Zpět

Nebovidy

Sotva hodinu cesty jihovýchodně od Kolína jest při nepatrném potoku ves Nebovidy (235 m). Po obou březích potoku vystupují mírné, zahradami a sady porostlé stráně, po nichž bělají se příbytky obyvatelův. Větší část osady s chrámem sv. Petra a Pavla a se školou rozkládá se na východním břehu potoka.
K obci popisuje se osada Hluboký Důl (17 d., 163 Č.) a samota Šťáralka.

Nebovidy čítají (1890) 78 domů se 656 obyvateli Čechy (136 na 1 km2). Mužů jest 373, žen 446; svobod. 215 m., 263 ž.; ženatých m. 149, vdan. ž. 146; ovdovělých 9 m., 37 ž.; katol. 779, evang. hel. 13, israel. 7; čísti a psáti znalo 286 m., 330 ž.; jen čísti 4 m., 18 ž.; neznalí 83-60 m., 98-69 ž.; v stáří do 16 l. bylo 122 m., 172 ž.; produkt. 222 m., 234 ž.; přes 60 let 29 m., 40 ž.
Dle zaměstnání jsou: bednář 1, koláři 2, kováři 2, krejčí 1, kupci 2, hostinští 3, obuvníci 3, řezník 1, rolníků 17, domkářů 55, ostatní lid dělný.

Katastr. rozloha zabírá 5.28 km2. Rolí 463 ha 97 a 46 m2; luk 19 ha 08 a, 12 m2; zahrad 16 ha 96 a -- m2; pastvin 4 ha 03 a 49 m2; lesů -- ha -- a -- m2; zastavené pl. 5 ha 85 a 07 m2; skal a písčin -- ha 15 a 14 m2; cest atd. 18 ha 08 a 25 m2. Obci náleží 15 ha 1 a 53 m2; velkostatku 207 ha 39 a; záduší 3 ha 76 a 83 m2; faře 10 ha 76 a 83 m2; škole -- ha 1 a 87 m2; jednotlivcům ostatek.
Půda pozemků jest ponejvíce červinka.
R. 1897 napočetlo se: 63 koní, 382 kusů hověz. dobytka, -- ovec, 60 koz, 58 vepřů, 53 úlů.

Nebovidy jsou farní, školní, místní a katastr. obcí.
Stanice železniční jest v Kolíně, nebo v Č. Pečkách, poštovní v Č. Pečkách a telegrafní v Kolíně.
Sídlí tu: Spolek dobr. hasičů, Hospodářsko-čtenářská besídka a Místní dobytčí pojišťovna.

Názvy tratí v Nebovidech:
Role: Za humny, U dolanské cesty, Za chalupou, Na vykousaném, Na oběšáku, U nových, Na dlouhém, Na trianglu, Za silnicí, na kopci, U remísu, U vinice, U kříže, U vodoteče, V bahně, Na obci, U příčnice, V průhoně, U vlčí jámy, Na čtyřech kopách, U šípku, V neckách, U cihelny, Za domky, V olšinách.
Luka: Na dlouhé louce, Na široké louce.
Údolí: Otakárka.
Názvy tratí v Hlubokém dole:
Role: U studánky, U vysokého mostku, U zámecké meze, Na šutráku, Jeřábkovská pole, Na kopě, V mezích, Mezi cestami, Na červinkách.

Paměti
Stopy pravěkého osídlení v Nebovidech prozrazuje sídliště pokolení skrčených koster, z něhož pěkná nádobka v Museu kr. Českého. Do doby osídlení slovanského připadají žárové hroby rázu římského odkryté r. 1906 při kopání vodovodu na panských polích a na zahradě při č. 29, nalezené popelovité jámy typu hradištného. (Mus. v Kolíně)

V zápisech listinných uvádějí se Nebovidy již r. 1235 a též 1268, jsouce sídlem Kunatovým (H. XII. 279). Roku 1337 seděl tu Pavel z Nebovid, jenž do r. 1337 často jednal s klášterem Sedleckým (RD. III, IV). Potom připomínají se tu dva statky vladyčí. Jeden drželi Horníci, zejména r. 1380 Ercl, Martin Rothl=v, r. 1382 vdova Mikuláše Wolfganga, r. 1386 Vincenc Rozentaler, r. 1391 vdova jeho Voršila a syn Václav, r. 1407 Václav Písek. Na druhém popluží seděli r. 1372 a 1376 sirotci po Kunatovi a poručník jejich Bohuta, a s nimi v l. 1372-1382 Ješek z Nebovid (LC, LE). Prokop z Nebovid platíval úrok 5 kop pro oltář sv. Prokopa u sv. Barboty v Hože Kutné až do r. 1406, kdež mu dvůr skrze škůdce spálen (LE). R. 1407 seděl ve vsi s Janem ze Strhařova (H. XII. 279).

Od počátku 15. století zakoušely Nebovidy mnoho škod pro běh válečný. R. 1402 leželo vojsko Sigmunda, uherského krále, od prosince po kolik měsíců mezi Kolínem a Kutnou Horou v síle 20.000 mužů a zle tu řádilo. Tehdy spálena Radboř, zanikly Čakovice u St. Kolína a snad i Vrcholazy. Nebovidy sotva v tom byly ušetřeny. Po druhé ležel tu Sigmund r. 1421. kdy vypudiv Žižku z Kutné Hory sevřel jej na Kaňku.

Strádaje mrazem i hladem prorazil si Žižka v noci z 22. na 23. prosince cestu do Kolína a sbíral v něm lid branný z dalekého Zálabí. Zatím Uhři po všem okolí Kutné Hory páchali ukrutnosti na obyvatelstvu, pokud se nespasilo útěkem. Na den Tří králů r. 1422 vytáhl Žižka od Kolína proti hlavnímu voji uherskému u Nebovid, hotov jsa svésti bitvu. Vojsko královské opustilo ves Nebovidy a postavilo se na blízkých vrších v hustém šiku, jako by na les hleděl, ale útoku na Žižku se neodvážilo. Bojovníci Žižkovi hořeli dychtivostí boje. Nešťastný osud dívky, nalezené v Nebovidech, které byli Uhři v jedné stodole tamnější, kdež se skryla, učinili násilí až do smrti, rozhorlil tu chvíli vojsko velice. "Námť jest toho pomstíti," pravili prý bojovnícu, "neb za to svá hrdla dáme!" Žižkovi nezdálo se útočiti na pevné postavení nepřátel, ale ve vojště králově strhnul se zmatek a strach, tak že když se stmívalo, počalo se dávati na ptěk. Na druhý den vrazil Žižka za ním do Kutné Hory a odtud hnal pyšné vojsko Sigmundovo až 8. ledna díl jeho sbil u Habrů a 10. ledna porazil hlavní voj u Německého Brodu (Tomek, Jan Žižka, 125 a sld.).

Za válek husitských část vsi patřící druhdy Horníkům, stala se záduším kostela v Nebovidech a r. 1436 zapsal ji císař Sigmund knězi Bedřichovi ze Strážnice k zámku Kolínu (AČ I, 528). Na jedné tvrzi s dvorem seděl po Janovi Petr ze Strhařova a pustil ji Václavovi z Klenové, od něhož postoupena r. 1436 manželce jeho Machně a bratru jejímu Janovi z Kozojed (H. XII, 279). Na druhé tvrzi vládl r. 1439 Baltazar (Bazek) z Nebovid s bratrem svým Kašparem. R. 1473 byl již Bazek mrtev a syn jeho Jindřich podědil Okrouhlou, tvrz v Nebovidech (stávala na místě dnešní fary; kde stojí školní budova říkalo se "ve valech"), dvůr se 7 lány dědin, dva dvory kmetcí, v nichž sedí Janek a Martin mlynář, chalupy, kteréž zboží prodal téhož roku Janovi Plzákovi z Nabřezin (PDZ II, 864). Druhý dvůr poplužní s druhou polovicí vesnice držel Bohuslav z Nebovid; když r. 1487 zemřel, statek přisouzen r. 1494 jeho bratru Jindřichu Bazkovi. Potomci Jindřichovi nabyvše Chotouchova psali se Chotouchovští z Nebovid, kdežto dědicové Kašpara z Nebovid, uvedeného k r. 1439, psali se Kašpárkové z Nebovid (DD. 6 fol 2, 16 fol 477, 449).

Tvrz Okrouhlá měnila potom často držitele. R. 1477 od Plzáka koupil ji za 1100 kop Mikuláš Rezek z Veselé, Horník, r. 1478 Václav Hamrník z Hory, po něm bohatý Horník Jan Hanikéř ze Semína. Druhé popluží dostalo se Jiříku z Kosíkova, od něho Bartoší z Práchňan, který r. 1504 vše co měl v Nebovidech prodal za 500 kop č. Janu Hanikéři ze Semína, kterýž tak oba statky spojil v jeden (PDZ II. 364, DP II. 342).

Jan Kanikéř ze Semína zbohatl kupováním stříbrných rud v Hoře Kutné. Mimo Nebovidy držel i Plaňany a statek šosovní v Hoře. Zemřel r. 1522 zůstaviv syny Jana, Víta a Boleslava a tři dcery (čti Plaňany). Vít ujal se Dobešovic, Jan a Bohuslav drželi Nebovidy nedílně; než oba zemřeli před r. 1542. Po Janovi zůstal syn Vilém, po Boleslavovi Jan, Bedřich, Mikuláš a Boleslav, z nichž do r. 1564 zbýval pouze nejmladší. Toho roku vyplatil pan Vilém bratranci 2000 kop č. a držel Nebovidy sám (DZ. 56 I 4).

Pan Vilém Hanikéř dobře hospodařil a nabyl i dílu Hlízova. R. 1577 založil na svém gruntě v Hořanech novou krčmu na výčep nebovidského piva. Horníci viděli v tom porušení svého práva málového, ale pan Hanikéř uhájil svého (AKH 2897). Při tvrzi zdejší byl tehdy pivovar se spilkou a sldovnou, v němž se vařilo pivo pšeničné i ječné. K popluží se drželo 13 1/2 lánu rolí pšeničných, louky a hájek. Ve vsi bylo pět potažníků, vesměs sedláků zámožných, kteří mohli vrchnosti půjčiti do 500 korců obilí. Z panské krčny šlo proku 1 kopa 35 grošů kromě poplatku 2 grošů z každého sudu vytočeného, chalupa s krámem masným, z níž platil řezník 4 kopy, dvě chalupy zednické a čtyři jiné chalupy, konečně dva mlýny, jeden nade vsí, druhý pod ní, kde je nyní Hluboký Důl a z každého vycházelo platu po 18 kopách ročně. Kromě toho náleželi k Nebovidům poddaní v Hořanech: Šimon Kruliš, Kateřina Lorecká a krčmář. Všeho úroku ze statku Nebovidského vycházelo za rok 76 kop 26 grošů a 60 slepic (Kniha purk. v Pečkách).

Vilém Hanikéř pojal r. 1542 za manželku Alžbětu, dceru Jana Srníka ze Třídvor; zastihnuv ji r. 1545 s Janem, synem p. Zdeňka Materny, zavázal ho slibem, aby se před soudem zemským postavil a ženu zahnal (DP I. 74, 106). Vilém Hanikéř zemřel okolo r. 1581 zanechav z druhého manželství dceru Lidmilu. S touto vyženil Nebovidy mladý Jan Jiří Hása z Újezda a na Konárovicích. Týz svadil se r. 1584 v Hoře Kutné u Bakalářů s Václavem Hrabání z Přerubenic, poranil jej na ruce, od čehož napadený zemřel. Přátelstvi jeho upokolij mladý Háša pokutou 1250 kop č. (DP I. 13). Prodav r. 1588 Konárovice držel Nebovidy do své smrti r. 1604 a statek silně zadlužený zůstal po něm sirotkům Mandaléně, Kateřině, Johance, Bohuslavu, Krištofu a Václavovi. Protože jej nemohli udržeti, zaujal Nebovidy jako zástavu Pavel Hrabáně z Přerubenic a r. 1610 dokoupil jej tak, že dluhy vzal na se a sirotkům vyplatil ve lhůtách 5900 kop č. (DZ 183 I. 22, 185 K 30). Od té doby zůstaly Nebovidy při Pečkách a pivovar tam nenáhle zašel.

V 16. století seděli v Nebovidech po selsku schudlí zemané, kteří osobně jsouce svobodní, platili úrok a čeleď posílali na panskou robotu. R. 1541 vdova Kateřina Krňovská zmrhavši se od pánů Hanikéřů ze statku svého vypuzena, kterýž prodán vladyce Janu Bykaneckému z Lipan za 275 kop. R. 1595-97 bydlel v Nebovidech vladyka Pavel Morašický. R. 1594 zemřel na svém dvoře vladyka Hynek Baderský z Újezda, po němž zbyl jediný syn Bavor Baderský, mladý, urostlý, avšak nevycvičený člověk. R. 1601 přiženil se ke statku bohaté vdovy paní Elišky Rabenhauptky z Suché a na Úmoníně. Poznavši mladého Bavora surovost a nezpůsoby dala se s ním paní Eliška rozvésti, načež lehkomyslný Bavor vzal r. 1604 ze dvora svého v Nebovidech nejlepšího koně, šel do světa a toulal se jako pobuda. V jedné chalupě nebovidské seděla dlouho panna Mandalena Talácková z Ješetic, až zemřela r. 1609. Dědicové její prodali tu chalupu za 30 kop. Na živnůstce bylo tehdáž oseto 8 korců žita, 2 korce ječmene a korec ovsa; v chlévě byla jalovice, svině, husa a houser, kohout a tři slepice. To bylo hospodářství chudé zemanky (DP II, 46. 84, Nebovid. kniha purk. v Pečkách).

Když ujal se Peček a Nebovid mincmistr Vikém Vřesovec z Vřesovic (1623), počal násilně přeháněti lid evangelický na víru katolickou. Tehdáž rozběhl se lid selský z Nebovid a ves úplně spustla. Ještě r. 1633 uvádí se tvrz v Nebovidech cele zachovalá, při ní dvůr poplužní s 13 1/2 lánem rolí orných. Ale Sasové, kteří r. 1634 poplenili okolí kolínské, spustošili i Nebovidy. R. 1654 shledána na místě vsi pustina lesní, kdež prý bývaly selské grunty Jindranovský, Doležalovský, Smutkovský jeden i druhý a osm chalup. Jen na dvoře panském, který měl 864 korců rolí, skrovně se hospodařilo (AZ. Čásl.)

Na pustých gruntech nebovidských povstala potom nová a prve nebývalá ves Hluboký Důl. Hrabě Hanuš Bedřich z Trautmansdorfu založil zde při struze a rybníce r. 1669 mlýn, potom krčmu při silnici ke Kutné Hoře, kteráž v r. 1800 po krčmáři Dominiku Šťáralovi nazvána jest Šťáralkou, konečně několik chlaup a dvorec, na němž usadil sedláka Jana Morávka. Později dávala vrchnost odlehlejší kusy rolí ode dvora Nebovidského osadníkům z Nebovid a Hlubokého Dolu pod úrok. R. 1760 bylo v Hlubokém Dole 7 čísel s 39 obyvateli (Arch. Č. P.)

Ves Nebovidy, na jejíž pustině stál prý les od 50. let, obnovena teprve o deset let později (1679). První přiložil zde sekyru Pavel Kalenda, vysloužilý sládek pečecký, který první grunt selský vystavěl, načež hrabě Trautmansdorf k tomu přistavěl ještě tři statky a pět chalup, do nichž poslal poddané ze svých vzdálenějších panství. R. 1721 byli již v Nebovidech osedlí: Jan Říha Klecanský, Mikuláš Petránek, Jan Štípek, kteří drželi 14-19 korců rolí, pak Jiří Kropáček, František KLecanský, Matěj Švejda, Pavel Kalenda, Matěj Kalenda, Jan Šula, Martin Shejbal, Jakub Kudrna, Václav Kuňata, Václav Falckrabě, Václav Gabriel, Mikuláš Fic, Matěj Paďour, Jan Šroubek, Krištof Odehnal, Václav Kropáček a Jiří Kučera, a ti měli po 5-6 korcích rolí. Konečně tu byli baráčníci Jan Rejnoký, Ondřej Voříšek, Jan Kotlář, Jan Martínek a Jan Řeťovský. Úhrnem dostali poddaní 165 1/2 korce kromě luk a zahrad (AZ. Čásl.). R. 1760 byly v Nebovidech tři menší statky selské, 31 chalupa a 24 domky, mlýn a krčma, v nichž bylo 313 obyvatelé (Arch. zám. v Pečkách). Do r. 1786 vzrostla ves na 56 čísel, r. 1843 měla 65 čísel a 516 duší, r. 1857 bylo 70 č. a 498 obyvatelů.

Tvrz zdejší stála ještě r. 1737. Byla celá z kamena stavěna a šindelem krytá. V přízemí byly sklepy a komory, v nichž měli chlívky, v pokojích horních sypalo se obilí (H. XII. 279).

Kostel sv. Petra a Pavla
Farní kostel v Nebovidech uvádí se již r. 1352, kdež platili 36 grošů pololetního desátku papežského (RDP). Podací kostelní vykonávali nad ním držitelé obou statků na spolek s Horníky, jimž náležela ves. R. 1367-1372 byl zde farářem Klaric, po něm byli tu kněz Mikuláš Volfgang z Kutné Hory a Mladota, 1376 usazen kněz Dobšek, 1386 Mikuláš, pak 1391 Sasík Mikuláš z Frankenberka. Za něho daroval měšťan kolínský Juřík 5 kop na pořízení nového misálu. R. 1407 navrhli patroni kostela tři kněží najednou a sice Matiáše z Kolína, Martina Matějů z Prahy a Mikuláše Klause od sv. Barbory v Hoře. Na urovnání sporu vyslán konsistoří legát Mikuláš, ale nevíme, jak rozhodnuto (LC, SA. VI.).

Později není o kostele valných zpráv, leč jest zřejmo, že tu byli kněží podobojí. R. 1521 pan Jan Hanikéř vyzdvihl u Valše sladovníka v Kolíně kopu grošů, odkázanou kostelnímu záduší. R: 1549 pan Vilém Hanikéř daroval kostelu nový zvon, a r. 1560 uložili sousedé 17 kop zádušních peněz na gruntě Jana Šmutky v Nebovidech. R. 1594 Anna Nečamská z Minic odkázala kostelu 25 kop grošů. R. 1541 jmenuje se tu farář Ambrož, který Mikulášencům v Hoře Kutné daroval 9 kop (Šimek, Kutná Hora 191).

Z kostela farního, jak tehdy zbudován, zachovala se posud absida polokruhovitá a gotická předsíňka s křížovým žebrovým klenutím při straně severní. Zevní vchod má obdélníkovitý s plochým profilováním, vnitřní s lomeným obloukem, jednoduché dvéře v gotickém oblouku jsou také na jižní straně lodi. Triumfálný oblouk gotický je bez profilu a v kněžišti gotický výklenek sanktuární (MS. 77).
Ve věži kostelní visí dva zvony.
1) Průměr 1.2 m, výška 1 m. Při koruně čteme nápis ve dvou řádcích:

Ještě r. 1605 byla fara osazena knězem podobojí, který pochoval p. Jana Jiřího Hášu, ale po r. 1621 již ho zde nebylo, a lid venkovský, chtěje uniknouti nutkání ve víře, utíkal od svých statků. Již r. 1621 sběhla vdova Kateřina Jindrova, s ní chlaupnice Mandaléna a Kateřina. Do toho statku uveden Martin Haufeld, Němec. Téhož roku sběhl sedlák Kocián a zůstavil živnost svou v ceně 450 kop č., kdež bylo zaseto ozimí 35 korců pšenice a 21 korec žita, na sýpce bylo 26 korců žita a 27 korců ovsa, nevymlácených 90 mandel žita a 15 mandel ovsa; v stájích zůstavil 3 koně za 15 kop gr., 3 krávy, 2 jalovice a 7 ovec (Arch. zám. pečecký). Patrno, že tyto nátisky u víře pocházely od pana Viléma z Vřesovic, kterýž držel od r. 1623 Pečky.

Nejspíše r. 1663 obnovil hrabě Trautmansdorf kostel Nebovidský, osadiv jej spolu farářem. Byl jím kněz Jiří Gevolter, Cistercian ze Sedlce, jemuž svěřena církevní správa na panství Pečeckém a Lošanském (Matr. nebovidská). Setrval tu do r. 1682. Těžkou práci způsobil mu mor, který řádil od léta do zimy 1680. Tehdy založen "na Střelově" nový hřbitov a při něm kostelík Všech Svatých, jenž r. 1681 vysvěcen. R. 1796 shledáno, že při kostelíku pro kamenitou půdu nemůže býti hřbitova a kaple zrušena.

Po kěnzi Gevoltrovi držel faru zdejší Robert Cassius, r. 1683 Lukáš Staropražský. Ve zprávě své r. 1713 praví, že kostel má zvony, potřebný nábytek s náčiním a farní dům že jest dosti dobrý. Služby boží konal střídavě v Nebovidech, v Pečkách, ve Kbele a v kapli Všech Svatých. Ve farnosti Lošanské pomáhal mu děkan Kolínský, na Králické farář v Uhl. Janovicích. Ve své osadě farní měl 1126 duší. Příjmy jeho byly nevalné, poněvadž hradě Bréda vzal mu dřívější deputát z důchodu panského. po něm dosazen páter Maxmilian Staropražský (1710-1720), Jiří Jan Ptáček (1720-1730), Václav František Angiolu Pardubský (1730-1736) a Fr. Ignát Gregor. Za něho provedeno polepšení fary Nebovidské přidělením některých pozemků orných. Farář Gregor založil zde pamětní knihy, ale sotva práci dokonal, vzali mu ji Prušáci r. 1744. Založil proto novou knihu pamětní a po paměti vepsal do ní obsah knihy ztracené a pokračoval horlivě zaznamenávaje do ní události současné. V první řadě staral se farář Gregor, aby obnovil kostely sobě svěřené. Přestavěl do dnešní podoby chrám v Nebovidech, v Pečkách, v Krsovicích a opravil kostel v Zibohlavech i v Lošanech. R 1757 skončena přestavba kostela sv. Petra a Pavla zbudováním nové věže. Náklad na její opravu byl 335 zl. 47 kr., na opravu kostela 200 zl., na opravu hřbitova 125 zl. 13 kr. Dne 19. října vytažen na věž velký zvon, jenž posud býval v dřevěné zvonici, a mladý Josef Klinkáček, syn tesařův, připevnil na báni meč a klíče, načež připiv třikráte vána ze sklenice na zdraví královny, vrchnosti a všech dobrodinců, sklenici hodil přes hlavu dolů, kteráž pak neporušena nalezena mezi kameny.

Farář Gregor byl na svou dobu muž nemálo vzdělaný, milovník minulosti národa svého a kazatel hledaný. Měl také pravý smysl pro umění. R. 1762 dal Ign. Rábovi vymalovati obraz sv. Jana pro boční oltář v Pečkách a r. 1772 pozval Václava Kramolína, aby ozdobil freskami kněžiště chrámu Nebovidského. Vydal také v Hoře Kutné čtyři svá kázání a mimo to sbírku jiných pod názvem Alphabetum Joanneum (ČČM 1888, 209).

Farář Gregor zemřel r. 1773 a jeho nástupcem stal se František Sebastiani z Častolovic. R. 1791 svob. pán Bohumír Koch, chtěje zachovati památku svou v kostele zdejším, ustanovil, aby na všecky časy z důchodu pečeckého dáváno bylo na faru každého roku: Peněz 30 zl. rýn., 9 měr pšenice, 25 1/2 mír žita, 9 měr ječmene, 2 1/2 míry hrachu, 45 1/2 míry ovsa, 73 libry másla, 55 liber sýra, 96 žejdlíků soli, 110 liber kaprů, 55 liber štik, 45 liber jiných ryb stolních, z várky po vědře piva a patok a putnu mláta, po fůře sena i otavy, 50 sáhů dříví. K pouti 29. června 2 vědra piva, tele, skopce, 2 kapouny a 4 libry másla; k Štědrému večeru 2 kapry, 2 štiky, 4 jinéryby a 3 čtvrce pšenice; na zelený čtvrtek 2 kapry, 2 štiky a beránka. Při lovení z každého rybníka po 2 kaprech, štikách a jiných rybách. Za to měla v Nebovidech sloužena býti každého pátku oběť mešní za všecky patrony kostela živé i mrtvé.

Po smrti děkana Sebastiani dán na jeho místo Serafin Herzig z Herzfeldu (1793-1807), po tomto Václav Hájek (1808-24), Antonín Procházka (1824-54), Josef Beran (1854-83), Antonín Dvořák (1883-1908) a Josef Budič.

Farnost nebovidská obsahuje osady Nebovidy, Pečky Červené, Bojiště, Dobešovice, Opatovice, Malá Vysoká, Bohouňovice, Polepy a Hluboký Důl. Roku 1900 bylo v ní 3261 katol., 90 evang. a 9 židů. Právo podací vykonává Josef bar. Hrubý z Jelení (Kr. farní).

Škola
Do roku 1879 docházely děti z Nebovid, Hlubokého Dolu a Polep do školy pečecké. Toho roku zbudována v Nebovidech škola samostatná nákladem 20.000 K, jež 13. září odevzdána svému účelu. Byla původně o dvou třídách, ale o prázdninách r. 1886 upraveny její msítnosti ve třídy tři.

Školu spravovali: Jan Procházka (1879-80), Josef Žilka (1880-1905), Václav Říha (1905-10) a Karel Jelínek.
Jako učitelé ustanoveni: Alois Otta (1886-87), Čeněk Patrný (1887-1889), Frant. Kopecký (1889-90), Lad. Nágl (1890-92), Frt. Flos (1892-93), Vikt. Řepka (1893-1906) a Jos. Šafařík.
Vedle nich podučitelé: Josef Hála (1880-1889), Ant. Kruliš (1889-1896), Jos. Zápotocký (1896-1899), Alois Duobrava (1899-1904), Karel Kadečka (1904-1905) a Frant. Volf.

Školní obec tvoří osady Nebovidy, Hluboký Důl a Polepy. Roku 1898 byly tu 3 třídy se 3 učiteli a 151 žákem (68 chlapců, 83 děvčat). Náklad školní uhrazuje se 13% přirážkou, školné se v Nebovidech neplatí, v Polepech platí (Kr. školní).