Velká Losenice - převzato ze stránek OÚ Velká Losenice
Obec Velká Losenice leží na Českomoravské vysočině mezi dvěma městy, Přibyslaví a Žďárem nad Sázavou. V době nevolnictví byla spravována rychtáři, které ustanovovala polenská vrchnost. V roce 1848 padla nevolnická pouta a když byl v roce1868 vytvořen politický okres Polná, až do roku 1884 její první nadřízenou instancí bylo okresní hejtmanství polenské, do druhé světové války chotěbořské, za války patřila obec pod správu okresního úřadu v Novém Městě na Moravě, po válce opět do roku 1950 Chotěboř a pak Žďár nad Sázavou. Žďár vyhovuje velkolosenickým nejlépe. Ve Žďáře také někteří obyvatelé nacházejí svou obživu. Do žďárských škol se chodí vzdělávat značná část losenických dětí. Počet obyvatel se v posledních sto letech pohybuje kolem tisíce.
Krajina kolem obce byla ještě v 11. století pokryta hustým porostem. Les měl spíše podobu pralesa. Z ušlechtilých stromů převažovala jedle, buk, smrk a bříza. Místy byly v nepřehledné změti ostrůvky travin. Kromě známých zvířat, zajíců, jelenů a srnců se značným počtem podíleli lišky a vlci.
Do tohoto prostředí zasáhla vrchnost. Čeněk z Ronova spolu se žďárským klášterem dal provést geologickou prospekci, zemi obsadil kolonisty z Falce a Durinska a zahájil těžbu stříbrné a později železné rudy. Ve vsi, podobně jako v Pořežíně, Polničce, Železných Horkách a na Ransku vznikly hamry. Tato průmyslová činnost byla zdrojem obživy původního obyvatelstva a zejména německých kolonistů, kteří měli zprvu převahu. Oni také pojmenovali okolí huti ve Velké Losenici Puštorf tj. vesnici v křoví.
Horníci si postavili koncem 12. století kostelík sv. Jakuba Staršího, který vyhovoval jejich duchovním potřebám. Měli i svého faráře.
Když se doly vyčerpaly, obyvatelé přecházeli k polnímu hospodářství. Polenský pán propůjčil svým poddaným pole, vznikl katastr, který paprskovitě proniká do okolí obce. Svou podobu dostal dávno před 15. stoletím, stejně tak jako hospodářství nevolníků.
Když skončila třicetiletá válka, tedy po roce 1548, došlo k definitivní úpravě parcel. Domy v obci obývalo 17 hospodářů a chalupníků, nově přibyly domky 9 nevolníků. V tu dobu se v obci chovalo 13 koní, 62 volů, 115 krav, 154 jalovic, 538 ovcí a 127 prasat. Samotná válka způsobila značné škody a lidé nesmírně trpěli. Dosti pozemků zůstalo neobdělaných, nebo někteří využívali půdu pouze k pastvě dobytka.
Obec už dávno ztrácela průmyslový charakter a živila se z půdy. Zcela převážil český živel, který asimiloval krev německých kolonistů. Jen názvy tratí zůstaly. Pojmenování Rotajch, Robízeň, Pyšlík, Kociperk atd. se tradovala z generace na generaci a téměř úplně zmizela s vpravdě historickou změnou, která byla dokonána rozoráním mezí a kolektivizací v padesátých letech 20. století.
Když v roce 1621 shořela věž kostela, roztavil se zvon, který tu visel od 13. století. Znovu byl ulit a zavěšen v roce 1622. Svědčí o posledním utrakvistickém německém faráři Heinrichovi. Po jeho odchodu, trosky farnosti byly postupně dávány dohromady českými polenskými kněžími. Občany provázela bída o hlad.
Občané se vyhrabali z největší bídy, tak jako mravenci spravují rozkopané mraveniště, aby byli svědky nových a nových trápení. Ve válce o dědictví rakouské a v letech následujících, tu procházela cizí vojska, která loupila a brala, na co přišla. V roce 1742 saský generál Polastron sužoval občany a teprve, když vyloupil a vyplenil obec, táhl dál směrem na Německý Brod. V roce 1746 tu rozložilo svůj tábor poražené , nemocné vojsko generála Kolowrata, které přitáhlo zdecimované z Polska. Zemřelo zde na 300 vojáků a členů jejich doprovodu, žen a dětí.
Přehled, který vypracovali panští úředníci z Polné, uvádí, že v roce 1757 bylo v obci 58 hospodářů, kteří obhospodařovali půdu ve výměře 0,29 ha až 30 ha. Polí bylo 43% pastvin, 15% a co je zajímavé, přes 35% leželo ladem. Byla obdělávána jen tak po dvou až devíti letech. Výnosnost polí byla minimální. Z jednoho nasetého zrna se sklidilo sotva 3 až 4 zrna. (To konstatovala i úřední komise).
Nejhroznější byla sedmdesátá léta 18. století, kdy po neúrodě lidé umírali hlady. Když se vypravili do Polné na zámek, kde prosili o snížení povinností a o pomoc, nedočkali se. Naopak rychtář Rosecký, který je na zámek uváděl, byl z funkce sesazen.
Zdejšího obyvatelstva se dotkla zejména válka rakousko-pruská v roce 1866. Jednotka se usadila hlavním stanem na faře, dala se dobře živit a na polích ničila úrodu. Následující léta znamenala značné změny v držbě hospodářství. Několik usedlostí přišlo v sedmdesátých letech do dražby.
Relativní přelidněnost nutila přebytečnou mládež, aby hledala obživu ve městech. Roku 1880 v jedné domácnosti žilo průměrně 8 lidí. Dávno před první světovou válkou mladí odcházeli z obce a někteří se vystěhovali do Ameriky. Mezi nejvýznamnější vystěhovalce patří Jan Rosický /1843 - 1910/. V Americe se stal nakladatelem a založil časopis Hospodář. /Rosický je uveden také v Ottově slovníku naučném./
První světovou válku ucítili bolestně všichni. Přinesla obyvatelům obce - a těmi byly většinou ženy a děti - neslýchané strádání. Z války se nevrátilo 35 mužů, což znamená, že padl každý třetí.
Fotografie obce:
letecký pohled, 1, 2, 3,