Černíč

Z knihy Vlastivěda moravská (díky Nimovi za získání kopie)

Také Černice a Černiče (po prvé psány r. 1350 Czirnicz), ves pojmenována od osobního jména Črn, Černík, zřejmě starobylého zvuku. Jest 7 km od Telče vzdálena, při železné dráze; jest tu zastávka. Obec tato má 15 čísel (topogr. č. 4., 13. a 15. chybí) a 99 obyvatelův; r. 1870 měla tato obec 17 domů a 103 obyvatelův. Jest do Kost. Myslové přifařena, do Vel. Pěčína (dříve do Radkova) přiškolena. Katastrální rozloha její jest 284 ha, z čehož rolí 177, luk 29, pastvin 11, lesů 33, rybníků 24 ha. Pouze mlýn jest o samotě pod rybníkem „Černickým“, jímž Dyje protéká; ostatní obydlí jsou na úbočí a na vršku levého břehu říčního. Čítá se tu: půlláníci 2, 7 3láníků kromě mlynáře.

Jména tratí: za Vsí, u Křů, u Vápenice, Strachoňovická, u Žáru, proti Veliším, na Lopatách, na Štěpnicích, u Rybničků, Padělky, Špitálské, na Čtvrtích.
Obec má na 5 ha pozemků a (bývalou) kovárnu.

Zmíněný mlýn honose se vzácnou a v našem kraji ojedinělou památkou; zbudován byl na místě bývalé tvrze, jejíž věž dosud při mlýně stojí. Věž jest z lámaného kamene, hrany z tesaných kvádrů; je neovržena, až ku střeše 15 m zvýši, 7 m široká. Na makovici střechy letopočet 1767, kdy stavení vyhořelo, jakož dosvědčují dosud ohořelé trámy. Dva rybníky (dolní je již vysušený) a stoka chránily tvrz, jež asi v XV. věku zpustla.

K r. 1350 zapsáno, že Bohunek z Černiče postoupil zdejší zboží Bronislavovi; roku 1353 uvádí se Bohunek z Volfířova, který prodal Černič Peškovi z Milenovic v sumě 60 kop. Ale již r. 1366 byla obec u Telče. R. 1580 bylo tu 8 celoláníků (jeden měl pět čtvrtí) a mlynář. Platili úroku obojího po 15 gr. a robotovali žennou robotu po 4 dnech. Mlynář Matěj Filipů platil ze mlýna velikou dávku obojího úroku – po celé kopě. Byl povinen „rybník Černický opatrovati a splavy vypravovati, když by toho potřeba byla, a k tomu dílu mají jemu lidé les k těm splavům svézti a u splavu složiti, kterýmž by se koli rozkázalo po té rychtě Radkovské“.

Jména sedláků: Otčenášek, Štěpek, Jakeš.

Za Slavatů puštěna byla ke mlýnu tomu (v letech 1620tých) „Jonášovu“ čtvrt rolí dědičně, ale přibylo mu platu „z řeky“, z pily a poplatku značného po 2 kopách 15 gr. za vybavení povinnosti chovati pánu chrty nebo krmiti 2 vepře.

R. 1650 byli tu usedlí: Čech, Mlejnek, Nováček, Novotný, Vyhlídal, Prokeš, Šáňa a Valena, Škarek, Teplý.

Při mlýně o 4 složeních, o jehož dřívějších majitelích jako o velikých boháčích se v kraji vykládá, byla do nedávna i olejna.

Z knihy Město a panství Telč

Černič (Černice), ves na stoku Dyje s potokem Mrákotínským (470 m.), (285 h. pl., 103 obyv.), přif. do Kostelního Vydří, přiškolena do Radkova. -- Bohunek z Volfířova prodal ji 1353 Peškovi z Milenovic, r. 1566 uvádí se mezi obcemi k Telči náležejícími, ač později rodina Černických z Černice desátek odtud brala, jehož jednu polovici Anna Černická z Kačova, představená Novoříšského kláštera, tomuto r. 1575 darovala. -- R. 1580 bylo zde 8 celoláníků a mlynář (Otčenášek, Štípek). R. 1840 bylo ve vsi 115 obyv. a 21 d. Část nynějšího mlýnu jest bývalá tvrz.