Nebušice - převzato z Knihy o Praze 6, Milpo, Praha 1999
Rozsáhlá obec, skrytá za severním zalesněným hřebenem Divoké Šárky, jejíž název snad vyjadřuje, že kdysi šlo o ves lidí Nebušových. Nejstarší písemná zpráva o Nebušicích se nachází v privilegiu papeže Řehoře X. z roku 1273 pro Strahovský klášter, kterému v předhusitské době náležely. Ve vlastnictví Nebušic a jejich dvorů se několikrát vystřídali pražští občané, Strahovský klášter i svatovítská kapitula. Při obléhání Prahy za třicetileté války utrpěla vesnice velké škody a ještě v roce 1654 zde bylo kromě dvou selských stavení 6 pustých domů. katastr obce zasahuje až do Šárky, kde v místech dnešní lokality Jenerálka za velkého moru v roce 1680 zřídila klášterní vrchnost morový hřbitov, u něhož byl v letech 1713 - 1719 postaven barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého. Ve středu obce je kostel sv. Cyrila a Metoděje v pseudorománském slohu z roku 1886.
V 19. století se ves rozvinula do podoby typické pro předměstské osady. V roce 1890 měla 158 domů s 1332 obyvateli, kteří zčásti pracovali v zemědělství, ale především v cihelnách a na pražských stavbách. V obci byla trojtřídka, 2 cihelny, výrobna sýra a poplužní dvůr Strahovského kláštera. Ve 20. století se obec stále rozrůstala díky autobusovému spojení, vyrostla tu celá řada rodinných domků a vilek.