Terešov - převzato ze stránek Obecního úřadu
První zprávy o Terešově jsou z roku 1379, kde území současné obce patřilo odděleně třem sourozencům ( Bozděch, Markéta, Věchoň ). Každý z nich na svém území hospodařili samostatně. Později bylo vše spojeno v jeden celek, kterému vládl rod Kořenských, kteří zde založili tvrz a začali se psát Kořenští z Terešova . Tak se stal Terešov kolébkou rozvětveného rodu, který držel mnoho statků na Plzeňsku, Prácheňsku a Bechyňsku. Z tohoto rodu mnozí zastávali důležité zemské úřady, nebo bojovali ve vojsku. Známý je Josue, který se proslavil v bojích proti Turkům. Byl nazýván Josua - Turkobijec.V 16. století byl Terešov pustou vsí a náležel k části Drahoňového Újezda, kterou vlastnil Vratislav z Mitrovic. Později zde vládli Běšinové z Běšin, z nichž jeden Václav Jindřich se zúčastnil vzpoury proti císaři Ferdinandovi II. Za tento čin byl souzen a odsouzen k zaplacení dosti značné pokuty a to 400 zlatých ve prospěch Jakubského kostela v Praze. Terešov mu však zůstal. Po něm přešel Terešov na Adama z Běšin, který se v letech 1656 - 1663 stal hejtmanem Plzeňského kraje.
V 18. století se majitelé Terešova často měnili, byli to : Václav Diviš Misseron z Lissonu na Krašově, Strojetičtí ze Strojetic na Lhotce, hrabě František Kinský, svobodný pán Jan Vražda z Kunvaldu, Václav Salzperk ( založil Solcperk - dnes osada Bílá skála ), rytmistr Jan Widesperk a Jan Pensch. Značného rozvoje dosáhl Terešov v 19.století, kdy se začal rozvíjet drobný průmysl. Byl zde založen pivovar, lihovar, továrna na hospodářské stroje, cihelna. Zároveň byla vybudována silnice spojující Terešov s Vejvanovem, později byla dobudována až do Radnic. Byla zde škola a poštovní úřad. Pro potřeby obce židovské zde byla postavena modlitebna, hřbitov a škola. Izraelská obec později zanikla.
Dalším majitelem obce, včetně pozemků byl Josef Lussner z Kamenické Šenavy. Koncem 19. a 20. století se majitelé velmi měnili, poslední majitel byla rodina Holečků , kterým byl majetek po roce 1948 znárodněn a stal se majetkem státu. Na zámečku v Terešově byl zřízen ústav pro mladistvé delikventy. Po roce 1989 byl veškerý majetek, který byl znárodněn, vrácen rodině Holečků.