Po stopách slávy a utrpení hornictva na Příbramsku
Převzato ze stránek Hornictví.info
Okolí Příbramě nebylo dlouho osídleno. Z rozsáhlých prací prof. Františka Klímy, bývalého archiváře Příbramě, z nichž také čerpám, se dovádámě, že roku 1227 nazývá se Příbram již újezdem, t.j. uzavřeným majetkem. Příbram, město trhové, byla při obchodní stezce vimperské hospodářským střediskem biskupského zboží. K roku 1250 byl tu již první chrám a hospodářský dvůr panský. Příbramští byli vyňati z moci světských úřadů, nekonali ani zemských robot, soudní moc vykonával rychtář, v těžších případech biskupští úředníci. Farní kostel s příjmy byl vtělen koncem 13. století k pražské kapitule svatého Jiljí. Kanovníci vydržovali si pak při kostele placeného “Střídníka”.
Biskup Tomáš Bechyně žádal roku 1299, aby směl pro ochranu města Příbram opevnit.
Kronikář Bartošek z Drahenic dosvědčuje, že město bylo dobře “oplaňkováno”, neboť Hanuš z Kolovrat nemohl je roku 1422 naráz dobýti.
Arcibiskup Zbyšek Zajíc dal roku 1406 Příbrami výsady, vyměřiv listinou práva i povinnosti. Určil platy z polí, domů, komínů, krámů i mlýnských kol. Robotou bylo, že z městské louky (dnešní park střední školy) musili měšťané sušiti se no a odvážeti je tam, kam purkrabí nařídil. Z městské lázně se sice poplatků neplatilo, ale lazebník byl povinen mýti purkrabího a jeho čeleď. Za lesní souše zase myl místní chudé. Ve 14. století v okolí města se již dolovalo, i huť byla zřízena, ale podnikatelé brzy prací zanechali, odkázavše díla některému klášteru nebo pražskému biskupu. Tito v kutání již nepokračovali.
Když arcibiskup Konrád z Vechty přestoupil ke straně podobojí, následovali jeho příkladu i Příbramští. Za to byla Příbram čtyřikráte vydrancována. Od roku 1431 prožívá Příbram 150 let tuhou dobu různých zástavních držitelů, kteří město vyssávali.
Nejvyšší purkrabí Zdeňek Lev z Rožmitálu obnovil na krátko dolování i u nás. Králové Jagellonci a nástupce jejich Ferdinand sami na svůj vrub nedolovali, ponechali kutání kverkům či nákladníkům. 1758 byla Příbram vydrancována Prusy. -
Při obecním zasedání byl v čele stolu purkmistr, po pravé straně byl primátor ověšený stříbrnou pečetí na řetízku, po levici seděl přísežný písař (syndicus).
O bezpečnost osob a majetku se staral rychtář, který při vykonávání svého úřadu užíval “rychtářského práva”. Z roku 1642 se dovídámě, že byl obnoven “ouřad konšelský” - rychtář městský a obecní starší - od vysoce urozeného pana, pana Woldřicha Adama poppela z Lobkovic, jeho M.C. nejvyššího mincmistra v království českém.
V listině čteme jména Příbramanů: Augustýn Šturcíř (primas), Šimon Launar, Jindřich Cantoris, Šimon Hlasivec, Jan Skala, Václav Chroust, Jiří Machuta, Jiří Ebrle, Václav Šusta, Martin Svoboda, Pavel Rost, Jan Pavlíček, Štěpán Hlavsa, Jiří Maršík .....
3. srpna 1647 dal Ferdinand III. březnickým jesuitům Svatohorský kostelíček, když byl řád roku 1773 zrušen, převzali kostel světští duchovní, povýšení na probošty. Roku 1861 bylo císařem Františkem Josefem propůjčeno proboštství kongregaci redemptoristů. ---
Že i mor v Příbrami řádil, čteme na podstavci sloupu “boží muka”, který stával proti rohu dnešní lékárny na náměstí. Dnes stojí v koutě věžním. V nápisu z roku 1680 jsou slova: ...”Wssechni miesta tohoto sousedé a obivatelé od takové morové rány ako roku tohoto zde panovala...” Před tím zuřil u nás mor v roce 1580.
Lékárna byla zřízena až na počátku 19. století. Dům na náměstí vlastnil Bartoloměj Carmine, později pak kupec, vlach Lorenzo Fiorone.
Roku 1714 vypukly v Příbrami neštovice. 50 osob mezi nimi příslušníci hornických rodin, zemželo. Ke Štědrému večeru přichystala rada obce těm, kteří za epidemie pomáhali, vánoční nadílku. Pekař Podlejší napekl housky (vánočky) se zázvorem a anýzem. Máslem nešetřil, neboť libra byla za 2 krejcary. Šestnáctiliberní housku dostal “perkmistr” J.M.C. hor stříbrných, 11 radních, primátor, krajský hejtman a j. Dvanáctiliberní housku dostal šichtmistr obecních dolů železných, šichtmistr dolů stříbrných a jiní úředníci.
Také desetiliberní, ano i šestiliberní housky byly rozdávány (těchto 41, z nich dostali tři hamršmídi, pecař, čtyři uhlíři, kteří pro huť pálili dřevěné uhlí a havíř Lewich, kopač železné rudy) Inspektor všeho hornictví v Čechách Lauer zakázal podobná “tractamenta”, primátor Lorenc byl sesazen a na jeho ísto nastolen perkmistr Pusch. Bez jeho svolení nesměla obec vydani ani haléře. ---
Škola v Příbrami se připomíná již za Karla IV. Připomíná se “Martin - rector scholarum”. Za doby mistra Bacháčka byla v Příbrami škola partikulární (ultrakvistická).
Učili zde Václav Hradecký 1599, Cyril Mikuláš 1600, Petr Bavorovský 1602, Vlaverin Kašpar 1602, Fabricius Miškovinus Tobiáš 1603 a j.
Podle nařízení horního inspektora Laura byla česká škola příbramská roku 1713 proměněna v českoněmeckou. Škola bývala v “rathouse” (dnešní soud), jindy v jiném domě, také v chatrči proti kostelu vedle Šustovic hospody. Ještě roku 1789 byla dvoutřídní, roku 1837 byla zde “hlavní škola, která po roce byla čtyřtřídní”. V roce 1850 vyučovali na škole - ještě šindelem kryté - učitelé: Dvořáček, Chlost, Auer, Hauf a Smrt. Než počalo ranní vyučování, šly děti po párech do kostela, pak se učilo než do 10 hodin. Odpoledne bylo vyučování - kromě čtvrtka - od 2 do 4 hodin. Které děti připlatily měsíčně dva “šestáky”, byly vyučovány o hodinu déle. Ze školy šly děti v párch k soše svatého Jakuba u kostela, kde se rozešly. Když byla 4. třída zrušena, zřídila se dvoutřídní reálka, která v roce 1860 byla změněna v trojtřídní podreálku.
V polovině 19. století vyučovali v Příbrami dobří učitelé: Smrt, Kordule, Kovařík, Auer, Lang, Malý, Schoffer a Brzák.
Druhý svazek Bergbuchu nezaznamenává z té doby propůjčování důlních měr, nebrž jen povolení lhůt, t. zv. fristuňků, k udržování kutacích děl.
Od roku 1561 - 1600 bylo povoleno 571 fristuňků.
Podle listin z let 1553 - 74 byl plat vrchního hormistra českého 400 tolarů ročně, hormistra 80 tolarů, hutního písaře 52 zl. Berggeschworener (dnes závodní dolu) měl týdně 1 zl., důlní dozorce 24 zl. ročně. - Roku 1653 se platilo za zhotovení vodního kola i s naražením na hřídel 5 zl. 30 kr., za sáh dříví k pražení 6 kr., za 500 šindelů i s dovozem do Kozičína 54 kr. Nová puchýrna o 4 pěcholech s vodním kolem pro Jílové byla podle rozpočtu za 43 zl. 22 kr.
Roku 1691 píše Bittner císaři, že válkami byly doly vydrancovány, opuštěny a časem se zasypaly, vytopily. Nejvyššímu mincmistrovi píše, že dělníci na horách jsou běřenci a utečenci z poddanství různých vrchností a že ani německé svobodníky pro těžkou a nebezpečnou horní práci za tak malý plat nelze získati. 1693 píše, že stará huť je sešlá, neupotřebitelná, lesem zarostlá. Podivujeme se geniálnímu Bittnerovi, který roku 1699 podal české komoře návrhy, v nichž uvádí řadu námětů, jak organisovati a zvelebiti v Čechách průmysl a provozovati hornictví (-... v Čechách nebude v krátkém čase nikoho, kdo by dovedl důl vyměřiti, rudu prubovati ...-).
Příbram měla bezpečné vězení na Staré rychtě v horní a dolní šatlavě. Ze sousedních panství a měst vozili sem odsouzence za denní plat 6 kr. na osobu. Drobné krádeže se trestaly napráskáním, “zapomenuté” dívky za trest zametaly město, zločiny trestány krutě. Kat z Prahy nebo plzně konal popravy. Do “černé knihy” psané od Felixe Ant. Alise, rychtáře 1726, “do které zapsáni criminalisté a jiní deliqeunti a jejich činy z roku do roku notirovati se mají”.
Roku 1782 měla Příbram 3507 lidí.
Války koaliční, dvojí státní bankrot a současně neúroda ožebračila příbramské obyvatelstvo. Řemeslníci nechali řemesel, odešli do hor, kde při 12 hodinové práci při malém platě těžko uhájili živobytí.
Zkvétáním hor měnila se tvářnost města. Z Příbramě doškové vyrostlo časem úhledné město. Městská louka proměněna v dnešní sady, plaňkami hrazený hřbitov upraven, potůček protékající městem zrušen atd. Magistrát prodal horníkům ladem ležící místa a tak vznikly ulice Milínská, Březnická, Hornická, Podskalí a j.
Po velkém požáru Příbramě v roce 1826 stěžoval si krajský ouřad, že v hornickém a poutnickém místě jsou nízké chatrče s malými a nezdravými byty, proto učinilo ubytování vojska vždy potíže (Hory Březové jako město hornické byly od ubytování vojínů osvobozeny). Horníků přibylo ve městě asi o třetinu a ti až na několik, neměli vlastních domků. Roku 1843 bylo v Příbrami 431 domů.
Jatky bývaly na náměstí. Byly jen dřevy odděleny od masných krámů. Krajský ouřad 1842 nařídil přemístění jatek k tekoucí vodě. Ale až po letech bylo rozkazu vyhověno a jatky zřízeny nad prokopskou lávkou a teprve v pozdější době na místě, kde dnešní jatky stojí. Již před rokem 1586 byly před rychtou chlebné kotce, dřevěné to krámy na chléb a housky. Časem shnily a byly odstraněny. Pražskému purkrabí se podařilo, že byla v Příbrami zřízena “okrašlovací komise”, aby město tolik navštěvované, mělo městský vzhled. Stará krčma a škola proti kostelu byly zrušeny, nerovné náměstí někde i vystřílením skály srovnáno a dlaždičem Kašparem Špinkou za 10 511 zl. vydlážděno. Při tom byly odstraněny i zbytky hřbitova, jehož špatné zdi byly jen obci k ostudě.
Ale i potom bývalo na náměstí plno nečistoty a odpadků. Magistrát jednal o čištění náměstí se dvěma horníky, ale ti žádali ročně 150 zl., proto magistrát obstaral čištění ve vlastní režii. Osvětlování bylo ubohé. Ve městě bylo pouze 12 olejových lamp, z nichž dvě svítily v průjezdě radnice do 10 hodiny večerní. V kancelářích se svítilo lojovými svícemi.
Okresní soud v Příbrami: “Poněvadž Příbram vždy mezi větší a vznešenější města v zemi české počítána byla a to skrze zdejší rozsáhlé bohaté c.k. hory, skrze blízké poutní místo, skrze ubytované zde četné úřednictvo vrchnoředitelství horního, skrze horní akademii a vůbec velkou lidnatost ...obdržela Příbram 1859 okresní soud, načež městský výbor dle daného slova celou rádnicy se všemi staveními státu protokolárně daroval. později zemské praesidium i také okresní hejtmanství čili podkrajství pro Příbram určilo, pročež dům č. 95 od p. Jána Kaulfuzsa, městského pokladníka za 10 500 zl stříbra bez várečného práva od obce odkoupen a státu darován. C.k. politický podkrajský ouřad započal ouřadovati 1. února 1850 a c.k. horní puřad ve staré rádnicy č. 1.”
“První skutečný, samostatný, obecný, městský výbor (Stadtverordneten Collegium).
V červenci 1850 se nařídilo, aby obce dle daného nového návrhu se ustanovili čili konštiturírovali a aby se nová volba k ustanovení starších obecních vypsala. k tomu cýli vypsalo se veškeré měšťanstvo, ouřednictvo a oprávnění kontribuenti dle daného zákona na tři stejné, dle kontribuce rozdělené zbory, kterýžto se opatřený potřebnými podpisy a stvrzením plnoletosti po 14. dni k veřejnému nahlídnutí na obecním domě č. 92 vyvěsili. Volby byli 21. a 22. srpna. Třetí komora či zbor měla 300 voličů, druhá 80 a první 60 ouředníků, 20 kontribuentů a duchovenstvo.
Měšťanostou zvolen František Koller, prvním radním Ján Auer, druhým radním František Wolf, třetím radním Antoním Bezdieka. Za městské výbory Procházka Josef, Pros Antonín (c.k. horní rada), Křikava Josef (c.k. rada zemského soudu), Marins Jiří, Heyrovský Karel (c.k. profesor horní akademie), Klaudi Leopold (doktor práv), Přeslička Josef, Wimmer Josef (obchodník), Ludvík (inžinýr), z Allemanů Kristián, Braniš Josef, Šalanský Prokop, Šalanský Tomáš. Náhradníci Haasen Prokop (c.k. berník), Langmeier (c.k. horní lékař), Franz Josef (c.k. horní koncipist), Hampl Vojtěch, Heil Karel, Stiebor František, Šalanský Václav, Wimmer Josef (pekař), Čížek Leopold.
“Roku 1850 přistoupila příbramská obec složením 100 zlatých co oud “české matice”, z níž každoročně mnoho dobrých, užitečných knih dostává. Ředitelem městské obecní knihovny ustanoven byl p. Jiří Marinz, měšťan, oud obecnýho výboru, mistr knihařský, starosta pořádku patero řemesel, poručík v královském sboru ostrostřelců.”
“Roku 1850 zřízeno jest v Rakousku 16 pluků žandarmie čili četnictva (Gensdarmerie). Každý pluk sestaven jest z pěšých a jízdních četníků, jenž podle potřeby a povahy krajin v zemi rozprostírované jsou.
Pro království české určen pluk č. 2 - 8. června 1850 přišlo do Příbrami 12 četníků s poručíkem Jozefem Jarošem a strážmistrem. Na útraty zdejší a vůkolních obcí ve zvláštní kasárně ubytováni jsou. 9. června 1850 tito c.k. četníci svou službu na Svaté Hoře konali.” ---
Založení sadů v Příbrami od města ke Střelnici roku 1852.
Při zakládání nových sadů dělo se vše podle plánů krajského komisara barona Wolfganga Schönaua, jenž stromořadí ke Střelnici a ke hřbitovu vkusně byl založil.
“Dle nařízení c.k. krajské vlády byli roku 1856 v Příbrami postavené nové “černožluté místní tabule” z cinku, a na domích přibyté “černožluté domovní čísla” jakož zdejší obec také na rohách ulic nové “černožluté nápisy ulic” přibýti dala.” ---
“Toho roku 1857 konala se po celé říši Rakouské od obecních a císařských okresních úřadů nová konskripce čili počet obyvatelů, a sice v měsíci říjnu, listopadu a prosince. Dle tohoto nejnovějšího spočtu má Příbram ku konci roku 1857 - 597 domů a 8378 obyvatelů, mezi nimiž 2232 cizinců. Z obyvatelů jsou 4 duchovní a 112 úředníků. Toliko 2 osoby jsou přes 80 roků staré, přes 60 let toliko 138 mužských a 172 ženských.” ---
Příbramské divadlo: “Aby pro tak lidnaté město divadlo úpravnější bylo, ujmuli se zdejší kupci p. Karel Heil a Antonín Zink této věcy a zařídili na své útraty zcela nové divadlo, jenž v čele městským a českým znakem na hlavní oponě Příbramou, po stranách Karel IV. a Přemysl Otakar a výše nápisem Národní divadlo okrášlené jest, jenž na 400 zl. stříbra stálo. Divadlo bylo v síni domu p. Čečatky.” ----
“V měsíci červnu 1860 dala obec ve dvoře při hlavní škole zaříditi “tělocvičnu” a jí všemi patřícími nástroji zaopatřiti, by tam mládež pod vedením a dohlídkou v tělocviku sběhlých učitelů tělo své všelijak cvičiti a mladistvou sílu a pružnost vyvynovati mohla. Tato pro mládež veledůležitá a zajímavá cvičení teheto roku vedli páni učitelové: Šebestián Malý a Antonín Hauth.” ---
“Dne 1. července 1861 byla slavným “Veni sancte Spiritus” otevřena Spořitelna v Příbrami, jenž v místnostech obecního domu se nalézala a jejíž Předsednictví a Výbor byl: Předseda ředitelství: Bradáček Maxmilián, měšťanosta. Ředitelství: Karel Hail, František Koller, Prokop Haasen, František Komers, Jozef Spoth. Údové výboru: Josef Procházka, Jozef Braniš, František ponec, August Beer, Jan Němec, Václav Adam. Pokladník: Jozef Stecker.” ---
Přičiněním svobodnéhop. Ottmara z Kyngenau postaven do Příbrami telegraf a dne 12. června 1867 ponejprv ho z náměstí do Vídně použito. První zpráva po něm zdělená byla česká a zněla: Vysokému c.k. finančnímu ministerstvu ve Vídni. Obec Král. horního města Příbrami v kraji pražském vzdává vysokému c.k. finančnímu ministerstvu nejvřelejší srdečné díky za milostivé vtažení našeho města do sítě telegrafické. Sláva. Josef Wimmer, měšťanosta”. ---
Po roce 1848 byla obnovena městská samospráva, zvoleni poslanci na sněm (voskář Mixa) i do říšské rady (rada Kučera).
Obyvatelstvo se zpestřilo jednak tím, že roku 1848 bylo dovoleno židům usaditi se ve městě, jednak zřízením báňského učiliště a později i jiných škol.
Doly měly značné výtěžky. Obec byla účastna na zisku ročním penízem 80 000 K. Nechtějíc uvaliti na občanstvo přirážky, ač by je byl zaplatil státní podnik, propásla vhodné doby, kdy se dalo mnoho v obci provésti.
V roce 1885 bylo u báňského závodu zaměstnáno 6151 horníků včetně dozorců. Průměrný roční výdělek horníka v roce 1875 byl 523,30 K, před válkou 1160 K.