Nadpis


Zpět

Domy a jejich obyvatelé od 16. do 19. století - Stochov, Honice, Čelechovice

Z knihy Stochov - rodiště sv. Václava, vydané městem Stochov v roce 2004.

Ač se tyto obce nevztahují k mé rodině (pokud nepočítám posledních 30 let, kdy má teta a strýc obývají jeden dům v Čelechovicích), rozhodla jsem se umístit k sobě na web opis jedné kapitoly z výše zmíněné knihy - protože člověk nikdy neví, komu to pomůže. Sama jsem zde našla příjmení, které ve svém rodokmenu mám, a to ne až tak daleko od těchto obcí (jde o příjmení Somol a obec Krupou na Rakovnicku). Myslím, že by tato kapitola mohla být některým badatelům užitečná.

I. Stochov

Chalupa čp. 1
Chalupu postavil kolem roku 1785 Antonín Vlach. Roku 1842 ji držela vdova Terezie Vlachová, která ji postoupila r. 1853 Václavu a Barboře Tesaříkovým. Potom ji držela Kateřina Pokorná, roku 1859 Václav Dundr a r. 1862 ji získali manželé František a Marie Vlasákovi

Obecní chalupa čp. 2
Jednalo se o obecní pastoušku.

Chalupnický grunt čp. 3
Grunt koupil roku 1590 Jan Škarda od svého tchána Václava Pešáka za 150 kop grošů a držel ho až do roku 1613. Potom o osudech gruntu chybí zprávy. Teprve roku 1682 se pustého a rozbořeného statku ujal Jan Roubal. Po Roubalově smrti držela statek vdova Dorota. Dorota Roubalová prodala roku 1718 grunt synovi Tomáši za 160 kop grošů. Příslušenstvím byli dva koně, vůz, pluh, brány, 2 krávy, 2 jalovice a 3 svině. Po Tomášovi přešel r. 1748 na Tomáše Frolíka a roku 1777 na jeho syna Františka Frolíka. František odprodal r. 1790 Janu Růžičkovi kus místa na postavení chaloupky (čp. 23). Na přelomu 18. a 19. století seděl na statku Jiří Frolík. Následoval jeho syn Jan Frolík (od roku 1837) a po něm Jan a Antonie Frolíkovi.

Chalupnický grunt čp. 4
Matěj Hluchý koupil tento grunt roku 1590 od Jakuba Kubátského za 34 kop, r. 1597 držel statek Hons Limon, r. 1597 Jíra Koula, r. 1601 Hans Braun, r. 1604 Jan Tkadlec, r. 1608 Melichar Šindelář a r. 1612 Michal Koula. Od Michala koupil usedlost r. 1624 Bartoň Žibřid. Za války byla chalupa zničena. Roku 1675 získal zbořeniště Petr, syn Bartoně Žibřida. Vdova Dorota Žibřidová prodala "místo pusté a spálené" Jiřímu Roubalovi, protože nechtěla sama stavět. Po Roubalově smrti byla zde vdova Mařena, která roku 1701 postoupila usedlost za 15 kop svému synovi Jiřímu Roubalovi. Po Jiřím přešel r. 1737 na syna Jiřího, pak r. 1765 na Jiřího syna Josefa a r. 1794 na Josefova syna Františka. Roku 1822 získal statek Františkův syn Václav. Od roku 1858 patřil grunt Josefu a Marii Roubalovým.

Chalupnický grunt čp. 5
Roku 1590 patřila chalupa Ondřeji Švecovi, r. 1592 Janu Brychtovi a r. 1594 Matěji Dlouhému. Matěj Dlouhej zvaný Kautník prodal grunt r. 1615 Václavu Kautníkovi. Roku 1676 postoupila Mariána, dcera zemřelého Václava Ryby, zetě zemřelého Václava Kautníka, místo Jakubu Motejlovi. V letech 1677-1686 zde byl Jiří Šimák, pak Václav Šimák a r. 1694 získal usedlost Jan Teplej. R. 1710 koupil chalupu za 50 kop Vojtěch Žejdlík. Vojtěch vyměnil svoji chalupu s Jiřím Albrechtem. Roku 1749 získal usedlost za 40 kop Jiřího syn František Albrecht. Františkův syn Václav r. 1773 "ujal živnost zpustlou a velmi zadluženou po zemřelém otci". Od roku 1811 patřil grunt Josefu a Veronice Frolíkovým. Po nich ji převzal Antonín Frolík, r. 1831 Antonínův bratr Václav a r. 1864 Anna, vdova po Václavu Frolíkovi.

Chalupnický grunt čp. 6
Na gruntu hospodařil od r. 1585 Šebestián Šebek, r. 1591 Jíra Kuthan a v letech 1594-1615 Jakub Mužík. Jakubův syn Duchek převzal statek r. 1615 a r. 1622 ho prodal Michalu Uhlířovi. Za třicetileté války zpustl a teprve r. 1682 získal statek Pavel Šanovec. Na konci 17. století se majitelé rychle střídali. V letech 1687-1689 Jiřík Červenka, 1690-1697 Matouš Kolář, 1701-1706 Václav Albrecht a v letech 1706-1738 Jiří Kindl. Od posledního získal grunt jeho zeť Jan Šalenej, který ho r. 1748 postoupil Matěji Tlustému za 72 kop. Po Matěji přešel r. 1788 na jeho syna Jana a r. 1832 na Janova syna Františka. Roku 1857 ho získali manželé Antonín a Josefa Tlustí, kteří grunt r. 1868 prodali Antonínu a Josefě Svítkovým. Od roku 1879 patřil statek Josefu a Marii Stehlíkovým.

Chalupnický grunt čp. 7
Do roku 1587 držel grunt Vít Radoch. Ten ho postoupil synu Tomášovi. Jelikož Tomášův syn Jan zemřel, získal r. 1626 statek Martin Tkadlec. Za války zpustl. Martin Černej "ujal grunt po někdy Martinovi Tkadlci s půl lánem polí a jednou loučkou" roku 1679 za 30 kop grošů. Postoupl ho r. 1687 Jakubu Mandelkovi a poté, co Jakub zběhl, získal usedlost r. 1701 Martin Lymand. Když už Martin nebyl schopen dále hospodařit, prodal statek Václavu Roubalovi jinak Škardovi za 100 kop- Po celé 18. století patřil grunt rodu Roubalů, a to třem Martinům. Od posledního Martina Roubala získali r. 1819 usedlost manželé Martina Marie Polánečtí. Od roku 1821 zde hospodařil Václav Kroupa, pak jeho syn Josef a r. 1864 manželé Václav a Anna Kroupovi.

Chalupa čp. 8
Chaloupku postavil na pozemku náležejícímu k usedlosti čp. 9 Jan Růžička pro svého syna Josefa. Roku 1785 ji koupil Martin Šíp. Rodině Šípových patřila chalupa až do r. 1824, kdy ji koupili manželé Jan a Barbora Zárubovi, kteří ji ale hned prodali Josefu a Kateřině Kutnerovým. Roku 1836 patřila Janu Růžičkovi, r. 1855 Antonínu Jermanovi, r. 1858 Josefu Baborovskému a r. 1874 Antonínu a Marii Krímovým.

Chalupnický grunt čp. 9
Chalupa patřila před r. 1592 Adamu Tvrzkému, potom Václavu Fenclovi, roku 1595 ji za 100 kop grošů koupil Melichar Luža, r. 1606 Jíra Koula a r. 1609 Kryštof Koula (do roku 1613). Roku 1614 koupil usedlost Martin Koula. Potom zde hospodařil Matěj Řezáč (do r. 1633). Za války zpustla. Roku 1674 získal místo Matějův syn Vavřinec a postavil novou chalupu, kterou však již r. 1686 postoupil Janu Růžičkovi. Jan Růžička si zřídil kovárnu. Roku 1732 koupil chalupu od svého otce Martin Růžička za 85 kop grošů. Příslušenství tvořil: "vůz, pluh a brány, však ale žádného potažního dobytka, kovářské nádobí všechno velké i malé". Martin odevzdal r. 1749 chalupu synovi Janovi Růžičkovi, ten zase r. 1787 synu Františkovi a ten opět synu Františkovi (r. 1826). po Růžičkových zde hospodařil Josef Valenta, původně mlynář v Libušíně, r. 1838 jeho syn František Valenta, r. 1841 Josef a Ludmila Novákovi a po nich Frolíkové.

Chalupnický grunt čp. 10
Chalupa patřila původně Havlu Hybšovi, od kterého ji r. 1587 koupil Jan Sejkora za 65 kop grošů. Jan Sejkora ji r. 1594 postoupil Pavlu Zahradníkovi, ten r. 1595 Honsi Braunovi, Braun r. 1605 Martinu Winklerovi a Winkler r. 1610 Vilému Kochovi. Po smrti vdovy Justiny Kochové získal grunt syn Matěj Zámečník. Po něm zde hospodařil Václav Čáslavský a od r. 1631 Jan Kausalík. Za války grunt zpustl. Roku 1669 koupil pustý grunt od Jana Kausalíka, smečenského pekaře, Jiřík Kus. Ke konci století se držitelé chalupy střídali: 1675 Jakub Kubeš - zběhl, 1687 Kryštof Frolík, 1689 Vít Frolík. Až roku 1693 koupil prázdnou chalupu Václav Roubal a vyměnil ji s Václavem Koulou. Roku 1727 si na 3 roky pronajal chalupu Jiří Žejdlík. Potom tady byli opět Koulové (1737 Matěj, 1785 Jiří, 1816 Jiří, 1841 Antonín, 1871 Václav a Marie Koulovi). Později patřil grunt Slavíkům. Podle tradice zde koncem 18. století sídlila první stochovská škola.

Chalupnický grunt čp. 11
Nejprve zde působil Václav Krčmář, Jíra Tauffek a r. 1859 Jíra Krčmář. Roku 1593 patřila chalupa Brejchovi Krčmáři, r. 1596 Jiříkovi Krčmáři, r. 1609 Janu Tkadleci a r. 1626 ji po smrti otce zdědil Matěj Tkadlec. Za války zpustla. Po skončení války Petr Žibřid jinak Šmíd "ujal tu chalupu od Havla pozůstalého syna po neb. Matějovi Tkalci, poněvadž dva bratři jeho zhynuli". Pak získal usedlost Petrův syn Václav a r. 1679 koupil chalupu s půl lánem rolí a 1 loučkou za 35 kop grošů Jiřík Žejdlík. Vdova po Jiříkovi postoupila r. 1717 chalupu svému synovi také Jiřímu. Po něm tady byl jeho syn František, který byl také rychtářem ve Stochově. Roku 1783 předal chalupu svému zeti Josefu Koulovi. Josef Koula postoupil usedlost r. 1819 synovi Martinovi a ten r. 1848 svému synovi Václavovi.

Chalupa čp. 12
Pavel z Nepomyšlě držel chalupu v devadesátých letech 16. století. Roku 1597 ji koupil za 22 kop grošů Jakub Dlouhej. Za války chalupa zpustla a až r. 1670 ji jako pustou koupil Pavel Haur. Roku 1676 zde hospodařil Jan Koula, ale r. 1680 zemřel a chalupa opět zpustla. R. 1681 ji obnovil Jáchym Hlavsa a obratem ji prodal Martinu Lymannovi za 25 kop grošů. Roku 1703 držel chalupu Jiřík Albrecht, r. 1714 Vojtěch Žejdlík a r. 1725 Bartoloměj Žejdlík. Bartoloměj postoupl r. 1749 chalupu svému zeti Josefu barochovi a ten zase r. 1788 svému synovi Janu Barochovi. V první polovině 19. století patřila manželům Janovi a Veronice Barochovým a Josefu a Anně Barochovým. Roku 1859 byl na pozemku postaven domek čp. 38 Josefa Valenty.

Chalupnický grunt čp. 13
Tento grunt prodal r. 1596 Jiřík Kunát za 210 kop grošů Pavlu Šprkovi, ten roku 1602 Doušovi Duchkovi a ten r. 1606 Jiříkovi Krčmářovi. Roku 1608 koupil usedlost za 200 kop Jiřík Koula. Za války grunt zpustl a před rokem 1663 byl na náklady vrchnosti znovu postaven. Koupil ho za 80 kop Jiřík Reichl. Dále na něm hospodařili Václav Šebesta (od r. 1664), Jiřík Kus (1667), Jiřík Roubal (od r. 1667), Jiřík Bulvan (od r. 1679), Václav Bulvan (od r. 1695) a pan Jan Matěj Nespěšný (od r. 1701). Od Nespěšného koupil grunt pan Theobald Sedlecký. Od něho koupil usedlost za 1.000 zlatých další svobodný člověk pan Kryštof Jändl "toho času hofmistr andělského štiftu". Jändl prodal grunt r. 1740 za 900 zlatých Martinu Koulovi. Potom tady hospodařil Martinův syn Antonín Koula. Jeho bratr Josef se přiženil na čp. 11. Koulům patřil grunt po celé 19. století, 1819 Antonín a Anna Koulovi, 1832 Václav a Marie Koulovi a r. 1865 Antonín a Marie Koulovi. Jan Kousal z čp. 13 byl starostou Stochova.

Chalupnický grunt čp. 14 s krčmou
Na čp. 14 byla již od 16. století krčma. Do roku 1584 patřila Jírovi Řezáčovi, který ji prodal za 128 kop Šimonu Červenkovi. Roku 1623 získal grunt po Josefovi Červenkovi řezník Šimon Kostka. Roku 1627 hospodařil na usedlosti Linhart Kelmer, r. 1628 Urban Kretč a r. 1630 Jan Koula. Ve třicátých letech je uváděna jako pustá. Roku 1659 ji vrchnost znovu postavila a prodala Petru Červenkovi, synu zemřelého Josefa Červenky. Po něm držel grunt r. 1664 Jiřík Kindl, r. 1678 Matěj Růžička, r. 1683 vdova Barbora Růžičková, r. 1693 Jan Spania a r. 1698 Jiřík Dundr. Od Dundra koupil r. 1701 grunt s půl lánem rolí a krčmou pan Jan Jiří Jakeš, svobodný člověk. Hned po roce prodal Jakeš usedlost dalšímu svobodníkovi Janu Godtfriedovi Těžkému. Alžběta, vdova po Těžkém, prodala r. 1714 usedlost s krčmou opět svobodníkovi Zachariáši Fišerovi za 406 zlatých. Pak zde hospodařil jeho syn Václav od r. 1749) a potom syn předchozího opět Václav (od r. 1787). Roku 1810 získal grunt Václavův zeť František Tůma a r. 1817 Františkův syn František Tůma. František Tůma ml. vyměnil grunt s Janem Urbánkem za jeho mlýn v Žilině. Potom se majitelé rychle střídali, až r. 1849 koupil grunt Josef Breník z Lán, který ho r. 1869 postoupil svému synovi Josefovi.

Chalupnický grunt čp. 15
Chalupu postavil r. 1777 Jiří Poch na pozemku původně patřícímu k čp. 3. Roku 1816 ji koupil Martin Kříž, r. 1819 Martina Barbora Růžičkovi, r. 1838 Josef a Anna Petrle a r. 1846 Václav a Marie Koulovi z čp. 13. Manželé Koulovi usedlost rozdělili na tři části (domky čp. 34, 35 a 36). Původní čp. 15 bylo přeneseno na Koulou nově vystavěný hostinec Slovanka. Hostinec sloužil formanům, kteří přepravovali náklady z a do Prahy. U hostince byly kolny pro formanské vozy, stáje a hospodářské budovy. V 2. polovině 19. století získali hostinec Jůnové. Později bylo v okolí hostince postaveno několik domků.

Chalupa čp. 16
Chalupu postavil Václav Baroch a r. 1826 ji postoupil svému synovi také Václavovi. Roku 1831 ji získal Martin Jerman a r. 1873 manželé Antonín a Marie Roubalovi.

Dům čp. 17 - lokálie, později fara
Nová budova lokálie, pozdější fary, byla postavena roku 1787. V letech 1913/1914 k ní bylo přistavěno patro. Za lokalisty Černohorského byla zahrada za farou zvětšena o kamenný lom.

Chalupa čp. 18
Chalupa byla postavena někdy koncem 18. století Matějem Morávkem. Pak zde hospodařil Tomáš Šíp. Vdova Marie Šípová postoupila chalupu r. 1829 Janu a Anně Vostálkovým a ti r. 1859 Karlovi a Ludmile Mlsovým.

Chalupy čp. 19, 20, 21, 22 a 23
Tyto chalupy byly postaveny na počátku 19. století.

Chalupa čp. 24 - původně škola
Byla postavena již na konci 18. století obcí stochovskou a honickou a později upravována. Při licitaci r. 1835 ji od obcí Stochov, Honice a Čelechovice koupila Dorota Růžičková za 122 zl. Roku 18449 ji získala Marie Křečková z Rudy a r. 1855 manželé Ferdinand a Marie Palzerovi.

Chalupy čp. 25, 26, 27
Byly postaveny v první polovině 19. století.

Chaloupka čp. 28
Chaloupku postavil r. 1749 Jiří Svědínek na obecním pozemku. Roku 1773 ji držela Kateřina Kasnarová. Kateřina se vdala za Vojtěcha Jetela a chalupu mu odkázala.

Dvůr čp. 29
Roku 1829 postoupil smečenský děkan pozemky, které patřily ke stochovskému kostelu, hraběti Martinicovi za roční poplatek. Nový majitel postavil uprostřed nich nový vrchnostenský dvůr. Později držel dvůr Richter, který ho prodal učiteli Jermanovi a ten roku 1914 otci Josefa Pospíšila.

Dům čp. 30 - škola
Nová jednotřídní škola byla postavena v letech 1835-1836 na náklady náboženského fondu. Roku 1852 byla rozšířena na dvojtřídní.

Chalupy čp. 31, 32, 34, 35, 36 a 38
Tyto chalupy byly postavené v průběhu 19. století.

Kovárna čp. 37
Kovárna na Slovance byla postavena ve 2. polovině 19. století.

Do roku 1865 byly postaveny ještě domy čp. 39, 40 a 41, do roku 1895 domy čp. 42-49, do roku 1910 domy čp. 50-56, do roku 1920 domy čp. 57-63, do roku 1930 domy čp. 64-88, do roku 1939 domy čp. 89-114 a do roku 1940 domy čp. 115-117. Do současnosti (2000) vzrostl počet domů ve Stochově, Honicích a Čelechovicích na 726.

II. Honice

Selský grunt čp. 1
Původně patřil tento grunt Beneši Bendovi, který ho r. 1590 postoupil za 130 kop grošů Matěji Bendovi. Roku 1650 byl pustý a spálený. O sedm let později ho získal Matěj Zelenka. Zelenka prodal r. 1665 statek Petru Žibřidovi a ten r. 1680 Vavřinci Žibřidovi. Od Žibřida koupil r. 1702 grunt s 1 lánem rolí a loukou Jan Jerman. Ten odstoupil usedlost roku 1743 svému synovi Martinovi za 120 kop. Roku 1756 získal grunt Jiří Novák a roku 1776 Josef, syn Martina Jermana. Od roku 1807 na něm hospodařil jeho syn Václav Jerman, potom Václavův syn Václav Jerman ml. a od r. 1872 Matěj a Kateřina Malcovi. Později se sem přiženil Antonín Stádník.

Selský grunt čp. 2
Grunt patřil až do roku 1613 Janu Kautskému: "Léta 91 Jan Kaustkej podle smlouvy, kteráž na rathauze Muncifajským zapsána jest, že má za ten mord kterýž nad Dubskejm z Družce...". Roku 1628 se na grunt přiženil Václav, syn Koulův, který si vzal Dorotu, vdovu po Janovi. Roku 1680 zde hospodařil Václavův syn Václav Koula. Roku 1714 prodal Václav Koula "pro sešlost věku" grunt svému synovi Jiříkovu Koulovi za 170 kop. Příslušenství "2 vozy, 2 pluhy, dvoje brány, 4 koně, 1 vůl tažný, 2 krávy, 1 svině...". Jiřík Koula postoupil usedlost r. 1759 synovi Antonínovi za 295 kop a ten r. 1797 zase synovi Josefovi za 644 zlatých. Roku 1797 byl statek rozdělen na dva (čp. 2 a 32). Od roku 1837 byl na čp. 2 Antonín Koula s manželkou Marií rozenou Durasovou, později Antonínův synovec Jan Koula a od r. 1917 Karel Koula.

Selský grunt čp. 3
Na gruntu hospodařil do roku 1594 Beneš Benda. Potom zde byl až do r. 1613 jeho syn Jiřík Benda. Roku 1650 byl grunt pustý a spálený. Vrchnost nechala statek nově postavit a r. 1668 ho prodala za 180 kop grošů Tomáši Frolíkovi. Tomáš se oženil s Ludmilou, dcerou Jana Bendy. Roku 1693 získal statek Tomášův syn Vít a r. 1728 Vítův syn Jiří Frolík. V roce 1767 postavila na pozemcích statku vdova po Jiřím Frolíkovi chaloupku a darovala ji synovi Josefovi, šafáři malíkovskému. Po Jiřím Frolíkovi zdědil r. 1768 grunt jeho syn Václav Frolík, který ho r. 1811 postoupil svému synovi Josefu Frolíkovi. Roku 1931 držel statek František Frolík, r. 1849 jeho syn Josef Frolík, potom Antonín Frolík a Blahoslav Frolík.

Selský grunt čp. 4
Prvním známým držitelem byl r. 1577 Duchek Kuchynka. Roku 1617 patřil grunt jeho zeti Janu Koulovi. Na počátku padesátých let je v pramenech uváděn jako pustý. V roce 1665 ho získal Jan Kuchynka, syn Duchka Kuchynky za 70 kop grošů. Roku 1670 na něm hospodařil Janův zeť Jáchym Hlavsa, r. 1692 Jan Heroun a r. 1718 Janův syn Josef Heroun. Potom zde byli až do poloviny 19. století Herounové (1753 Václav, 1795 Jiří a 1812 Václav). Od Václava Herouna koupil statek r. 1858 Martin Stádník. Později patřil Minaříkům a Koubům.

Chalupnický grunt čp. 5
Grunt patřil Havlovi Zemanovi, který ho r. 1600 předal Mikuláši Zemanovi. Pak patřil Honsi Braunovi, v letech 1609-1613 Kryštofu Kindlovi. Ke vdově po Kryštofu Kindlovi se r. 1633 přiženil Jan Dundrův. Za války grunt zpustl a vrchnost ho dala znovu postavit. Koupil ho r. 1666 Adam Kroupa a r. 1693 Adamův syn Jiřík. Následovali r. 1738 Tomáš Kroupa, r. 1785 Martin Kroupa, r. 1808 Václav Kroupa, r. 1845 Josef a Johana Kroupovi a r. 1876 Václav a Anna Kroupovi. Václav Kroupa byl r. 1886 zabit bleskem. Později zde hospodařil Josef Řezáč a po něm Bohumil Novák z čp. 24

Chalupnický grunt čp. 6
Tento třičtvrtělánový statek patřil postupně Jírovi Močkařovi (1591-1595), Jírovi Jelínkovi (1596) a Jakubu Střelečkovi (1597-1613). Roku 1615 koupil grunt Jakubův syn Matěj. V roce 1650 je uváděn jako pustý. Smečenský šafář prodal r. 1660 grunt za 80 kop grošů Ondřeji Zelenkovi. Po Ondřejově smrti zdědil r. 1705 usedlost jeho syn Jan Zelenka. Roku 1729 koupil grunt Janův syn František za 105 kop. Potom zde hospodařil Františkův syn František, od roku 1809 Václav Zelenka a od roku 1854 postupně Jan Zelenka, František, Antonín a Antonín Zelenka.

Chalupnický grunt čp. 7
Jan Kausalík koupil usedlost roku 1610 od předchozího držitele Pavla Krejčího za 122 kop grošů. Roku 1650 patřil statek Kašparu Párkovi, r. 1690 Pavlu Dundrovi a potom Janu Španielovi. Václav Dlouhý koupil roku 1712 dvě chalupy od Jana Španiela, svého tchána- Jan Španiel vymínil sobě byt v horní chalupě se sadem. Vdova po Václavovi postoupila jednu chalupu svému synovi Františku Dlouhému a ten r. 1765 svému synovi Josefu Dlouhému. Roku 1773 vyměnil František Frolík s Dlouhým svou chalupu v Rynholci. Roku 1797 patřil statek Vojtěchu Frolíkovi. Od roku 1814 na usedlosti hospodařil František Frolík a od r. 1873 Josef Frolík. Potom patřil rodině Burgrově.

Chalupnický grunt čp. 8
Od osmdesátých let 16. století se na tomto gruntu velmi rychle střídali hospodáři (Jan Kuthan 1584-1591, Pavel Hybš 1592-1595, Bartoň 1596-1600, Tomeš 1601-1602, Martin Vojáček 1605-1609, Johana Vojáčková 1610, Jakub Šupan 1611-1612, Jiřík Grinzler 1613). Jiřík Grinzler vyměnil grunt roku 1613 s Jakubem Štepánovým a roku 1614 vyměnil Adam Vrie grunt s Jiříkem. Roku 1616 vyměnil Michal Bartoňův svůj grunt s Adamem. Roku 1620 na usedlosti hospodařil Jan Benda. Za třicetileté války zpustla. Krátce po uzavření míru získal grunt r. 1652 za 20 kop Martin Tkadlec. Matěj Tlustý koupil r. 1671 chalupu s půl lánem rolí za 60 zlatých. Po Matějově smrti zdědil chalupu jeho syn Martin Tlustý. Rodině Tlustých patřil až do 20. let 19. století. Roku 1822 ho koupili manželé Václav a Marie Fridrichovi, roku 1824 František a Marie Válkovi z Holubic, r. 1855 František Kougl, od r. 1868 Doušovi a pak Václav Bláha.

Chalupa čp. 9
Tato chalupa sloužila jako obytné stavení pro zaměstnance usedlosti čp. 10

Selský grunt čp. 10
Grunt koupil roku 1605 za 400 kop grošů míšeňských od Bartoše Šaleného Jiřík Kausalík. S Kateřinou, vdovou po Jiříkovi, se r. 1614 oženil Havel Štěpánů a převzal statek. Roku 1650 byl grunt pustý a spálený. Václav Dundr "1666 ujal ten grunt zbořený, pole dřívím porostlý". Po něm zde byl jeho syn Jan Dundr, od r. 1727 Vít Dundr, od r. 1759 Vátův syn Václav Dundr, od r. 1802 Václav Dundr a od r. 1841 Josef Dundr. Potom patřil statek Janovi a pak Antonínu Dundrovi. Od r. 1921 patřil Václavu Novákovi a od r. 1948 Antonínu Dundrovi.

Chalupnický grunt čp. 11
Chalupa vznikla oddělením od gruntu čp. 7, který patřil rodině Dlouhých. Roku 1787 patřila Matěji Dlouhému, který ji r. 1812 prodal Václavu Kemrovi za 1.091 zlatých. Roku 1846 držel grunt František Koula. Koula prodal grunt svému zeti Karlu Somolovi a po něm zde byli Somolovi potomci.

Domek čp. 12
Původně na tomto místě stál asi výměnek usedlosti čp. 11, který zpustl. Teprve roku 1767 byla chalupa Frolíkem znovu postavena. Frolíkům patřil domek až do poloviny 19. století, potom se majitelé střídali, byli tu Dundrové a po nich Zelenkové z čp. 16.

Selský grunt čp. 13
Prvním držitelem gruntu byl Jan Vojáček. Roku 1602 ho koupil Matouš Motejl a roku 1604 Bartoň Motejl. Roku 1613 vyměnil Bartoň svůj grunt s Vondrou Kunzem. Roku 1650 na statku hospodařil Václav Roubal, r. 1679 Jiřík Bulvan, r. 1985 Anna Roubalová a r. 1689 Jiří Frolík. Šimon Grob koupil r. 1724 grunt od svého tchána Jiřího Frolíka za 215 kop grošů. Po Šimonovi nastoupil r. 1749 jeho syn Antonín, po něm r. 1788 Antonínův syn Václav a r. 1809 Václavův syn Josef. Roku 1856 drželi usedlost manželé Antonín a Kateřina Grobovi, potom František Grob a nakonec se na ni přiženil František Kvindl z Vašírova.

Selský grunt čp. 14
Majiteli této usedlosti byli postupně Kašpar Řezáč (1591-1599) a Pavel Vojáček (1600-1610). Roku 1650 bylo místo pusté a spálené. Již roku 1652 ho koupil Václav Kausalík za 25 kop grošů. Potom tady hospodařili Jiřík Bulvan, Jiřík Roubal, Mařena Roubalová, Václav Bulvan a r. 1696 získal pustý a spálený grunt Martin Honický. Roku 1705 koupil statek Matěj Petr za 133 kop. Jiří Kroupa koupil r. 1734 grunt od Matěje za 143 kop grošů. V majetku rodu Kroupů zůstal grunt až do poloviny 19. století, kdy ho získal František Burgr a později Jan Weiss.

Dům čp. 15
Jednalo se o výměnek gruntu čp. 14. Později měla čp. 15 cihelna.

Selský grunt čp. 16

Roku 1591 držel grunt Jíra Vrie, od r. 1597 Jakub Purgkyt a od r. 1613 Adam Vrie, který se oženil s vdovou po Jakubovi. Potom patřil statek Jiříkovi Grynzlerovi a r. 1617 Havlu Kausalíkovi. Za války zpustl. Roku 1681 prodala Kateřina Kausalíková usedlost svému vnukovi Jiříkovi Koulovi za 60 kop grošů. Dalším majitelem byl od r. 1706 Jakub Řezáč. Po něm následoval r. 1753 syn Václav, r. 1772 Václavův syn Jiří a r. 1799 Jiřího syn Jiří. Od roku 1827 patřil statek Václavu Kotíkovi. Roku 1837 přešel do držení rodu Zelenků z čp. 6.

Chalupnický grunt čp. 17
Roku 1591 patřila chalupa Bartoňovi, od r. 1604 Jírovi Švecovi a od r. 1611 Johaně Vojáčkové. Od Johany koupil grunt r. 1615 za 80 kop grošů Vavřinec Řezáč. Za třicetileté války grunt zpustl a r. 1664 ho koupil Martin Tkadlec. Od Martina přešel r. 1675 na Matěje Zyku. Roku 1691 zde hospodařil Jan Mužík, r. 1702 František Černý. Václav Dundr r. 1727 vyměnil svůj grunt v Rynholci s Františkem Černým za jeho chalupu. Václav Dundr postavil na části pozemků chaloupku (pozdější čp. 18). Dundrům patřil grunt až do r. 1825, kdy ho koupila Barbora Koulová. Po ní získal r. 1828 usedlost Jan Jirkal, který ji r. 1866 postoupil synovi Václavovi. Potom zde působili Šroubkové.

Chalupa čp. 18
Chalupa byla postavena na pozemcích gruntu čp. 17. Roku 1737 ji koupil od Václava Dundra Jiří Koula. Potom patřila chalupa Antonínu Koulovi a od r. 1728 Františku Dundrovi z Rynholce. Po Františkovi na ní hospodařil jeho syn Václav Dundr.

Obecní chalupa čp. 19
V této chalupě byla obecní pastouška. Roku 1947 bya zbourána.

Chalupnický grunt čp. 20 s krčmou, uprostřed návsi
Od roku 1591 držel grunt Štěpán Krčmář, od r. 1593 Brejcha Krčmář, od r. 1617 Jan Koula, krčmář, od r. 1623 Petr Richter, od r. 1626 Mikuláš Mikunda a od r. 1627 Michal Krčmář. Po třicetileté válce bylo místo pusté. Jan Kausalík grunt postavil, ale opět zpustl a nový držitel Jiří Roubal ho musel vystavět znovu. Později ho držel Jiřího bratr Jan a pak Janův bratr Vít. Od roku 1718 zde hospodařili Herounové. Pak patřil grunt Františku Adamcovi. V roce 1814 ho koupil Václav Zelenka a r. 1872 Martin a Marie Zelenkovi.

Selský grunt čp. 21
Matěj Kaňka koupil grunt r. 1604 za 130 kop. Martin Kuthan se r. 1618 přiženil k Mariáně, vdově po Kaňkovi. Roku 1651 koupil pustý a spálený grunt Havel Kaňka. Dlouho zde však nepobyl a již r. 1653 ho prodal za 30 kop grošů Jakubu Motejlovi. Potom na statku hospodařil Jan Kaňka a od r. 1665 Jan Přibyl. Přibylům patřil statek až do roku 1749, kdy ho koupil za 253 kop Jan Duras. Jan Přibyl, vnuk Jana Přibyla, byl za vzpouru proti vrchnosti poslán na vojnu. Potom zde byli syn Jana Durase, Matěj, od r. 1789 Matějův syn František a od r. 1829 Františkův syn Josef. Roku 1873 koupil grunt František Stádník. Potom patřil Vackům a od r. 1941 Ladislavu Kindlovi z Lán.

Chalupnický grunt čp. 22
Prvním známým držitelem gruntu byl r. 1591 Vondra Kunc. Po něm Bartoň Motejl, který r. 1613 ho vyměnil s Vondrou Kuncem. Po válce získal r. 1651 pustý a spálený grunt za pouhých 20 kop grošů Řehoř Matějka. Vdova po Řehořovi předala r. 1682 chalupu svému synovi Jáchymu Matějkovi a ten zase r. 1713 svému synovi Vítovi Matějkovi. Matějkům patřil grunt až do r. 1859, kdy ho Josef Matějka prodal Janu Paterovi. Potom ho vlastnili Vackové a od r. 1941 Ladislav Kindl.

Selský grunt čp. 23
Majiteli tohoto selského gruntu byli Jíra Klanica (1591-1592), Mikuláš Linhart (1593-1601) a Jan Pinkas (1604-1613). Roku 1614 koupil statek za 158 kop grošů Martin Koula. po jeho smrti se vdova Dorota vdala za Melichara Ottu. Roku 1631 koupil grunt za 300 kop Jan Střeleček. Za války byl vypálen a zpustl. Místo, kde hrunt stával, koupil r. 1661 za 50 kop Tomáš Balounek. Roku 1681 patřil grunt Janu Vovčarskému, od kterého ho r. 1685 "na díle pustý" koupil za 67 kop Řehoř Řezáč. Potom zde byli Vavřinec, Matěj, Antonín, Antonín, Václav, Josef, František a Josef Řezáčové.

Selský grunt čp. 24
Od Jakuba Krba koupil r. 1601 grunt Bartoň Němec a od něj r. 1613 jeho syn Michal Bartoňů za 150 kop. Roku 1616 ho vyměnil s Adamem Vrie. Jan Kaňka ujal r. 1668 zbořený grunt s 1 lánem rolí za 40 kop grošů. Roku 1674 ho koupil Jiřík Novák. Vdova po Jiříkovi Novákovi se vdala za Matěje Dundra, který koupil grunt za 170 kop "až do zrostu Františka Nováka". František Novák koupil grunt od svého otčíma a matky r. 1731. Roku 1764 ho předal synovi Františkovi a ten r. 1789 svému synovi opět Františkovi. Následovali Václav, Jan, Antonín a Bohumil Novák.

Selský grunt čp. 25
Na statku hospodařil od r. 1591 Jakub Kodele. Po něm patřil Kašparu Šilerovi (1599-1602), melicharu Lužovi (1604-1613), Dorotě Kolářce, manželce nebožtíka Jiříka, syna Melichara Luži (od r. 1613) a Janovi Dundrovi. Michal Koula koupil r. 1653 pustý a spálený grunt za 40 kop. Roku 1701 zdědil statek Michalův syn Bartoň Koula. Roku 1762 ho získal Martin Koula, r. 1777 Bartoňův syn Jiří Koula, r. 1809 Jiřího syn Josef Koula a r. 1834 manželé Josef a Marie Koulovi, potom patřil Antonínu Krobovi a r. 1921 se na něj přiženil Rudolf Jerman ze Stochova a po něm jeho syn František.

Chalupnický grunt čp. 26
Vít Pobuda prodal r. 1609 chalupu Havlu Pobudovi. Od Havla ji koupil r. 1615 za 170 kop grošů Matěj Oplt. Roku 1650 se Bartoloměj, syn Matěje Oplta, zdržoval někde kolem Plánice. Až r. 1652 se vrátil na honický grunt. Po něm zde hospodařil od r. 1664 jeho syn Tomáš, od r. 1702 Tomášův syn Bartoloměj, od r. 1729 Bartolomějův syn Martin. V první polovině 18. století byl grunt rozdělen na dvě poloviny (čp. 26 a 27). Jednu polovinu držel Martin Oplt a od něj ji roku 1759 koupil František Dvořák. Rodu Dvořáků patřil grunt i v 19. století. Potom zde byli Koulové z čp. 11.

Chalupnický grunt čp. 27
Tento grunt vznikl oddělením od gruntu čp. 26. Polovinu koupil r. 1747 za 205 kop grošů Jiří Pražák. Po něm zde byl jeho syn Jan Pražák, pak Janův zeť Antonín Adamec. Roku 1803 získal grunt Antnonínův syn František za 724 zlatých, ale už za 3 roky ho prodal Václavu Herounovi a ten zase r. 1811 svému synovi Jakubu Herounovi. Další majitel Josef Dvořák vystavěl hospodu a r. 1866 ji prodal Martinu Koulovi, synovi Františka Kouly z čp. 32. Dále patřila chalupa Antonínu Dundrovi z Tuchlovic a pak jeho zeti Josefu Řezáčovi z čp. 23.

Chalupa čp. 28
Obecní kovárna.

Chalupa čp. 29
Roku 1744 postavil Vojtěch Spania na obecním chaloupku, kterou r. 1763 prodal hrnčíři Františku Spaniovi. Roku 1785 ji zdědil Františkův syn František.

Chalupy čp. 30 a 31
Obě chalupy byly postaveny na obecním pozemku.

Selský grunt čp. 32
Grunt vznikl rozdělením statku čp. 2. Roku 1797 rozdělil Antonín Koula svůj statek čp. 2 a jednu polovinu postoupil synovi Františkovi. František předal r. 1839 grunt svému synovi Františkovi a ten r. 1874 Josefu Koulovi. Josefův syn Josef Koula koupil grunt r. 1908. Od roku 1930 zde hospodařil Josefův zeť Karel Zima.

III. Čelechovice

Chalupnický grunt čp. 1
Chalupa za třicetileté války zpustla a po skončení války byla na náklady vrchnosti znovu postavena. Roku 1698 ji koupil za 111 kop, 30 grošů a 3 denáry Václav Hřebíček. Václav Hřebíček postoupil usedlost roku 1729 svému zeti Jiříkovi Holubovi. Po Jiříkově smrti získal grunt roku 1764 Martin Holub, od něhož ho roku 1797 převzal jeho syn Jan Holub. Holubům patřila chalupa až do roku 1858, kdy ji poslední Václav Holub prodal za 1.600 zlatých manželům Janovi a Barboře Kučerovým. Potom zde hospodařili Kindlové.

Chalupa čp. 2
Roku 1807 zdědila "pozůstalý domek, jenž byl shledán velmi chatrným" po Václavu Malcovi jeho dcera Kateřina. Kateřina se provdala za Josefa Mrnku z Rynholce, podruhé za Jelínka. Roku 1832 koupil domek Jan Nedvěd.

Selský grunt čp. 3
Roku 1700 byla provedena směna mezi Matějem Procházkou a Matějem Károu. Kára však nebyl schopen vykonávat robotu, a proto vyměnil grunt s Bartoněm Vaňkem ze Žehrovic. Bartoň Vaněk prodal roku 1724 grunt s jedním lánem rolí za 138 kop 21 grošů a 1 denár svému synovi Matěji. Po Matějově smrti se vdova Kateřina vdala znovu za Václava Rajnyše, který převzal hospodářství. Václav Rajnyš si velice užil za francouzské války a byl dokonce žalován u dvorské komise ve Velvarech, Roku 1756 Václav Rajnyš "jsouce hospodářem 18 let na tej živnosti, a to sice do vzrostu svýho pastorního syna Jakuba Vaňka, a poněvadž všichni vaňkovští přátelé se na něho tlačili, ačkoli témuž Jakubovi ani 20 let nebylo, že on přinucen jsa jemu tu živnost odstupovati...". Roku 1786 získal grunt za 139 kop grošů Johann Kára. Po něm zde hospodařil jeho syn Václav Kára (od roku 1809), Václavův syn Josef (od roku 1827) a Josefův syn Josef Kára (od 1861). Josef Kára prodal roku 1877 usedlost manželům Antonínovi a Josefě Lieberzeitovým.

Chalupnický grunt čp. 4
Bernard Láhvička koupil grunt roku 1684 za 57 kop 45 grošů a 3 denáry. Roku 1711 "nemohl Bernard Láhvička zde nic svésti" a proto prodal usedlost svému synovi Matěji Láhvičkovi. Potom tady hospodařil Matějův syn Matěj (od roku 1739), Matěj Lukáš, od roku 1806 Václav Lavička a od roku 1843 Václavův syn Jan Lavička.

Chalupnický grunt čp. 5
Po třicetileté válce byl grunt na náklady vrchnosti znovu postaven a roku 1684 ho koupil za 69 kop a 40 grošů a 2 denáry Martin patera. Martin hospodařil do roku 1724, kdy usedlost prodal svému zeti Bartoňovi Svítilovi. Bartoň Svítil na oplátku postoupil svůj grunt Martinovu synovi Janu Paterovi. Roku 1749 odevzdal grunt svému synovi Matěji Svítilovi. Od Matěje ji získal jeho syn Josef (1793), který ji přenechal svému synovi Václav Svítilovi (1835). Václav Svítil prodal grunt roku 1874 za 6.000 zlatých svému synovi Josefu Svítilovi a jeho manželce Anně.

Selský grunt čp. 6
Grunt prodal roku 1679 Adam Hrabě Adamu Malcovi za 50 kop grošů míšeňských. Majdalena, pozůstalá vdova po Adamovi Malcovi "jsa již od veliké práce neduživá, též věkem sešlá umínila sobě statek tento, kterej ona po smrti svého manžela skrze dosti dlouhá léta jest chránila, nyní svému synu Tomášovi odevzdat" (1732). Roku 1780 předal Tomáš grunt svému mladšímu synovi Václavu Malcovi a Václav roku 1811 Josefu malcovi. Roku 1832 převzal statek od své matky Alžběty Josef Malec a roku 1872 ho získali manželé Josef a Marie Malcovi.

Selský grunt čp. 7
Grunt patřil do roku 1698 Jakubu Haškovi, který ho vyměnil s Jiříkem Žaludem za jeho grunt. Jiřík Žalud nadělal dluhy, ukradl v Novém Strašecí ječmen a nakonec r. 1714 z usedlosti utekl. Vrchnost prodala statek Janu Reinišovi a ten roku 1747 svému synovi Janovi. Roku 1775 zdědil statek Janův syn Václav, potom tady hospodařil Václavův syn Jan (od roku 1801). Roku 1836 získala grunt za 1.277 zlatých Barbora Stádníková, která ho r. 1846 postoupila Václav Stádníkovi. V sedmdesátých letech byly některé pozemky odprodány.

Chalupnický grunt čp. 8
Jakub Hašek získal tento grunt s 29 strychy polí roku 1698 výměnou od předchozího držitele Jiříka Žaluda. Stárnoucí Jakub nemohl již sám hospodařit, a proto roku 1713 prdal usedlost svému zeti Martinu Čížkovi za 71 kop grošů míšeňských. Martinovi se na gruntu příliš nedařilo. Roku 1724 vyhořel, o rok později mu úrodu zničilo krupobití, roku 1726 bylo hrozné sucho a v roce 1730 vyhořel podruhé. Za deset let vyměnil Martin Čížek statek s Janem Vrabcem. Roku 1744 grunt opět vyhořel, roku 1768 ho získal Janův syn Jiří Vrabec a roku 1808 Jiřího syn Tomáš. Od Josefa Brabce koupili usedlost r. 1853 za 5.400 zlatých manželé Josef a Marie Nittingerovi, kteří ji roku 1864 postoupili synovi Robertu Nittingerovi. Roku 1871 byl dům čp. 8 se zahradou zapsán do vlastnictví Antonínu a Barboře Čížkovým. Pozemky byly přikoupeny k čp. 22.

Chalupnický grunt čp. 9
Pavel Bernard ujal roku 1696 grunt po zemřelém Janu Vaňkovi za 37 kop, 56 grošů a 2 denáry. Původně pustý grunt vystavěla vrchnost na své náklady. Pavlův syn Pavel obdržel statek rku 1710 poté, co jeho macecha Anna byla propuštěna na smečenské panství. Pavel roku 1715 zemřel a vdova se podruhé vdala za Václava Vosyku ze Žehrovic, který si vzal dvě Pavlovy děti za vlastné. Potom tady hospodařil Jiří Malce (od r. 1727) a po jeho smrti vdova Dorota rozená Láhvičková. Protože se vrchnosti nezdála být způsobilou hospodyní, byla usedlost dána Matěji Malcovi. Ani Matěj však nebyl schopným hospodářem a roku 1744 ji vyměnil s Matějem Čadkem za jeho nově postavenou kovárnu. Malcové se na statek vrátili roku 1752, kdy se Matěj Malec oženil s Čadkovou dcerou. Roku 1781 získal grunt Matějův syn Jakub, roku 1822 Jakubův syn František a roku 1862 Františkův syn František.

Chalupa čp. 10
Smlouvou z roku 1756 odevzdala Marie Magdalena, vdova po Martinu Krbcovi, svoji na obecním pozemku postavenou chaloupku s 12 strychy strašeckých polí Bartoloměji Valšovi ze Žehrovic. Roku 1799 přenechal Bartoloměj Valeš svou chaloupku za 90 zlatých synovi Martinovi. Valešům patřila chalupa i v 19. století.

Chalupnický grunt čp. 11 (smečenský poddaný)
Michal Šrot (Šrut) držel grunt v letech 1593-1594. Následovali Kryštof (1598-1608), jan Janda (1609-1613), Balcar Dytrych (1625), Jakub Volše (1630), Václav Tryč (1675), Jan Kaňka (1678) a Jan Král (1685). Jan Král prodal tuto chalupu roku 1707 za 35 kop grošů Mikuláši Krbcovi. Roku 1751 ji získal Mikulášův syn Antonín Krbec, po jehož smrti přešla na zetě Jana Nedvěda. Původní dědic Antonín Krbec se vzdal dědictví a vyučil se krejčím. Po smrti Jana Nedvěda se vdova Anna s nezletilými dětmi "vidouc, že by bylo pro ni těžké uchovati živnost dětem" znovu vdala za Václava Čížka. Manželství však nebylo šťastné. Nedatovanou žádostí se Anna obrátila na vrchnost, aby "směla dát svému synovi Janu Nedvědovi živnost svou za svého života připsat, třebaže mu je teprv 18 let, že se bojí, aby jej Václav Čížek o ni nepřipravil, neboť prý ji stále mučí, aby ji dala připsati jemu, a když odpírá, že jde z rány do rány a z modřin nevychází". Nakonec k tomu došlo a roku 1797 byla usedlost připsána Janu Nedvědovi. Jan Nedvěd prodal roku 1833 chalupu svému synovi Josefovi. Josef a Barbora Nedvědovi zde hospodařili do roku 1869, kdy chalupu postoupili za 2.500 zlatých svému synovi Františkovi.

Chalupnický grunt čp. 12
Roku 1700 získal grunt výměnou od předchozího držitele Matěje Káry Matěj procházka. Petr Procházka získal grunt od svých rodičů r. 1739 a o třicet let později ji přenechal svému synovi Janovi za 73 kop grošů míšeňských. Roku 1787 koupil usedlost František Kettner, který ji však velice zadlužil, a proto ji byl nucen r. 1817 prodat. Koupil ji za 3.321 zlatých Jakub Grunt. Od roku 1829 patřil grunt manželům Josefovi a Ludmile Gruntovým, potom od r. 1836 Josefovi a Anně Zimovým a od r. 1858 Josefu Zimovi.

Domek čp. 13
Prvním známým majitelem domku byl před rokem 1812 Martin Brabec. Po Poláneckých získali roku 1868 domek manželé František a Marie Verknerovi. Roku 1870 ho koupili Kroupové.

Domek čp. 14 - panská kovárna

Domek čp. 15
Roku 1808 prodala Kateřina Lavičková svůj domek čp. 15 Matesovi Lukášovi za 300 zlatých. Později patřil Rajnyšům, Hůrkům a Lukášům.

Domek čp. 16
Roku 1810 prodal Jakub Rajnyš svůj na obecním pozemku postavený domek Josefu Malcovi za 100 zlatých "v bankovkách".

Chalupa čp. 17
Roku 1797 prodal Jan Malec svou na obecním pozemku postavenou chaloupku dceři Kateřině, která se vdala za Franze Pocha. Rodu Pochů patřila chalupa i v 19. století.

Domek čp. 18
Prvním známým majitelem domku byl na konci 18. století Jakub Čížek. Po smrti Václava Brabce zdědil domek jeho syn Jiří, který ho roku 1864 prodal manželům Václavovi a Barboře Brodeckým.

Selský grunt čp. 19
Roku 1690 získal grunt s 41 strychy, 2 větrely a 2 čtvrtěmi polí po zběhlém Jiříkovi Malcovi Jan Malec "i s nákladem na kuchyni a komín vynaloženým". Po Jiříkovi na gruntu hospodařil od r. 1723 jeho zeť Václav Rajnyš, od r. 1753 Václavův syn Václav a od r. 1797 syn předchozího opět jménem Václav. Roku 1806 koupil statek od vdovy Rajnyšové za 1.735 zlatých Václav Fischer. Roku 1809 grunt vyhořel. Protože Václav roku 1811 zemřel, hospodařila na statku za jeho nezletilého syna Filipa vdova Anna Fischerová. Od roku 1857 vlastnil usedlost Josef Fischer.

Selský grunt čp. 20
Majitel gruntu Jan Svoboda ho postoupil roku 1698 Janu Malcovi, kterému se od té doby říkalo Svoboda. Roku 1720 prodal statek Václavu Svítilovi. Vdova po Svítilovi předala r. 1723 usedlost svému nastávajícímu manželovi Janu Pokornému. Pokorný hospodařil na statku do roku 1747, kdy ho těžká nemoc přinutila odevzdat celé hospodářství svému nevlastnímu synovi Martinu Svítilovi. Od roku 1781 patřil grunt Martinovu synovi Janu Svítilovi, od r. 1809 Janovu synovi Václavu Svítilovi, od r. 1839 Josefu Svítilovi a od r. 1879 Františkovi a Marii Zárubovým.

Chalupnický grunt čp. 21
Když r. 1698 zběhl předchozí majitel, získal chalupu za 51 kop grošů Martin Pek. Roku 1712 odevzdala vdova Kateřina grunt svému synovi Tomáši Pekovi, který však špatně hospodařil a proto r. 1714 získal grunt Jiřík Herzinger. Po Jiříkovi zde hospodařil jeho syn Martin (od r. 1744), od r. 1786 Martinův syn Václav a od r. 1831 Václavův syn Josef. Josef Herzinger prodal usedlost r. 1857 svému synovi Josefu Herzingerovi, který ji r. 1866 prodal za 4.650 zlatých manželům Františkovi a Marii Šulcovým. Roku 1869 koupili chalupu Václav a Marie Šulcovi.

Selský grunt čp. 22
Prvním známým držitelem tohoto gruntu byl Pavel Vrabec, který ho získal roku 1694 za 150 kop grošů míšeňských. Ke gruntu patřilo 113 strychů polí a louky. Roku 1711 postoupil Pavel statek svému bratrovi Jiřímu Vrabcovi. Jiří předal r. 1720 grunt svému synovi Janovi, který r. 1740 ho vyměnil se svým sousedem Martinem Čížkem. Martin Čížek odevzdal usedlost r. 1749 svému synovi Matějovi, Matěj č. 1781 svému synovi, Josef r. 1809 synovi Josefovi a Josef r. 1843 synu Josefovi. Poslední Josef prodal r. 1872 statek za 22.000 zlatých Václavu Zimovi. Jednalose o největší grunt v Čelechovicích.

Selský grunt čp. 23 (smečenský poddaný)
Prvním majitelem byl do roku 1593 Mates Richter. Po něm zde byli Jíra Pelech (1594-1595), Pavel Hybš (1596-1613), Tomáš Krb (1617), Jan Kaňka jinak Motejl (1675), Ondřej Albrecht (1686) a Ondřej Zima (1693). Grunt předal roku 1722 Ondřej Zima svému synovi Václavovi za 47 kop míšeňských. Václav Zima postoupil roku 1761 usedlost svému nejstaršímu synovi Janovi, protože nejmladší syn Václav, který byl za panství na vojně, se vzdal dědictví. Potom zde hospodařil Janův syn Josef (od roku 1792), který ho koupil od svého otčíma Josefa Kouly. Josef Zima odevzdal roku 1810 "svou živnost z důležitých příčin" synovi Josefu Zimovi (pravděpodobně aby nemusel na vojnu) a ten roku 1848 svému synovi a snaše, Janu a Anně Zimovým.

Selský grunt čp. 24 (smečenský poddaný)
Do roku 1593 patřil grunt Petru Richterovi. Po něm zde hospodařili Jeroným Rumpl (1594-1599), Martin (1600-1609), Martin Kohout (1610-1613), Jiřík Bouda (1675), Alžběta, vdova po Jiříkovi (1684), Jakub Šašek (1686) a Matěj Tlustý (1698). Matějův syn Václav Tlustý zdědil grunt roku 1734 po smrti své matky Doroty za 100 kop grošů míšeňských. Po smrti Václava Tlustého odevzdala vdova Anna roku 1763 grunt i s chaloupkou (pozdější čp. 38) v přítomnosti rychtáře svému nejmladšímu synovi Václavu Tlustému. Václav Tlustý vyměnil roku 1780 grunt za živnost Jiřího Zelenky v Nové Studnici. Roku 1801 postoupil Jiří Zelenka grunt své dceři Kateřině a jejímu nastávajícímu manželovi Františku Baláčovi. Manželé Baláčovi prodali roku 1810 usedlost za 8.500 zlatých Václavovi a Marii Čechovým a ti roku 1817 Františkovi a Rozárii Čechovým. Od roku 1821 zde hospodařili Šebestové a od roku 1852 Frolíkové z Rynhholce.

Chalupnický grunt čp. 25 (smečenský poddaný)
Prvním známým držitelem gruntu byl roku 1593 Beneš Breier. Následovali Beneš Gregor (1596-1598), Václav Hluchej (1599-1613), Jiřík Hluchej (1615), Jan Král (1675) a Janův syn Václav Král (1698). Václav Král prodal grunt roku 1713 za 90 kop míšeňských Martinu Frolíkovi. Roku 1742 po smrti Martina Frolíka, když "honický Tomáš Frolík tento grunt déle držeti nemyslil a dědic Jan Frolík dorostl, tak se tomuto dědictví odevzdalo za sumu 100 kop". Potom zde hospodařil Janův bratr František Frolík, Františkův zeť Jan Malec, Josef Frolík, od roku 1831 Josefův syn Jan Frolík a od roku 1832 Janův bratr Josef Frolík. Josef Frolík prodal roku 1859 usedlost za 1.000 zlatých manželům Josefovi a Kateřině Šalamounovým.

Chalupnický grunt čp. 26
Václav Fidl se roku 1699 přiženil k vdově po Pavlovi Svítilovi a převzal jeho usedlost. Po smrti manžela Václava Fidla, který "od jednoho cís. Slik knechta zabit na Stochově byl a tento zase v Mostě sťat byl", hospodařila na gruntu 4 roky vdova. Roku 1717 odevzdala grunt svému synovi Bartoloměji Svítilovi, který ho roku 1724 prodal svému švagrovi Janu Paterovi. Po Janovi držel statek jeho syn Jonáš (od roku 1750), od roku 1806 Jonášův syn Jonáš a od roku 1842 Jonášův syn Jan Patera. Roku 1860 koupil grunt za 2.520 zlatých František Válek, opatrovník nezletilého Františka Matějky. Od Františka Matějky ji roku 1862 koupili manželé Jan a Antonie Minaříkovi. Smlouvou z roku 1873 s plnomocníkem Hermanna Abelese, Rubínem Abelesem, koupil usedlost za 3.500 zlatých Jiří Koula.

Chalupnický grunt čp. 27
Prvním známým majitelem gruntu byl Pavel Bernard, který ho roku 1696 prodal za 88 kop 23 grošů a 2 denáry Václavu Malcovi. Malcům patřila usedlost až do roku 1875 (1734 Jakub, 1768 Václav, 1786 Václav, 1804 Josef, 1851 František), kdy ji za 3.500 zlatých koupili manželé Jan a Antonie Fišerovi. Josef Malec nechal roku 1853 postavit kříž u rbyníka v Čelechovicích.

Domek čp. 28 - obecní pastouška.

Chalupnický grunt čp. 29
Roku 1703, poněvadž Karel Svoboda, "zeť zpředu jmenovaného Eliáše Grünera, zoufanlivě bez vší jemu dání příčiny na vojnu se dal, tak on Eliáš Grüner tuto živnost, kterou ten jmenovaný Karel Svoboda od Tomáše Datka přepsanou sobě měl, za vlastní ujal". Po smrti Eliáše Grünera získal chalupu za 98 kop, 31 grošů a 6 denárů Matěj Bernard. Roku 1717 vyměnil Bernard chalupu za usedlost Jiříka Svobody v Kornhausu (čp. 37). Od roku 1731 zde hospodařil Jiřího syn Jiří a od roku 1772 Jiřího zeť Pavel Brabec. Pavel Brabec nebyl roku 1780 schopen dále hospodařit, a proto přenechal usedlost Matějovi Svítilovi a ten zase roku 1793 Josefu Svítilovi. Od roku 1834 patřila rodině Štrosových a roku 1874 ji za 8.100 zlatých koupil Václav Zelenka.

Chalupnický grunt čp. 30
Jakub Sikule koupil tuto chalupu roku 1703 za 13 kop od Tomáše Dálka. Roku 1718 předal "živnůstku" svému nastávajícímu zeti Matějovi Vaňkovi. Matěj Vaněk však již roku 1724 prodal chalupu svému otci Bartoloměji Vaňkovi s tím, že Bartoloměj mu zase postoupí svůj grunt (čp. 3). K další směně došlo ještě téhož roku, kdy Bartoloměj vyměnil chalupu s Martinem Vrabcem za jeho na obecním pozemku postavenou chalupu. Vedle dalšího příslušenství předal Martinovi také 1 koně, 1 vůz, 1 pluh a 1 krávu. Martin Vrabec postoupil usedlost roku 1753 za 35 kop, 31 grošů a 6 denárů svému synovi Josefovi a po Josefovi ji od nevlastního otce Víta Kolaříka roku 1797 převzal Josefův syn Josef Brabec. Roku 1806 koupil chalupu pro svého syna Josefa Václav Čížek. Potom patřila Václavu Čížkovi a od roku 1875 manželům Štěpánovi a Barboře Čížkovým. Od roku 1876 zde hospodařili Řezáčové.

Chalupa čp. 31 (smečenský poddaný)
Roku 1604 koupil nově postavenou chalupu Balcar Krejčí. Roku 1614 patřila Kašparu Odlovi. Matěj Tlustý se roku 1697 přiženil k vdově po Janovi Šaškovi a převzal chalupu za 40 grošů míšeňských. Později se majitelé této chalupy rychle střídali.

Domek čp. 32
V 19. století patřil domek rodu Jirkalů.

Domek čp. 33
Domek byl postaven na pozemku původně patřícímu k usedlosti čp. 21

Domek čp. 34
Domek patřil roku 1785 Václavu Komárovi, roku 1841 Václavu Kilaříkovi a roku 1858 Antonínu Nedvědovi. Roku 1878 koupila domek Terezie Nedvědová, provdaná Güntnerová.

Domek čp. 35
V první polovině 19. století patřil domek rodině Šlekrových.

Mlýn čp. 36
Čelechovický mlýn se v 17. století někdy nazýval také mlýn hrachovinský. Od sedmdesátých let 17. století byl mlynářem Václav Vejvoda. Roku 1691 získal mlýn Eliáš Grüner a po jeho smrti jeho syn Eliáš, který si roku 1722 koupil mlýn v Kalivodech, kdeuž byl určitou dobu panským mlynářem. Po odchodu Eliáše Grünera se stal panským mlynářem na čelechovickém mlýně Jakub, syn hřešického mlynáře Kašpara Lieberzeita. Roku 1750 koupil dům v Novém Strašecí. Po Jakubově smrti koupila mlýn roku 1759 vdova Anna od knížete Schwarzenberka. Anna Lieberzeitová se znovu provdala za Václava Volfa z Hřešic, se kterýhm pak na mlýně hospodařila celých třicet let. Roku 1789 zdědil mlýn syn Jakuba Lieberzeita Antonín, který se oženil s Marií Annou, dcerou Václava Vítocha, mlynáře kačického. Po Antonínovi patřil mlýn jeho synovi Antonínovi (od roku 1826). Ve 40. letech 19. století Antonín o mlýn přišel, ale roku 1846 mu ho vrchnost musela vrátit. Roku 1871 koupil zadlužený mlýn od Emanuela Lieberzeita Antonín Dvořák.

Chalupa čp. 37
Roku 1807 se Mates Herzl, majitel dědičné chalupy čp. 37, kterou zdědil po svém otci Františkovi, oženil s Marií, dcerou Jakuba Malce z Čelechovic, a věnoval nevěstě svou chaloupku. Roku 1805 chaloupka vyhořela. Do roku 1812 patřila Janu Brabcovi. Roku 1841 patřila Václavu Schlegrovi, který ji roku 1848 postoupil své dceři a zeti Anně a Václavovi Krobovým.

Chalupa čp. 38 (smečenský poddaný)
Tato chalupa patřila původně gruntu čp. 24. Roku 1794 ji Václav Tlustý postoupil své dceři Anně provdané za Václava Koulu. Václav Koula ji roku 1816 předal svému synovi a snaše Janu a Barboře Koulovým. Od poloviny 19. století patřila chalupa Zimům.

Chalupa čp. 39
Roku 1794 obdržel Jakub Valeš od vrchnosti povolení, že si může na obecním pozemku postavit chaloupku. Valešům patřila chalupa až do roku 1857, kdy ji Václav a Antonie Valešovi prodali manželům Václavovi a Ludmile Mlsovým.

Chalupa čp. 40
Roku 1811 patřila Václavu Malotínovi, 1841 Josefu Brabcovi a roku 1858 Janu Nedvědovi.

Chalupa čp. 41
Ve druhé polovině 18. století postavil Martin Holub z čp. 1 na pozemku patřícímu k tomuto gruntu chaloupku, která připadla jeho sestře Marii, vdané za Josefa Vyskočila, tkalce.

Chalupa čp. 42 (smečenský poddaný)
Podle porovnání z roku 1798 se Josef Frolík při převzetí svého selského gruntu čp. 25 zavázal postavit na místě bývalé kovárny chaloupku. Závazek splnil a nově postavenou chaloupku předal své sestře Kateřině, provdané za Václava Heniga. Václav prodal roku 1828 chalupu manželům Václavovi a Rozárii Koulovým. Roku 1840 patřila krejčovskému mistrovi Josefu Čížkovi a roku 1871 ji získali manželé Emanuel a Marie Gráfovi.

Domek čp. 43
Domek postavil na počátku 19. století Matěj Lukáš na obecním pozemku. Roku 1841 patřil Matějovu synovi Josefu Lukášovi, od roku 1842 manželům Matějovi a Anně Bradkovým. Bradkovi ho roku 1852 prodali Josefovi a Barboře Perníčkovým a ti roku 1876 Janovi a Marii Perníčkovým.

Domek čp. 44
Domek postavil ve 40. letech 19. století kovářský mistr Martin Ryšlánek. Po Martinově smrti ho zdědil jeho syn Martin.

Domek čp. 45
Domek byl postaven v roce 1842 Matějem Svítilem. Potom patřil rodině Nedvědově.