Lošánky
Osada tato přiléhá ke vsi Lošanům, majíc domky své rozloženy na západním úpatí vrchu sv. Prokopa ( 310 m.) Do r. 1877 tvořila s Lošany jednu obec politickou.
Ve vsi jest 56 domů se 336 obyvateli Čechy (142 na 1 km2). Mužů jest 159 žen 177; osob do 16 roků 56 m. 56 ž., produktivních 88 m. 105 ž., přes 60 let 15 m. 16 ž., svobodných 99 m. 101 ž., ženatých a vdaných 56 m. 59 ž.; ovdověli 4 m. 9 ž.; katol. 332, evang. aug. 1, israel. 3; čísti a psát znalo 145 m. 146 ž., jen čísti 0 m. 4 ž., neznalých 14- 14 m. 27-27 ž.
Dle zaměstnání jsou: 1 hostinský, 1 pekař, 2 obchodníci, 2 krejčí, 2 tesaři, 1 sedlář, 4 zedníci, 1 kovář, 2 obuvníci, 27 rolníků, ostatní lid zemědělský.
Kat. rozloha zabírá 2,35 km2. Roli 210 ha 98 a 57 m2, luk 5 ha 50 a 95 m2, zahrad 5 ha 01a 90 m2, pastev 3 ha 53 a 33 m2, zastav. 3 ha 23 a 02 m2, neplod. 1 a 83 m2, cest. atd. 7 ha 43 a 31 m2. Starousedlí drží 3 ha 91 a 21 m2, ostatek jednotlivci.
Půda pozemků jest hluboká úrodná hlinovatka. R. 1897 napočetlo se koní 44 kusy, 208 kusů hov. dobytka, 7 koz, 111 vepřů a 19 úlův.
Poštovní, telegrafní a železniční stanice jest v Kolíně. Lošanky jsou místní a katastrální obcí, přifařeny a přiškoleny jsou do Lošan.
R. 1898 platilo se daní 1502 zl. 80 kr., obecních přirážek 20%.
Jest tu sbor dobrovolných hasičův a Spořitelní a záložní spolek.
Názvy tratí:
Role: Pod zahradami, Lány, Chlumek, Chlum, Pod sv. Prokopem, Na červené zahradě, Na kotlině, Ve chmelnici, Na vydrovech.
Luka: Vydrovy.
P a m ě t i
Stopy sídel lidských v Lošankách odnášejí se k dobám prastarým. Téměř na všech zahradách nalézáme kulturní jámy nebo vrstvy, a na rolích vůkolních uhozeno na nejedno sídliště i pohřebiště. Nejstarší z jam odkryta za kovárnou, kdež nalezena zpracovaná lopatka parohu losího. Pokolení skrčených koster náležejí četné jámy na zahradě p. Jos. Kruliše (za kovárnou), na polích „Pod Prokopem“, jakož i hrob kostrový u váhy objevený; tuto nalezen hrubý pohárek se třemi pupíky, škrabadlo pazourkové a prsten z bronzového drátu. (Mus. v Kolíně). V jamách za kovárnou nalezeno hojně střepin s proužky nalepenými i ozdobami dubkovanými, bronzová jehlice, několik šídel kostěných a zpracovaných parohů jeleních. Na zahradě p. Fr. Pokorného nalezeny střepiny meandry zdobené. Žárové hroby mladšího rázu Bylanského, při nichž byl meč železný a jehlice bronzová, vykopány „Ve stoličkách“ na poli J. Pospíšila. Svrchní vrstvy sídliště v Lošankách, z nichž vybrány hojné zbytky nádob vlnovkami zdobených, železné nože, nůžky ovčácké, klíče, ostruhy, křesadlo, kování na řemení a j., patří době hradištné. (Mus. v Kolíně, Mus. kr. Českého).
Pokládáme proto Lošanky za starší sousedních Lošan. Ves zvala se také Malé Lošany a ve 14. století vedle obyvatelů svých Lošany České.
Na popluží zdejším seděli ve 14. století vladykové z Lošan, kteříž náleželi k rozvětvenému rodu vladyk ze Zásmuk. R. 1379 byl spolupatronem v Lošanech Bohuněk z Lošan, r. 1385 odumřel v Čes. Lošanech Ješek z Lošan, r. 1393 uvádí se Zdeněk z Lošan, jinak ze Zásmuk, r. 1406 Ješek Kuklík z Lošan zapsal dluh na Lošanech Českých, v. l. 1411 a 1415 jmenuje se Procek z Lošan a ze Zásmuk a r. 1426 a 1436 svědčil Dobřen z Lošan. (DD. LC. PDZ. II. 119, AČ. III.) Poplužní dvůr Prokopský se třemi podsedky prodal r. 1437 Jan z Přeboz za 95 kop gr. Janu z Libodržic, řečenému Hladký. (PDZ. II. 181).
Véska Lošanky, kdež byly 2 dvory selské a 2 chalupy, náležela r. 1490 Prokopu Mírkovi ze Solopisk a na Hošticích. Týž zemřel nejspíše r. 1497, zanechav syny Hynka, Jana, Václava a Beneše. Hynek, nejstarší z nich, záhy zemřel, a r. 1499 rozdělili se pozůstalí bratři o dědictví, při čemž dědiny a platy v Lošankách dostal Jan Mírek ze Solopisk (AČ. V.)
Po něm držel tu ves r. 1543 Beneš Mírek ze Solopisk a na Synči, potom dcera jeho Dorota Vratislavka ze Solopisk, kteráž r. 1577 prodala jeden dvůr v Lošankách a dvě chalupy, z nichž jedna byla pustá, za 1.000 kop č. Jiříku Lošaneckému. Druhý dvůr s poddanými Duchkem koupil před r. 1513 pan Čábelický k Lošanům. (DZ, 19. N 13.)
Jiřík Lošanecký zemřel bezdětek, a ke Kateřině, vdově po něm, přiženil se Václav z Čes. Brodu. Ten r. 1601 ve Kbele pochován, a paní Kateřina provdala se nově za Mikuláše Mladějovského, jenž zval se jinak Peucerin z Mštětic. R. 1607 prodal Peucerin dvůr v Lošankách Tobiáši Podivínskému z Podivína a na Hořanech: leč když mu ten statek vyhořel, koupil od Krištofa Myšky ze Žlunic a na Hrádku Statenice u Prahy a postoupil Myškovi svůj dvůr s chalupami v Lošankách v 3500 kopách míš. (DZ. 183. G 9, DP. 11).
Dvůr poplužní, o němž jsme prve vypravovali, chtěl l. 1454 král Ladislav zadati jako odůmrť. Přihlásili se k ní Jan Hladký z Libodržic a Vaněk ze Zásmuk, z nichž onen v držení dvora se obhájil. (DD. 26. f. 23.) V rodě vladyk z Libodřic zůstal ten dvůr celé století. Kolem r. 1500 koupil Jan z Libodržic Kluky u Čáslavě, a psal se odtud Klucký z Libodržic. Po něm dědili bratří Jan a Petr Klučtí. Když se později rozdělili o statek otcovský, vzal Kluky a ostatní zboží Jan Klucký, kterýž r. 1538 Kluky, Třebešice, Chlumek a v Lošankách Malých dvůr kmetcí s podacím kostela v Klucích a v Loších za 1530 kop č. prodal Janu Chotouchovskému z Nebovid. (DZ. 1. K 1.)
O další držbě toho statku víme, že jej r. 1577 a 1588 držela paní Eliška Rodovská z Hustiřan, potom syn její Mikuláš Rodovský z Hustiřan, r. 1590. Hynek Haugvic z Biskupic, jenž s Kolínskými se znesnadnil proto, že oves kupoval na drahochování, tak že tito až u samého krále žalovali, r. 1595 Jan Čejka z Olbramovic a na Ratajích, r. 1598 paní Sabina Tamchynová, potom Finkova a Pantenova, kteráž r. 1600 prodala ten dvůr s panským bytem a s chalupou, dědinami, zahradami, štěpnicemi, lukami, pastvišti a rybníky za 1550 kop č. Janu Kryštofovi Myškovi ze Žlunic. (DZ. 27. N 12, 128. M 2, 189 N 22).
Ujav se Lošanek zřídil Kryštof Myška ze svého dvora kmetcího dvůr poplužní, k němuž zřídil 12 usedlostí zahradnických. Na druhém dvoře kmetcím, kterýž náležel Kutné Hoře, seděl po Duchkovi poddaný Tomáš Zeman, odváděje ročně 8 kop úrokův. Vdovu jeho Evu pojal za ženu Jiřík Holibrus. Toho šepmistři vězením přinutili, aby se vyprovdal, a při tom vdově jeho upírali věna 200 kop gr., kteréž první muž na statku byl jí upsal. Soud zemský dal však Evě r. 1559 za právo. R. 1601 jmenuje se na tom dvoře Martin Halada, a r. 1654 Václav Prosílek. (A Kh. PK. 19.)
Když Jan Kryštof Myška popluží v Lošankách se ujal, tu vedle cesty, kudy do Lošan se jezdilo a kde dříve zahrada zpola slívovím zpola ořeším zarostlá byla, krčmu zřídil, v níž Jiřík Vokáč piva bílá prodával. Poněvadž tím krčma v Lošanech, kde toho času Řehoř Prosílek piva z Č. Brodu šenkoval, újmu brala, nařídili Kutnohorští panu Myškovi, aby krčmu stavil. Ten tak neučinil a vymlouval se, že maje výsadu na krčmu v Poďousích do Lošanek ji přenesl; proto pohnali jej Horníci před soud zemský. Soud o krčmu tuto protáhl se do r. 1617, kdy odsouzen Jan Krištof Myška ku stavení krčmy a pokutě 20 kop č. Po dvou letech otevřel však tu krčmu zase a spor nově vzniklý, ač přetržen byl pohnutými příběhy veřejnými tehdejších dob, ukončil se teprve za rytíře Salazara. (A Kh.).
R. 1622 pokutován byl Jan Kryštof Myška ze Žlunic, že byl při odpořilých stavech českých, ztrátou statků svých, a r. 1623 prodán Hrádek s Lošanky hr. Václavu Vchynskému z Vchynic a Tetova; jeho syn Jan Oktavian pustil jej l. 1637 Gerhardovi svob. panu z Taxis, a ten hned španělskému rytíři Janu Salazarovi de Monte Albano.
Válkou třicetiletou Lošanky spustly. Na dvoře kutnohorském seděl r. 1654 Václav Prosílek, který držel 177 korců rolí, osévaje na zimu 50 k. a na jaře 20 k. Měl 7 potahů, 8 krav, 4 jalovice a 8 sviní. Ze druhého dvore kmetcího, kterýž měl 120 korců, vrchnost dvůr sobě učinila. Mimo to byla tu pustá stavení zahradnická: Kovárenský, Řezníkovský, Kenizovský, Jezberovský, Ševcovský, Maternovský, Zalešanský, Šytrovský, Hořejšovský, Dolejšovský, Spálenišťovský a Krčkovský. (AZ. Kouř.)
Blažej Eugen Salazar de Monte Albano odprodal 20. září 1666 dvůr a ves Lošanky s kovárnou a s masným krámem za 7150 zl. obci města Kutné Hory, kteráž učinila Lošanky středem panství svého Lošanského. K němu připojila Lošany, Zibohlavy, Dolní Mančice, Rašovice, Kutlíře, Poboř, Blyňku a od r. 1720 též Hradenín.
R. 1713 dvůr Lošanský čítal 606 korců 2 věrtele polí (polovice jich dobrá a druhá prostření), luk 94 vozy sena. Ve vsi byli tito poddaní a drželi rolí: Jiří Bourek 11 3 k., Václav Kryf 13k., Martin Šupal 11 k., Matěj Lhoták 10 1 k., Ludmila Mašínka 11 k., Martin Racek 11 k., Václav Mašín 11 k a Václav Malina, kovář. (AZ.)
Hospodářské a poddanské poměry při dvoře Lošanském v l. 1750 a 1756 byly takovéto:
- Panské pozemky: Dvůr Lošanský, z kterého ročně 58 zl. 20 kr. úroků ke špitálu Kutnohorskému přicházelo, čítal rolí pod výnosem 3 1 zrna 225 korců, 3 zrn 263 korců, pastvy (samé suchopary, společně s kontribucí se užívaly) 30 korců; chmelnic, luk a zahrad 10 korců, sena 12 vozů, otavy 6 vozů; rybník, řečený „Návesní“, plodný 10 kop.
- Užitku na stálých úrocích nebylo.
- Užitek na běžných úrocích: Chalupníci připláceli na kapouny a slepice, které odváděli do Lošan na rychtu.
- Roboty: 7 chalupníků od sv. Jana do sv. Havla po 16 neděl 6 dní týdně posílali, což vyneslo 672 dní; od sv. Havla do sv. Jana za 36 týdnů po 3 dnech vyneslo 756 dní, činilo 1428 dní, po srážce 112 dní na svátky zůstalo 1319 dní. Ve žních každý chalupník od vrchnosti 3 věrtele žita dostával.
Užitku na penězích počítalo se z míry rolí po 2 zl., vůz sena za 3 zl., z míry zahrad 3 zl. Někdy ani tolik příjmů nebylo. Na př. v letech 1756, 1759 a 1782 na Lošanském dvoře ani slamou nevystačili. Dálo se tak vinou hospodářských úředníků, kteříž i s poddanými krutě zacházeli. Poddaní pro těžké robotní povinnosti pouštěli statky a později hleděli si uleviti povstáním. Veliké selské povstání r. 1775 přineslo i na Lošansku poddaným úlevy. Poddaní ze všech vesnic, jak udává purkrabí Lošanský, přišli 26. července 1775 v pořádku, uctivě a vážně do kanceláře. Stěžovali si, že jim robota r. 1747 byla zvýšena, kterak r. 1759 za vojskem do kraje čáslavského seno vozili, pro některé pluky z vlastních muk chleby pekli, aniž by náhrady užili. Dále ptali se, jak jejich kontribučenská kasa vynáší, uváděli, kterak daně hotově platili, sami se dlužíce a prosili, aby jim dílem robota zmenšena, dílem pořádnost učiněna. Pravili, že přišli jeden pro všecky, a všichni pro jednoho. I vykonávali potom robotu: sedláci 3 dni potažnou a 9 dní pěší, chalupník 6 dní pěší týdně.
R. 1786 byl dvůr Lošanský zrušen a pozemky jeho dány poddaným v dědičný nájem. Poddaní mohli nyní pozemků dle vůle užívati, odkazovati a s dovolením vrchnosti prodati. Obci Kutnohorské zůstalo panské vrchnoporučenství a mohla nájemci pozemky odníti, kdyby je dobře nevzdělával, činži neplatil nebo bez příčiny zadlužoval. Tyto poměry potrvaly až do r. 1848. Po výkupu z poddanství zbyl Kutné Hoře z panství Lošanského v Lošankách zámeček jako úřední dům s hospodou, pivovar s vinopalnou, 14 korců polí a korec zahrady.
Rozdělením dvora na familie vzrostla ves nemálo. R. 1788 čítala 27 čísel a r. 1843 již 52 domy se 332 obyvateli.
Uprostřed vsi nalézala se pěkná kaplička sv. Jana N., pocházející z minulého století. Bývala udržována z kapitálu 150 zl., kterýž na chalupě č. 10 byl vtělen.