Kořenice
Při silnici z Kolína do Uhl. Janovic vedoucí, dobrou čtvrt hodiny od Radboře na západ položena jest osada Kořenice (325 m).
R. 1890 čítala 54 domy se 393 obyvateli Čechy.
Obyvatelé dle zaměstnání jsou: Hostinští 2, kupci 2, kovář 1, kolář 1, tesař 1, krejčí 2, obuvník 1, řezníci 2, sedlář 1, obchodníci 2, rolníků 15, ostatní lid dělný.
Kořenice jsou katastrální a místní obcí, přifařeny a přiškoleny jsou k Radboři. Stanice dráhy (Kolín-Čerčany) a poštovní v Radboři, telegrafní v Kolíně.
Názvy tratí:
Role: U kamena, Na horkách, V mokřinách, Za humny, Za baráky, Za obcí, V silnicích, V hluboké, Pod hájem, Kratiny, Na skalce, U špýcharu, Ve staškách, Nad hájem, U hrušky.
Luka: V Pavlovém dolíku, Na obci, U Těšinek, V hluboké.
Paměti
Ačkoliv jsou Kořenice podle patronymické formy svého jména (dle zakladatele neb praotce Kořena) osadou starožitnou, vyskytuje se nám v starých pramenech teprv r. 1358, kdež kněz Hostek z Kořenic dán byl za faráře do Libenic. (LC. I. 58.) R. 1457 dala Markéta z Písku, vdova Jana Doupovce z Prahy, jistý plat z Kořenic, Sedlova, Suchdolu a jiných vsí na blízku ležících své dceři Martě. (PDZ. II. 288.) Počátkem 16. století náležely Kořenice s Hlízovem paní Alžbětě, dceři Řehoře suken kráječe z Hory, jež r. 1511, jsouc vdovou po Janu Hrabáni z Vlkanova, obě vsi s jiným statkem odkázala třem opatrovníkům, Václavu Burianovu, Bohuslavu Janovskému a Zachaři Chrudimskému z Újezda, tak aby z užitku jejich chovali kaplana u sv. Barbory v Hoře, ostatek aby vydávali na skutky milosrdné. (PDZ. I. 389. DP. I. 117.) Leč z lidské lakoty přišlo to nadání záhy na zmar. Zachař Chrudimský z Újezda, zůstav samojediným opatrovníkem nadačního statku, nakládal s ním jako se svým, a když r. 1536 zemřel, odkázal ho svým dcerám Mandaléně, Anně a Saloméně, z nichž první a druhá vdaly se za bratry Jana a Václava Šatné z Olivetu, třetí za Petra Bzenského z Prorubě. Tyto sestry chovaly sice kaplana v Hoře, ale ostatek nechávaly pro sebe. (AKh.) R. 1544 prodaly ves Kořenice a v Blízkých Bořeticích dva dvory kmetcí za 950 kop č. panně Saloméně Zvířetické z Vartemberka, dceři pana Haška Zvířetického na Smidařích. (DZ. 51 J. 23.). Leč tato slečna již r. 1545 to prodala za 950 kop Václavu Popelovi z Vesce na Ratboři a Suchdole. Dědicové téhož vladyky zastavili Kořenice r. 1550 v 650 kopách Kunši Hokovskému z Hokova, a r. 1558 prodali tu ves s porostlinami, rybníky, haltyři a panskou zvolí (t. j. právem honu) za 1000 kop č. Jiříku Voděradskému z Hrušova. (DZ. 44 G 19, 46 C 41, 13 D. 29) Však již r. 1564 koupil týž pan Jiřík od bratří Popelů u Vesce též statek Ratboř, a odtud Kořenice vždy při Ratboři zůstávaly jako statek jeden. Před časy tu býval malý dvorec panský s rybníkem, ale potom jest zrušen a pozemky jeho 174 korců dány poddaným lidem pod dědičný úrok. Sama ves byla skrovna, neboť před válkou třicetiletou bylo zde pět potažníků, z nichž každý držel 9 kop záhonů rolí, čtyři chalupníci, krčma a jeden zahradník či podsedek. Ke vsi drželo se úhrnem 321 korců rolí. Válka třicetiletá však zle tu ves navštívila. R. 1654 bydlili zde pouze dva sedláci, Jakub Novotný (Novák) a Marianna Novotná, chalupníci Janek Kořenický, Petr Kozák a Václav truhlář, a zahradník Václav řezník. Pusté tu byly statečky Rychtařovský, Fouskovský a Černoušovský, chalupa Krčmářovská a Kovářovská, a 180 korců opuštěných rolí leželo ladem. Později, a to za hraběnky Lidmily Františky z Lobkovic (1673-1710) byla ves zase dobře osazena lidem a rozšířena, zvláště po rozdělení panských pozemků mezi poddané. R. 1718 tu byli potažníci Karel Novotný (66), Jan Novotný (77), Mikuláš Novotný (72), Jan ml. Novotný (65), Václav Novotný (80 k.), Jiřík Novotný (70), chalupníci Matěj Škoda (9 k.), Jan Buřišta (9 k.), Pavel Mrázek (9), Mates Grünwaldt (9 k.), Jan Veselý (10), Pavel Trdlička (5), Jan Vokáček (5), Antonín Kopecký (5 k.), Jan Křivánek (2), Matěj Vařečka (4), panská hospoda (12), panská kovárna (2), vinopalna (4) (AZ. Čásl. 73.). Bylo tedy ve vsi r. 1718 celkem 19 čísel. Leč r. 1786 bylo zde již 43 čísel, r. 1843 pak 46 čísel a 312 obyvatel ; r. 1857 čítalo se 47 čísel a 310 obyvatel, r. 1880 v 50 č. 344 obyvatel.