Zpět

Mančice

Jdeme-li z Lošan přes Voděrady, staneme za tři čtvrti hodiny v Mančicích ( 319 m). ves položena jest na severozápadním svahu Mančáku ( 355 m).

Osada čítá 46 domů se 302 obyvateli Čechy ( 125 na km 2). Mužů jest 155, ženy 142; svobodných 95 m. 82 ž., ženatých a vdaných 56 m., 57 ž., ovdovělí 4m. , 8 ž.; katoli. 280, ev. helv. 22; čísti a psáti znalo 127 m., 119 ž., jen čísti 0m., 2ž., neznalých 28 – 26 m., 26 – 22 ž., v stáří do 16 let 72 m., 59 ž., produktivních 67m., 73 ž., nad 60 let 16 m., 15 ž.
Dle zaměstnání jsou : 1 kovář, 1 bednář, ostatní rolníci a lid dělný.

Katastrální rozloha zabírá 242 km2. Roli 233 ha a 05 m2, luk 3 ha, 75 a 79 m2, zahrad 4 ha 77 a 28 m2, pastev 2 ha 89 a 60 m2, zastav. 2 ha 36 a 84 m2, neplod. 0 ha 1 a 44 m2, cest atd. 5 ha 26 a 96 m2. Obec drží 5 ha 3 a 45 m 2 , starousedlí 111 ha 18 a 96 m2, jednotlivci 118 ha 73 a 76 m2. Veřejný statek 6 ha 90 a 60 m2. Půda pozemků jest úrodná červinka, k lukám naplavenina, ke skále nade vsí lehčí.
R. 1897 čítalo se: 18 koní, 173 kusy hov.dob., 6 koz, 74 vepřů, 15 úlův.

Poštovní, telegrafní a železniční stanice jsou Bečvary.
Mančice jsou místní, katastrální a školní obcí, přifařeny jsou do Lošan a přiškoleny do D. Chvátlin.
R. 1899 platilo se dani 1547 zl. 54 kr.. obecních přirážek 27%.

Názvy tratí:
Role: Za dvorem, k Bečvárům, Na skále k Pučerám, v Hrušově, u Lošanek a Na ohradě.
Luka: Na ohradě a Na močále ( Močitka).

Paměti

Mančice jsou z osad mladšího založení. Na některých zahradách ukázaly se kulturní vrstvy z doby hraďištné. R.1890 při vyvážení zahrady V. Kryfa nalezen poklad velmi pěkně zachovaných denárů Boleslavových v neveliké nádobce. (Mus.kr.Čes).

Za starších dob zvaly se tyto Mančice Polními na rozdíl od Mančic Kozích u Uhl. Janovic. Ke sklonku 16.stol. postaven v nich prostý dům, který se napřed sídlem, potom také tvrzí nazýval, ač to tvrz nebyla. ( H. XII. 318).

V prvé polovice 14. stol. bylo v Mančicích vladyčí sídlo Bechovo. (VČA. VIII. 3 ). Později je psáno, že Václav, rychtář z Mančic a syn jeho Prokop odkázali klášteru sv. Prokopa na Sázavě 9 kop gr. ročního platu ze vsi Mančic, za něž klášter pro urovnáni se sporu vzal jednou provždy 10 kop gr. R. 1488. (SP. 225). Jiný plat v Mančicích náležel Duchku Svachovi z Chvátliny, kterýž jej r. 1506 prodal paní Majdaléně ze Strašnic. (H. XII. 243). Část vsi patřila do r. 1420 klášteru Zbraslavskému a později k panství Kolínskému. ( AČ XV.).

Potom se dovídáme o Mančicích až k r. 1542, kdež obnovovány byly zemské desky. Tehdáž vyznal pan Adam z Říčan a na Zásmucích, že před shořením desek prodal Smilu Myškovi ze Žlunic dvůr poplužní v Polních Mančicích, řečený Šitovský, s krčmou a mnohými pozemky za 350 kop č. ( DZ. 1. L. 12 ). Ostatní část Mančic náležela tehdáž ke Hrádku Paďousům; neboť r. 1544 vyznal Petr Bohdanecký z Hodkova, že před shořením desek prodal Jindřichu Firšicovi z Nabdína s jinými statky 2 dvory kmetcí v Mančicích. (DZ. 5. F. 28. ) Leč nedlouho potom skoupil to panství Hrádecké výše řečený Smil Myška ze Žlunic a svůj dvůr Mančický se vsí Mančicemi zas v jedno spojil. Synové jeho pak r.1564 se rozdělili o statek otcovský. Jeden z těch dílů byl statek Mančický, jenž obsahoval dvůr mančický a ves Polní Mančice, kdež byli osedlí Pavel Turek a Jan Chalupní, platíce 8 kop 51 gr. úroku, a krčmář, jenž odváděl po 2 gr. Posudního, dále velkou louku pod Pučery, k tomu ves Pučery s poplužním dvorem Lánovským s 13 osedlými a krčmou. Tento díl dostal se mladému panu Zdislavu Myškovi ze Žlunic. (DZ. 60. J. 22. ). Týž pán koupil r. 1583 od Zdislava Říčanského ze Říčan a na Zásmucích za 100 zl. Uher. člověka v Mančicích, řečeného Šimon Šanda, na gruntech někdy Martina Petery, platícího 2 kopy gr. č. ( DZ. 67. J. 22. ).

Zdislav ze Žlunic byl r. 1590 mrtev, a zůstavil dítky Jindřicha i Alžbětu. Od poručníka těch sirotků koupil 5. července 1590 strýc jejich Jindřich Myška ze Žlunic, sezením na Hrádku Paďousích, tvrz, ves a dvůr Mančice Polní s pivovarem a sladovnou, dvůr a ves Pučery za 8000 kop gr. č. ( DZ. 167. H. 20. ). Zdá se však, že nestačil k výplatě takové summy, neboť již v září r. 1590 od tohoto statku odprodal tvrz, ves a dvůr Polní Mančice s pivovarem a krčmou za 3800 kop gr. č. Bohaslavu Horňáteckému z Dobročovic na Žabonosích. (DZ. 167. E. 26. ). Týž pak pustil r. 1596 ten statek za 4550 kop č. paní Dorotě z Petrovce, manželce vladyky Viktorina Hrádeckého z Bukovna. (DZ. 127. E. 27. ). Paní ona zemřela 13. května 1598, a Viktorin Hrádecký pojal za druhou choť Evu Bořkovnu z Poličan a Velehrádku, kteráž r. 1600 koupila od Sigmunda Nykláska ze Žitenic tvrz a dvůr Rašovice s chalupou a r. 1601 postoupila práva svému manželu Viktorinovi. (DZ. 129. G. 25, 173. C. 28. ). Odtud držela se tato část Rašovic k Mančicům až do r. 1777. Tušíme, že Mančic týká se kšaft paní Evy Hrádecké z Poličan, kterýmž r. 1609 odkázala statek svůj nejmenovaný synu Jindřichu Bořkovi. ( DZ. 134. N. 1. ). Paní Eva Hrádecká zesnula ještě téhož roku a pochována ve Chvatlině Dolní, jak hlásá krásně pracovaný náhrobek její v tamním kostele. Po roce prodal potom Viktorin Hrádecký statky Mančice a Rašovice Janu Kryštofovi Myškovi ze Žlunic, kterýž připojil je k Hrádku nad Poděhusy. ( DZ. 189. N. 23. ). Jan Kryštof Myška propadl r. 1622 statky svými, a hrádek prodán Václavu Vchyňskému z Vchynic (+ 1625); po něm držel to zboží syn jeho Jan Oktavián hrabe Vchynský, r. 1637 Gerhard z Taxis, a hned téhož roku Jan Salazar de Monte Albano (+ 1633). Válkou třicetiletou ves nemálo spustla. R. 1654 byli tu pouze tři sedláci, kteří rolí osévali a dobytka drželi jak následuje:

Vedle toho byla tu stavení pustá: Krčmařovský, Panovský, Mašínovský; dále zahradnická: Manžovský a Hejdovský. ( AZ. Kouř.).

R. 1664 prodal Blažej Eugen Salazar od Hrádku tvrz a ves Polní Mančice s dvorem poplužním, pivovarem a krčmou, k tomu pustý statek Rašovice (u Jindic) panu Maxmilianu Rudolfu Rabínovi z Riesenburka. (Schal. Kouř. Ad Vitice DZ. 295. J. 26.), kterýž ale hned r. 1665 ten statek prodal za 9500 zl. obci města Kutné Hory. (DZ. 315. F. 19.).Tato pak připojila Mančice k statku svému Olšanskému.

Dvůr Mančický držel r. 1713 polí dobrých 428 korců, 1 věrtel a luk 37 vozů sena. Ve vsi byli 3 sedláci a 3 chalupníci, kteříž drželi rolí a klidili sena a otavy:

Sedláci:

Chalupníci:

Kolik bylo v Mančicích ve století 18. panských pozemků, sálých a běžných úroků a roboty, ukazují zprávy o statcích kutnohorských z let 1750 a 1756.
1. Panské pozemky: Při dvoře bylo rolí pod výnosem 2 1 zrna 425 korců 1 věrtel, pastvy 25 korců, zahrady 2 korce 2 věrtele, sena 1 vůz.
2.Na stálých úrocích : od 3 sedláků a 3 chalupníků 37 zl. 12 kr. a odváděli 3 kapouny a 3 kuřata. Šenkýř rurálních polí jako chalupník užíval.
3. Na běžných úrocích: od 3 sedláků a 2 chalupníků scházelo se za kapouny a slepice 5 zl. 15 kr. a z místa, kde chalupy stojí, přicházelo 8 zl. 20 kr.
4. Roboty: 2 sedláci od Sv. Jana do sv. Havla skrze 16 neděl robotovali po 4 dni týdně s párovým potahem, z čehož se jim za svátky sráželo 8 dní = 120 dní; 1 sedlák za týž čas po 3 dnech, činilo po srážce svátků 44 dni,; od sv. Havla do sv. Jana skrze 36 neděl 2 sedláci po 3 dnech = 216 dní a 1 sedlák po 2 dnech týdně = 72 dní; dohromady 288 dní. Na pěší posílali 2 sedláci bez poklasného od sv.H. do sv. J.po 6 dnech, což činilo po srážce svátků 160 dní; os sv. H. do sv. J. skrze 36 neděl po 3 dnech = 216 dní; celkem 376 dní; 2 chalupníci bez rychtáře, jež na robotu neposílal, celý rok jako jiný robotovali a všichni 3 dostávali z panského špýcharu po 3 věrtelích žita, což činilo 376 dní ( PK).

R. 1775 poddaným roboty sníženy , načež r. 1777 panský dvůr v Mančicích zrušen a pozemky jeho dány poddaným v dědičný nájem. Tím vzrostla ves do r. 1778 na 23 čísla, do r.1843 na 45 čísel se 262 obyvateli.

Od starodávna stávala v Mančicích kaplička sv. Václava. R. 1738 opatřena byla obrazem na dřevě malovaným, který se dosud zachoval. Kaple nynější pořízena byla r. 1872 dílem z odkazu paní Marie Mašínové, dílem příspěvky osadníkův. Duchovní správou patřívaly Mančice k Voděradům, od r. 1684 ke Svojšicům, potom k Nebovidům a od r. 1774 k Lošanům. (Pam. kniha far. v Lošanech.)