Držitelé selských gruntů ve vsi Černíč od konce 16. do konce 18. stoletíVes Černíč je jednou z obcí bývalého panství Telč. V pozemkových knihách se vyskytuje jako součást Radkovské rychty, kam kromě Radkova a Černíče spadaly ještě Strachoňovice a Slaviboř. Nejrozsáhleji je historie černíčských gruntů zachycena v pozemkové knize panství Telč č. 8195 (fond C17, MZA Brno), kde je zaznamenán přechod od hospodáře k hospodáři od konce 16. století (výchozím stavem je stav k roku 1584) do přelomu 18. a 19. století. V gruntovnici je zaznamenáno celkem devět selských gruntů, pozdější čísla popisná 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9 a 14 a dále chalupy čp. 11, 15 a čtyři neočíslované, chalupa Pazderovská, Škarkovská, Přibilova a Vyhlídalova. Zde uvádím pouze statky pod čísly popisnými 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9 a 14, později sem snad doplním i další grunty. Pokud bylo převzetí toho kterého gruntu v pozemkové knize zapsáno k určitému roku, přiřadila jsem tento rok za jméno hospodáře. Nebylo ale výjimkou, že hospodář nebyl na gruntu zapsán, a to je poté zmíněno v pozemkové knize v roce, kdy další, tentokráte již zapsaný hospodář, přebírá grunt do svého držení. V takovém případě je v tabulce uvedeno "před rokem xxxx" nebo "do roku xxxx". To je uvedeno i v případě, že grunt do doby předání držela vdova po předchozím majiteli, pokud je tato v pozemkové knize uvedena. Číslo popisné 1Tak zvaný Pelzovský grunt je v současnosti známý spíše jako Vyhlídalovský - rodina Vyhlídalových zde totiž žila poměrně dlouhou dobu. Jednalo se o třičtvrtělánový grunt v ceně 200 kop grošů.
Číslo popisné 2Usedlost čp. 2 je v pozemkové knize nazvána gruntem Vávry Černíčského - bylo poměrně obvyklé, že majitelé gruntů se označovali podle místa, kde žili, ovšem zatím jsem nezažila, že by to bylo zmíněno přímo v pozemkové knize. Cena usedlosti byla v 18. století 270 kop grošů - pokud porovnáte s ostatními grunty, je možné vysledovat, že většina z nich stála zhruba stejně. Jedinou výjimkou je černíčský mlýn, jehož cena se pohybovala (z pochopitelných důvodů) v násobcích této částky.
Číslo popisné 3Na tomto gruntu seděla jedna z rodin mých předků, a to Nováčkovi. Ti zde přebývali poměrně dlouhou dobu, ale v 19. století převzala tento grunt rodina Burianových, jejíž potomci zde přebývají až do dnešní doby.
Číslo popisné 5Statek čp. 5 je v gruntovnici nazván Grunt Jakuba Lysýho. Cena tohoto gruntu byla stanovena na 250 kop grošů a právě za tuto cenu ho koupili v podstatě všichni hospodáři, kteří zde přebývali. Je zde možné sledovat vývoj jedné rodové linie a to, jak příjmí volně přecházelo z člověka na člověka podle toho, na kterém statku zrovna seděl - viz. případ Havla, který, ačkoli byl jen zetěm Jana Mlejnka, přebírá příjmí po svém tchánovi a nazývá se Mlejnkem.
Číslo popisné 6Tento statek je v pozemkové knize nazýván jako Markův. Stejně jako výše uvedené číslo popisné 5 měl i tento grunt hodnotu 250 kop grošů. Za dobu existence gruntu se zde vystřídal poměrně velký počet hospodářů, z toho dva nezapsaní na gruntu - jsou zmíněni až v momentě, kdy po nich další hospodář jejich grunt přebírá. Rodina, která vlastnila statek od poloviny 18. století, žije na tomto gruntu dodnes - měla jsem při své poslední návštěvě na Vysočině možnost si s jejími členy pohovořit, dokonce mají částečně zpracovaný rodokmen.
Číslo popisné 7Tzv. grunt Jakuba Jírového. Cena tohoto gruntu byla stanovena na 250 kop grošů, jednalo se o lánový statek. Poměrně často se zde střídali majitelé, nicméně poměrně dlouhou dobu se nazývali jiným jménem gruntu - totiž Valenové. Vzhledem k jejich častému střídání a tomu, že v matrikách bývají uváděni pravidelně pod příjmím Valena, je pátrání po rodinách, které zde žily, poměrně ztížené. Ale ono tak tomu bylo skoro všude....
Číslo popisné 8Dalším z očíslovaných gruntů je grunt Jana Jakšovského. Stejně jako některé z předchozích gruntů stál i tento nejčastěji 200 kop, ačkoli se jednalo o celolánový grunt. Zajímavostí u tohoto gruntu je fakt, že od počátku pozemkových knih drží tento grunt jedna rodina. Bohužel nevím, zda stejná rodina vlastní tuto usedlost i v současnosti.
Číslo popisné 9Až do současnosti drží tento grunt rodina, která ho držela v polovině 17. století - to znamená, že je v držení jedné rodiny více než 350 let. Není to tak neobvyklé, jak by se mohlo zdát - na malých vesnicích je celkem běžné, že rodiny své grunty neopouštěly po dlouhá staletí.
Číslo popisné 14Černíčský mlýn je z mnoha důvodů nejdražší usedlostí ve vsi. Jeho cena stanovena na 1000 kop grošů - nejdražší součástí mlýna bylo pochopitelně vybavení, které přecházelo z majitele na majitele a bylo průběžně obnovováno pouze podle potřeby. Na tomto mlýně seděla i rodina Vosolsobě - Procházka, která patří mezi moje předky. Nejsou to jediní mlynáři v mém rodokmenu - a už vím, jak je někdy složité po nich pátrat. Např. nalezení sňatku Petra Procházky z roku 1772 je pro mě zatím malou hříčkou - mám díky pozemkové knize svatební smlouvu, ale přesto se mi zatím nepovedlo jeho svatbu najít. Navíc na přelomu 17. a 18. století byly majetkové poměry na mlýně poněkud zamotané. Poměrně dlouhou dobu vlastnila tento mlýn vdova, u které ale není uvedeno žádné další jméno. Vzhledem k tomu, že následuje bezprostředně po Jakubu Jonášovi ml., předpokládám, že se jednalo o jeho ženu. Pak se zde vyskytuje Jiřík Vosolsobě - ten je uveden v matrikách, ale nikoli v pozemkové knize. Navíc v pozemkové knize je k roku 1698 ještě uvedeno "skoupila", ale v roce 1700 už "splatil" - a přitom zde není záznam o výměně hospodáře, ani zde není uvedeno jeho jméno. Proto předpokládám, že se jednalo o Jiříka Vosolsobě alias Jonáše.
|