Zpět

Nová Ves u Kolína

Úhledná tato osada leží 5 km západně od Kolína na severním úpatí vrchu Bedřichova (198 m). Zemská silnice (druhdy zvaná "Žitavská"), z Kolína do Poděbrad r. 1828 stavěná, rozděluje obec ve dvě nestejné části. Uprostřed vypíná se románský chrám sv. Václava a úhledná budova školní, před níž spatřuje se pěkný obecní sad.

Vystoupíme-li na temeno vrchu Bedřichova (278 m), pokocháme se půvabným rozhledem. Na polední straně přehlédáme památné bojiště Kolínské, na východě město kolín se svým znamenitým věžatým chrámem, za nímž vinou se v dáli hřebeny Železných hor, k severu a na západ spatřujeme půvabnou rovinu, kudy Labe tiše plyne mezi bohatými mivami, pěknými háji a úhlednými dědinami. Za jasných dnů rozšiřuje se tuto obzor přes mohutný zámek Poděbrafský, malebnou Sadskou a Nymburk až k výšinám Jičínského a Boleslavského kraje, nad něž tyčí se modravé vrcholky Krkonoš.

N. Ves s Ohradou čítá 138 domů s 1190 obyvateli Čechy (107 na km2). Mužů jest 613, žen 577; svobodných 364 m., 291 žena, ženatých a vdaných 233 m., 230 ž., ovdovělých 16 m., 56 žen; katolíků jest 915 evang. ref. 275; čísti a psáti znalo 515 m., 490 ž.; jen čísti 2 m., 3 ž.; neznalých bylo 93-88 m., 84-80 ž., v stáří do 16 let čítá se 235 m., 193 ž., produktivních 323 m., 332 ž., nad 60 let 55 m., 52 ž.
Dle zaměstnání jsou v N. Vsi a Ohradě: 1 nájemce dvora, rolníků 48, krejčí 2, obuvníci 4, kupci 3, hostinští 3, kováři 2, zedníků 7, tesařů 6, řezník 1, rybář 1, ostatek lid dělný.

Katastrální rozloha zabírá 11.11 km2. Rolí 902 ha 85 a 71 m2, luk 65 ha 55 a 71 m2, zahrad 11 ha 71 a 92 m2, pastvin 15 ha 62 a 92 m2, lesů 32 ha 15 a 14 m2, plochy stav. 11 ha 02 a 73 m2, neplod. 2 ha 45 a 89 m2, potoků, cest atd. 70 ha 33 a 48 m2. Z toho drží obec 57 ha 92 a 06 m2, záduší 12 ha 46 a 83 m2, ostatek jednotlivci.
Půda pozemků jest hlinitá červinka, většinou schopná hluboké orbi, při Labi písčitý náplav.
Roku 1897 napočteno: 82 koně, 505 kusů dob. hovězího, 100 koz, 186 ovec, 138 vepřů, 39 úlův.

Poštovní a telegrafní stanice jest ve Velimi; zastávka železniční u stráž. domku čís. 297 ve vsi.
Nová Ves jest místní, katastrální, farní i školní obcí. Patří sem osada Ohrada (38 domů, 312 obyvatelů) a samota mlýn Kravary. R. 1898 platilo se daní 5751 zl., obecních přirážek není.
V obci nalézá se sbor dobr. hasičů a hospodářsko-čtenářská beseda.

Názvy tratí:
Role: Necky, Okřínek, Kelsko, V kyselých, Okrouhlík, Michal, Hačky, Houdálek, Hadovka, Doubice, Koňské pole, U kosova, Kutlířka, U chaloupky, Na hrázi, U přívozu, U žluté vrby, U lípy, U vozu, U doubku, Na kopě, U červeného jezera, Maternovsko, Kašparka, Sklenářka, V širokých (Parchanty), Ohrádka.
Luka: V kyselých, V doubici, Hoř. a Dol. ostrov, Bejkovka, U výpadu, Proubčice, St. Labe.
Les: Krakolec.
Jezírko: U výpadu.

Paměti
Nová Ves jest osadou mladšího původu. Však i zbytky předhistorického osídlení tu nalezeny. R. 1886 objeven "Na Skalce" u Velimě zlatý řetěz o 32 dvojitých drátových závitcích z ryzího zlata 20 1/2 gr těžký se zbytky popelnic. Vzácný nález tento daroval pan Václav Holý z Nové Vsi, prostřednictvím p. J. Hellicha, sbírkám Musea kr. českého. V Ohradě odkryt r. 1892 hrob laténský s pozdní železnou sponou (AV. I). Z různých nálezů pocházejí 2 kamenná kladiva a 3 klíny, dále zvonovitá nádobka s úškem (Mus. v Kolíně). -- Řečeného roku 1886 nalezen také při úpravě břehů labských kel mamutí 1 m zdéli.

Nejstarší zprávu o Nové Vsi podává nespolehlivý kronikář Hájek, jenž dí, že poblíž při břehu Labském stávala ves Serčov. Osadníci však tu ves opustili pro časté zátopy labské a vystavěli sobě na úpatí blízkého vrchu Novou Ves. Cokoli však udává o kostele Novovesském, jakoby ho založil a vysvětil pražský biskup Jaromír (r. 1070), to týká se vsi Žerčic v Boleslavsku.

Nová Ves již za starodávna náležela k největším osadám v okolí kolínském, neboť již před válkou třicetiletou zde bylo kromě velkého poplužního dvora panského 12 popluží selských, 6 chalup a dva domky podsedků či zahradníků.

K roku 1290 čteme, že mocný a bohatý pán český, Hynek z Dubé, prodal statky své Břežany, Novou Ves, Kravary a Radhostice blíže Kolína města klášteru cisterciánů v Sedlci, a při tom klášteře zůstávala Nová Ves až do válek husistkých (RD. II. 653).

O obyvatelích novovesských málo čeho se dovídáme. R. 1380 umřel Mikuláš Šecl, měšťan kolínský a dvě třetiny svého dvora v Nové Vsi daroval špitálu v Kolíně. Tehdáž měl i Mikeš Petrman z Kolína dvůr kmetcí v Nové Vsi. Roku 1386 slíbil Petr z Nové Vsi, rolník, se svou ženou vykonati pouť do Říma na spásu duše jakéhos Řeháka (Dsky práva kolín. 1376-1402).

Jakož císař Sigmund po skončené válce husitské rozptýlil větší část kněžských statků v Čechách, učinil tak roku 1437 se statky kláštera Sedleckého a Novou Ves zastavil táborskému knězi Bedřichovi ze Strážnice k panství Kolínskému a při tom panství ona ves zůstala po všecky časy (AČ I. 514).

Mezi obyvateli novovesskými se jmenuje roku 1568 rytíř Jindřich starší Materna z Květnice, jenž tu držel velký dvůr selský až do své smrti r. 1587. Manželka jeho Eliška z Vartemberka již r. 1570 předešla ho v smrti, i syn její Václav a všichni pochováni byli v děkanském kostele kolínském. Větší zvon na kostele zachoval nám jména vesničanů zdejších z r. 1552; jsou tu: Jíra rychtář, Říha starý, Jan Nesměřal, Tůma Petříků, Vaněk Kubů, Jan Ježků a Vaněk Šmíd.

Ačkoli za války třicetileté Nová Ves od vojsk přátelských i nepřátelských mnohé škody doznala, nebylo tu po válce přec nižádných živností pustých, a r. 1654 byli zde sedláci Pavel Měřice, Jan Bičů, Jan Buřič, Jiří Žák, Václav Čáp, Daniel Havránek, Jan Rouček, Jiří Charvát, Jan Šiška, Václav Šiška, Jan Kunar, Václav Bubák. Dále zde byli chalupníci Jiřík Buřič, Václav Blažej, Václav Svoboda, Jiřík Smíšek, Jan rybář a Jiřík Hůla, zahradník Václav Bubák. Úhrnem drželi 1214 korců polí.

Při visitaci r. 1718 shledáno, že k císařskému dvoru v Nové Vsi náleželo 635 korců rolí (270 k. dobrých, 210 k. prostředních, 155 k. špatných) a luk na 14 vozů sena. Ve vsi byli osedlí potažníci Anna Kunarka (201 korec rolí), Martin Novotný (186), František Kudrna (169), Martin Kvíz (168), Martin Hromádka (152), Pavel Brodský (131), Matěj Hůla (121), Jan Vinklát (114), Václav Rabas (103), Martin Pinkas (102), Anna Neybertka (97), dále chalupníci Václav Brodecký (40), Václav Morave (24), Jiří Hladík (14), Václav Rychlík (13), Jakub Brtek (11), Matěj Paleček (11), a zahradníci Václav Moravec (3) a Jakub Pokorný, švec (5). Úhrnem drželi osadníci novovesští 1456 korců rolí, 229 korců zoraných pasek, luk na 201 vůž sena a otavy, k tomu 21 korec zahrad. Při tom chovali 67 koní, 8 volů, 63 krávy, 55 jalovic, 250 ovec, 29 sviní a 5 koz. Téhož roku 1718 vyhořely v Nové Vsi dva statky a jedna chalupa. Roku 1757 po smrti Anny Kunarky rozdělen jest velký grunt její na dva statky, z nichž jeden obdržel Jiří Urbánek, druhý pak syn jeho Jiří. Tehdáž s povolením panským rozdělen jest grunt Anny Neubertky pro její dva syny, z nichž Jan Neubert dostal rolí 69 korců, z ostatních 28 korců utvořena chalupa pro Václava Neuberta. Podobné rozdělení na statek selský a na chalupu stalo se tehdáž s gruntem Jana Vinkláta pro syna jeho Jana a zetě Jana Novotného (AZ Kouř.).

Téhož roku 1757 byli obyvatelé Novovesští svědkové bouřlivého běhu válečného. Prusové pod svým králem Fridrichem II. u veliké síle shrnuli se ku Praze a dobývali toho města. Slyše král jejich, že císařské vojsko pod hrabětem Daunem táhne od Jihlavy Praze na pomoc, vyslal ke Kolínu 20.000 Prusů pod knížetem Brunšvickým, aby Dauna střežili. Ti nepřátelé tu pak v Kolíně a vůkolních vsech se rozložili a tu byli obyvatelům na hrdle od 17. května do 13. června, až když přitáhl Daun, hnuli se ke Kouřimi. Potom přitáhl k nim od Prahy král Fridrich a 18. června ráno přivedl je zpět k Plaňanům, Zlatému Slunci a k Nové Vsi, aby odtud řídil útoky své na císařské, kteří drželi se na výšinách u Kutlíř, Křečhoře a chocenic. Stanoviště své zaujal na vrchu u Nové Vsi.

Vypravuje výměnkář Brtek z N. Vsi, který ještě r. 1846 živ byl jako stařec 92letý, že za butvy otec jeho stál nedaleko krále Pruského. Když tento viděl, že se mi nedaří po vůli, volal po česku na přítomné rolníky: "Kukaj, kukaj, jak královna vyhrává!" Před bitvou řekl král zvědavým lidem, kteří tam přišli: "Pryč stupajte, netřeba Vám umřít!" (Polabské listy 1895).
Vrch Novovesský nazván potom Bedřichovým vrchem (Bedřichovem). Na temeni jeho dal kolem r. 1840 pan Václav Veith, majitel panství Kolínského, postaviti kamenný pomník. Na čtverhranném soklu spočívá krychle, nad níž zdvihá se komolý jehlan. Na přední straně čteme:

Roku 1778 zrušila správa zámecká v Kolíně panský dvůr v N. Vsi a na jeho pozemcích, kde stávala ohrada pro dobytek, založena ves Ohrada (Schönweide) a osazena chudším lidem z panství Kolínského. Roku 1788 byla v ní 24 čísla, roku 1843 již 33 čísla se 277 obyvateli. Ostatní pozemky dány jsou pod zákup osadníkům v N. Vsi, čímž osada tato vzrostla do r. 1788 na 43 domy, do r. 1843 pak na 63 čísla se 545 obyvateli.

V prvé polovici tohoto století trpěla mnoho N. Ves zhoubnými požáry. Tak roku 1832 vyhořelo 5 statkův; r. 1843 strávil hrozný požár usedlosti č. 13, 14 a dílem 15 a druhého dne na to nových 13 živností. po třech nedělích vyšel opět oheň z číš. 28 a dalších 7 hospodářství lehlo popelem. Při požárech těchto pro prudký vichr nebylo lze ani hasiti, a tak zničeny 2 životy lidské, 5 osob těžce popáleno, mnoho dobytka a všechno hospodářské příslušenství na zmar přivedeno. Novými stavbami nabyla osada dnešního velmi úhledného vzezření. V l. 1897-99 obec značně se rozšířila, tak že povstaly ulice Sluneční a Táborská.

Dokud Labe teklo od Kravar řečištěm kolem Doleháje, působilo na pozemcích novovesských každoročně nesmírných škod; proto vyhlouben řece v l. 1854-5 od mlýna Kravarského až ku převozu nový tok nákladem 40.000 zl. z peněz obecních. Avšak mlýnská voda odcházela starým řečištěm a za povodní rozlévala se opět po polích. I zbudovali pečliví občané někteří roku 1878 ochrannou hráz kolem "Starého Labe" novým nákladem 6000 zl. Když však řeka "V širokých" pozemky pustošiti nepřestávala, upraveny břehy pod převozem roku 1885 nákladem 45.000 z peněz zemských, k čemuž obec opět 2000 zl. přispěla. Nyní odchází voda mlýnská přímo do nového toku labského a staré řečiště proměněno jest na luka a proutnice.

Na konec zaznamenáváme jména dlouholetých rychtářův a starostů novoveských. Jsou to: Jan Holý (1824-47), Jakub Říha (1847-61) a Václav Holý (1861-94).

Vrbovec
Na rozhraní pozemků novovesských a kolínských stával ve XIV. století poplužní dvůr Vrbovec (něm. Weidhof). Založil jej nejspíše rytíř Volner, kterýž od opata Sedleckého Jindřicha za 30 hřiven stříbra koupil 1 1/2 lánu rolí se závazkem, aby tam hradu ani tvrze nebudoval. (RD II. 822). R. 1380 vyznal se před právem kolínským Jan z Libenic (Henzlin de Lubenic), že koupiv dvůr Weidhof, zjistil na něm Františku Kesrovi z Kolína 10 kop platu (Dsky práva kol. 1494-1502). Krátce potom držel ten dvůr Kunrat z Jihlavy, měšťan kolínský, po něm v letech 1393-1400 synové Václav a Hánek Jihlavští. Na dále není o něm zpráv, až r. 1502 jmenuje se zeman Jan Vrbovský z Volfířova, nepochybně dle onoho dvora zvaný (DK I. 127). Roku 1506 je řeč o cestě z Kolína do Vrbovce, kteráž vedla pod starým židovským hřbitovem a dále podle luk (Pam. kn. Kolín. fol. 4). Nedlouho potom náležel již ten statek ke správě zámku Kolína, a komora královská přikázala pozemky spustlého dvora dílem ke dvoru Novovesskému, dílem pod úrok dávala je měšťanům kolínským. Král Ludvík zapsal v květnu r. 1526 lán Vrbovských rolí svému služebníku Adamu ze Semechova (AKl. Varia 2). Jiné dědiny Vrbovské se jmenují v XVI. a XVII. století v držbě Kolínských a Novovesských.

Kravary
"Klavary" zove se od 200 let mlýn na levém břehu labském blíže Ohrady a Nové Vsi. Břeh řeky jest zde oboustranně zdoben svěžími háji dubů, habrů a olší a pěknými lukami. Před věky stávala zde ves Kravary, v níž bydlili knížecí kravaři, ke hradu Oldříši náležející. Ves ležela patrně pod mlýnem k severní straně, kde roku 1890 dr. Píč a p. J. Hellich stopy její odkryli a kostrové hroby nalezli (AV I. 190). R. 1289 náležela ke statkům pana Hynka z Dubé a na Friedlantě. Týž r. 1289 smuvil se s Martinem Žibřidů Pražanem a Kunratem Kurtfruntem mlynářem, aby oba ve vsi Kravařích mlýn vystavěli, a jemu odváděli dvě pětiny užitku ze mlýna a nad to krmili pro něho za každý rok osm vepřů po sedm neděl. Desátek užitku měli dávati kostelu v Hostiradicích. Leč již 13. října roku 1290 pan Hynek prodal Novou Ves, Břežany, Kravary a Radhostice (nyní Hradištko) klášteru Sedleckému (RD II. 636, 653).

Císař Sigmund r. 1437 ten mlýn klášteru odňal a zapsal jej knězi Bedřichovi ze Strážnice k panství Kolínskému. Když roku 1454 komora královská ujala se tohoto panství, postoupil jí kněz Bedřich také mlán v Kravařích s lovišťmi na Labi, z něhož šlo úroků 4 kopy ročně (AČ XIV). Později jest tento mlýn jako statek zápisný prodán pod úrok, a počátkem XVI. století shledáváme rozličné mlynáře v držení jeho. Roku 1509 prodal ten mlýn Pavelka mlynář za 120 kop č. Mikuláši mlynáři, a potom se tu v držbě vystřídali Jan mlynář (r. 1516), Tůma (1518 za 230 kop), Petr Žďárský, sladovník v Kolíně (1520 za 274 kopy), Jan mlynář (r. 1521 za 279 kop). Když roku 1556 císař Ferdinand I. zastavil panství Kolínské panu Karlovi ze Žerotína, dostal se poplatný mlýn Kravarský v držení tohoto rodu (DK I. 143). Po smrti Karla ze Žerotína (1561) držela panství Kolínské paní Veronika Žerotínská z Lípu, a potom syn Karel Melichar ze Žerotína; ten prodal roku 1581 mlýn kravarský pustý se vším příslušenstvím rytíři Mikuláši Hlaváčovi z Vojenic a na Cerhénkách a dědicům jeho za 80 kop č. hotových (AP Kniha hejt. 1650-58). V tom čase jmenuje se mlynářem kravarským Michal (1560-84), jenž drže dům v Kolíně na náměstí, vedl tu obchod v mouce a krupách, z čehož zbohatnul.

Po panu Mikuláši Hlaváčovi (+ 1559) ujal se nově vystaveného mlýna starší syn Karel, který hned od smrti otce svého úrok řádně odváděl až do roku 1622, kdy pustiv se ze Kbela za zloději ke Kořenicům v polích zabit byl. Poněvadž byl bezdětek, ujal se mlýna bratr jeho Jindřich; za něho byl mlýn r. 1629 od císařského vojska zničen a spálen. Pan Jindřich Hlaváč platil ze mlýna a dvora až do roku 1635; potom držel mlýn spálený syn jeho Jindřich Ferdinand s manželkou Johanou Ludmilou Šléglovou ze Šicendorfu, kteráž nejen jeho, ale i jedinou dceru Alinu přečkala a provdala se kolem roku 1652 po druhé za pana Viléma Střelu z Rokyc, čímž dostal se mlýn k Cerhenicům.

Po skončené válce třicetileté měla paní Střelová s mlýnem Kravarským mnohou nesnáž. Václav Vltavský z Manšvertu, hejtman Poděbradský, žádal na ní, aby zaplatila nejen zasedlé úroky z mlýna sumou 287 zl. 27 kr. (až do r. 1653), ale i platy za spustošený dvůr, z luk a ze štěpnic, které činily 2 kopy a 2 gr. č. ročně. Paní Střelová hájila se, že mlýn jest její zboží dědičné a proto není povinna ničeho platiti. Nařízeným vyšetřováním se ukázalo, že v Kolínské kanceláři žádných zápisů o tom se nenašlo a svědectvím starožitných lidí se dozvěděli, kterak po smrti pana Karla Hlaváče mlýn ujal pan Gryzl z Gryzlova k panství Kolínskému, při němž asi 1 a půl roku zůstal, až zase panu Jindřichu Hlaváčovi byl postoupen a r. 1655 panem Vilémem Střelou na místě manželky jeho nově vyzdvižen a jedním kolem moučným opatřem. Za sporu toho přesvědčila se paní Střelová, že mlýn býval ode dávna poddaným, a žádala, aby jí zasedělý úrok byl odpuštěn, pozemky pak k mlýnu náležité řádně vymezeny, v čemž jí r. 1656 tak vyhověno, že prominut jí úrok za poslední 3 léta.

Po smrti pana Viléma Oldřicha Střely z Rokyc dědil panství Cerhenické pan Adolf Vratislav ze Šternberka. Týž snažil se roku 1694, aby mlýn Kravarský od platu a jiných služebností byl osvobozen a za zboží zpupné prohlášen, avšak z přímého rozkazu císařského byla koupě tato poodložena. V listopadu téhož roku žádal hrabě, aby jez mlýnský byl opraven, poněvadž jest na něm místo nebezpečné, které by jej celý k zkáze přivésti mohlo. Připomínal, že bude na opravu potřebí aspoň 100 kmenů dubového dříví na sdělání skříní, které se kamením (asi 100 sáhu) vyplniti musí a opravu tuto na komoře královské vyžadoval. Tato nařídila potom (13. března 1695), aby ze starého Labe spuštěný a učiněný vodotok náležitě zadělán byl a nebezpečné místo na jezu dubovým gruntem a kamením zpevněno, ale dříví, kámen a dělníky odepřela, nýbrž jen pro zachování dobrého sousedství měl hejtman jeden nebo dva týdny jistým počtem for k dílu přispěti (AP Kniha hejt.).

Na panství Cerhenském zůstal mlýn Kravarský až do r. 1848, ale byl již v 18. století dán pod dědičný nájem v soukromé ruce. Vrchnost Cerhenská platila z toho nájmu do zámeckého důchodu v Kolíně 20 zl. 22 kr. za rok.

Ves Kravary zašla v bouřích husitských. Pozůstatkem jejím byl dvůr zvaný Krakolec, tam, kde nyní jest pěkný háj. Roku 1526 jmenuje se Krakolec dvořištěm pustým. Král Ludvík Jagejlovec, chtě se odměniti vladykovi Adamovi ze Semechova za věrné služby, které jemu konal co purkrabí na Poděbradech a Kolíně, v máji roku 1526 zapsal jemu a jeho potomkům dvořiště Krakolec s lukami a porostlinami až po strouhu Pekelskou, k tomu lán dědin orných Vrbovských a pozemky blíže kostela sv. Jana v Kolíně; měl však z toho odváděti platy dědičné do důchodu zámku Kolínského (AKl. Varia 2). Odtud Adam nazýval se Krakoleckým ze Semechova. Po něm následoval v té držbě syn jeho Ambrož Krakolecký ze Semechova (1568-1618), pak téhož synové Václav a Ondřej (Kolín. kniha kšaftů B1, knihy trhové). Nedlouho po r. 1630 koupil ony grunty krakolecké od vdovy pana Andresa z Semechova a Daniele syna jeho Daniel Hyttich, bohatý měšťan kolínský (+ 1652), po němž dědil syn Pavel Hyttich (Kniha kšaftů B2). Téhož dědicové Daniel Sedlčanský a Pavel Krumpolc roku 1660 prodali díl pozemků krakoleckých hraběti Václavu Jiřímu Holickému ze Šternberka, pánu na Radovesicích a Šternberce, ostatek prodali k císařskému zámku Kolínskému, čehož bylo 39 korců rolí špatných, něco luk a porostlin (AKl. Varia 1, 2).

Kostel sv. Václava
Farní kostel sv. Václava stojí uprostřed vsi na starém hřbitově. Před časy býval malý a velmi neúhledný. Loď jeho byla r. 1835 stržena a nákladem patrona, pana Václava Veitha, a osadníkův ke starému kněžišti přistavěna. Roku 1886 celý kostel nákladně a ozdobně přestavěn ve slohu románském, pouze původní chor zůstal, a v r. 1899 uvnitř zcela obnoven.

Pozůstalé presbyterium tvoří čtverec s těžkou hotickou křížovou klenbou, kteráž zavřena jest svorníkovým terčem, na němž v reliefu beránek boží silně přebílený. Na něm spočívá hmotná nízká věž, v níž visí čtyry zvony:

1. Velký (průměr 1 m, výška 0.86 m) s nápisem při hořejším kraji ve dvou pruzích nad sebou:

2. Prostřední (průměr 0.85 m, výška 0.69 m) má podobně upravený nápis:

3. Malý, současný s dřívějšími (prům. 0.48 m, výška 0.32 m), má nápis:
ya hlas wolagyczy na paussti zprawte cesty panye G+K (Jiří Klabal)

4. Nejmenší, ze XVII. století, ukazuje při hořejším kraji písmeny, nejspíše dle jmen osadníkův, kteří jej zjednali:

Fara, stojíc v postranní uličce za "starou školou", byla zároveň s kostelem roku 1835 zbudována. Před tím byla farním stavením "stará škola" čís. 25. Na předdvoří farním stojí slušná socha sv. Jana Nep., od sochaře Hergesella, r. 1852 nákladem kn. Pohořelého postavená.

Farní kostel v N. Vsi uvádí se prvně k r. 1352, kdež platil pap. desátku 18 gr. pololetně (RDP). Právo podací náleželo opatu kláštera Sedleckého, jemuž zůstalo do válek husitských. R. 1379 odešel odtud farář Jan, a dán 21. března na jeho místo kněz Petr; 5. září 1390 směnili svá místa Jan, farář Novovesský a Mikuláš z Peček; podobná směna stala se 7. listopadu 1414 mezi faráři Jakubem z N. Vsi a Petrem z Velké Vsi u Mělníka (LC).

Později stali se osadníci víry podobojí a trvali při ní do bitvy na Bílé Hoře. Z farářů novovesských této víry jsou nám známi Jan Veselý, jenž r. 1594 koupil sobě a své manželce dům v Kolíně v ulici židovské a byl potom farářem v Záboři ještě r. 1617. Po něm jmenuje se r. 1595 kněz Petr Vlk, kterýž r. 1597 byl již ve Velimi, a roku 1609 farář Havel Zemánek, jenž i ve Velimi přisluhoval (Kolín. kniha trhů č. 6, kopiář č. 2).

Když po roku 1620 císař Ferdinand II. víru evangelickou v Čechách zakázal, vrácen kostel novovesský obřadu katolickému, leč pro nedostatek kněží přidělen byl od roku 1626 jako filiální děkanům Kolínských a od r. 1682 farářům Starokolínským. Ve mnohých rodinách udržela se však podtají dávná víra evangelická, k níž se mnozí osadníci po vydání tolerančního patentu Josefa II. veřejně přihlásili.

Za téhož panovníka dán r. 1786 na usnadněnou duchovní správy do N. Vsi lokalista, jemuž i fara na Křečhoři přidělena. Byl jím kněz Patrik Kaj. Feix, kterýž roku 1790 skonal před oltářem sv. Václava raněn mrtvicí. Po něm dosazeni kněží: Jan Staněk (1790-1805), Jan Holeka (1805-1807), v r. 1807-1808 vypomáhal František Pátek, kaplan z Kolína, potom ustanoven Jan Kar. Taušek (1808-1814). František Paleček (1814-1824), po něm administroval Vincenc Mašek do r. 1825, do r. 1827 pobyl tu Josef Sladký a v l. 1828-1832 Ignat Náhlík. Rozhodnutím císaře Ferdinanda Dobrotivého ze dne 12. června 1832 povýšena místní správa duchovní na faru. P. Ignat Náhlík ještě dva roky setrval jako prvofarář, maje k ruce kaplana Josefa Jerie. Po něm ustanoven P. Karel Hušek (1834-1850), s nímž působili kaplani Josef Kust a Antonín z Ehrenweldu; tento administroval po odchodu faráře Huška do roku 1852, načež ujal se duchovní správy P. Josef Pohořelý (1852-86). Po smrti jeho dosazen dlouholetý kaplan jeho kněz František Mašek, s nímž působil zde kaplan P. František Houdek (1893-1894). R. 1896 zemřel P. František Mašek a po krátké správě P. Frant. Kladivou (1894-96) nastoupil 29. října 1898 farář Josef Sýkora, někdy kaplan novovesský.
R. 1718 bylo při faře v N. Vsi 115 korců rolí a luk na 9 vozů sena, kteréž pozemky najímány k rukoum záduší a faráře Starokolínského (AZ Kouř.). Teprve r. 1880 odtrženy jsou farní pozemky v N. Vsi i v Křečhoři od St. Kolína a přivlastněny farářům jmenovaných osad. Farnost křečhořská odtržena od N. Vsi r. 1877 (MS 103 PA I, Kron. farní).

Farnost Novovesská obsahuje Novou Ves s Ohradou. Čítá se v ní 810 katol. a 297 evang. helv. Patronátní právo náleží knížeti Filipu z Hohenlohe-Schillingfürstů.

Škola
Když r. 1774 školním řádem Tereziánským nařízeno, aby při kostelích farních zřizovány byly školy, dělo se tak nejdříve na panstvích komorních. V těch časech povstala také škola v N. Vsi. Čteme ve školní kronice, že světnička pro ni určená bývala v domku č. 25. Když pak r. 1835 zbudována nová fara, postoupena stará budova farní škole a domek č. 25 prodán. Stavení toto (č. 26), dosud zvané "Stará škola", šindelem zakryté, zachovalo se s nepatrnými změnami po dnešní den. Obsahovalo dosti prostornou učebnu a byt učitelův, sestávající z kuchyně a dvou světnic. Na dvorečku bylo hospodářské stavení a mlátek, který byl spolu dřevníkem.

Do školy zdejší patřilo r. 1788 z N. Vsi a z Ohrady 59 dětí, avšak docházelo v létě i v zimě pouze 35 žákův (RM X.). R. 1848 byla tu jedna třída, v níž vyučoval učitel s pomocníkem. Ve školním roce 1873-4 rozšířila se škola o třídu druhou, kteráž zatímně umístěna i s bytem učitelovým v obecním domku č. 35. Když pak r. 1888 povolena třída třetí, zbudovala obec novou úhlednou budovu školní nákladem 15.038 zl., v níž od října počalo se vyučovati.

Učitelem v N. Vsi jmenuje se r. 1801 Josef Polák, do r. 1826 Václav Novák; po něm spravoval školu Václav Hornof (do r. 1860), František Stuchlík (1860-89) a potom Josef Židlický.
Za pomocníky byli: Jan Machata, Václav Bílina (1836-38), Petr Bába (1838-41), Jan Senohrábek (1841-1842), Jan Machata (1842-49) a Karel Hornof (1849-60). Roku 1873 stal se tu výpomocným podučitelem František Marek, po něm Methoděj Stuchlík. Dne 17. září 1876 ustanovena zatímní učitelkou Jarmila Kodymova, kteráž jen do října t.r. tu setrvala, načež až do 1. května 1877 děti společně byly vyučovány. Od té doby ustanoven učitelem Josef Jiskra.
Po zřízení třetí třídy působili zde podučitelé: Karel Hartman (1888-91), František Volný (1891-97), Josef Wisinger (1897), Josef Dudek (od r. 1897) a František Vilímek (1898).

Školní obec tvoří N. Ves a Ohrada. Rozpočet školní uhrazuje se z pokladny obecní; školné se neplatí.
Roku 1898 jsou tu 3 třídy se 3 učiteli a 209 žáky, z nichž 123 chlapci a 86 dívek (Kron. školní).