Zpět

Panství Loučeňské

Prvotně stávala na místě nynějšího zámku loučeňského prostá tvrz. Vesnice byla ve 14. století farní a podací kostelní náleželo různým vladykám. Vykonávali je 1356 Beneš Černý z Dětenic, Heřman z Klamoše a Mrákota z Loučeně. R. 1360-1361 Tupec z Kněžmosta, Přibík, Zdeněk a Matěj, zemané. Čtyři dvory kmetcí, které k oltáři iom. rytířů v kostele pražském náležely, vyměnil si léta 1371 Jan Kapr z Třevace a v té činnosti od rodu jeho tak pokračováno, že držel léta 1376 Zdeněk z Nadslavě již celou ves Loučeň. Ve znaku měl kozí hlavu z polovice bílou a z polovice černou v modrém poli. Vedle Loučeně držel Zdeněk i Nadslav a Kopidlno. Zemřel před r. 1387 a zanechal 4 syny. Nejstarší z nich Jan oddělil se, bydlil na Loučeni a stal se praotce Loučeňských z Kopidlna. N8stupce jeho Zdeněk byl r. 1440 na sjezdě Nymburském, 1447 před Prahou a 1452 při volbě správce zemského. Jak dlouho Kopidlanští v držení Loučeně byli, známo není. Na počátku 16. století patřila Loučeň ke Kuncberku. Když panství to mezi syny Jiříka Křineckého z Ronova 1510 děleno bylo, dostal Jan starší, jeden z nich, na svůj díl vsi Jeseník Velký a Malý, Oskořín, Patřín, Loučeň a Mečíř; k tomu získal i zboží Ledecké a Ujkovské. Jan zanechal syna Jiřího, Adama, Kryštofa a Zdislava. Tento obdržel Loučeň, Patřín a Jizbice. Později obnovil či znova založil tvrz zdejší a oženil se s Lukrécií Šlikovnou z Holiče. Zemřel 1571 a statek jeho ujal bratr Kryštof. L. 1589 učinil pořízení o statku svém tak, aby se dostal synu Jindřichovi. Tento připomíná se ještě 1599. (Sedláč. „Hrady a zám.“)

R. 1603 připomíná se jako pán na Loučeni Jindřich mladší, nejspíše syn předešlého. (Arch. nym.)

R. 1612 postoupila Alena Kolovratovna roz. Berkovna z Dubé tvrz, dvůr a ves Loučeň, dvůr a ves Studečky, vsi Patřín a Jíkev Václavovi staršímu Berkovi z Dubé na Bezdězi směnou za statek Svojkovský. (Sedl. „Hrady a zám.“)

Berka byl jeden z directorů stavu panského, zpečetil a podepsal konfederaci a přimlouval se za zvolení Fridricha Falckého, za jehož kralování byl nejvyšším sudím zemským. L. 1620 vypraven byl v poselství s Fridr. z Bílé a Jiřím Haunšildem ke kurfirstu saskému za tou příčinou, aby kurfirst nepřijal exekuce válečné od císaře proti králi českému naň vložené. Po bitvě bělohorské ujel Berka ihned ze země a odsouzen při kommissi hrdelní, propadl v pokutě všecko jmění své. V tom zahrnut i statek Loučeňský, odhadnutý na 30.257 kop gr. míš. totiž tvrz s dvorem poplužném, ovčínem, pivovarem, chmelnicemi, mlýny, vinicí a oborou; poplužní dvůr studecký, vsi Loučeň s podacím kostelním, Patřín, Studečky a Jíkev (díl) se vším příslušenstvím, jak to Václ. Berka starší 1612 od sestry své Anny měl postoupeno.

Veškeré statky Berkovi odňaté a na 310.863 kopy gr. míš. odhadnuté koupil od komory Čes. 1622 nejvyšší hofmistr král. Českého Adam hrabě z Valdšteina za 260.000 zl. rýn. Na sumu tu zaplatil toliko 20 tisíc zl., ostatek ponecháno mu cís. resolucí darem z milosti. Adam postoupil všecky statky vyjma Loučeň Albrechtovi z Valdšteina směnou za statky Doubravice, Pěčice, Kuncberk, Semčice, Rožďalovice, Nový Ronov, Dětenice a Oujezdec v jedné sumě za 358.715 zl. rýn. (Bílek, Děj. konf.)

Adam zemřel 1638. Loučeň a Dobrovici dědil po něm druhý syn z prvého manželství hrabě Maxmilian, jejž chtěl kníže Fridlantské učiniti svým dědicem. Po Maxmilianovi, který 1654 zemřel, zůstali 3 synové. (Sedl. „Hr. a zám.“)

Za příčinou bratského dělení bylo r. 1655 panství Loučeňské popsáno. Dle popisu byl t.č. rytířský zámek loučeňský částečně z kamene, částečně ode dřeva od vojska velmi zpustošen. Tvrze ve Struhách a v Oujezdci, jež k panství patřily, byly již mnohem dříve od Poláků a Švédů do základů zničeny. Pivovar v Loučeni zkažen 1639. Vína v r. 1652-4 vylisováno ve vinici loučeňské 180 věděr. (Arch. louč.)

Až do r. 1684 vládl na spojeném panství Dobrovickém a Loučeňském snad jako poručník Frant. Augustin z Valdšteina velmi milostivě. Teprve později vyskýtá se jako pán druhý ze synů Maxmilianových Karel Ferdinand, který r. 1702 zemřel zanechav syna Karla Arnošta. Tento byl komořím cís. Leopolda, vyslancem ve Španělích a Francii. Zemřel 1713 bez mužských dědicům. Nástupcem jeho byl Jan Jos. z Valdšteina. Po smrti jeho 1733 dědila Dobrovici dcera jeho Marie Anna provdána Fürstenberkova, která umírajíc poručila panství synu svému Karlu Egonovi, knížeti z Fürstenberka. Následoval v dědictví Filip z Fürstenberka. Manželka jeho a dědička panství Dobrovického a Loučeňska s Vlkavou poručila všechny tyto statky r. 1808 Maxm. Josefovi knížeti z Thurnu a Taxisu. (Sedláček, „Hr. a zám.“)

K panství Loučeňskému náležely na okrese vsi Jíkev (část), Jizbice (část), Loučeň, Patřín, Radenice, Straky (část), Studečky, Vanovice a Všejany; dvory poplužní v Loučeni, v Studečkách a ve Všejanech.

V roce 1749 byl tento počet usedlých na panství:

Pozemky při dvorech popluž. r. 1749 takto se popisují:

Dále bylo panských pozemků:
při krčmě loučeňské polí 11 str. 3 věrt. a louka
při krčmě všejanské polí 23 str. 1 věrt. a louka
při kovárně všejanské polí 8 str.
při 4 chalupách v Loučeni 8 str.

Lesů při revíru Loučeňském s hájemstvím Patřínským byl t.č. 1251 korec. Při revíru Všejanském s hájemstvím Stružským 1104 korce. Rybníky tehdy byly: Nový, Sladovník, Všejanský, Čachovický, Bažantnický, Nadýmač, Syrovátka, Mlýnský, Barborka, Zahradní, Patřínský, Lutovník, Dubnický a rybník ve vsi Loučeni.