Třešně - obecní kronika

Na webových stránkách třeboňského archivu postupně přibývají nejen matriky, ale i další zdroje, které mohou být velmi užitečné pro ty, kdo pátrají po rodinné historii. Jedním z takových zdrojů jsou obecní kroniky, jejichž originály se nacházejí v jednotlivých Státních okresních archivech. Tak, jako zpracovávám kroniku města Třešti, jsem se rozhodla zpracovat i obecní kroniku pro ves Třešně, odkud pocházejí předkové mého muže - především se jedná o rodinu Hrubcovu, ale i o další, starousedlé rodiny.

Kronika je dělena podle jednotlivých let a začíná rokem 1924. Jsou zde popisovány nejrůznější události, ať už se jedná o působení hasičského sboru, místní samosprávu, narození, úmrtí nebo sňatky nebo například pronájmy obecních pozemků. Badatel zde najde řadu zajímavostí, na které by v matrikách nenarazil, proto je obecní kronika nedocenitelným zdrojem údajů.

Naskenovanou kroniku najdete zde: http://digi.ceskearchivy.cz/cs/1012/1

Jednotlivé roky:

1924

Je tomu právě letos šest let, kdy poslední dny říjnové a první dny listopadové dohřměla děla oznamující konec největší a nejkrvavější světové války. Dne 28. října 1918 prohlášena samostatnost československého státu a vyhlášena Československá republika s prvním presidentem doživotním T. G. Masarykem v čele. Zdálo se, že po krvavé záplavě světové nastane všeobecný mír, ale uvolnění spodních nezodpovědných živlů vyvolalo již na jaře 1919 vpát maďarských bolševických hord na Slovensko a československá samostatnost byla tím již v základech znovu ohrožena. Vpát tento odražen hlavně pomocí posil francouzského vojska a stát náš mohl se věnovati zase svým vnitřním záležitostem. Ze mnoha politických stran nabyly vrchu většinou strany socialistické a to nejen ve státě, ale i v obcích městských a venkovských. Na vesnicích přecházely tak starostenské úřady z rukou selských do rukou chalupníků a často i bezzemků, kteří byli většinou organisováni ve stranách národ. socialistů, také sociálních demokratů ano i komunistů. Politická obec Třešeň sestávala do převratu z obcí Třešen, Svatonice, Chrastiny, Novosedlo Dolní a Horní. Po převratu byla však rozdělena na samostatné obce Třešeň, Svatonice, Novosedlo Dolní a Horní. Obec Třešeň pak sestává z obce Třešně a osady Chrastiny. O rozdělení těchto dvou bylo sice žádáno, ale pro neshody o obecní pozemky provedeno dosud nebylo. V roce 1920 zvolena byla správní komise, jejíž předsedou byl Jan Paur, chalupník v Chrastinách, který r. 1922 zvolen byl starostou obce. Obec má sice 35 ha pozemků obecních, tyto jí však dosud mnoho nevynášejí, poněvadž najmuty jsou za směšně nízké ceny. Rovněž obecní honitba pronajata za pouhých 130 K ročně. Vydání hradí obec tedy téměř jen přirážkami, které jsou pro rok 1924 dosti značné a sice 450%. Selských statků je ve Třešni deset. Jejich přibližnou rozlohu a výstavnost možno seznati z přiloženého náčrtu. Které jsou to uvedu později. Stavební ruch poválečný podporovaný státem nepřinesl v obci změn žádných, poněvadž nebylo nikoho, kdo by jeho výhod byl mohl použíti. Všechny statky a chalupy stály již před válkou, tolika čís. 29. přibylo v r. 1919 přispěním Jana Žižky, majitele usedlosti č. 16, který k vystavění daroval svůj pozemek.

Statek čís. 1. „U Dolejších Hrubců“ také „U Dolejších“ patří toho času Václavu Váňovi, nar. ve Svatonicích a manželce jeho Anně, roz. Hrubcové. Děti: Barbora provdaná (letos) Vlková v Pazdernách u Oslova, Blažena, Marie, Anna, Kristina a Václav jsou zaměstnáni v domácnosti. Ludmila chodí do obec. školy a Růžena, dcera Barbory, rovněž školačka.

Chalupa čís. 2. patří ku statku čís. 1. Obydlena není již několik let a je právě zcela na spadnutí.

Chalupa čís. 3. „U Habartů“ patří Frant. Habartovi a Marii, naroz. v Putimi. Děti: František zaměstnán v domácnosti a Marie, navštěvující občanskou školu v Písku.

Chalupa čís. 4. „U Rafalů“ patří Tomáši Jestřábovi a Albíně roz. Velíškové z Tuklek. Děti: Barbora provdaná Fabiánová v Praze, Václav ženatý v Americe, Josefa ženatý obuvník v Třinci, Těšínsko, František, ženatý notář v Americe, Marie provdaná v Americe, Růžena provdaná Dubová na Těšínsku, Karolína dosud svobodná doma.

Chalupa čís. 5 „U Johanů“ patřila do r. 1924 Františku Souhradovi a Marii, pocházející z Klouk. V roce 1924 koupil tuto František Kotlín, krejčí, který dosud bydlí v č. 20. v nájmu. Děti: Josef, zaměstnaný jako dělník u dráhy, František, vyučený kolář bez zaměstnání, Jaroslav, kočí v čís. 11., Anna v domácnosti, Václav školák, Růžena školačka.

Chalupa čís. 6. „U Žižků“ patří Václ. Žižkovi a Rosálii, roz. Boukalové z Velkých Nepodřic u Písku. Bezdětní. Stará matka dosud živa, pocházela od Hubičků z Dol. Záhoří.

Chalupa čís. 7. obecní chudobinec, rovněž pak čís. 27, kde je byt pro kováře.

Chalupa č. 8 LU Linhartů“ patří Marii Linhartové, svobodné, staré asi 65 let.

Chalupa č. 9 „U Čehožů“ patří Janu Marešovi a Marii, roz. Plevné z Probulova u Klouk. Děti: Marie, provdaná, Josefa, provdaná za strojníka Brčáka v Písku, Josef, svobodný, truhlář v Písku, Alžběta, provdaná ve Vrcovicích, Václav, zaměst. doma, Anežka rovněž doma.

Statek čís. 10. „U Hrádků“ patří Josefu Procházkovi, nar. v Temešváru a Anně, z téhož statků. Děti: František, zaměstnaný na statku, rovněž druzí Josef, Anna a Marie.

Statek čís. 11. „U Jarejch“ patří Janu Kartíškovi, nar. v Kašné Hoře a Marii, nar. na statku. Její stará matka dosud na výměnku. Děti: Josef, školák a Marie do školu dosud nechodí.

Statek čís. 13. „U Maršů“ patří Janu Marešovi a Marii naroz. v Křižanově. Děti: Barbora, provdaná Černá v Selibově u Protivína a Josef, zaměstnaný na statku.

Statek čís. 14. „U Přibylů“ patří Václavu Zíkovi a Marii, roz. (Matějkové) Kašparové z Dobešic u KřešŤovic. Rodiče Anna a František Zíka dosud na výměnku na statku. Děti: Růžena, chodí do měšťan. školy v Písku, Josef, Marie a Václav navštěvují obec. školu v Hor. Záhoří. Josef Zíka, bratr majitele statku, je úředníkem Zemské(ho výboru) správy politické v Praze.

Chalupa čís. 15. patří ku statku čís. 14. a je letos neobydlena.

Statek čís. 16. „U Jestřábů“ patří Janu Žižkovi a Růženě, roz. Dolejší z Jarotic u Mirotic. Dcera: Marie provdaná za Frant. Keřlíka, účetního úředníka města Písku. Tento je synem Josefa Keřlíka, výměnkáře v čís. 20. Bratří majitele statku: Franti. učitel v Písku, Matěj koželuh v Písku, Josef, rolník v Dobešicích, Tomáš rolník v Kašné Hoře, Václav rolník ve Smrkovicích, Vojtěch, přednosta kanc. kraj. soudu v Písku, a Anna rolnice provdaná za Jos. Svátka v Krašlovicích u Vodňan.

Chalupa čís. 17 patří ku statku čís. 18. Obývá tuto Rudolf Tůma, zemědělský dělník s Annou roz. Nohejlovou ze Březí.

Statek čís. 18 „U Poskočilů“ patří Rud. Marešovi, naroz. ve Zběšicích a Anně, roz. Souhradové z téhož statku. Děti: Růžena navštěvuje obec. školu, Jaroslav do školy dosud nechodí. Rodiče: František a Kateřina Souhradová dosud na živu na výměnku.

Statek čís. 19. „U Štěchů“ patří Josefu Keřlíkovi a Růženě roz. Souhradové ze statku čís. 18. Dítě: Josef do školy dosud nechodí.

Chalupa čís. 20. patří ku statku čís. 19. Užívá jí část za výměnek Jos. Keřlík a dcery jeho Josefa a Růžena. Kromě toho bydlí v ní dosud jako nájemník František Kotlín, krejčí, nyní majitel chalupy čís. (5) 4 a zemědělský dělník Řežábek. Dítě: Jiří Ouborný, chodí do obec. školy v Záhoří a Marie Řežábková.

Chalupa čís. 21. „U Pelikánů“ patří Janu Markovi, naroz. v Dobešicích u Křešťovic a Marii roz. Pelikánové. Děti: František a Jan do školy dosud nechodí. Rodiče Jan a Marie Pelikánová užívají doživotně bytu a výměnku. Děti: Marie provdaná na téže chalupě za Jana Marka, Anna provdaná za Chmelíka, kováře v Červ. Újezdě, Tomáš ženatý krejčí, Jan svobodný obuvník v Třinci u Těšína, Barbora svobodná v Americe, Josefa ženatý četnický strážmistr, Václav svobodný tesař, mavštěvuje průmyslovou školu.

Chalupa čís. 22. „U Tesků“ patří Janu Nohejlovi naroz. ve Březí u Křešťovic a Marii roz. Káplové z téže chalupy. Děti: Josef chodí do obec. školy a František a Marie do školy dosud nechodí. Rodiče Marie, Jan a Barbora Káplová užívají tamtéž doživotně bytu. Děti: Marie svrchu již zmíněná, Anna provdaná za Václava Marka chalup. v Chrastinách, Rosálie provdaná za Bečku rovněž chalupníka v Březí u Křešťovic.

Statek čís. 23. „U Kotlínů“ patří Matěji Vitujovi a druhé manželce Růženě roz. Souhradové z Dol. Záhoří. Děti z prvého manželství: Jaroslav a František navštěvují měšťanskou školu. Děti z druhého manželství: Jiří do školy dosud nechodí. Matka Matěje Vituje užívá doživotně výměnku spolu s Františkem svým manželem.

Chalupa čís. 24. „U Kupců“ patří Františku Kupci, naroz. ve (Zbelítově) Voseku u Milevska a Marii roz. Váňové z Chrastin. Děti: Jan zaměstnán doma, Marie a Anna slouží, František chodí do měšťanské skoly, Václav, Anežka a Růžena chodí do obec. školy a Josef do školy dosud nechodí.

Statek čís. 25. „U Hořejších Hrubců“ také „U Hořejších“ patří Tomáši Hrubcovi a Anežce roz. Kotlínové ze statku čís. 11. Děti: Anežka v domácnosti, Marie chodí do měšťanské školy, Ludmila a Josef chodí do obec. školy a Blažena do školy dosud nechodí. Matka Tomáše Marie požívá dosud výměnku. Syn její Jan dosud svobodný, vyučen je řezníkem.

/:Statek čís. 25.:/ Chalupa čís. 26. „U Velků“ patří Janu Velkovi a Barboře roz. Hrubcové z Dol. Novosedla. Děti: Matěj, krejčí na Těšínsku, svobodný, Marie provdaná za Souhradu chalupníka v Jamném, Anežka krejčová doma, Josef doma, Václav navštěvuje reálnou školu vyšší v Písku, František doma, Jan chodí do měšťanské školy, Anna navštěvuje školu obecnou.

Chalupa čís. 28 „U Tesků“ patří Barboře Káplové, roz. Novákové z Pazderen u Oslova, vdově po Janu Káplovi. Děti: Marie provdaná za Jos. Nohejla, chalupníka ve Březí, Václav doma a František /:dvojčata:/ kočí v čís. 16., Barbora služka v čís. 16., Jiří vyšlý ze školy, doma, a Jan chodí do obecné školy.

Chalupa čís. 29. „U Kupců“ patří Jos. Kupcovi, nar. ve (Zbelítově) Voseku u Milevska a Anně roz. Bláhové ze Třešně. Děti: Růžena slouží v Písku, Václav, Josef a František chodí do obec. školy a Jaroslav do školy dosud nechodí. Rodiče Anny Kupcové: Václav a Rosalie Bláhová užívají doživotně bytu v čís. 29. Děti: Marie provdaná v Tuklekách, Jiří kovář na Slovensku, Josef ve Mělníce, obá ženatí a Barbora provdaná v Praze.

--------
Světová válka vyžádala si následující oběti v obci Třešni: Jan Kápl asi 42 roky padl v roce 1916 na Srbském bojišti, František Pelikán asi 30letý padl v roce 1914 tamtéž, František Bláha asi 23letý, tamtéž, Jan Keřlík, 22letý padl dne 25. června 1915 u Sokalu na Ruském bojišti. Útrapami válečnými zemřel: František Hrubec asi 30letý.
--------

Letos dne 22. ledna asi o 6 hod. večer vypukl požád ve stodole rolníka Rudolfa Mareše ve statku čís. 18., jemuž za oběť padla stodola, přilehlá kolna, stáje a obytné stavení. Kromě toho vyhořela také část statku čís. 19 a sice chlévy pro vepřový dobytek a sýpky. Škoda byla kryta pojištěním tolika částečným. Vyhořelé části vystavěny znovu do žní.

Na jaře ustavil se ve Třešni sbor dobrovolných hasičů. Stříkačka však dosud zakoupena nebyla.

Dne 29. dubna zemřel Jan Mareš z čís. 13. výměnkář ve věku 89 let.
Dne 1. května narodil se v č. 19. Stanislav Keřlík.
Dne 21. září zemřel Jan Hrubec výměnkář na statcích čís. 1 a 25 ve věku přes 90 let.
Dne 30. října narodila se manželům Tůmovým dcera Marie a dne 18.b listopadu zemřela.

Dne 10. listopadu po 12té hodině polední vypukl z neznámé příčiny požár ve stodole statku čís. 23. Stodola lehla popelem a dále se požár přispěním domácího i okolních hasičských sborů nerozšířil. Tím byla znovu potvrzena nutnost zakoupení řádné nové stříkačky. Tato byla skutečně také několik dní na to zakoupena od fy. Smekal z Prahy.

Dne 22. listopadu slavil svatbu Josef Mareš, majitel statku čís. 13. s Annou, rozenou Charvátovou z Jamného. Svatba byla velice hlučná, hostí bylo mnoho a zakončena byla taneční zábavou v hostinci p. Františka Kupce ve Třešni.

Dne 8. prosince kolem 6. hod. večer byli obyvatelé v Třešni znovu polekáni a zděšeni novým požárem vzniklým v chalupě č. (4) 5 Tomáše Jestřába. Požár musel být nade vši pochybnost někým zlomyslným založen. Kromě šatstva a nábytku shořelo téměř vše. Jen dobytek byl v poslední chvíli vyveden. Hospodářské nářadí a potřeby zničeny požárem úplně, stropy u chlévů se druhý den zbortily, zásoby mouky a obilí byly rovněž zničeny. Škoda byla kryta pojištěním sotva z jedné třetiny.

Nahoru

1925

Časy se mění a my s nimi. Dne 24. ledna pořádán byl v hostinci Fr. Kupce první hasičský ples třešeňský. Koncem ledna došla objednaná stříkačka, jež zatím uschována ve stodole rolníka Rud. Mareše, prvního starosty třešeňského hasičského sboru. Velitelem zvolen rolník Jos. Keřlík ml., podvelitelem Jan Nohejl chalupník, jednatelem Jos. Mareš rolník, pokladníkem Matěj Vituj rolník, poslem sboru Frant. Kotlín chalupník a krejčí. Ustavením hasičského sboru usneseno bylo mezi obyvatele obce poněkud více jednoty a pospolitosti, ač ne dosud tolik, co by různé zájmy obce vyžadovaly. Na jedné z takových schůzí usneseno také poněkud zvelebili třešenskou náves a sice: vyhloubili a rozšířili rybník, prohloubili koryto potoka, prodloužili hráz, zhotovili můstek přes potok u kovárny, což také provedeno. U některých věcí zůstalo však pouze při dobré vůli, jako: urovnání celé návsi, vysázení lipami a regulováním potoka po celé délce vsi vyhloubením a osázením vrbami. Největší překážky klade občanům nenávist chrastinských, kteří svoje “justamenty” dávají na jevo až příliš nápadným a směšným způsobem. Zastupitelstvo obecní má svou většinu v Chrastinách a tím ovšem snadno vládnou dle své vůle. Zamítá pak občanům třešenským vše i věci veřejně užitečné a takové, které by si ze jmění obecního nevyžádaly ani haléře nákladu. Chrastinští snažili se poštvati okres. spr. politickou proti třešenským za to, že upravili rybník na návsi a postavili nový můstek a kanál u kovárny, kde se dosud jezdilo “na brod”. Četnictvo věc vyšetřilo a oznámilo, že není nikde té nejmenší závady a že je vše v lepším pořádku než bylo dříve. Obecní zastupitelstvo v Chrastinách zamítlo také upravení hasičské kolny v pastoušce anebo postavení této jinde na návsi vlastním nákladem občanů třešenských. Tedy nový nesmysl, poněvadž kolna pro stříkačku a hasičské nářadí být má a musí. Zamítlo také odprodej obecních pozemků na zaplacení dluhu investovaného do oprav a rozšíření pastoušky. Důvod uvedl jeden člen zastupitelstva asi takový: “My jsme páni, my poroučíme v obci a sedláci zaplatí dluhy, které my naděláme.” V takových maličkostech se tedy vybíjí politická moc občanů z Chrastin. Je to smutné ale pravdivé. Cvičení hasičů postupují dosti rychle. Za mírné zimy bez sněhu cvičili v lednu a únoru venku pohyby, v březnu za počasí dosti nepříznivého v hostinci se sekerkami a v dubnu se žebříky, aby mohli vystoupiti na okrškovém cvičení v Oudraži již v červnu. I požární poplach byl na Boží Hod velikonoční na návsi dobře proveden.
V pondělí velikonoční dne 13ho dubna zemřel Frant. Vituj, výměnkář na statku č. 23. “u Kotlínů”.

Počátkem května zadána byla společenská honitba obce Třešně honebním výborem Václ. Váňovi, rolníku ve Třešni čp. 1 z volné ruky za rčoní nájem K600-. S tím však projevilo téměř veškeré občanstvo ve Třešni i v Chrastinách nesouhlas písemným protestem k okresní správní komisi do Písku.

Měsíc květen vyplňují přípravná cvičení hasičského sboru k prvnímu veřejnému vystoupení v Dol. Novosedle dne 24. května, které provedeno velice uspokojivě. Již v pondělí svatodušní dne 1. června vystoupil třešenský hasičský sbor znovu na veřejnost při slavnosti vlastní ve Třešni. Po zahajovací řeči p. řídicího učitele Pohorského ze Záhoří pokračováno za krásného počasí ve slavnosti a cvičeních hasičského sboru třešenského i sboru cizích na zahradě rolníka Václ. Váni. Požární poplach, cvičení se sekyrkami, žebříky, jakož i ostatní nástupy provedeny byly velice dobře a námaha hasičského sboru odměňována pokaždé potleskem dosti četného obecenstva místního i okolního. Vzhled slavnosti zpestřen byl také různými atrakcemi jako tombolou, házením míčů do úst dřevěných figur představujících bývalé mocnáře ústředních mocností cís. Karla, Viléma a sultána Tureckého. Občerstvení dostalo se obecenstvu v řenizckých prodejných Koláříka z Novosedla a Fr. Kupce ze Třešně. Bouře, která se přihnala okolo 5 hod. odpol. a liják zahradní slavnost ukončil a přenesl pokračování taneční zábavy do hostince Fr. Kupce. Velice dobrý byl i výsledek finanční. Dále vystoupil hasičský sbor při veřejném cvičení v Oudražích a později i v Písku při cvičení okrskovém a při slavnosti uvedení ve veřejnost motorové stříkačky sboru píseckého a konečně ještě v měsíci září při slavnosti hasičské v obci Jamný. --

Okresní správní komise zamítla pronájem honitby a tato zadána byla znovu z volné ruky v červenci Jos. Mezerovi, chalupníku z Chrastin, ale protesty vyrojily se znovu a v září podruhé tento nájem zrušen a nařízena veřejná dražba. Tři členové honebního výboru Jos. Mezera, Václ. Váňa a Fr. Polívka podali však zase rekurs na zemský správní výbor do Prahy proti rozhodnutí okresní správní komise a honební starosta Rud. Mareš a Jos. Keřlík, člen výboru podali tamtéž přípis, jímž podání Jos. Mezery a spol. náležitě vysvětlují a přimlouvají se na žádost všech místních i chrastinských občanů za veřejnou dražbu. --

Celé léto panovala veliká mokra, takže sklízení obilí dalo mnoho práce a hojná úroda častými dešti značně byla poškozena. Koncem srpna stihla naši krajinu jakož i celé jižní Čechy povodeň jaké nebylo téměř pamětníka. Po několikadenních deštích rozvodnil se potok probíhající naší vískou tak, že voda vzdor dost hlubokému korytu přelévala se přes břehy zaplavujíc náves a oba kamenné můstky u kapličky i u kovárny jakož i louky nad i pode vsí i s otavou zmizely pod vodou. Na štěstí deště po několika dnech ustaly.

Dne 20. července zemřel syn rolníka Stanislav Keřlík u čp. 19. starý 5/4 roku.
Dne 4. září narodila se v čp. 13. Marie Marešová, dcera rolníka.

Při jarních odvodech v Písku odveden byl Josef Velek syn chalupníka a trubač hasičského sboru a dne 1. října nastoupil činnou vojenskou službu u 4.ho jezdeckého pluku v Klatovech.

První subvence hasičskému sboru ve Třešni došla v částce 6.000 Kč a byla jí uplacena část dluhu na zakoupení stříkačky /: 24.000 Kč. se vší výzbrojí pro 15 členů sboru :/

Občané z Chrastin se starostou Janem Paurem jako zástupci obce podepsali zápůjčku 20.000.- Kč u Okresní hospodářské záložny v Písku na vyrovnání dluhu obce Václ. Váňovi rolníku, přes 11.000.- Kč s příslušnými úroky a advokátních výloh ve sporu o tento dluh vedeném.

V lednu přistěhoval se do čp. 16. zeměděl. dělník Pěchota Jan s manželkou Annou, roz. Bártovou a dcerou Boženou asi 1 roku starou.
Markovi Janu chalupníku v čp. 21 narodil se syn Josef začátkem roku.
Dne 21. listopadu slavila svadbu Růžena Keřlíková, dcera výměnkáře v čp. 20. s Tomášem Vrbou, obuvníkem z Písku Žižkova tř. čp. 90. Týž den slavila svadbu Josefa Majdlová s Václavem Hájkem ze Smolče.

Do konce roku nepřihodilo se kromě kontumace, která hlavně pro psy je velice nepříjemná, ničeho důležitého.

Nahoru

1926

V lednu t.r. přistěhoval se ruský příslušník Maichal Dalinienko s manž. Růženou, roz. Bláhovou z Chrastin, do čp. 20. jako zemědělský dělník.

Podání ohledně honitby v obci třešenské k Zemskému správ. výboru bylo v měsíci lednu vyřízeno příznivě pro Třešeň a nařízena veřejná dražba s konečnou platností. Tato provedena byla dne 24. ledna u honebního starosty Rud. Mareše rolníka v řešni a vydražena byla honitba továrníkem Cihlářem z Písku za 1870 Kč. a později tato částka zvýšena byla na Kč 2.010.-. Tím byla zároveň ukončena jedna dlouhá a bolestivá kapitola jak pro občany v Třešni tak v Chrastinách.

V únoru byl zastřelen pes Frant. Kupce pro podezření ze vztekliny.

Počátkem února zemřel Frant. Zíka rolník na odpočinku v čp. 14.

V březnu přišly na přetřes zase volby do obecního zastupitelstva v Třešni a podány byly 3 kandidátní listiny. Čís. 1. Občanská strana v Chrastinách v čele s Vitujem Jos. a na druhém místě s Paurem Janem, dosavádním starostou. Čís. 2. Republikánská strana na prvním místě s Josefem Keřlíkem a na druhém s Nohejlem Janem ze Třešně a Čís. 3. strana Domoviny s Mezerou Josefem na prvním a Polívkou Frant. na druhém místě.

V polovině dubna odstěhoval se z čp. 16. Pěchota Jan s rodinou do Držova k Jos. Trčovi.

Konečně v neděli dne 18. dubna byly provedeny volby do obce a výsledek jejich byl pro občany třešenské opravdu skvělý. Strana občanská obdržela hlasů 109, strana republikánská 97 a strana domovinářská 33. Celkem bylo odevdaných hlasů 239 a volební číslo stanoveno bylo na 19. Kandidátka čís. 1. dostala tudíž mandátů 5., kandidátka čís. 2. rovněž mandátů 5 a číslo 3 mandát toliko jeden. Zbytky hlasů byly u čís. 1. celkem 14 u čísla 2 pouze 2 a u čísla 3 rovněž 14 hlasů. Poněvadž nebylo 8 dní před provedením volby prohlášeno spojení kandidátek, připadly zbylé hlasy při stejném počtu zbytku (14 a 14) straně nejsilnější, tedy občanské straně kand. č. 1. a tak obdržela ještě jeden mandát. Zvoleno bylo tedy celkem 12 členů do obecního zastupitelstva, z nichž po rozhodnutí okres. správní komise volen bude starosta.

Strana občanská jako nejsilnější má právo na starostu a strana druhá nejsilnější na prvního náměstka, poněvadž má třetinu všech hlasů zastupitelstva, nespojili se obšem strana republik. s domovinou na volbu starosty a náměstka. V tom případě bude na obou stranách po 6ti hlasech a o volbě starosty rozhodne dle volebního řádu – los.

Tůmovi Rud. zeměděl. dělníku v čp. 17 narodil se v dubnu syn.

Kontumace psů dosud trvá po celém okresu.

Ve čtvrtek dne 13. května byla provedena volba starosty. Strana republikánská se spojila s domovinou a tím došlo k rozhodnutí losem. Do klobouku vloženy 2 lístky hlasovací s nápisem „Republik. náměstek“ a „Občanský náměstek“. Vituj Josef za stranu občanskou vytáhl lístek „Občanský náměstek“, kterého si hned zvolila příslušná strana a starostu zvolily strany spojené. Zvolen byl starostou Josef Mareš v čp. 13. ve Třešni jednohlasně.

Radost z toho byla ovšem po celé nemalá u dospělých i u dětí, z nichž i ty nejmenší běhaly po návsi s něobyčejnou radostí a každé, ač tomu vůbec nerozuměly, opakovaly, že starostou je Mareš a že to šlo „do klobouku“.

Po celých 25 letech, to jest po čtvrtstoletí, vrací se zase starostenský úřad do obce Třešně, tedy událost zajisté pro občany v Třešni velmi důležitá.

Dne 17.ho května odpoledne před druhou hodinou vypukl požár v Dol. Novosedle, jemuž padl za obět celý domek domkáře Zemana a přelétnuvším uzlem vzňala se a shořela kolna rolníka Souhrady. Při tomto požáru vystoupil poprvé veřejně sbor dobrovolných hasičů ve Třešni s velmi dobrým úspěchem. Stříkačka tohoto sboru prý fungovala po motorové písecké nejlépe ze všech.

Dne 31. května zemřel po krátké nemoci Jan Mareš, chalupník v čís. 9. ve věku 73 let a pohřben byl dne 2ho června. Druhý den na to zemřel po delší nemoci Václav Velek, absolvent státní vyšší reálky v Písku, adept stavu učitelského, syn chalupníka, ve věku 20ti let. Pohřeb konal se dne 3ho června odpoledne ve 3 hodiny ve svátek „Boží tělo“. Pohřbu zůčastnila se deputace profesorů (katecheta Hrabí a prof. Jar. Kovář) a studentů státní vyšší reálky v Písku, kromě toho mládenci a družičky celé vsi s hudbou a ohromné množství osadníků okolních vesnic.

Dne 5ho června slavila svatbu Karolina Jestřábová v čís. 4. s Vincencem Zborníkem z Karlova, synem chalupníka. Jak bývá o svatbě, nebylo nouze a zábavu, která se protáhla dlouho do noci.

„Medardovo kápě, 40 dní kape“ anebo „Prší-li na Medarda, prší 40 dní po něm“. Medarda bylo 8 června a tentokráte toto staré pořekadlo snad se vyplní do slova. Aspoň přes 30 dní prší již téměž denně. Deště působí na mnoha místech nejen naší republiky, ale téměř po celé Evropě ohromné záplavy, povodně, průtrže mračen a krupobití zničilo na mnoha místech úrodu téměř úplně. Stálými dešti, jakých nebylo asi 50 let před tím, utrpí nejvíce, kromě podplavených a vyrudlých sen, brambory a ječmeny. Ovšem i ostatní obiliny utrpí značně mokrem. Již pátý týden sklázá se sena a dosud dne 11. července sklizena nejsou.

Bývalý starosta obce Jan Paur klamal sám sebe mylným domněním, že funkci obecního starosty přes to, že právoplatně zvolen byl starosta nový, předá až a kdy on bude sám chtít. Ale pan starosta míní a okresní úřady mění. A přes písemné vyzvání pan Paur starostenský úřad předati nechtěl. Došlo tedy k slavnostnímu aktu „vyzdvižení“ starostenství. Za asistence pana vrchního četnického strážmistra Brože a pana čet. strážmistra Krampery ze Záhoří, pana ředitele okresu Jindř. Kotrby a vrch. oficiála okresu pana Rud. Holého, jednoho úředníka okres. hejtmanství, nově zvoleného starosty p. Jos. Mareše ze Třešně a nových 5 výborů byl starostenský úřad od pana Jana Paura slavnostně „vyzdvižen“ a po starostlivých pokynech pánů od okresu i hejtmanství novým funkcionářům předán a sice dne 18. června (přesně 2 měsíce po provedení volby) za hlaholu všech zůčastněných přesídlen do Třešně.

Dne 10. července slavil svatbu Emanuel Brabenec, obuvník, s Annou Kozelkovou, roz. ve Vídni, služkou u pana Rud. Mareše č. 18 ve Třešni.

Trvající deště ustaly ve druhé polovině července do té míry, že se mohlo aspoň bez větších škod sklízeti obilí s polí. Úroda byla mnohem menší než roku minulého. Obilí sypalo mnohem méně i to, které se zdálo velice pěkné. Brambory urodily se toliko v lehčích polích a v polích těžších neurodilo se jich ani tolik, aby se aspoň vrátilo semeno. Cena ovšem dle toho je značná. Jeden metrický cent stojí kolem 80 Kč i více.

Obilí rovněž podražilo proti loňsku. Žito stojí kolem 200 Kč 1q, pšenice až 230 Kč, ječmen asi 170 Kč a ovec kolem 130 Kč. Tyto ceny jsou v drobném prodeji a ve velkém na bursách jsou ještě až o 15 Kč vyšší. Toto stoupnutí cen způsobila jednak menší úroda, jednak cla zavedená na dovoz obilí.

Divné jsou osudy lidí a často ku podivu pravdivě osvědčuje se latinské přísloví: „Každý štěstí svého strůjcem.“ To jest, že na štěstí nesmí se čekat se založenýma rukama a že mnohý člověk svoje neštěstí nebo štěstí způsobuje si sám. Asi před 4 roky přijel z Ameriky zdejší rodák Jan Habart se značným jměním, které se odhadovalo asi na 150 – 200 tisíc Kč. Letošního roku v září byl dán do pastoušky a dne 4. října zemřel téměř nemajetný. Zbylo po něm pouze asi 16 tisíc Kč, o kterých kromě něho nikdo nevěděl.

Dne 13. listopadu slavila svatbu Barbora Jedličková, služka v čp. 16. u Jana Žižky, s Josefem Krolivcem, ruským příslušníkem, rovněž sloužícím.

Léto bylo velmi deštivé, za to však podzim trvá ještě dnes 21. listopadu a je velice pěkný, suchý a neobyčejně teplý.

Již po tomto dni mění se počasí na podzimní chladné a deštivé. Vánoce kvapem se přiblížily aniž by nastala opravdová tuhá zima a napadlo mnoho sněhu. Koncem roku nastalo počasí blátivé a sníh téměř úplně zmizel.

Dne 28. prosince provdala se Anežka Velková, dcera chalupníka v čp. 26, za Václava Pelikána, mistra tesařského, syna Jana Pelikána, výměnkáře v čp. 21. a odstěhovali se do pronajatého domku p. Hrubce v Hor. Záhoří.

Nahoru

1927

Blátivé počasí nastavší koncem roku trvalo v lednu dále. Dne 4. ledna slavila svatbu Josefa Keřlíková dcera výměnkáře v čp. 20. Manželem jejím se stal Ant. Jeřábek, majitel domku a soustružník v Milevsku.

Chřipka, která řádila v Evropě r. 1918 začala téměř v takovém rozsahu řáditi i letos, ovšem její průběh a následky byly daleko mírnější a úmrtí bylo daleko méně. Značně je podporovalo blátivé počasí trvající až do 20.ho ledna, načež počalo mrznouti.

Po delší nemoci zemřel v neděli dne 23. ledna v 1 4 hod. odpoledne Josef Keřlík, výměnkář v čp. 19 ve věku 67 let. Pohřeb konal se ve středu dne 26. ledna za účasti členů místního hasičského sboru a mnoha osadníků místních i okolních.

Holomrazy, které obilí zajisté mnoho neprospějí, trvají ještě v polovině února. Žito jak se zdá přezimuje dosti špatně. Chřipka nepomimula a řádí dosud i v menší míře.

Po mírné zimě nasstalo již v únoru poměrně dosti teplé a suché počasí věštící pěkné jaro. Rovněž téměř po celý březen trvalo příznivé jarní počasí, avšak ku konci března se pohoršilo do té míry, že mokré počasí zdržovalo od pěkně započatého setí, jež se pak protáhlo přes celý duben a trvalo nam mnohých místech ještě počátkem května. Žita namnoze přezimovala dosti špatně, byla na jaře zaorávána na mnoha místech, Dobře přezimovaly pšenice, jež slibují dosti pěknou úrodu. Jaře jsou dosti různé dle toho jak a v jakou dobu byly zasety, někde jsou dosti pěkné jinde zase velice chatrné. Brambory slibovaly až do července dosti pěknou úrodu, záleží ovšem na další příznivé pohodě, hlavně na včasné a vydatné vláze, která ani počátkem července nepřichází. Je sucho. Sena byla letos sklizena velmi dobře a brzo. Krmení však na otavy na lukách i na polích suchem vyhořívají a nezaprší-li, shoří úplně. Během července přišlo přece několik dešťů, které katastrofální sucho poněkud zmírnily. Během žní sklízí se obilí velice dobře, jelikož panuje pěkné počasí.

Koncem června prodána byla usedlost Jana Kotlína, lesního hajného t. zv. u „Slavíků“, patřící do Dobešic. Rovněž prodána byla koncem června usedlost Jana Žižky ve Třešni čp. 16. Třešenští občané, ovšem jen někteří, kteří měli od usedlosti čp. 16 nakoupeny pozemky a jež pro zbytečné vzdory nechtěli držeti, o tyto pozemky, pro ně jistě velice výhodné, tímto prodejem přišli. Koupili je na podzim v r. 1926 ve veřejném prodeji, ale po koupi se mezi sebou proti prodávajícími důkladně rozeštvali a mělo dojíti k soudnímu sporu. Tento spor zavinil, že pozemky sporné nebyly na podzim řádné obdělány. Spor byl však v lednu odvolán a usedlosti prodána Fouňovi z Leskovic. Přičiněním nekalých živlů a zlých jazyků závistivých lidí ovšem s koupě sešlo znovu a někteří třešenští rolníci prý se těšili, že je pozemky i budovy hospodářské stejně neminou. Říká se „Kam nemůže čert, nastrčí starou bábu.“ Bylo to od nich dosti neprozřetelné a zlomyslné, ale splnění svých rozpočtů se nedočkali. Usedlost koupil František Pinc, rolník ze Stehlovic. Tím ovšem t. zv. „povidla“ nejsou dodělána, ale „proti gustu žádný dišputát.“

I stavebnímu ruchu daří se letos ve Třešni dobře. Brabenec Emanuel vystavěl si během letošního jara na obecním odkoupeném pozemku na t. zv. „Kejšpíru“ domek, který nýni v létě dohotovuje. Rovněž Kartíšek Jan započal a dohovotovuje stavbu obytných místností při svém statku čp. 11. u „Jarých“. Také obdržel pozemek pod stavbu domku od Jana Žižky František Kápl, kočí v čp. 16. a má ku stavbě připravený kámen stavební a cihly na pozemku vedle Josefa Kupce u cesty do Záhoří.

Dne 10. července uspořádal místní hasičský sbor okrskový sjezd hasičský. Za pěkné účasti obecenstva místního i z okolí a delegátů sborů okolních vsí, sboru hasičského se ženským hasičským odborem z Chřešťovic s motorovou stříkačkou, bylo uvítání na návsi a zahájení slavnosti. Po proslovech předvedeno bylo zdařilé cvičení s místní a motorovou stříkačkou z Chřešťovic, v zahradě pokračováno ve cvičeních se sekyrkami a se žebříky. Slavnost zpestřovala jako obyčejně tombola. Jako při slavnosti v roce 1925 kolem 5. hod. snesl se nad krajem vydatný déšť a ve slavnosti bylo pokračováno při taneční zábavě v místním hostinci. Provedení jednotlivých cvičení jakož i finanční výsledek byl velice dobrý. Dne 11. července přibyl do naší obce nový soused do čísla 16 p. Frant. Pinc ze Stehlovic.

Koncem srpna opustil naši obec Jan Žižka, který se odstěhoval na svůj nově vystavený domek v Písku. Největší selský grunt v obci as 165 korců za své hospodaření po jednotlivých částech rozprodal až u čís. 16. ponechal zbytek as 50 korců na kterých si pro stáří zajistil výměnek, pozemky prodával velice výhodně ježto v naší obci malí zemědělci neměli příležitost získat půdu z parcelovaných velkostatků knížecích pozemkovou reformou. Ač dlužno podotknouti, že svým povídáním připravil se o hezkých pár tisíc Kč, když by byl jednal jako muž a to co v září 1926 svým zástupcem prodal také správně chtěl dát našim lidem. Co bylo výhodně prodáno lidem ponechával a co bylo levně vydraženo si nechával tím se naši lidí urazili a nakoupené pozemky odepřeli převzít do vlastnictví.

Říká se: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ni padá.“

V červenci 1927 usneslo se obecní zastupitelstvo zdejší obce jednohlasně žádati okres písecký o postavení okresní silnice přes Třešeň čím zajisté pro budoucnost veliký neboť ta naše komunikace ve Třešni byla a jest v prabídném stavu, toto podání slouží zástupcům obce ku cti.

Koncem měsíce července prodělával se zajímavý soudní spor v obci. Nájemce obecních pozemků ač při veřejné dražbě, která se konala v únoru 1927, část pozemku nevydražil, uplatňoval to svoje „já“. Tím, že měl pozemek spachtován po patnáct roků před dražbou, zajel novému nájemci z jara po provedené dražbě na tento díl a osil jej ovsem, skutečný pachtýř pak do pěkně zeleného ovsa nasázel si brambory na brázdy. Bylo z toho tahání, spor pro rušenou držbu pro náhradu škody a t.d. Bylo vyslýcháno spousta svědků, jak ze řad obec. zastupitel. tak ze řad pachtýřů, kteří důkazy prokázali, že bývalý nájemce pozemek onen nespachtoval neoprávněně jej osil a následkem toho jeho spor byl rozhodnut okr. i krajským soudem v Písku v jeho neprospěch, a bývalý nájemce odsouzen k náhradě útrat kterých se slušně nahromadilo; inu „Neštěstí nechodí po orách, ale po lidech.“

Sklizeň obilí letošního roku byla dobře sklizena poměrně však slabá, ježto vlivem nepříznivého počasí byly noci studené a při tom sucho. Zejména slámy bude málo a je obava že bude nedostatek krmiva a steliva.

Začátkem září započal novou stavbu svého domku Frant. Kápl, který po třech týdnech byl skutečně dostavěn, touto novostavbou nahrazeno bylo číslo 27.

V prosinci krásné počasí stále trvá, slabonce na sucho zamrznuto, venku docela pěkně, cesty suché, sníh není, stále ještě viděti v polích pracující lid jak připravuje půdu by vydala novou úrodu.

Dne 30. prosince 1927, zemřel ve věku 77. roků Jan Kápl, výměnkář na čís. 22.

Nahoru

1928

Dne 5. ledna zemřela Marie Tůmová stará půl roku.
Dne 7. ledna, slavil svatbu Frant. Kápl s Růženou Velkovou, dcerou chalupníka v Jehnědně. Téhož dne měl svatbu Vojtěch Brabenec s Marii Rybákovou, dcerou dělníka v Záhoří.
Dne 17. ledna provdala se Anežka Maršová za J. Pechouška, chalupníka v Chlaponicích. 26. ledna narodila se manželům Marešovým dcera Božena.
V únoru slavil svatbu Jos. Kotlín čís. 4 s Jos. Kotlínovou z čís. 11. Dne 11. února provdala se Marie Váňová z čís. 1 za Stanislava Jareše do Skal.

Zima letošního roku byla celkem mírná, mrazy nepatrné, sněhu málo.

Dne 18. února slavil svatbu Václav Mareš s čís. 9 s Annou Bílkovou, dcerou chalupníka z Vojníkova.
V dubnu po dlouhé nemoci zemřela Karolina Zborníková s čís. 5.

Jak se v obecním zastupitelstvu jednalo o stavbě silnice

V lednu 1928 zaslala okresní správní komise v Písku přípis, jímž vyhovuje žádosti obce Třešeňské v tom, že postaví přes Třešeň na Dobešice ku Chřešťovicům okresní silnici za podmínek: Přispění 40 % stavebního nákladu v katastru obce a opatření potřebných pozemků. Toto prohlášení udělalo zlou krev členům i občanům v Chrastinách a tak na místě by jako zástupce obce starali se o snadnou a bezpečnou jízdu po dobré komunikaci svým občanům, prohlásili a odhlasovali, že silnice přes Třešeň na Dobešice třeba není. V této schůzi utvořily se dva tábory, jeden třešenských se starostou v čele, který houževnatě na stavbě silnice bděl, dokazujíc výhody pro budoucnost, jež taková dobrá komunikace skýtá. Druhý tábor chrastinských, kteří usilovali o to za každou cenu započaté dílo hned v zárodku usmrtit. Také u obec. zastup. prosadili většinou stavbu okresní silnice zamítnouti, odůvodňujíc přílišné finanční zatížení, které by je přivedlo na mizinu. K tomu dlužno podotknouti, že i třešeňský občané neměli peníze na zbytečné vyhazování aniž chtěli svoje statky přetížiti tak jak chrastinští dokazovali, bohužel bez finančních prostředků jest nemožno se stavbou silnice počítati.

Do usnesení obec. zastup. podal Jos. Mareš a s ním dvadvacet občanů třešeňských stížnost okresní správní komisi, a odůvodnili potřebu komunikace poukázali na nutnost a úplnou nesjízdnost obecních cest ve Třešni, a skutečně dokázali to, že okr. spr. komise v Písku ve schůzi dne 6./III. 1928 rozhodla a uznala právem důvody stěžovatelů, změnila usnesení v tom směru, že se ukládá obci Třešni hraditi náklad stavební 40 % a opatření potřebných pozemků pod stavbu. Rozhodnutí toto bylo napadeno odporem chrastinských, vyvolali nové usnesení většiny a podali odvolání k zemskému spr. výboru v Praze. Schůze stíhala schůzi bylo opravdové napětí, která strana tuto věc pro všechny občany tak potřebnou prosadí. Konečným rozhodnutím zem. spr. výboru ze dne 11. května 1928 byla stížnost chrastinských jako neodůvodněná zamítnuta a tak definitivně rozhodnuto silnici stavět.

Potřebný obnos nařízeno opatřiti zápůjčkou ve 40 letech splatnou. Toto opatření stalo se na podkladě by stavbou této silnice nebyl přespříliš zatížen občan či poplatník který byl při zařizování, aby byl zatížen také poplatník, který bude skutečně používati výhody dobré komunikace. Jest zcela přirozeno, že o tom bylo mnoho rečí, porad a skromně řečeno i výčitek každé příležitosti. Silnice byla také ihned zaměřena vrchním techn. radou Ing. Sekyrkou, který byl pověřen okr. spr. komisi by projekt a rozpočet na tuto silniční stavbu vypracoval. To bylo jako odměnou vedoucích činitelů za práce a starosti tím spojené.
Bída zase bídu nese, chabá úroda a nedostatek slámy z roku 1927 projevil se na jaře 1928 měrou vrchovatou. 1 q slámy stál 60,- Kč a ještě nebylo lze ji dostati, objednávaná na vagony z jiných oblastí. A město Písek, které vždy dostatečně zásobuje náš venkov vyprodalo vše až do strusu kde jakou plevu a myšotinu třeba kolikaletou. Následkem holomrazů, které panovaly od nového roku až do března vymrzly luka a jeteliny tak že ještě koncem května nebylo možno pro dobytek na lukách neb jetelích ničeho sehnati, a proto že sláma nebyla vyřezávali někteří naši hospodáři došky se střech aby to neškodilo bralo se to ob lať to se ví že jest to bolestné ale z nouze čert mouchy žere.

Sena bylo málo, louky se přes zimu a jaro nezavlažily, následek toho byl že na některých lukách suších bylo polovina píce, jetele samý šťovel, takže některé se zaoraly a nahražovaly směsky. Na jediný den posekal se kapitálný kus.

Obilí bylo včas pěkně zaseto a slibovalo pěknou úrodu, jen kdyby bylo dostalo do metání pěknou vláhu, bohužel naše příroda je někdy jako uminula proti našim zemědělcům. Od polovice června, obloha se vyjasnila jako skleněná a ne a ne kápnout. Slunce pražilo den po dni do umdlení. Z počátku ještě vše vzdorovalo, ale když trvalo to měsíc, začal jeviti se zhoubný účinek katastrofálního sucha na všem, i se ten který den mračínko ukázalo, celé čtyři neděle v těch největších vedrách bouře nebyla. Jetele a luka na sena se posekaly a ještě po čtyřech týdnech nebylo zelené barvičky, louky se červenaly jak říkáme jako „lyšky“. Po polích i cestách jel-li kdo vozem točily se kotouče suchého prachu že nebylo takřka vidět. Všechny pranostiky selhaly, žába křičela, dým smrděl, fezovka hučela, železnici bylo slyšet, obloha však ve dne v noci jako zvon nepršet a nepršet. Následkem toho Třešenský potok vyschl na dobro.

Nejhůře bylo s dobytkem, ten vyprodával se za každou cenu, pro fakta uvádím: jeden kg živé váhy platili řezníci u podřadnějšího dobytka hovězího 2-4 Kč. Telata se neodstavovala prodávajíc se za každou cenu, po většině od oka, neboť na váhu je vůbec nechtěli stydíc se nabízeti za 1 kg ž.v. 3 Kč, by měli pravé žně, avšak vše je dočasu následky toho přijdou jistě příštího roku, vzdyť každý hospodář či domkář vyprodal se na nejnutnější štand dobytka, takže bude-li jen trochu příznivý rok 1929 bude se muset hodně dokupovat, a šmahem odstavovat hovězí dobytek.

Smutno a bolestno bylo pohledět do té Boží úrody, jak živořila a usychala na stojatě. Žita a pšenice ještě tomu utekly a se vytáhly, avšak jařiny byly kraťoučké a ovísek v lehčinách měl také 1-3 zrna. Vikve a hrachy usýchaly a sekaly se povětšině pro krmení pro dobytek přes to že rosy vůbec nebyly, muselo se pro krmení jezditit časně z rána neboť odpoledne přivezlo se krmení úplně suché, které se hned na poli trolilo.

Žně odbyly se následkem sucha ve čtrnácti dnech a byly případy kde ječmeny se sekaly hned vázaly a odvážely domů. Z tohotu sucha nebyla úroda zrna ještě nejhorší. Zle byla z pící.

Sena když nebylo jetele mnoho se zkrmilo a otavy bylo hrozně málo. U Třešně sušilo se na lukách pouze v luhu na podvesnici a na mlejnici, jinde se ani neťalo, na tyto louky vyhnal se hned dobytek na pastvu i ta byla ubohá, nechť byly louky jako upečené.

Strmiska se podorávala a za oráči se prášilo až hrůza, oralo se však dosti dobře, neboť půda byla spražena a neulita.

Teprve v druhé polovici září přišly trochu vláhy a bylo s podivem jak louky a jeteliny se omladily. Obce které nesekaly a nepásly, ještě koncem října trochu otavy usušily. Brambory se tak zvedly ač byly sklíčené a zvadlé, že v říjnu nebylo brázdy znáti jaké byly natě zelené a znovu všechny rozkvetly. Byla však doba zimního setí a nebylo možno déle čekati, natě se požínaly sekaly kosami odvážejíc se na pole a louky k sušené. Krmení však již vůbec nebylo a tak všeobecně se řezala řezanka hned v srpnu a září ze slámy. Jetele na semeno nebyly a i ty které si nechaly semínka neměly, povětšině prorazil jitrocin. Brambory byly dvoje, první ze sucha tvrdé skoro košťálové, druhé mlaďoučké a nadmuté oněch mladoučkých bylo dostatek při vybírání však se oloupaly, odřely přeš to však nehnijí, hospodáři kteří vyčkávali až tyto mlaďoučké brambory ztuhnou překvapily koncem října dva dosti citelné mrazy které je poškodily že tyto namrzly a po čtrnácti dnech hnily na kaši.

Sucha a bída roku 1928 možno nazvatu přímo katastrofou pro zemědělce a budou si na ně dlouho a dlouho pamatovati.

V září slavil svatbu Čeněk Zborník z čís. 5 s Marií Bártovou dcerou chalupníka z Chrastin.

V říjnu při sestavování obec. rozpočtu na rok 1929 narazil starosta Mareš na tuhý odpor členů obec. zastupitelstva z Chrastin, chtíc vložit obnos stavebního nákladu na stavbu okresní silnice do obec. rozpočtu. Chrastinští opět uplatňovali svůj nárok že když chtějí třešenští stavět silnici aby si ji tedy stavěli ale sami zaplatili, oni že po ní jezdit nebydou, takže taky na ni platit nechtí a nebudou, že jim žádný neporučí. Většinou zase prosadili a odhlasovali že obnos 100.000 Kč potřebný nemohl se do rozpočtu zařaditi, byly nové boje, marné všechno vysvětlování a odkazování se k rozhodnutí úřadů nadřízených ne a ne odkazovali že stavbu si nepřejí. Tentokráte šlo již jako doopravdy, štěstí při tom že rozhodnutí okre. a zemského výboru vešlo dávno již v moc právo a tím měl okresní úřad možnost rozpočet obce Třešně upravit, také upravil potřebný obnoc silnice do rozpočtu zařadil.

Bylo to zas nějakých schůzí, že se i obecní poselák na to citýrování už zlobil, nebylo však vyhnutí a tak ruku v ruce se u půlmistrovského stolu zasedalo dvakrát za týden, skrz tu zatracenou silnici.

V prosinci se narodil Robertu a Marii Tůmovým syn Josef.
Počasí v prosinci bylo dosti příznivé bez sněhu a bez veškerých plískanic.

Pozoruhodno jest jak pracovní síly zemědělské z vesnice nám utíkají do měst za lehčím životem. Dnešní lid vyhledává raději práci v průmyslu, neb v podnicích kde se pracuje od hodiny do hodiny a má více příležitosti na zábavy.

Jest opravdu těžko zajistiti pro selskou usedlost dobré pracovní síly. Služba kočího či služky k celému zaopatření činí průměrně 3000 – 3500 Kč a ještě nelze v potřebné síle získati. Pracovní síly jest nedostatek, následkem toho statky přirozeně upadají, veškeré produkty které náš zemdělec prodává jsou pod výrobními náklady. Cizina nás přímo zaplavuje náš stát toto zaplavování podporuje připouští do naší Republiky dovoz obilí, mouky, vepřů, zrna, tuků a t.d. Beze vší celní ochrany aneb cly nepatrnýmy, naproti tomu průmysl jest chraněn vysokými cly takže cizina jest nemožna nám jakékoli stroje neb výrobky nam zasílat, donutit tak náš průmysl na světovou soutěž a konkurenci. Platy stoupají, práce všech oborů jde do výše za 8 prac. hodin zedníkovi či tesaři se platí 36 Kč. Cajkové šaty strojí 200 Kč. Vysoké boty 280 Kč, okování koně 50 Kč, secí stroj 3000 Kč, žací 4000-4500 Kč a t.d.

Naproti tomu ceny hospodářského zvířectva jsou následkem katastrofálního sucha a nedostatku píce za ceny přímo směšné. Kůň 2000-3000 Kč, kráva 2000-2500 Kč, 1 q obilí 170 Kč, 1 q brambor 30 Kč a t.d.

Musí-li náš zemědělec za tyto ceny prodávat a naproti za vysoké ceny kupovat a nemůže-li svoje hospodářství se svou rodinou obdělati jest nemyslitelno aby naše statky prosperovaly. Tímto ubíjením nejsme s to abychom udrželi odkaz našich předků v míře nestenčené a vidíme s toho důsledek v obci samotné, kolik kusů pozemků těch „zadnějších“ odprodáváno od původních statků. Bude-li takto naše vlastní Republika postupovati jest vyloučeno aby náš zemědelec neupadal. Porovná-li se jeho celoroční práce není ani zaplacena ani oceněna. Venkovskému lidu ještě stále slyšeti se strani městského lidu a dělnictva ba i úřednictva nadávky, posměch a ústrky a proto není divu, že jen kdo trochu může žene děti do studií i řemesel. Tím ovšem se nikterak našemu venkovu neprospěje neboť nedostatek pracovní síly bude stále citelnější a naléhavější. Má však dnes každý bohaté zkušenosti, že jeho dítě bude klidněji a šťastněji žíti, bude-li ku př. státním zaměstnancem, dost malým úředníkem než takovým odstrkovaným agrárníkem. Jest možná náprava? - Ano!

Jest náš přes 50 % lidu v naší Republice, kteří na té boží hroudě v potu tváří pracuje. Všichni máme jeden zájem, ale politickou agitací jsme tak rozeštváni následek toho jest jeden druhému nedůvěřiví, jeden má těch polí 5 korců, druhý 40 k., a na tomto podkladu chytře uplatňují živly protizemědělské rozbíjení venkova hlásající, ty s ním táhnout nemůžeš, tys chudý, on je bohatý aneb to jest pán statku a ty jsi jeho dělníkem.

Až tímto postupem přestanem kráčet a budem stát jeden vedle druhého pro lepší bytí nás všech zemědělců pak nepotřebujem a nesnesem žádných ústrků a milodarů. Naše ruce jsou mozolné a dovedou přinutit naši matku vlast, by nás dobře uživila. Třebas příroda někdy jest rozmarná a krutá.

Krásné jest pořekadlo: „Venkov jedna rodina.“ V každé obci by se mohlo uplatnit, bohužel musím přiznat, že ani v naší obci tak není.

Nahoru

1929

Na Sylvestra minulého roku začal padati první sníh, padal s počátku jemný pak začal víc v kusech padal a padal. A když na nový rok občan vstal zůstal ohromen, sněhu bylo na 30 cm s výše, že se skoro nemohlo ven.

Dne 2. ledna narodila se manželům Káplovým dcera jarmila, která asi za 5 neděl zemřela.

V prvé polovici ledna ležel napadaný sníh klidně počátkem druhé poloviny počal se prášit a ještě byl dosud jemný přes den a noc 17. ledna hrůza. Cesty všude plné, spojení se světem přerušeno, osmnáct lidí prohazovalo cestu pouze do Záhoří tři dni a čtyřikrát za sebou ve črtnácti dnech, tím přerušeno veškeré spojení jak po státních tak i okresních silnicích. Vlaky měli i hodinové zpožddění. Autobus vůbec předstal jezdit, ježto napadlo ovšem dalších 20 cm sněhu. Tak dostala půda takovou sněhovou podušku že není člověka, který by tolik sněhu pamatoval. Mrazy následovaly celý leden dosti prudké 16-24°C. Tentokráte krutě uplatňovala příroda svoji vládu.

Na hromice musí skřivánek vrznout kdyby měl zmrznout praví staré přísloví a tohoto roku jich asi chudáčků zpěváčků pomrzlo moc. V únoru místo očekávané oblevy přituhlo do té míry že byly mrazý až 36°C. Sněhu na 1 metru všude a kde jej vítr navál do hluboké cesty jako k Záhoří leželo jej na 2 m.
Největší nedostatek potravy měla zvěř a ptactvo, těm nájemce honitby musí zakládat pro zajíce sena, pro koroptve pšenici jinak rozhodně by zašly hlady a zimou. Vrány dolétají až do dvorů na hnojiště už takřka se nebojí.

O masopustě 10. února byl mráz tak krutý, že varováno obecenstvo veřej. vyhláškami podle hlášení meteorologické stanice aby se na cesty bez důvodně nedávaly aby se drůbež nikam nepouštěla a t.d., ježto prý ještě přituhne a skutečně 12./II. byl takový „samec“ že kde jaký vodovod zamrzl mrzla voda ve stájích i lidských příbytkách, oheň nesměl uhasnouti celý den jinak by žádný nevydržel, ještě štěstí při tom že není větrů, i tak kolik lidí omrzlo, a tak za kamny se sedí a rokuje že ta příroda je ukrutná jak v létě byla samá vedra, tak zima drží v třeskutých mrazech.

Podle starých popisů prý taková zima nebyla 148 let.
19./6. 29 K. Svoboda

Jaro letošního roku se hodně opozdilo, někde v polárních končinách na severu, celý březen ještě trvaly mrazy a sněhu po kolena. Teprve 4. dubna se oteplilo sníh počal ubývati. Přes tuto zimu byla krásná a dlouho trvající sanice, to byla opravdu pěkná jízda a jak se říká „čertův zvrat“, to nejlépe pocítila auta, ty přes všechny překážky sněhové uplatňovaly rekod jízdy a velice často bylo viděti na státní silnici i čtyři vozy utopené, i luxusní auta vozila sebou lopatu aby v nejhorším případě se mohla vyházet.

S jarní setbou začalo se hodně pozdě teprve koncem dubna a protáhlo se to až do poloviny května, jinak se selo velice pěkně půda byla dosti kyprá ježto sníh tál pozvolna takže půdu nezalil a ze všeho sněhu ani tolik vody nebylo. Okolo hlavních řek konaly se zajišťovací práce neboť se čekal prudký a nebezpečný odchod ledů, který přes zimu dosáhl síly až 80 cm. Ledy však odešly docela klidně, aniž by způsobily na břehách jezích podstatných škod, u nás v hluboké cestě k Záhoří bylo možno ještě 5. května spatřiti špynavý zledovatělý sníh, jako poslední zbytek kruté zimy jenž odolával slunečnímu žáru.

Největší škoda jaká kdy nastala v ovocných stromech, byla roku 1929, bolestno bylo se podívati na celé zahrady aleje které pomrzly v třeskutých mrazech vůbec již nerozkvetly aniž se zazelenaly pomalu odumírajíc z kořenů vyháněly vlky neboť kořeny sněhem přikryté byly živé. Celkové škody jdou do milionů jenom v naší obci bylo napočteno 450 pomrzlých ovocných stromů, které jako němý svědci připomínaly nám hrůzy přežité zimy.

Těžko jsme se loučily s těmi našimi třešněmi, jabloni, hrušněmi, kolovaly různé dohady i se stran odborníků, že možno stromy ty na druhou mízu přijdou opět k životu avšak všecko marno, zůstaly tak jak zimu přečkaly a při pozdějších parnách slunečních usýchaly a zčernaly nadobro. Stromy a zvěř zaplatila největší procento na životách v žimě 1929, na 90 % našich koroptviček padlo obětí a bylo tedy na místě, když jich odstřel byl zakázán úřady.

Teplé počasí květnové působilo na zaseté osení které rychle vylétlo, trávy a jeteliny se zazelenaly a koncem května bylo již dosti zeleného krmení, tohoto roku bylo na lukách hojnost sen které se pěkně usušily neboť přišlo krásné počasí takže senoseč se odbyla za několik málo dnů, ač tolik sena již nebylo tolik roků, stará planostika tedy nelže „hojnost sněhu hojnost krmení.“

Dne 25. června narodil se Jaroslav Brabenec v čísle 12.

Polní kultůry byly velice pěkné a slibovaly krásnou úrodu, počasí bylo příznivé za čas zavlažilo, teplo takže náš zemědělec těšil se že vyváží zas úrodou ztrátu způsobenou na ovocných sadech.

„Člověk míní Pán Bůch mění“ dí staré přísloví, a dne 4. července přišla větrová smršť provázená krupobitím v takové síle, že vyrvala stromy z kořeny ano i celé střechy převracela. Škoda na polních kultůrách byla odhadnuta různě u nás na 30 %.

Sotva jsme se trochu vzpamatovali a tak se s tímto smířili, přilétla dne 25./VII. katastrofa druhá prudká bouře sesivými mraky, ležíc přímo nad zemí hnala se od západu, den proměnil se skoro v noc hrom zaburácel ještě jednou a již sypaly se kroupy velikosti vlašských ořechů po deset minut jako křemelky, že bylo hned bílo. Spousty okeních tabulí bylo vytlučeno, špinavé vody hnaly se po cestách jako splašené koně rvouc a odnášejíc vše co v cestě stálo, ve čtvrt hodině bylo dílo dokonáno hrůza byla pohlédnout na stlučené obilí které bylo v zemi zatřískáno a ze 60 % vytlučeno. Brambory přetlučeny a zaplaveny, maky chlouba našich hospodyněk zničena.

Ubohé ty naše svahové cesty k nepoznání vydřeny, písek a štěrk všechno vyrváno a v rokle proměněno, škody byly okamžitě hlášeny a vyšetřovány, celé okresy hlásily škody jdoucí opět do milionů.

A což ty ubohé naše lesy taková spoušť nebyla k vidění celou řadu let, skupiny staletých kmenů byly s kořeny vyrvány nebo jako sirky přelámány křížem přes sebe povaleny, takže i lesní cesty byly zataraseny, na tisíce m3 odhadnuta byla hmota vyvracených kmenů a sta dělníků vzdělávalo polomy v píseckých lesích (objednaných ze Slovenska).

Dne 3. srpna zemřel občan František Kupec ve stáří 51 roků zanechavší 8 dítek dosud nezaopatřených (zemřel na otravu krve jako válečný invalida).

Po velkých katastrofách živelních počasí se ustálilo, obloha se vyjasnila a nastaly parna, obilí sklidilo se celkem dobře, otav tohoto roku bylo zase hojnost, krmení pro dobytek dosti a následek toho byl že nikdo neprodával, dobytek stoupl v ceně ještě se doplňovaly mezery po katastrofalních suchách a nedostatku péce z roku 1928.

Dne 9. září 1929 po konečném rozhodnutí okres. úřadu v Písku, započato se stavbou okresní silnice, že Záhoří přes Třešeň. Zaměřená trať byla p. ing. Sekyrkou znovu objevena předána do rukou podnikatele p. Mráze, začalo pozvolna z 15 dělníky během práce přibírány síly další takže dostoupil počet až 80 dělníků. Bylo trochu debatu jak to bude no doufejme že to bude dobře, že budeme s tou naší obcí připojeny ke komunikačnímu světu, ovšem že za cenu finančních obětí.
Dne 1. října rukovali naši rekruti jak se na vojáka sluší a dle starého zvyku to pořádně „natáhli“.

Podzimní práce se počaly připravovat dosti těžko ježto celé 3 měsíce od srpna nepršelo a tak jeteliště a strmiska zaschly že bylo zapotřebí při setbě důkladného ježka neboť se lámaly hroudy jak se říká jako „lavice“. Bylo nutno míti důkladné dubové palice a pádně do nich bušiti, slunko skoro jako naschvál celý den do tak suché země pražilo a následek toho byl že setí špatně a dlouho vzcházelo, byly lysiny a někde celá kola osetého pozemku holá, teprve po všech svatých přišly deště ale ještě dost nepatrné a celkem zato byl i listopad suchý. Místy celé vesnice dovážely vody neboť jí byl citelný nedostatek.

Denní časopisy psaly o blížící se kruté zimě tím postrašeny byli veškeří občani že zásobovaly se uhlím a dřívím, čekajíc opětně ty sibiřské mrazy přes všechny tyto předpovědi zima však nešla a nešla až do samého Nového roku. Bylo počasí celkem mírné a dost často viděti bylo v polích ojedinělého oráče připravujíc pozemek na jaro.

Pro našeho zemědělce rok 1929 byl velice krutý začal třeskutou zimou, přešel živelními pohromami jenž způsobily nedozírných škod a přes to zaplavovala cizina náš plodinový a obilní trh takovým množstvím obilí že ceny domácí výroby obilní rapidně klesaly, týden od týdne, při Novém roce prodával se 1 q obilí, žito za 105.- Kč, pšenice 150- Kč, ječmen 130.- Kč, ovec 100.- Kč, ceny při porovnání s jinými průmyslovými výrobky takřka směšné a není tudíž divu, že přestává našim zemědělcům všechna trpělivost a přichází tupá resignace.

Zemědělec omezuje nákup průmyslových výrobků na nejnižší míru a důsledek počal se projevovati okamžitě, začaly politické strany řešit „zemědělskou krisi!“, ovšem že tak aby se vlk nažral a koza zůstala stejná. Farní náměty politické přednášky sváděno vše na cizinu že i tak jest to takové že jest krise světová. Obchod vázne nic se to nehýbe.

Rok 1929 nazvati jeden z nejhorších a přirovnati ho mezi léta 1890 kdy sedláci zbavovaly se svých statků ježto na udržování jich doplácely.

V roce 1929 bez rozdílu každý zemědělec střední i větší kdo měl jakou tu korunku v zásobě uloženou ji vybral a kdo neměl tak se přivydlužil, což prokazují nejlépe všechny peněžní ústavy.

Zemědělská krise pociťována ve všech oborech a dostupuje vrcholu den ze dne, peníze mají cenu ale těžko je získati, tímto vstupujem do Nového roku 1930 což bychom si přáli všichni pro všechny, by se situace aspoň částečně změnila.

Nahoru

1930

Počasí po Novém roce bylo celkem dobré mírné noční mrazíky, sněhu málo, takže veškeré dohady astrologických stanic staly se nepravdivé, a tak se vyskytlo dost nevěřících Tomášů, kteří na veškeré předpovědi počasí mají jen tichý úsměv.

Dne 11. ledna usneseno v obecním zastupitelstvu vyvlastniti směnou chalupu Jana Nohejla, čís. pop. 22 ležící uprostřed návsi za obecní pozemek ve výměře 2 korců. Odstraněním této chalupy rozšíří se prostranství návse, čímž okrášlí se celkový pohled obce a bylo by si jen přáti aby na úpravu návse ze zdravotních ohledů bylo více pamatováno a nepotřebné prostranství návse stromy osázeno.

Dne 14. ledna slavil svatbu Václav Kápl s Alžbětou Hrádkovou dcerou chalupnice s Chrastin.
V lednu zemřel František Souhrada výměnkář v č.p. 4 a dožil se při veškerém nedostatku požehnaného věku 84 roků.

Ježto roku 1930 byla zima mírnějšího rázu počalo se pracovati na stavbě okresní silnice již počátkem března. Bylo zaměstnáno přes sto dělníků a práce šly jakž takž kupředu. Dělnictvu a povoznictvu se mnoho neplatilo ale také se za to mnoho neudělalo. Jak se říká: „Za málo peněz, málo muziky.“ Normální dělník dostával 12-18.- Kč. Povozník 80.- Kč na den.

Jarní počasí se často měnilo, střídaly se kratší či delší dešťové srážky, mezi tím se stále jezdilo a tak nově upravená planýrka okr. silnice proměnila se v hotové bahno. Jak jsme se na stavbu těšily tak zase jsme si přály aby byly s prací už alespoň za vsí neboť náves byla celá rozkopána, do vesnice se nemohlo ani dostat. Jednotlivci měli i přejezdy do dvorů rozkopané, všude hromady země a hromady dováženého kamene aneb nadobytého po staré vozovce. A tak když to trochu zatáhly koncem května pod náves k Slavíkovi řekl každý zaplať Pán Bůh.

Předpokládal-li kdo, že se hospodářské poměry v roce 1930 zlepší zklamal se nadobro. Přišly doby ještě horší, krise trvá. Ve městech objevují se celé řady nezaměstnaných, které zádají podporu od státu, ježto nemají zaměstnání. Někteří sice o práci přišly a byli propuštěni, ježto průmysl nemajíc odbyt omezuje a zastavuje výrobu. Jiní ovšem by práci měli ale raději se jí hledí vyhnout nabízenou práci odmítají, že je neznají že nespadá do jejich oboru. Žádaje podporu od státu neoprávněně, stát vyplácí tisíce Kč lidem se zavírají před prácí ruce a spokojeně cucají státní pokladnu. Ve městech množí se zástupy nezaměstnaných kteří křičí že hledají práci zatím co na venkově nelze sehnati dělníka, který by chtěl pracovati při zemědělství, proč by také ne když ve městě dostane 12 Kč bez práce, a to je něco lepšího než dělat na vesnici kočího a mazat se z dobytkem.

Od Nového Roku klesala Pražská plod. bursa týden od týdne až dostoupil záznam 1q žita 70,- Kč, pšenice 120,- Kč, ceny opravdu směšné. V ten čas radí se zemědělcům ze řad odborníků, aby se obilí zkrmovalo a zpeněžovalo v pytlích kožených, totiž v dobytku a tak se obilíčko hromadně šrotovalo a zkrmovalo. Že na tom zas každý prodělal jest jisto. Řezníci to ihned vystihli, dobytek se k nám dovážel ve velkém kvantu a ceny našeho dobytka uměle se stlačovaly, toho roku bylo důstatek steliva i krmiva ze starých zásob, tak se každý přidržoval a neprodával v očekávání, že se ceny zlepší.

Léto 1930 bylo velice příznivé, sena byla dobrá úroda, sklizeň výborná, počasí bez zvláštních význačnějších událostí.

Žně započaly v polovině července a slušná úroda sklizena byla během čtyř neděl celkem dobře.

Stavba silnice pokračuje dále, v katastru obce jsme takřka hotovi a dělnictvo přechází na katastr Dobešice, tam ovšem již z našich lidí málokdo chodil a povozy odpadly nadobro. Kdy se to zas složilo na jaro příštího roku.

V obci při sestavování rozpočtu byla nová válka, okres nemaje dosud stavbu dokončenu, nemohl vyúčtovati dávky jednotlivým obcím a tak se opětně při sestavování obecního rozpočtu hlasovalo na dva tábory, třešeňští zástupci příslušný obnos as 100.000,- Kč opatřit zápůjčkou a chrastinští zástupci neplatit vůbec, zlatá většina, vždycky to dobře dopadlo, obecní zastupitelstvo usneslo se neplatit, to by se konečně bylo i třešenským líbilo, bohužel že toho názoru nebyl také Okresní úřad a jeho referent, ten přes to dávné odhlasování a vyškrtnutí položku na stavbu okresní silnice a příslušnou částku na úrokování zápůjčky do rozpočtu obce Třešně jako naschvál nastrčil a obci jen poslaly vyrozumění:
Do rozhodnutí tohoto můžete se ztěžovati do 15 dnů ode dne doručení k Zemskému úřadu v Praze, i ta stížnost se prodělala a skutečně k Zemskému úřadu do Prahy zaslala.

Zima přešla celkem mírně do samého Nového Roku. Ceny obilí při Novém roce se trochu zvýšily, ačkoli všechny zásoby se vyprodaly, ježto platební povinnosti se nedají odkládati.
Obecní volby vypsané na den 12. října 1930 odbyly se celkem klidně, tentokráte voleno 15členné zastupitelstvo. Podány byly tři kandidátní listiny. Ze Třešně republikánská jednotná, z osady Chrastin místní domoviny a třetí Č.S.L. nár. socialistů. Výsledek následující:
Republikánská strana 107 hlasů 7 mandátů
Míst. domovina Chrastiny 111 hlasů 7 mandátů
Č.S.L. nár. soc. strana 15 hlasů 1 mandát

Volba starosty a členů obec. rady konala se 22. prosince, zvolen osmi hlasy Komín Martin za starostu. Polívka Frant. za náměstka ze strany místní domoviny. Tři členové obecní rady zvoleni z republikánské strany: Mareš Jos., Keřlík Jos., Kotlín Frant.

S vykonanou volbou byli všichni členové spokojeni, což bylo dle starého zvyku a obyčeje oslaveno. Do osmi dnů podány však byly námitky zástupcem strany Č.S.L. nár. socialistů Fr. Bendou do volby obec. rady, ježto tato strana nedostala zastoupení v obecní radě a tak se úřadovalo dále se starým obecním zastupitelstvem ve Třešni, ovšem že to tak dobře neklapalo, neboť chrastinští členové do schůzí obecního zastupitelstva se dostavovat nechtěli odvolávajíc se na svoji podanou resignaci, kterou ovšem Okresní úřad neuznával a tak se úřadovalo jako z nouze. To všechno udělalo to rozhodnutí Zemského úřadu v Praze, kde bylo potvrzeno, že obec Třešeň jest povinna zaplatit 30 % nákladu Okresu píseckému na stavbu okresní silnice a obnos ten opatřit zápůjčkou nejdéle ve 40 létech splatnou, stížnost chrastinských zamítnuta jako neodůvodněná rozhodnutím konečným.

Nahoru

1931

V lednu narodil se manželům Pincovým syn František.

V obci i osadě konaly se masopustní zábavy pro potěšení mladých i starých, bohužel že finanční poměry nedovolují zbytečné utrácení a tak i masopust v naší obci nebyl nijak přespříliš veselý.
V březnu zakoupila obec dva plemenné býky bermsko-hanáckého původu z Přerova na Moravě, vyhovujíc tak zákonu o plemenitbě hospodářských zvířat. Býci byli dáni do ošetřování Jos. Mareše a Jos. Keřlíkovi na chovatelské smlouvy.

Zimní počasí protáhlo se až do konce března. Jaro bylo dosti vlhké, takže polní práce byly zdrženy s obavou, že příští sklizeň bude chabá. Obzvláště ozimy špatně přezimovaly a hojně vymokly. Krmení málo rostlo pro stálé studeno a tak zase mnozí hospodáři museli dokupovat pro dobytek slámu. Ceny obilí se zlepšily u žita na 140.- Kč, pšenice 160.- Kč, ječmen 130.- Kč, oves 100.- Kč. Jenomže mnozí hospodáři stěží zaseli, takže na prodej nezbývalo. Ceny dobytka rapidně klesaly dolů, neboť krmivo bylo drahé a nebylo zač kupovat. Průmysl vázne, dělnictvo bylo hromadně propouštěno, zemědělci omezují nákup na nejnutnější hospodářské stroje i umělá hnojiva a důsledek toho jest, že za zimu 1931 dostoupil počet nezaměstnaných přes 300.000, na které stát vydal 1 miliardy.

Dne 25. dubna narodila se manželům Marešovým dcera Zdenka.
V polovici května narodil se Marešům z č. pop. 9 syn Václav.

V polovici května konána obecní revise za tři běžná léta úředníkem Okresního úřadu z Písku, který po bedlivém prozkoumání shledal vedení obce v úplném pořádku. Dne 13. června konána dle rozhodnutí Zemského úřadu v Praze dodatečně volba obecní rady, ježto týž uznal k připomínkám Františka Bendy, že nebylo zákonitě postupováno, dle volebního řádu měly skupiny při původní volbě v prosinci 1930 voliti třetího radního strana republikánská a místní domovina losem. Vyhověno nařízení a volen třetí radní losem a zvolen opětně František Kotlín, takže se ve skutečnosti ničeho nezměnilo. Námitky podány nebyly a tak po osmidenní lhůtě předáván obecní úřad nově zvolenému starostovi Martin Komínu.

Dne 14. června zemřela Anna Procházková, manželka rolníka č. pop. 10, raněna srdeční mrtvicí v plné síle života.

Počasí se ustálilo, senoseče odbyly se krátce, ježto na lukách bylo trávy málo. Trvajícími suchy uzrálo i obilí předčasně a již před 10. červencem započaly žně. Žita byla slabá řídká a pozemcích o 1 méně a postavených panáků prozrazovala slabou úrodu. Sklizeno dosti rychle, ježto obilí bylo vesměs suché, až v poslední době při sklizni ovsa počasí se zhoršilo, dostavily se prudké deště, a kdo se opozdil, utrpěl citelné ztráty, poněvadž obilí vzrůstalo, sláma začernala a tak mnohý hospodář z obavy, aby se nezkazila zbylá úroda načisto, byl nucen odvézti jak se říká všeobecně „hniličky“, velkou radost nad tím ovšem neměl, ale staré přísloví praví „lepší něco špatného než nic dobrého“.

Byly-li žně špatné, ku konci byla sklizeň otavy ještě horší, ježto děštivé počasí trvalo nepřetržitě. Na vlhčích lukách nebylo možno strojem sekat, tráva se povětšině musela vyvážet na jetelová pole, kde se to převalovalo 14 dní, píce se kazila a podzimní práce se s tím mnoho zdržely, tentokráte se dělaly otavy do sv. Václava a v ojedinělých případech do Všech Svatých, t.j. 1. listopadu. Následkem trvajících dešťů rostlo velké množství hub, takže toho lidé nosili z blízkých lesů plné koše a 1 kg zdravých hříbků stál 1.- Kč, stará pranostika nás učí „hojnost hub, jistá bída“ a skutečně poměry tomu nasvědčují.

Po vší sklizni stodoly jsou z polovice prázdné a důsledek toho vyprodával se dobytek i chovný za každou cenu, neboť každý hospodář měl obavu, že nevystačí s krmením pro dobytek a tak o výročních trzích viděti bylo v mnohých případech, že se prodávalo starší kráva za 300.- Kč a mladý dobytek středně krmený za 1.- Kč ž.v.

Poměry stále horší a horší, takže se všeobecně projevuje nespokojenost v celém národě, o stávajících poměrech píší celé dlouhé sloupce veškeré časopisy, jak by se tato situace dala zmírniti, jedni tvrdí tík, druzí opak a celkově jen se živoří, jak v zemědělství, tak i v jiných odvětvích. Krátce řečeno, nemá-li sedlák, nemá nikdo. Ozimní setba jakž takž se skončila, místem se to kapitálně přimázlo, že ani na příští sklizeň není valná naděje.
Letošního roku objevil se první sníh již 26. října a napadalo jej na deset centimetrů, neměl ovšem dlouhé trvání, přesto však zemědělce připravil o spoustu píce, neboť dobytek se musel uzavřít a podzimní pastvy dobytka byly skončeny a ze skromných zásob hrozivě ubývá.
7. listopadu polámal nezbedný ničema 80 mladých ovocných stromů u státní silnice, vyšetřování zůstalo bezvýsledné. Obec touto zlomyslností utrpěla škodu 2000.- Kč.

Tento rok rozmnožila se spousta zvěře, zvláště koroptví byl značný přírůstek a tak sváteční střelci si pěkně zastříleli. O právo myslivosti v naší obci zajímali se místní občani, neporozuměním byly však podávány při zadávání námitky a tak konec konců i to, co výhradně patří místním občanům, bylo zadáno osobám, které mohou větší obnos na to věnovati. A náš občan za pár Kč musí netečně přihlížeti na působené škody na zvěři v polních kulturách.

Dne 16. listopadu zemřel po krátké nemoci Václav Bláha, výměnkář na č. pop. 29.

Jiných vážnějších událostí v roce 1931 nebylo a proto končím a přeji všem v roce 1932 „Vše nejlepší“.

Nahoru

1932

Ku konci ledna t.r. zemřel Josef Procházka, rolník na čp. 10 po delší nemoci.

Zima letošního roku byla dosti mírná, ačkoli sníh již tak záhy napadl, který slezl a po celou zimu nebyl skoro žádný, takže se dalo pracovati v lesích a tím se částečně mírnila nezaměstnanost. Ale holomrazy trpěla osení, žita byla napadena plísní sněžnou, pšenice pozdě seté byly napolo vymrzlé, takže v dubnu tato pole byla jako neoseta a tak byly obavy, že letošní sklizeň bude zase chabá. Jařiny trpěly z počátku nedostatkem vláhy, až teprve v květnu počaly trochu deštivé dni a tak se obilí opravilo.

V polovici května slavila svatbu Marie Procházková z čp. 10, která se provdala za Josefa Jedličku, rolníka do Kučeře. Za týden opět se provdala Kristina Váňová z čp. 1 za Jaroslava Rybáka rozeného z Hor. Záhoří, úředníka elektrárenského svazu v Mydlovarech.

Dne 4. června zemřel Václav Kupec z čís. pop. 29 ve věku 21 roků, vyučen tesařem, po dlouhé srdeční chorobě, pohřeb konal se v pondělí za účasti mládenců, družiček, hasičského sboru, hudby a velkého množství osadníků, kteří přišli zesnulého doprovoditi na poslední cestě.

V polovině června zemřela Barbora Žižková, výměnkářka na čís. pop. 6.

Ku konci května a v červnu přišly vydatné deště, kterými nejvíce trpěly okopaniny a kde tyto byly v těžších půdách, nedalo se do nich vůbec vkročiti a tak kultury byly plevely úplně zničeny.

Senoseče letošního roku byly zdrženy, poněvadž se čekalo, až se počasí ustálí a tráva zhoustne, ale nebylo to nic platné, poněvadž byla špatně zakořenělá již z jara.

V polovici června se již počaly objevovati panáky žita, které byly prořídlé, ale slibovaly hojnou sýpku. Pšenice byly též řídké, krátké a napadeny prašnou snětí. Ječmeny na slámu byly bohaté, ale slabého stébla a od dešťů zatlučeny v zemi, že se musely sekati jenom travními kosami. Za to ovsy byly nádherné jak na slámu, tak na zrno, poněvadž nejlépe snášejí mokro.

Otavy sklizeny za pěkného počasí a co do množství vyrovnaly se skoro sklizni senové.

V září narodila se manželům Tůmovým z čp. 27 dcera.

Dne 1. října narukovali rekruti, Jaroslav Vituj k vozatajskému praporu do Prahy a František Mareš, synovec Václava Mareše čp. 9, k pěšímu pluku do Hlohovce na Slovensko.

Sklizně bramborů letos byly ubohé, že se skoro práce s dobýváním nevyplácela.

Podzimní setba se rychle odbývala za krásného počasí, které potrvalo až do poloviny listopadu, kdy napadl sníh, který dlouho nepotrval, až před vánocemi se znovu trochu poprášila půda a počalo mrznouti.

Ku konci listopadu zemřela Rosalie Bláhová, výměnkářka na čp. 29 po krátké nemoci.

Hospodařilo-li se předešlá léta špatně, letos bída vyvrcholila až na nejvyšší stupeň, neboť naše výrobky jsou za tak směšně nízké ceny a poplatků stále víc a více.

Pročetl Jarosl. Střecha, učitel 12. VI. 1933

Dle přípisu okresního úřadu ze dne 28. června 1933 čís. j. 31007 doplňuje letopisecká komise svými podpisy.
Obecní úřad obce Třešně v Chrastinách dne 15. července 1933.
Josef Keřlík,
čl. letopis. komise
Ant. Komín, starosta

Nahoru

1933

Dne 5. ledna zemřel po delší nemoci Jan Kotlín, truhlář z obecního domu.

Po Novém Roce napadlo větší množství sněhu a počalo citelně mrznouti. Zima potrvala do poloviny března. Půda počala se pomalu připravovati k jarní setbě.
Ozimy toho roku pěkně přezimovaly, takže slibovaly pěkné sklizně.

Dne 13. března v 1 4. hodině ranní vypukl požár ve stodole rolníka Josefa Procházky „u Hrádku“. Požár měl rychlý rozklad, poněvadž krytina byla došková a obilí skoro vymláceno, jelikož nevál žádný vítr, bylo štěstím obce, že se podařilo hasičům zachrániti sousední stodolu Jana Kartíška rovněž krytou došky. Jako po každém požáru tak i zde vyskytly se různé domněnky, při nichž byla zatčena sestra majitelova Anna a ponechána ve vyšetřovací vazbě po celý mesíc, ale pro nedostatek důkazů zase propuštěna a pravda o vzniku požáru, jak se všeobecně říká, zůstává nadále pod „pukličkou“.

Při letošních odvodech byli odvedeni František Vituj a Jan Velek.

Jarní práce odbývaly se za pěkného počasí rychle a hospodáři si slibovali od letošního roku, že snad již s tou krizí to bude snazší.

V květnu zemřel František Keřlík, zakladatel naší pamětní knihy.

Senoseče konaly se rovněž dobře a sena byla nadprůměrná sklizeň.

Zeleného krmení bylo dostatek a dobytek hovězí udržuje se ve stejné kupní ceně. Zato vepřový brav jakž takž poplácí, podsvinčata průměrně se prodávají kolem 200.- Kč za párek, prasata na řezníka pohybují se stále kolem 6-7.- Kč.

Dne 12. června pořádal zdejší hasičský sbor okrskový sjezd. Slavnost zahájena p. Volfem, velitelem hasičského sboru v Písku na třešenské návsi a po recitacích M. Kartíškové a M. Marešové odebral se slavnostní průvod do zahrady R. Mareše „u Poskočilů“, kde po hasičských cvičeních rozpoutala se dosti veselá zábava za pěkného počasí a slušné návštěvy občanů.

V polovině července slavil svatbu František Habart s Marií Královou z Olešné.

22. července započaly se objevovati první panáky žita, s čím přihlásily se žně, které následkem suchého a slunečného počasí se rychle odbývaly, ale jedna starost zas se k nám dotírá, poněvadž již delší dobu nepršelo, očividně se ztrácí krmení a jsou obavy, že dobytek se bude muset odprodávati a tím ještě rapidněji klesne jeho cena.

V srpnu slavila svatbu Růžena Kupcová z čp. 29 a provdala se za Josefa Karasa, chalupníka a obuvníka v Dolním Záhoří.

V září narodila se manželům Pincovým čp. 16 dcera Marie.

Obavy o zelené krmení z léta stále pronásledují a tak již před polovinou září není kousek zelené píce pro dobytek a musí se již krmiti suchým, což bude míti následky na jaře příštího roku.

Otavy letos se snadno sklidějí, jelikož jsou na sušších lukách úplně podeschlé.

Bramborů je dosti, ale nedostatkem vláhy jsou drobné.

Dne 15. října slavil svatbu František Brabenec z čp. 27 se Zdenkou Bicanovou z Kluk.

Letošním rokem byla snížena presenční služba vojenská na 14 měsíců, takže rekruti rukují až 1. listopadu.

Jako v každém suchém roce, tak zvláště letos rozmnožila se velká množství polních hrabošů, proti kterým podnikány různé akce, hlavně myši hubeny strichninem, na který se dostala 50% subvence.

Sníh se nám přihlásil až v prosinci a to ještě v malé míře.

Dne 3. prosince narodil se manželům Kaplovým syn Jaroslav.

Dne 12. prosince zemřel po krátké nemoci na zápal plic rolník Rudolf Mareš čp. 18 „u Poskočilů“, čímž odchází z naší obce jeden agilní přičinlivý hospodář v nejlepším věku 50 roků, pohřeb konal se za velké účasti občanů z obce i okolí v krutém mrazu, což svědčilo oblibě, které se zemřelý těšil.

Nahoru

1934

Mrazy které počaly v prosinci, tochu polevily po Novém roce a počasí na leden bylo dosti ucházející, sněhu bylo stále málo.

Obilí z minulé sklizně pokleslo na nejnižší stupeň, takže se 1 q žita prodával za 75 Kč, pšenice za 125 Kč, ječmen za 70 Kč a oves za 50 Kč. Dobytek hovězí i vepřový nedostatkem jadrné píce též dosti citelně poklesl.

V březnu zemřel Jaroslav Kápl z čp. 29 narozený v prosinci.
17. května zemřela Anna Váňová, rolnice z čp. 1 po delší chorobě ve stáří 58 roků.
Dne 23. května zemřela Marie Vitujová výměnkářka na čp. 23 ve stáří 84 roky.
Dne 24. května zemřela Barbora Brabemcová výměnkářka na čp. 27 po delší chorobě ve stáří as 50 roků.

Před polovinou května snesl se nad obcí prudký lijavec provázený bouří při které uhodil blesk do stájí náležejících Janu Kartíškovi čp. 11, které byly i s obytným stavením pohlceny dravým živlem a způsobena majiteli značná škoda která byla částečně kryta pojištěním.

Jarní práce odbyty za pěkného počasí a osení statně vyráželo ze země při dostatku vláhy i tepla ale koncem května jsme si z počasí přestali libovati, jelikož přestalo pršeti, čímž rostliny ve vzrůstu zarazily a počaly se očividně ztráceti anebo zakrňovaly a tak po dlouhou dobu nepršelo a když tak to byla jenom malá rosa. Rostliny i stromy byly napadeny různými škůdci.

Senoseče odbyty dosti lehce za pěkného počasí a malého množství píce, kde bývaly 4 fůry sena jsou letos dvě, takže o 50 % jest sklizeň menší což bude dobytek v zimě citelně pociťovati.

V červenci slavil svatbu Jan Kupec syn hostinské čp. 24 s Marií Marešovou derou chalupníka z Nepodřic.

Letošní katastrofální rok donutil stát k utvoření obilného monopolu, čímž se má zachrániti zemědělství před hrozícím úpadkem a tak přede žněmi stanoveny základní ceny obilovin 1 q žita 125 Kč, pšenice 164 Kč, ječmen 125 Kč, oves 110 Kč a každý měsíc stoupne cena o určitý příplatek.

Luštěniny letošního roku byly tak napadeny mšicí krvavou že musely býti zkrmeny dobytkem který namnoze po nich onemocněl různými nemocemi, po zničení luštěnin přenesly se mšice i na řepy ale tyto jim přece odolaly.

Ku konci srpna zemřel náhle František Brabenec výměnkář na čp. 27 byv raněn mrtvicí ve věku 59 roků.

Celé léto pořádně nepršelo ale také se špatně krmilo jelikož jetele uschly a nové nerostly až ku konci srpna dostavila se vydatná vláha po které se opravily okopaniny a pastvy, takže jsme byli aspoň trochu uspokojeni že budeme mít na čem pást dobytek.

Obilí bylo snadno sklizeno a tak po žních byly stodoly z větších částí prázdny, ještě štěstí že obilí slušně sypalo a díky obilnímu monopolu jinak by mnohý ten hospodář byl nucen po tolika létech zemědělské krize opustiti rodnou hroudu.

Co se vyrovnalo normálním létům jsou brambory a řepy kterých jest důstatek ale jsou obavy že tyto přes zimu budou většinou zkažené poněvadž jejich vzrůst byl velmi krátký.

Majitelé pozemků kol silnice ze Záhoří do Chřešťovic byli vybídnuti by tato byla osázena ovocnými stromy a po prozkoumání odborníkem navrženy třešně které byli odebrány od p. Weignera z Prachatic 1 kus po 6 Kč.

Naše malá víska na zimu byla vzrušena zatčením Roberta Tůmy, který byl obviněn že zapálil stodolu Josefa Procházky minulého roku a držen ve vazbě po několik týdnů pro nedostatek důkazů. Stále pátráno po vinníku až se podřekl kočí, který toho roku u Procházky sloužil že stodolu zapálil z popudu Václava Hájka a tím byli oba zatčeni a Robert Tůma propuštěn z vyšetřovací vazby,

V jedné obecní schůzu navrhl železniční přednosta Kuchyňka že by pronajal obecní rybník o čemž se počalo jednati a usneseno rybník propachtovati a tak o prosinci rybník vyčištěn a započato s opravou hráze, čímž se také změní celkový pohled návse.

Dne 20. prosince zemřela Karolina Souhradová výměnkářka na čp. 18 po delší nemoci o den pohřbu dovršila práve 78 roků.

Počasí, které panovalo letošního podzimu bylo tak pěkné že nebylo pamětníka by bylo tak hezky a také jest to stále znát na ozimech a i jetelích které jsou pěkně zakořeněny. První mráz přišel až před svátky a sníh napadl až po Novém Roce.

Nahoru

1935

Dne 8. ledna narodila se manželům Pincovým čp. 16 dcera Jiřina.
Dne 12. ledna narodil se manželům Habartovým syn František.

Letošní zima jest tak pohodlná, že se může stále venku pracovati, mrazy celkem žádné a sníh také ne. Až v únoru napadlo trochu sněhu ale ten není žádného trvání.

Dne 26. února slavil svatbu Jiří Kápl z čp. 28 s Antonií Starou s Jehnědna a odstěhovaly se do Kluk do zakoupené chalupy.
Dne 5. března slavila svatbu Marie Pouchová služka od Kartíšků, která u nich sloužila nepřetržitě po 13 roků a provdala se za Václava Smolu chalupníka do Varvažova.

Nyní v březnu se nám počíná ukazovati teprve zima, sněhu napadlo dosti a také jsou dosti citelné mrazíky, které trvají již po několik dnů, ale ještě to není ta pravá zima jaké bývají, poněvadž již v polovině března jest již po sněhu a mrazy též ustaly.

Se setím letos započato již 24. března a seje se znamenitě ale již 29. se počasí zas mění, dopoledne se trochu trousil sníh a odpoledne přišla silná vánice provázena bouřkou při které uhodilo buď do elektrického vedení nad vsí neb do věže v Záhoří.

Ceny dobytka hovězího i vepřového značně stouply, hovězí platí se po 5 Kč za kg ž.v. vepřové až 7 Kč za kg ž.v. Vepřového bravu jest až dosti na prodej ale v hovězí dobytek trochu v telě jest bída, řezníci říkají že jdou 14 dní než přijdou na slušně okrmený kus, ale není divu zelená píce není žádná a slámy poskrovnu, jadrného není také přes příliš poněvadž každý hospodář byl nucen odprodati obilí skoro do posledního by se trochu zbavil dluhů nastřádaných z minulých let.

Letošního roku navštěvuje 20 dítek ze Třešně obecnou školu v Záhoří a 4 měšťanskou školu v Písku a to:

Josef Zborník z čp. 5 navštěvuje	2 tř. ob. šk.
Josef Tůma z čp. 12	1
Zdeňka Brabencová z čp. 12	4
Jiřina Brabencová z čp. 12	4
Vlasta Brabencová z čp. 12	1
Marie Kartíšková z čp. 11	5
Marie Marešová z čp. 13	4
Bořezna Marešová z čp. 13	1
Václav Pinc z čp. 16	1
Josef Pinc z čp. 16	1
Josef Procházka z čp. 17	5
Marie Řežábková z čp. 20	3
Božena Pěchotová z čp. 20	5
Marie Pěchotová z čp. 20	2
Jan Marek z čp. 21	5
Josef Marek z čp. 21	4
Josef Kupec z čp. 24	5
František Kunt z čp. 30	4
Josef Kunt z čp. 30	1
Marie Nohejlová z čp. 22	5
Jaroslav Mareš z čp. 18 navštěvuje	1 tř. měšť. šk.
Josef Keřlík z čp. 19	3
František Nohejl z čp. 22	3
Jiří Vituj z čp. 23	1

Celá obec to jsou i Chrastiny v to platí ročně:
Na školu ....... 1810.85 Kč
Na knihovnu ... 252 Kč, takže
připadá poplatek na jednu osobu 0.50 Kč
Na chudé ........ 240 Kč

V roce 1932 vydlužila se obec 74000 Kč ku zapravení pohledávky váznoucí na stavbě silnice, jež se umořuje z obecních přirážek které jsou 300%.

Při sčítání lidu v roce 1931 bylo v obci 512 obyvatel, což se přibližně stále vyrovnává.

Dne 19. března byl předvolán Josef Procházka majitel statku čp. 10 ke krajskému soudu do Písku k výslechu a podržen ve vyšetřovací vazbě, byv obviněn Václavem Hájkem a Josefem Supem že tohoto podplatil by mu zprovodil stodolu ze světa. Vyšetřováním se však zjistilo že obvinění se nezakládá na pravdě a Josef Procházka po měsíci z vyšetřovací vazby propuštěn.

Letošního jara někteří hospodáři si přispíšili se setím ku konci března kdy bylo několik krasných dnů a aspoň s části pěkně zaseli, ale kdo počkal ten na to doplatil. V dubnu přišly vánice a deště, takže nebylo možno do vlhčích polí zajeti a setí pokračovalo jen tak tak pomalu a selo se skoro až do poloviny května.

Na setí bylo počasí nepříznivé a ačkoli noci i dni byly dosti chladné krmení při dostatku vláhy slušně rostlo, což byla naše jediná spása, jinak bychom byli nuceni většinu dobytka odprodati neb pokrmiti při koupi krmiva polovinu dobytka, poněvadž 1 q ozimé slámy stál 35 Kč a ta byla špatna, jaré 50 Kč, sena 70-80 Kč.

V dubnu byl povolán ročník 1913 a 1914 k odvodu, od nás Josef Kartíšek a Josef Kupec čp. 29 ale odročeni na příští rok.

Letošní květen jest politicky velmi činným, poněvadž se budou konati volby do N. S., zemí a okresl. Vesnice navštěvovány různými politickými agitátory. Nás venkovský lid jak na jedné straně není na tak vysoké kultůrní úrovni jako lid městský přec Bohudík se nedá jenom tak přemluvit a věří že pomoci může dosáhnouti jenom od těch kteří z venkova vyšli a pro něho pracují.

Dne 19. května konány volby do N. S. a výsledky jsou tyto:
Do poslanecké sněmovny:
Oprávněných voličů 257 osob, 127 mužů, 130 žen.
Zůčastnilo se 242 osob, 121 mužů, 121 žen.
Odevzdáno 234 hlasů platných, 8 hlasů neplatných.

Jednotlivé strany obdržely:

Volby do senátu:
Oprávněných voličů 226 osob, 110 mužů, 116 žen.
Zůčastnilo se 214 osob, 105 mužů, 109 žen.
Odevzdáno 208 hlasů platných, 6 neplatných.

Jednotlivé strany obdržely:

Dne 26. května se konaly volby do zemí a okresů.

Volby zemské
Oprávněných voličů 240 osob, 119 mužů, 121 žen.
Zůčastnilo se 227 osob, 115 mužů, 112 žen.
Odevzdáno 226 hlasů platných, 1 hlas neplatný.

Jednotlivé strany obdržely:

Volby do okresů
Oprávněných voličů 240 osob, 119 mužů, 121 žen
Zůčastnilo se 227 osob, 115 mužů, 112 žen
Odevzdáno 226 hlasů platných, 1 hlas neplatný.

Jednotlivé strany obdržely:

Tyto volební přehledy nám charakterisují politické smýšlení občanů v naší obci.

Jak v dubnu a do poloviny května stále pršelo najednou ustalo a kdy jsme nejvíce deště potřebovaly při vysazování okopnin nepršelo vydatněji po celé léto, takže vysázené řepy a zelí se neujaly.

Jetele byly velmi pěkné a již 12. května se sekal ku krmení a za pár dní se krmilo samým, jednak z nedostatku suché píce a pak z obavy že by tento polehal a podhníval.

Sena byla průměrná sklizeň a toto se sklidilo v dobrém stavu za pěkného počasí.

Na stromky vysázené minulého roku na pozemcích kol okresní silnice dostala se letošního roku subvence 1.80 Kč na kus.

Naše obec jest půdně písčito-hlinitá v malém měřítku hlinito-písčitá, převládá zde hospodaření obilnářsko-bramborářské. V posledních letech se dosti pěstuje krmná řepa a strništní směsky.

Z obilovin se pěstuje žito hlavně Petkuské, pšenice Dregerova 12a22, také ještě staročeská bělka, ječmen dvouřadý pivovarský Nolč Dregerův, ovec Svalövský.

Luskoviny již se po několik roků nevydařily, takže každý hospodář osívá plochy potřebné jenom ku pěstování směsek.

Brambory se sázejí hlavně krmné Hasie z jedlých Industrie a mnohý hospodář má několik odrud pohromadě.

Ze silážních rostlin se pěstuje kukuřice (bob koňský), letos též slunečnice ale nedostatkem vláhy tyto rostliny nedaly velké kvantum píce, poněvadž se sely až po posekání žita ku krmení koncem května a pak již na ně nezapršelo.

Naše zahrady jsou dosti v anedbaném stavu po mrazech z roku 1928-1929 a v posledních suchých létech napadeny různými škůdci hlavně housenkami. Každý hospodář nemohl si dovolit vysázet ovocný sad kdy stromky se pohybovaly v ceně až do 20 Kč za kus.

Lesního majetku zdejší obec nemá ale každý hospodář vlastní nějaký kousek lesa. Nejlépe se zde daří borovici. Bohužel lesy trpí hrabáním jehličí, které nahražuje stelivo.

Koně používají se chladnokrevní Belgičtí rázu lehčího a jsou povětšině užívány též k plemenitbě, připouštěny ve státních stanicích v Klukách a Vojníkově. Ceny dospělých koní jsou do 3000 Kč, hříbata do roka do 2000 Kč.

Krávy jsou zde bermsko-hanácké ale mnohokráte již zdegenerované, po vyjití zákona o plemenitbě hospodářských zvířat se chov ještě nezlepšil. Též letošního roku se počíná uplatňovati mlékaření což by mělo zajisté největší vliv ku zvelebení chovu, ačkoli se platí 1 Kč za litr přec toto se lépe vyplácí nežli máslaření.

Prasata se chovají kříženci plemene německého a Yorkschira, které se vykrmují hlavně jako pečenáci, na sádlo se krmí jenom pro domácí potřebu.

Z lovné zvěře převládá zajíc a koroptev bažantů u nás není, zastřelí-li se někdy vysoká jest to velmi řídkým zjevem. Honitba se již po několik roků pronajímá za 1600 Kč ročně.

V červnu se přistěhoval z Prahy k Pincovům čp. 16 jejich příbuzný soukromník František Bílek se ženou a dcerou.

Dne 5. července pořádal sbor dobrovol. hasičů oslavu Mistra Jana Husi. Večer na Kejšpíře zapálena hranice u které p. Mareš jednatel sboru promluvil o životě Husově, po té zapěly školní dítky hymny a různé národní písně.

Žně započaly letošního roku již 10. července a pokračovaly dosti rychlým tempem, poněvadž obilí nedozrálo spíše zaschlo. Ozimy na slámu jsou bohaté, ale sýpky budou hodně světlé. Nejvíce suchem utrpěly jařiny hlavně těch hospodářů kteří si z jara nepřispíšili se setím. Takový pozdní ječmen se ani nevymetal. Ranné ječmeny jsou pěkné neboť zachytili dostatek potřebné jarní vody. Na ovesná pole bylo žalostno pohledět po celou dobu vegetace, na některém poli nebylo možno rozeznat zdali jest tam zaset oves či některá divoká rostlina.

Dne 24. srpna pořádalo představenstvo Měšťanského pivovaru z Písku otevření pivnice v domě čp. 30 náležející Františku Kuntovi kováři, který převzal hostinskou koncesi po Josefě Kupcové.

Letos si každý nasel dosti velké plochy strništních směsek ale tyto jsou zaseta již 3 neděle a dosud se nerozezná zdali jest pole oseto. Až po polovině srpna kdy přišlo pár menších srážek tyto teprve klíčí, ale zůstávají zas seděti při zemi, takže naděje na krmení již není. Jak jsme s počátku krmily samým jetelem, po poekání senového jsme nuceni krmiti samou slánou. Otatové jetele zaschly skoro úplně a kde co jest každý nechává na semínko poněvadž zelenou hmotu to nedá žádnou a jest obava že jetel bude míti vysokou cenu, ačkoli jest to mylný předpoklad, poněvadž místy jest dostatek vodních srážek a jetele jsou pěkné (Budějovicko, Českomor. vysočina, Nevelkovsko).

Spolková činnost v naší vísce není na vyspělém stupni, starší organizováni jsou v org. Repub. strany, mladší v Repub. dorostu, Cyklistice a Selské Jízdě, majitelé včel u včelařského spolku.

V polovině září nás překvapily dva silné mrazíky, které zničily kukuřici a nať na bramborách. Které pole jest níže položeno jest nať úplně zčernalá a tím uspíšeno dozrání brambor.

Brambory jsou většinou do konce září vybrány ale množství se rovná 1/3 - 1/4 průměrných výnosů, sedlák který mívá 20 i více for, letos ztěží 5 a brambory jako korálky. Jejich cena teď zpočatku jest u krmných 50 Kč u jedlých 75 Kč a po přezimování zajisté na ceně neztratí.

Jak na jaře se lépe selo zpočátku, tak nyní na podzim se seje lépe později. Některá jetelniště se zorala a muselo se čekat na vlažičku by nám pomohla, jinak jsme byli bezmocni mezi těmi hroudami, které byly slušných rozměrů jak se říká jako "telata" a tvrdé jako beton, že ani těžký ježek nebyl nic platný. Po posvícení se dostavilo několik větších dešťů a pak se pracovalo jako v másle.

Řepy jest též mnohem méně, zelí není žádné a dovezené z jiných krajů do Písku se prodává q za 70 Kč, což jest dosti slušná cena a tak se každý velmi skrovní s nákupem.

Počátkem listopadu občané s napětím očekávají výsledek poroty, která se bude konati 11. listopadu s Václavem Hájkem ze Třešně a Josefem Supem ze Smolče pro zapálení stodoly Josefu Procházkovi. A tak 11. listopadu se vypravilo několik zvědavých občanů by byli přítomni rozsudku který byl vynesen ve 20 1/2 hod, jímž se Václav Hájek odsuzuje na 4 roky tuhého vězení pro křivou přísahu a jako osnovatel požáru. Josef Sup na 3 roky tuhého vězení jako zakladatel požáru.

V polovině listopadu napadlo trochu sněhu ale neměl trvání.

Dne 8. prosince se konala volba honebního výboru při níž třešeňstí měli 99 hlasů, chrastinští 66 hlasů, címž se Třešni dostalo 5 výborů.

Dne 14. prosince podal pan president T. G. Masaryk demissi.

Dne 18. prosince již zvolen novým presidentem Č.S.R. pan minsitr zahraničí Dr Edvard Beneš, který jest synem venkova narozen v obci Kožlanech.

V prosinci se nám ukázal několikrát sníh i mrazíky trvají vždy několik dnů ale jsou slabé.

Dnes po výmlatu obilí kdy můžeme zkontrolovat výnos, se naše obavy z léta splnily neboť množství zrna sklizené po ha jest hojně podnormální.
Žito po 1 ha zrna 15 q
Pšenice po 1 ha 17.20 q
Ječmen po 1 ha 16 q
Oves po 1 ha 10 q

Obecní obrat v roce 1935 činí:
Příjem 29132.78 Kč
Vydání 29123.60 Kč

Nahoru