Zpět

Grunta

Osada tato rozkládá se na severním úpatí "Kuklíka" s čtvrt hodiny cesty od Libenice na sever (254 m.)
Grunta má (1890) 22 domy a 152 obyvatelů Čechů.
Obyvatelé dle zaměstnání jsou: 2 krejčí, 1 kolář, 1 kupec, 1 hostinský, 2 zedníci.
Půda pozemků jest štěpná červinka.

Grunta patří k Libenicům, faru má vlastní, přiškolena jest k Libenicům. Stanice železniční jest Kolín nebo Hlízov, poštovní v Kolíně a telegrafní v Sedlci.
Obec má rolí 16 ha 01 a 90 m2.
Názvy tratí:
Rolí: Na vápence, Za kostelem, Na Kuklíku, Na obci, Na zádušce, Na kopci, Na horní cestě, Ve žmole, Za kovárnou, Na štolách, Na křídle, Na klínku, U struhy, Za škvárovkou, U rybníku, Na hradě, Ohrada.

Paměti
Za starých časů nazývána ves Grunta sv. Maří (Vallis S. Mariae), někdy také, nejspíše zmatkem, Libeznice. Byla v okrsku hornictví a hutnictví kutnohorského a jméno své měla po svém farním kostele Matky Boží. K r. 1305 čteme, že tři kutnohorští měšťané, Mikuláš Pirkner, Jan z Rosenthalu a Ratmír Čáslavský, kteří společně težili rudy blíže "Dolu kostela P. Marie", postoupili Jindřichu Grošovi 4 lány tamtéž na založení nové štoly. (RD. II, 1212)

V 16. století patřila Grunta ke zboží Libenickému, s nímž pány měnila (čti Libenice).

Roku 1612 ves Grunta, obsahujíc potažníka a 5 podsedkův celá vyhořela; oheň prý vyšel z neopatrnosti při pečení koláčů (DP. II, 131)

Po válce třicetileté (1654) bydlel zde sedlák Jiří Brodský a podsedkové Jan Poláček, Jan Vaníček, Jan Kostečků, Šimon Šimeček a Petr Souček. Při popisu r. 1713 seděl zde sedlák Václav Pavlovský (měl 84 korce rolí) a zahradníci Jan Adamec, Řehoř Leder (4 1/2), Pavel Machovský (2), Matěj Havlovský (2) a Jan Starý (7). Úhrnem drželi 6 korců zahrad a chovali 7 koní, 3 voly, 10 krav a 10 jalovat, 30 ovec a 6 sviní (AZ. Kouř.)

Roku 1778 rozšířena jest ves Grunta o 5 familiantských statečků a do r. 1843 vzrostla na 18 čísel s 156 obyvateli.

Chrám Zvěstování P. Marie
Již ve 14. století uvádí se v Gruntě farní kostel, jehož podací patřilo arcijáhnům kraje Kouřimského. Náležel k dekanátu Čáslavskému a měl hojné nadání. R. 1352 platil desátku papežského kopu 45 gr. polouletně. Leč. r. 1367 platil farář Mikuláš jen 45 grošů udávaje, že jest kostel jeho sešlý. (RDP.) Péčí Horníků byl nejspíše potom zbudován pěkný kostel, o němž zapsáno, že byl vysoký, v gotickém slohu zbudovaný. Při něm byl plebánem do r. 1398 Boreš, do r. 1404 Mikuláš Schönherr, dále po knězi Křížovi 1404-5 Jan Engliš, po něm kněz Jan 1408.

V 16. století vykonávali právo podací vladykové Libeničtí z Vrchovišť, kteří měli při kostele svůj pohřeb. V tom čase nebylo již v Gruntě kněze, nýbrž faráři kaňkovští docházeli do kostelíka zdejšího sloužit pro obec tu a blízké Libenice.*
*Na Kaňku uvádějí se tito faráři podobojí: Roku 1502 Adam Transylvanius, Vavřinec Havířský 1503-16, Jan 1517, Štěpán 1524, Duchek 1528, Václav 1531, který byl učení nectného, kněz Florian 1532-33, Jan 1533, Václav 1535, Lukáš 1541, Václav Beneš 1546, utrakvistický děkan z Nymburka, Adam Brodský (Hodesius) 1579-95 a Tobiáš Tabera, jenž zemřel 1623 (Kutnohorsko str. 176).

Roku 1542 stalo se, že paní Kateřina Libenická, vdova po Jindřichu Libenickém z Vrchovišť zmocnivši se zádušních věcí pobrala v Gruntě klenoty, kalichy, ornáty a jiné věci pravíc, že jí Kaňkovští jsou povinni chovati kněze. Starší kaňkovští zakázali však faráři svému přisluhovati pí. Kateřině a jejím poddaným. Když potom jakás žena pí. Libenické přišla s dítkem k faráři na Kaňk, nechtěl jí podati: i šla k děkanovi na Hory a ten se jí ujal proti faráři. Ale šepmistři, k nimž se zase utekli starší kaňkovští, dávali za právo starším. K nějakému boji právnímu však nedošlo.

Klenotové kostel v Gruntě byli hojní. R. 1505 vypsáni jsou takto: Dva kalichy velké stříbrné, z nichž jeden je společný s kaňkovským, třetí malý kalich stříbrný a dva kalichy cínové; dvě korporálnice stříbrné. Ornát červeného aksamitu s květy, druhý brunátného aksamitu s květy, třetí kanichový starý, čtvrtý harasový nedobrý. Čtyři faflíky. Mšál pergamenový veliký, za který dáno 20 kop gr., graduál papírový v bílé kůži nový, knihy zpěvací, kancionál starý a agenda. Dva vomíraly (humerale) zbytečny, štole zbytečná červeného taffatu merhovaného, kazule zbytečná, rovněž komže jedna. Ubrusů 14, dvě ammplce nové, oltářík kamenný usazený do dřeva. Na velkém oltáři svícnů 6 a menších 12. (Šimek, Kutná Hora 254, 255)

Od r. 1624 přisluhovali na Kaňku kněží z Kutné Hory a teprv r. 1762 zřízena tu opět fara, jejíž kněží přisluhovali v Gruntě.

Starý chrám, ačkoli měl bohaté záduší, neopravován a sešel tou měrou, že byl r. 1814 zbourán. Zbyla z něho pouze věž se šnekem, k níž r. 1817 přistavěna jednoduchá loď s tříhranným chorem a malou sakristií po levém boku. (MS. 11)

Roku 1900 obnovena fara v Gruntě a prvofarářem stal se Jan Záruba. Po pěti letech počato se stavnou nového chrámu dle nákresů c.k. stavebního rady Rudolfa Vomáčky. Chrám jest románská bazilika trojlodní o dvou věžích průčelních; zbudován jest z kamene hrubě přitesaného s výzdobou z pískovce hořického. Původní malířská výzdoba vyšla z rukou malíře Frant. Urbana a jeho choti.

Ze starého chrámu zbyt na věži severní zvon hladký (průměr 0.98, výška 0.73 m), mající uši jako cop spletené a při koruně nápis:

V předšíni chrámové zazděny jsou náhrobky Libenických z Vrchovišť, a to:

1. Deska bílého mramoru s podobou rytíře a s erbem Smíšků (jednorožec). Kolem nápis:

Farnost Gruntecká obsahuje osady Gruntu, Libenice, Hořany, Dolany a Čertovka, čítajíc 1195 duší; z nichž jest katolíků 847, evangelíků 342, bez vyz. 3. Podací kostelní náleží panství Býchorskému (Jan Kubelík).