Zpět

Rod Větrovců

Větrovec je mým rodným příjmením, tedy příjmením mého otce. Pro tuto větev nemám tolik informací jako pro jiné větve, ale i přesto se pokusím shrnout, co zatím vím.

Díky panu Kouteckému jsem získala informace z knihy rodů pro Velkou Bukovou - tato kniha rodů je součástí farního archivu fary Městečko u Křivoklátu. Není tu jen Velká Buková, ale též Pustověty nebo Kalubice. Tyto mi doplnily informace získané v dřívější době.
Informace z knihy rodů pro Velkou Bukovou můžete najít na samostatné stránce, která je tomuto tématu věnována.

Když se mi povedlo po více než šesti letech znovu navštívit Státní oblastní archiv Praha (v únoru 2009), využila jsem této návštěvy hlavně pro zjištění doplňujících informací o rodině Větrovcových. A vida, povedlo se - doplnila jsem stávající informace o dvě další generace, v což jsem, popravdě, ani nedoufala. Zatím to tedy vypadá, že rod Větrovcových pocházel z Chyňavy, nevelké obce (asi 1500 obyvatel) severně od Berouna. Jistě zde sídlil v polovině 18. století a je velmi pravděpodobné, že i dříve. Obec byla přifařena do Železné (ačkoli zde zřejmě před 30letou válkou existovala samostatná fara) - matriky a další doklady je tedy třeba hledat tam. Pravděpodobně se v archivu farnosti nacházejí i nějaké zajímavé dokumenty, na ty si ale budu muset ještě nějakou dobu počkat.

Nejstarším matrikami doloženým předkem je Tomáš Větrovec. Vzhledem k tomu, že se jeho syn ženil v roce 1752 (a už před tímto datem byl schopen zplodit potomka), je možné předpokládat, že se narodil někdy kolem roku 1720, respektive 1725 - právě v Chynavě. Nevím (zatím), jak se jmenovala jeho manželka, každopádně jejich syn Václav se v roce 1752 žení ve Velké Bukové s Annou Ondráčkovou, dcery Tomáše Ondráčka z Velké Bukové. Tomuto páru se narodil poměrně velký počet dětí - dcera Anna a synové Václav, František, Jiří, Jan, Antonín a Josef (a zřejmě ještě jeden František), a to ve Velké Bukové. ALE - ačkoli narození Anny, Františků, Jiřího, Jana, Antonína a Josefa mám doložené matrikami, narození Václava zatím nikoli. Jak je to možné?

U sňatku Václava a Anny je totiž uvedeno, že Anna byla už před svatbou "zprzněna" - tzn. buď se vdávala těhotná, nebo už měla nemanželské dítě. Vzhledem k tomu, že se mi Václava nepovedlo dohledat, předpokládám, že právě on byl oním dítětem, které se narodilo před svatbou. To je (alespoň zatím) pouze spekulace - uvidíme, jak to dopadne po ověření v matrikách.

Václav Větrovec mladší, syn Václava a Anny, už usedlý ve Velké Bukové, se v roce 1779 žení s Kateřinou Janečkovou, dcerou Františka Janečka z Otročína. Tahle Kateřina mi poněkud zamotala hlavu. V knize rodů Velké Bukové je totiž Kateřina dvakrát uvedena jako Vlasáková a jednou jako Pařízková. Že vám ani jedno tohle jméno nepřipomíná příjmení Janečková? Mně taky ne, ale přesto jsem v Otročíně hledala právě takový sňatek. Není divu, že jsem na něj nikde nenarazila, že? Každopádně záhada se vyřešila a manželka Václava Větrovce mladšího je na světě. Kateřina se narodila kolem roku 1754, jak napovídá zápis v matrice zemřelých z roku 1805. Jak ale už ze zkušenosti vím, tento údaj není možné brát za bernou minci, občas se farář netrefil i o víc než 10 let, takže ono "kolem roku 1754" je opravdu jen hrubý odhad.

První zaznamenané dítě je dcera Ludmila - narodila se v roce 1782, proto je velmi pravděpodobné, že předcházel ještě jeden potomek - možná to je František, který je zmíněn už výše jako pravděpodobný syn Václavova otce. Toto zatím nemám ani potvrzené, ani vyvrácené. Po Ludmile (respektive Ludmile Veronice, jak je v matrice uvedena) následovala dvojčata Josef a Anna. Možná se narodily ještě další děti, ale ty zatím nemám zmapované (to musí počkat na budoucnost).

Ludmila i Anna byly velmi povedená kvítka - oběma se narodily nemanželské děti. Ludmila měla jedno, dceru Marii, narozenou v roce 1802 - přitom se Ludmila vdala v roce 1803 za Josefa Dvořáka z Velké Bukové, je tedy poměrně pravděpodobné, že byl i otcem Marie. Jisté to ale není. Anna, ač mladší, svou sestru v tomto v mnohém předstihla. Stala se takříkajíc černou ovcí rodiny – narodily se jí celkem čtyři nemanželské děti, všechny, až na poslední, v domě jejího otce Václava a bratra Josefa. Ani jedno z těchto dětí se ale nedožilo dospělosti, nejdéle přežil syn Václav (1811-1813, o něco více než dva roky). Veronika (1807-1808) a František (1823-1824) se dožily kolem půl roku, Marie (1816-1817) jen o dva měsíce více než rok. Zatím se mi nepodařilo zjistit, že by se provdala, nic tomu ale ani nenaznačuje. Ovšem podobné případy byly poměrně obvyklé - málokterá rodina nemá nějakého toho "kostlivce ve skříni", skoro vždycky se našla nějaká ta neposlušná dcera, která "byla před svatbou zprzněna", případně která si prostě a jednoduše pořídila nemanželské děti - ať už proto, že se ten "její" ženit nechtěl, nebo třeba proto, že už jednou ženatý byl. A pokud vaše babičky tvrdí, že něco takového by se za jejich mládí stát nemohlo - nevěřte jim. Matriky poskytují dost a dost důkazů o tom, že se to klidně stát mohlo.

Bratr těchto dvou kvítek, Josef Větrovec, se oženil v lednu 1811 s Barborou Pavlíčkovou, dcerou Václava Pavlíčka, sedláka z Kalubic. Josef se živil (stejně jako jeho otec) jako nádeník, život v rodině tedy asi nebyl příliš jednoduchý. Nádeník, jak už ze samotného slova vyplývá, se živil příležitostnou prací - někdy, například o žních, jí mohl být dostatek, jindy, třeba přes zimu, tomu bylo naopak. Byl v podstatě nekvalifikovanou silou a pracoval tam, kde to zrovna bylo potřeba. Nádenická mzda navíc nebyla nijak vysoká, proto se takové rodiny složitě protloukaly. Pokud měly navíc mnoho dětí (což je i případ Josefa a Barbory, kteří jich měli celkem devět), byla jejich situace ještě složitější.

Jak už jsem uvedla, měli Josef a Barbora devět dětí. Čtyři z nich se nedožily dospělosti - dcery Marie (1811-1812), Františka (1822-1824) a Rosalie (1831-1833) a syn Josef (1812-1815). I tak je poměrně úspěchem, že se dospělosti dožila více jak polovina dětí. Dětská úmrtnost byla strašákem všechn tehdejších matek. Často si kladu otázku, jak podobné situace zvládaly. Znám případy rodin, které měly 15 dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři. Jak se cítili jejich rodiče? Byli částečně otupělí z množství úmrtí? Nebo každé prožívali se stejnou intenzitou?

Exkurz do matrik zemřelých: Mezi nejčastější dětská smrtelná onemocnění patřil psotník, jinak zvaný také božec. Z dnešního pohledu se nejspíše jednalo o křeče spojené s bezvědomím, které vedly až ke smrti dítěte. Často byly vyvolány nějakou jinou nemocí, která byla za normálních okolností (resp. u starších dětí) léčitelná, ale u miminek nikoli. Přesto se pod psotník schovalo i ledacos jiného - pokud farář nevěděl, co bylo příčinou úmrtí malého dítěte, pak padla volba většinou na psotník.
Dalšími poměrně obvyklými smrtelnými nemocemi byly nemoci dýchacího ústrojí, např. angína (někdy zvanou "boule v krku"). Následovaly epidemické nemoci jako tyfus nebo cholera - ty se vyskytovaly ve vlnách. Když narazíte v matrice na neobvyklý počet zemřelých dětí v krátké době, pak je poměrně pravděpodobné, že příčinou byla jedna z těchto nemocí.

Přeživších dětí Josefa a Barbory bylo tedy pět: Marie, Jan, Anna, František a Barbora. Barbora zemřela v 18 letech, dožila se tedy dospělosti, ale nestihla se provdat. Oproti tomu Marie byla vdaná, ale zemřela 6 let po sňatku, v necelých třiceti letech (1815-1845). Anna se provdala ve svých 24 letech (v roce 1843) za Jana Kuníka. O Františkově sňatku (zatím) nemám záznam, oproti tomu syn Jan, narozený v roce 1817, je mým praprapradědečkem.

I Jan byl nádeníkem, stejně jako jeho otec a děd (očividně nebylo příliš jednoduché se z takového prostředí "vyšvihnout" do vyšších společenských tříd). V roce 1846 se oženil s Barborou Sládkovou, dcerou rolníka z Městečka. I jim se, stejně jako Janovým rodičům, narodilo 9 dětí. Úmrtnost v rodině byla ale podstatně vyšší než v předchozím případě. Dospělosti se dožily pouze dvě děti z devíti, dcera Marie a syn František Martin. Ostatní děti zemřely v dětském věku a dá se předpokládat, že i u nich byl velmi často jako příčina úmrtí uveden psotník.

Ani František Martin, narozený v roce 1860, se nedožil vysokého věku. Stačil se ale v roce 1882 oženit s Cecilií Somolovou z Lubné. Narodily se jim dvě děti, Ferdinand, můj pradědeček, a dcera Marie, ta už jako pohrobek. František totiž zemřel ve 23 letech - náhle, v jednu hodinu v noci. Příčinou smrti bylo chrlení krve, které velmi často provázelo souchotiny nebo tuberkulózu. Dnes, po vynálezu antibiotik, je již tuberkulóza léčitelná, v tehdejší době byla ale nemocí takřka stoprocentně smrtelnou. Provázelo ji nejdříve vykašlávání krve, které často přecházelo až v její chrlení. To vedlo k výraznému oslabení organismu a tím i k smrti.

K Františkovi se váže ještě jedna zajímavost - a to nemanželský potomek, ke kterému se František přiznal, ale jehož matku si za ženu vzít nechtěl. Jednalo se o Antonína, syna Anny Holopírkové. Ten se ale nedožil dospělosti, zemřel čtyři dny po narození. Všechny Františkovy děti se narodily na vechtrovně (tedy železničním strážním domku) v Lubné, čp. 83 - a to včetně zmíněného Antonína Holopírka. Těžko říct, jak tuto skutečnost (a fakt, že se její manžel před svatbou přiznal k nemanželskému dítěti) snášela praprababička. Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že se jednalo o velmi ráznou, někdy až nepříjemnou paní, která měla sklony ke generálování. Předpokládám, že i tyto skutečnosti se právě na její povaze odrazily.

Exkurz do matrik: Přiznání se k nemanželskému potomkovi bez toho, aby se jeho otec s jeho matkou oženil, nebylo příliš obvyklé. Spíše se vyskytly situace, kdy došlo sňatkem k legitimizaci předchozích dětí, tedy kdy ženich při sňatku prohlásil, že děti, které se nevěstě narodily před svatbou, jsou jeho. Takovéto případy znám i ze své rodiny.

Ferdinand Větrovec, syn Františkův, se postaral o to, aby se rodina pořádně rozrostla, a to přesto, že byl invalida. Jak se mu to stalo? Traduje se v rodině, že v osmi letech spadl na vechtrovně, kde s maminkou žil, ze šraněk a zlomil si ruku. Lékař Nebeský, který objížděl nemocné v okolí, se k Větrovcovým dostal až druhý den, kdy už byla ruka příliš nateklá a nedalo se s ní nic dělat. Zlomenina se zhojila, ale křivě - a tak malému Ferdinandovi z dovádění na šraňkách zbyla chromá ruka a doživotní invalidita. Přesto byl velice šikovný, stal se obchodním sluhou. Pamětníci si na něj vzpomínají jako na velmi veselého člověka. Jaký protiklad asi musela tvořit jeho manželka, Barbora Petříková, která byla spíše vážná a shánčlivá?

Z jejich šesti dětí, které se narodily v rozmezí let 1907 až 1923, dnes žije již jen můj dědeček Jaroslav. On a jeho sourozenci Jan (1907-1997), Josefa (1909-2002), Marie (1913-1980), Libuše (1916-2002) a Karel (1923-1997) se ale postarali o to, aby se rod rozrostl. Jan měl dvě děti, Josefa čtyři, Marie jen jedno, ale oproti tomu Libuše šest a poslední Karel tři. S potomky některých větví si píšu, s některými se občas vídám a doufám, že se jednou povede uspořádat nějaké rodinné setkání...

Poznámka k rodině:
Nedávno se mi na základě stránek ozvala moje prasestřenice Soňa - naši dědové byli bratři. A ta mi poskytla moc zajímavý pramen k rodovým dějinám - rodné a oddací listy, které byly vydány za 2. světové války kvůli prokázání nežidovského původu rodiny. Tady jsou dva z nich - rodný list Františka Větrovce a Cecilie Somolové.