Nadpis


Zpět

Velká Buková

O založení obce není mnoho známo, ale k vlastnímu založení došlo pravděpodobně v 15. století. Název sám napovídá, že se tu rozkládaly hluboké listnaté lesy, zejména bukové. Obec patřila ke Křivoklátu jako robotné manství, a aby se lid snáze uživil, byla mu postoupena část lesů k vykácení. A to hlavně březové, olšové a habrové porostliny ,které sedláci vyklučili a zaorali. O takto nabytá pole se dělili losem a odtud název Losy. Z dalších dějin obce není nikde záznam až v roce 1651, kdy bylo po třicetileté válce sčítání lidu a zjišťovalo se náboženské vyznání. V té době měla obec 14 čísel se 48 obyvateli, z nichž bylo 9 katolíků.

Stará kronika obecní byla založena v roce 1847 rychtářem Janem Vydrou a počíná záznamy z roku 1826, kdy obec měla 46 čísel. Je v ní zaznamenána i stavba školy v Městečku, na kterou musela obec Velká Buková přispět. To bylo v roce 1839.

Kronika byla psána nepravidelně, je v ní však podle Národních listů podrobně vylíčen rok 1848. Z tohoto roku je též zaznamenána událost týkající se obce a to podle vyprávění v roce 1927 ještě žijícího zmíněného rychtáře Jana Vydry. U hájovny Losy od pole Paterových se táhla březina, kterou sedláci považovali za svou. Knížecí lesní správa dala břízy vyporážet a pozvala uhlíře, aby z ní pálili dřevo. Sedláci uhlíře vyhnali a dříví si rozdělili na návod rychtáře Martina Kouřila, Jana Patery a Zíky zv. Rybáka. Komisař Pivec přivedl 3. prosince vojáky, ale občané je nepřijali, odešli tedy s nepořízenou. Ale 5. prosince přivedl 30 kyrysníků a 80 myslivců, kteří přišli opilí a lid týrali. Měli tu zůstat, až se lid umoudří. Tři výše jmenovaní sousedé byli odvedeni do žaláře do Prahy a pobyli tam dlouho. Ostatní sedláci byli vězněni 1 měsíc, až z nich bylo vynuceno prohlášení, že se práva na březinu vzdávají. Dne 23.prosince pak vojsko odtáhlo.

Velká Buková byla přiškolena k Městečku až do roku 1900, kdy si postavila vlastní školní budovu o dvou třídách nákladem 30000,- Kč. Osada Malá Buková však nadále zůstala přiškolena k Nezabudicům, protože se tamějším občanům nechtělo přispívat na stavbu školy. V roce 1924 však došlo ke sporu mezi Velkou Bukovou a Nezabudicemi pro výši školních přirážek, které se za Malou Bukovou do Nezabudic odvádějí, a tak občané Malé Bukové žádali o přiškolení k zdejší obci.

Jednání dospělo k příznivému vyřízení, k němu si měli vyžádati komisi. Protože by však komise stála 500,- Kč, chtěli malobukovští, aby ji platila obec Velká Buková. Ta však odmítla, a tak zůstalo při starém.

Fotografie obce (převzaty ze stránek Velké Bukové)
letecký pohled, kaplička na hřbitově
znak

Popis obce z knihy Dějiny Rakovnicka od V. Kočky z roku 1936

Ves s 75 domy a 378 obyvateli.
K ní sluší Malá Buková, víska s 5 domy a 25 obyvateli.

Jméno praví, že obec byla založena v lese bukovém. V hájemství tomto bylo ještě v XVI. stol. lesů na 7/4 míle zdéli a na 2 míle zšíři. Je opatrovali 3 hajní a jim k ruce přidán ještě hajný v Lašovicích. Ti měli přidělený 1 1/2 lánu dědin osevných.

Ochoze hájemství sluly Březinka, Chvojiny, Stráž, Višňová, Košťálov, Pitra, Čepiny, Líty, Sázava a Teplá stráň (Katastr josefský č. 5536, Skizza č. 42. Litý a Sázava jsou jména bystřin).

Král Václav r. 1386 dovolil Jirovi z Roztok bráti dříví v bukovských lesích k palivu, stavbě i opravám hradu Krakovce (DZ 2 l 18). Výsada tato byla sice ještě r. 1542 vložena v desky zemské, ale hejtmani křivoklátští již od r. 1484 ji neuznávali a s pány Krakovskými se potýkali (AMV, st. man. P 90/33). Král jiří r. 1458 dovolil Janovi z Doupova, aby k užitku dvoru svého ve Všetatech v lesích úřadu bukovského dle potřeby bral, sekal a vozil dříví (tamže R 32/4). Král Vladislav r. 1508 dovolil Borňovi ze Slabec k jeho dvorům v Panoším Újezdě bráti dříví v újezdě bukovském (DK II. 124).

Všickni páni využili těchto výsad měrou vrchovatou a hrabiví zástavní držitelé Křivoklátska, Petrem Holým počínaje, dílo zkázy dovršili. Mýtili lesy nad potřebu, ale o vysazení jich se nikdo nestaral.

Jen tak rozuměti jest zprávě z r. 1577, že mýto v úřadě bukovském jest zpuštěné. Odtud také jsou názvy polností Kluk, Kopanina, Lady, Losy a Mýto. Losy neboli lůsy byly prvotně zbytky pozemků při zakládání vsi dané k obci, která je rozdělila na stejné díly neboli losy a postoupila podílníkům obce buď v nájem, buď v dědičné vlastnictví. U Kněževsi slují jitra.

Jméno poloh Losy udrželo se dosud u mnoha vesnic. Na holých mýtech usadili se hned osadníci, kteří byli poddaná k rychtě nezabudické a službou manskou jako holoty a tenetníci přikázáni k hradu Křivoklátu.

Založení vsi Bukové spadá tedy do polovice XVI. století. Ještě r. 1600 neměli ve vsi jediné studnice. U chalupy Jana Vojtěcha byla studánka, ze které celá obec vodu brala, proto hájena býti musí. Za to dává mu obec kousek gruntu za půl honu (Registra č. 4 fiol. 56).

V urbáři z r. 1556 čte se: Ve vsi je 5 sedláků a 7 chalupníků. 7 osedlých, totiž Martin Vokurka, Pavel Blankův, Martin Řevninovský, Vondra Kaňourek, Jan Maša, Vaněk Vlček a Vaněk Všudybyl jsou povinni na lov choditi, když se jim rozkáže. Anton Tan a z gruntu Barbory HUrtové jsou povinni hotově býti na rozkaz se psy na lov choditi. Jan Rut, Křizostan Haut a Vojtěch Škoda jsou povinni od starodávna úředníky lesními neb hajnými býti, lesy opatrovati a všeliké důchody lesní vtom úřadě písaři hradnímu vybírati. Všickni jsou povinni se sýkořickými vozy mazati, opravovati, tenata rozvážeti a sušiti, hajným pomáhati, totiž dle jiných lesy hlídati, za to mohou dříví v lesích k své potřebě bráti. Ty lesy se prodávají a utrží se z nich do roka okolo 60 kop (AZ, katastr terezianský 55 sv. 30. ANM č. 341).

Roku 1600 přišli do Bukové a Městečka sousedé Rakovničtí s purkrabím Pavle Siglerovským ohledat škody způsobené krupobitím a zjistili, že obilí všecko bylo potlučeno a zničeno.

Za války třicetileté utrpěla ves velikou pohromu. R. 1634 byli tu jen 4 osedlí, 7 domů pustých a 1 spálený. Té doby měli Bukovští svého rychtáře voleného, nedědičného. Roku 1653 bylo ve vsi 13 osedlých. Sedláci: Vít Jirásek, je nákladníkem, dříví od jiných kupuje, prameny (pramen má 24 vozy po 12 kmenech) po řece do Prahy plaví a prodává. Pavel Černý, Havel Černý, Jan Pejpal, Šimon Mareš, Jan Knot, Ondřej Holub rychtář a Martin Kratina.

Chalupníci: Jan Valter jinak Horník, Jakub Křeček jinak Zet (předek Zetků podnes v okolí usedlých), Václav Diviš, lesník, Jan Kratina a Jan Hodnověrný. Na obci pastýř. Role mají špatné, plavbou dříví se živí, na polích od zvěře velokou škodu trpí. Celkem 57 obyvatelů, z nich 48 katolíků a 9 nekatolíků (Berní rolla č. 23. AMV, R 109/45).

Sedláci byli všickni pololáníci s 30 strychy polí.

Téhož roku byl založen nový urbář, ve kterém jest poznamenáno: Roboty nekonají, neb od starodávna mají povinnosti holotské, proto i od úroku jsou osvobozeni. Nyní všickni dobrovolně se podvolili platiti manské peníze 48 grošů ročně; za to nebudou již tenata a plátna voziti a vysušovati, vozy mazati a jiné služby u jegrhauzu konati. 4 osedlí velmi platné služby konají; nejen při jenerálním lovu, ale po celý rok na honech pomáhají, v létě tenata a plátna s místa na místo přenáší, v zimě, když sněží a obnova jest, zvěř škodlivou v lesích obejdou a na vozy nakládají. Mimo to, když se jim poručí, velmi často s potahy i pěšky na všeliké roboty bývají potahováni (Křivoklát, urbář č. 3. AMV, st. man. P 90/21. Obnova = nový sníh na starý napadlý).

Tak zhostili se Bukovští služeb holotských, ale měli na krku roboty a platy k nim. Zisk měla vrchnost.

Švarzenberk, od r. 1658 - 1685 zástavní držitel Křivoklátska, mýtil husté lesy o překot, ale nic nevysazoval. Bukovští mlčky používali mýtin za pastviny a dílem je vysazovali sami.

Valdštejn zjistiv, že k obci mají 25 strychů polí, 660 provazců lesů a 240 provazců pastev, kterí v urbáři zajištěny nebyly, pobral jim lesy všecky. Po tuhém odporu poddaných teprve r. 1736 bylo jim ponecháno dědičně 128 strychů porostlin a 98 strychů pastvin. Za to uvolili se choditi na hony a jinou práci konati (katastr rustikální 55 sv. 19). Za užívání pastev v lesích vyměřen jim roční plat 1 fl. 50 krejcarů. K výrobě střelného prachu, na hradě vždy potřebného, dobývala se síra u Bukové. Za války třicetileté najmul si huť sirnou Adam Valter za roční plat 30 kop. Roku 1637 zůstal dlužen 10 kop, které mu česká komora na jeho žádost prominula (AMV, st. man. R 48/2). Valter huť opustil.
Roku 1641 psala česká komora hejtmanovi, že hutním Adam Valter žádá, aby mu sirná huť, nyní pustá, do některého času byla pronajata. Sjednejte s ním smlouvu, aby z desátého centnýře polovici odváděl do král. důchodu (tamže P 90/122).
Valter koupil hned chalupu od vdovy Anny Dobříšské za 70 kop a huť zase obnovil. Roku 1642 dotazovala se česká komora, zač se prodává centnýř neboli kámen červené barvy (hrudka) ze sirné huti (tamže P 90/24).
Valtrův syn Jan, zvaný Horník, r. 1666 prodal chalupu Janu Kratinovi a z Bukové se vystěhoval. Huť převzala vrchnost sama. Spravoval ji lesník Maux, jemuž r. 1679 postavena chalupa u samé huti.

Valdštejn r. 1702 postavil myslivnu, r. 1710 tři chalupy při huti a r. 1722 obydlí pro hlídače huti (tamže, st. man. F 9/16. Registra purkrechtní č. 1). Tím dán základ k vísce Malé Bukové.

Roku 1778 bylo ve vsi 5 sedláků, kteří robotovali po 3 dnech v týdnu s koňmi a 1 den ručně, 8 chalupníků po 3 dnech v týdnu ručně a 4 domkáři na obci osedlí po 13 dnech do roka.