Zpět

Poddanství

Nejvíce tížily naše předky nevolnictví a robota. V ohledu prvém byli poddaní majetkem pánovým tak dobře jako jeho dobytek. Tento i oni byli živý fundus unstructus na panství. Při robotě šetřeno dobytka více než poddaných. Vedle toho byli hospodáři povinni rozmanitými platy a dávkami. Poddaný nesměl gruntu opustiti, jej prodati, postoupiti neb vyměniti bez dovolení vrchnosti. R. 1498 bylo v sněmu usneseno, aby každý prokázal se listem pod pečetí, kterému pánu náleží. Bez pána nesměl nikdo býti. Kdo by do služeb svých přijal člověka bez takového průkazu, propadl pokutě 10 kop grošů.

Na toto snesení odvolávala se r. 1603 paní Kat. Chlivenská z Hiršova a na Vlkavě, když zvěděla, že jakýs Bartoloměj, syn Jana Lejska ze Skrchleb, po několik roků sloužil již v Jizbicích, naposledy u Kat. Koutné. A protože bez jejího svolení v cizích službách byl, pokutu 10 kop gr. na Koutné skrze vrchnost její - městskou radu nymburskou (bylať Koutná poddaná záduší špitála nymb.) vymáhala. Koutná vymlouvala se, že dotčeného Bartoloměje za člověka sobě svobodného měla, ježdo do 7 let u jiných sousedů jizbických sloužil, a nikdo jako vrchnost naň se nepotahoval a on, že by jakou vrchnost měl, se nepronesl. Bohem se dokládala, že toho na stížnost a protimyslnost Kat. Chlivenské - ani proti nařízení sněmovnímu se nedočinila. Měst. rada se přimlouvala, aby chudé vdovy omluvou touto Chlivenská se spokojila a jinačejším způsobem k náležitému poslušenství poddaného Bartoloměje sobě přivedla. 1603 (Arch. nymb.)

L. 1672 slíbili a v rukojenství se postavili za Jana syna po neb. Bělohlávkovi ze vsi Podlužan, též za Jakuba Černého, zetě jeho, již přede dvěma lety z gruntův vrchnosti kuncberské sběhli a za tou příčinou, když se vrátili, trestáni byli, Václav Český a Jan Dobromír z Křince, Jiřík Steegman s kočím z Podlužan na ten a takový způsob, že pokud by z těch výše dotčených osob, který zase sběhnouti měl, mají rukojmové jej tak dlouho hledati, dokud by ho do těch míst (do vězení) zase nepostavili. I jejich ženy s dětmi u vězení na místě rukojmí, by třebas zahynuly - zůstati měly. Chtěl-li řemeslník do světa, musel postaviti za sebe rukojmí, že na zavolání vrchnosti se vrátí.

R. 1673 slíbili a se v rukojemství postavili za Jana, syna Štastného Šmelhauza z města Křince, kterému, když dostal od kunstu zahradnického za vyučenou, aby mohl v jinších zemích neb gruntech v učení se přiučiti, dala vrchnost zachovací list, aby lépe a bezpečněji k místu přijíti a něco zkusiti mohl. Však potřebovala-li by ho vrchnost, byli rukojmové povinni jej zase postaviti. Rukojmové: Jan Nosek, Jan Sádlo, Štastný Šmelhaus, otec.

Jinde zavázali se rukojmové vrchnosti křinecké za chlapce, který za učením do světa se vydal, zaplatiti pokuty až i sto zl., kdyby po vyučení na panství se nevrátil.

R. 1733 povolili v Křinci Janu Husovi po 2 léta vandrovati na ten způsob, že po čase tom na panství se vrátí. Kdyby však se nevrátil, povinni byli rukojmí Jan Šimáček a Jan Hus, otec, buď ho dostaviti, buď po 20 zl. pokuty složiti.

Přišel-li kdo cizí na panství, a tu trvale usaditi se chtěl, musel vrchnosti skládati slib poddanství.

R. 1735 slibovala Kateřina, dcera pana Jana Linharta z Nymburka, J.M. Hraběcí panu V. hrab. z Morzínu poddanost, poslušnost a tělesenství až do smrti. Téhož roku slibovala tu Kateřina, dcera p. Jáchyma Slavíka z Nymburka, hraběti poddanost a tělesenství a Janu Vontkovi, kováři, manželství.

Našel-li si ženich nevěstu na panství cizím, musel o propuštění její žádati prostřednictvím své vrchnosti. Městská rada nymburská žádala hejtmana poděbradského 1604, aby propustil z tělesenství vdovu po Ad. Dvořákovi z Rašovic, kterou si oblíbil a za ženu pojati chce Jiří Skřivan v Nymburce. Přípis zní:
"Jiří Skřivan, soused náš, dal nám zprávu, že jest sobě z jistého vnuknutí Božího k stavu sv. manželství Dorotu, pozůstalou vdovu po Adamu Dvořákovi ze vsi Rašovic, která nyní ve vsi Velenicích na chalupě zůstává, poddanou J.M.C. pod správou vaší oblíbil i také k tomu náležitými prostředky, že jest jeho, pokud však vrchnost její k tomu povolení dáti ráčí, býti připověděla. I žádají nás za toto k vám připsání o propuštění jí z poddanosti. Poněvadž se tu nařízení Božího dotýče, přimlouváme se k vám k tomu, aby svoji manželé řádní býti mohli, povoliti a ji, Dorotu Dvořku, spolu spravedlností (ač má-li na gruntech J.M.C. jakou) z poddanosti a člověčenství propustiti ráčíte, čehož mu se vám podobně na volnosti i jinak všelijak přátelstky odměniti neopominem."

Míru nevolnictví poznáváme částečně z instrukce, jakou vydal hrabě Frant. Ant. Šport pro své úředníky na panství Lyském koncem 17. století. Dle ní hejtman neb purkrabě, jemuž správa hospodářství svěřena byla, jakož i všichni úředníci, nesměli býti jiného náboženství nežli katolického. Ti všichni měli u slyšení slova Božího při mši a kázání jiným dobrým příklad dávati, zvláště poddaným a čeledi dvorské, kteráž beztoho nebyla pobožnosti tuze oddána, ale více zlému než dobrému nakloněma. Aby poddaní v neděli a ve svátek služeb Bož. nezameškávali, měli jim to rychtář a šafář vždy připamatovati, je napomínati, o velikonocích k zpovědi a přijímání nutiti, od všelikých ošklivých zvyků jich varovati, klení, rouhání a podobné ošklivé zvyky patřičně trestati jiným za výstrahu nalitím do úst tří lžic mazadla na vozy.

Hejtman nebo správce měl dozírati, aby poddaní dobře hospodařili, stavení v dobrém stavu udržovali, pole a luka dobře zdělávali. Nedbalci měli se napomínati ba trestati, ježto bylo nebezpečí, že vrchnost ztratí otroka. Nepolepšili-li se, měli dříve, než na statku vše zkazí a prchnou, odtud býti vypuzeni a lepšímu hospodáři nahrazeni. Aby se z nich však nestali zlodějové, měli do nějaké chalupy usazeni báti, aby z nich alespoň mlatci byli.

Opuštěné grunty měly ihned osazeny báti, aby tím neutrpěly vrchnostenské příjmy a roboty.

S gruntů vrchnostenských bez povolení odejíti poddaný nesměl. Chtěl-li tak učiniti, musel o to žádati. Ku žádosti jeho připojil úředník vylíčení jeho poměrů a zvláštních okolností. Za propouštěcí list z panství platilo se na panství Lyském za Šporka 6 zl. a písaři 30 kr. O uprchlých a nově přišlých vedl se rejstřík.

Rodiče byli napomínáni, aby dítky do školy řádně posílali a je k tomu mělu, aby psaní, čtení, počítání, a ty, které k tomu chuť měly, i hudbě řádně se naučily. Úředníci zvláště měli své děti do školy posílati.

Řemeslu se učiti bez úředního (vrchnostenského) povolení nikdo nesměl.

Rukojmím býti dlužníkům na více než 3 kopy grošů, jmenovitě osobám na panství cizím, bylo zakázáno. Rovněž nedopouštělo se poslední vůli odkázati něco na panství cizí, byť i církvi neb kostelu to bylo, bez svolení vrchnostenského.

Nevolnictví přestalo za cís. Josefa II. r. 1782 a místo něho zavedeno mírné poddanství, které trvalo až do r. 1848