Bojiště
S čtvrt hodiny cesty na jihozápad od Č. Peček rozložena jest na severním svahu Opatovického kopce véska Bojiště (325 m.)
Osada Bojiště měla r. 1890 24 domky se 138 obyvateli Čechy.
Dle zaměstnání jsou: hostinský 1, truhlář 1, krejčí 1, rolníků 8, kupci 2, ostatní dělníci.
Půda jest červinka s křemínky.
Bojiště popisuje se k Č. Pečkám, kamž je též přiškoleno. Přifařeno jest k Nebovidům.
Stanice železniční jsou Č. Pečky, poštovní rovněž, telegrafní v Kolíně.
Názvy tratí:
Role: U obory, V háji.
Paměti
Bojiště nazýval se druhdy dubový a habrový les ve výměře šesti lánů (as 200 jiter), položený blíže Peček směrem k Opatovicům a hoře Vysoké. Jméno Bojiště a poloha pod horou Vysokou ukazují, že tu hledati sliší ono bojiště pod Vysokou, které proslulo dne 24. dubna 1142. Tehdáž spikli se mnozí páni čeští, jichž náčelníkem byl Načerat, proti statečnému a ráznému knížeti svému Vladislavovi II., chtíce ho ssaditi. K tomu cíli dorozuměli se s knížaty moravskými Kunrátem Znojemským, Vratislavem Brněnským a Otíkem III. Olomúckým a jinými Přemyslovci, a chtěli Kunrata Znojemského učiniti vrchním knížetem Českým. Na provedení toho zámyslu bralo se veliké vojsko moravské ve spolku s odpořilými pány od východu ku Praze. Kníže Vladislav II., opuštěn od mnohých, vyšel těm nepřátelům jen s nedostatečnou mocí vstříc a setkal se s nimi pod horou Vysokou, tam, kudy vedla hlavní silnice z Prahy k Olomúci a Brnu. Zde rozvinul se strašný boj, v němž chrabrý kníže Vladislav pod růžovým praporem svým mohutně dotíral na vojsko odpořilých. Ale tu mnozí z jeho řad zrádně na útěk se dali, volajíce: "Spas se, kdo můžeš!" Při knížeti zbyl jen skrovný zástup věrných, kteří ho chránili životy svými. Tu po boku jeho zahynuli páni Smil a Ben, a těžce zraněni byli starý Velislav a Časta. Konečně dal se Vladislav na spěšný ústup ku Praze, a nepřátelé, utrpěvše těžkých ztrát, pro zemdlení své ho nepronásledovali. Potom dali se do dobývání hradu Pražského; ale slyšíce, že německý císař Kunrat jde Vladislavovi na pomoc, ustoupili zpět do Moravy, a následujícího roku musili se knížeti pokořiti. (PD. I. 232)
Potom zvídáme o lese tomto až k r. 1557, kdy jej držel Jan Popel z Vesce k Ratboři. Byl pak tehdy v lese rybník (dnešní poloha "Bojišťák"), jehož hráze se protrhly a Pečeckým i Opatovickým nemálo pozemků tím zatopeno a zbahněno. (DZ. 52 H 25) Když r. 1564 Jan Popel Ratboř odprodal, sice připojil les Bojiště k Suchdolu, ale při prodeji tohoto statku r. 1571 se již neuvádí. (DZ 56 M 10, 17 H 24)
Nejspíše odkoupil jej před tím pan Hrabáně z Přerubenic k Pečkám. Hrabě Jan Fridrich Trautmansdorf r. 1670 kázal les vymýtiti tak, že 100 korců zůstalo lesem (nynější Oborou v Opatovicích), 112 korců dáno pod úrok rolníkům v Opatovicích, a na zbytku (172 korcích) založena víska Bojiště (AZ. Čásl. 64)
R. 1760 byly na Bojišti 2 menší usedlosti rolnické, 3 chalupy a 2 domky, celkem se 46 obyvateli. R. 1786 bylo již 10 čísel, r. 1843 domů 20 se 163 obyvateli.