Zpět

Jaroslav Schneider: Zrušení roboty a vznik familií v 18. století (in: Ročenka města Kolína a okresu. Kolín 1941, str. 83 - 106.)

Dvě poznámky k článku od Martina Křídla:

- V článku se objevuje známý a dlouho tradovaný omyl, že Tři Dvory byly zakoupeny městem Kolínem v r. 1387.
- Navíc Martin objevil, že v soupisu obyvatel z roku 1779, který je obsažen v článku, jsou chyby - J. Schneider nesprávně uvádí mezi chalupníky držitele čp. 6, 8 a 36, kteří mají být správně mezi "novými chalupníky". Martin to konzultoval přímo s Rustikalgrundbuch, kterou Schneider cituje.

I.

Jestliže od 15. století majitelé velkých statků se zvolna sice, ale přece znatelně vzmáhali na úkor menších usedlíků, tedy po Bílé Hoře dostali z příčin politických tolik síly, že mohli po své vůli selský lid utiskovat sociálně, nábožensky a často též národnostně. Libovolné zvyšování robot vedlo k selským bouřím a vynutilo si několikrát zásah panovníků na ochranu utiskovaných robotníků, např. roku 1680 císaře Leopolda I., první to průlom do vrchnostenské imunity, a roku 1717 a 1738 Karla VI., přičemž však neustále zůstávala v platnosti třídenní robota v týdnu s mimořádnou prací v době žní a senosečí; ale i tyto předpisy byly všelijak obcházeny a zostřovány s odvoláním na stará ujednání apod., obsažená v urbářích.¹⁾

V druhé polovici 18. století začal však vrchu nabývat názor, že jest úkolem státu pečovat všestranně o hmotné i duchovní blaho svých příslušníků; odtud povstal nejen u nás, nýbrž i v sousedních zemích všeobecný zápas mezi velkostatkem a malým hospodářstvím. Zatímco jedni z politických důvodů se snažili udržeti moc šlechty, zdůrazňovali jiní národohospodáři, že s rozkvětem zemědělců přibývá také počet ostatního obyvatelstva, tím vzrůstá počet poplatníků a výše daní zvláště nepřímých, čímž se vzmáhá i moc panovníkova.

Tehdy se začala chápat myšlenka, že je nutno rozřešit problém účelného a spravedlivého rozdělení pozemkového majetku a problém náležitého poměru zemědělce k půdě. To se dalo uskutečnit: odstraněním roboty, kteráž mravně i hmotně ubíjela selský lid, a rozdělením panských dvorů mezi poddané, neboť malí lidé se snaží půdu lépe vzdělat a zužitkovat a nenechají 30 – 40 % půdy ležet ladem, jak tehdy pro nedostatečné hnojení se praktikovalo na panských rolích. Z mnoha návrhů na rozdělení dvorů uvádím zde jediný Petra Kašpara Světeckého, bývalého inženýra a archiváře švarcenberského, jenž roku 1754 mezi jiným praví:
„Lid jest v českej zemi velmi rozmnoženej, tak se musí a může jednomu každému živnost opatřiti, sice lidé mnozí musejí buďto žebrat nebo krást, … (na rozdělených dvorech) novými osadníky budou šafáři a čeleď dvorská, potom pacholci selští, jichž sedláci po zrušení roboty nebudou tolik potřebovat, dále podruzi, kterých jest téměř tolik co sedláků, a selští synové, neboť mnozí sedláci mají 3, 4 i více synů, kteří doma zahálejí; i řemeslníkům by se daly menší příděly. Z toho musí vrchnosti mnohem větší užitek vycházeti, když dvory nevejnosný svede, z nich sedláků a chalup neb domů pro řemeslníky, nádeníky a podruhy nadělá, dajíc sobě úroky a za robotu, co slušného zaplatiti.“

Málokde byla robotní povinnost sedláků dodržována přesně podle nařízení, takže jim sotva zbýval čas na obdělání půdy vlastní. K chvále Kolínských budiž řečeno, že nikdy nepřepínali poddané z Tří Dvorů robotou, jako tomu bylo na některých panstvích sousedních, poněvadž vrchní správu a dozor na obecní statky prováděl sám primátor města, později inspektoři obecního jmění. Jen jedenkrát nalezl jsem prosbu Třídvorských, a to ze dne 1. května 1753, za milostivé vrchnostenské ochránění, že v robotách od p. arendatorův přetahováni byli, k níž bývalý primátor, t.č. královský rychtář Jan Ignác Jindra z Orebthalu, podává městské radě dne 18. června tuto relaci (registratura č. XXI. 336):

„Poslušnou v bohu milé pravdě fundírovanou in puncto vybejvání od třídvorských poddaných povinnovaných každotýhodních robot k obci král. města Nového Kolína nad Labem declarati vzácnému magistrátu skládám a to následovně:
1. Roku 1745 dne 1. máje, když jsem za primasa a spoluinspectora od vys. slav. král. ouřadu podkomořského důchodův obecních milostivě ustanoven byl, tehdy jsem tak a nejináče, jak poddaní třídvorští v svém pokorném spisu na vzácný magistrát de praes. 1. máje dokládají, je robotu vykonávati natrefil:
2. Skrze celý rok, to jest od 1. máje 1745 až do ultima aprile 1746 roku pod administrati mou, nic vícej ani méněj roboty týhodne jsou vykonávali, totižto dle starobylého obyčeje ze selských živností v času žní, jarního a podzimního setí, též v sklízení sen a otav po 3 koních jeden každý sedlák svou robotu skrze 3 dni vykonávati musel, mimo týž čas toliko 2 dni týhodně robotovati, též také
3. pro mlejnské kameny z roboty jezditi museli; naproti tomu z obecní důchodenské cassy jednomu každému čeledínu po 7 kr denně za 1 furu dávati nařízeno bylo. Kolik dní na cestě byli, tolik se spočtlo, (např.) byli na cestě 6 dní, tehdy ten tejden, co na cestu byli, dva dni na místě roboty se porazily, za ostatní 4 dni dvounedělní robota jim se pasírovala; byli by toliko pro kámen 4 dni, tehdy ten tejden 2 dni na místě roboty se defalurovaly a druhé 2 dni následující týhoden se jim pasírovaly.
4. Byli by poddaní na cestě soupřahou jeli pro kámen, tehdy a pro portione daných koní jim jejich povinná robota se defalurovala. Co se obyčejně o svatodušních svátcích stávalo, že pro kámen jeli, a v čase drahoty jako roku 1746, ještě na cestu od vzácného magistrátu jim obrok darován byl; tolik se pamatuji a to vše v bohu milé pravdě vyjevuji. Jsem a zůstávám vzácnému magistrátu poslušný služebník Jan Hynek Jindra, král. rychtář.
Že dle toho relati za času inspektorství našeho tak a nejináče se robota konala, povinně vyjevujeme a konšelskou přísahou contestirujeme: (městští radní)
Josef Frant. Lysander, Jan Bth. Zoll.“

Na toto oznámení vyšetřující komise učinila městská rada dne 13. července takovéto rozhodnutí (E 91, fol. 102): „… Vybejvání roboty dle vyšetření potažené a pozorované bude … Příští neděli při shromáždění rychtáře a celé obce třídvorské u král. ouřadu purgmistrovského skrze král. rychtáře pana Jana Hynka Jindru jim poddaným ostré napomenutí se dáti neomine, že oni jim pánům arendatorům²⁾ povinnou poslušnost, počestnost a co k tomu více přísluší, věrně pozorovati (? prokazovati), roboty dle starobylé povinnosti pilně vybejvati, ve všech k hospodářství patřících důležitostech se jimi říditi mají.“ – Myslím, že napomenutí dostaly strany obě.

Marie Terezie chtějíc jednati o úlevách selských břemen, nalezla velmi málo pochopení u stavů, s nimiž nebylo možno docílit dohody, a proto bez nich vydala dne 13. srpna 1775 robotní patent, jímž byly roboty pevně stanoveny a na polovici zmenšeny, takže robotujícímu sedlákovi zbývaly rovněž tři dny na práci vlastní, aniž by musel konati jakékoliv mimořádné roboty, např. o žních apod. Mezi lidem šly ovšem všelijaké zprávy o ulehčení roboty, proto si Třídvorští podali stížnost, o níž se dovídáme z „Protocollum comissionis (XXII. č. 191), které d.13. Novembris 1776 při král. ouřadě purgmistrovském consule domino Ferdinando Raufeisen (za purkmistra p. F. R.) u přítomnosti těch od vzác. magistrátu denominírovaných tit. p. commisařův, jmenovitě Josefa Pošvy, Jana Kmocha a Frant. Tumlíře, pak Fr. Jiříka jako inspectora důchodův obecních a Frant. Kropáčka, nynějšího staršího obecního a bývalého ouředníka, též společných třídvorských sousedův, jmenovitě Matěje Nováka, Jana Civína, Jana Nováka, Jiřího Kropáčka, Jana Malého a V. Nováka, v příčině toho pod dnešní datum na vzácný magistrát in puncto ulevení roboty podaného poníženého spisu předsevzato jest, jak následuje“ (zkráceno):

Předně přečten byl ponížený spis neb žádost pod dnešní datum na vzác. magistrát podaný, mocí kterého přednášejí, že by před 42 léty z ohledu, aby spíšeji z roboty puštěni byli, byl den přirážen a to sice ve žních a v setí. Byvše tázáni přítomní sedláci a chalupníci, aby to dokázali, že oni před 42 léty v čas setí a žních jenom 2 dny robotovali a pak že se jim z ohledu, že na robotu přijížděli, třetí den roboty v čas žní a setí přirazil, odpověděli, že by to chalupník Jan Malej stáří 57 let a Matěj Novák starej 51 rokův pamatovali a že to také od svých předkův slyšeli.

Byv tázán od vzác. comissí p. Frant. Kropáček, poněvadž on roku 1741 správcem byl, zdaž za jeho času sedlákům a chalupníkům nějaká přirážka v robotě se učinila neb jak tehdejšího času oni robotovali, k vyrozumění dal, že sedlák v čas žní a setí 3 dni s třemi tažní (robotu) a od sv. Jiří do sv. Václava pěší (robotu) celej téhoden (týden) jednou osobou (konal), chalupník pak v ordinární čas pěšky 2 dny neb tažně párem volů 1 den, v čas žní pěšky skrze 1 tejden jednou osobou aneb tažně 2 dni párem volů konal a že taky od předkův ze Třech Dvor, že by nějaká přirážka se byla stala, nikdy neslyšel. Načež oni k odpovědi dali, že oni tehdejšího času od milostivé vrchnosti přízeň měli a že v lesích a porostlinách obecních pásti mohli, nyní ale že ty porostliny odprodané jsou.

Tit. p. inspector na to odpověděl, že tamější obec třídvorská nic vícej než pod 8 strychů pastvišťat „u olšin“ přiznáním rullárním³⁾ roku 1713 přiznáno má a od strany vrchnosti k pastvě za Třemi Dvory „bažantnice“, pak u vsi „přední jesp“ a potom „zadní jesp“ (se) přeje, z kterých i také dříví na zaplacení Schuldensteueru z ohledu jejich bídného stavu dělati se povolilo. Dálej se od strany tit. p. inspectora otázka učinila, zdaž obec městská od jejich selských neb obecních gruntův co sobě přivlastnila; na kteroužto otázku přítomní sedláci a chalupníci jednohlasitě se prohlásili, že gor nic od jejich selských ani obecních gruntův obec městská sobě přivlastnila.

Tit. p. inspector přítomným poddaným otázku učinil, zdaž sobě ten od Jejich Excel. hraběte z Walisů v Černým Kostelci publicírovaný patent dobře přečtli a předložili.⁴⁾ K vyrozumění dali, že takový milostivý patent čísti slyšeli. Pan inspector: A poněvadž takový čísti slyšeli, tak nepochybně bude taky v povědomosti, co v článku II. punktu 9. nařízeno jest; který taky per extensum se jim přečetl, kde stojí, že minulého roku 16. Octobris své prohlášení, buď že při staré robotě pozůstávají neb k nové přistoupiti chtějí, učiniti měli a po vyjití roku zase téhož dne nové prohlášení, zdaž k nové robotě vstupují, neb při staré pozůstávají, učiniti měli, načež také loňského roku dne 16. Octobris u přítomnosti p. rychtáře městského Ant. Formandla a p. Václava Chrudimského, písaře právního, své prohlášení učinili, že při staré robotě pozůstati chtějí. Proč tehdy v následku toho cís. král. patentu zase dne 1. Octobris t.r. předepsaným způsobem své prohlášení na patřícím místě neučinili; pročež že jejich povinnost je skrze zanedbaný čas při starých povinnostech pozůstati.⁵⁾

Přítomní poddaní se prohlásili, že oni při staré robotě pozůstati chtějí, z ohledu toho také, že se v tom určitém čase nehlásili, kdyby ale od Jejich Cís. Milosti nějaký slevuňk se učinil, tak že oni doufají takového oučastni býti. – Když pak chalupníci si stěžovali, že kontribucí jsou přetíženi, navrhl p. inspector, že by se chalupníkům mohlo pomoci tak, aby luka Křečkovského statku, který byl pronajat na 6 roků, byla mezi ně rovněž na 6 let rozdělena, aniž by se z těch gruntů žádala robota. Tento návrh byl městskou radou schválen a robota ve Třech Dvorech⁶⁾ vyměřena takto: Sedláci č.p. 1 Jan Civín, 3 Jan Civín st., 4 Jan Brabec, 5 Karel Dvořák, 19 Václav Novotný, 25 Jan Novák, 26 Jakub Vacek, 27 Jan Kropáček, 28 Václav Novák, 34 Matěj Novák vykonávali ročně každý po 107 dnech roboty potahem a po 78 dnech práce pěší čili ruční. Chalupníci č.p. 11 Václav Novák, 13 Josef Civín, 16 Josef Vařečka, 20 Josef Košňar, 29 Mates Novotný, 30 Václav Malý po 130 dnech roboty ruční, č. 24 Jan Brodský 140 dní, č. 33 Matěj Novák 104 dny a č. 12 Jiří Kropáček 260 dní (měl asi chalupy dvě). Baráčníci v ostatních číslech: Jan Prchal, Prokop Šafařík, František Novotný, Martin Civín, Ignác Šafařík, Václav Horáček, Jan Malý, Josef Svoboda, Jan Luňák, František Tahal měli po šesti dnech pěší roboty ročně; tak tomu bylo ještě roku 1778.

II.

Marie Terezie se chopila myšlenky vyprostit poddaného ze závislosti na vrchnosti tak, jak ji začala chápat střední a západní Evropa, usuzujíc při tom prakticky, že hmotně zabezpečení sedláci mohou spíše platit daně a lépe konat vojenskou povinnost; ostatním vrchnostem chtěla také dokázat, že rozdrobení statků bude i pro ně užitečnější než nedbalé hospodaření vlastní.
Naštěstí našla muže, jenž tyto myšlenky uvedl ve skutek, byl jim Fr. Ant. Raab, člověk praktický, skrz naskrz poctivý a charakterní; v hodnosti dvorního rady odebral se ve svých třiapadesáti letech roku 1775 do Čech, aby tu začal se svým dílem, v němž byl brzděn přáním Marie Terezie provádět své návrhy pomalu, nenápadně a nejprve jen na zkoušku. Jemu značně pomáhal dvorní rada Josef Koller, jenž jako ředitel kanceláří státní rady chránil Raaba u císařovny proti všem intrikám četných nepřátel z řad šlechty. Podle Raabova návrhu (systému) měla být robota zrušena (abolice roboty) a přeměněna v plat (reluice robotní), dvory a půda panská (dominikální) rozdělena v menší usedlosti (familie) mezi drobné sedláky a poddané za dočasný neb trvalý nájem (emfiteutický); vlastníkem této půdy zůstávala přímo vrchnost na rozdíl od selských usedlostí (majetek rustikální), jejichž vlastníkem nepřímo zůstával sedlák.⁷⁾

Raab své návrhy uskutečnil na statku Žírči pod Zvičinou, kde malí zemědělci a bezzemkové je přijali s neobyčejnou radostí, byť měli platit smluvený ekvivalent robotní, neboť tu viděli daleko lepší příležitost obživy, než sliboval robotní patent z roku 1775. Poněvadž se Raabovi povedlo dokázat lepší výnosnost rozparcelovaného statku, dostal od Marie Terezie povolení k další „raabisaci“. Práci si rozvrhl na dobu 4 – 5 let, chtěje do konce roku 1777 provésti svůj systém na statcích státních, do roku 1779 na městských a v roce 1780 i na statcích nadačních.

Sjednav 24 inženýrů dal se s chutí do práce, vždyť chtěl osvobodit ruce poddaného, zlepšit jeho mravy, obnovit lásku mezi ním a vrchností, usnadnit jeho výživu a zvýšit stav dobytka, hlásaje: „Svoboda a vlastnictví jsou jedině s to, aby učinily lidi šťastnými.“ Pominouce jeho práci na jiných státních statcích, všimněme si pouze našeho kraje. V roce 1776 – 77 provedl abolici roboty a rozdělení dvorů na cís. panství poděbradském, kde vznikla ze dvora velimského osada Beierveck⁸⁾ a ze dvora kelského Vítězov;⁹⁾ mimo ně povstaly ještě tyto nové dvojřadé čili ulicovité vsi familiantské: Eichelburg u Sadské, Klipec (původně Glückzu), Šlotava u Budiměřic, Draho, Kovansko, Slezsko (podle původu obyvatel), Novohrady u Velenic, Ostrov (původně Laubenthal), Okřínek, Srbce, Vlkov (Wolfsberg), Kolaje (Hermannsdorf), Račany, Oškobrh (Lustdorf), Opolánky (též Horní Opolany zvané) a Neujahrsdorf u Chvalovic. Rozšířeny byly obce: Poděbrady, Kluky, Oseček, Předhradí, Pňov, Sokoleč, Velim, Lhoty Písková, Kostelní a Vrbová, Pečky, Milčice, Chotouň, Polabec, Chvalovice, Hořátev, Zvěřínek, Písty, Hradiško, Zboží, Křečkov, Rašovice, Vestec, Chleby, Bobnice, Pátek, Kouty, Netřebice, Oumyslovice, Činěves, Velenice, Choťánky, Libice, Odřepsy, Opočnice, Podmoky, Vrbice, Senice, Chrčice, Němčice, Dománovice, Radovesnice (zvané Císařské), Freudenthal, Lipec a Božec. Na panství cerhenickém, náležejícím ústavu šlechtičen, byl rozdělen na familie dvůr cerhenický, chocenický a břežanský; při tom uskutečněna raabisace zároveň v Bečvárech na soukromém panství generála Laudona, jenž tak učinil ze spekulace, aby spíše docílil prodej císařovně Marii Terezii, což se mu také povedlo; z dvora rozděleného na familie povstala osada Bílkov u Drahobudic.

Nemůžeme zde projednávat podrobně, jak si počínal Raab při uskutečňování svých reformních snah, učiníme tak při popisu parcelace dvorů města Kolína, a podáváme tu pouze přehled všeobecný. Svým pomocníkům – lokálním komisařům uložil sepsati nové pozemkové knihy pro majetek selský a panský (rustikální a dominikální), udati v nich dosavadní výši roboty, daní a dávek a převedení roboty na peníze, přeměření a po jakosti klasifikování všech pozemků, příděl budov i pozemků z panských dvorů novým majitelům a přiřčení stavebních míst a půdy novým uchazečům, jimiž směli být pouze lidé drobní. Přesně byla stanovena výměra pozemků, výše platů za bývalou robotu (reluice robotní), činžovní platy za pozemky i domky; při všem se mělo přihlížet k tomu, aby se zlepšily zemědělské poměry vůbec a docílilo řádného scházení platů. Když bylo vše důkladně připraveno, obdržel veškery doklady Raab, který podrobně prozkoumav výkazy přijel vše definitivně ukončit a uzavřít konečnou smlouvu s familianty, což prováděla později finalisační komise.

Rozumí se samo sebou, že se během času objevovaly některé nedostatky tohoto systému, jejichž příčinou bylo daňové vypětí, nejisté válečné poměry, nebo i nepochopení se strany familiantů. Nejlépe na tom byli ti, kdož při městě neb různých podnicích měli možnost vedlejším zaměstnáním si přivydělat něco hotových peněz, jinak vznikaly různé nesnáze; např. v Křečhoři se někteří báli, že z nedostatku vedlejšího výdělku nebudou moci platit dědičný nájem, některé vsi na Kolínsku a jinde žádaly za snížení činží a dávek. Než se poměry ustálily, měnili se často i majitelé, jak dokazují některé knihy panství kolínského, nalézající se v městském archivu kolínském, jež jsou veřejně přístupny a skýtají bohatý rodopisný materiál.¹⁰⁾

Abych ukázal, jaký byl výsledek raabisace na kolínském panství v deseti letech svého trvání, připojuji tento přehled:

Lépe vysvitne celkový vzrůst, přihlédneme-li k období delšímu, pokud jsme se mohli bližších dat dopátrat, přičemž v počtu obyvatel roku 1798 jsou udáni i ti, kdož byli na vojně, a to v množství značném (byli to zvláště sirotci a synkové z početnějších rodin), čemuž v roce 1843 tak není.

* Data z roku 1823.

Na gruntech panství kolínského ze zrušených dvorů v Kolíně, Libenicích, Dolanech, Křečhoři, Nové Vsi a v Ovčárech bylo četnými familiemi rozšířeno 18 vsí starších a založeno pět osad nových: Volárna (Freudenek), Ohrada (Schönweide), Kamhajek (Grünberg), Vysoká s Čertovkou, a v Kolíně Císařeves (Kaisersdorf).

Soupis všech osadníků panství kolínského, tzv. Mannschaftbücher, z roku 1798 obsahuje udání jmen i stáří všech členů rodiny a rozvrstvení usedlíků podle tehdejšího dělení na celoláníky, pololáníky, majitele rolí nad a pod 20 měr, nové familianty a podruhy, vdovy a sirotky. V statistice je uveden počet obyvatel takto: Císařeves 369; v rychtě starokolínské: Starý Kolín 582, Libenice se Skalkou 331, Dolany 153, Vysoká 59, Grunta 86; v rychtě sánské: Sány 357, Osek 261, Opolany s Podbřežím 269, Kánín 197; v rychtě ovčárské: Ovčáry 556, Sendražice 357, Hradištko 124, Býchory 269, Lžovice 151, Lhota Jestřabí 292, Volárna 74, Němčice 210, Ohaře 349; v rychtě novoveské: N. Ves 384, Ohrada 62, Křečhoř s Kamhajkem 332 obyvatel.¹¹⁾

Uznávám sice, že by mnohé čtenáře zajímal přesný popis nemovitého majetku osadníků ze všech obcí stejně jako výše dávek a poplatků, jež jim po zavedení raabisace byly uloženy, avšak rozsah našeho spisu nedovoluje podrobné a rozsáhlé zprávy; pokud pak jde o smlouvy, týkající se abolice roboty a rozdělení půdy, o tom bude pojednáno v kapitole příští, jednající o rozdělení dvorů města Kolína, čímž docílíme toho, že poměry familiantů budou náležitě osvětleny, a tak se vyhneme zbytečnému opakování. Jedno však již nyní můžeme prozradit, že blahodárný účinek této reformy se projevil někde dříve, jinde později, ale rozhodně tak, jak si Raab přál.

III.

V letech 1776 – 77 pracoval Raab na zavedení systému v obcích panství poděbradského a kolínského; s potěšením vyslechl Josef II. zprávu, že sedláci tu dávají najevo zřejmou spokojenost, císařovna pak na podzim roku 1777 schválila, aby bez prodlení byla raabisace provedena i v královských městech. Dne 14. listopadu t.r. nařizuje Raabovi, aby při zpáteční cestě učinil zkoušky v Nymburce, Kolíně, Čáslavi a v Německém Brodě, jimž má doporučit svůj systém a ujistit je podporou a přízní císařovny.
S obvyklou rychlostí se dal náš reformátor do práce, a protože z dřívější doby znal dobře místní poměry, uzavírá již dne 23. ledna roku 1778 smlouvu s poddanými a měšťany v Kolíně; o týden později v Čáslavi a po dalším týdnu v Německém Brodě. Listina tato se nalézá v městském archivu, abychom pak neopakovali ujednání, jež se nacházejí ve smlouvě konečné, uvádíme z ní jen začátek a některé zajímavosti:

„Smluvní dohoda (Contractmässige Einverständnis) mezi magistrátem král. města Kolína a měšťanstvem, dále poddanými náležejícími k jmenovanému městu. V Kolíně 23. ledna 1778. Když Jeho cís. král. apošt. Veličenstvo nejvyšším rozhodnutím ze dne 14. listopadu 1777 nejmilostivěji nařídilo vyzkoušeti při městě Kolíně zavedení systému rozdělení pozemků dvorských a zrušení roboty podle geometrické výměry pro všeobecný prospěch téhož města, měšťanstva i poddaných, jak tomu jest již druhý a vlastně třetí rok na cís. král. statcích, tehdy bylo docíleno tohoto ujednání a rozhodnutí, jež podepsali zástupci magistrátu, měšťanstva i poddaných ze vsi Třech Dvorů.

Město Kolín má dva dvory: a) špitálský,¹²⁾ b) štítarský, které dosud obdělává jednak robotou poddaných z Třech Dvorů, jednak vlastními potahy a hospodařením, jehož účty jsme pečlivě prohlédli a učinili výtah za 10 let, abychom spolehlivě zjistili nejnižší pevnou výměru, jak městskému důchodu opatřiti spravedlivý a prospěchu města přiměřený ekvivalent, jenž by zároveň byl v souhlase a v zájmu prospěchu dědičných nájemců.

Abychom tedy uvedli vše s největší jistotou do pořádku, stanovili jsme pevně zásadu: po nejvyšším potvrzení hned na jaře zjistiti inženýry pravý stav městských dominikálních polí, aby se vědělo, kolik vlastně má město pozemků na rozdělení a jaký nejlevnější ekvivalent se má z nich vyměřiti. Aby pak všichni, kdož budou míti chuť převzíti městské pozemky, mohli seznati, za jakých podmínek budou jim přenechány, proto byla dnes tato smlouva rozvážena a uzavřena i nejvyššímu rozhodnutí podrobena.“
Následuje pak ujednání o gruntech rustikálních ve Třech Dvorech, z něhož nejzajímavější, že sedláci č.p. 1 Jan Civín ml., 3 Jan Civín st., 4 Jan Malý, 5 Karel Dvořák, 19 Václav Novotný, 25 Jan Novák, 26 Jakub Vacek, 27 neobsazený dům, 28 Václav Novák a 34 Matěj Novák, kteří drželi dosud po 95 měrách polí, měli se vzdát každý třiceti měr, aby se pomohlo deseti chalupníkům (V. Novákovi, Jiřímu Kropáčkovi, J. Civínovi, J. Vařečkovi, číslu 18, J. Košňarovi, J. Brodskému, M. Novotnému, V. Malému a číslu 33), kteří by místo dosavadních čtrnácti měr drželi po dvaceti měřicích, a čtrnácti baráčníkům bez polí, kteří by pak obhospodařovali po šestnácti měrách; mimo to se mělo ještě sedmi podruhům přidělit po deseti a jednomu novému baráčníku šestnáct měr polí a stavební místa (k tomu ovšem nedošlo).

V druhé části se pojednává o pozemcích dominikálních a z toho plynoucích povinnostech. Zásadou jest, že veškery pozemky městských dvorů se mají rozdělit na malé selské usedlosti nepřesahující 40 měr, z čehož 10 měr jest ponechati na louky neb pěstování pícnin, deset na letní osení, deset na ozim a zbytek nesmí být ponechán ladem jako dosud, nýbrž vyhrazen plodinám podle návodu. V budovách štítarského dvora se usídlí devět, ve špitálním šestnáct, celkem 25 nových osadníků (jimž se přidělí po čtyřiceti měrách pozemků); budou to hlavně synové poddaných z Tří Dvorů, jejichž rodičové prokáží, že jsou s to jim hospodářství zařídit, s tou však podmínkou, že se má přihlížeti též k lidem zámeckým a jejich dětem. Zbytku pozemků se použije rovněž k zřízení usedlostí po čtyřiceti měrách a pro ty budou vyhrazena stavební místa.

Přítomni byli: dvorní rada a generální ředitel státních statků Antonín v. Raab, dvorní koncipista Mörth, sekretář Braun, za magistrát: král. rychtář Josef Hrubeš, primátor Jan Pábíček, purkmistr Jiří Drobný, radní: Antonín Martinelli, Josef Pošva, Václav Záviška, Ignác Minsinger, František Jirsík, Jan Kmoch, Ferdinand Raufeisen, František Tumlíř, Karel Hrdlička, Antonín Formandl, za měšťany obecní starší: Karel Červenka a Antonín Kopřiva. Za ves Tři Dvory podepsal smlouvu rychtář Josef Košňar, konšelé Josef Civín a Jan Novák, Pražské předměstí zastupoval rychtář Antonín Kürnberger, Kutnohorské předměstí rychtář Adalbert Kolářský a přísežný Augustin Feldek, Kouřimské předměstí rychtář Antonín Smrš, Zálabí rychtář František Harrer a konšel Adalbert Stehno.
Přílohy k této smlouvě o výnosu dvorů a rozpočtu obecním jsou pečlivě propracovány, bohužel jejich doslovné znění se vymyká pro obsáhlost z rámce naší ročenky, a proto uvádíme jen nejdůležitější:

Podle desetiletí 1761 – 1770 zjištěno,¹³⁾ že průměrný výnos těchto dvorů činí nejvýše 5978 zl 43 1/2 kr, s kterýmžto ekvivalentem se může pro budoucnost rovněž počítat; to byl hlavní zdroj městského důchodu, neboť ostatní příjmy činily 3598 zl 58 1/2 kr, což činí

doufá se pak s jistotou, že se podle zásad, uvedených v hlavní smlouvě, dosáhne téhož výnosu. Aby pak město úplně přesvědčil o prospěšnosti raabisace, podává přesný výkaz příjmů a vydání starého i nového systému ve vzájemném poměru, ba v Německém Brodě se mu dokonce podařilo dokázat, že roční výnos bude o 960 zl větší.

Dopisem z Vídně dne 1. června 1778 oznamuje Raab kolínskému magistrátu, že císařovna dne 3. dubna t.r. schválila úmluvu o robotní abolici s poddanými a nařídila mu ji uskutečniti, pročež inženýři provedou měření rustikálních a dominikálních pozemků a jejich rozdělení mezi poddané, aby mohli ještě podzimní setí obstarati a od 1. ledna 1779 zajistiti placení nového ekvivalentu. Ing. Seige, jakmile skončí měření na komorním panství kolínském, má ihned přikročiti k zaměření městských pozemků v Kolíně, Čáslavi a v Německém Brodě. Adalbert Massatsch, vrchní na zámku kolínském, jako hlavní komisař, Jan Braun, sekretář generálního ředitelství státních statků, s hospodářským městským úředníkem a dvěma místními komisaři vyberou ze žadatelů vhodné osoby a předloží jejich seznam i s výkazem přidělených pozemků Raabovi ke schválení. Jmenovaná komise provede dražbu na dobytek, budovy, seno, slámu, nářadí aj. ze dvorů, z výtěžku uhradí vzniklé výlohy a zbytek odvede do městského důchodu. Sekretář Braun přiveze formuláře pozemkových knih, záruční listy a platební knížky pro poddané, Raab sám při své nejbližší cestě do Čech na vše dohlídne.

Kdy přijel do Čech, byl mu ihned předložen seznam navržených nových osadníků, který schvaluje dopisem z Čáslavě dne 20. září 1778 a nařizuje, aby inženýři Havle a Schirl provedli ihned rozdělení tak,¹⁴⁾ aby nenastalo žádné zdražení. Ovšem celá záležitost nemohla být v zimě provedena takovým tempem, jak si Raab přál, mimo to jednání s obcí a poddanými nebylo skončeno. Město by bylo rádo vidělo brzké uskutečnění plánu, a chtějíc ještě něco trhnout, žádalo za náhradu deputátu na pivě a obilí, který in natura dvory uhrazovaly. Raab odpověděl, aby se v tom ohledu obrátili na úřad podkomořský; dne 6. červn 1779 oznámil odeslání výkazů po skončeném vyměřování, aby je mohl dáti potvrditi a tím poskytnouti městu vodítko (Richtschnur).

Smlouva o robotní abolici a rozdělení dvorů král. města Kolína byla dne 13. listopadu 1779 doplněna a podepsána nejen členy magistrátu, nýbrž tentokráte i všemi podílníky na obecních gruntech. V tomto dodatku uvedeno, že budou Třídvorští ze svých rustikálních pozemků platit ročně průměrně po 21 kr z míry, a to podle čtyř kvalitních tříd:

Z dominikálních pozemků činí dědičný nájem průměrně 2 zl 13 kr z míry ročně, a to podle kvalitních tříd:

to se nahradí městu zvýšením populace a tím i laudemia (zaslíbení, poplatek při převodu vlastnictví), zlepšením stavu poddaných a lépe zajištěným příjmem, než tomu bylo za dřívější správy dvorů. Platební povinnosti se podle toho výpočtu přesně ustanoví a zapíšou jednotlivcům do knížek dávkových.

V roce 1779 užívali již familianti plně městských pozemků, a dne 25. listopadu podává vrchní Adalbert Massatsch podrobnou zprávu Raabovi o pokroku v provádění jeho systému v Čáslavi a v Kolíně a připomíná, že jest třeba dbáti na řádné placení dávek a netrpěti dělání restů. V Čáslavi ho ujistili, že do 30. listopadu bude vše uhrazeno, v Kolíně mimo jednoho nového usedlíka ze Štítar zaplatili všichni již dne 15. listopadu na celý rok. Matěj a František Formánkové, kteří obdrželi místo ve štítarském dvoře, dalo pouze 70 zl na povinnovaných 234 zl 19 1/2 kr, protože prý nikdo z městského úřadu na nich peněz nežádal, ale složí je, neboť jsou to lidé jistí; jest však nutno ihned zaslati výkaz, co komu přiděleno a co má platit, aby se mohlo i dále dbáti na řádné plnění povinností.

Další část dopisu uvádím pro zajímavost v překladu doslova: „Přísahám Bohu a Vaší Milosti, když jsem čáslavským podílníkům veřejně na radnici ohlásil, že z pozemků I. třídy bude se platit po 1 zl 51 kr, tehdy nastal v radní síni hlasitý jásot a každý prohlašoval: „Ano, ano, to by bylo ovšem správné.“ Však se před časem tvrdilo, že se u Čáslavě bude z míry pozemků I. třídy platit 2 zl 15 kr, proto všichni noví osadníci nad tím ohromně žasli. Vaše Milosti! Bylo by do nebe volajícím hříchem, kdyby se měl určeným podílníkům sleviti jen jediný krejcar, neboť pozemky ty jsou jen o málo horší než u Kolína, kde se platí 2 zl 52 kr, tedy o 1 zl 1 kr více … A pak Čáslav má plno dluhů, neboť obecní pokladna tam vykazuje ročně deficit 268 zl … Já nechci ničeho zanedbati při zavádění nového systému, což mě stálo již mnoho vydání, námahy, práce a zkrátilo mi určitě i život, neboť za dobrou vůli sklízím jen hněv, nevděk a posměch.“

Namítá, že by tu města mohla utrpěti velkou škodu, protože někteří zamýšlejí dáti přednost vzdělávání polí před řemesly, a prozrazuje nevelké nadšení pro svěřenou mu funkci komisaře, což se z pochopitelných důvodů u vyšších zaměstnanců rušených státních statků jevilo všeobecně.¹⁵⁾

Ke dni 31. prosince 1779 byly nové pozemkové knihy hotovy, zde však uvádíme jen stručné přehledy, jež budou zajímat hlavně příslušníky rodin, v jejichž majetku se jmenované grunty podnes nalézají. Městské dvory byly rozděleny takto:¹⁶⁾ V budovách špitálního dvora umístěni noví osadníci čp. 7 Matěj a Václav Formánek, čp. 43 Václav Šimacius, 44 Josef Eckel, 45 František Valko, 46 Václav Záviška, 47 Václav Kmoch, 48 Josef Marcín, 49 Jan Chudoba, 50 Antonín Stob, 51 Jan Eckert, 52 Jan Formandl; stavební místa při městě obdrželi: čp. 17 Jan Chudoba, 29 Karel Knirš, 65 Bartoloměj Spigalio, 66 Martin Veletovský, 83 Jan Šalanda; ti všichni dostali po 30 – 40 měrách pozemků, oba Formánkové dohromady 103 míry.

Budovy štítarského dvora obsadili: čp. 1 Jan Blecha, 2 Václav Šalanda, 3 Václav Němec, 4 František Linhart, 5 Josef Formánek, 6 Josef Košňar, 13 Jan Blecha, 23 František Zajíček, 32 Jan Formánek; nová stavební místa zabrali tamtéž: čp. 7 Václav Fiala, 8 Jan Veigert, 9 Vít Kratochvíle, 10 Jan Hála, 11 Tadeáš Šalanda, 12 Jiří Jäeger, 14 Martin Spurný, 15 Tomáš Čermák, 16 Josef Veigert, 17 Šimon Pöpel, 18 Josef Formánek, 19 Václav Oliva, 20 Antonín Novák, 21 Jan Košňar, 22 Jan Hladký, 24 František Vocilka, 25 Jan Růžička, 26 Tomáš Čermák, 27 Vojtěch Stivinský, 28 Jan Formánek, kteří obdrželi rovněž po 30 – 40 měrách pozemků (Jan Formánek z čp. 28 padesát dvě míry), a tak založili novou obec Štítary, přičemž štítarskému mlynáři čp. 33 Františku Klicperovi bylo přikázáno pět a pekelskému mlynáři čp. 34 Janu Veigertovi 11 měr jako ostatním familiantům do dědičného nájmu spolu s 68 měrami pastvin, jichž užívala celá obec.

Ostatní pozemky z obou dvorů rozděleny většinou jen po třech až osmi měrách mezi 97 měšťanů kolínských a sedm osadníků třídvorských, jichž se týká druhá pozemková kniha (Rustikalgrundbuch), v níž jest uvedeno přesné rozdělení selské půdy i s platebními povinnostmi; nalézá se též v městském archivu. Tam se uvádějí sedláci: čp. 1 Jan Civín, 3 Jan Civín, 4 Jan Malý, 5 Karel Dvořák, 19 Václav Novotný, 25 Jan Novák, 26 Jakub Vacek, 27 Jan Kropáček, 28 Václav Novák a 34 Matěj Novák, jimž z bývalých 95 měr přiděleno po 83 – 91 měrách. Chalupníci čp. 6 Jan Prchal, 8 Jan Novák, 11 Václav Novák, 12 Jiří Kropáček, 13 Josef Civín, 16 Josef Vařečka, 20 Josef Košňar, 24 Jan Brodský, 29 Matěj Novotný, 30 Václav Malý, 33 Matěj Novák, 36 Josef Dvořák, kteří většinou drželi dříve po 14 měrách, obdělávali odtud po 26 – 32 měrách pozemků. Noví chalupníci, dřívější bezzemkové čp. 2 Josef Civín, 7 Prokop Šafařík, 9 František Novotný, 10 Martin Civín, 14 Ignác Šafařík, 15 Václav Horáček, 17 Jan Malý, 21 Josef Svoboda, 22 Jan Luňák, 35 Jan Malý, 23 František Tahal, 37 Matěj Vacek, 38 Martin Rohlík, 39 Jan Rovný obhospodařovali potom po 8 – 12 měrách, přičemž obec měla ještě v užívání 125 měr pastvin, lesa, porostlin aj. a šenkýř „Na Labuti“, konárovický poddaný, dvě míry. S novou chutí se dávali všichni tito svobodní občané do práce doufajíce, že snadno uhradí povinné platy, když jim město dá jen trochu výdělku a Pán Bůh zdraví a bohatou žeň.

IV.

Raabisace byla tedy ve skutečnosti již roku 1779 v Kolíně prakticky uvedena v činnost a během roku 1780 dokončována byla již jen její finalisace. Na úhradu výloh s prováděním spojených dostávala města zprvu zálohu, kteráž musela být splacena. Dne 17. ledna roku 1780 obdržela města Kolín a Čáslav, kde byly již všechny práce skončeny, tento výkaz vydání na inženýry, pomocníky, tlumočníky, klasifikační komisaře a jiné:

Na to splatilo již město Kolín 866 zl 22 1/2 kr, Čáslav 222 zl 51 kr, doplatit má ještě město Kolín 182 zl 23 kr, Čáslav 471 zl 13 1/2 kr. Dne 15. března žádá Raab kolínský magistrát, aby z prodeje dobytka zaplatil zbytek za měřické práce.

Sestavování definitivního textu smluv, tzv. finalisaci, prováděla zvláštní komise ve Vídni, která jednala o Kolínu dne 14. května 1780, a již po šesti dnech zasílá Raab městu smlouvu, knihy pozemků rustikálních i dominikálních s platebními povinnostmi držitelů; žádá, aby do šesti měsíců byly pořízeny jejich kopie a opatřeny podpisy všech držitelů, jeden opis může si město ihned ponechati, druhý zašle vrchní Massatsch k revisi a po vidimování bude městu vrácen pro úřední potřebu. Při tom zasílá hospodářskému městskému úřadu návod, jak účtovati a vyplňovati příslušné tiskopisy.

Netrvalo ani čtyři měsíce a vrchní Massatsch oznamuje Raabovi, že podle přání byl dne 12. září v Kolíně šťastně publikován kontrakt o robotní abolici, o čemž sepsán protokol. Hejtman kraje kouřimského rytíř von Bienenberg projevil podivení a radost nad tím, že si magistrát, měšťané ani sedláci z Tří Dvorů nestěžovali, naopak po náležitém vysvětlení jejich povinností a podepsání kontraktu provolali J. V. císařovně otevřeně, jednomyslně a zplna hrdla nejoddanější dík. Podepsáni za krajský úřad: hejtman Karel Jos. V. Bienenberg, adjunkt Josef baron Kolz i aktuár Ant. Jos. Hein, jako místní komisař Adalbert Massatsch, vrchní cís. panství v Kolíně, potom purkmistr Jiří Dobrý, primátor Jan V. Pábíček a radní Václav Záviška. Po měsíci odevzdává Massatsch všechna finalisační akta kolínské poště, aby nejbližší diligencí byla dopravena do Vídně s podotknutím, že všechny platy na dominikálních dávkách se dějí správně a zapisují do vplatních knížek, opatřených pro dědičné nájemce a vesničany.

Nyní ovšem nezbývalo nic jiného, než podpis císařovny, který byl toužebně očekáván kolínskými měšťany a poddanými; zatím však došla zpráva, že dne 29. listopadu Marie Terezie zemřela, a kontrakt, podepsaný teprve dne 1. února 1781 císařem Josefem II., zní v překladu takto:

Smlouva
o robotní abolici a rozdělení dvorů král. města Kolína v Čechách

Když dne 23. ledna 1778 bylo magistrátem jednomyslně rozhodnuto veškery dominikální a rustikální pozemky při král. městě Kolíně, a to dvora tzv. špitálského a štítarského, rozděliti, byly všechny grunty geometricky vyměřeny a sepsány, podle kvality přesně a spolehlivě určeny, do emfiteutického vlastnictví (in emphiteusim) náležitě rozděleny a nové rustikální a dominikální pozemkové knihy navrženy; potom položen základ pro přiměřené (subrepartition), spravedlivé a trvalé stanovení a rozvržení zemských i vrchnostenských dávek, nyní pak byla podle nejvyššího nařízení uzavřena mezi magistrátem, novými osadníky a poddanými na všechny budoucí časy tato smlouva:

1. Vrchnost propouští všechny poddané vesměs pro ně, jejich dědice i nástupce z dosavadního nevolnictví úplně bezplatně, pročež se má nyní s nimi jednati jako s lidmi svobodnými a poddanými.

2. Magistrát zrušuje úplně všechny robotní povinnosti, ať se jakkoli zovou, a dává měšťanům a poddaným pozemky dvorské bez jakékoliv koupě do stálého dědičného nájmu (Erbpacht) tak, že je mohou a smějí podle vlastní vůle držeti a užívati a svým dědicům přenechati a odkazovati. Při tom bude magistrát i nadále jako dosud z důchodu odváděti a zapravovati mimořádnou kontribuci (Contributionale extra ordinarium) z pozemků přenechaných do dědičného nájmu, na něž jest stále hleděti jako na pozemky dominikální.

3. Vrchnost si vyhrazuje sice úplně přímé vlastnictví (dominium directum) všech do dědičného nájmu daných dominikálních, rovněž jako všech rustikálních pozemků, ale majitel gruntu může býti jen v těchto případech zbaven užívání majetku:
a) jestliže pozemky nevzdělává dobře a tak, jak na pečlivého sedláka i hospodáře náleží,
b) zadluží-li svoji nemovitost přes dvě třetiny,
c) nezapraví-li vrchnosti za celý rok touto smlouvou stanovené roční dávky, leda že by mu v tom bylo zabráněno zvláštní nehodou.
Ale při každém promíjení (dávek) přibéře vrchnost předběžně pro osvobození (deliberation), co se týče měšťanů, dva zástupce z nich, co se týče poddaných, dva zástupce z obce, a nesouhlasí-li oba s příčinami prominutí dávek, dá se záležitost rozhodnouti krajskému úřadu. Naproti tomu noví osadníci, dědiční nájemci a poddaní, kteří své povinnosti a závazky věrně plní a vrchnosti poslušní jsou, mají stále býti při svém vlastnictví zachováni a chráněni.

4. Vrchnost odevzdává novým osadníkům budovy dvorské podle mírného odhadu a za cenu smluvenou s příjemci těchto stavení.¹⁷⁾

5. Vrchnost dá sestaviti a uspořádati nové rustikální a dominikální knihy pozemkové, založené na podkladě reálního vyměření, v nichž budou přesně a spolehlivě vyznačeny povinnosti nových osadníků, dědičných nájemců a poddaných k vrchnosti; tyto pozemkové knihy mají tedy platit jako nezměnitelné doklady (instrumenta); případné změny nesmějí se tudíž do nich zapisovati, nýbrž poznamenati do zvláštního protokolu s poukazem na příslušné místo v pozemkové knize.

6. Po rozdělení dvora ještě potřebné vrchnostenské práce (beztoho již velice řídké) zaplatí v budoucnosti vrchnost vesnickým poddaným neb novým osadníkům, aneb je odepíše na požádání při povinném sypání obilí, musí-li dávky odváděti v zrní, a to:
a) sedlákům ve vsi pod číslem domu 1, 3, 4, 5, 19, 25, 26, 27, 28, 34, kteří prohlásili, že budou řádně podle svých sil dávati potahy s dvěma koňmi, jeden zlatý za každý den, ať se jich užije při polní práci neb na jiný způsob,
b) chalupníkům a baráčníkům, kteří pracují ručně na dále trvajícím zbytku hospodářství (městském), jako obvyklou denní mzdu za jakoukoliv práci deset krejcarů a ve žních patnáct krejcarů. Výslovně se však
c) stanoví, že poddaní tyto a jiné hotově placené práce jsou povinni konati pouze pro polní hospodářství vrchnosti, nikoli však pro soukromé osoby magistrátu neb měšťanstva.

7. Rychtářům, šenkýřům, hajným a jiným takovým lidem určí vrchnost místo dřívějšího zbavení roboty mírný plat. Konečně mají

8. noví osadníci, dědiční nájemci a poddaní vesměs, jeden za všechny a všichni za jednoho dosavadní vrchnostenské naturální povinnosti robotní se všemi ostatními dávkami z rustikálních pozemků, ať záležely v čemkoliv, nahraditi (reluiren) a za ně tyto roční platy v měsíčních lhůtách odváděti:
a) obyvatel, nemající domu, ročně jeden zlatý,
b) chalupník, jenž má dvacet nebo více měřic pozemku, mezi něž je počítati též nové osadníky, ročně tři zlaté,
c) baráčník, jenž má pod dvacet měřic, dva zlaté,
d) sedlák, tj. poddaný, který dosud dělal robotu potahem, pět zlatých a každý chalupník, baráčník a sedlák z každé míry (dolnorakouské) rustikálního pozemku průměrně podle čtyř kvalitních tříd na robotní reluici 21 krejcarů. Od té nahoře pod a) uvedené robotní reluice zůstanou však úplně osvobozeni: všichni ubozí, nuzní nebo šedesátiletí domácí lidé, všichni svobodní neb ženatí synové a dcery, kteří slouží u svých rodičů neb u tchána a tchýně, všichni hospodští a hospodské, kteří nyní přišli o své domy a pozemky, nikoli však z nedbalosti, všichni invalidé a vysloužilí vojáci, pokud jsou domácími lidmi bez domů, konečně všechny vdovy, které mají dvě neb více dětí.

9. Všichni, jimž byly nyní při rozdělování dvorů odevzdány dominikální pozemky do dědičného nájmu, budou vrchnosti, tj. magistrátu, ročně platit rovněž v měsíčních lhůtách za každou míru těch pozemků podle kvalitních tříd průměrně dva zlaté 12 a půl krejcaru.

10. Mimo tyto dominikální pozemky ještě jest 68 měr pastvin, jež byly přiděleny osadníkům, kteří ve dvorech nebo na paloucích domy vybudovali, nebo i měšťanům, kteří na nich dříve participovali, a to nikoliv do vlastnictví, nýbrž jen do nájmu, pokud uzná magistrát za dobré; ačkoli vždy je dáti přednost tomu, aby tato část pozemků přenecháním do emfiteutického vlastnictví stala se ornou, přece podle hlavní zásady smlouvy o rozdělení nemůže ji nikdo držeti a dělati si nárok na pastvinu, protože správné hospodaření samo pro sebe se musí postarati o dostatek krmiva pro dobytek. Nebudou tudíž řečení noví osadníci a dědiční nájemci, pokud užívají těchto pozemků jen jako pastvin, za to platit žádnou vyšší činži než z míry ročně šestnáct krejcarů.

11. Noví osadníci a dědiční pachtýři budou vždy úplně odváděti smluvený a na každého zvlášť připadající obnos robotní reluice, rovněž i činže z dominikálních pozemků s ostatními všemi dávkami bez nejmenšího ohledu na živelní pohromy, a to: prvních deset let v penězích, potom však polovici v penězích a druhou polovinu v obilí onoho druhu, který každý osadník, dědičný nájemce nebo poddaný sám vypěstuje, aby tak byl s to je snáze odvésti, a to v těchto nezměnitelných cenách:
a) pšenici míru (dolnorakouskou) za dva zlaté,
b) žito jeden zlatý 30 krejcarů,
c) ječmen jeden zlatý,
d) oves čtyřicet pět krejcarů.
Tyto plodiny dobré a čisté jakosti dodají noví osadníci, dědiční nájemci a poddaní vždy do sýpek panských, kam vrchnost určí. Bude-li však vrchnost po uplynutí prvých deseti let místo pevně stanoveného placení polovinou obilí trvati na úplném placení penězi, musí se na převodní ceně obilí dorozuměti v dobré vůli a dohodnouti s osadníky, dědičnými nájemci a poddanými, kteří nejsou zavázáni dále platit celé dávky penězi; na ten způsob má se pak i dále pokračovati vždy po deseti letech.

12. Osadníci a dědiční nájemci, jimž byly přiděleny pozemky ze dvorů, se zavazují podle poměru jejich vlastnictví odváděti úplný obnos, který podle zeměpanského vypsání za války připadne na vrchnost, též in natura žádané dodání obilí a přípřeží (fourage); utrpí-li tím škodu, nahradí jim jednu polovinu vrchnost a druhou osadníci a dědiční nájemci podle výměry přejatých pozemků, naproti tomu jakýkoli zisk při tom náleží zcela těmto osadníkům a dědičným nájemcům. Jestliže však vrchnost obdrží dodávky polovinou v penězích a polovicí v obilí, tehdy příslušní osadníci a dědiční nájemci mají na vrchnost připadající dodávky, mimo seno a slámu, nikoliv úplně sami, nýbrž pouze na polovic prováděti a dopravu takového obilí a meliva má vrchnost zapraviti polovinou, ledaže by se jednalo jen o přivezení pro ni samu.

13. Při každé změně zapraví nový majitel vrchnosti jako domino directo (přímému pánu = vlastníku) z domu a pozemků, ať rustikálních neb dominikálních, laudemium (zaslíbení, poplatek z převodu vlastnictví), a to v linii (rodu) vzestupné a sestupné dvěma a půl, v linii pobočné však pěti ze sta; mělo-li by se toto laudemium předsevzíti podle nižšího odhadu, jaký jest obvyklý při polním hospodářství, určí je pokaždé dva odhadci, z nichž jednoho má ustanovit vrchnost a druhého osadník, dědičný pachtýř a poddaný.

14. Práce a potahy, nutné pro řádné hospodářství vrchnosti, provedou vždy poddaní podle řádu, stanoveného v § 6, za určený plat v hotovosti nebo odepsání na povinném sypání obilí.

15.Majitelé gruntů se zavazují a slibují, že budou svá pole dobře vzdělávati, své povinnosti správně odváděti, svůj majetek bez vrchnostenského schválení nerozdělovati a svých gruntů neopouštěti, dokud by vrchnost neurčila jiného přijatelného a způsobilého majitele a hospodáře.

16. Majitelé dvorských pozemků nechají pod trestem jejich ztráty ležeti pro zlepšení chovu dobytka jako louky čtvrtinu z dominikálních pozemků, jež obdrželi od vrchnosti, tam, kde je to možné a příhodné pro pěstování píce, nebo jich užijí pro výkrm dobytka jiným způsobem, a tak přispějí hlavně k povznesení chovu.

17. Noví osadníci, dědiční nájemci a poddaní se zavazují, když byli nyní zbaveni roboty a nebudou zaměstnáni orbou a polními pracemi, že na každé nařízení vrchnosti se dají potřebovati ke všem pracím, jež se týkají obecného dobra i vzájemného prospěchu, jako např. odvedení nebo průpichu potoků a řek, zřízení potřebných příkopů, bude-li nutno, a že je provedou za přiměřený příspěvek. Aby se předešlo všem sporům, oceňují se:
a) všechny nutné pracovní dny s potahem o dvou koních a s pacholkem na dvacet čtyři krejcary, ruční práce na sedm krejcarů,
b) nutné pracovní dny se vždy rozdělí mezi veškery držitele gruntů, kteří z té práce mají prospěch, a to podle výměry držených pozemků, obnos na každého připadající se zapraví těm, kdož podle toho, co mají, budou pracovati potahy neb rukama.

18. Noví osadníci, dědiční nájemci a poddaní, počínajíc 1. lednem 1781, v deseti ročních lhůtách a splátkách uhradí podle kvantity a kvality svých držebností všechny výlohy, zaplacené městským důchodem, jež pro jejich prospěch a užitek vznikly za dříve provedené a nyní ukončené geometrické měření i za nové vypočítání a klasifikování jejich rustikálů a pozemků dvorských, které obdrželi od vrchnosti do dědičného nájmu.

19. Poddaní, kteří koupili budovy dvorské, zaplatí zcela určitě smluvenou kupní cenu počínajíc 1. lednem 1781 rovněž v deseti ročních lhůtách a splátkách. Konečně

20. noví osadníci, dědiční pachtýři a poddaní slibují a zavazují se všem v této smlouvě obsaženým závazkům přesně a věrně dostáti a podrobují se naproti tomu smluveným trestům, že vrchnost může neposlušné osadníky, dědičné nájemce a poddané i liknavé plátce obvyklými donucovacími prostředky přidržeti k placení a zapravení jejich povinností.

V Kolíně dne 12. září 1780

Následuje 170 podpisů měšťanů a poddaných z Kolína, Štítar a Tří Dvorů.

Tato předložená smlouva, za mé stálé přítomnosti srozumitelně přednesená, přečtená a potom všemi stranami podepsaná, se potvrzuje král. krajským úřadem až do nejvyššího přijetí Jeho Veličenstvem.

V Kolíně dne12. září 1780.

Carl Joseph von Bienenberg,
král. hejtman kraje kouřimského.

Když Nám tato smlouva o abolici roboty a rozdělení dvorů, uzavřená s poddanými král. města Kolína, byla předložena, tehdy jsme pro dokázání Naší milostivé blahovůle, abychom této nové smlouvě nejvyšší stupeň dokonalosti udělili pro spokojenost poddaných, se rozhodli: tuto Naším zeměpanským a nejvyšším potvrzením opatřiti, zároveň však nejmilostivěji naříditi, aby byla na věčné časy beze změny dodržována a závazky i povinnosti, vyměřené s všeobecným souhlasem poddaných, co nejpřesněji šetřeny; na žádný však způsob nesmějí býti překročovány, pokud mezi smluvními stranami nenastane jiná dobrovolná úmluva.

Toť naše nejmilostivější a pevná vůle. Dáno v Našem městě Vídni dne 1. dne měsíce února 1781, Našeho panování římského v 17. a Našeho dědičného král. panování v 1. roce.

Henricus Comes a Blumegen Regnis Boh. Sup. A. A. A.
Prim. Canc. Henricus Comes ab Auersperg.
M. Jos. Com. ab Auersperg
Johann Wenzl von Margelik.

Císař Josef II., ač uznával, že tímto způsobem stoupá počet obyvatelstva i jeho pracovitost, že se zvyšuje kultura, zlepšuje stav hospodářství a zvláště dobytka, choval se k raabisaci daleko reservovaněji než jeho matka, protože pomýšlel na velkorysé zrušení roboty v celé zemi a nikoliv jen na několika panstvích. To pociťoval i Raab tím spíše, když pozoroval, že pro myšlenku svobodné práce na vlastní půdě nebyly vychovány ani vrchnosti ani zemědělci. A přece neustal a pokračoval dále; v našem kraji uskutečnil r. 1781 svůj systém v Kouřimi, kde rozdělen dvůr špitální, a v Třebovli; v Kutné Hoře provedena raabisace v letech 1785 a 1786, s jejich poddanými na statku v Lošanech byla uzavřena smlouva dne 27. srpna 1785.¹⁸⁾

S počátku, nežli se poměry ustálily, nastávaly mnohé změny, již roku 1782 stěžuje si Kolín, že tři osadníci přijaté grunty opustili, protože nejsou s to pro špatné hospodaření platiti, a Josef Košňar míní totéž učinit. Že jim však nebylo tak zle, vidno ze stížnosti radovesnického purkrabí Václava Susáka, jenž dne 30. června 1781 píše kolínskému magistrátu, že se ve Štítarech v nově postavené chalupě kováře familianta již osm neděl veřejně čepuje pivo, ba dokonce i muzika drží. Odpověď městské rady byla zdvořile chytrá: šenk piva byl ve Štítarech zřízen precario (na prosbu) pro nové osadníky ve žních, kdyby se však uznalo, že je na újmu, bude ihned beze všeho pro dobré sousedství zastaven – o muzice ani zmínky a má milá, rozmilá kovářova Ludmila šenkovala dál pro tatíčka i pro familianty.

Nastaly však smutné časy, roku 1796 postižen Kolín strašným požárem, jenž zničil 150 budov, měšťané z bídy prodávali své pozemky, nebo opouštěli spáleniště, za válek napoleonských upadly obchod a řemesla, finanční krach zničil všechen život hospodářský tak, že familianti nebyli s to odvádět povinné platy, a zubožené finance Kolína úplně dorazil městský návladní J. Martinelli, jenž do roku 1814 zpronevěřil obrovskou sumu 24.000 zl. Poměry se však ustálily, familianti začali pečlivě spravovat své grunty, aby je uchovali pro své potomky zlepšené a rozšířené. Jak se jim to podařilo, toho důkazem jest dole připojený seznam osadníků štítarských,19) z něhož při srovnání s původními familianty z let 1780 a 1820 je zřejmo, že v mnohých rodech se udržely podnes grunty 120 – 160 let. A tak možno říci, že tato pozemková reforma, ač provedena jen kuse, měla vskutku požehnaný výsledek, neboť přibylo svobodných zemědělců, a jejich sebedůvěra i chuť k práci vzrostla netušeně. Jak divně proti tomuto názoru sedláků, že půda patří tomu, kdo ji obdělává, se vyjímá pojosefinský spis Fraňka Vaváka „Tma ve dne jak v noci na rozumu francouzském“, jež zavrhuje svobodné selské vlastnictví a hájí robotu, kterou sedlák levněji než penězi splácí vrchnosti nájem za pozemek a zaručenou ochranu i bezpečnost. Však ani tato ani jiné podobné protirevoluční brožury a názory nedovedly zabránit (leda snad jen zdržet) touze po svobodném selském vlastnictví u všech národů.

V.

Nakonec nesmíme však opomenouti ještě jedné stránky systému Raabova, jenž chtěje pomoci poddaným, doporučoval nejen řádné hospodaření, chov dobytka a včel, pěstování stromů, lnu, zelí, zvelebení tkalcovství, aj., ale v první řadě pomohou zde dobří duchovní a učitelé. Proto podporoval účinně snahy Ferdinanda Kindermanna,²⁰⁾ jenž si vyžádal na císařovně Marii Terezii, aby na komorních a císařských panstvích mohl provésti reorganisaci školství jako na vzor a pobídku vrchnostem, aby si počínaly podobně na svých panstvích. Dne 14. srpna 1776 vykonal Kindermann inspekci na škole kolínské (protokol v městském archivu XXII. č. 254) a roku 1777 provádí zevrubnou visitaci na školách panství kolínského (XIII. č. 41) i jiných cís. panstvích,o čemž podal roku 1778 císařovně obšírnou a příznivou zprávu. Jak s ním pracoval Raab na zvelebení školství v duchu jeho nového řádu, o tom svědčí Raabovy návrhy císařovně: „Rolník se nemůže ze svého ponížení pozdvihnouti, nepozná-li názorně svých nedostatků, neboť se jinak nepolepší. Řemesla a umění nerozkvetou, ani se nezdokonalí, nebude-li dostatek myslících, otevřených hlav a dovedných rukou, které lze ve školách dobře zřízených vzdělávati. Nedoufejme v lepší lidstvo, když do útlých srdcí mládeže nevštípíme zásad náboženských a pouček mravních … Pokládal-li kdo českého rolníka za hloupého, lenivého, nepoddajného, příčinou toho bylo, že v mládí byl zanedbán a neměl vedení … proto jest třeba zakládati a zlepšovati školy. Na náklad celkem nepatrný nemělo by se příliš hleděti. Obrátí-li otec na vzdělání svých dítek kapitál, nese mu časem v jejich dobré existenci největší užitek; tak i státu občané zase vrátí, co na jejich osvícení vynaloží; poddaní svým potem vydělávají a splácejí, co stát učinil k jejich dobru. Vzroste-li blahobyt lidu, vzroste i moc vrchnosti. Nejvyšší příklad dobře bude účinkovati na vrchnosti a pány menších statků. Školy i lidé se zlepšují příkladem, skoro nikdy pouhými zákony.“

Jak krásná to slova, jejichž význam je stále a stále důrazně připomínat, slova z dob, kdy se začaly objevovat snahy po ulehčení poddanému lidu. Vzpomeňme tu, jak dlouho ještě trvalo, než náš sedlák byl zbaven nevolnictví, než s jeho beder smetena všechna robota, všechny poddanské dávky a povinnosti, než se stal občanem, který mohl volně stanout na své hroudě! Potem a krví jeho předků bylo to draze vykoupeno.

Poznámky:
1) Slovo urbář pochází z německého „urbar, erbar = výnosný orný“ (srovnej fruchtbar = plodný, úrodný), užívalo se ho ve významu „soupis nemovitého majetku“ a jeho výnosu, podle něhož vrchnost určovala roční důchod z poddanství, který záležel v povinnosti robotní, úroční, kontribuční aj.
2) Arendatorové = nájemci statků; např. téhož roku 1753 pronajaty oba dvory obecní (štítarský o 492 korcích a špitální o 560 korcích) s lukami a dvěma rybníky měšťanům Josefu Vildtovi a Antonínu Neumannovi na šest let za roční nájemné 2000 zlatých a povinný deputát obilí, hrachu a soli děkanu, syndikovi, sládkovi, servesům, kantorům, varhaníku, zvoníku, věžákovi, hodináři, vodáku, hajným a trabantům, dále museli dodati ročně do pivovaru 212 korců ječmene pro vaření deputátního piva.
3) Původní berní rolle z roku 1654 obsahovala soupis poddaných a orné půdy, aby byl získán základ pro vyměření kontribucí, roku 1713 bylo započato s katastrem podrobnějším podle přiznání (fasse) usedlíků.
4) Podnětem celého tohoto jednání byla mezi lidem šířená zpráva, že robota je úplně zrušena, ale vrchnosti patent o tom zatajují, což vedlo na blízkém Kostelecku k bouřím; podrobně viz Jar. Procházky „Z rodného kraje“ str. 132 – 134.
5) Podrobnější vysvětlení podává J. Pekaře „Kniha o Kosti“ II., 2. kap. o katastru tereziánském z roku 1748, kapitola VI. – VIII., platy, roboty a kontribuce, kamž čtenáře odkazujeme.
6) Město Kolín koupilo osadu tři Dvory nejprve roku 1387, když pak Ferdinand I., trestaje roku 1547 město, zabral ves pro komoru královskou, byli Kolínští nuceni znovu ji koupit roku 1555 za 364 kopy gr. čes. Původně zde bylo 14 usedlíků, kteří robotovali na obecním dvoře špitálním a štítarském do roku 1779, potom platili robotní poplatek až do vyvazení roku 1849 –50.
7) Podrobně tuto otázku rozebírá studie dra Václava Černého „Pozemková reforma XVIII. století“ v Časopise pro dějiny venkova, ročník XIV., XV., 1927/8
8) Jan Josef Beierveck (Bayerweck) byl v letech 1778 – 83 vrchním správcem (Oberamtmann) panství poděbradského, provedl mnohé změny k úlevě a povznesení zbědovaného lidu na Poděbradsku a podepsal definitivní raabisační smlouvu dne 15. října 1783 (její znění v Archivu českém XXV. str. 74 a další); po něm se udržel lidový název Bajrveg i Bajervek.
9) Vítězov zván původně Siegfeld na paměť vítězství u Chocenic roku 1757, podobně Vlkov – Wolfsberk podle bývalého působiště Bayerweckova v Korutanech.
10) Jsou to: I. Rustikal- und Dominikal-Grundveränderungsbücher od r. 1777 a II. Einzahlungsbücher über die Robothreluizion, Erbgrund und Hauszinse, z nichž seznáme jména, rozsah majetku i výši poplatní povinnosti všech usedlíků na komorním panství kolínském.
11) Jména usedlíků ze všech 23 osad panství kolínského podle těchto seznamů z r. 1798 dá pro zájemce vypsat a zaslat městský archiv v Kolíně za náhradu poštovného a režijních výloh; pro obecní i rodinné kroniky je to důležitý materiál.
12) Poplužní dvůr obecní (obecnice), zvaný špitální, nalézal se na Kouřimském předměstí, kde jsou dnes čísla 5, 7 a 8 bývalé familie a dům č. 6 bývalá městská nemocnice.
13) Průměrné ceny v desetiletí 1761 – 1770 činily: jedna měřice pšenice 2 zl 15 kr, žita 1 zl 38, ječmene 1 zl 17, hrachu 1 zl 40, čočky 1 zl 56, ovsa 49 kr; nejméně platilo obilí roku 1770, nejvíce roku 1762/3, kdy byly ceny téměř dvojnásobné. Sud piva byl za 10 zl 20 kr, sáh dříví za 3zl; dojnice stála průměrně 12 zl, dvouletá kráva 6 zl, odstávče 2 zl, býk 15 zl, dvouletý 6 zl, vůl 15 zl, hřebec 20 – 30 zl, valach 30 zl, kobyla 20 – 30 zl, ovce 1 – 1 zl 30 kr, skopec a beran 1 – 2 zl, svině 6 zl, půlletní prase 1 zl 30 kr a konečně čtvrtletní prase 45 kr. Co se týče většiny let, možno konstatovat, že se ceny zvláště obilí pohybovaly jen o něco málo výš nad uvedený průměr.
14) Mapa rozdělených pozemků špitálského dvora z té doby se nalézá v měst. museu.
15) Zdá se však, že Massatsch zbytečně naříkal; z protokolů kolínského panství jest patrno, že počátkem roku 1782 byl suspendován a vyšetřován administrátorem státních statků Schmidem pro podezření, že se při provádění raabisace dopustil nesprávností, co se týče prodeje budov, nářadí, obilí a dobytka, výplaty diet inženýrům i zadržení kontribucí aj. Jest jisté, že raabisace za něho dokončoval administrátor Schmid, r. 1784 jmenován vrchním V. Fr. Kocián, a Massatsch teprve po pětiletém vyšetřování a zaplacení restů byl nejmilostivěji pardonován.
16) „Dominikalgrundbuch der königlichen Stadt Neu Kollin im Königreiche Böheim Kauržimer Kreises mit dem Robot-Abolizion System von 1. Jenner 1779 angefangen“ podle výměry ing. Havle, klasifikace městského hospodářského inspektora Fr. Jirsíka a cizího úředníka Nitsche s datem 31. prosince 1779 se nalézá v měst. archivu v Kolíně.
17) Budovy špitálního dvora byly odhadnuty na 2492 zl, na něž má splácet deset familiantů po 10 let 249 zl ročně, za štítarské budovy dvorské mělo uhradit za 10 let osm familiantů po 181 zl celkem 1815 zl. Obec si ponechala ze špitálského dvora budovu pro nářadí aj. v odhadní ceně 580 zl a stáj pro čtyři koně v ceně 300 zl; městský hospodářský inspektor Fr. Al. Jirsík zjistil tedy s komisí úhrnnou cenu oněch budov 5187 zlatých.
18) Uveřejněna v „Archivu českém“ díl XXV., str. 107 – 111, podepsáni: ředitel Jan N. Moravec, purkrabí Jan Václav Tauc, lošanský rychtář Václav Cukr, mančický rychtář Jan Miškovský, pobořský rychtář Jan Dvořák, zibohlavský konšel Tomáš Mašín, kutlířský konšel Jakub Dvořák, a Karel Váňa, konšel z Blinky.
19) Po nově zavedeném očíslování domů jmenují se od roku1820 ve Štítarech tito osadníci: čp. 1 Jan Němec a později Karel Holý, 2 Josef Špinka, pozd. Matěj a Jan Holý, 3 Jan Formánek, 4 Václav a Josef Špinka, 5 František a Jan Blecha, 6 Josef Formánek, 7 Josef Blecha, později Josef Špinka, 8 Jan Kuneš, později František Formánek, 9 Jan Linhart, V. Líska, 10 František Blecha, 11 Josef Dvořák, 12 obec, 13 V. Dobiáš, Josef Formánek, 15 Josef Dvořák, 16 Josef Holý, 17 Josef Těšínský, 18 Václav a František Blecha, 19 Jiří Kroutil, A. Perner, 20 František a Jiří Jandák, 21 Václav Blecha, 23 J. Fiala, Josef Dvořák, 25 Jan Prokeš, František Blecha, 26 Jan Blecha, 27 František Formánek, 28 V. Holub, 29 M. Třešňák, Josef Tahal, 32 Josef a K. Blecha, 33 Václav Němec, 34 škola, 35 M. Zourek atd.
20) Ferd. Kindermann, doktor filosofie a theologie, od r. 1771 farář v Kaplici, povolán jako reorganisátor školství r. 1775 do zemské školní komise. Od r. 1781 probošt na Vyšehradě stal se r. 1791 biskupem v Litoměřicích, kde zemřel r. 1801. Za své zásluhy povýšen do stavu rytířského s titulem ze Schulensteinu.