Šach

Lánový rejstřík pro Šach

Z knihy Vlastivěda moravská (díky Nimovi za získání kopie).

Také Šachy, ač důsledně se říká do Šachu. Název jest od osobního jména Šach odvozen a již r. 1385 v zemských deskách ve tvaru Schach zapsán. V urbářích panství Telče, kamž ves patřila, tvoříc střed rychty pro Lhotu a Olší, jest zapsána ve století 16. Šach, ve stol. 17. Šachy. -- Ves tvořící katastr. (268 ha) i polit. obec, leží v nehluboké vkleslině, na jihovýchod otevřené (540 m nad mořem), na severu jest kopcem (629 m vys.) dobře chráněna. Spojení s Řečicí a Vlfířovem usnadněno obecní silnicí, jež připojuje se k silnici okresní. Do Dašic jest 9 km. Z 31 čísel zůstalo 28; tři čísla vyhořela a nebyla více postavena. Číslem 23 je mlýn, samota, 1 1/2 km západné vsi na Volfířovském potoce ležící. Ze 4 rybníčků v obci vyvěrá potůček, jenž se spojuje s potokem od Řečice tekoucím; vodu tu pije pa Volfířovský potok.

V obci katastru jest polí 159 ha, luk 42, pastvin 29, lesů 28 ha; z toho jest obecností 15 ha. Staré rody: Novákům a Šimákůb. Urbáři panskými je prokázáno, že jména "po domech" trvají od 17. století. V obci jest kovář, obchodník smíšeným zbožím a dvě prodejny lihovin.
Od stara bývalo tu 13 osedlých (jména obyv. r. 1570: Vondráček (l.), Varek (3/4l.), Jan Smetana (3/4l.), Martin (1/2l.), Jakub Dvořák (l.), Jakub Kožich (3/4l.), Matěj Tkadlec (1/4l.), Jakub (3/4l.), Jan Novotný (1/2l.), Petr Homolka (1/2l.), Mikuláš (1/2l.), Jan Hynků (1/2l.) a Jan Jáma (3/4l.). Čtrnáctý grunt příslušel k řečickému statku.), jakž patrno z výpisků urbářů panství Telče, kamž od r. 1414 ves jako součást statku šternberského až do zrušení poddanství patřila.

Při "plánění" lesů na panství Telči kol hory Hradiska v letech 1570tých zúčastnil se ze Šachu sedlák Kožich, drže "louku dobrou a nad ní kus plániště". "Přiloženo" mu ročního platu 20 gr.

R. 1818 ve vsi byli 2 celoláníci, 5 3/4láníků, 6 půlláníků a 10 domkářů. Tenkráte měl Šach 158 obyvatel. Dnes jest pouze 11 sedláků; dva statky rozprodány chalupníkům, kteří do té doby byli bezzemky. Teď je 28 č. a 166 čes. obyv., z nichž 17 kat. a 149 čes.-brat. evang.§

Jména tratí: Rybníky, Nivky u Háje, Pode vsí, Poustka, Padělky, v Kopcích, na Prostředním. U Volfířovského potoka bylo několik rybníků; poslední vysušen r. 1911. -- Nedaleko vsi stával kostelík, vystavěný nekatolíky podle pověsti r. 1609. Pro katolíky byl obnoven 1650, a bývala tu každé svatodušní pondělí sloužena mše sv. farářem z Volfířova. Chodíval sem v týž den průvod z Dačic. Majitel č. 12 byl povinen v ten den vystrojitit faráři oběd. Chtěje povinnosti té se zbaviti, zapsal faráři louku (doposud "Farářská" sluje), jež jest do katastru Volfířovského zapsána. Kaple byla zrušena po vyhlášení tolerance za Josefa II. 1784; ježto Šach a blízká Lhota, Radlice a Brandlín se přihlásily k evang. vyznání, žádaly, aby jim kostelík z jejich bohoslužbám byl odevzdán; to bylo odepřeno a kaple pobořena.
Katolíci přifařeni do Volfířova, čes. brat. evang. do Velké Lhoty.

Přiškolena ves bývala do Velké Lhoty; r. 1903-4 zřídili sobě osadníci budovu pro školní exposituru, jež trvala do 1908. Prvým učitelem ustanoven Jan Ježek, dosud zde působící.