Zpět

Držitelé krahulečského mlýna od 16. do 19. století

Krahulčí je nevelkou vsí západně od Telče - v současnosti má zhruba 600 obyvatel, v dřívějších dobách zde ale žilo podstatně méně lidí, zhruba třetina současného počtu. Pozemková kniha z roku 1580 uvádí 16 osedlých, přičemž mezi nejstarší příjmí v obci patří Rod, Peroutka, Burian nebo Mrvka. Právě díky poslednímu příjmí se obec, resp. mlýn v ní ležící, dostala mezi místa, o která jsem se zajímala. Zkontaktoval mě totiž pan Mrvka ze Slaviboře s tím, že by chtěl zjistit, zda mezi Mrvkovými v Krahulčí a Mrvkovými ve Slaviboři, respektive v Myslůvce, existuje nějaká spojitost. A tak jsem se dostala ke zpracování historie jednoho z krahulečských mlýnů.

Lánový rejstřík pro telčské panství z roku 1678 v Krahulčí uvádí 14 osedlých (z toho dva nově), tedy poměrně malý počet. V následujících desetiletích ale počet obyvatel postupně narůstal, tereziánský katastr, sepsaný o 80 let později, již zaznamenává 19 osedlých (13 sedláků a 6 chalupníků).

Mlýn, který se stal předmětem mého bádání, stojí několik set metrů od jižního okraje obce, na říčce Myslůvce, přičemž je situován na hrázi rybníka. Během své existence vystřídal několik jmen - Mrvkův mlýn v 17. a 18. století, Mlhův mlýn v 19. století a Trnkův mlýn v současnosti. Vznikl jistě před rokem 1570, v současné době je v nepříliš dobrém stavu - jako mnoho jiných mlýnů v oblasti.

Mlýn v císařských otiscích ze stránek http://archivnimapy.cuzk.cz/

Mlýn měl zpočátku jedno, později dvě složení (druhé složení bylo pořízeno mezi roky 1713 a 1751). Mlýnské složení naznačuje, kolik měl mlýn hnacích kol. Teprve s dalším vývojem docházelo k tomu, že bylo jedno kolo zpřevodováno na pohánění více mlecích složení, to se ale krahulečského mlýna netýkalo. U mlýna se nacházely pozemky sloužící pro mlynářovu obživu – většinou se jednalo o zahrady nebo o pastviny a louky, výjimečně o pole. Mlynář totiž obilí získával z velké části výměnou za služby, které v mlýně poskytoval.

Jakub Mrvka

Nepovedlo se mi zatím zjistit, kdy mlýn vznikl, bylo to ale jistě před rokem 1570. V té době držel, dle pozemkové knihy pro obec Krahulčí, mlýn Jakub Mrvka. Jak vidno, už tehdy nesl majitel příjmení Mrvka, které na mlýně zůstalo po velmi dlouhou dobu. Je velmi pravděpodobné, že se jedná o příjmí, které bylo na mlýně od jeho počátků. Příjmení Mrvka vzniklo ze slova mrva - což může být jak výraz pro hnůj, tak i slovo pro drobnou věc.

Rekonstrukce rodiny Jakuba Mrvky podle pozemkové knihy

Ačkoli pro toto období (tedy konec 16. století) ještě neexistují ve farnosti Telč matriky, je možné poměrně dobře zrekonstruovat rodinu tehdejšího mlynáře Jakuba Mrvky. V zápisu o převzetí gruntu jeho synem Janem jsou totiž vyjmenováni i další žijící Jakubovi potomci.

V urbáři pro panství Telč, který byl sepsán v roce 1582, je zaznamenán i Mrvkovský mlýn. Je o něm uvedeno následující: Jakub mlynář Mrvka dává ze mlejna a zahrady o svatém Jiří 9,5 groše, o svatém Havlu totéž. Z rolí, které drží nad mlejnem, dává o svatém Jiří 4 groše, o svatém Havlu totéž. Z jitra o svatém Martině 20 grošů.

Jan Mrvka

Jan, Jakubův syn, přebírá mlýn v roce 1574 od telčského správce Floriána Pravětického z Radvanova, hostětického rychtáře Vaňka a krahulečských konšelů Pavla Vávrovýho, Jana Roda a Blažka Vočenáška. V zápise o převzetí gruntu jsou uvedeni i jeho příbuzní:
"Sirotkům nebožtíka Jakuba Mrvky, mlynáře, Žofka máti, Jan za hospodáře, Dobiáš ženatý pod pánem Koniášem, Vondra, Matěj pekařem, Salomena vdaná pod pána Koniáše, Lucie mají spravedlnosti své za Janem bratrem svým na gruntu otcovským po zaplacení dluhů očištěných 350 kop."
Dále je ještě upřesněno, že Salomena je vdaná za Havla z Borovné a Lucie je ve Vanově (pravděpodobně zde sloužila).
Pozn.: "pán Koniáš" byl zřejmě Volf Jiří Koňas z Vydří z vladycké rodiny Koňasů z Vydří, kteří se nazývali Koniáši. Ti drželi (mimo jiné) obce Borovná a Kostelní Vydří. Z této rodiny zřejmě pocházel i (nechvalně) známý páter Koniáš.

Rekonstrukce rodiny Jana Mrvky podle pozemkové knihy

Jan přebírá tedy mlýn s jedním složením v ceně 350 kop, přičemž závdavku položil 30 kop a zavázal se platit 10 kop vejrunků (pravidelných splátek). K mlýnu je mu přidáno i vybavení - žito a obilí (pšenice), pohanka, dva koně s "nádobím" (tedy uzdami a podobně), dvě prasata, jedna jalovice, šest slepic a kohout, kovaný vůz (tedy vůz s okovanými koly) se vším, co k němu záleží, řetěz, kotel, stůl, železa na pile, hodiny, brus a míry ke mlýnu náležející.

Nový majitel mlýna tento postupně splácí - 1588 doplatil Matějův podíl jeho vdově Dorotě (Matěj zemřel podle pozemkové knihy mezi roky 1583 a 1585), Dobiášův podíl doplatil v roce 1590 a v roce 1594 měl grunt zaplacený.

Vít Mrvka

Po smrti Jana Mrvky nastupuje na grunt v roce 1617 jeho syn Vít, kterému otec mlýn odkázal. Měl povinnost vyplatit 50 kop (po 5 kopách ročně) bratru Linhartovi, který v té době již sídlil na jiném mlýně (bohužel není uvedeno, na kterém). Sestře Marianě pak měl pouze odvést do Podolí jedno tele, což ještě ten rok udělal. V roce 1619 zaplatil celou zbývající částku (40 kop) bratru Linhartovi a mlýn měl doplacený.

Rekonstrukce rodiny Víta Mrvky podle pozemkových knih

Matěj Mrvka

Vít Mrvka umírá poměrně brzy po převzetí gruntu - v roce 1629 totiž už grunt přebírá jeho syn Matěj. Podle závěti svého otce měl vyplatit matce Marianě 50 kop a sestrám Anně a Salomeně po 20 kopách, a to po 4 kopách ročně. Rovněž měl povinnost dochovat matku do smrti na statku (včetně dvou krav, které jí byly přiděleny). Grunt přebral v době, kdy obživa nebyla v českých zemích příliš jednoduchá - a ani okolí Telče nebylo výjimkou. Telč byla v letech 1628, 1632 a 1634 vypleněna (císařskými vojsky a vojsky Albrechta z Valdštejna), což se nepochybně odrazilo i na jejím nejbližším okolí. Matěj nebyl schopen splácet, navíc v obci často ani neproběhl roční soud, při kterém se splátky skládaly, což mělo za následek, že když Matěj v roce 1635 zemřel, přešly jeho splátky na nového majitele gruntu.

Z Matějových potomků pozemková kniha zaznamenává pouze jednoho, syna Mikuláše. Očekávalo se, že si Mikuláš najde místo na jiném mlýně - v takovém případě měl dostat pár volů, jednu krávu a půlku vozu (není tím myšlena pouze polovina vozu, ale vůz, kde pouze jedna náprava má okovaná kola).

Václav Kopejtko

Nový majitel mlýna, Václav z Kopejtkova mlýna, který leží o něco níže na toku Myslůvky, se oženil s vdovou po Matějovi. Bohužel není nikde v pozemkové knize uvedeno její jméno. Měl platit nejen Mikulášovi, sirotku po Matějovi, ale spadly na něj i "pohledávky" Matějových sester Anny a Salomeny a také Matějovy matky Mariany. Platil vejrunky pravidelně (pokud byl v daném roce držen soud) po 4 kopách, tak jak to bylo stanoveno už u Matěje.

Václav v roce 1649 kupuje od svého bratra Alexy grunt v Myslůvce, kam se přestěhoval - a prodává krahulečský mlýn Šimonu Vospělovi. V Myslůvce se rodina Mrvkova usadila a její potomci tam žijí dodnes. Zajímavé je, že si Václav přinesl do Myslůvky příjmí po mlýně, které mu už zůstalo.

Lokalita mlýna v mapě z 1. vojenského mapování
© 1^st (2^nd ) Military Survey, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
© Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz

Šimon Vospěl

V roce 1650 kupuje mlýn od Václava Kopejtka-Mrvky za 260 kop. Z těchto 260 kop náleží 121 kop předchozímu majiteli Václavovi, 79 kop Mikulášovi, synovi Matěje Mrvky, 35 kop Salomeně a 15 kop Anně, dcerám Víta Mrvky - na tom je pěkně vidět, jak se předávaly splátky z majitele na majitele, často se drobily na potomky původních "nápadníků" a podobně.

Šimon ale nevydržel na mlýně dlouho - už po roce ho prodává Matěji Buzkovi za 289 kop. Proč? Těžko říct. Ačkoli mlýny poměrně dost vydělávaly, po třicetileté válce se zřejmě nejednalo o příliš lehké řemeslo. Možná i proto Šimon z mlýna odchází. Asi jediný zajímavý fakt ohledně Šimonova působení je prodej části pozemků náležejících k mlýnu Fraňku Šindelářovi z Krahulčí. Se souhlasem vrchnosti mu prodal kus rolí přiléhajících k Fraňkovu domu, za které utržil 16 kop.

Matěj Buzka

Další majitelem mlýna byl Matěj Buzka, který koupil od Šimona mlýn za 289 kop. Zavázal se splácet 4 kopy ročně, přičemž výše podílů uvedených u Šimona se nezměnila. Pouze matka Anny a Salomeny Mariana mezi těmito dvěma předáními gruntu zemřela, proto byl její podíl rozdělen mezi její dcery. Matěj nesplácel příliš pravidelně, byla mu často dávána lhůta, aby nemusel v daný rok platit (konkrétně v letech 1653 a 1659), často není ani zaznamenáno, zda v onen rok vejruňky zaplatil či nikoli. Z dlužných částek zaplatil pouze 4 kopy Salomeně, nic dalšího se mu zaplatit nepovedlo.

Matouš Mrvka

V roce 1663 přechází mlýn na syna Matěje Buzky-Mrvky Matouš. Ten je již v pozemkové knize uváděn jako Mrvka, převzal tedy plně příjmí po statku. Přijímá mlýn za stejnou sumu, která byla smluvena s jeho otcem, tj. za 289 kop. Nadále má splácet podíly předchozích nápadníků, navíc mu přibyl podíl pro jeho matku Voršilu ve výši 10 kop. Splácel pravidelně, jeden z podílů (Salomenin, který po její smrti převzal vdovec Nýdl z Řásné) doplatil v roce 1665, druhý (Annin) v roce 1669.

Matouš a jeho předchůdce Matěj jsou rovněž uvedeni v lánovém rejstříku pro obec Krahulčí. Jsou zde uvedeni jako majitelé mlýna s jedním složením a bez polí.

Lánový rejstřík pro obec Krahulčí - Mrvkovský mlýn
Moravský zemský archiv Brno, fond D1, kniha 319a, fol. 116r

Nikodým Rod

Protože Matouš Mrvka neměl žádné dospělé mužské potomky, kteří by mlýn převzali, připadl po jeho smrti mlýn jeho zeti Nikodýmovi, manželovi jeho dcery Salomeny. Podíly na gruntě se začaly ještě více štěpit - Mikuláš, syn Matěje Mrvky, zemřel a jeho podíl převzala manželka Mariana, přičemž se jednalo ještě o 63 kop. Pak zde byli potomci zemřelého Václava Mrvky-Kopejtka, a to Mikuláš, Adam, Ambrož, Dorota, Matěj a Augustýn (každému náleželo 19 kop, jen Matěji, který má v pozemkové knize přízvisko "chromý", 26 kop). A konečně i sirotci po Matoušovi Mrvkovi - matka Mariana a synové Tomáš a Vít (každý měl podíl 19 kop a 17,5 groše).

Posloupnost hospodářů od Matěje Buzka po Ondřeje Vosolsobě (1651-1685)

Bohužel Nikodým neměl štěstí - zemřel po velmi krátké době v srpnu 1685. Těžko říct, zda se mu něco stalo při práci v mlýně - ale je to vzhledem k jeho věku poměrně pravděpodobné, umírá totiž ve 44 letech. Bohužel matrika ještě neuvádí příčinu úmrtí, ale bylo by zajímavé ji zjistit. Každopádně vdova Salomena nezůstala dlouho sama - už koncem října se vdává za nového hospodáře, kterým se stal

Ondřej Vosolsobě

Díky tomu, že se dostáváme do doby, kdy je možné jednotlivé hospodáře mapovat nejen v pozemkových knihách, ale i v matrikách, pole působnosti se poněkud rozšiřuje. První věcí, kterou jsem hledala, byl sňatek Ondřeje a Salomeny. Nejen proto, že souvisí s krahulečským mlýnem, ale také proto, že byl Ondřej synem černíčského mlynáře. A černíčský mlýn je dalším velkým bodem mého zájmu.

Záznam o sňatku Ondřeje Vosolsobě se Salomenou Rodovou z Krahulčí, 21.10.1685
Moravský zemských archiv Brno, fond E67, matrika NOZ Telč č. 6973, str. 703

Ondřej se tedy žení se Salomenou, vdovou po Nikodýmovi Rodovi. Podle matriky se jim narodilo jedno dítě, syn Prokop (v červenci 1686). Ondřej se velmi brzy žení znovu, neboť v roce 1686 ovdověl. Jeho druhou manželkou se stala "poctivá děvečka Lucie", což je ale bohužel všechno, co o ní vím. U sňatku ani později v pozemkové knize není uvedeno její příjmení. Snad byla z Krahulčí, snad ze Strachoňovic nebo ze Lhotky (odkud byli svědci tohoto sňatku), těžko říci.

Rekonstrukce rodiny Ondřeje Vosolsobě-Mrvky podle pozemkové knihy

Rekonstrukce rodiny Ondřeje Vosolsobě-Mrvky podle matrik

Ondřejovi se povedlo skoupit poměrně velkou část jednotlivých podílů - zcela vykoupil čtyři podíly (celkem 91 kop), částečně poplatil další dva. Část "nápadů" (jak se nazývaly podíly na gruntu) přešla ale na jeho syna Šimona, který mlýn přebírá po otcově smrti v roce 1713.

Díky existenci matrik a pozemkových knih je také možné sledovat částečně osudy ostatních sourozenců. Prokop, nevlastní Ondřejův syn, narukoval na vojnu. Michal, který se narodil v roce 1691, se v roce 1717 žení s vdovou po mlynáři Suchém rovněž z Krahulčí (v Krahulčí se nacházely celkem 4 mlýny, v lánovém rejstříku je ale uveden pouze ten Mrvkovský). Zůstal tedy u řemesla, jen se usadil na jiném mlýně. Dorotin sňatek matriky rovněž zaznamenávají - vdala se v roce 1716 za Jakuba Křížka ze Studnice.

Matěj, další syn, se žení v roce 1721 - a stejně jako jeho bratr Michal se oženil na mlýn, tentokráte mlýn mně blízký, totiž v Černíči. Vzal si vdovu po Petru Procházkovi-Vosolsobě, tedy vdovu po svém nepříliš vzdáleném příbuzném. Narodilo se jim pouze jedno dítě, dcera Mariana (přece jen byla Ludmila v době sňatku už poněkud starší), ale Matěj i jeho žena jsou doloženi jako kmotři mnoha dětí v Černíči.

Šimon Mrvka

Půl roku před převzetím gruntu, ke kterému došlo koncem března 1713, se Šimon žení s Marianou Fojtovou ze Zadního Vydří. Je to jeho první, ale nikoli poslední sňatek - ožení se ještě dvakrát, v roce 1731 s Anežkou Brázdovou z Kostelní Myslové a v roce 1744 s Marianou Krejčí z Dyjice.

Mlýn přebírá od své matky, dá se tedy předpokládat, že v té době už byl jeho otec Ondřej nějakou dobu po smrti. Jak uvádí pozdější zápis, mlýn byl v onom roce 1713 "zcela zouplna sešlý", ale Šimon se dobře oženil, takže byl schopen jak mlýn, tak i stavení k němu náležející za věno své první manželky Mariany opravit a znovu zprovoznit. Podíly na gruntě v té době byly následující:

Šimon se z hlediska placení vejrunků dostává do zajímavé situace - ačkoli jsou na gruntu stále ještě nezaplacené podíly Mikuláše a potomků Václava Kopejtka v celkové výši 82 kop, Šimon neví, komu tyto podíly platit, protože "po sirotcích doptati se nelze". Místo toho tedy splácí "do truhlice", tedy do vrchnostenské pokladny, kde jsou peníze uloženy pro pozdější vyzdvihnutí. V roce 1725 se mu ale povedlo zjistit, že jeden z podílů po Václavu Kopejtkovi zdědila jeho vnučka Anna Zazimalová z Mysliboře - a rovnou celý její podíl, 18 kop (1 kopa byla zaplacena vrchnosti do truhlice), kupuje. Stejně se už čtyři roky předtím vypořádal s podílem po Mikulášovi, když zjistil, že podíl přešel na Čížka z Myslůvky - a skupuje celých 43 kop. Jak je vidět, Šimon se do splácení opravdu "opřel".

Zajímavé jsou osudy Šimonova nevlastního bratra Prokopa - pozemková kniha o něm zmiňuje následující:
1729 dokázal držitel gruntu a neb toho mlejna, že jeho bratr Prokop když skrze Telč 1718 roku maršíroval, že jest jemu pozůstalost svou, aby na něj sv. mšima pamatoval, daroval, a tak se odpisuje jeho nápad 34 kop 15 gr.
Prokop tedy svůj podíl na mlýně přenechal Šimonovi, aby za něj nechával sloužit mše. Bohužel žádné další zmínky o Prokopovi se ani v pozemkových knihách, ani v matrikách neobjevují.

Rekonstrukce rodiny Šimona Mrvky podle pozemkové knihy

       
Rekonstrukce rodiny Šimona Mrvky podle matrik

František Mrvka

Jak je napsáno výše, Šimon Mrvka uzavřel výhodný první sňatek - a proto bylo později vrchností rozhodnuto, že ačkoli měl Šimon mladší syny (Jana a Tobiáše z 2. manželství), tak vzhledem k tomu, kolik peněz přinesla první manželka jako věno, připadne mlýn Františkovi, nejmladšímu přeživšímu synovi z prvního manželství. Stalo se tak v roce 1751, po Šimonově smrti.

Při předávání gruntu byl proveden soupis majetku, který k němu náležel. Bylo ho opravdu požehnaně - od zvířectva (pár volů, prasnice), přes standardní vybavení selského gruntu (vůz, pluh, rádlo, brány, řetězy, sekery, pily a podobně) a vybavení mlýna a pily k němu náležející (kamenná hřídel, pemrlice - tedy kamenické nástroje pro úpravu mlýnských kamenů, cepy, plech na pilu) až po zaseté obilí (15 měr žita). Co se týče povinností nového hospodáře, bylo stanoveno, že v případě, že některý z bratrů půjde na řemeslo, měl uhradit veškeré náklady. Stejně tak kdyby některá ze sester chystala svatbu, má jí vyplatit celý její podíl v hotovosti. Podíly na mlýně byly v té době následující:

František byl velmi dobrým hospodářem - podíly, které měl zaplatit, činily 218 kop a 45 grošů. Všechny tyto pohledávky zaplatil do 17 let od převzetí gruntu - v roce 1768 "má mlejn od všech nápadů čistej a zcela vyplacenej". Mlýn pak držel až do roku 1790, kdy se rozhodl ho předat nejmladšímu synovi Františkovi.

Rekonstrukce rodiny Františka Mrvky podle pozemkové knihy

Rekonstrukce rodiny Františka Mrvky podle matrik

František Mrvka ml.

František mladší přebírá vyplacený mlýn od svého otce 6. června 1790 se vším vybavením, z něhož je jmenovitě uvedeno následující: 1 pár volů, 1 vůz, 1 rádlo s kolečkama, 1 pluh, 1 brány. Vzhledem k tomu, že jeho otec byl zřejmě velmi zdravý a čilý, vymínil si, že může na mlýně hospodařit dle své libosti. Františkovi nezbylo nic jiného než na to přistoupit. Oproti předchozím letům byly podíly na mlýně pouze čtyři, všechny ve výši 72 1/4 kopy: podíl nového hospodáře Františka, podíl jeho bratra Jakuba, který byl na mlýně na Rozkoši, a podíly sester Johany (provdané za Josefa Tejrala z Telče) a Mariany (provdané za Josefa Janského z Dyjičky).

Už brzy po převzetí mlýna, v roce 1802, František mladší umírá. Mlýn dle závěti připadl synu Janovi, ale protože ten ještě není schopen se o mlýn starat (bylo mu pouhých 7 let), na osm let přebírá grunt jeho děd František (staral se o něj do věku úctyhodných 82 let). Pak ale "skrze sešlost věku dálej hospodářství viděti nechce, tak on tento mlejn Markytě, matce toho Jana, a jejímu nastávajícímu manželovi Janovi Lupačovi odevzdává, kterej 15 let toto hospodářství držeti bude."

Jan Lupač

Vdova po Františku ml. Markéta se v červnu 1810 vdává za Jana Lupače, mlynářského mistra - u sňatku bohužel není uvedeno, odkud Jan Lupač pocházel. Lupačovi se vyskytovali v Radkově, ale i v dalších obcích v oblasti, proto je těžké posoudit, odkud vlastně byl. Podmínkou pro držení hospodářství bylo, že ho bude držet 15 let a poté ho předá nejstaršímu synovi z Markétina prvního manželství Janovi. Zároveň se zavázal starat se o Františka Mrvku st. až do jeho smrti - mimo jiné pečovat o jeho dvě krávy, dodávat mu každoročně obilí a další základní potraviny a další.

K předání mlýna synovi Františka ml. nikdy nedošlo - Jan Lupač, v pozemkové knize zvaný Vosolsobě, si mlýn ponechal (zřejmě z důvodu Janovy smrti). Markéta, jeho první žena, mezi lety 1811 a 1817 umírá a Jan se v roce 1817 znovu žení - s Josefou Hejtmanovou, dcerou Bernarda Hejtmana, měšťana z Počátek.

Lokalita mlýna ve 2. vojenském mapování
© 1^st (2^nd ) Military Survey, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
© Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz

Josef Janský

Protože i přes druhé manželství zůstává Jan Lupač bezdětný, prodává mlýn v roce 1822 Josefu Janskému, sedláku z Dyjičky. Josef byl nejstarším synem Mariany Mrvkové, provdané za Josefa Janského. Možná i proto byl mlýn prodán právě jemu. Josef mlýn nadále spravuje společně se svou manželkou Johanou Drdáckou (rovněž pocházející z mlynářské rodiny, byť její otec byl stolařem).

Převzetím mlýna Josefem Janským končí záznamy v pozemkové knize - další už jsou v novější, která není dostupná. Název mlýna v mapě z druhého "Mlha Mühl" ale napovídá, že se zde usadila rodina Mlhových, později pak rodina Krausových a nakonec Trnkových, jejíž jméno nese mlýn v současnosti.

Mlýn po roce 2000

V současnosti mlýn vlastní společnost zabývající se realitami. Bohužel stav mlýna je poměrně špatný - v roce 2008 byl mlýn hodně zanedbaný a neudržovaný, i když jsou zde patrné známky stavebních úprav (nová okna a podobně).

Stav mlýna v roce 2008

Nezbývá než doufat, že mlýn, který je víc jak 400 let starý, nezanikne.