Nadpis


Zpět

Lubná

První písemné zmínky o kostele jsou již z počátku 14. století. O obci, jejíž jméno se v průběhu staletí obměňovalo (Hlubna, Luben, Lubina, Lubno) jsou první zmínky v listině proboštství litoměřického z roku 1057. Další písemný doklad pochází z roku 1315, kdy rytíř Vilém Zajíc z Valdeka, nabyv Křivoklát, vysadil zde dvůr s právem zákupním podle práva Starého města pražského. Až na krátké výjimky patřila obec pod královské panství a prošla v průběhu staletí obdobími zkázy i rozkvětu. Během třicetileté války, roku 1632, nežil v obci žádný osadník.

Život se vrací do jejích domů později a zvolna. K výraznému rozvoji obce dochází v 19. století s objevem černého uhlí a o několik desítek let později i lupku a jeho postupným dobýváním. Prvním dolem byla šachta Sv. Rocha otevřená roku 1821. Následují pak další jámy jako: Benedikt, Hoffnung, Jacobi I. a II. a postupně další. Posledním otevřeným dolem byl důl 1. máj v roce 1952 a na budovaném dole Rako II., kde bylo započato s hloubením jámy v roce 1964 těžba již zahájena nebyla.

Uhlí i lupky byly dominantou průmyslového rozvoje obce. Svědčí o tom i výstavba rodinných domků, když v roce 1900 bylo v obci 99 domů, v současnosti jich je 251. Tento rozvoj v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let ovlivnila i výstavba nového závodu na obkladačky, Rako III. Provoz v něm byl zahájen v roce 1980. Do období po roce 1980 spadá i výstavba nové školy, kulturního zařízení, později i čistírna odpadních vod, kanalizace a plynovodu. Převážná část akcí byla prováděna svépomocí občanů. V obci je rovněž mateřská škola.

Popis obce z knihy Dějiny Rakovnicka od V. Kočky

Ves se 132 domy a 764 obyvateli.

Lubná byla prvotně dvorem, který náležel ke Křivoklátu (v listině probošství litoměřického z r. 1057 jmenované Lubno vztahuje se k zaniklé vsi Lubnu u Lubence [CDB I. č. 55, 384], nikoli k Lubné). Statečný Vilém Zajíc z Valdeka, nabyv r. 1315 Křivoklátska, vysadil dvůr právem zákupním dle práva Starého města pražského, které od svého založení řídilo se právem norimberským. Král Jan, přebývaje v listopadu téhož roku na Křivoklátě, vydal na vysazení list. Lány měly obsahovati po 72 stryších míry pražské, z každého lánu bude se platiti půl hřivny lehké (28 grošů), 5 strychů žita, 5 ječmene, 6 ovsa míry pražské a 10 kuřat. Počet lánu stanoven nebyl, ježto ves musila se teprve založiti po parcelaci dvora. Dědičným rychtážem byl ustanoven Januch, jemuž byly přikázány 2 lány svobodné, zahrada na 4 strychy, louka na 4 strychy a krčma svobodná. Z pokut soudních ponechá si Januch obvyklý třetí díl (AMV, nová man. P 36/5. Tamže P 106/82 opis z r. 1612 jest omylem založen pod heslo Lubenec. Regesta IV. c 2128).

Teprve po založení vsi bylo osadníkům přiznáno 16 lánů, které obdělávalo 13 osedlých.

Petr Holý z Chrástu na Petrovicích měl v letech 1532-1535 v zástavě panství křivoklítské a s ním i Lubnou. Jindřich Lhota na Senci r. 1533 pohnal Holého, že rychtář lubenský Míka s osadníky zajal na svobodné silnici poddaného Pavla ze Sence a vydati ho nechce (Reg. komorního soudu 643 G 19; 751 C 8, 859 N 4).

Roku 1556 stěžovali si Lubenští, že hejtman od nich bere nebývalou míru ospů. Česká komora nařídila křivoklátskému hejtmanovi, aby lidem z Hlubna nic nového neukládal a zanechal je při starých platech (AMV kopiář 53 fol 208). Hejtman Mecerod ohradil se, že lubenští měli spravedlivou míru cejchovanou, ale ji sbořili a půl desky vyloupili, tím vždy na 12 strychů míry spravedlivé schází strych. Na celém panství není neposlušnějších lidí nad Lubenské. Když arcikníže bývá na honech, hejtman nemůže jich na lov vypraviti. Nato česká komora nařídila hejtmanovi, aby je ztrestal (ANM sig. F 96).

Roku 1587 žalovali Lubenští, že sousedé z Rakovníka vložili se v jejich dědiny a při chobotě hořejšího rybníka Krčilovského dali dělati plot. Od hejtmana vyslaná komise, ohledavši hranice, dala vysaditi 34 mezníky dle starého toku vody na obecní dědině Lubnici (AZ č. 3 fol 122).

Za války třicetileté poddaní se rozutekli. V říjnu r. 1620 prošla tudy armáda stavů českých i císařská. Obě střetly se u Rakovníka. Roku 1633 hlásil křivoklátský hejtman, že v Lubné není žádných osedlých. Roku 1635 leželo tu 8 kompagnií pluku Donaviusa, 1647 prošel tudy generální štáb Petra Holzapfla a r. 1648 švédský generál Königsmark (AMV, nová man. K 68/3). Ti dokončili dílo zkázy.

Roku 1651 bylo v Lubné 12 domů obydlených a 4 pusté; katolíků bylo 36 a 3 nekatolíci.

1. Rychta svobodná a výsadní, k ní krčma svobodná. Na rychtě r. 1382 zasedí Oldřich, 1520 rychtář Jílek koupil půl Vlčí hory, 1524 rychtářka Kateřina, 1528 syn Jan Jílkovic, jinak Luskáč, prodal rychtu Mikuláši Mikšovi z Lišan, 1533 Mikuláš, jinak Míka, 1544 syn Vondra.

Roku 1569 po smrti rychtáře Vondry prodána rychta s 2 lány Zikmundu Engelthalerovi, jinak Severínovi za 525 kop. Jan a Severín, synové Zikmundovi, se porovnali r. 1571. Rychtu vzal Jan, r. 1579 Matouš Kotrbatý, k vdově Dorotě r. 1584 přiženil se Vondra Kerhart z Čisté. Vložil do živnosti 50 kop, zlepšil ji, stavěl 4 komory, mashaus, 4 chléby, stodolu a kolnu. Pro nepořádek r. 1590 se ženou se povadil, ona žalovala a hejtman Vondru pokutoval, pak zavřel a posléze mu nařídil, aby rychtu prodal a vystěhoval se. Peníze za rychtu připadnou vrchnosti. Sousedé z Lubné žalovali na Vondru, že nedávno byl ve rvačce zsekán a ochromen, vdově po zemřelém Noskovi vzal 38 kop, sirotkům po Engelthalerovi nic neplatí. Za pokutu musil voziti vápno z Prahy do Krušovic. Jeho manžela Dorota je ožralá, proto srovnati nemohou. Diviš z Čisté, bratr Doroty, žaloval na Vondru, že jeho sestru nekřesťansky zbil, ani hnouti se nemůže a k ústům co podati, proto ji musí krmiti jako dítě. Dorota žalovala, že Vondra se drží jiných ženštin, je denně ožralý, v Rakovníce prodal 11 strychů pšenice, peníze se svými tovaryši propil, hrál a kvasil. Přišed domů, s kordem na ženu se hnal, spletl dva prostraňky, ji pral jako hovado, ruku jí přerazil, k ústům nemůže podati a lazebník z Rakovníka ji hojí (tamže st. man. K 158/9).

Rychta byla prodána Martinu Machkovi za 1185 kop. Jeden lán zvlášť koupil Josef Bržínský v Panoším Újezdě. Vavřinec, syn po Engelthalerovi, byl r. 1619 zavražděn v Praze. Jeho podíl 210 kop spadl na vrchnost jako odúmrť. Martin Machek umřel r. 1622. S vdovou Mandalenou hospodařil syn Jakub. Od obce užíval 9 strychů polí, za které musil býka, berana, kozla a kance chovati (při slově býka poznamenal rychtář "s odpuštěním". Místo kance napsal k...).

Roku 1635 Jakub prodal rychtu Matěji petrovi, jinak Kremrovi, za 625 kop. Pro velikou poustku bylo mu sleveno 100 kop. Martin Kejla z Litoměřic, přiženil se r. 1654 k dceři Rozině, ale Petr zastával úřad ještě r. 1657. Má 75 strychů polí a 80 provazců lesa. 1688 syn Jan Kejla, 1727 syn Martin, 1759 syn František.

Dva kmetcí dvorce držel Jan Portnar z Kugelhofu, který s manželkou Dorotou Miřkovskou z Tropčic vyženiv 200 kop, obvěnil ji na obou dvorech 500 kopami (před r. 1560; registra komorního soudu 658 L 15). Jeho syn Petr, purkrabí na Křivoklátě, stěhoval si r. 1580, že vyhořel; z jednoho dvoru prve nic se neplatilo, teprve předešlý držitel Jirásek uvolil se platiti proto, aby kněze nehostil, když jednou v roce slouží mši. Petr kněze chová, k tomu platí osep 16 strychů ječmene i ovsa a 5 slepic. Prosil českou komoru, aby tento plat byl šrktnut (AMV, st. man P 90/5).

Petr, přijav r. 1589 místo hejtmana kláštera v Teplé, prodal oba dvory Fridrichovi Mašťovskému z Kolovrat na Senci. poněvadž Petr zůstal dlužen 80 strychů ospů, hejtman trh zpáčil; nařídil Petrovi, aby ospy odvedl a pak aby dvory osadil lidmi robotnými (tamže P 90/74).

2. Jeden dvůr r. 1596 koupil od Petra Chrisotom Miler, jinak Popelář, za 550 kop. 1615 Moc (Matouš) Bretšnajdr, 1650 pustina.

3. Druhý dvůr od Portnara koupil Jiří Gremer za 200 kop, 1613 David Haid, 1650 pustina.

4. Tůma Kraus, 1623 od vojáků vyloupen, 1650 Jan Lauterpach, pustina.

5. Václav Špidra, 1651 syn Václav.

6. Hanuš Eisenkolb, 1636 Jan Baloun, 1642 pustinu koupil Jakub Knor, mlynář z Rudy, 1650 syn Jan.

7. Poustka Martina Machka, rychtáře, 1610 Martin prodal Pavlu Řezáči, 1635 Jakub Machek, 1659 zběhl.

8. Jakub Vlček, 1599 prodal Jirovi Knorovi, 1604 Diviš Vartecký, 1645 pustina Jiry Venouše, 1650 Jakub Brož.

9. Pavel Hejtmánek, 1611 chalupu pustou a odběžnou koupil Jiří Bernart, 1629 Jan Rocar, jinak Pískač, 1638 poustka Pavla Pátka.

10. Václav Kraus, 1623 pustina, 1656 Matěj Hubatka.

11. Jan Flesar koupil za 666 kop, 1653 syn Jan, stavení není.

12. Jan Helebrant 1600 postavil chalupu na obci, 1615 Faltýn Hudec, 1635 Jiří Venouš, 1642 Vavřinec Kraus.

13. Chalupa Motlovská, 1621 Adam Romer, 1650 pustina Jana Bremera (Gremera).

14. Jira Merc, chalupa, 1622 Jan Brož, 1651 pustina Jana Hubatky.

15. Vávra Nosek, 1631 pustina Matěje Hrubeše, 1652 nově osadil.

16. Anton Don, jinak Pobuda, 1625 Martin Vlček, 1645 pustina Jakuba Milera.

17. Jira Bremer, 1621 Matěj Petr, spáleniště. 1643 koupil rakovnický měšťan Jan Hartar, něco opravil, ale armáda Holzapflova (1647) a Königsmarkova (1648) zase spálily a dobytek pobraly. Roku 1653 prosil Hartar, aby od roboty byl osvobozen, an za války mnohá poselství konal. Kostel je chudý, od mnoha let služby se tu nekonají, chce vždy o sv. Jiří dáti mši sloužiti a kněze platiti (tamže P 90/125; nová man. K 68/3).

18. Od Noska koupil Tůma Petr, 1623 Mikuláš Helvich, 1650 Jan Bretšnajdr.

Na konci připsáno: Lesů obecních mají 1 léč na 30 tenat. Někteří mají pod věrtel chrastiny, které z jejich polí vyrostly. Handlují v dříví a s tyčkami, které do Žatce a Loun vozí (Křivoklát 1519, AZ 12).

Roku 1654 stěžovali si osadníci, že staré dávky nemohou platiti. Od mnoha let je 405 strychů dědin zarostlých, osívají toliko 210 strychů. Prve robotovali 2 dny v létě a 2 na podzim; nyní musí konati vše, co se jim poručí. prosí, aby jim ospy byly změněny na plat peněžitý.

Dle robotního patentu z r. 1778 robotovalo 9 sedláků s koňmi po 3 dnech v týdnu, k tomu v létě po 3 dnech ručně, 5 chalupníků po 3 dnech ručně a 3 domkáři po 13 dnech v roce.

Jména poloh: Černý potok, Bor, Doubravy, Jezero, Kopanina, Krčilovský rybník (také kolonie Krčelák mají jméno po rakovnické rodině Krčilů v městě již v XVI. století usedlé), Lubnice, Močidla, Půllány, v Pytlíku, Rychtářka, Senecká hora, Skalka, Vlčí jáma, na Vyhnaném, Žďáry.

V Lubné žil již v polovici XVI. století rod Nosků, z nichž pocházel Václav Nosek, dlouholetý písař důchodní na Křivoklátě. Za manželku měl Zuzanu, dceru důchodního písaře Jana Žlutického. Ač byl nízkého urození, psal se Lubenský a od r. 1608 (jsa již stár 87 roků) užíval přídomku z Felsberku (komorní soud 783 fol. 588. Schimon, Der Adel 112). Listu erbovního neměl. Roku 1609 zakoupil se ve Strašecím.

Rakovnický profesor Jan Kušta r. 1890 objevil v Lubné sídliště diluviálního člověka. Tím jméno obce proniklo mezi geology celého světa.

Kostěl zasvěcený na jméno sv. Jiří

stál již v polovici XIV. století; možné však jest, že byl zbytkem r. 1315 parcelovaného dvora. Farním nikdy nebyl, proto v registrech desátků papežských z let 1352-1405 a v jknize visitační z r. 1382 není uveden.

Vladyka František z Příčiny se synem Jindřichem r. 1357 dosadil sem klerika Jana, scholastika boleslavského, který tu působil do r. 1359 (Libri conf. I. 10. Monumenta vaticana II. 403. Klerik Jan psal se vždy z Lubné, r. 1395 nabyl kanonikatu v Olomouci, poté tratí se docela [libri conf. I/1, 141, 190; I/2, 95; V 73, 235]. Proto zdá se, že byl synem někdy rychtáře Janucha).

Neobvyklý řád tento, aby páni na cizím panství podávali kněze (Lubná náležela ke Křivoklátu), dá se snadno vysvětliti tím, že v chudé vsi Příčině (sídle Františkově) kostela nebylo. Poté slušela Lubná k faře ve Hvozdě. Farář hvozdský Albert, řečený Gregora, r. 1384 pronajal obročí lubenské střídníku Velislavovi z Frimburka za roční nájem 30 strychů žita a 10 strychů ovsa (Acta judicatia II. 289).

Za války husitské byl kostel zpustošen. Jeden zvon byl opatřen nákladem obce r. 1583; z téže doby pochází soška Madony. Tu byla oprava kostela dokončena, ale bohoslužby konaly v něm již r. 1560 (viz dvůr Portnarův).

V popise z r. 1651 čte se, že k záduší sv. Jiří náleží 21 kráva železná, platí se z nich po 15 groších; z dědin zádušních, když se osívají, vychází plat 3 kopy 13 gr., z luk 24 groše (pod Seneckou horou a pod Skalkou), ze 3 chalup zádušních jde plat 3 kopy 4 gr. Dluhů zadržených mezi lidem je 594 kop. K záduší nenáleží žádná ves. Děkan rakovnický přisluhuje tu jednou v roce, platí se mi za mši 1 kopa míšeňských, za sýry letníky po 3 krejcarech z každé krávy (AMV, R 109/45).

Ve zprávě děkana z r. 1674 praví se, že kostel je dobře stavěn, věž zvlášť s 1 zvonem, na vížce zvonek. Děkanovi platí za mši 1 fl. 30 krejcarů, za oběd 1 fl. 10 kr., za letníky po 3 kr. z krávy, za koledu dá každý sedlák 3 kr., velikonočních vajec vespolek 30, o posvícení 12 koláčů (Křivoklát R 76/965).

V letech 1676-1677 přisluhoval při zdejším kostele rakovnický karmelitán páter Vojtěch (tamže R 96/311). poté byla Lubná přidělena pod správu faráře v Panoším Újezdě; od r. 1844 obstarává církevní úkony kněz deficient.

Valdštejn dal r. 1696 postaviti sakristii, 1703 síň, 1709 zeď kolem kostela, 1712 věž a r. 1733 velmi sešlý chrám byl přestavěn a rozšířen nákladem 2948 fl. (AMV, st. man. F 9/16).