Zpět

Kojice

Kojice leží na levém břehu Labe s půl hodiny na východ od Týnce n. Labem (216 m). Prokopáním nového řečiště posunut byl tok labský asi o 200 m k severu a u obce zbylo staré řečiště jako malebný rybník. Jižně od Kojic svažují se svými výběžky Železné Hory a tvoří několik divočin, jimiž se prodírají potůčky k Labi. Z význačnějších vrchů jsou Homole a Vratišovka, odkudž také pěkný pohled do okolí.

Kojice mají (1890) 78 domů se 536 obyvateli Čechy (88 na 1 km2). Mužů jest 250, žen 294; svobod. 44 m., 160 ž.; ženatých m. 100, vdan. ž. 105; ovdovělých 6 m., 29 ž.; katol. 393, evang. aug. 11, helv. 134, israel. 6; čísti a psáti znalo 203 m., 241 ž.; jen čísti 2 m., 3 ž.; neznali 45 42 m., 50 – 31 ž.; v stáří do 16 l. bylo 95 m., 95 ž.; produktiv. 127 m., 166 ž.; přes 60 let 28 m., 33 ž.
Dle zaměstnání jsou: Hostinští 3, kolář 1, kovář 1, obuvníci 2, rolníci 60, ostatní dělníci a želez. zřízenci.

Katastr. rozloha zabírá 6.13 km2. Rolí 481 ha, 67 a, 61 m2, luk 54 ha, 53 a, 38 m2, zahrad 9 ha, 26 a, 52 m2, pastvin 52 ha, 03 a, 06 m2, lesů 2 ha, 89 a, 67 m2, zastavené pl. 4 ha, 26 a, 14 m2, skal a písčin 95 a, 84 m2, cest atd. 33 ha, 72 a, 66 m2. Obci náleží 16 ha, 13 a, 27 m2, záduší 38 ha, 80 a, 37 m2, faře 2 ha, 06 a, 83 m2, škole 2 a, 90 m2, jednotlivcům ostatek.
Půda pozemků jest velmi nestejná, kamenitá, písčitá, jílovitá a hlinitá.
R. 1897 napočetlo se: 43 koní, 329 kusů hověz. dobytka, 15 koz, 68 vepřů, 11 úlův.

Kojice jsou místní, katastrální a školní obcí, přifařeny jsou do Týnce n. L. Stanice železniční (zastávka) jest v místě, jinak v Týnci-Záboří, poštovní a telegrafní v Týnci n. L.
R. 1898 platilo se daní 3100 K, obecních přirážek 35%.
Sídlí tu: Sbor dobrov. hasičů.

Názvy tratí:
Role: Státní dráha, Na kameních, Na horách, V kašovkách, Na ohradách, Votejneč, Na dolnici, Pod babiny, Na tobolce, V křovinách, Na křídle, V kalich, Vratišovka, Na osmnácté, Oblátka, Lán, Pod cestou, V syrákovci, Na černé, a stříbrné, Šuterník, Klínek, Na vratech, Na divině, Hřeblo, Za humny, Zádušní.
Luka: Ostrov, Proutnice, Sáhy, Za dráhou a Před dráhou, Farská, Zádušní, Obecní.
Vrchy: Homole, Vratišovka, Vrata.

Paměti

Kojice, původně Kojetice, ves po Kojatovi nazvaná, připomíná se od počátku 14. století. V tom čase obdržel ji klášter Sedlecký a v nějakých zmatcích pozdějších bral si k ní právo Dalibor z Kojic, který tu seděl na tvrzi a dvoře svobodném, Vršek (Viřko) a jejich druzi. R. 1330 rozhodl král Jan, že ves patří klášteru. (RD. IV. 212.) Na díle světském připomíná se r. 1361 opět Dalibor z Kojic. (PDZ. I. 429.) Tvrz Kojická stávala na stráni, patřící p. Boh. Vozábovi, kdež „Na hradě“ říkají. Trosky její posud se tam spatřují.

Po válkách husitských zapsal císař Zikmund r. 1436 Kojice se zbožím Týneckým Vaňkovi z Miletínka (A.Č.II.181.), ale tvrz s dvorem poplužním, loukami a lesy držel Václav Hrůza z Chelčic. Dědic jeho Bohuslav Hrůza z Chelčic v Kojicích nesídlel, čímž tvrz spustla. Bohuslav zemřel bezdětek r. 1457, a odúmrť vyprosil si Bernard Bírka z Násilé a Hynčik jeho syn, ač tomu Vilém z Landštejna odpíral. (DD. XVI. 285). Za Hrůzů z Chelčic, kteří měli též duchovní čast v zápisu, spojeny byly Kojice se zbožím Týneckým, s nímž r. 1502 připojeny byly k panství Pardubskému.

Urbář Pernšteinský z počátku 16. století popisuje ves Kojice takto:

Odtud platí úrok na české groše. V též vsi jest robota ženná a slepice. Vávra Černýho (kde dříve seděl Mikuláš Vachů) drží 9 prutů. Brož Plech (Vašek Dumků) 3 čtvrti a jitro, 1 louku. Krčmář má ke krčmě 3 čtvrti rolí. Jiřík rychtář (Vondrák) 4 čtvrti. Jan hajný 5 čtvrtí jitra. Šimon 11 prutů. Vaněk Musil (Jíra Kotrlík) 2 lány a čtvrt. Kuca Uhlíř (Jan Dumik) lán. Hašek (Mikuláš Slanina) 5 čtvrtí. Jan Brtvíků (Mikuláš Kroupa) 4 čtvrti. Jírek hajný (Pavel Sulan) lán. Pechek zahradník (Michal) městiště. Bartoň Troskač (Mach Přistrčil) 3 čtvrti. Kuba Pavelků (Vávra Kadrlů) 3 čtvrti. Duchek Čuhálků (Štěpánek) lán. Kuba (Jíra kněz, Martin) chalupu. Martin rybář (Jindra) chalupu a Labe, louku a čtvrt rolí od Svatošova.
Sousedé všichni ze spolku mají lázeň. Z též vsi, co prve platili s přívozu chléb, sejr a vejce, za to podvolili se každý dávati při sv. Jiří jednou v rok 3 gr. 2 den., krom rybáře.

Suma úroku svatojirského 8 kop 13 gr. 2 den., 1 gr. 2 den., svatohavelského tolikéž. Suma roboty ženné 57 dní, slepic úročních 56, beránec jeden v rok při sv. Havle. Z přívozu při sv. Jiří v rok 44 gr. 4 den. (AČ. XVII.)

Po válce třicetileté r. 1654 uvádějí se v obci tito osadníci:

Pusté byly statky Luňáčkovský (60 str.), Zlakovský (40 str.) a chalupa Krčmařovská (16 str.). Obec Kojice užívá rolí 41 strych a pastev 5 strychů (AZ.)

R. 1713 patřily Kojice k rychtě Tejnické a seděli v nich sedláci: Vojtěch Procházka, Jan Čapek, Jiří Bulíček, Jiří Štekl, Ludvík Suchej, Jan Verunáš, Petr Vaníček, Jakub Zumr, Matěj Valenta, Jakub Hrubej, Jan Vaníček, Martin Zámiš, Petr Bulan a Jakub Holoubek; chalupníci: Jan Bulíček, Jakub Vavřinec, Jan Lexa, rybář; podruzi: Jakub Hromádko, tkadlec, Kašpar Heyduk, krejčí, Jan Kačer a Tobiáš Lašťovička, řezník. Při vsi Kojicích bylo celkem 768 strychů rolí prostředních, 629 str. špatných, sena 75 vozů dvouspřežních a 30 vozů otavy. (AZ.)

Do r. 1790 vzrostly Kojice na 61 dům se 441 obyv., r. 1843 měly 63 domy, 423 osadníků. Tvrz v Kojicích připomíná se pustá ještě r. 1745.

Vypravování lidové:

Lid sobě vypravuje, že na pravém břehu potůčka, jenž vine se údolím „Na rybníku“, stával klášter a hrad. Když Žižka dobyl Kutné Hory, pobořil prý zdejší klášter i hrad. Lid se tu klame, jako na mnohých místech jinde. Pověst povstala odtud, že ves Kojice náležela klášteru Sedleckému.

Kostel sv. Petra a Pavla

Uprostřed osady na vyvýšeném místě, uprostřed hrazeného hřbitova, postaven jest filiální chrám sv. Petra a Pavla. Je to jednolodní románská stavba z 12. století s kněžištěm a s věží v průčelí. Na jižní straně jest novější přístavek.

Věž stojí uprostřed průčelí západního, ale nevystupuje z něho. V patře jsou stopy podvojného románského okénka na východní a západní straně. Vnější stěny chrámu jsou hladké, jen apsida má zevně čtyři lisény. Vnitřek kostela tvoří obdélník v jehož severní stěně spatřují se dvě okna románská. Při západní straně nalézá se podkruchtí, oddělené od lodi oběma pilíři bez patek s jednoduchou hlavicí a zaklenuté polovičkou valeného klenutí. Nad ním pne se kruchta prolomená třemi oblouky, z nichž prostřední sahá skoro ke stropu. Mohutné její pilíře, zvedající se na přízemních, nesou tíhu věže. Loď o rovném stropě otvírá se do apsidy plným obloukem. Apsida je sklenuta polokoulí, u jejíž patky táhne se římsa z pásku a šiky složená. (MS. 18.)

Kostel sv. Petra a Pavla býval do válek husitských farním. Prvně se jmenuje 9. února r. 1363, kdy po smrti kněze Chvala dosazen se souhlasem opata Sedleckého kněz Hašek ze Zvířetic.

R. 1403 nastoupil po smrti Zdislavově kněz Mikuláš, r. 1405 Jan odešel odtud k oltáři s. Petra a Pavla do Kutné Hory a r. 1408 po vzdání se Janově uveden Mikuláš. Ještě r. 1416 uváděl farář Kojický v Týnci n. Labem. Fara zdejší byla malá, odvádějíc z prvu pouze 12 grošů papežského desátku, který vzrostl r. 1405 na 24 gr. (RDP, LC.)

Po válkách husitských byl kostel nejspíše bez kněze. R. 1615 uvádí se již jako filiální do Týnce a tamní správce duchovní dostával z Kojic peněz 2 kopy, žita 13 strychů, ovsa tolikéž; r. 1654 přijímal 2 kopy, ale žita jen 9 strychů 1 věrtel, tolikéž ovsa, poněvadž na pustých gruntech ušly 3 korce 3 věrtele žita i ovsa. R. 1677 bylo ve vsi 140 duší přijímání schopných. (PA. IX, 847.)

Dne 12. září 1825 vzal kostel požárem velkou škodu, shořelať střecha úplně. Tehdy shořela také dřevěná zvonice, která stávala, kde se nyní nalézá přistavená část školní budovy, a rozlily se zvony, pocházející z r. 1494, 1512, 1599 a 1751. Z pozůstalé zvonoviny ulity a na věž zavěšeny r. 1834 dva nové zvony, k nimž daroval r. 1845 sirotčí úřad v Pardubicích zvon třetí. Řádné opravy dostalo se chrámu teprve r. 1873, kdy provedena také slohová úprava vnitřní dle návrhů ak. malíře Jos. Schweila.

Škola

Prvá budova školní postavena byla v Kojicích r. 1789 na základě dvorského dekretu z r. 1787 nákladem komorního panství Pardubského. Bylo to stavení dřevěné, zbudované na místě dnešního cvičiště při škole. Škola bývala o jedné třídě, a docházely do ní děti z Kojic, z Vinařic a z Telčic.*) Obec Vinařická nechtěla se však později podříditi břemenům školním, a bylo jí rozhodnutím krajského úřadu ze dne 11. října 1804 povoleno, aby se odškolila.

Při velkém požáru r. 1825 lehla školní budova do základu popelem, a až do r. 1830 učilo se v najaté místnosti v č.p. 58. Potom zbudována jest opět nákladem vrchnostenským škola od kamene, kteráž tvoří základ nynějšího stavení školního. R. 1876 byla opatřena novými záchody a ohrazena zdí, potom r. 1885 rozšířena o místnost pro třídu druhou, kteráž již r. 1878 byla povolena.

O vnitřním zařízení staré školy Kojické svědčí inventář školní, sepsaný r. 1838 učitelem Václavem Tichým, který převzal od svého předchůdce: Deset školních lavic, stolek bez zámku, židli z měkkého dřeva, prkennou tabuli s podstavcem pro počty, tabuli zavěšenou pro psaní, schránku pro školní písemnosti se zámkem a školní pravidla v rámečku za sklem.

Školu zdejší řídil zprvu Jan Novák, jenž odešel 1792 do Kladrub, po něm Jan Sura (do r. 1800), Martin Křivka (1800-1837), Václav Tichý (1837-1876), Josef Židlický (1876-1888), Čen. Patrný (1889-90) a Jan Werner od r. 1890. Po zřízení druhé třídy dosazeni sem učitelé: Lad. Mencl (1878-80), Karel Táborský (1880-1890), Alois Semerád (1890-91), Karel Rebeka (1891-1892) a posléze Lad. Rychetský.

Obec školní tvoří Kojice a Telčice (okr. Přeloučský). Roku 1898 čítalo se chlapců 73, dívek 60, celkem 133 školních dětí. Školné se neplatí, rozpočet školní uhražuje se 25% přirážkou školní.

*) Telčice (pův. Telčiči) patřily ve 14. století z větší části klášteru Sedleckému, mimo to byla tu tvrz na níž seděli r. 1369 Jetřich a r. 1415 Jiřík z Telčic. Díl klášterní zapsal císař Zikmund r. 1436 Kunšovi Oděradovi ze Sekyřic, jenž jmenuje se tu ještě r. 1455. Nejspíše král Vladislav zapsal Telčice Janovi Špánovi z Baršteina; po něm následoval Mikuláš Střela z Rokyc a konečně nabyli Telčic Jan ze Sekyřic a bratr jeho. Tak se dostala část klášterní k Zdechovicům; tvrziště snad Sekerští nabyli již před tím. (H. I. 248.) Příkopy a valy bývalé tvrze spatřovaly se na kopci u dvora Telčického.