Dvory
Do r. 1547 náležely Dvory městu Nymburku. Toho r. však pro vzpouru proti cís. Ferdinandovi I. byly městu odňaty a přiděleny k Poděbradům. V té době seděli tu: Jakub Mráček, rychtář, který platil ouroku 47 gr. 3 den.; týž z dědiny od Víta Kropáče 9 den. a z kusu dědiny od Kotrče 1 groš; Matěj platil z jednoho gruntu 50 gr., z jiného 1 k. 10 gr. 3 den.; Regina Dvorská 2 k. 19 gr. 3 den.; táž z dědiny od Kahavy 1 gr. a z louky od Trubače 4 gr.; Vít, Šmachův zeť, 1 k. 1 gr.; Pavel Šmachův, pastorek, 1 k. 3 gr. 1 den.; Václ. Hajný 58 gr. 3 den. a Jíra Reythar 2 k. 19 gr. 5 denárů. (Arch. nymb.)
K Poděradům náležely Dvory jen do r. 1588. V ten čas ve středu na den sv. Tomáše postoupeny byly panu Jindřichu z Donína a na Benátkách za některé dědiny, louky a lesy k panství Lyskému připojené. Tehdy bylo tu 8 osedlých statků či dvorů: Manda zadní měla 3 lány, Jan Rejthar 3 lány, Adam Medek, rychtář, 2 lány, Anka Vávrová 2 lány, Vít Vovsovskej 4 lány, Alžběta Bartoňka 2 lány, Jan Chotouňský 4 lány, Jakub Mrazík 2 lány. V jednom z těchto dvorů čepovalo se pivo nymburské a platilo se podsudního z každého sudu po 1 groši. (Urb. poděb.) O rok později dostalo se Jindřichu z Donína i kostelního podacího ve Dvořích směnou od cís. Ferdinanda I. (D. z. N 13. F 18.)
Z druhé polovice 16. století zachovala se v museu nymb. gruntovní kniha, obsahující postup majitelů všech osmi statků asi po 40 let. Zápisy ty s pozdější gruntovní knihou až na č. 18 spojení nemají a nemožno říci, kterých pozdějších usedlostí se týkají.
Ze dvou statků v dobách těch utvořen panský dvůr Zdonín a hospodáře na nich viz tam. Majitele třetího statku viz při č. 18. Bývalí hospodáři ostatních 5 statků byli tito:
1. R. 1568 seděl na statku, který koupil od Anky Vávrové za 280 kop, Jíra Kučera. Sirotkové po něm prodali jej 1592 Jírovi Čuliznovi. Při statku bylo 20 kop rolí. R. 1600 koupil statek Jíra Kulhavec za 730 kop gr. m.
2. R. 1575 Václav, syn zadní Mandy, koupil ve vsi Dvořích Velelibských s povolením urozeného pana Jindř. purkrabí z Zdonína a na Benátkách statek od mateře své za 300 kop grošů míš. Po 6 letech prodal jej Janu Dvořákovi z Milovic za 400 kop. Ten brzy zemřel, neboť již 1583 byl statek odhadnut rychtářem a konšely Vávrou, Medkem, Kučerou a Baudou a prodán synu Janu Dvořákovi. Při statku 30 kop rolí, luk a zahrad. R. 1590 koupil statek Valenta Hlaváček. Po smrti jeho 1611 přiženil se ku vdově po něm Vít Hrdlička s povolením uroz. p. rytíře Věnka Bukovského z Hustiřan.
3. V r. 1566 seděl na statku Vilém Švik z Loukonos. Nymburští pronajali mu zádušní luka pode dvorem jeho ležící. Vilém po několik roků z nich neplatil a když zemřel, vypověděli Nymburští luka ta Esterce Švikové ze Železna, choti jeho. O luka nastal spor, protože Jindřich z Donina připsal Esterce, aby ani platů ani ouroků neplatila, ani luk nepostupovala, jako by louky ty ke vsi Dvorům náležely. Nymburští podali suplikaci císaři Maxmilianovi. R. 1575 s povolením uroz. pana Jindřicha purkrabí z Donína a na Benátkách koupil statek pan Purkhart Klucký od uroz. pana Albrechta Kameytskýho z Libodřic a na Obříství a od uroz. p. Budivoje Třemešskýho ze Železna a na Třemešné jako poručníků zřízených soudem zemským za 1000 k.m. R. 1576 prodal Klucký statek p. Jindř. Sendražskému. Po smrti jeho koupil statek 1584 p. Kryštof Myška. Když v roce zemřel, ukoupil statek Adam Milovský. Po smrti jeho 1600 připsán byl synu jeho Pavlovi.
4. R. 1568 koupil statek o 20 kopách rolí orných Adam Medek za 510 kop gr. míš. Později přišel statek nápadem na vrchnost benátskou. 1594 prodal jej Jindřich starší z Donína Janu Medkovi z Milčic za 600 kop. 1610 s povolením hejtmana, uroz. pana Jana Ledeckého z Granova, koupila statek tento uroz. paní Markyta Smrčková rozená Benetská z Nečtin za 650 kop.
5. R. 1568 Jan Reythar prodal statek svůj se 30 kopami rolí, loukou a zahradou Říhovi za 400 kop gr. Tento brzy zemřel, neboť již r. 1572 provdána byla vdova po něm za Vávru Jandu. Sirotkové po Jandovi prodali 1596 statek Lukáši Vítovi za 700 kop míš. Od něho koupil jej po 4 letech Jiří Čulizna s povolením uroz. p. Kašpara z Milšteina a na Vostrově, t.č. hejtmana panství Brandýského a Benátského. 1602 prodal Čulizna statek Ondřeji Novotnému. Od něho koupil jej 1606 uroz. pan Pavel Hyrš z Hyršova za 1113 kop gr.
Pozdější zápisy možno již označiti domovními čísly. Jsouť tyto:
Č. 7. Šenkovní chaupa tato se 6 kop. záhonův patřívala ke statku Jiřího Hotě. Tento postoupil ji 1696 svému švagrovi Kryštofu Zumrovi v podílu své sestry Alžběty za 100 kop míš., která 1708 provdala se opět za Václ. Vojtěch. 1722 ujal chal. syn Jan Zumr za 216 kop. 1734 prodal ji Balcarovi Petrovi. Od něho ujal ji syn Matěj 1755. Později koupil chal. Jan Hercog a dal ji 1788 synu Janovi za 254 kopy gr. 1841 připsána byla Frant. Hercogovi.
Č. 9. 21. 1682 ujal statek s 31 kopou záhonův rolí, s 2 kopami porostlin, s lukami a zahradou Jiří Hoť. Ke statku náležela spolu 6 kopová šenkovní chalupa, což obé šacováno na 1162 kopy míš. Vdova po Hoťovi postoupila statek 1722 synu Matějovi za 831 kopu. (Chalupu obdržel již r. 1696 Kryštof Zumr.) Po roce přiženil se ku vdově po Matějovi Jan Dvořák a po jeho smrti 1746 Jan Kundrát, jemuž statek na ten a takový způsob s povolením vrhcnosti odevzdán byl, aby v něm dobrým a bohabojným hospodářem byl, jím jako svým vládnul, živnost zveleboval, pro sirotky dobře hospodařil, je liternímu umění, aby předně Pána Boha znali a Jeho se báli, učiti dal. 1754 ujal statek pastorní syn Václ. Hoť. On nemaje dítek rozdělil statek 1789 mezi svého synovce Matěje Hotě a jeho sestru Barboru, provdanou za Jakuba Jelínka. Tato třetinu, pod novým č. 21, onen dvě třetiny statku obdržel. Po Hoťovi hospodařil ve statku č. 9 Václ. Vavák. Po smrti jeho 1840 koupil usedlost Florian Veis za 3180 zl. Na usedlosti č. 21 hospodařil po otci Jakubovi syn Václ. Jelínek. Vdova po něm prodala živnost 1847 Fr. Markovi z Chleb.
Č. 10. 11. 1684 Vít Myška ujal statek se 25 kop. záhonův po nebož. Ant. Mollinarim za 625 kop míš. 1701 koupil jej Jakub Šťastný za 869 kop. 1754 jeho syn Václ. za 1011 kop. Po brzké smrti jeho ujal statek do vzrůstu dědice Matěje Šťastného Frant. Hrázký z Drahelic, pojav sestru jeho Dorotu za manž. 1789 se o statek rozdělili. Polovici pod č. 11 si ponechal Hrázký, polovici pod č. 10 dostal Matěj Šťastný. 1817 postoupil Hrázký živnost svou synu Janovi za 1000 zl. On prodal ji 1822 Václ. Hrázkému z Lán. 1842 koupil ji Jos. Zíta za 2215 zl. 1847 Jan Vais.
Č. 12. 19. R. 1623 koupil spáleniště gruntu od J. Šmída uroz. pan Baltasar Nipšic z Hltendorfu za 630 kop. Když po 7 letech statek Janu Procházkovi prodal, odkázal jmění své ryt. Mik. Zajíčkovi z Hošťálkova a na dvoře Šlotavě a Ouřecích. R. 1653 ujal statek Václav Procházka. Když r. 1658 do Žitavy utekl, aby tam pravé víry hledal, prodán byl 24 kopový statek jeho Janu Roubíčkovi za 300 kop. 1666 dostal statek syn Václav, který jej 1694 synu Janovi za 500 kop postoupil. Vdovu po něm a s ní statek ujal 1708 Matěj Šlapák. 1720 připsán byl Bartol. Krupičkovi za 930 kop. Od něho dostal jej 1756 syn Matěj, postoupil jej však 1772 bratru Václavovi. Po něm hospodařil tu Jan Čermák, který 1778 prodal statek Janu Chumovi. Po smrti jeho 1791 přiženil se ku vdově Jos. Davidek. On roku 1810 dal polovici pozemků synu Josefovi k č. d. 19. Půlstatek č. 12 dal 1826 synu svému Františkovi. Usedlost č. 19 koupil 1844 St. Vinš.
Č. 14. 15. 16. 1624 seděl na statku o 24 kopách záh. Jan Petrův. 1636 koupil jej Havel Veverka za 600 kop. 1652 Mikoláš Křížek, též Lachovský. 1662 ujal statek zcela spálený Jan Roubíček za 200 kop míš. 1671 postoupil jej svému synu Janovi za 400 kop bez závdavku na roční splátky po 8 kopách. Tento 1696 dal statek synu Josefovi a to, poněvadž dceru provdal do Bobnic a jiných dítěk neměl, toliko za 133 kopy. Vdovu po něm a s ní statek dostal 1708 Jakub Hodek za 615 kop. 1737 dostal statek pastorní syn Václ. Roubíček. Po jeho smrti hospodařil na statku Václ. Zajíček do vzrůstu svého švagra Václ. Roubíčka. Tento ujal živnost 1766 za 808 kop. 1793 dal čtvrt statku dceři své Alžbětě, provdané za Jak. Krejčika, k č. 16. Dále 6 kop polí dceři Josefě, provdané za Jos. Zajíčka k č. 15. Ostatní polovici statku pod č. 14 dceři Ludmile, provdané za Jak. Bauma 1806. 1840 koupili usedlost č. 14 Matěj a Marie Královi ze Všejan. Usedlost pod č. 15 postoupil Jos. Zajíček 1832 dceři své provdané za Mat. Tomka. 1834 koupil ji Václ. Verner. 1839 Jan Hataš a téhož roku ještě Frant. Jiroš.
Č. 18. 22. 31. L. 1575 prodán jest statek o 40 kopách rolí orných, 4 lukami a zahradami po neb. Vít. Vovsovském na místě a k ruce sirotkům téhož Víta, jakož i Mandelíně, mateři těch sirotků za 1200 kop gr. mš. Manda vdala se znovu za Adama Jandu a drželi statek pospolu. Po smrti Mandy 1586 svolil Jindřich z Donína, aby statek směl ukoupiti Janda sám, který později opět se oženil. Když r. 1600 zzemřel, přiženil se do statku ku vdově Dorotě Lukáš Vítů a ujal jej za 2000 kop grošů míšeňských. 1628 postoupil statek P. Berkovi, zeti svému, za 700 kop. 1652 koupil statek toliko se 24 kopami rolí úplně pustý Adam Myška za 600 kop. 1684 připsán byl jeho synu Jiřímu. Některá pole a luka byla vyměněna s pozemky dvorů Zdonína a Čilce. 1720 dostal statek syn Jiří. 1734 byl připsán Jakubu Myškovi. 1772 jeho synu Matěhovi za 565 kop. Týž dal 1805 čtvrt statku synu svému Matějovi k č. 31, třetinu synu Václavovi k č. 22 a 1809 třetí díl statku pod č. 18 synu Františkovi. Od tohoto koupil usedlost 1840 Václ. Šípek a prodal ji téhož roku Alž. Lískové z Nymburka za 2240 zl. Po 2 letech koupil usedlost Václ. Mikšovský. Matěj Myška postoupil 1802 usedlost svoji č. 31 synu Matějovi, a 1837 koupil ji Jos. Urban.
Paměti:
Nymburští odpovídají na suplikaci dvorského rychtáře Adama 1557.
"Panu podkomořímu.
Službu svou vzkazujeme V.M. urozený a statečný rytíři pane podkomoří, pane
nám laskavě příznivý! Vaší milosti zdraví a v něm jiného všeho dobrého na
Pánu Bohu žádáme. Jakož jste nám psaní učiniti a v něm suplikaci Adama Dvorského
odeslati ráčili, co sobě do nás stěžuje, tomu jsme vyrozuměli i také se nenadáli,
aby V.M. daremné zaneprázdnění činiti měl, neb jsme jemu žádné křivdy neučinili.
Než abyste tomu vyrozuměti ráčili, tuto my zprávu V.M. činíme, že Adam dotčený,
byvši ve vsi Dvořích, kdež jest několik osedlých sedlákův, léta mnohá, když
mu manželka umřela, oblíbil sobě za manželku jednu sousedu naši, za kterouž
když nás žádal, abychom jemu ji k manželství dali, tomu jsme povolili na
ten způsob, aby v městě byl, což jest učiniti připověděl. Tolikéž potom,
když nás požádal, aby v měšťanství řijat byl, jeho jsme přijali na ten způsob,
aby ze vsi do města dosedl, což jest připověděl učiniti. I také jemu krám
masný, poněvadž řemeslo řemeslo řeznické umí, jest mu od nás připověděn a
zapsán. Když se tomu dost nestalo, a on k nám do města nedosedl, jest od
nás napomenut několikrát, aby své přípovědi dosti učinil a ten dvůr selský
ve vsi prodal. Mnohdykrát to učiniti připověděl, až teď teprva tohoto času
tomu se zpířil. Týž Adam v též vsi Dvořích jest rychtářem selským a tam povinnosti
a pořádky jejich zastává a v městě piva vaří a jiné handle kupectvím, což
v pravdě pověděti můžeme, provozuje a žádné práce městu náležející nenese
a nepodnikuje. I račte toho povážiti, jestli to věc náležitá, aby měštěnín,
která města užívá a živnost provozuje, ve vsi rychtářem býti měl a v městě
žádných prací nenesl a všeho prázdný byl. A jakož také dokládá, že by nebožtíkovi
Jakubovi Mráčkovi tolikéž dopuštěno bylo, že jest až do smrti dvůř šosovní
držel a nyní jej Václ. Vodička koupil : to
se V.M. oznamuje, že ten dvůr nebožtíka Mráčka není v té vsi Dvořích, než
jest za samým městem nemnoho honův sám o sobě v dědinách městských vystavený,
a takový dvůr vždycky jsou měšťané jakž jej i vystavili, od starodávna drželi.
Jakub Mráček nikda rychtářem veským nebyl, neb ve vsi Dvořích nebyl, než
městské práce, jakž o tom vědomost míti ráčíte, mnohé podnikal a v té vsi
Dvořích, jak paměti lidské jsou, žádný měštěnín náš dvoru jest nemíval. Protož
žádáme, že toho ráčíte poručiti, poněvadž on, Adam, ve vsi jest sedlákem
a rychtářem, kteráž náleží k panství Poděbradskému a u nás býti chce měštěnínem,
slušné-li jest toho jemu proti svobodě měšťanské požívati a jemu toho obojího
dopustiti, neb až dosavad toho jsme nikdá žádnému nedopouštěli. A poněvadž
připověděl, když byl přijímán od nás ve měšťanství, že s námi všecky práce
a břemena městská podnikati chce, jest to učiniti povinen. Však jsme takovou
věc na pana hofrychtéře při obnovení rady vznesli, co se nám zdálo býti za
nesnesitelné. Té jsme naděje, že toho povážiti ráčíte, aby takový nepořád
přetržen býti mohl. 1557." (Arch. nymb.)
Stížnost Valentina Hlaváčka
Valentin Hlaváček, poddaný ze Dvorů, stěžuje sobě č. 1602 Zikmundovi Měsíčkovi
z Výškova, hejtmanu benátskému, do kněze Jonáše, faráře kostomlatského takto:
"Urozený a statečný rytíři, J.M.C. Vaší Mti pane hejtmane milý, všemohoucí
Pán Bůh rač Vašim Mil. prodlouženého zdraví, šťastné správy s mnohým prospěchem
příti a Své Božské milosti ve všem dobrém rozhojniti.
Podle toho na V.M. ze vší poníženosti pokorně vznášíme a skrze tuto svou sprostnout suplikaci stěžují, kterak l.t. v neděli čtrnáctou po slavnosti hodu Trojice Svaté a den památný narození Blah. P. Mar. ve vsi Kostomlatech u Jana Koudelky jsouce já při pokojném a sousedském posedění, přítomni byvše i dvoje poctivosti hodný kněz Jonáš, pan far. z Kostomlat a nemaje sobě ode mne nižádnou příčinu danou aniž já s kejm jinejm jakou zlou vůli maje, týž kněz Jonáš od jiného kord vzavše mě s ním nenáležitě vejtržně pod řádem a právem v ruku levou zranil a ochromil a tudy mě o mé zdraví nevážně připravil, toho se tak zvláště jsa člověk duchovní dopustiti nemaje, mě potřebného člověka přivedše k veliké bolesti, k outratě a nabytý škodě, pročež za příčinou té chromoty od téhož kněze k tomu jsa přiveden do své smrti újmu, ztenčení a nedostatek jakž při svém zdraví tak i na statečku svém snášeti a trpěti musím, čehož toho kdy podobně tomu stálého zvláště od kněze, jenž lidu za svíci a za příklad vystaveny jsou, aby se státi mělo, slejcháno nejní, ve kteréžto křivdě a svém bezprávním ublížení k Vaší Milosti, pane hejtmane milej, jakožto představené vrchnosti své se utíkám a Vaši Mil. ve vší poníženosti pokorně prosím, poněvadž zpráva jistá jesti, že J.M. knížecí pán arcibiskup pražský zde příjezdem býti ráčí, že se mne jako člověka potřebného, však věrného a dědičného poddaného J.M.C. ujíti a takovou mně stalou křivdu od téhož kněze Jonáše J. Mti knížecí toužiti a stěžovati ráčíte, tak aby týž kněz od J. Mti knížecí k tomu přidržán byl, aby se se mnou o takovou nenáležitou vejtržnosť náležitě urovnal a smluvil, o čemž se V. Mti milostivý pane hejtmane milej, k milostivé a spravedlivé ochraně poroučím." (Zem. arch.)
Kolem řr. 1610 udělali nade dvorem Zdonínem rybník řečený Nadýmač, z něhož voda Dvorským i Nymburským mnoho škod činila. Proto měly zatápěné grunty dvorské odkoupeny býti : od Jana Petrova 4 záhony, od Jana Medka 60 záhonů, od Pavla Hirše 55 záhonů, od Valenty 50 záhonů a od obce 60 záhonů. (D. z. L 38.15)