Zpět

Místopisný slovník historický

• Blovice
• Horoušany
• Kbel
• Kejnice
• Krupá, okr. Kolín
• Krupá, okr. Rakovník
• Městečko u Křivoklátu
• Příbram
• Radovesnice
• Rakovník
• Slaník
• Terešov
• Tři Dvory
• Veltruby
  
• Zibohlavy
• Žabonosy

Blovice
(pův. Blovici, staročesky i Blevice), město, r. 1374 místo s farním kostelem, jehož podací patřilo opatům kláštera Nepomuckého, poněvadž i Blovice k němu od starých dob patřívaly. R. 1419 naposled tu opat podával a od r. 1420 byly Blovice napřed pod vládou vladyk z Netunic, později pod panstvím pánův Zelenohorských (vladykové z Javora měli tu nějaké sedění). První obdarování obdržely Blovice od krále Jiřího. Vladislav II. udělil Blovickým výroční trhy a právo volit si purkmistra. R. 1558 dány k dědictví pánů ze Šternberka k Zelené hoře (se 79 osedlými tudíž) a připadly roku 1560 na díl Vilémův. Nedlouho potom dostaly se k panství hradu Vildšteina. Kryštof z Roupova udělil jim r. 1587 svobodu, aby o statcích svých řídili, a pustil jim piva vaření a šenkování. Pak odtrženy od Vildšteina a připojeny ke Hradišti. R. 1647 založeny matriky. R. 1760 kostel znova postaven skrze Prokopa Krakovského z Kolovrat, r. 1766 založeno jest při něm kaplanství, r. 1844 zase kostel obnovován a r. 1846 posvěcen.
Erb: Na štítě modrém stříbrná hradba se stínkami a červenými stříškami, branou otevřenou, v níž černá mříže vytažená. Z hradby vynikají tři stříbrné věže, každá o dvou oknech s červenými střechami a zlatými makovicemi; vpravo od prostřední jest zlatý měsíc, vlevo zlatá hvězda.

Horoušany a Horoušanky
Dvě vesnice v okresu Brodském, pův. jen jedna (Horoušany), která se připisuje již roku 1238. Tehdy ji držel klášter Zderazský, obdržev ji darem od p. Všebora. Císař Zikmund zapsal l. 1436 Vaňkovi z Křivé ves Horoušany a dvůr tudíž s nekterým příslušenstvím Ješkovi z Roztok, jehož potomci se psali Horoušanskými z Roztok. Od nich postoupeny Horoušany později Pražanům. Léta 1547 vzaty jim, ale poněvadž král Ferdinand je chtěl k Poděbradům připojiti, dal za ně klášteru Zderazskému jiné statky (1549). L. 1608 postoupeny ke Kounicům. Ostatek vsi náležel k Tlusovousům a přikoupeny bezpochyby také k Poděbradům. Horoušanky založeny od vrchnosti l. 1780.

Kbel
nebo Kbely, ves u Kolína, léta 1295 sídlo Pardusovo. Od léta 1354 byl tu farní kostel, jehož podací měli 1354 Dobeš Pardus, Albert a Vojtěch, léta 1380 Zdeněk, Ctibor a Jan ze Kbel, Janek z Obříství a Markéta. Dr. Jan Kbel (zemř. 1411), známý z událostí po roce 1393, býval tu farářem, ale nikdy tu nebydlel. V 15. století seděli tu Kasaličtí, v 16, století vladyky z Prachňan a po nich Dačičtí z Heslova. Léta 1596 koupil Kbel Václav Voděradský z Hrušova, léta 1607 dostal se Petrovi z Libentálu a od r. 1615 patřil Hlaváčům z Vojenic. Léta 1634 byl Kbel od vojáků vypálen a patřil pak do r. 1735 k Pečkám. Kostel léta 1664 zase postaven, avšak fara zanikla na věky. Od léta 1739 patřil Kbel Náchodským z Neudorfu. Léta 1874 kostel vyhořel.

Kejnice
(Kanice, Kajnice), ves u Horažďovic, jež patřila r. 1045 z polovice klášteru Břevnovskému. Asi r. 1260 vyměnil si Kejnice od něho Zdeslav z Kasejovic, jehož potomci Kaničtí z Frymburka dlouho v Kejnicích seděli. Na druhé části seděl l. 1368 Mikuláš Tista, kdežto Zikmund (1400-1413) a Bušek (1467-1478) byli potomci Zdeslavovi a psali se z Kanic. V 16. století patřily Kejnice ke hradu Rábí a pak k panství Žichovskému.

Krupá, okr. Kolín
Ves u Kostelce nad Černými lesy, v níž seděli ve 14. a 15. století vladyky erbu hrábě 1378 Jaroslav, 1400 Jindřich Rostěk, 1461 Čeněk a Litolt. Od 17. století patřila k panství Kosteleckému.

Krupá, okr. Rakovník
Ves u Rakovníka, jejížto kostel sv. Gotharda o samotě stojící míval (snad) jméno Kostelec. Tento a Nesuchynský byl jednou farou, avšak farář býval l. 1368 až 1412 obyčejně v Nesuchyni. Krupá patřila králům a držena ke Křivoklátu. Fara po roce 1623 zanikla.

Libenice
Ves mezi Kolínem a Kutnou Horou, jež se nacházela r. 1142 mezi statky klášteru Sedleckému darovanými. Král Zikmund zastavil Libenice (1422) Erkingerovi ze Seinsheimu, avšak l. 1437 zastaveny Hanušovi z Rychnova, od jehož syna Kašpara dostaly se před r. 1454 Hynkovi a Pavlovi bratřím ze Zaluňova. Pak měli Libenice do r. 1499 Kostkové z Postupic, po nich Jan Janovský ze Soutic. Na počátku 16. století vystřídali se tu vladykové z Prachňan (l. 1510)

Městečko
Farní ves u Křivoklátu, v níž byl farní kostel již před r. 1354. Městečko vysazeno bezpochyby za městec, ale zakrnělo. Ode dávna patřilo ke hradu Křivoklátu. V 17. století zanikla fara. L. 1786 zřízena tu lokalie, která l. 1853 na faru povýšena.

Příbram
Královské horní město, r. 1216 ještě prosté hospodářství vladyčí, jež koupil tehdá Ondřej, biskup. Po r. 1227 povstalo tu město, jež se stalo středem velkého biskupského hospodářství po okolí široko a daleko skoupeného. L. 1298 tu byla fara a vzkvétalo tu hornictví, čímž obyvatelstvo bohatlo. Arcibiskup Arnošt dokončil hrazení města a vystavěl tvrz. Zbyněk, arcibiskup, dal městu znamenité svobody (1406). L. 1421 po čtyřikráte dobyta od Hanuše z Kolovrat, ale přece zůstala Příbram při straně pod obojí. Dostala se pak zápisně Jindřichovi Berkovi z Dubé, nějaký čas ji držel Matěj Smolař (+1440), pak Hanuš z Kolovrat a po něm (okolo 1454) Burjan z Gutšteina. Asi od r. 1458 drželi ji pánové z Vrtby, ale okolo r. 1491 postoupili ji Kryštofovi z Gutšteina. L. 1510 král nabyl Příbramě, ale l. 1513 zastavil ji Janovi, Václavovi, Petrovi a Jindřichovi Pešíkům z Komárova a Janovi mladšímu, strýci jich. Tento dostal polovici města a ostatním tolikéž. Pešíkové hory stříbrné, od r. 1421 skleslé, zvelebovali, Němci osadili a němčinu při horách a na radnici zaváděli (1525). Jan z Vitence nabyl l. 1526 hor a l. 1529 panství s povolením královým vyplatil. Městu a horníkům dal některé svobody (1534) a od krále dostali trhy. Sice se za něho měšťané hůře měli než před tím. L. 1540 nabyl Příbramě Jeronym Šlik a l. 1541 postoupil ji Ludvíkovi z Gutšteina (+1542). Poručníci dětí tohoto Příbram všemožně utiskovali. L. 1564 koupil panství Ladslav ze Šternberka (+1566), jehož vdova Kateřina z Lokšan s Příbramskými krutě nakládala. Z těch příčin král (1576) Příbram vyplatil. L. 1579 město na královské horní město povýšeno a doplněn horní řád. Panství rozprodáno a několik vesnic obec koupila. Za války 1618-1620 byla Příbram od Mansfelda vydrancována, a proto jí statky vzaté l. 1622 navráceny. Ale město bylo potom v bídném stavu a od vojáků usoužené. Avšak hory po celý ten čas udržovány. V 18. století zase jmění obce mohutnělo, že r. 1741 statek Dušníky koupiti mohla. L. 1850 stala se Příbram sídlem c.k. úřadův.
Erb: červený štít, u jehož spodu trávník a na něm stříbrný kostel s dvěma věžemi stříbrnými, vše se zlatými makovicemi a kříži.

Radovesnice
Radovesice, prvotně Radovesici, ves u Kolína, jež se připisuje r. 1266. Z části byla zbožím vladyčím Vícemilovým, z části byla na biskupství. Na onom seděli okolo léta 1390 Rudolt, 1407 Mareš, 1437 Jan Zlýkněz z Lipna, později Libákové z Radoveic. Na tvrzi seděl v 16. století Zdeněk Materna z Květnice a po něm synové Jindřich (+1582) a Karel (+1604), pak Karlův syn Zdeněk Václav (+1608). Poslední toho rodu byl Jindřich Zikmund (+1651). Později patřily hraběti ze Šternberka, pak Krakovským z Kolovrat; samostatným statkem byly až do r. 1850.

Rakovník
Královské město, prvotně trhová ves panství Křivoklátského, jež vzala vznik ve 13. století, když tu povstal menší úřad (cúda, před r. 1257). Městských práv nabyl Rakovník l. 1319, ač zůstal příslušný Křivoklátu. Držitelé tohoto osazovali zdejší menší úřad. Václav IV. obdaroval l. 1407 zdejší faru. L. 1422 zavřel se tu Žibřid ze Chříče, ale dobyt od katolíků na kostele, kterýž i s částí města shořel. Obnovování dělo se ještě l. 1436. L. 1437 císař Zikmund město obdařil; více svobod dosáhl l. 1453 od krále Ladislava a l. 1466 obdržel potok od krále Jiřího. Týž král dovolil Rakovnickým, aby město ohraditi mohli (1471). Od krále Vladislava dostali (1473) majestát na trh a l. 1482 erb a nový trh, l. 1488 slevení na povinnostech ke Křivoklátu. L. 1501 koupili clo při městě na královské a l. 1515 dosáhli právo přijímati některé pokuty, které se dříve králům dávaly. L. 1520 byl tu sjezd šlechty, l. 1538 měli při se zástavným držitelem Křivoklátu. L. 1547 zachovali králi věrnost a obdrželi potvrzení všech svobod. Té doby rostl zde blahobyt, ale obec ustavičně se bránila nátisku držitelů Křivoklátu. Konečně Rudolf II. Rakovník ode všech povinností ke Křivoklátu vyňal a za město královské vyhlásil, ač povinnosti dřívější ke králi nebyly ničím dotčeny. Obec kupovala (1593) statky, ale zaváděla se rukojemstvím. L. 1599 se sem královská komora pro mor přestěhovala. L. 1618 přidali se Rakovničtí ke stavům, začež potom všechny statky propadli (zase navráceny). L. 1620 krátce před Bělohorskou bitvou v okolí bojováno; v následujícíh letech byla velká vydání na vojsko; ztěch příčin a pro nátisky katolických reformátorův pustlo město. . 1625 zřízeny kostelní knihy. L. 1628 potvrzeny svobody. L. 1631 vtrhli sem Sasové, ale hůře řádili císařští, když sem vtrhli. L. 1634 a 1639 sem vnikli zase nepřítelé. Po r. 1650 porovnávali se Raqkovničtí s věřiteli. Až do konce 17. století město se málo zotavovalo a první polovice 18. století minula tichem. L. 1741 osazen od Francouzů. L. 1748 dostal majestát na potvrzení svobod. L. 1757 vnikli sem nepřátelé, l. 1782 dostal majestát na trh. Město utrpělo mnoho tím, že se nestalo l. 1787 krajským městem. L. 1820 zakládal tu arcibiskup Václav Chlumčanský první reálku, která na podzim r. 1829 otevřena. V l. 1838-1840 zřízen tu hrdelní soud. L. 1850 stal se Rakovník sídlem c.k. úřadův. L. 1866 leželi tu Prusové. Po r. 1868 zakládány tu továrny a pracováno pro ozdobení města. L. 1872 byla tu velká povodeň, po níž město získalo lepší výstavnost. L. 1885 začaly se tu trhy na chmel a jiné trhy rozmnoženy. Erb l. 1482 daný jest štít modrý, na něm stříbrná hradba s otevřenou branou se stříbrným hřebenem na koncích okovaným, stříbrnými dveřmi se zlatým kováním. Za hradbou jsou dvě stříbrné věže, každá s 2 okny nad sebou, kranclemi, cihelnou střechou sedlovitou a zlatými makovicemi. Mezi věžemi jest pod korunou stříbrný štítek s červeným rakem. K tomu přidány později dva andělé štít držící a koruna nad ním.

Slaník
(staročesky Dvořec), ves u Strakonic, l. 1359 příslušenství Řepice, asi od r. 1372 tvrz a sídlo Předoty z Řepice, l. 1409 Zikmundův. Král Vladislav povolil 1476 Markétě, manželce Mirošově, aby si postavila novou tvrz na pahrbku a ta aby se jmenovala Slaník. Miroš z Vochova, manžel její, prodal Slaník okolo l. 1500 k panství Strakonickému.

Terešov
Ves u Zbiroha, l. 1379 na čtyři statky rozdělená, l. 1411 statek Petrův, jehož potomci nazývali se Kořenskými z terešova. Rozdrobenost zůstala i v 15. století. proto patřila část od r. 1492 ke Hřešihlavům, jiná k Drahoňovu Újezdu a polovice vsi ke Svinné. Později skoupen Terešov a dostal se 1616 na díl Václava Jindřicha z Běšin. Od té doby byla Terešov zase samostatným statkem. V 18. století patřil Strojetickým, z nichž Antonín tu kapli založil (1723). Držitelé se do r. 1850 zhusta měnívali.

Tři Dvory
Ves u Kolína, prvotně příslušenství kláštera Sedleckého. L. 1421 zabrány od světských a drženy ke hradu Kolínskému. Později byly samostatným statkem, jenž se stal jměním Kolínské obce. L. 1547 sice králi postoupen, ale 1555 zase navrácen. V 16. století psali se odtud Třídvorští z Otína, držíce tu dvůr.

Veltruby
(pův. Veltrubi), ves u Kolína, někdy s tvrzí a statek Veltrubských z Veltrub. (1371 Janek, 1393 opět, 1418 Janek, 1453 Václav, 1505 Zdeněk, 1520 Petr a Vok, onen ještě 1554). V 15. století patřila část k Jezeřanům. po vymření eltrubských dědila Johanka Dašická z Barchova, třikráte vdaná a po její smrti koupeny k Dymokurům. L. 1666 odprodány Adamovi Jaroslavovi Šofmanovi z Hermlesu, jehož dědici je 1677 zase prodali. Brzo potom přikoupeny k Radovesicům.

Zibohlavy
(pův. Zibohlavi), farní ves u Kolína, jež patřila ode dávna k arcibiskupství. R. 1359 byl tu farmí kostel. Patrony jeho a pány vsi byli arcibiskupové. Od r. 1421 drženy zápisně ke Kolínu a 1485 od něho zastaveny obci Kutnohorské. Tato tu byla vrchností do r. 1850. Fara zanikla snad v 17. století.

Žabonosy
Ves u Kouřimě, l. 1352 farní, statek 1357 Bohunkův a Petrův, 1380 bratří z Jenštejna, 1409 příslušenství Hradenína. Pak náležely Žabonosy do r. 1547 Kouřimským, dostaly se 1552 Skuhrovským ze Skuhrova a 1567 Horňateckým z Dobravčic, kteří je skoro 70 let drželi (Bohuslav +1601, Mikuláš 1601-161, Jan Všebor +1635). Byly pak v držení Winklhoferův a přikoupeny r. 1652 k Radimi. Fara před tím zanikla.