Ohaře
V severním koutě hejtmanství rozkládá se po obou stranách okresní silnice do Chlumce vedoucí ves Ohaře ( 226 m). Domy vesské kupí se na boku návrší „Kostelík“ zvaného. Osada čítá 119 domů se 624 obyvateli Čechy. (na 1 km 2 103 lidí). Mužů napočteno 288, ženy 336; osob do 16 roků 100 m. 124 ž., produktivních 165 m. 186 ž., přes 60 let 23 m. 26 ž.; svobodných 155 m. 188 ž., ženatých a vdaných 123 m. a 121 ž., ovdovělých 10 m. 27 ž.; katol. 575, ev. helv. 36, israel. 13; čísti a psáti znalo 246 m. 272 ž., jen čísti 0 m. 2. ž., neznalých 42- 36 m. 62-50 ž.Dle zaměstnání jsou tu: 3 hostinští a kupci, 2 krejčí, 4 obuvníci, 2 žezníci, 3 koláři, 10 tesařů, 1 kovář, 1 pekař, 10 zedníků. Ostatní se zabývají polním hospodářstvím.
Katastrální rozloha činí 6.03 km 2. Rolí 416 ha 65 a 86 m2, luk 39 ha 40 a 95 m2, zahrad 9 ha 82 a 43 m2, pastvin 68 ha 56 a 44 m2, lesů 44 ha 30 a 56 m2, cest atd. 18 ha 62 a 91 m2, plochy zast. 5 ha 98 a 08 m2. Z toho náleží velkostatku 17 ha 76 a 90 m2, záduší 4 a 57 m2, jednotlivcům 559 ha 57 a 54 m2.
Půda pozemků jest hlínopísčitá se spodinou písčitou neb jílovitou. Střední menší část katastru jest písčitá.
Roku 1897 napočteno: 41 koně, 266 kusů hov. dobytka, 36 koz, 4 ovce, 127 vepřů, 15 úlův.
Poštovní, telegrafní a železniční stanice nachází se v Kolíně.
Ohaře jsou místní, katastrální, farní a školní obcí.
Daní platilo se (r. 1897) 1786 zl. 55 kr., obecních přirážek 29%.
Názvy tratí:
Pole a luka: Pod sánskou cestou, pod záhnuskou cestou, v sádkách, na kopci, na sadě, v trávnici, pod Libichovy, nad průhonem, u olšin, nad obcí k Libicku, nad němčickou cestou, za strouhou v koutě, za strouhou ke Lhotě, za služebnou, za lesy v bařinách, pod hřebenem.
Lesy: Na kopci, na hřebeně, v plačku, na pískách, Bubákovský, kolínský, na stráni, v devatenácti.
Paměti
Jméno osady dává na rozum, že za pradávna měli obyvatelé její povinnost chovati pro knížecí dvůr lovecké psy (viz též Chrčice), což asi pominutím hradu Oldřišského v 13. století přestalo. V 14. století shledáváme v Ohařích sídlo vladyk odtud nazvaných.
R. 1397 prodal Jan u Ohař v Němčicích jednoho člověka a jednoho podsedka s platem 80 grošů Václavu Zachovi z Ohař (PDZ. I. 573.) Později vešly Ohaře v držbu vladyk Korečků z Božec. Roku 1495 půjčil Jiřík Korček z Božec 100 kop na jeden dům v Kolíně. Zikmund Korček z Božec, jsa od r. 1519 v Kolíně usedlý, r. 1542 přiznal se, že jest dlužen své manželce Anýžce ze Všestár 100 kop č., kterýžto dluh zjistil na svých vsech celých, Ohařích a Němčicích. Zemřel r. 1553, a dědila po něm jeho dcera Anna, vdaná za Jana Dibla, zámožného pekaře v Kolíně a držela Ohaře ještě r. 1566. (Manuale Kolín. 1409-1505, Kn. Smluv 4., AK1. IV. 78.) Na dále pak víme jen tolik, že synové a dědici paní Anny, Sigmund a Šťastný Diblové, měšťané kolínští, po r. 1600 velice schudli, a že r. 1608 Ohaře a Němčice již náležely k panství Kolínskému. Tehdá totiž zjistil císař Rudolf II. Paní Veronice z Kolovrat 6.000 tolarů dluhu na svých všech Ohařích, Němčicích a Činěvsi. (DZ. 94, C. 4.)
Ohaře náležely mezi větší osady na panství Kolínském, neboť tu bylo původně 15 kmetů potažníků a 3 chalupníci. Za války třicetileté zde úplně spustnul statek Vantěrovský (52 korců rolí); osedlí tu byli r. 1654 Lidmila Borovičková (96), Pavel Novotný (72), Tomáš Jehlička (60), Matěj Machů (60), Jan Kincl (60), Václav Vlček (48), Martin Vlček (48), Jakub Penycha (48), Jan Koudelka (45), Bedřich Šamirák (36), Matěj Liska (36), Tomáš Vystrčil (36), Jiřík Nimburský , Lukáš Ukl (po 30) a chalupníci Jan Lešak, Václav Stříska a Václav Držpivo, majice po 15 korích rolí kromě luk.
R. 1718 byli tu osedlí potažníci Jiří Jehlička (104 k. rolí), Jiří Štípek (106), Lid. Podměstská (79), Jan Břečka (74), Martin Kubíček (70), Jan Hrbek (57), Václav Krkal (51), Jiří Vlastník (54), Kan Kaliberka (48), Jan Jehlička (62), Václav Bubák (42), Jan Havránek (40), Tomáš Držpivo (36), Václav Kobrč (34), Jan ml. Dvořák (67). Luk měli na 2 – 12 vozů sena. Dále chalupníci Václav Dvořák (19 k.), Jan Podměstský (14) a Tomáš Hula (10). Úhrnem drželi 947 korců rolí, z čehož bylo 168 korců užíváno za pastvy a louky dávaly průměrně 84 vozů sena. Obec držela pastviště o 11 korcích. Při obci bylo 13 korců zahrad, a chováno bylo 38 koní, a 24 volů, 44 krav, 39 jalovat, 120 ovcí, 18 sviní a 2 kozy. (AZ.)
Později rozšiřovaly se Ohaře, takže r. 1786 čítaly 42 čísla, roku 1843 již 58 čísel domů a 428 obyvatel (10 rodin evang. a 1 židovská). R. 1857 byl zde 71 dům a 482 duše.
Kostel sv. Jana Nepomuckého
V Ohařích původně nebylo kostela a v duchovní správě patřili Oharští ke kostelu v Žehúni. Roku 1751 zavítal do Ohař kněz Jan Mach, misionář diecése Hradecké a tvrdě lid zdejší ve víře katolické, zdělal ve dvoře rolníka Matěje Horyny (nyní čís. 6) misionářský oltář a to místo dal prkny ohraditi. Hned potom postavili sobě osadníci malou kapličku s oltářem sv. Jana Nepomuckého, a to na místě, kde nyní stojí kostel; svatyně tato jest dne 16. května r. 1753 od kněze Jana Macha posvěcena. Roku 1813 rozšířena jest kaplička přístavkem a proměněna ve chrám lokální, kterýž pak dne 24. října onoho roku vysvěcen od vikáře Dobřichovského Leandra Navrátila.
Leč chrám ten dne 16. srpna 1838 vyhořel, a služby Boží pak téměř po 10 let konány byly ve škole. Teprve roku 1843 počala se stavba kostela nového z přebytečného jmění kostelů patronátních, načež dne 16. května 1848 nová svatyně posvěcena.
Budova kostelní, ač náleží k největším chrámům vesnickým, stavitelsky jest bezvýznamna.
Ze starší stavby zbylo pouze zábradlí z červeného mramoru mezi lodí a kněžištěm.
Ve věži visí čtyři zvony. Největší jest 87cm vysoký a má průměr 1m. Na obvodu v středu čte se nápis:
JN HONOREN S. JOANNIS NEPOM.
na dolním okraji:
FUDIT WOLFGANGUS STRAUB OLOMUCENCIS ANNP 1847.
Druhý zvon jest 60cm, průměr 80cm s nápisy:
JN HONOREM S. FRANCISCI XAV.
FUDIT WOLFGANGUS STRAUB OLOMUCENSIS ANNO 1847.
Ostatní dva jsou nepřístupny.
Z náčiní bohoslužebného jmenujme tu stříbrný kalich s nápisem:
Obtulit P. Dns Jo: Oppelt de Werthenfeld Caes: Capi:
Podie br. Ao. 1753.
a ciborium ze zlaceného stříbra (pochází z 18. stol.)
Po odchodu kněze Jana Macha odjížděl do Ohař v letech 1753-87 farář ze Žehúně šestkráte do roka konati služby Boží, maje za to 6 xl. stř. R. 1787 vyzdvižena v Ohařích lokalie, a P Lambert Pelikán, benediktin kláštera Kladrubského, po desítiletí působil tu jako prvý lokalista (1787-97).
Po něm pobyl tu do roku 1803 Ignát Novotný, 1. 1803-34 Josef Turovský, potom 1. 1834-48 Ant. Prokeš, prve vychovatel v rodině pana Teitha, pána na Kolíně. Týž, jsa od roku 1837 churav, měl k ruce kněze Jana Lindnera (1837), Frant. Hlinského (do r. 1845) a Jos. Kliku (1846). Téhož roku odešel farář Ant. Prokeš na odpočinek a od 1. ledna 1847 natoupil Josef Tichý (do r. 1871). Za něho povýšena lokalie Ohařská r. 1856 na faru. Po něm uveden na faru František Mašek (1872-76), dále Josef Sýkora (1876-79), roku 1879 administroval tu Josef Weiser, načež ustanoven farářem Jan Chlupáč (1879-87). Když odešel tento do Sán, spravoval faru Kamil Janeček, načež dosazen od 20. června 1887 Jan Novák, dříve katecheta v Kolíně.
Farnost ohařská zabírá obce Ohaře, Jestř. Lhotu, Němčice a Polní Chrčice, čítajíc 2065 duší (1800 katol., 221 event. Helv. A 44 israel.).
Podací kostelní náleží nyní J. J. knížeti Filipovi z Hohenlohe-Schillingsfürstů. (M. S., Kron. Farní.)
Škola.
Když vešel v platnost Tereziánský řád školní (1774), byly na panstvích komorních i po vesnicích rychle školy zřizovány. Toho času dostalo se školy také Ohařům. Byla jednotřídní a vyučoval v ní rodák místní Jiří Mečíř. Nalézala se v obecním domku čís. 30., a docházely do ní děti z Ohař, Němčic, Polních Chrčic, Dománovic a Jestřabí Lhoty. Krátce před rokem 1780 postavena nová školní budova v čís. 45. Sestávala z přízemí, v němž mimo jednu třídu nalézal se též byt ičitelův. Místnosti tyto tvoří západní křídlo staré budovy školní.
Roku 1824 docházelo do školy z Ohař 60 dětí, z Němčic 34 a z Chrčic 27 dětí. Domanovští přidali se zatím k Radovesicům a v Jestřábí Lhotě o své újmě ustanovili sobě roku 1813 pomocníka, načež roku 1830 vlastní školy dosáhli.
Vzrůstající počet žáků přinutil vrchnost, aby roku 1842 zřídila ještě druhou třídu a opatřila dotaci pro pomocníka. I najatá třída musila se roku 1850 stěhovati, a od té doby skoro každoročně jinde umístěna byla, ba po několik let i hřbitovním domkem bylo jí zavděk vzíti. Proto naléhaly úřady školní na obec, aby o vhodnější místnost se postarala. Po dlouhém jednání zakoupen roku 1860 barák čís. 73. jejž sobě slepec Matěj Černý z vyžebraných peněz postavil, v něm umístěna prvá třída a zřízen byt pro podučitele. Avšak i tu prostory třídy nijak nemohly stačiti počtu dětí.
Roku 1877 vyškolena obec Polní Chrčice a hned roku nejblíže příštího přistaveno nové průčelí budovy školní, v němž upraveny byty učitelské, kdežto v křídle západním třídám místo vykázáno. Když roku 1887 rozšířena škola o třetí třídu, opětně bylo se jí spokojiti s místností najatou. Teprve roku 1898 postavena nová 2třídní budova s bytem pro učitele, ozdobená v průčelí sgrafity, jmény vynikajících našich mužů a poprsím Komenského.
Na škole ohařské působili jako správcové školy: Jiří Mecíř, František Mecíř (do roku 1811), Václav Hornof (1811-13). Václav Urban (1813-34), Jan Strnad (1834-72), Jan Obešlo (1872 až 1879), Hynek Naďouček (1880), Alois Hořenský (1880-90), Čeněk Patrný (1890-92), Karel Krátký (1892-96) a Emanuel Horký.
Prvním pomocníkem jmenuje se Jan Mecíř (do roku 1881), Čeněk Patrný (1881-83), Josef Jiříček (1884), Josef železný (1885), Theodor Erben (1896), Jan Nos (1887), Bohumil Brukner (1888), Vojtěch Vyskočil (1889-90). Josef Šafařík (1891), Bohumil Čvančara (1892-94), Rudolf Rod (1895) a Antonín Růžička (1896).
Po zřízení třetí třídy učitelé: Josef Železný (1887), Ladislav Nagl (1888-90) a Alois Drábek.
Školní obec tvoží Ohaře a Němčice. Náklad školní uhrazuje se 64% přirážkou.
Roku 1897 jsou tu 3 třídy se 3 učiteli a 203 žáky, z nichž 101 chlapec a 102 děvčata. (Kron. Far. A škol.)