Zpět

Býchory

Výstavná tato ves pěkně leží po obou stranách silnice z Ovčár do Němčic vedoucí, jsou se tří stran lesy obklopena (222 m). Na východní straně zdvihá se zalesněná Homole (239 m), nejvyšší bod celého Zálabí.

Osada čítá 98 stavení s 568 obyvateli Čechy (87 na 1 km 2). Muži 274, ženy 294; osob do 16 roků 119 m. 120 ž., produktivních 135 m. 151 ž., přes 60 let 20 m. 23 ž. ; svobodní 154 m. 154 ž., ženatých a vdaných 112 m. 115 ž., ovdovělých 8 m. 25 ž.; katol. 257, ev. helv. 35, israel. 6; čísti a psáti umělo 210 mužů 247 ž., jen čísti 3 ž., neznali 64-60 m. 44-19 ž. Podle zaměstnání: 16 rolníků, 2 nadlesní, 4 hajní, 1 zahradník, 1 pilař, 1 náj. dvora, 4 hostinští, 6 obuvníků, 2 krejčí, 2 truhláři, 6 zedníků, 6 tesařů, 1 kovář, 2 koláři, 3 kramáři, ostatní lid dělný. Katastrální rozloha zabírá 6,51 km 2. Roli 282 ha 76 a 84 m2, luk 22 ha 55 a 55 m2, zahrad 11 ha 54 a 88 m2, pastvin 4 ha 48 a 22 m2, lesů 307 ha 94 a 41 m2, neplodně 1 a 08 m2, cest atd. 15 ha 73 a 78 m2, zastav. 5 ha 85 a 53 m2.

Půda pozemků většinou jest písčitá neb jílovitá s nepropustným jílovitým spodkem. Některá pole jsou trubkována a proto úrodnější.
Roku 1897 napočteno 16 koní, 313 kusů hov. Dobytka, 6 ovec, 21 koza, 31 vepř a 51 úl.

Poštovní, telegrafní i železniční stanice jest v Kolíně. Jde sem místní vlečná dráha a telefon.
Býchory tvoří místní, katastrální i školní obec, přifařeny jsou do Ovčár.
Daní platilo se (r. 1897) 1911,155 zl. Potřeby obecní hradila 10% přirážka.
K obci patří dvůr Eleonorov (172,64 ha) a samota Horskýfeld se zámkem. Jest tu mlýn a pila.

Názvy tratí: V seči, pod Homolí, ve Lhotkách, na vrších, Machnice, v kyselé, na stávku; lesy: Podemlýnský, Spálenka, Podhajský, Deverejzek, Homol, Trnavka, Kapucinka, Kleštěnek, Vágnerka, Kyselka, Hluboký, Horka, Štípka.

Paměti.

Býchory (Bichory, Bajchory) jsou osadou prastarou. Ve 14. stol. měly již statek rytířský, sídlo vladyk odtud z Býchor zvaných, jimž i ves náležela. Zbytky tvrze býchorské znatelny jsou dosud na pozemku p. Václ. Veverky, řečeném „na louce“. Asi 5 m nad okolní půdu vyčnívá tu návrší, kolem něhož ještě se zachoval příkop. Když byl pozemek srovnán, přišlo se na základy stavby, mezi nimiž nalézány šipky, prstýnky, střepiny apod.

Statek býchorský byl původně rozdělen na dva dvory poplužní. R. 1359 náležel jeden dvůr Vilémovi ze Skochovic, druhý pak Janovi z Býchor. Roku 1360 dala paní Anna z Býchor 60 kop věna svého vladykám Janovi, Heřmanu a Albertovi z Býchor, synům svým. (PDZ. I.) Z těch bratrů pak Heřman (Hereš) a Albert (Aleš) z Býchor tu seděli dlouhá léta.

Aleš a manželka jeho Eliška z Dolan roku 1393 najali od kláštera Břevnovského za 4 kopy platu ročního dvůr a ves Blšany, jež někde na blízku stávaly. (DPr. III. 94.) Posléze se jmenují bratří Aleš a Hereš z Býchor roku 1406, kdež v Kolíně svědčili o vsi Brankovice a Mnichovice dle paměti své od 60. let. (Lib. memor. Kolín fol. 28.) Vedle nich se jmenuje r. 1374 po Janu z Býchor Nácek z Býchor. Druhý dvůr v Býchorách držel po Vilému ze Skochovic r. 1374 Petr z Javorníka, písař kanceláře císaře Karla IV. R. 1444 prodal Diviš ze Sekyšic statek svůj v Býchorách Mikuláši z Raškovic, kterýž nazývaje se odtud Baychorským z Raškovic, ještě r. 1455 se tu jmenuje, (PDZ. II. 200 a 267.) R. 1472 na tom statku seděl syn jeho Hynek Baychorský z Raškovic se sestrou svou, pannou Thabitou, jež potom vladyku Jana Maternu z Květnice za manžela vzala. (DD. 4. p. 280.) Druhý statek v Býchorách r. 1424 držel Hereš z Býchor. Týž anebo jiný Hereš z Býchor zemřel roku 1472, a statek jeho v Býchorách, dvůr poplužní a dvory kmetcí s platem daroval král Vladislav vladykovi Alši z Hórek, vnuku Heršovu. Leč tomuto zadání opřel se Hynek Baychorský z Raškovic a dokázal lepší své právo k onomu statku odumřelému, a konečně roku 1487 v držení jeho zůstal. (AČ. DD. 4. p. 280.) Takovým spůsobem oba statky v Býchorách ssuly se v jediný statek zemský. V letech 1499-1523 jmenuje se Jan Baychorský z Raškovic často v Kolíně jako svědek aneb jako věřitel měšťanů Kolínských, až r. 1525 oseděl na Horúšanech a Tlustovousích nedaleko Úval. (Manuale Kolín 1494 až 1502. Liber contr. 3., 4.) Podobá se, že tenkrát Býchory spojeny byly s králov. Panstvím Kolínským, při němž na vždy zůstaly.

Panské grunty potom rozdány osedlým kmetům v Býchorách pod úrok. Leč byla tato ves jen malá, čítajíc toliko 5 potažníků a 3 chalupníky. I zde způsobila válka třicetiletá patrnou škodu, neboť roku 1654 byli zde osedlí pouze 3 potažníci, Matěj Lyska (120 k.), Pavel Dvořák (120), Jarolím Kutěna (50) a chalupníci Václav Svoboda (15) a Pavel Kutěna (8). Zcela pusté tu byly grunty Kutěnovský (130), Šeberovský (120) a chalupa Lašťovičkovská (15) a pozemky jejich zarostly lesem. Troku 1713 byli zde osedlí Václav Kohout (146 k.), Václav Beran (138), Václav Dvořák (136), Václav Žák (136), Martin Vokřál (57), Jiří Kutěna (22), Matěj Spěvák (17) a Matěj Fiala (10). Všichni drželi 663 korců rolí (z nichž bylo 286 korců zoraných pasek), luk na 24 vozů sena, 5 korců štěpnic a chovali 18 koní, 11 volů, 48 krav a 10 sviní a kozu. Obec držela pastviště o 10 korc. výsevu.

Do roku 1783 staly se v Býchorách nemalé změny v držbě pozemků. Onoho roku zde byli osedlí potažníci Jan Koláčný, Dominik Žák, Jiří Krejčík, Jiří Ládra a Jan Dvořák; chalupníci Jiří Kubíček, Karel Vinklát, Jiří Serbus a Matěj Tichý, a ti drželi 552 korců rolí, 114 korců pastvišť, luk na 29 vozů sena a 338 provazců lesa (3 provazce = 1 korec). Obec držela 9 korců rolí, 158 korců pastev, malou loučku, 143 provazců lesa. Téhož r. 1783 žalovalli sedláci Jiří Krejčík a Jan Dvořák u samého císaře Josefa II., že zámecká správa jim odňala jejich lesy ve výměře 96 a 64 provazců, takže nesmějí prý sobě ani štěpiny odtud vzíti, ač prý je mají v knihách. Leč nepochodili. (AZ. Kouř.) Později množilo se obyvatelstvo býchorské jednak dělením velkých gruntů na menší, jednak přistavováním domků, ač domkáři nebyli připuštěni k užívání obecních pozemků, což později vedlo k velikým a bouřlivým různicím. Roku 1786 zde bylo 32 čísel, r. 1843 pak 54 čísel domů a 419 obyvatel; r. 1857 čítalo se již 64 domů a 452 obyvatel. Když r. 1829 páni Veithové koupili panství Kolínské, vystavěli sobě v Bejchorách blíže domu lesního úhledný dům panský na letní byt. Rytíř Horský na sever ode vsi postavil roku 1864 poplužní dvůr Eleonorov a vedle starého panského sídla r. 1865 vystavěl krásný zámek slohu gotického o věži s cimbuřím, zvaný Horskýfeld. Při zámku rozkládá se krásná zahrada s parkem, za ní rozkošný les dubový; tam potůček čisté vody (Hubenečná strouha) protéká několika rybníčky, v nichž do nedávna pstruzi uměle se pěstili. Voda tato žene nyní v lese tomto osamělou pilu.

Filialní kostel sv. Bartoloměje.

Chrám v Býchorách býval původně farním a podací právo konali nad ním držitelé obojího statku v Býchorách. Roku 1359 zemřel tu farář kněz Hašek, po němž nastoupil kněz Enoch z Chotětic, 1369 kněz Jan, r. 1370 kněz Markvard, r. 1374-87 Buzek z Pašiněvsi. Další posloupnost farářů neznáme a podobá se, že ta chudá fara, jež platila jen 6 grošů papež. Desátku, ve válkách husitských zašla. (LC., RDP) Nejspíše již od 16. stol. Stal se kostel filialkou chrámu v Ovčařích, jak jest podnes. Roku 1753 drželo záduší jeho 33 1/ 2 korce rolí s loukou s 2 vozy sena. Roku 1855 byl chrám přestavěn k nynější podobě. Ze staré stavby zachoval se pouze vchod z presbytéře do sakristie. Před vchodem kostelním nalézá se stará křtitelnice, valně poškozená. Zvony kostelní visely dříve na dřevěné zvonici, jež stála do r. 1855 na louce blíže kostela. Velký zvon (95 a 79 cm) má kolem koruny nápis:

YA HLAS WOLAGICZIHO NA PAVSSTY SPRAWTE
CZESTU PANIE. TENTO ZVON DIELAN GEST. KE
CZTY A CHWALE PANU BOHU SKRZE MISTRA TO
MASSE ZWONARZE NA HORACH KUTNACH.

Na plášti východní strany spatřujeme letopočet 1568, pod ním v medaili poprsí bradatého muže s biretem (jinde zračí se ještě dvě taková poprsí). Dále jsou tu jména osadníků, jež zvon pořídili:

KAROWD LEWAP SVTRAM ARWAW
KYTRAP ARDNOW LYDMYLA FANTOVA

(T. j. Pavel Dvořák, Vondra Partyk, Vávra Martus, Lidmila Fantova).

Prostřední zvon (54 a 42 cm) má kolem koruny nerozluštitelný nápis gotickou minuskulí (konec 15. a poč. 16. stol.)
Nejmenší zvonek pořídili r. 1735 František a Magdalena Vavruškovi (M. V.)

Škola.

Až do r. 1883 byly Býchory přiškoleny k Ovčárům. Poněvadž děti neschůdnou cestou trpěly, dávaly je rodiče doma učiti. Jmenuje se baráčník Pomikal, jenž se tomu věnoval a roku 1815 jiný neznámý, kterýž však vysvědčením učitelským mohl se prokázati. R. 1883 zbudována samostatná škola svoutřídní, v níž 16. září počalo se vyučovati.

Prvým učitelem byl Čeněk Vozáb, který do března r. 1884 obě třídy polodenně zaměstnával. Dne 20. března nastoupil říd. učitel Emanuel Horký, po něm r. 1892 Čeněk Patrný.

Jako podučitelé působili tu: Čeněk Vozáb (1992-85), Jan Novotný, Jan Novák (1886), Fr. Flos (1888) a Cyrill Krňanský (1889), který od 1. ledna 1898 působí zde jako učitel.

Školní rozpočet uhrazuje se 28% přirážkou školní. Ve šk. roce 1897-98 čítá se ve škole 121 žák, 70 chlapců a 51 děvče. (Kron. školní.)