousek
v tom roce byl krchov o jedné polovici přistavěný

(str. 22) Léta 1845 d. 8. Aprille vstoupil prvně sobě zasnoubený v stav manželský milost pan baron Ferdinand von Sternach a až dne 3. Julli v noci se svou paní do Třeště po první přijel. Jméno paní hraběnky je Kabrhelka.
Nyní kdy jenž pana barona dědicové zrození byli, totiž léta 1846 d. 26. Marce první syn Leopold Maria Ferdinand Johan, paní hraběnky její otec jest kmotrem a paní tetka ta jest kmotrou, v zámku křtěni od bývalého faráře Václava Nováčka.
Ernestus Diebel, inspector
Jakob Kneisl, primas
Karel Švorc, dráb

Také tendle pan Baron Sternbach byl několik let v třešťský obci burgmeistrem, od roku 1859, kdežto se sám z toho ouřadování poděkoval.

Roku 1859 dne 27ho března zesnula v Pánu hůra jmenovaná milost paní Baronka Gabriela v. Sternbach ve Vídni, dovezena do Starého Města a tak do krypty pochována byla.
Georg Niederögger, toho času správce v Třešti
Václav Nováček, farář

O vrchnostenských správcích v Třešti (str. 25)

Kolik od roku 1730tého vrchních neb správcův

Vsuvka o zemských jablách (str. 27)

Léta P. 1846 všudy mnoho zemských jablek schnilých bylo, jenž se klidit měly, i všeho se málo urodilo.
I také toho léta nechal Pan Baron na předních pouštích za Jegerhausem pod mnoho měr lesa zkáceti a pole prvně zřídili.

Ernest Diebel, Inspektor
Kunizel Jakob, Primátor
toho času byl myslivec tam Václav Patcel

Různé poznámky (str. 28)

O mesionalích
Léta P. 1760, jenž mesionali po světe rozesláni byli, za královny Marie Terezie.

Léta 1782 d. 18 Januari jenž Kláštery vypověděný byli. To od Josefa císaře 2ho, bylo jen v Moravě 83 klášterů a zůstao jich jen 36.

Léta P. 1767, jenž byl veliký pad hovězího dobytka.

Léta P. 1829 pominul plat z hlav, jenž z každé osobní hlavy 30 kr. stříbra dáti se muselo. A potom nastal Axis za císaře Františka I.

Léta P. 1829 bylo povolený, že smí každý sůl prodávat, předtím nesměl žádný, jen který byl k tomu privilírován.

(str. 29) O paddu hovězáho i menšího dobytka. Léta Páně 1767 vůkol i zde všechen hovězí dobytek vyhynul.

Léta P. 1836 též po žních počal velký pad hovězího dobytka býti.

O hromobití v Třešti (str. 31)

Léta P. 1828 dne 20. Juli mezi 9. a 10. hodinou večer, jenž uhodilo do školy židovské, a tam mnoho střížtek ve vazbě naštípal a ve střeše dír vyrážel, však ale nic nezapálil.
I také do domu pod No. 177, jenž u Jana Schumpetera, do horního okna okolo olova do sednice a kamna rozvalil a prej pryč do dolní síně a štrast roztlučené malty ve stropě po sobě zanechal, v té noci 6krát uhodilo, ale nikde nic nezapálil.

Léta P. 1830 dne 4. Augusti po půlnoci mezi 1. a 2. hodinou, jenž uhodilo do kostela S. Kateřiny podle okna na kruchtu a u stropu díru skrze zeď vyrazil, kus střechy šindelů dolů srazil, a na věži mezi zvony a pak jeden roh střechy na věži od + až dolů vyrazil, ale nic nezapálil.
Anton Charvát, fic děkan

(str. 32) Léta P. 1840 v Julli tak jedno krásné město Vasarheli řečené v Uhrách skrze 2 dni převeliké bouření velikého větri a neustálého blesku a hromobití, věže a kostely, též domy se bouraly, co ostalo, to vše hromovým ohněm spáleno bylo a mnoho lidí k pobití a ku topení přišlo. V jedný velký kasárně přes 400 vojáků k zabití přišlo, v druhý kasárně 92 vojáků zabito, a na vekým place spadl nárožní dům, tam 17 mužů a 5 ženských zabito bylo, a v ostatních ulicích přes 200 lidů mrtvých bylo, též vůkol mnoho všeho dobytka k potopení a zabití přišlo, neb při tom takové vody také byly, že okem přehlídnouti žádný nemohl, tak tam vše naopak obráceno a skaženo bylo. (celý odstavec přeškrtnut)

Nad Jegerhausem u lesa zůstával, měl tam malou chaloupky Andres Vyletěl, ten pálil panské uhlí, což k Berkwerku zapotřebné bylo, a napotom dále nechal tam loch kopat a velkou kolnu pro muziku a ten uhlíř tam zůstával a pivo šenkoval, též i také on sám na dudy hrával neb tam každý svátek a v nedělí množství lidu pro kratochvíli tam svůj veselý špacír měli obzvlášť svobodní lidé. To vše Pan Hrabě sám svým nákladem zřídit nechal to roku 1793.
Josef Herbichstein
Jan Andrdle vrchním toho léta byl

V 50ti letech obnovení manželstva (str. 35)

Léta P. 1780 d. 15. Octobri Karel Liška.
Kryštof Amler, farář

Léta P. 1819 d. 26. Decembris jakož na den S. Štěpána u S. Kateřiny, jenž tam slavnost držena bylo pro památku obdržení 3. duchovního k tomu kostelu, tak při té slavnosti byl po 2. kopulírovaný Martin Tomandl, kterýž serbusem byl při P. Obci.
Anton Charvát, faráž

Léta P. 1822 d. 27. Octobru Václav Liška, mistr pekařský, kopulírován byl od hufmistra neb kněze hraběcího. Za času pana děkana Anton Charváta.

Léta P. 1828 d. 4. Máje v pouti S. Kateřiny v tom chrámu P. 3 mužové najednou, totiž Šimon Krejcárek, valchar, a Pavel Toman a Josef Suchý.
Anton Charvát, děkan

Léta P. 1828 d. 8. Septembri jakož na den Narození P. Marie obnovil tuto svátost Josef Bauman, v tom roce byl přestupní rok a svátek P.M. v pondělí.
Anton Charvát, děkan

Léta Páně 1848, jenž padli rabaty a desátky.

L. 1856 drželi po druhé t.j. 50leté obnovení stavu manželkého, právě při primici v.p. M. Landra: Hronek, obývatel Třeštský, a Hron, obývatel Jezovský. V krátkém čase odebrali se všickni na věčnost.
V Třešti dne 23. září 1859.
J. Karel Bačák, študující

O velikém povětří (str. 39)

Léta P. 1774 d. 20. Juny, jenž se strhlo veliké povětří a krupobytí, tak že bralo střechy z domů, a obilí na polích do gruntu potlouklo i po dolní straně v Třešti všechny okna vytlouklo.

Léta P. 1817 d. 5. July v 5. hodinách na večír, jenž se trefilo v sobotu před letním jarmarkem v Třešti, strhlo se veliké povětří, tak že ze zámku i z horního kostela velký kusy střechy vzalo, a nad kadleckou loukou veliký kus lesa z gruntu vyvrátil, ten tak veliký nebyl, jen pár minut, ale mnoho škody nadělal. V tom roce byla veliká drahota. 1 míra zemských jablek 11 zl.
Franc Kobrc vrchním

Léta . 1781 d. 5. Juny jenž takové povětří bylo, že domy podebrao a pryč voda vzala v Rakousích u Rosauch a v Čechách tak jako by nebe odevřeno byo a lidu se mnoho potopilo a voda pryč zanesla, neb se to k soudnému dni připodobnělo.

Léta P. 1811 jenž takového způsobu 1 hvězda byla (nakreslena kometa).
Roku 1858 též taková hvězda svítila na toho způsobu, že měla ty paprsky vzhůru.

(str. 40) Léta P. 1784 bylo zapovězeno zvonit proti mračnům. Kryštof Amler, farář

Léta P. 1771 d. 20. Juny jenž napadlo na 1 čtvrt vejše sněhu, jenž žita květli.

Léta P. 1808 d. 22. Máje mezi 5. a 6. hodinou ráno, jenž se trefilo na den vstoupení Páně, jenž u Stonařova a u Dlouhé Brtnice najednou mnoho kamení z oblaků dolů spadlo, tak že jeden ten kámen 1 libru i 2 libry, též i 3 libry i také některý eště více vážil.
Tomáš Stejskal, farář

Léta P. 1830 d. 22. Juny od poledne jenž spustil veliký lijavec a krupobití, tak že po dolní straně a u obouch kostelů, ale jen po jedné straně všechny okna roztlouklo, v polích ale jen některé obilí, jak straf šel, potlouklo, nejvíc v sudích loukách neb pod vrškem, toho času žita odkvětlý už byly, svatího Jana Křt. v tom roce se trefilo ve čtvrtek.
Andreas Pittaur, primas

Zpráva o městě Jihlavě (str. 43)

Jak se psalo od Narození P. našeho Ježíše K. 799 let, počalo se město stavěti a nejprvnějc kostelíček S. Jana I německy Johanneshügel.

Léta P. 1506 počala se horní věž u sv. Jakuba stavěti, a v jednom roce vystavěna byla, a zednický mistr ten se přitom zabil, a až v 43 letech mědí pokryta byla.

A léta P. 1563 jakož na den S. Michala archanděla jest ten velký zvon ulitý pod jménem Zuzana. A váží 115 centů a v ňom jest mnoho 8lotového stříbra, jeden lot koštoval 30 krejcarů, tak s přelitím a se vším všudy ten zvon koštoval 198720 f. Ten zvonař byl z Prahy.

O moru v Jihlavě (str. 45)

Léta P. 1483 tak že v jednom dnu 40 i 50 zemřelo, vší sumu zemřelých 4000.

Léta P. 1507 i v tom okršleku 1200 lidu morem vymřelo.

A léta P. 1541, jenž v Jihlavě 8000 lidu morem vymřelo.

Léta P. 1574 opět v Jihlavě 3000 vymřelo.

Léta P. 1832 také na tu jmenovanou Colera (cholera) nemoc 1100 lidu vymřelo po 20ti po 30ti i také mnohý den před 40 lidí v Jihlavě zemřelo. Ta nemoc i po jiných místech se rozmohla i v Třešti v krátkém čase mnoho lidu zemřelo, jakož na noc šel spát, do rána mrtvý zůstal. Na to potom byl jeden domek v novodomský ulici pro špitál ustanoven, jenž pod No 315 byl. A dva doktoři skrze tuto náhlou nemoc všudy ustanoveni byli.

O přístupnosti a smrtí císařů (str. 47)

Léta P. 1000 jest koruna Uherská, kterou císař korunován jest, jest hned od Štěpána krále uherského skrz papeže Silvestra vyzdvižena, a váží 9 mark a 6 lotů, a má drahých kamenů 53 a 50 Sapirů a 50 hein červených rubínů, 1 ryzí kámen a 388 perlí.

Léta P. 1790 d. 20 Februari zesnul v Pánu Josef císař II, za jeho panování jezoviti z kláštery byli, též i mnohý jinšých řádů klášterníci vypověděný a Bělohrad od Turka vydobit byl.

Po smrti Josefa přistoupil Leopold II na císařství a to roku 1791 a d. 6 Ochtobru byl v Praze korunován, za jeho nedlouhého panování Bělohrad Turkovi z dobré vůle navrácen byl.

Po smrti Leopolda přistoupil František I. na císařství, za jeho panování byla vojna přes 30 let s Francouzem. Tak nazvaným císařem Monapartem. Jeho Milost císař František I narozen d. 12 Februari roku 1768 a zemřel roku 1835 dne 2 března z čtvrti na 1 hodinu po půlnoci, měl věku svého 67 let a panoval 42 let.

Léta P. 1830 d 24 Septembru, jenž korunován byl Kronprinz Ferdinand za krále Uherského, v Prešpurku. A roku 1835 dne 5 března zvolen na císařství.

A léta 1836 d. 7 Septembri byl za krále českého přijat a korunován. A narozen byl roku 1793 d. 19 Aprille, syn Františka císaře, po něm on.

Roku 1848 odevzdal jeho cís. vládu Ferdinand jeho bratrovi Františkovi Karlovy, co on na svého syna Františka Josefa přenesl, a poslední za rakouského císaře utvrzen jest, v jeho panování roku 1858 od 1. listopadu byly nové peníze vydaný a jmenovaly se nový krejcary a půl nový krejcary, také dvacetníky a zlatníky, a nový papírový zlatky a tak dále, také toho času byly banknotky a měly cenu v stříbrnejch starejch penězích, nová jednuška platila 100 nových krejcarů a zlatowa banknotka platila 105 nových krejcarl, tak ze začátku dle starých peněz mezi sprostým lidem mnoho čítání to způsobilo.

O ohních v Třešti (str. 55)

Léta Páně 1783, dne 29. června, jakož v den svatých apoštolů Petra a Pavla v poledne, jenž hrom zapálil u Jakuba Adámka, jenž v čísle 113 přebývá, kolník a hned zase udeřil po domě a zapálil stodolu, dále ale ten oheň nepřišel, ale přece neustále jen veliké hromobití bylo. Toho času leželi v Třešti vojáci. 17krát uhodilo v Třešti a 18krát v lese a veliký lijavec byl.

Léta Páně 1790, dne 10. června po 9. hodině večer vyšel oheň ze stodoly z č. 100, domu Ondřeje Musila, mistra soukenického, tak vyhořela celá ta horní strana až celé za Židy té ulice.

Léta Páně 1811, dne 3. srpna večer v 7 hodin, jenž do stodoly domu č. 109 Matěje Trojana neb Hejdy hrom uhodil a také hned zapálil, tak že v tom pořadí 9 stodol, již toho roku žitem a ječmenem naplněný, zapálil a také v tom roce byla nová stříkačka obecní a prvně k tomu ohni potřebována. Jenž v tom roku se to stalo v sobotu.

A léta 1842 gest panská stříkačka nová.

(str. 56) Léta Páně 1819, dne 28. května v poledne, jenž vyšel oheň ze stodoly Pavla Zahradníka neb domu šafářova po č. 89, jenž vyhořela po 2hé ta horní strana a k batelovské cestě, jenž se trefilo ten pátek před svatodušními svátky. Toho roku byla 1 míra žita za 2 zlaté šajnu, neb 16 grošů stříbrných peněz.

Léta Páně 1824, dne 4. února v poledne, jenž vyšel oheň ze stodoly domu č. 16 od Jiříka Diviše a vyhořelo č. 18 i s přináležejícími stodolami, též i dolní kostel se chytil, ale tehdy uhájen byl. Toho roku byl svátek očišťování Panny Marie (dnes svátek Uvedení Páně do chrámu - pozn. BV) v pondělí i vystaveno to sousedstvo, za kterých se to neštěstí stalo. A později v tom roce uvidíme, jak ostatně se stalo, to smutné sousedstvo, a to sice od č. 16 do č. 18 č. 1.
č. 16 Jiřík Diviš, jenž z jeho stodoly ten oheň vyšel
č. 17 Petr Hilkuka, mistr mydlář, ten byl půlmistrem
č. 18 Šimon Doležal, mistr krejčovský, a na to stranu 15:
č. 15 Jan Hink, mistr krejčovský
č. 14 František Hink, mistr kovářský
č. 13 Jiřík Kořínek, hospodský
č. 12 Václav Procházka, mistr soukenický
č. 11 Karel Plumssein, mistr schonferbrovský
(str. 57)
č. 10 vdova Tobiáše Suchého, mistra soukenického
č. 9 Karel Dubský, mistr soukeník
č. 8 Antonín Krechler, mistr soukeník
č. 7 Jan Kapun, mistr krejčovský
č. 6 vdova Karla Krechlara, mistra soukenického
č. 5 Ondřej Pittaur, mistr ševcovský
č. 4 Martin Němec, mistr ševcovský
č. 3 Matej Hauser, sedlák
č. 2 Jan Pikarovic, kupec, ten byl Rus
č. 1 Karel Václavek, mistr postřihačský, a zde se oheň skončil a nyní o tom pozdějším ohni zpráva

1824
Nyní ta zpráva o tom velikém ohni v tom roce na podzim, jakož dne 1. října, jenž se trefilo v pátek o půl deváté hodině večer, jenž vyšel oheň z dolní selské ulice ze stodoly Pavla Tomana z domu č. 36 a tehdy ale vyhořelo celé městečko mimo těch 16ti svrchu jmenovaných, však ale dva domy opět vyhořely, totiž č. 17 a č. 18, tak tito dva ubozí dvakrát v tom roce vyhořeli. I dolní kostel, věž, všechno uvnitř i zevnitř, jen ty dva zvony spadly a celé zůstaly.
Školní dům pod č. 127 u kostela stojící, také hořet počal, ale ten uchráněn byl, nebo nebylo více možno co uchránit, neb v ten den převelmi velký vítr byl, neb ten oheň v okamžení na mnoha místech byl, považmě, že se to k soudnému dni připodobnit mohlo.

(str. 58) I také 2 osoby přitom ze světa přišely, totiž mistr sklenářský z č. 119 podle radnice, a jistá židovská žena jménem Hanobrová. Ten sklenář udušen a ta na uhel spálená byla.
V tom roce byl přestupní rok a popeleční středa byla dne 3. března, a štědrý den byl v pátek, zima ale do 5. ledna nebyla, takže tito ubozí napořád stavěli. Toho času měli tesaři denního platu 45 krejcarů jmenovaných šajnu, jenž vynášelo na stříbře 18 krejcarů neb 6 grošů. Mistr tesař byl Jan Pok a druhý mistr tesař byl Jakub Šenkýř z Jezdovic, který zemřel roku 1829 dne 14. ledna. A zedničtí mistři byli tři, Jiřík Dolák, Lukeš a Bárta Vejvoda z Hodic.

Léta Páně 1827, dne 25. března po druhé hodině v noci, jakož na den zvěstování Panny Marie, jenž se trefilo v neděli, tak na třech stranách vyšel ohen a na čtvrtém místě hned udušen v č. 211, jenž v stodole u Františka Nováka, mistra ševcovského v nových chalupých, a u Jana Šplinara č. 204 pumpaře, též ze stodoly oheň vyšel a ten domek a 3 krávy a 1 kůňshořel a vedle Jakuba Svobody domek pod č. 203 a u Františka Roháčka v č. 189 stodola, a na Novodomské ulici (str. 59) u Matěje Kořínka, mistra řeznického ze stodoly domu č. 317 v jedné chvíli najednou oheň vyšel, však ale že nebylo větru, tak dále mimo těchto jmenovaných nevyhořel. Jenž se trefilo po 4. neděli v postě, a Boží hod velikonoční se trefil dne 15. dubna.

Léta Páně 1832, dne 11. července v půlčtvrté hodině ráno vyšel oheň ze dvou komínů u pekaře Petra Lišky v č. 320 naproti pivovaru, však ale s pomocí Boha a lidí nic od toho zapáleno nebylo.

Léta Páně 1834, dne 22. prosince mezi devátou a desátou hodinou ráno vyšel oheň z komína mezi Židy z domu pod č. -- u Mendle Borka, však ale skrz komínáře Hosefa Bargalina zas udušeno bylo, takže nic nevyhořelo. Stalo se to v pondělí před svátky Vánočními, Štědrý den byl ve středu.

(str. 60) Léta Páně 1830, dne 31. srpna o 8 hodinách večer vznikl oheň z domu Františka Zahradníka pod č. 89, neb u šafářů v Telečské ulici, jenž podruhé kolník samotný shořel, a dále nic nepřišlo.
Svátek narození Panny Marie byl ve středu.

Léta Páně 1843, dne 22. ledna mezi 9. a 10 hodinou večer, jenž to bylo v neděli, jenž shořela stodola u bývalého hospodáře Pavlíka v č. 20.

Roku 1858, 3. května, vnikl oheň v noci u Žida Thierfelda na synagovním, a mimo Žida ještě vyhořely J. Pěnička, kloboučník Zeman a Jakub Tomandl, které čtyři domky po ohni zcela břidlicí pokryty jsou.
Léta Páně 1858, dne 20. června v neděli vyšel oheň k večeru v Jezdovicích ze stodoly po domě u Matouše Vacka u silnice, ten oheň byl hrozbý neb nebyl k uhašení, vyhořely čtyři domy, maštale, stodoly a jedna chalupa, však ale co nejsmutnější přitom byli, skoro již po skončení toho bouřlivého elementu šel ještě protější soused Krejčí recte Sova k protějšímu sousedu Jiříkovi Musilovi (Schönkepaul), kterého to neštěstí potkalo, (str. 61) ještě něco ochránit, nešťastně obruba byla u studně shořená, on padl do ní a zabil se. Ostalo po něm mimo ženy osm nezaopatřených dítek.

O ohních vesnic (str. 63)

Léta Páně 1763 jenž hořelo dům Ambrožů v Hodicích.

Léta 1819, dne 16. března po půlnoci, jenž se trefilo tu noc po třešťském postním jarmarku v Bukové, vyšel oheň z domu č. 11 u Topinků, tak 4 domy vyhořely.

Léta Páně 1822, dne 17. června, jenž v Rácově vyšel oheň od kováře a tak 5 domů a 10 chalup vyhořelo.

Léta Páně 1825 jenž vyhořel mlejn v Třeštici.

Léta Páně 1826, dne 27. srpna v noci na pondělek v německé vsi Suché, jenž jeden dům pod č. 7 a jedna stodola vyhořela, toho domu ten samý hospodář byl rychtářem toho léta jménem Tomáš Schmidt.

Léta Páně 1823, dne 20. listopadu o půlnoci, jenž v Čenkově jeden dům jménem Průšů pod č. -- vyhořel.

O drahých letech (str. 97)

Léta Páně 1771, dne 28. května vystoupilo žito přes 5 zlatých malá míra a nebylo k dostání, tak velký hlad povstal, takže lněné hlávky mezi otruby a záboj míchali a tak jedli, i kůru z olše a seno vařili, i to jedli. Takže po mnohých místech lidé se katěli i mřeli.

Léta Páně 1811 jedna míra žita za 60 zlatých to je v tom čase, jenž šly bankocetle, a dne 1. března najednou byl 1 zlatý jen za 12 šajnů.

Léta Páně 1817 byla jedna míra žita za 28 i za 30 zlatých, jedna čtvrť chlebové mouky za 5 zlatých 30 krejcarů i za 6 zlatých, jedna míra zemských jablek za 9 zlatých i za 10 zlatých neb jeden mejtník za 36 krejcarů a málo k dostání byly, neb ten rok před tímto se málo urodily.
Jedna míra hrachu za 36 zlatých, mejtník za 2 zlaté i 2 zlaté 18 krejcarů. Jedna míra jáhel za 40 zlatých, 41, 42 i 43 zlatých, jeden žejdlík za 17 krejcarů i 20 nebo 21 krejcarů. Jeden žejdlík ovesné mouky za 30, 33 i za 36 krejcarů, neb v tom roce lidé moc ovsa snědli.
Jedna míra ječmene za 16 zlatých, i za 20, 22 nebo 24 zlatých.
Sedm věrdunků chleba za 1 zlatý, komisní lábl 1 zlatý 16 krejcarů, jeden fimt? hovězího masa za 25 krejcarů.
Jeden máz piva za 22 krejcarů. Po žních oblacinělo všechno.

(str. 98) Léta Páně 1835 bylo žito za 6 zlatých a 7 zlatých i za 8 zlatých, jedna míra ječmene za 6 zlatých i za 7 zlatých 30 krejcarů. Míra ovsa za 5 zlatých, hrách 11 zlatých, míra zemských jablek za 3 zlaté 15.
1 libra hovězího masa za 17 krejcarů i za 18.
Jedna holba piva za 6 krejcarů.
Jeden žejdlík ordinální kořalky za 8 krejcarů.
Jeden mejtník bílé mouky za 36 krejcarů.
Jeden žejdlík jáhel za 6 krejcarů i za 7 a 1/4.
1 libra másla za jeden zlatý.
Lábl komisního chleba za 17 krejcarů i 18 i 20 krejcarů.
Dvě libry a 16 ... pekařského chleba za 15 krejcarů, to ale v šajnovních penězích.
Žejdlík hrachu za 7 2/4 krejcaru, v tom roce kór zle v mletí bylo neb žádná voda nebyla. Napotom v tom roce žita všude hojně se urodilo, jenž po žních bylo dost žita za 3 i 2 zlaté.

V roce 1853 stála míra bramboru 5 i také 6 zlatých a nebylo jich ani k dostání.