Kbel
Popis obce zde na stránkách
Mapy z vojenského mapování
Úhledná tato osada leží přes hodinu cesty od Kolína k jihu, záležíc ze dvou vsí, totiž z osady Kbílku, kteráž leží při silnici z Kolína do Uhl. Janovic (319 m) a ze vsi Kbele, rozkládající se opodál na úbočích vrchu, na němž chrám Matky Boží se vypíná (332 m). Ve Kbele nachází se také zámeček se dvorem poplužním, při němž byl donedávna pivovar, vinopalna a flusovna.
Ves čítá 58 domů (Kbel 50, Kbílek 8) se 434 obyvateli Čechy (143 na km 2). Mužů jest 215, žen 219; osob do 16 roků 90 m., 66 ž., produktivních 101 m., 124 ž., přes 60 let 24 m. 29 ž., svobodní 122 m., 105 ž., ženatých a vdaných 89 m., 93 ž., ovdověli 4 m., 21 ž., katolíci 423, event. Helv. 2, Izrael. 9, čísti a psáti znal 171 m., 166 ž., jen čísti 3 m., 8 ž., neznalý 41 – 34 m., 45 – 29 ž.
Dle zaměstnání jsou : 12 rolníků, 32 domkaři, 1 kovář, 2 hostinští ostatní lid dělný.
Kat. rozloha zabírá 303 km 2. Roli 291 ha 96 a 45 m 2, luk 16 ha 11 a 68 m 2, zahrad 8 ha 21 a 87 m 2, pastev 4 ha 12 a 06 m 2, potoků a cest 9 ha 24 a52 m 2. Velkostatku patří 178 ha 42 a. obci 14 ha 91 a 46 m 2, záduší 10 a 05 m 2, ostatek jednotlivcům.
Půda pozemků jest hluboká úrodná hlinovatka.
R. 1897 napočtenu tu: 45 koní, 169 kusů hov. Dobytka, 140 ovec, 14 koz, 44 vepři a 26 úlův.
Poštovní, telegrafní a železniční stanice jest v Kolíně.
Kbel jest místní a katastrální obcí, přifařen a přiškolen jest do Lošan.
R. 1808 platilo se 2411 zl. Daní, obecních přirážek 9%.
Názvy tratí:
Role: Na zadě, Na robotníku, Na obci, Za chalupami , U kostela, Za lukami.
Luka: U trníčka, V rybníku.
Paměti
Ves Kbel (u Palackého Kbely) ukazuje názvem svým na okrouhlou osadu neveliké rozsáhlosti.
Od Kbílku přes Kbel až k Lošánkům ukázaly se nejednou stopy nejstarších sídel. Jmenovitě v lomu za kostelem odkryty dvě dlouholebé kostry skrčené a amforovitá nádoba (Mus. V Kolíně) a „V ohrádkách“ dvě kostry laténské se skvostnou sponou a pěkným náramkem ( Mus. Kr. čes.).
Ve Kbele bávaly za dávna dva statky vladyčí, z nichž jeden opatřen jsa tvrzí byl ve y Kbele, druhý pak na místě nynějšího Kbílku. Poprve se ta osada jmenuje r. 1295, kdež vladyka Pardus ze Kbele svědčil v záležitostech pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. (RD. II. 719. ). R. 1354 seděli na jednom statku ve Kbele dva vladykové, Dobeš a Pardus ze Kbele, na druhém pak Albrecht a Vojtěch ze Kbele, konajíce právo podací ke kostelu a faře ve své vsi. R. 1365 konali to právo Pardus Zdeněk ze Kbele; r. 1380 vidíme na jednom statku Kbelského Zdeňka, Ctibora a Jana ze Kbele, na druhém pak vladyku Oldřicha z Velimě. R. 1412 jmenují se vladykové Jan ze Kbele a Jan z Obříství jako patronové kostela ve Kbele.(LC).Z osadníků Kbelských uvádí se nám k r. 1395 Mladota ze Kbele, jenž prodal Kolínským sladovníkům 100 korců ječmene na úvěr, korec po 7 1 groši; r.1399 zemřel ve Kbele Petr Mráz, rolník na díle pana Ctibora, a stateček jeho dědili synové jeho Jan a Václav s mateří svou Bětkou. (Dsky Kolínské 1376 – 1401).
Vedle toho náležela jiná část Kbele až do r. 1420 klášteru Zbraslavskému. Na hod sv. Mikuláše r. 1420 zapsal císař Sigmund úrok 12 kop gr. Z forberky řečeného Kbel od tohoto kláštera Janovi ze Střímelic v 99 kopách gr. Statek tento zapsán potom r. 1437 k panství Kolínskému a r. 1454 vrácen od kněze Bedřicha ze Strážnice komoře královské. (AC. 1.. XIV. ).
V následujících bouřích husitských seděl na jednom ze statků zdejších vladyka Ctibor ze Kbele, jenž r. 1436 upsal své choti Johance z Nečechova věno 300 kop gr. Tato paní ovdověvši provdala se za panoše Mikuláše Kasalického, držitele druhého statku ve Kbele, a ten jí na tom zboží upsal věna 30 kop. Potom ovdověla podruhé, načež král Ladislav Pohrobek r. 1453 oba statky Kbelské, prohlášené za odúmrtí, daroval Ambroži Táborkovi z Chotova za věrné služby. Tomuto darování odpírala paní Johanka, až r. 1456 rozhodnuto, aby užila věna svého ale právo k držbě statku ponecháno Ambroži. (AC. III., DD. 16 f. 355, 360). Od té doby drželo se oboje zboží Kbelské v ruce jedné a to později bohatým Horníkem Janem Pašinkou z Trojanovic, kterýž r. 1491 se synem Petrem prodal Kbel za 300 kop č. Bartošovi z Práchňan. (DP. I.. 340).
Pan Bartoš zemřel r. 1510 a Kbel s jinými statky dostal r. 1512 syn jeho Mikuláš z Práchňan, a po něm ( r. 1550) synové jeho Jan a Jindřich. Oba záhy zemřeli bezdětní a sestry jejich Lidmila Podivická z Podivic a Dorota Dačická z Heslova uhájili Kbele pro sebe a děti své, tak, že jim po smrti matky jejich Justiny nedílně do desek vložen. Paní Dorota Dačická zemřela r. 1566 a díl její na Kbele dostal se Mikuláši Dačickému z Heslova, známému kronikáři kutnohorskému. Když r. 1595 zemřela teta jeho Lidmila Podivická,, kteráž ostatek Kbele držela, začal Mikuláš o statek Kbelský veliký spor s vnuky Lidmilinými, kterýž skončil se r. 1596 prodejem Kbele Václavu Voděradskému z Hrušova na Radboři a Dobřeni za 10000 kop miš. (DP. I. ).
Vladyka Václav Voděradský zemřel již r. 1606 a Kbel dědily dcery jeho Lidmila Janovcová a Kateřina Horňatecká. Když se dělily, dostala každá polovici, na díl Kateřinin připadla také tvrzka. Vdova po Václavu Voděradském, Dorota Anna ze Lstiboře, majíc ve Kbele velké popluží selské, řečené Vítkovské, dokoupila od dcer svých celý statek Kbel za 3011 kop gr. č. (DZ. 133 C. 27, ,183 G. 12.). Vdavši se potom za Petra z Liebenthalu, učinila jej spoludržitelem statku. O něm napsal letopisec Dačický, že prý tem „ ryšavý Němec“, jsa katolík, také manželku svou na víru katolickou přivedl, a r. 1613 vystavěl v Kbele byt Jesuitům a tu je osazoval, a prý tu od 150 let vždy víra evangelická bývala. Leč snahy jeho nedařily se mu, a již r. 1614 prodal Kbel za 8000 kop č. Janu Diviši Hostačovskému z Petrovic, a týž zase r. 1617 svému strýci Karlu Hlaváčovi z Rojenic, jenž prve držel Verbenky a mlýn Kravary.(DZ 19. L. 30.). Nedlouho poté zabit pan Hostačovský od zbouřených sedláků kbelských, zůstaviv vdovu Anežku z Dobročovic a synáčka Bohuslava.
Karel Hlaváč z Vojenic, jsa víry katolické, nepřidal se k povstání stavů evangelických r. 1618, nýbrž v Kolíně, kdež dům měl, posměšně a výhružně mluvil o tom vzbouření. Později přece slíbil poslušnost králi Fridrichovi a za to byl po bitvě Bělohorské pokutován. O žních r. 1623 dozvěděl se, že jemu zloději nočně sklízené obilí do mandelů kradou a vyšed se strýcem svým Václavem Blánickým z Blánice a čeledínem jedním pustil se za škůdci, až se dostal do Kořenic. Ti pak škůdcové, davše se do něho, zabili jej, načež strýc jeho s čeledínem, sám jsa zraněn útěkem se zachránili. Tělo pan Hlaváče hrozně posekané a popíchané zavlečeno a když bylo nalezeno, dopravili je do Kbele. Poněvadž se nikdo zabitého neujal, zůstávalo tělo jeho dlouho nepohřbeno, až potom v kostele beze všech obřadů zakopáno. (DP. I. ). Nedoplaceného statku kbelského ujal se bratr zesnulého Jindřich Hlaváč z Rojenic, zaplativ prve za bratra pokutu 50 kop míš. K nadání šlechtického konviktu v Praze. (BK. 145. ). Leč paní Anežka Hostačovská hájila nárok syna svého a dala se od soudu zemského na Kbel uvést. Za málo neděl však zemřela a 8. září 1623 ve Voděradech pochována. Bratr její, pan Ondřej Horňatecký na Radboři, ujal se sirotka Bohuslava Hostačovského a vysoudil mu r. 1625 Kbel na Jindřichu Hlaváčovi . (DZ. 293. N.19.). Mladý Hostačovský zemřel r.,1633 morem a Kbel sešel neřestmi války tehdejší docela.
Sasové, kteří jako pomocníci Švédův u Kolína se drželi, vypálili r. 1634 Kbel a spustošili jej. Ves, tvrz a dvůr spadly v rumy a vše zarůstaly chrastím a lesem. R. 1654 zjistila komisse tato jména bývalých sedláků. Jejichž příbytky byly vesměs pusty:Dvořákovský 150 korců, Balcarovský 150k., Vítovský 120 k., Škodovský 120k., dále chalupníky: Dubovský 15 k., Krčmovský 16 k., Tuřánovský 9 k.,Tonžerivský 6 k.,Sejfovský 6 k., a Votavovský 6 k. (AZ. Kouř.).
Teprve r. 1661 koupil pustinu Kbelskou hr. Jan Fridrich Trautmansdorf ve dražbě za 6125 zl. (DZ. 313 f: 24. ). Vymýtil potom r. 1664 les a ves obnovil, vztyčiv tu 2 usedlosti selské a 11 chalup. Na místě druhého dvora založil hospodu, kovárnu, nájemnickou chalupu a 4 domky. Tak povstala osada Kbílky. Z koupeného statku odprodal 77 korců rolí, které byly mezi Olšany a Zibohlavy , hr. Václ. Jiřímu Holickému ze Šternberka k Radovesicům za 600 zl. Po něm dědil syn jeho hr. Adam Trautmansdorf.(1699 – 1713). Za jeho držení čítal roku 1713 dvůr ve Kbele 620 korců rolí, 4 korce zahrad, luk 54 korce, suchý rybník u Zibohlavy, pastvin 3 korce a 2 rybníky, hořejší a střední na 10 kop násady. Ve vsi drželi: Jan Šauer 68 k., Jiří Ryšavý 63 k., chalupníci: Jiří Dočkal 11 k., Řehoř Šauer 8 k., Matěj Ryšavý 9 k., Jakub Dostal 9 k., Jiří Polda 8 k., Jiří Douda 9k., Matěj Váňa 8 k., Václav Vokurka 8., Jan Mecredode 13 k., Jan Mašín 10 k.,Jiří Novák 8 k.Na Kbílku držel krčmář 8 k., panská chalupa 1 k., kovář 4 k., domky Jana kominíka 3 věr., Jana Komárka 3 věr., Jan krejčího 1 věr a Kučera 1 věrtel = 259 korců.(AZ).
Hrabě František Adam z Trautmansdorfu prodal r. 1713 panství Pečecké se Kbelem Karlu Jáchymovi hr. z Bredova. Týž upadl však r. 1734 ve kridu, a Kbel ujal na dluh 31676 zl. Jan Vilém sv. pán z Pfefferhofu;týž chtěje míti místo statku peníze prodal jej 2. ledna 1739 za 29500zl. rytíři Janu Karlovi Náchodskému z Neyerdorfu. (DZ507. D4).
Rodina Náchodských, původem z města Náchoda, byla r. 1612 v osobě Adama Náchodského, jenž byl úředníkem bohatých pánů Smiřických, povýšena do stavu erbovního a později přijat ve stav rytířský.Jan Karel Náchodský hospodařil na Kbele dlouho, až r. 1761 prodlévaje v hostinci U zlaté hvězdy v Kolíně, mrtvicí raněn sešel náhlou smrtí, maje věku 65 let, a pochován na hřbitově kostela děkanského. Po něm zůstaly dítky Ignác a Antonie a vdova Lidmila, rozená Jestřibská z Riesenburka. Tato provdala se za rytíře Václava Sádlo z Vražného, jenž několik roků spravoval statek Kbelský, až mladá Antonie Náchodská vdala se za rytíře Václava Jeníka Zásadského Z Gamsendorfu a Kbel držela společně s bratrem svým. Týž Ignác Náchodský z Neyerdorfu zemřel 20. ledna r .1804 a zůstavil syna 14letého Emanuele. Kterýž dospěv v letech rozumných sloužil císaři jako poručík u praporu myslivců ve válkách Napoleonských. Leč ohluchnuv v běhu válečném, jako major mimo službu r. 1813 usadil se na statku Kbelském, tehdáž v příčině taxy dědičné odhadnutém na 93825 zl. Zde hospodařil drahná léta, pro svou rozšafnou, upřímnou a vždy veselou povahu oblíben jsa u všech, kdož ho znali. Zemřel 19.ledna 1873, maje věku 83 léta. Kromě pěti dcer zůstavil pět synů Ignacia, Ludvíka, Emanuele, Kristiana a Štěpána, vesměs důstojníky v armádě císařské. Ti pak r. 1876 prodali rodinný statek svůj za 215000 zl. Panu Janu Frauenbergovi, prve hospodářskému řediteli na sousedním statku Radbořském, jehož starší syn Jan nyní statek drží.
K zemskému statku Kbelskému po výkupu polí poddanských r. 1849 náleželo 292 jitra 1461°rolí, 332 jitra 661 °luk a suchých rybníků, 2 jitra 306 zahrad, 1 jitro 1191 pastvišť; k tomu náležel od r. 1739 též les na Dubině blíže Uhlířských Janovic v ploše 121 jiter 681 , ale rytíř Emanuel Náchodský r. 1870 odprodal ho za 30000 zl. Ke statku Radovesickému. (Som. Čásl.).
R. 1786 čítaly se v Kbele 34 domy a na Kbílku 7 čísel, do r. 1843 vzrostl Kbel na 48 čísel se 313 obyvateli a na Kbílku zůstalo 7 domků se 67 usedlými.
Kostel Nanebevzetí P. Marie
Kostel Kbelský, jehož štíhlá věž daleko do Polabí se dívá, patří mezi svatyně, kteréž ve 14.století od drobné šlechty zemanské s pomocí chudých lidí hojně byly stavěny a pro spásu duší bohatě nadávány.
Skládá se z oltářnice pěti stranami osmiúhelníka uzavřené, obdélníkové lodi a věže. Kněžiště (472 m široké a 4,90 m hluboké), přepíná křížová klenba, jejíž žebra spočívají na pětibokých římsovitých konsolkách a protínají se v hladkých svornících. V severní zdi spatřujeme gotický obložený vchod do sakristie, kteráž má v oblouku lehce lomeném valenou klenbu. Na straně evangelní jest ve zdi jednoduchá kamenná schránka na Nejsvětější. Loď chrámová (13,3*7,62 m) kryta jest plochým dřevěným stropem a osvětlena 2 páry oken novějšího původu. Na jižní straně má vchod o lomeném oblouku s kamenným obložením velmi plochého profilu. V čele chrámu tyčí se vysoká věž, druhdy o 3 patrech. V nejvyšším zazděna jsou 4 okna o lomeném oblouku. V přízemí nalézáme místnost s křížovou klenbou, kterouž osvětluje z jihu střílnovité okénko.
Kolem kostela rozkládá se hřbitov, a při jižní jeho zdi ohradní vypíná se osmihranná zvonice. Dříve mívala na trámoví letopočet 1686. Visí v ní 3 zvony. Oba menší ulity jsou r.1884 u Hillera v Brně ze zvonu, kterýž 1. 1592 zhotoven v Hoře Kutné skrze mistra Davida. Největší (prům. 0,83, výška 0,67 m) dal přelíti 1. 1664 hr. Jan Fridrich z Trautmansdorfu a choť jeho Marie Klára, jak ohlašuje nápis:
IO: FRID:COMES DE TRAVTMANSTORF ETC. – S: C: M: CONS : ET SVPREMVS – REGNI BOH. CAMERARIVS – MARIA CLARA NATA DIETRICHSTEIN ETC. – CONIV:RENOV:D
A.1664
Na východní straně zvonu jest celá postava P. Marie a pod ní na pravo znak Dietrichsteinský, na levo Trautmansdorfský. Po kraji hořejším ještě nápis:
GOS MICH NICOLAVS LÖW IN PRAG.
O původu stavby podává zajímavé svědectví 5 lístků, nalezených po požáru r. 1874 ve zdi za hlavním oltářem. Obsahují jména dárců. Kteří na stavbu kostel přispěli. Mezi vladyky určitě poznáváme Pardusa ze Kbele s manželkou, kterýž daroval 5 kop grošů, Dobeše ze Kbele se 3 kopami, Alberta odtudž s dcerou Perchtou se 4 kopami, Oldřicha z Velimě, Maršíka z Radovesic a Rudolta odtudž s 1 kopou, dále neznámé vladyky Jaroše, Mikuláše a Rudolfa. Jména těchto zemanů objevují se v zápisech v druhé polovici 14. století, a určují tak zřetelně dobu stavby kostelní. Vedle osob vladyckých přispěli na stavbu menšími obnosy mlynáři, rychtáři, krčmáři, sedláci i pastucha dal 2 groše, kdežto někteří místo peněz dali práci. Celkem bylo sebráno kolem 40 kop gr.
Když 7. října 1874 vyšel z blízkého domku oheň, zachvátil i kostel a úplně jej zničil. Zkázu vzal též obraz hlavního oltáře od P. Brandla a větší zvon. Žárem odprýskal tehdy vápenný nátěr na stěnách a ukázalo se, že celý kostel byl původně od podlahy vzhůru vymalován.
V kněžišti nad čelným oknem bylo poprsí žehnajícího Spasitele, jenž odtud na celou osadu milostivě pohlížel, ve špaletách oken stáli svatí biskupové, na klenbě vznášeli se andělé na různé nástroje hrající. Na severní zdi kořili se Tři králové Spasiteli na klíně Božské Matky sedícímu, níže kolkolem z řady malovaných výklenků vyzírala poprsí proroků svinuté blány držících. Spodní část zdi kryl malovaný koberec, jehož hořejší kraj zdobila řada jelínků patronou malovaná. V lodi nad obloukem vítězným byl zobrazen Poslední soud, po pravé straně si vykračoval obrovský sv. Kryštof s Ježíškem na rameni, ostatní pak stěny rozděleny byly na pole různé velikosti, oddělená ornamentálními rámci a vyplněná výjevy ze starého i nového zákona. Nad vchodem byl nerozluštitelný nápis minuskulami. V sakristii spatřoval příchozí po otevření těžkých dveří železných ďábla s vyplazeným jazykem, jenž střehl peklo s dušemi v plameni se trápícími.
Výzdoba kostela Kbelského podávala výmluvné svědectví nejen o vyspělosti českého malířství ve 14. století, ale i o tom, jak na vysokém stupni duchovního pokroku stále tehdy náš národ, když i kostelíky vesnické mohly si dopřát něčeho, což by za našich dnů bylo neslýchanou nádherou. Škoda, že těch maleb není více! Nedbalost našeho věku nechala vyhořelý kostel celá léta v ssutinách a když přišlo k jeho obnově, byly chatrné zbytky stlučeny a zdi opět zabíleny.* Při tom zničeny také četné náhrobní desky Maternů z Květnice, Nyklásků ze Žítenic, Kasalických ze Kštic, Horňateckých z Dobročovic aj., kteréž okolní rody zemanské v kostele zdejším mívaly své hrobky. (MS, 16. BD. 73.)
*Pan Jiří Zach, druhdy ředitel reálky v Hoře Kutné, dozvěděv se o malbách kostelních, očistil je a okreslil. Chtěje kostelík zachrániti v původním stavu, zaslal výkresy své c.k. úřední komisi pro zachování památek historických ve Vídni a přimlouval se za ochranu památné svatyně. Jednání nešlo dosti rychle před se, a zhobou živelní vzaly zatím malby úplnou zkázu. Zevrubný popis jejich učinil pan Frant. X. Růžička , do nedávna úředník cukrovaru v Radhoři. V Pam. Arch.
Fara kbelská bývala velice bohata, držíc na 200 korců polí. Roku 1352 vycházely z ní ročně 72 gr. papež. Desátku. (RDP). Hojné základy, kteréž ukazují se za severní ohradou hřbitovní, náležejí snad jejím budovám. Prvým známým farářem jest kněz Tobiáš, kterýž 30. května 1354 směnil místo s farářem Ondřejem ze St. Kolína. Týž kněz r. 1354 směnil svůj farní lán u Pašiněvsi za bližší lán vladyky Zdeňka ze Kbele, a r. 1365 vladykové Kbelští vykoupili se z povinnosti desátku tím, že postoupili faře 4 jitra polí a odváděli o sv. Martině po 2 korcích pšenice, ječmene, žita i ovsa. Po smrti Ondřejově jmenován byl 6. července 1380 farářem ve Kbele kněz Jan, nejspíše z rodu vladyk Kbelských, jenž byl tehdy kanovníkem kaple P. Marie na Karlštejně. Pobývaje stále v Praze pronajímal faru kněžím jiným. R. 1394 pronajal 2 1 lánů polí Jarošovi, Janovi z Bořetic a Vavřinci, kteří slíbili z lánů 4 kopy gr. a 4 slepice ročně a k tomu 4 dny roboty na polích farských; dále zavázali se k desátku po 4 korcích obilí z lána a groši dymném ( z usedlosti) a zastati měli berni královskou po 32 gr. z lánu. Týž r.1410 pronajal všechny požitky fary knězi Mikuláši z Miličína za 20 kop ročně. Nájemce nesl všechny povinnosti a kdykoli pronájemce do Kbele zavítal, měl mu vyjeti vstříc se 3 – 4 koňmi a 1 – 3 dny jej hostiti.
Do r. 1395 býval při kostele Kbelském kaplan; t.r.Katruše z Jelčan, vdova po Uněji z Peruce, odkázala na nadání druhého kaplana 80 kop grošů. Doktor Kbrel přidav k tomu 16 kop grošů zjednal mu z Dolních Chvátlin ročního platu 8 kop gr. Paní Katruše vymínila sobě 3 mše v temeni a výroční služby. V l. 1393 – 1410 byl doktor Kbel officialem a gen. Vikářem arcibiskupovým, později také kanovníkem Olomouckým a Pražským a od r. 1492 administratorem arcibiskupství Pražského. Byl znám jako odpůrce učení Viklefova, jež se tehdy po zemi šířilo, jsouc hromaděni kněžských obročí na odpor, a zemřel r. 1411. Po smrti jeho spravoval faru kněz Duchek, jenž 22. listopadu směnil s knězem Janem ze Zibohlav. (LC, LE.).
Od válek husitských byli ve Kbele faráři podobojí a později luteránští. R. 1495 odešel ze Kbele kněz Prokop do Kolína. R. 1507 přijel sem na visitaci husitský biskup Filip de Villanuova spolu se Svatomírem, děkanem Kutnohorským a s Bartošem z Práchňan majíce s sebou přes 40 jízdních. R. 1532 – 33 jmenuje se kněz Michal a r. 1543 odešel do Kutné Hory ke kostelu P- Marie kněz Martin. (DK. I, DP. I. AKh.)
R. 1634 Sasové vypálivše ves i kostel spustošili. Teprve r. 1664 dal jej hr. Trautmansdorf povrchně opraviti. Poněvadž spustošením vsi zašly hojné pozemky farní, daroval obnovenému kostelu 15 korců polí a přikázal jej k faře Nebovidské. R. 1778 přidělen byl k Lošanům.
Časem zchátral starožitný kostel do té míry, že v l. 1813 až 1814 ani služby Boží v něm se nekonaly. Proto postavil roku 1815 rytíř Emanuel Náchodský svým nákladem novou střechu kostelní. Požárem r. 1874 zkažen byl docela a nemaje jmění vlastního dlouho byl vydán živlům napospas. Teprve přičiněním P. Josefa Poláka, faráře Olšanského, a zvláště Františka Josefa, řídícího učitele ve výslužbě, osadníci i sousedé sbírali peněžité prostředky a tak do r. 1886 svatyně Kbelská nákladem 6000 zl. opět slušně obnovena a požehnána. (Farní kn. Pam. a účty kost. V Lošanech).