Zpět

Křečhoř

Křečhoř položena jest hodinu cesty na západ od Kolína. Osada rozkládá se na posledních výběžcích pahorkatiny, kteráž zdvihá se od Sázavy k Labi (312 m). Uprostřed vsi vine se údolí řečené „Pod kovárnou“. Od hřbitova křečhořského rozvírá se půvabný pohled do Polabí na Týnec n. L., Libici, Poděbrady a Nymburk. Za jasného dne ukáže se pozorovateli i vzdálená Kunětická Hora, homole Středohoří Říp, Bezdězy, Ještěd a Krkonoše. Vyjdeme-li za ves na kopec „Na lánech“ (333 m), rozkládá se před zraky našimi Kouřimsko, ohraničené lesy černokosteleckými a návrším Lipskou s mohylou Prokopovou, na jihu pak bělají se kostelíky Krůtský a Vavřinecký.

Křečhoř čítá 66 domů se 482 obyvateli Čechy (74 na 1 km 2). Mužů (pol. obec) 355, žena 361; v stáří do 16 let 124 m. 117 ž., produktivních 208 m. 226 ž., přes 60 let 23 m. 18 ž., svobodných 228 m. 211 ž., ženatých a vdaných 118 m. 116 ž., ovdovělých 9 m. 34 ž.; katol. 461, evang. ref. 254, evang. aug. 1; čísti a psáti znali 292 m. 304 ž., jen čísti 5 m. 10 ž., neznali 58-53 m. 47-45 ž.
Dle zaměstnání jsou: 1 kovář, 2 koláři, 2 obchodníci, 1 truhlář, 1 krejčí, 3 obuvníci, 3 hostinští, 36 rolníků a ostatní lid zemědělský.

Katastr Křečhoře zabírá 7,57 km 2. Rolí 703 ha 31 a 13 m 2, luk 4 ha 54 a 40m 2, zahrad 12 ha 86 a 4 m 2, pastev 7 ha 29 a 8 m 2, plochy stav. 7 ha 24 a 3 m 2, cest atd. 22 ha 11 a 9 m 2. Obec drží 11 ha 30 a 60 m 2, záduší a fara 48 ha 36 a 98 m 2, starousedlí 351 ha 97 a 89 m 2, jednotlivci 345 ha 34 a 53 m 2.
Pozemky mají půdu hlubokou hlinitou ornici s propustným spodkem.
R. 1897 drželo se: koně 92, hov. dob. 524 kusy, ovec 300, koz 30, vepřů 193, úlův 10.

Poštovní, telegrafní a železniční stanice jest v Kolíně.
Křečhoř tvoří kat., místní, farní a školní obec. Politickou obec tvoří Křečhoř, Kamhajek, Kutlíře a samota Bříství. (9,72 km 2, 88 domů, 716 obyv.)
Nalézá se tu sbor dobr. hasičův a farní Cyrillská Jednota.
R. 1899 platila Křečhoř daní 5126 zl. 73 kr., obecních přirážek není.

Názvy tratí:
Role: Na kopách, Nad hájem, Na Kouřimce, Na lánech, Za lukami, Ve štolířích, Na červenici, Na sekeře, Ve zlámaných, Nad zahradami, V šancích, Na Kelské cestě, V paloukách, Za Novým dvorem, V cestách, Na harfě.
Luka: Na obci, U struhy.
Cesty: Kelská, Břístevská, Lošanská, ke Štítarům, Lidobořická a Kutlířská.

Paměti.

Na západní straně hřbitovní zdi nalézá se poloha řečená „V šancích“. Se tří stran obklopena jest vysokým břehem, jaký se spatřuje u zrušených náspův. K. V. Zap shledal tu ještě valy, kteréž později rozvezeny byly na kompost. Polohu tuto počítá dr. Píč mezi mladší naše hradiště. (AV. I. 20.) Starobylé osídlení Křečhoře dotvrzuje nález popelnice u evangelického hřbitova a žárové hroby odkryté r. 1891 na farním poli. Byly tu dvě popelnice typu lužického, 3 bronzové jehlice a část náramku bronzového. (Mus. v Kolíně.) V těchže sbírkách uložena jsou odtud dvě kamenná drtidla a okraj tuhové nádoby s gotickým nápisem.

Ves Křečhoř s dvorem poplužním za starodávna náležela ke statkům královským. Cisterciáni Sedlečtí, majíce ve vsi Újezdci (t. j. Kutlířích) blíže Křečhoře dvůr poplužní, v r. 1200 koupili od královského dvora v Křečhoři půldruhého lánu rolí tak zvaným právem německým čili purkrechtním, takže z toho pozemku měli dědičný úrok do královské komory platiti. Král Václav II. r. 1295, jsa cisterciánům zvláště příznivý, ten úrok na vždy klášteru odpustil a ode všech břemen k obci Křečhořské navždy osvobodil. (RD. II. 729.) Král Jan Lucemburský, ujav se vlády r. 1310, daroval ves Křečhoř na slovo vzatému pánu Jindřichovi z Lipého, nejvyššímu maršálku zemskému. Než za nedlouho stala se ta ves nadačním statkem, odkud měly vycházeti užitky knězi pražskému, jenž by konal výroční služby Boží za duši krále Rudolfa († 1307), jednoho z předchůdců krále Jana. Původem toho nadání byla sestra Rudolfova Anežka, ovdovělá královna uherská, v jejímž jméně r. 1215 opat Jindřich Sedlecký tu ves Křečhoř od pana Jindřicha z Lipého koupil. Leč potom se toho ujala vdova krále Rudolfa, Eliška Polská, a způsobivši zrušení onoho trhu o Křečhoř, sama tu ves r. 1319 od pana Jindřicha z Lipého koupila a darovala ji oltáři sv. Šimona a Judy ve Svatovítském kostele v Praze, tak aby kněz oltářník čísti měl mše za duše králů Václava II. († 1305) a Rudolfa, po nichž ona Eliška byla vdovou. Nadání to bylo provedeno r. 1325. (RD. III. 110, 216, 451.) Odtud byli oltářníci sv. Šimona a Judy pravými držiteli statku a vsi Křečhoře a práva podacího nad farním kostelem křečhořským, požívajíce odtud 24 kopy ročního příjmu. Z těch oltářníků napotom se jmenují kněz Albert (1357-63), Václav Michalík z Jeníkova, kanovník u sv. Apolináře a sv. Jiljí v Praze (1380-1399) a v l. 1390-1414 kněz Petr z Loun. (LC, DPr. V. 142.)

Z lidí křečhořských na onen čas jsou známi Prokop syn Kuncmanův, jenž r. 1380 prodal půl svého popluží Hanuši z Chvatlin, František Křečhořský, zároveň měšťan a konšel v Kolíně († 1380), Jan, syn jeho († 1390), r. 1390 Hanuš Špicnagel, jehož syn Václav r. 1411 na dvůr svůj v Křečhoři si vypůjčil 140 kop, 1396 Durdák, rychtář v Křečhoři, 1401 Hanuš ze Zbraslavic. (Dsky práva kol. II.)

Když za války husitské r. 1427 město Kolín obsazeno bylo od vojska Sirotčího, tu hejtman a starší toho vojska, Jan Čapek ze Sán, opanoval mnohé statky kněžské v okolí kolínském. Týž Čapek přihlížeje k ochuzení města Kolína pro běh válečná a k nákladům, které obětivě vedlo na vojsko Sirotčí, dne 22. února 1432 zapsal Kolínským ves Křečhoř se všemi právy a požitky, i splaty na dědinách, které od té vsi byly koupeny ke dvoru Šotnhofu v Kolíně (stával na pražském předměstí za židovským hřbitovem), k tomu za Labem mlýniště pod skalou, vše s tou výminkou, aby Kolínští při zákonu Božím setrvali. (AČ. VI. 427.) Císař Sigmund, došed r.1436 panství nad říší českou, sice neuznával pravost onoho postupu Křečhoře a zapsal tu ves v 140 kopách vladykovi Sigmundu ze Smilovic; leč Kolínští pak s tímto vladykou se porovnali a tak zůstali v držení Křečhoře po dlouhé časy. (AČ. I. 528.) Král Jiří k tomu jim přidal svobodný dvůr v Křečhoři, který po smrti Hanuše Špicnágla jako odúmrť připadl komoře královské; oni pak r. 1466 ten dvůr, k němuž se drželo půldruhého lánu rolí svobodných kromě jiných pozemků, za 300 kop zadali Váňovi ze Lžovic, rychtáři křečhořskému, a Svatě, švegruši jeho, a to zadání potvrdil zvláštním hamfeštem či listinou pod pečetí městskou. (AK1. IV. 21.) Téhož rychtáře syn, Jan Váňův, byl svobodníkem zámožným jakož r. 1494 držel poplužní dvůr Šotnhof u Kolína a půjčil obci Kolínské 50 zlatých uherských. Téhož r. 1494 stalo se, že Jíra krčmář v Křečhoři s Čeňkem svatem svým byl v Hoře uvězněn a právně tázán pro podezření mordu.

Hamfeštní dvůr v Křečhoři, o němž r. 1466 byla řeč, náležel r. 1593 rytíři Václavu Březskému z Ploskovic a na Břežanech, kterýž byl v té držbě ještě r. 1612. Syn jeho Jindřich zemřel r. 1617, načež r. 1630 dán jest dvůr Křečhořský jeho bratrovcům, synům Jana Diviše Březského, z nichž r. 1635 jmenuje se tu Václav Březský z Ploskovic. Týž byl r. 1651 mrtev, a dvůr jeho v Křečhoři s 300 korci rolí přikoupen jest k císařskému dvoru Křečhořskému. (AK1.)

R. 1547 uvalili na sebe Kolínští hněv svého krále Ferdinanda I., neboť podle mnohých pánů, rytířů a měst víry podobojí odepřeli jemu válečnou pomoc proti odpořilým knížatům německým. Za to jim král odňal ves Křečhoř i s dvorem Břístvím a jiné statky a přivtělil je k panství Kolínskému. Odtud zůstával patronát kostela v Křečhoři při královské komoře.

Ve válce třicetileté doznala ves Křečhoř mnoho škod. Před válkou záležela ves kromě dvoru císařského a hamfeštního z pěti zámožných sedláků a čtyř chalupníků, leč po válce, r. 1654, bydleli zde pouze dva sedláci, Jiří Jehně a Jan Sixt, majíce po 120 korcích rolí, a dva chalupníci Šimon Švanc a Šimon Vodička, majíce 9 a 10 korců rolí. Spálené a pusté statky byly Závadovský (120 korců), Miškovských (145 k.) a Bříkovský (243 k.), chalupa Krčmovská (18 k.) a Šimkovská (6k.). Pozemky těch statečků byly napořád pusté a chrastím zarostlé. leč do r. 1684 byly tyto pusté usedlosti zase novým lidem osazeny. (AZ. Kouř.)

R. 1718 jeví se nám stav té vsi takto: Při císařském dvoře poplužním bylo 309 korců rolí (z nichž 9 korců užíval panský ovčák při dvoře), 37 korců pastvišť, 1 1/ 2 korce zahrady, luk na 25 vozů sena a 6 vozů otavy. Kromě toho se odtud spravovalo 338 korců rolí selských, zvláště od zrušení dvora hamfešního. Při kostele sv. Václava bylo v 19 dílcích 100 korců rolí a luk v 4 kusech na 5 vozů sena. Farář Starokolínský tehdáž z toho užíval 45 korců rolí a vůz sena; ostatek zatím necháván při záduší. Osedlí poddaní se tu jmenují Mikuláš Bedrle (205 korců rolí a vůz sena), Jan Syxta (202 korce a 18 vozů sena), Matěj Turyňský (142 korce rolí, 4 korce pastviště, 2 vozy sena), Matěj Choděra (148 korců rolí, 8 vozů sena), Adam Hurt (241 korec rolí a 3 vozy sena), Karel Syxta (22 korce rolí a 4 vozy sena), Pavel Malý (15 korců rolí), Matěj Bukovský (10 korců), Vít Horák (9 korců), Matěj Dobiáš (vůz sena) (AZ. Kouř.) Zahrad bylo 9 korců, a poddaní lidé chovali 42 koně, vola, 46 krav, 36 jalovat, 146 ovec a 16 sviní.

Roku 1775 začala se na císařském panství Kolínském důležitá proměna hospodářská, jež skončila r. 1785. Tehdáž zrušeno hospodářství při císařském dvoře v Křečhoři a pozemky dvora jsou rozděleny na větší počet nových usedlostí na díle v samé Křečhoři, na díle nové vsi Kamhajku, jež zbudována tehdáž na místě dubového lesíka a nazvána po německu Grünberg. Tyto usedlosti dány jsou nemajetným poddaným panství Kolínského, zvláště mladším synům selským neb domkařům. Mnozí z nich však neradi se uvazovali v tyto „familie“, bojíce se placení dědičného nájmu z nich, a mnohý prý dokonce tou měrou se dal nutiti, že ho panští zřízenci v železích vésti musili do nového hospodářství. Z té příčiny zůstalo nemálo pozemků císařských nezadaných, kteréž pak levně pronajímány Křečhořským, až roku 1862-63, a to nikoli bez mrzutostí, k panství byly vráceny. Již r. 1786 bylo v Křečhoři 46 domů, v Kamhajku pak stálo 6 čísel domů. R. 1843 bylo v Křečhoři s Břístvím 51 číslo a 379 duší, v Kamhajku 9 čísel a 49 obyvatelů a r. 1899 napočítáno bylo na Kamhajku 17 čísel a 135 duší.

Dne 18. června 1757 byla Křečhoř, Kutlíře i Bříství svědkem hrozného boje mezi vojskem Marie Terezie a Fridricha II., krále Pruského. Bitvu tuto zvali dříve „u Plaňan“, také „u Chocenic“, nyní obecně jmenuje se bitvou Kolínskou. Nežli krátce vylíčíme krvavý zápas tento, dlužno se ohlédnouti po příbězích, které jej předcházely.

Ve dvojí válce jsouc poražena (1740-42 a 1744-45), byla nucena Marie Terezie odstoupiti celé Slezsko od koruny České Fridrichovi II. Želíc uloupené země, snažila se císařovna novou válkou zpět jí dosíci. Leč Fridrich II. vpadl v srpnu 1756 nenadále do Čech, porazil císařské u Lovosic a po roce (6. května) u Štěrbohol nedaleko Prahy. Po bitvě této zavřel se neprozíravě princ Karel Lothrinský s početnou armádou v Praze. Fridrich Prahu sevřel a surově ničil stavby její hrubou střelbou.

Ku Praze táhlo vojsko císařské vedené maršálkem hrabětem Leopoldem Daunem. Nevěda ničeho o výsledku bitvy před Prahou, dorazil do Čes. Brodu. Nechtěji míti nepřítele v zádech, vyslal Fridrich proti Daunovi vévodu Beverna. Daun couvnul před ním do Kolína (11.května), dále ke St. Kolínu, potom do Čáslavě, až stanul v Golč. Jeníkově, kdež počal sbírati posily. V ležení u Jeníkova obdržel rozkaz císařovnin, aby postoupil proti nepříteli a Prahu vybavil, byť i výsledek tažení byl jakýkoli.

Daun hnul se tedy zase ku Praze se 60.000 muži a byl 12. června v Červ. Janovicích, 13. čevna zamířil k Hoře Kutné, kamž přitáhl vévoda z Bevernů. U Bikáně srazil se prudce s Prusy, kteří potom spěšně zatáhli do Kolína. Následujícího dne byl již Bevern u Kouřimě a Daun v Jindicích. U Kouřimě spojil se s Bevernem král Pruský a položil se mezi Kouřimí a Maloticemi. Odpočívaje den v Jindicích, dověděl se Daun, že má přímou cestu ku Praze zastoupenou. Král Pruský sesílil pak toho dne vojsko své na 36.000 mužův.

Dne 16. června vytrhl Daun z Jindic a jsa chráněn předvojem u Zásmuk zaměřil do ležení u Svojšic, kdež ihned vojsko postavilo se proti nepříteli. Hlavní stan svůj měl Daun v Krychnově. Před polednem 17. června stál Daun na návrších od Hradenína až k Nové Vsi podle Bečvárky; Fridrich položil se proti němu na druhém břehu potoka. Odpoledne mezi 3. a 4. hodinou postoupil Fridrich k Plaňanům, maje potom levé křídlo své na výšinách u Plaňan a pravé blíže Kouřimě. Toto postavení Prusů přimělo Dauna, aby v noci změnil svůj šik bitevní. Pošinul tedy pravé křídlo své na Kamejk (Mukařov) až k cestě vedoucí do Chocenic, střed položil mezi Přebozy a Chocenice, levé křídlo pak opíralo se o Vinný vrch u Bošic. Řečené výšiny hojně osazeny děly, rovněž Poboř a Hradenín zaujaty granátníky a dělostřelectvem. Na rovině mezi Poboří a Kamejkem postavila se jízda pod generálem Stampachem a od Přeboz ke Svojšicům rozestavena divise Wiedova. Předvoj nad Nadasdym postoupil od Zásmuk do dubiny mezi Křečhoří a Radovenici, Chorvati a husaři obsadili čelem vojska Blynku, Břežany a Bříství. Velké části vojska byla krajina známa, poněvadž tu dal r. 1755 Daun prováděti rozsáhlé manévry u přítomnosti Marie Terezie.

Nastalo jitro 18. června 1757. Časně z rána dala se pruská armáda na pochod skrze Plaňany. Vedli ji generálové Ziethen a Hülsen. Když předvoj dospěl k hospodě „U slunce“, dal král zastaviti a přehlížel z hořejší světnice postavení císařských. Poněvadž mu bylo ve středu a na levém křídle silné, uzavřel, že uhodí pravý jeho bok. Vyjel potom na vrch Novovesský (Bedřichov), aby odtud pohyby vojska řídil. Poledne bylo již a rána ještě nevyšla. Daun domníval se, že k bitvě nedojde, když tu o půl jedné hnuli se nepřátelé ku Kolínu. Ziethen narazil na Nadasdyho, který sestoupil až mezi Labe a Křečhoř, a zatlačil ho za Kutlíře.

Poznav úmysl králův, pospíšil Daun s Kamejku na ohrožené místo, dal obsaditi Křečhoř a dubinu Chorvaty a vedle vsi postavil více děl. Nadasdy zaujal postavení mezi lesíkem a Radovesici, a za lesíkem tvořila zálohu jízda. Zároveň postoupily obě hlavní řady vojska k východu, následujíce pohyby nepřítele. O půl druhé dospěl generál Wied až ku Křečhoři, proti níž čelem se postavil. Pruské levé křídlo její mezi Břežany a silnicí.

V tu dobu udeřil Hülsen na Křečhoř a prudkým útokem zmocnil se vsi i baterie, kteráž řady jeho rozrážela. Chorvaté couvli do dubiny a Hülsen chystal se proti nim. Zatím byl prorazil Nadasdy ke Kutlířům, ale husaři Ziethenovi zahnali jej opět k Radovesicům. Trpíce silně od pěchoty i od hrubé střelby v dubině ukryté vrátili se potom se ztrátou do Kutlíř.

Vedle prvotního plánu králova měly pluky pruské postupovati mezi Křečhoří a Kutlířemi a pravé křídlo Daunovo obcházeti. Pokud bojoval Hülsen o Křečhoř, nechal král ostatní voje státi, vyčkávaje výsledku boje. Vida, že Hülsen Křečhoře se zmocnil, změnil Fridrich plán bitvy a velel, aby střed vojska jeho postoupil proti císařským za Bříství stojícím.

Daun užil nastalé přestávky a sesílil svůj pravý bok, sestoupiv spolu s levým křídlem do roviny u Břežan. Císařští stáli nyní od Hradenína až k Radovesicům.

Byly dvě hodiny s poledne. Prusové postupující proti Bříství a Chocenicům. Ač hrubá střelba rakouská sráží celé řady pěchoty, vojsko pruské postupuje zmužile ku předu a vráží na jízdu hr. Benedikta Dauna. Tato se rozděluje a plukové pěchoty za ní stojící seženou nepřítele s vrchu dolů. Pluk z plukem přichází do ohně, šestkráte ženou Prusové vší silou na císařské, ale bez výsledku. Již po několik hodin trvá vztek bitvy. Prusové, ač na čas i Chocenic se zmocnili, sehnáni jsou k císařské silnici.

Mezi bojem měla jízda generála Stampacha napadnouti Prusy v boku. Ale pro nepříznivou polohu mohla jen pomalu postupovati, až silná střelba pruské pěchoty z Břežan ji zastavila.

U Křečhoře bylo císařským hůře. Ziethen zahnal jízdu Nadasdyho až ku Kolínu. Hülsen, posíliv se několika prapory, udeřil na dubinu a zmocnil se jí. Za krátko byli sice Prusové z lesíka vypuzeni, ale při tom protrhli oddíl generála Wieda: tři pluky pěchoty císařské daly se na útěk. Uherská pěchota Hallerova se šavlemi v ruce chce zadržeti nepřítele, ale je posekána. V tísni poroučí Wied jezdcům svým sekati do prchajících, aby je zastavili – již zmáhá se ve vojště císařském pokřik: „Retiráda na Suchdol!“

V tom nebezpečném okamžení povelí Daun jezdecké záloze k výpadu. Dragoni plukův De Ligne Savojského s jízdou Saskou vrazili do levého boku pruské jízdy, rozprášili ji a dali se pěchotě do zadu i do bokův. Tato utvořila čtverhran, aby potřena nebyla, ale mnoho jí padlo a ještě více zajato. *)

*)Příznivý obrat bitvy přivodil zvláště dragonský pluk De Ligne. Velitel jeho de Thiennes žádal Dauna, aby mohl pluk hnáti k útoku. Daun, nedůvěřuje nováčkům jeho pluku, svolil po některém odporu, při čemž řekl: „Však nesvedete nic zvláštního se svými holobrádky! Uvidíte!“ Plukovník opakoval mužstvu slova maršálkova a dodal: „Holobrádci, ukažte, že dovedete kousati, aniž byste měli vousův! Ukažte, že ku kousání netřeba než zubův žádných vousův!“ Útok jízdy a francouzsky vedenou rozmluvu Dauna s hr. de Thiennes zobrazuje relief na trnoži pomníku u Křečhoře zbudovaném.

U Břežan v tu dobu prudce bojováno. Granátníci císařští sice vsi dobyli, avšak Bevern, který velel pruskému pravému křídlu, odrazil útoky císařských a prodloužil boj na této straně až do soumraku.

Král Fridrich, vida nepříznivý obrat boje, hnal své granátníky po sedmé k útoku, volaje prý v rozčilení: „Chcete-li pak věčně žíti?“ Leč i to bylo marno: levé křídlo pruské bylo rozraženo a dalo se na útěk. Jízda rakouská pustila se do pěších, kde co napadla na bojišti. Za krátko posekala, rozehnala nebo zajala 14 praporů pruských. Jen Bevern udržel se u Břežan do večera, chráně potom se Ziethenem ústup pruské armády.

Vida bitvu ztracenu, poručil Fridrich vévodovi Mořici Desavskému, aby vojsko shromáždil u Nymburka, sám pak prchal tudy ku Praze. Císařští zůstali ve svém postavení a nepronásledovali nepřítele.

Prusové ztratili v bitvě 13.773 muže, císařští 8.114 mužů: tito ukořistili 22 prapory a 45 děl. Sedláci z vůkolních vesnic po bitvě do 7.500 mrtvol, kromě 2.800 koní pohřbívati musili. Ježto práce na kvap dála, vycházel ze šachet po všem okolí zlý zápach po dlouhý čas; za to role vůkolní dávaly po léta přehojné úrody.

Na památku vítězství založila císařovna vojenský řád Marie Terezie, a Daun stal se prvním velkokřižníkem.

Bitvou u Křečhoře nejen poprve poražen nepřemožitelný dosud Fridrich II. a osvobozena Praha, ale i zachována celistvost království Českého, od něhož byl by král, kdyby vítězem byl zůstal, odtrhl severovýchodní Čechy až po Labe. (PA. I. 298.)

Také lid zachoval památku v černých písních. Znám jest popěvek:

Celý průběh bitvy vyličuje živě a věrně „Píseň o porážce Prušanů u Kolína neb u vsi Křečhoře“, kterouž složil František Vavák z Milčic. *)

*) Otištěna v >Polabských listech< 1895 č. 2.

Na návrší mezi Křečhoří a Břístvím, kde nejzuřivěji bojováno, zbudován r. 1898 vítězný pomník, téměř 15 metrů vysoký. Pískovcový pylon korunován jest urnou s přehozenou drapérií, nad níž se vznáší kovový dvojhlavý orel rakouský, v drápech palmu držící. Na přední straně zavěšen bronzový kříž řádu Marie Terezie, pod nímž jest nápis: KOLÍN 18. VII. 1757 a níže medaillon s obrazem císařovny Marie Terezie. Na trnoži zobrazen výpad dragonův de Ligne. Ostatní strany pomníku ozdobeny jsou jmény hrdinů, kteří se v bitvě vyznamenali, vojenskými odznaky, vítěznými znameními a věnovacím nápisem jubilejním. Po bocích pylonu spočívají na trnoži vavřínem obtočené sloupy plameny nesoucí. Poblíž památníku zbudován strážný domek pro vysloužilce, kterýž také poskytuje četným návštěvníkům hostinského občerstvení.

Kostel Božího Těla.

V Křečhoři stával původně kostel založení sv. Václava, kterýž r. 1350 uvádí se jako farní. Koncem 18. století bylo to malé, neúhledné stavení gotické výstavnosti, mající uvnitř po zdech starobylé nápisy biblické. Podle chrámu stávala dřevěná zvonice se zvony.

V 1. 1846-48 přičiněním patrona p. Václava Veitha a za spolupůsobení osadních zbudován kostel nynější, kterýž potom zasvěcen ku cti „Božího Těla“. Vnitřek jest celý sklenut a tvoří jasnou prostoru. Na hlavním oltáři, r. 1892 dle nákresu J. F. Kaurova zbudovaném, spatřuje se obraz Spasitelův od Karla Javůrka. Při straně epištolní zachována jsou ze dřevní stavby tři kamenná sedadla kněžská a výklenek, jenž byl určen za sanktuarium, oboje půvabného gotického díla z poč. 14. století. V lodi nalézají se boční oltáže slohu renaissančního s obrazy Fr. Sequense (z roku 1881) a křížová cesta od Jos. Heřmana.

V průčelí nad portálem tyčí se věž se sedlovitou střechou zvláštního způsobu, kteráž panuje nad celou krajinou mezi Plaňany a Kolínem. Uvnitř visí dva neveliké sice ale souzvučné zvony.

Větší (prům. 0.93 m, výš. 0.80 m) má kolem koruny nápis:

Anno domini M°CCCC° LXXXI° hec campana est susa adlaudem Scte
Trinitatis per mrav andream dictu ptacze.

(T. j. L. P. 1481 slit jest tento zvon ku cti sv. Trojice skrze mistra Ondřeje řeč. Ptáčka.)

Menší (prům. 0,84 m, výška 0,56 m) praskl r. 1898 a téhož roku přelit byl. Nese nápis:

ULIL MNE ONDŘEJ PTÁČEK V KUTNÉ HOŘE 1489
PŘELIL ARNOŠT DIEPOLD V PRAZE 1898.

Do hřbitovní zdi na západní straně zazděny jsou dvě náhrobní desky pískovcové s erbem pánů Horňateckých z Dobročovic, kteří druhdy drželi ves Chocenice. Nápisy na nich znějí takto:

I.
L. panie m.d.l. VII. w patek posledni masopustni umrzel
urozeny a Stateczny rytirz pan J(an) Syn (Bohu)slawa
a tuto pochovan pan buoh racz dussi jeho milostiw b:
(1,89 X 0,89 m).

II.
leta panie m. d. XXX. VII. w pondieli po Swatosti
umrzel urozeny a Stateczny rytirz pan bohuslaw horna-
tedzky z Dobro(czo)wicz a na Zatessanech a tuto pochowan.
pan buoh racz dussi je milostiw b:
(2,13 X 0,97 m).

Třetí náhrobek, zcela poškozený, má ve znaku zubří hlavu; písmo jest nečitelné. (PA. I. 305. MS. 73.)

Farář v Křečhoři r. 1352 platil 15 grošů pololetního desátku papežského. (RDP.) Z farářů na onen čas se jmenují kněz Heřman († 1362), po němž 2. ledna 1363 přišel Petr z Pohnání († 1380). Dne 6. září 1380 dosazen na jeho místo Martin z Pomuka a později kněz Beneš († 1390). V 1. 1390-93 držel obročí zdejší Jan, spolu kanovník Vyšehradský, kterýž 14. února 1393 směnil je s Hrochem Bohunkovým z Kamenice, prve farářem u sv. Vojtěch v Praze. Po smrti tohoto dosazen 17. června 1405 kněz Hrdoň z Pošně, kterýž tu nejspíše setrval do bouří husitských. (LC.)

Z těch časů zaznamenána jsou dvě nadání kostelu učiněná, obě před r. 1405. Paní Dorota, vdova po Michalu z Bříství, darovala na spásu duše své, svého zesnulého muže a otce Oldřicha z Bříství 10 kop gr., osadníci Choceničtí pak různými odkazy úhrnem 25 kop gr. Za ty peníze koupil farář Hroch půllán dědiny od souseda Františka v Křečhoři ke kostelu svému. Jeho nástupce Hrdoň r. 1048 zavázal se, že vždy o suchých dnech před sv. Václavem konati bude zádušní mši za duše odkazovatelů Chocenických, opatří katafalk, světlo, zvonění, v předvečer bude zpívati vigilie o 9 lekcích, a po zádušní mši že dá oběma konšelům Chocenickým na faře snídani. R. 1410 vešel v závazek zádušní slavnosti za Dorotu z Bříství. (LE. VIII. 11, 95.)

Od času války husitské vyznávali osadníci v Křečhoři víru podobojí a mívali při svém kostele duchovního této strany. R. 1499 však rozhněvali faráře svého, kněze Daniele, ježto neopravovali ani kostela ani fary a v placení desátku byli nepořádní, proto kněz Daniel odtud chtěl se hnouti jinam. Tu se vložili do toho konšelé kolínští jakožto patronové kostela, a k jejich žádosti slíbil farář, že tu zůstane aspoň rok; osadníci pak slíbili, že opraví kněžský dům a opatří jej novými vraty; roli farní o 3 kopách záhonů že osijí ovšem a toho aby kněz Daniel užil. Ostatní úroda z rolí farních, kdyby kněz Daniel po roce chtěl odejíti, měla zůstati jeho nástupci: rovněž slíbili pořádek v placení desátku. (Man. Kol. 1494-1502.) R. 1513 byl tu farářem kněz Jiřík, jemuž pan Bohuslav Hořnátecký z Dobročovic, pán na Chocenicích, zdráhal se platiti desátek, a před r. 1536 Jan, potom kněz v Kouřimi. (Kol. Kniha smluv III., ŽC. 602.)

R. 1562 po žádosti osadníků dán byl k tomu kostelu za faráře Jiří Mladečka, prve farář na Náměti v Hoře, kněz víry podobojí, však nepřítel novot luteránských. (AK. I. 345.) R. 1595 dán sem na faru kněz Martin Filadelfus Chlumecký, 1613 kněz Jan Žatecký, jenž měl manželku Dorotu a syna Jiříka, oba prve byvše kaplany v Kolíně. (Kopiář Kol. č. 3.)

Po bitvě Bělohorské r. 1620 vrácen jest kostel v Křečhoři obřadu katolickému, ale pro nedostatek duchovních jest přidělen jako filiálka děkanu Kolínskému (r. 1626-82), později k faře ve St. Kolíně (1682-1786). Když r. 1786 zřízena jest lokalie v Nové Vsi, dána jest fara Křečhořská lokalistovi Novovesskému, ale užívání farních pozemků zůstaveno faráři ve Starém Kolíně. Leč r. 1877 obnovena jest i fara Křečhořská, a po přání osadníků stal se r. 1877 kněz Jan E. Eybl, katecheta gymnasia Kolínského, prvofarářem v Křečhoři, jemuž r. 1880 odevzdány též farní pozemky k užívání. Týž stal se r. 1894 k. a. vikářem okresu Kolínského. (Kron. farní.)

Farnost v Křečhoři obsahuje Křečhoř, Kutlíře, Bříství, Kamhajek a Chocenice. Roku 1899 čítali se v ní 932 katolíci, 260 evangelíkův helv., 4 israelité. Podací kostelní náleží J. J. knížeti Filipovi z Hohenlohe-Schillingsfürstu.

Škola.

Škola v Křečhoři založena byla po r. 1774. Již r. 1788 čítalo se v Křečhoři, Kamhajku a Kutlířích 50 dítek školou povinných, z nichž však jen 6 do školy docházelo; leč již po roce chodilo 30 dítek do školy. (RM. X.)

Dle starých pamětí bylo původní stavení školní dřevěné, stávajíc na východ od školy dnešní mezi ní a silnicí asi tam, kde nalézá se zeď farní zahrady. Později postavena na místě nynější školy nová přízemní budova zděná, 21,4 m dlouhá, 8,6 m široká, zabírající se dvorečkem plochu 306 m 2. K východní straně nalézala se třída, ve druhé polovici 2 pokojíky a kuchyň pro učitele. Stavení toto zbořeno r. 1880 a na jeho místě zbudována prostorná školní budova o jednom poschodí. Až do r. 1880 byla škola jednotřídní, odtud jest o dvou třídách.

Nejstarším učitelem v Křečhoři jmenují Pacáka, který ještě na cimbál hrával. Dceru jeho vzal si Novák, jenž po tchánovi školu zdědil. Vdovu jeho pojal za manželku František Vávra, vyučený krejčí, jemuž r. 1801 fasse potvrzena. Týž žádal 29. dubna 1813, aby směl službu učitelskou postoupiti synu svému Františkovi, ale bezvýsledně. R.1817, 29. května prosil, aby pomocník jeho Jan Plaček za správce školy křečhořské byl ustanoven. Zemřel potom kolem r. 1820 a po něm nastoupil Václav Beneš, kterýž setrval tu do r. 1870, načež odešel na zasloužený odpočinek do Prahy, kdež sešílev zemřel. Při něm krátce působili za pomocníky Frant. Stuchlík aj. Hykš. Po V. Benešovi dosazeni: Václav Severa (1870-71), Jan Senohrábek (1871-83) a Methoděj Stuchlík.

Od r. 1881 působili tu podučitelé: Otakar Kremla, Josef Vraný (1881-82), Václav Říha (1882-83), Václav Hubička (1883 až 1886), Alois Brtek (1886-92) a Josef Nedoma, kterýž od r. 1895 jmenován učitelem.

Školní obec tvoří Křečhoř, Kutlíře, Kamhajek a Bříství. Rozpočet školní ukrazuje se 4% školní přirážkou; školné se neplatí. R. 1899 jsou tu 2 třídy se 2 učiteli a 132 žáky, z nichž 68 chlapců, 64 dívky. (Kron. školní.)