Bělušice
Na posledních výběžcích Železných Hor, přecházejících na pravý břeh labský, položena jest asi 4 km na severozápad od Týnce n. Labem osada Bělušice (240 m). Černé lesy ji zaklopují ze tří stran, ponechávajíce osadníkům pěkný rozhled pouze na stranu východní. Osada tvoří jaksi předměstí Týnce, pod jehož správu náleží.
Bělušice mají (1890) 85 domů se 420 obyvateli Čechy.
Dle zaměstnání jsou: Hostinští 2, kovář 1, kolář 1, tesaři 2, pokrývači 2, krejčí 3, obuvník 1, obchodníci 3, perleťáři 2, zedníků 13, 1 maj. cementárny, rolníků 18, domkářů 60, ostatní lid dělný.
Půda pozemků jest dílem písčito-hlinitá, dílem těžká s nepropustným spodkem.
Bělušice jsou částí obce Týnecké, tvoří školní obec, přifařeny jsou do Týnce n. L. Stanice železniční jest v Týnci n. L., poštovní a telegrafní rovněž.
V obci jest cementárna.
Sídlí tu: Sbor dobr. hasičů, Hospodářsko-čtenářská besídka a Spořitelní a záložní spolek.
Názvy tratí:
Role: Na horkách, Pod lečí, Na skále, Na spálence, Na lánech, U průhonu, Na kolajce, V napajedlech, U průhonu, V havraním, Pod krokví, Hliňák.
Lesy: Pehelec, Březina, Hraženec, Záborský, Na Jelence, V žaludech, Pěnice.
Vrchy: Skalka, Homole, Kroužek.
Paměti
O Bělušicích máme jen chudé zprávy dějepisné. R. 1360 postoupila Anka z Býchor z věna svého, zapsaného na Býchorách a Bělušicích, 60 kop grošl synům svým Ješkovi, Heřmanovi a Albertovi. (PDZ. I. 421.) Snad tento díl osady patřil r. 1415 ke tvrzi Korcům, když ji držel Aleš, syn Načkův z Korec. (H. V. 297.) Druhá část Bělušic uvádí se ve 14. století v majetku kláštera Sedleckého, jemuž patřila do r. 1421. Císař Zikmund zapsal ji r. 1436 s Týncem n. Labem Vaňkovi z Miletínka ke Kunětické Hoře. (AČ. II. 180.) Od té doby držely se Bělušice při zboží Týneckém a s ním měnily pány, jak vypravováno při Týnci n. Labem.
Bělušice bývaly osadou malou; ještě r. 1837 měly jen 10 čísel se 74 osadníky. Teprve od polovice 19. století hojným prodejem pozemků týneckých, jmenovitě rozdělením statku Housovského, přibývalo domů i obyvatelů, až povstala osada do dnešní své rozsáhlosti.
Škola
Děti z Bělušic docházely ode dávna do školy v Týnci n. Labem. Před r. 1836 vyučoval je doma pokoutně Karel Kůrka, mistr obuvnický, což mu tehdy úřady zakázaly. Vymohli sobě tudíž občané, aby k nim docházel z Týnce čtyřikrát týdně podučitel Čeněk Novák. Měl od občanů bělušických platu 8 zl. 5 kr., bratr jeho, učitel v Týnci, jej šatil a stravoval. Tuto exponovanou školu r. 1847 gubernium potvrdilo, přiškolivši zároveň do Bělušic osadu Jelen.
R. 1853 nařídila konsistoř v Hradci Králové, aby se vystavěla škola nová, což provedeno r. 1855. Týnec přispěl na ni 50 zl. a potřebným dřívím, kámen dán ze skály zádušní. V nové budově počalo se vyučovati 1. září 1856. Měla třídu, světnici pro učitele, stáj a dřevník. Do školy docházelo 27 chlapců a 26 dívek, celkem 53 dětí. R. 1873 schátralá budova školní hrozila sesutím a než opravena, nevyučovala se mládež od února do konce šk. roku. Když potom vzrostl počet dětí, otevřena 1. září r. 1887 v najaté místnosti třída druhá a jednáno o stavbu nové budovy školní, jež vystavěna r. 1893. Po roce žádala obec Týnecká, aby druhá třída byla v Bělušicích zrušena, ale úřady školní žádosti její nevyhověly.
Od r. 1893 do r. 1909 vyučováno bylo ve dvou budovách. Prvá třída byla v budově nové (čís. 227), druhá umístěna v budově staré (Stará škola). K nové škole přistavena potom r. 1909 třída druhá, zároveň opatřena budova tato kabinetem, záchody a při bytu řídícího učitele spižníkem.
Školu v Bělušicích spravoval Čeněk Novák (do r. 1850), Fr, Hnojil (1850-56), Theodor Žák (1856-1866), Filip Mikeš (1867) a Frant. Švencner (1867-1873). R. 1873 občané bez vědomí okresní školní rady ustanovili učitelem V. Merkla, ale týž byl úřadu zbaven a dosazen r. 1874 Jos. Hráský, Eduard Pechold (1875-1909) a po něm Josef Fiala.
Po zřízení druhé třídy ustanoveni podučitelové: Al. Otto (1887-89), Al. Semerád (1889-91), Kar. Rebeka (1891), Kar. Perout (1891-92) a V. Káninský (1892-96), V. Kafka (1896-97), V. Kukla (1897-1909), Fr. Baláček (1909-1910), Karel Mádle (1910-1912) a po něm Jaroslav Sobotka.
R. 1898 byly tu 2 třídy se 2 učiteli a 77 žáky, z nichž 34 chlapci a 43 děvčata. Školné se neplatí, rozpočet školní uhrazuje se 27% přirážkou. (Kr. školní.)