Zpět

Bošín

R. 1341-77 připomíná se na Bošíně Jaroslav Košík. Po něm 1377 Petr Košík, snad syn jeho. Kolem r. 1400 byl tu pánem Jan Košík z Rožďalovic. Týž učinil smlouvu s Janem z Michalovic, kterémuž část Rožďalovic náležela, aby střídavě podávali faráře ke kostelu rožďalovskému. R. 1413 poroučeli na Rožďalovicích a Bošíně synové Janovi Jan a Beneš. Později, když Jan dostal Lomnici, pouze Beneš. (Sedláček, Hrady a zámky)

Jiná část Bošína náležela v 2. polovici 14. století Hrzanovi a Ctiborovi, bratřím z Valečova, kteří sem kněze podávali. (Knihy konfir.)
Snad to byli tíž Valečovští, kterým t.č. sousední Křinec náležel.

Na počátku století šestnáctého náležel Bošín Viktorinovi Křineckému z Ronova. Po smrti jeho 1510 obdržel Bošín s okolními vesnicemi nejmladší syn Viktorin, jenž sídlel na Dětenicích. V polovici šestnáctého století náležela část Bošína Janu Chlumovi z Chlumu. Týž prodal ji 1570 spolu s tvrzí, dvorem a vsí Doubravany a dvorem v Pojedi Janu Rašínovi z Ryzemburka (Sedláček, Hrady a zámky)

Synové po témž Rašínovi prodali statek zděděný 1587 matce své Salomeně rozené z Valdštejna za 6200 kop gr. čes., po jejíž smrti opět jim připadl. V prvé polovici 16. století měl tu zboží jakés Jiří Cetenský z Cetně a na Vinařicích. Týž přiznal 1557, že dědictví své v Sovenicích (dědiny kmetcí s poplužím) což tu má, ve vsi Pojedech (s dědinami kmetcími a poplužím) což má s dědinami, lukami, lesy, rybníky, bermi a robotami s podacím kostelním v Bošíně, s krčmou v Sovenicích i se vším panstvím tak jak smlouva o to učiněna téhož léta a dne ve desky zemské památné vložena a zapsána to v sobě šíře obsahuje a zavírá, prodal někdy Janovi, purkrabímu z Donína a na Kuncberce a na tento čas ve desky zemské týž trh vložil Jindřichovi purkr. z Donína a na Benátkách jakožto nápadníku po témž někdy Janovi, purkr. z Donína za půltřetího tisíce kop gr. praž. ouplně zaplacených. (D.z. N 13 L 36)

Na počátku století sedmnáctého náležela část Bošína se statkem Doubravanským Jiřímu Sezimovi Rašínovi z Rašína a Ryzemburka. Týž byl 1623 odsouzen k manství. Syn po něm pozůstalý Jan Petr Rašín též odsouzen třetiny jmění, neohlásil se však o přijetí léta na statek po otci zděděný. Dvůr v Bošíně však t.č. náležel Jindřichu Bohaboji Rašínovi, kteří při kommissi confiscationis vedle cís. výpovědi dne 27. října 1623 též byl odsouzen k manství. On rovněž nepřijal léna na statek svůj po otci Alexandru Bohaboji naň připadlý, neboť jej již před tím postoupil strýci Janu Petrovi Rašínovi, který jej i se statkem Doubravanským a s částí Bošína Adamovi z Valdštejna 1625 prodal. Když Jindřich 1629 obeslán byl před kommissi transactionis, aby narovnal se o pokutu za udělení pardonu, sdělil komorní posel, že již před tím odešel pro náboženství ze země nezanechav ničeho.

Jan Petr Rašín vedle cís. resoluce ze dne 16. března 1630 v manství byl zůstaven a přijal léno na týž statek za 15018 kop míš. odhadnutý, který již před tím byl za 17000 kop míš. prodal nejvyš purkrabí Adamovi z Valdštejna, jemuž byl propuštěn z manství a za dědictví zpupné zůstaven. (Bílek – Dějiny konfiskací)

Vedle Rašínů měl v Bošíně statky své již od pradávna špitál nymburský.*) Již r. 1557 chtěla Markéta Křinecká z Postupic zakoupiti v Bošíně dvůr od Jeronýma Skopce, kterýžto byl poddaný špitálu nymburského. Nymburští na přípis její odpověděli, že jí po vůli býti nemohou, protože těch gruntův od krále dědičně postoupených nemají. (Arch. nymb.)

*) Nymburští propadli za cís. Ferdinanda I. statky svými, z nichž J.M.C. jim k obci, špitálu a kostelu na vychování žákův a chudých lidí něco do své vůle zanechati ráčil, jako v Bošíně 2 dvory kmetcí s platem, v Sovenicích 2 dvory kmetcí s platem, v Mladé 1 dv. s pl., ve Strakách 1 dv. s pl., v Jizbicích 1 dv. s pl., dědinami, lukami a s jiným vším a všelijakým k nadepsaným dvorům kmetcím příslušenstvím i plat ze 2 krámův masných, též dvojí plat ze mlejna a při městě clo v branách a platy z luk, zahrad a dědin při městě k záduší a špitálů od starodávna náležející (D.z. N 18 O 10)

Statky ty císař Maxmilian Nymburským zase k dědictví propustil tak, aby nad tím purkmistr a konšelé vladařství měli.

Pro účastenství ve vzpouře proti Ferdinandu II. byly Nymburským statky tyto 1621 znovu konfiskovány, avšak opět vráceny – neboť je Nymburští 1669 prodali. Smlouva o to v arch. nym. zní následovně:

“Magistrát král. města Nymburka na Labi se zástupci přednesl u král. České komory poslušnou prosbu za povolení k prodeji pozemků poddaných, příslušných nymburskému špitálu z té příčiny, že tito poddaní následkem předešlých nebezpečných, válečných těžkých časů docela ochuzeni byli a špitálu pro tu svou chudobu málo vynášejí, ano docela žádného užitku nepřinášejí, a že obec Nymburská naproti tomu na místě tak neužitečných poddaných daleko větší a výnosnější užitky by si opatřila zakoupením dobrého výnosného pole nebo sedláka blízko města.

Sl. král. Česká komora na základě císařského zmocnění ze dne 3. září 1666 uváživši tento stav věcí, vydala milostivé rozhodnutí, aby tyto čtyři grunty a usedlí na nich poddaní prodáni byli tomu, kdo za ně nejvíce podá a nejlépe zaplatí. O tom aby se prodej uzavřel, smlouva řádně sepsala a potom sl. král. České komoře k dalšímu schválení se zaslala a přednesla.

Na to dnes dolepsaného dátum (poněvadž žádný jiný kupec se nehodil ani k nalezení nebyl, kterýž by přibližnou, tím méně tuto sumu dáti chtěl) byl mezi výše jmenovanými: J.C.M. rychtářem, purkmistrem, rozšafnou radou a obecními staršími na místě celé obce král. města Nymburka na Labi jakožto prodávajícími se strany jedné, pak mezi vysoko- a blahorodým p.p. Pavlem sv. říše římské hrabětem z Morzínů, pánem na Vrchlabí, Novém Kunstberku, Lomnici, Doubravě, Nissburgku a Dolní Lukavici jakožto kupujícím se strany druhé následovní dobrovolný, upřímný a trvalý prodej ujednán a neodvolatelně uzavřen, zejména prodávají neodvolatelně výše uvedení p. cís. rychtář, purkmist, rada a obecní starší na místě celé obce král. města Nymburka na Labi za sebe, své dědice a nástupce nynější i budoucí zmíněné čtyři poddanské na jiných panstvích ležící špitální grunty a na nich se nalézající hospodáře, jmenovitě:
1.na panství Novokuntsberském ve vsi Sovenicích Václava Sadaře s jeho ženou Annou a dítkami Felixem, Alžbětou, Annou a synem Václavem;
2.ve vsi Bošíně Jiřího Linku s jeho ženou Annou, synem Václavem a dcerou Kateřinou;
3.tamtéž: Václava Filipa s jeho ženou Annou a pěti dítkami: Hanušem, Ondřejem, Jakubem, Bernardem a Václavem; dále
4.na jméno pana Wodolana z Viežníků znějících a ve vsi Jizbicích ležících pozemcích Hanuše Slezáka, jinak Kučeru, s jeho ženou Magdalenou a pěti dítkami: Tomášem, Hanušem, Matějem, Dorotou a Magdalenou.
Všechny s jejich poddanskou dědičnou povinností a s jejich osobním vlastnictvím, se všemi jejich ručními a koňskými robotami, službami, stoupajícími a klesajícími úroky (dávkami) na penězích, obilí, kuřatech a vejcích, summou se všemi jejich právy a povinnostmi, item svobodnou krčmu a masné krámy ve vsi Sovenicích se všemi jejich poli, rolemi a lukami, porostlinami a houštinami, všemi panskými a jinými oprávněnostmi summou, jak tito špitální poddaní od dřívějších majitelů až do nynějšího prodeje byli drženi, užíváni a potřebováni v jejich prácech a mezích, jak takové od starých dob do nynějších časů bývaly, ani toho nejmenšího nevyjímajíc – výše zmíněnému p. Pavlu hraběti z Martzínů, jeho dědicům a dedičným nástupcům, aby s nimi jakožto svým dědičným vlastnictvím a osobně vlastními poddanými podle nehlepší libosti vládli bez překážky se strany prodávajících, a to vše za devět set zlatých rýnských počítajíc každý zlatý po 60 kr., a krejcar po 6 haléřích, kterážto summa 900 zl. ihned při vyhotovení této smlouvy najednou plně a hotově vyplacena a zaplacena byla a kterouž p. prodávající k svým bezpečným rukám skutečně přijali. Protož za sebe, své dědice a nástupce nynější i budoucí kupujícího pana Pavla hraběte z Martzínů, jeho dědice a nástupce tímto v nejlepším způsobu práv zvláště oněch království Českého kvitují.

Při úplném zaplacení kupní ceny 900 zl. zavazuje se magistrát král. města Nymburka v případě, že by se na prodaných gruntech poddaných nějaké závazky a nároky, jež p. kupec nepřevzal, od kohokoliv anebo kdykoliv přednesly, anebo na nich se nalezly (vyjímajíc dědičných nároků oněch poddaných dle knihy pozemkové) bez přispění pana kupujícího ihned vyrovnati a jej neb jeho dědice za každé podobné nároky a závazky na své vlastní výlohy odškodniti.

Zavazují se p. prodávající zástupcové král. města Nymburka dále nejen tyto čtyři špitálské grunty a na nich usedlé poddané a dítky s příslušenstvím a právy p. kupujícímu dědičně odevzdati a tyto poddané s jejich dědičnou povinností na něho poukázati, ale také urbare – knihy pozemkové, osobní a sirotčí, jiné gruntů a poddaných týkající se rejstříky, písemní listiny, kteréž v jejich majetku byly a v jejich rukou zůstávají jakéhokoli jména a to v opisech ověřených městskou pečetí – vzhledem k tomu, že prvopisy obsahující jiné městské záležitosti v registratuře zůstati musí – p. kupujícímu neb jeho plnomocníku vydati. Neméně svolují, aby pozemky a poddaní jeho dědicům a potomkům k pravému dědičnému vlastnictví podle král. zem. řádu tohoto království Českého do král. zem. desk co nejdříve vloženy byly, a k takovému vložení ústní oznámení zařízeno, z kteréhožto vkladu (jenž od sl. král. České komory schválen a s povolením J.M.C. radů a zřízených král. p. podúředníků u zemských desk zapsán bude) útraty kupec pan Pavel hrabě z Martzínů sám zapraví.

K lepšímu stvrzení a nezrušitelnému dodržení byla tato smlouva ve dvou stejnopisech sepsána, a nejen od pánů smlouvajících vlastnoručně podepsána a městskou i hraběcí pečetí potvrzena, ale také od urozeného rytíče pana Kašpara Maxmiliána Bechyně z Lažan na Dlouhé Lhotě, J.M.C. rady, dvorního lenního a kormorního přísedícího a zemského místosoudce, pak p. Rudolga Čzejky z Olbramovitz, také J.M.C. rady a místopísaře zemského, obou u král. zem. desk král. Českého na požádání za účelem osvědčení (avšak bez jakékoliv škody a újmy, jejich dědiců a nástupců) vlastnoručně podepsána, k čemuž oni i své pečeti přitisknouti dali. Stalo se v král. městě Praze 7. dne měsíce února 1669.”

Také kostel sv. Štěpána v Litoměřicích měl tu jednoho poddaného. (Frind-Kirchengeschichte B.) Kterak jej obdržel, aneb kdy ho prodal, se nepraví.

V roce 1654 byli tu hospodáři:

Kostel a fara se tu připomínají již ve 14. století. R. 1362 ustanoven po resignaci rektora Zdeňka na zdejší faru Jindřich, klerik z Rožďalovic ku presentaci Jaroše, řečeného Košík, též z Rožďalovic. Po něm tu byl kněz Vojslav.
Když zemřel, ustanoven tu duchovním správcem 1367 kněz Jan ku presentaci Peška, Přibíka a Blahuta z Bošína a bratří z Valečova.
R. 1394 plebán zdejší ustanoven byl vykonavatelem presentace Jana, kněze nymburského, na faru v Budiměřicích.
R. 1397 jmenuje se zdejším plebánem kněz Jan, a patronem kostela Jan Košík z Rožďalovic.
R. 1402 po smrti kněze Jana jmenován sem Jan, kdysi farář v Budiměřicích. On a Jan, farář v Lomnici, vyměnili si fary r. 1411.
R. 1413 se svolením patronů Jana a Beneše z Lomnice na Rožďalovicích svěřena bošínská fara knězi Janu Zbyňkovi z Markvartic. (Knihy konfir.)

Později až do války 30leté byli tu kněží pod obojí. R. 1595 kněž Martin Roudnický, farář zdejší, s Esterou, manželkou svou, prodali část domu po otci v Nymburce zděděného Elišce Achylesce, matce své. (Arch. nymb.) R. 1603 byl tu farářem Tomáš Moucha Bílský.
Po válce 30leté katoličtí kněží zdejší obsluhovali i faru křineckou. R. 1655 byl tu farářem Štěpán Kaminský.
V 18. století byl kostel zdejší filiální a přidelen k faře křinecké, která v tom čase obsazena byla. Tehdy měla zdejší záduš 74 korce rolí.

Paměti:

V druhé polovici 16. století seděl na dvorech (statcích) špitálu nymburskému náležejících Jeroným Skopec, jenž snažil se pastorka svého a pravého dědice statků těch o ně připraviti. Ve sporu o to byl Skopec od Nymburských odbyt, proto podal 1567 prosebný list soudu odvolacímu do Prahy. List dostali Nymburští ku zodpovídání. Psali takto:

“Pánům nad apelacími.
Službu svou vzkazujeme V.M., urození páni, páni nám laskavě přízniví. Jakož jste nám psaní učiniti a v něm suplikaci Jeronýma Skopce odeslati ráčili poroučejíce, abychom V.M. o tom zprávu dali, to V.M. psaní Janovi, pastorku téhož Jeronýma, přečísti jsme dali, kterýž nám proti tomu, že stížnost má do otčíma svého Jeronýma podal spis k odeslání V.M., a my při tom oznamujeme V.M., že jest to v pravdě tak, což týž Jan za pravdu dává. Než on Jeroným zbytečně chtěl by téhož pastorka svého vidouc chudého a prostého soudem ztížiti, čehož my slušně dopustiti jsme nemohli, poněvadž on Jeroným tolikéž i pastorek jeho s svými dvory ve vsi Bošíně jsou poddaní ke špitálu našemu a my vrchnost nad nimi držíme. A což jsme tu za spravedlivé uznali, to jsme témuž Jeronýmovi učiniti rozkázali. Proto V.M. žádáme, že toho při tom zůstaviti ráčíte.”

Přípis městské rady nymburské:
“Urozené paní Marketě z Lobkovic a na Dobrovici.
Václav Čutořil ze vsi Bošína, poddaný k špitálu našemu, požádal nás za přímluvu a připsání dávaje zprávu, že sobě oblíbil k stavu sv. manželství Marjanu, sirotka a dceru neb. Mikuláše Kudrny v Košíku a při matce i dívce toho pořadně hledal a vůle jich dosáhl. Ale bez vědomí a povolení V. Mil. toho před sebe my bráti nechtíc, V.M. prosí a my se přimlouváme, že touž Marjanu z poddanosti a spravedlnosti její laskavě propustiti a témuž Václavovi, poddanému našemu, za manželku dáti ráčíte. Poněvadž vedle vůle P. Boha v stavu manželském býti na světě chtěji, té jsme důvěrnosti k vám, že poddanému našemu přímluvy naší užíti dáti ráčíte. My se toho V.M. všelijak odměňovati a odsluhovati rádi chceme. Odpovědi laskavé od V.M. žádáme. Tím milosti Boží račte poručena býti. Dáno v Nymburce 1584.”

Přípis městské rady nymburské:
“Urozenému panu Adamu Bzenskému z Prorubě a na Niměřicích.
Martin Baudyš z Bošína, poddaný k špitálu našemu, v známost nám uvozuje, kterak Jiří, syn jeho, až posavad u vězení šatlavním v městě Boleslavi Mladém pro nějakou suplikaci, kterouž mu Blažej, knihař, sepsal a do ní některé věci vám nepříjemné bez vůle a vědomí jeho vtělil, sedí. A poněvadž on Jiřík ani čísti ani psáti neumí a vysoce se P. Boha dokládá, že jest nic jiného do též suplikace klásti neporučil než poníženou prosbu, aby vězení prázen byl, a teď nyní v nemoc upadl, jak předešle tak i nyní k vám se přimlouváme, že pro odplatu Boží nad ním skutek milosrdný prokázati a jeho Jiříka z téhož vězení propustiti poručiti ráčíte, abychom již aspoň nabíhání a nastupování na nás od otce jeho prázdni býti mohli. 1603.” (Arch. nymb.)

V 2. polovici 16. století připomínají se v Bošíně tito hospodářové: Jeroným Skopec a pastorek jeho Jan, Vavřinec Židký, Duchek, Vít Dvořák, Václ. Čutořil. Na počátku 17. století: Václ. Sova, Bartoň Baudyš a syn Jan, Jiří Chalupecký, Kryštof Šváb.

Panský dvůr stával poblíž nynějšího č. 18, jež bylo někdy panskou ovčárnou. Ke statku Doubravanskému náležely v 16. stíletí nynější č. 9, 34, 35; ke špitálu nymburskému do r. 1669 nynější č. 39 a 40.

Na jednotlivých usedlostech hospodařili:

Č. 1. R. 1638 náležel statek Jiřímu Šnoblovi. Týž za reformace s manželkou a synem odešel do ciziny. 1653 koupil statek pustý a spálený se 12 kop. rolí Tobiáš z panství Vrchlabského za 185 kop. Při statku 2 zádušní krávy. 1676 připsán byl statek Mat. Krysličkovi za 330 kop. 1691 ujal jej syn Adam za 398 kop. 1703 Jan Kořínek za 404 zl. On 1720 postoupil statek synu Janovi. 1743 připsán byl Mat. Cholenskému a 1760 Pavlu Karlovi za 782 zl. 1763 ujal statek Jan Kořínek. 1772 jeho přítel Jan Malík. 1809 Václav Malín a prodal jej 1839 Frant. Zedníkovi ze Sovenic.

Č. 2. Jiří Kožený doplatit grunt tento 1637. Roku 1644 koupil jej Matouš Spolek za 100 kop grošů. 1659 ujal statek s 10 kop. 20 záh. (původně 13 kop 55 záh.) Matěj Kryslička za 120 kop. 1680 ujal grunt Jan Kryslička za 250 kop. 1729 postoupil jej synu Janovi za 428 zl. 1758 dostal statek Janův Ondřej. 1777 syn Ondřejův Jiří Kryslička za 779 zl. 1781 ujal statek zeť Václ. Svoboda a 1824 pastorní syn jeho Václav Kryslička.

Č. 3. 1644 koupil chalupu spálenou po neb. Mat. Morávkovi Jan Abeceda za 50 kop. 1652 prodal ji Václ. Skuhrovi. 1671 ujal chalupu o 3 kopách záh. Václ. Šilhánek za 59 kop míš. 1694 postoupil ji synu Matějovi. 1732 ujal ji Jiří Tlustý za 254 zl. 1764 jeho syn Josef. 1798 Josefův syn Jos. Tlustý. 1832 připsána byla chalupa synu jeho Janu Tlustému za 400 zl.

Č. 4. Chalupa někdy Jana Horáka zapsána byla 1652 vdově po neb. Melicharovi Hofmanovi. 1664 postoupila ji zeti Mat. Utíkalovi. Po něm ujal ji Jiří Štefan, který 1683 postoupil ji Pavlu Hofmanovi za 79 kop. 1689 ujal chalupu o 3 k. záh. syn Jan. 1702 Jiří Košvanec za 124 zl. 1727 Jiří Luka. 1730 syn Jiřího Košvance Pavel. 1770 syn Pavlův Jan za 186 zl. 1791 Jan Nezbeda za 760 zl. Týž prodal chalupu 1816 Václ. Kutmanovi. Od něho koupil ji 1831 bratr jeho Josef za 200 zl.

Č. 5. 1638 ujal grunt po Jak. Zezulovi Jan Řezníček za 55 kop míš. Po válce 30leté dala vrchn. grunt spálený znovu postaviti a koupil jej Jan Straka za 48 kop. 1659 koupil chalupu Matěj Zachoval. 1680 daj ji synu Janovi za 61 kopu. 1696 koupil chalupu Matouš Jirků. 1741 postoupil ji synu Jiřímu. 1747 po smrti jeho ujal chalupu bratr Jan za 329 zl. 1772 postoupil ji synu Janovi Jirkovi. 1790 ujal chalupu 27 měr syn tohoto rovněž Jan za 564 zl. 1823 připsán jest synu Jos. Jirkovi.

Č. 6. 1638 J. Kumpošt dlužen byl na grunt svůj ještě 190 kop. 1673 koupil jej se 7 kop 32 záh. Petr Crha za 90 kop. 1713 ujal statek již o 10 k. 30 záh. syn Vít Crha za 378 zl. 1740 přiženil se ku vdově Václav Vlček. 1758 postoupil jej pastor. synu Jiřímu Crhovi. 1787 ujal statek syn Jiří za 622 zl. a dal jej 1812 dceři své Kateřině, provdané za Jiřího Hampla.

Č. 7. 1638 náležel grunt o 12 kopách rolí Václ. Škardovi. 1652 pustý a spálený odhadnut byl rychtáři a konšely obce Bošínské a Sovenské k ruce Jiřího Škardy za 140 kop. 1681 postoupil statek synu Jakubovi za 313 kop. 1718 ujal jej syn Jakubův Jakub za 381 k. 1730 Jiří Košvanec. 1745 pastorní syn Košvancův Jan Straňák. 1776 Straňákův syn Jan za 610 zl. 1778 Jan Straňák odešel, aniž byl “k doptání”. Proto ujal statek o 10 kopách 36 záh. bratr Václav. Po něm tu hospodařil Matěj Straňák.

Č. 8. 1637 byl tu hospodářem Matěj Zelenka. 1659 dala vrchnost statek pustý a spálený znovu postaviti a prodala jej s 11 kop. rolí Janu Dudkovi za 130 kop míš. Od postoupil jej 1683 synu Jiřímu. 1721 dostal ho syn Jiříkův Matěj za 147 zl. 1730 bratr Matějův Jakub. 1738 přiženil se ku vdově Adam Kryslička. 1763 postoupil chalupu synu Jiřímu Krysličkovi. 1780 ujal ji přítel jeho Jan Cerha za 305 zl. Od něho 1828 syn Matěj Cerha.

Č. 9. Chalupu pustou a spálenou, někdy k statku Doubravanskému náležející, dala vrchnost 1659 nově postaviti a koupil ji Jos. Dudek za 50 kop grošů. 1678 ujal grunt Jiří Dudek za 70 kop míš. 1714 postoupil jej synu Jiřímu za 81 zl. 1732 připsán byl Janu Košvancovi za 166 zl. 1743 Jiřímu Dudkovi. 1777 ujal chal. syn František. Po něm 1797 syn jeho Jan Dudek.

Č. 15. 1638 hospodařil na gruntě Matouš Spolek. 1655 dala vrchnost grunt pustý a spálený postaviti a prodala jej Jak. Šímovi. 1667 ujal chalupu 1 k. 36 záh. Jiří Ottmar z pan. Lomnického za 58 kop. 1683 koupil ji Václ. Košvanec. 1692 postoupil chal. se 3 kop. záh. Ondřeji Knytlovi za 70 kop. 1732 ujal ji syn Václav. Po něm 1761 Pavel Knytl a 1793 syn jeho Jan za 200 zl.

Č. 16. Grunt po neb. Janu Jabkenském zcela spálený a pustý koupil 1652 Václ. Kulhánek za 48 kop. 1679 ujal grunt se 2 k. 48 záh. Jan Petráček za 63 kopy. Ke gruntu přidal později Jiří Dudek 11 ¾ záhonu. 1704 postoupil chalupu synu Jiříkovi Petráčkovi za 148 zl. 1707 přiženil se ku vdově Jan Novotný. 1714 postoupil chal. Janu Jirkovi. 1728 ujal ji pastorní syn Jan Petráček. 1781 po smrti jeho syn Jan za 200 zl. 1712 připsána jest chal. Frant. Petráčkovi.

Č. 17. Před r. 1680 ujal grunt s 10 kop. 35 záh. Kryštof Alt po otčímovi Kryštofu Kučerovi za 260 kop míš. Na gruntě 2 záduš. krávy. 1686 ujal grunt Václ. Antoš. 1709 syn Leopold za 415 zl. 34 kr. 3 den. 1716 postoupil jej bratru svému Václavovi. 1736 ujal jej syn jeho Václ. Antoš za 415 zl. 1758 postoupil statek synu Václavovi. 1772 ujal ho Frant. Čapek do vzrůstu nejmladšího syna Jana po neb. Antošovi. Tomuto postoupil jej 1793. 1831 dostal statek syn Jan Antoš za 1000 zl.

Č. 18. 1684 prošacována byla chalupa neb stará ovčárna blíž. pan. dvora ležící s 1 kopou rolí Kryštofu Štěpánovi mladšímu za 45 kop. Pozdeji rozšířena na 3 k. záhonů. 1694 prodal ji Šťastnému Košvancovi za 62 kopy. 1726 ujal chal. syn Pavel Košvanec. 1743 prodal ji Václ. Dudkovi za 158 zl. Ten postoupil ji 1756 synu Václavovi. Vdova po něm vyměnila chalupu za barák Jana Hofmana. Hofman postoupil chal. t. roku Janu Straňákovi za 276 zl. Týž r. 1775 prodal ji Pavlu Horušickému. Po smrti jeho dostala se chal. 1824 synu jeho Františkovi.

Č. 33. 1638 tu hospodařil Matěj Hladík. 1646 koupil grunt pustý Jan Spolek za 180 kop. 1672 prodal jej s 10 kopami 35 záhony Kryštofu Štefanovi za 250 kop. Týž 1682 postoupil jej synu svému Kryštofovi. 1696 ujal statek syn Jan Štafl (Štefan). 1732 Jiří Štafl za 385 zl. 1754 ujal statek Václ. Hojsák. Na statku kromě cís. daně ještě tyto dávky byly: roč. úroku 4 zl 46 kr., za podškloubku 18 kr., za 4 kapouny 42 kr. 1772 ujal statek Jan Dědek (když předešlý hospodář “skrze své nedobré chování” grunt opustitit musil). Avšak syn po neb. Hojsákovi, Václav, soudil se o statek u apelací, a byl mu také přisouzen a 1805 připsán.

Č. 34. Chalupa tato Mazánkovská zvaná patřívala k statku Doubravanskému. 1655 koupil ji spálenou Jakub Čermák. 1664 připsána byla chlaupa Janu Straňákovi za 60 kop. 1690 jeho synu Tomášovi. 1702 ujal ji Tobiáš Císař, který ji 1715 postoupil pravému dědici Janu Straňákovi za 193 kopy. 1719 prošacována byla chalupa Jiřímu Košvancovi. 1732 Jakubu Škardovi. 1741 dostala se zeti jeho Václ. Dudkovi. 1778 synu jeho Václavovi. 1807 připsána jest opět Václ. Dudkovi za 2100 zl. Týž prodal chalupu 1816 Janu Velechovskému.

Č. 35. Grunt tento Řezáčovský zvaný patříval taktéž ke statku Doubravanskému. Po válce 30leté dala jej vrchnost kuncberská znovu postaviti. 1655 ujal jej o 3 kopách záhonů Jan Vostydlo za 50 kop míš. 1685 syn Matěj. 1696 připsána byla chalupa Petru Jirsovi za 123 kopy. 1727 Václ. Jirkovi. 1741 přiženil se ku vdově Pavel Dovolil. 1747 postoupil chalupu Vítu Altovi za 248 zl. 1770 ujal ji Jan Bokvaj. Po něm 1773 Frant. Antoš do vzrůstu pastor. syna Václava, jemuž ji odevzdal 1797.

Č. 38. Na spáleném statku Blažkovském dala vrchnost 1655 jinou chalupu postaviti a prodala ji Matěji Budinskému za 48 kop. 1679 ujal chalupu syn Jiří Budnský za 70 kop. 1689 připsána byla Mat. Krysličkovi. 1696 koupil ji Václav Alt a 1714 Jan Kleiner. 1719 ujal chal. Matěj Hofman za 112 zl. 1726 prodal ji Janu Svobodovi. 1750 dostala se synu Janovi za 300 zl. Tento 1772 postoupil usedlost synu svému Jindřichovi. Po smrti jeho dostala se 1806 Jindřichovu synu Janovi.

Č. 39. 1652 prodali páni purkmistr a radní král. města Nymburka chalupu špitálu tamnímu náležející, která mezi dvory Víta Martinice a Jindř. Línka ležela, se 3 kop. záhonů Václ. Filipovi, jinak Kordačovi, poddanému špitálu nymb. 1669 prodali Nymburští tohoto i jiné poddané své Pavlu hraběti z Morzínů. 1679 ujal chal. o 3 kop. záh. Ondřej Kordač za 70 kop. 1689 Jan Fiala. 1693 ujal chal. po Fialovi, který poslán byl na vojnu, Vilém Zrzavý za 114 kop. 1697 dostala se Janu Kordačovi. 1732 synu jeho Janovi za 134 zl. 1763 ujal ji syn Janův Jiří Kordač. Od něho koupil chalupu 1801 Jiří Cerha za 2000 zl.

Č. 40. Na počátku 17. stol. seděl na statku (dvoře), který špitálu nymburskému náležel, Václ. Sova. Kateřinu, dceru jeho, pojak Jakub Fridštejnský a ujal i statek od purkmistra a radních města Nymburka za 500 kop míš. asi r. 1630. Kolem r. 1633 ujal statek o 11 kop. 49 záh. Jiří Línek. 1669 byl Línek prodán ke statku Kuncberskému. 1685 ujal statek Václ. Kordač. 1689 Matěj Malý. 1712 koupil jej Václav Velechovský. 1732 Václav Kořínek. On 1762 postoupil statek synu Janovi za 472 zl. 1778 ujal jej Jos. Novotný do vzrůstu Josefa, syna po neb. Kořínkovi. Jemu postoupil jej 1795.

Č. 42. 1753 koupil pan. hospodu od vrchnosti Frant. Horáček za 470 zl. Mimo to ročně platiti musl nájmu 20 zl., z rolí 20 kr., z louky 35 kr. Jiné podmínky byly, aby on vždy katol. náboženství byl, podezřelých lidí nikdy nepřechovával, dobré hospodářství vevdl a m.j. Později ujal hospodu syn Václ. Horáček. 1820 připsána jest synu Frant. Horáčkovi.

Č. 43. Na spáleném gruntě Blažkovském, někdy k Doubravanskému statku náležejícím, dala vrchnost chaloupku postaviti a s 1 kopou záh. koupil ji 1655 Matěj Smrček za 48 kop. 1679 ujal chalupu již o 3 kop. záh. syn Jan Smrček za 53 kopy. 1706 postoupil ji synu Janovi. 1736 Jan svému zeti Janu Antošovi za 90 zl. 1748 připsána byla chalupa Jos. Knytlovi. 1798 synu jeho Františkovi za 250 zl.