Osek
Osada Osek rozložena jest v močálovité krajině po obou stranách silnice, kteráž vede z Kolína do Poděbrad, poblíže starého toku Cidliny (195 m). Krajina kolem Oseka ovroubena jest hojnými lesy, pouze ke Kolínu jest otevřena.
Nachází se tu 121 dům se 897 obyv. Čechy, 14 Němci, 2 Maďary (85 na 1 km2). Mužů jest 428, žen 485, osob do 16. roku 177 m., 204 ž., produktivních 229 m., 171 m., 169 ž., ovdovělých 17 m. 35 ž.; katol. 761, ev. helv. 143, israel. 9; čísti a psáti znali 343 m. 379 ž., jen čísti 4 m. 5 ž., neznalý 81-72 m. 101-76 žen.
Dle zaměstnání jsou:
6 živnostníků, 5 obchodníků, 20 úředníkův, 25 řemeslníků, 33 rolníci a ostatní domkaři a lid dělný.
Ze závodů průmyslových je zde sušárna na čekanku.
Katastr. rozloha zabírá 10,74 km2. Rolí 602 ha 21 a 41 m2, luk 40 ha 84 a 97 m2, zahrad 4 ha 56 a 60 m2, pastev 17 ha 18 a 22 m2, lesů 364 ha 83 a 85 m2, neplod. 4 ha 56 a 66 m2, cest atd. 31 ha 21 a 94 m2, zastav. 8 ha 56 a 80 m2. Velkostatek drží 319 ha 45 a 2 m2, záduší 9 ha 33 a 29 m2, obec 200 ha 27 a 5,5 m2, dráha 15 ha 8 a 79 m2, jednotlivci 52 ha 85 a 86 m2.
Půda pozemků jest většinou písčitá, jenom něco málo stranou k Labi hlinitá (červinka).
Roku 1897 napočteno 36 koní, 248 kusů hov. dobytka, 4 ovce, 36 koz, 127 vepřů a 60 úlův.
Poštovní, telegrafní a železniční stanice jest v místě.
Osek tvoří křižovatku tratí Praha - Hradec Králové - Mittelwalde a Praha - Lysá - Jihlava - Vídeň.
Sídlí tu sbor dobrovolných hasičův.
Osek tvoří místní, katastr. a školní obec, přifařen jest do Veltrub.
Daní platilo se (r. 1897) 4314 zl. 87 kr., obecních přirážek není.
Názvy tratí:
Západně od trati dráhy: Na Káninsku, Olšina, Za brůdkem, Za dlouhou, V lísku, Ohrada, Trnavka, Za dolíkama, Na malinačce, Na homoli, Na Oldřišce, V pasekách, V pětidubech, V sekerách, V seknici, Práčovky, Za humny, Od příkopu. Východně od dráhy: V boru, Na škatuli, V pařezách, Bačov, Na familiích, Na obci, Pod Bačovem, V březinách, Za lávkami.
Paměti
Proti Předhradí jest v katastru obce vyvýšená poloha, se tří stran vodou a se čtvrté znatelným příkopem a tu i tam valem ohrazená, kdež "Na Oldřišce", "Na hradě", nebo "Na kostelíku" říkají. Na místě tom stával župní hrad Oldříš, kterýž v l. 996-999 syn Boleslava II. Oldřich byl zbudoval. Zmíněný Přemyslovec vystavěl tu také kostelík sv. Jana kř. Poloha chrámu tohoto i okolního hřbitova zjištěna výkopy na pozemku p. Jos. Daneše z č. 2. Počátkem XIII. stol. nalézal se již hrad s kostelíkem v ssutinách. R. 1494 přivtělen byl chrámec, tehdy snad obnovený, k sousednímu kostelu sv. Jiří v Libici. (AV. I. 3, PA. 1858.)
Se vsí Osekem, kteréž jméno značí místo v lesích vysekané, potkáváme se poprvé k r. 1228, kdež uvádí se mezi statky bohatého kláštera panen benediktinek u sv. Jiří na hradě Pražském. Tehdá náležel těm pannám velký újezd v župě Havraňské (Libické), v němž byla místa Ljubica (Libice). Kanín, Opolely, Osček, Oldříš a Odřepy. (RD. I. 336)
V listině r. 1233 místo jména Osček (t.j. Oseček) čteme jméno Osek, později formu Osík. Z toho patrno, že na onen čas nynější vsi Oseku říkali původně Oseček, kdežto nynější ves Oseček, položená odtud přes Labe blíže Předhradí, s nímž r. 1454 dostala se k panství Poděbradskému, vždy jménem Osek nazývána byla. (RD. I. 380)
Roku 1366 Alžběta, abatyše Svatojirská, vyplativši újezd Lubický z jisté závady, odlehlý ten statek za 88 kop grošů právem zákupným (emfytheutickým) prodala Ješku ze Všechlap, a sice pustý dvůr v Libici s třemi lány rolí a třemi ostrovy přilehlými a bílým jezerem, porostlinu zvanou Olší, rychty v Libici, Opolelích, Odřepsích a Osíku. Tím sice nevyšel klášter z držení těch vsí, ale zákupník bral z nich užitky, mohl sobě v Osíku chovati rybáře; také sjednáno bylo, že měl chovati jízdného lukostřelce pro potřebu kláštera, týž měl odváděti abatyši třetí díl soudních pokut ze čtyř řečených rycht, a konečně neměl rolníky robotami a břemeny přetěžovati ani ten statek prodávati osobám šlechtickým (LE. I. 58).
R. 1437 vytržen byl Osek z panství jeptišek svatojirských. Císař Sigmund došed po dlouhé válce husitské pokojného držení království Českého, onoho r. 1437 odměnil zásluhy mladičkého pana Jiříka z Kunštátu a Poděbrad tím, že mu zapsal 14 vesnic panství jeho Poděbradskému příležitých; v tom byl též újezd Libický se vsí Osekem. (AČ. VI. 443) Tak se dostala ves Osek k panství Poděbradskému. Ale když pan Jiří Poděbradský, stav se r. 1458 králem českým, od koupě Bedřicha ze Strážnice nabyl též panství Kolínskéhjo, připojen jest Osek k tomuto panství navždy. Aspoň r. 1502 nenalézáme Oseka mezi příslušenstvím Poděbradského panství (SH. 1883, 358).
Dne 24. června 1619 potkala osadu Oseckou veliká záhuba, neboť strhla se veliká vichřice s neslýchaným krupobitím; stodoly a stavení obytná, vše na cele bylo povaleno a zdrceno, kolny jsou krovem dolů, sloupy vzhůru obráceny, na polích nezůstalo ni stébla celého. Měšťané kolínští tehdáž Oseckým vytýkali, že to Bůh na ně dopustil pro jejich nevázanost, s kterou páchají Kolínským na jejich mostě, na veřejích a zahradních plotech nemalé škody, a neslušné proti pánubohu řeči vedou. (AKl. ra. prot. 24. E) V následujícím běhu války třicetileté také Osek navštíven byl nejednou pohromou. Roku 1651 ves vyhořela, při čemž více lidí o život přišlo. (AP) Původně tu bylo 11 usedlostí potažnických a 5 chalup; po válce však shledala tu zemská komisse pusté statky Boháčovský (73 korců rolí), Píškovský (88) a pusté chalupy Jonášovskou (12) a Šimonovskou (15) a jednu, jejíž jméno nikdo nepamatoval. Osedlí zde zůstávali tehdáž sedláci Jan Havlíček (52), Jiří Vlček (52), Václav Vybral (76), Václav Hošek (48), Zikmund Veletovský (94), Jan Rychlík (56), Adam Strych (94), Jiří Veverka (96) a Václav Zubík (96), a dvě vdovy chalupnice, Dorota Kupcova a Zuzana Vondrákova (12). Při visitaci roku 1713 shledáni zde v tomtéž pořadu sedláci Václav Karban, Pavel Měchýř, Pavel Zedník, Matěj Souček, Pavel Rychlík, Jakub Kyncl, Jan Podlesný, Adam Kněžáček, Pavel Rouček a Matěj Potměšil, pak chalupníci Václav Vlastník, Jan Nádraský, Martin Sucharda, Matěj Křička a Matěj Marek. Všichni drželi 599 korců rolí prostředních neb špatných, 23 korců ladem ležících a 115 korců rolí chrastinou zarostlých, jichž na pastvy užívali, luk na 87 1/2 dvouspřežních vozů sena, 10 korců štěpnic. Všech obyvatel tu bylo 128 duší a chovali 41 koně, 13 volů, 78 krav a jalovic, 117 ovec a 16 sviní.
Tehdáž stýskali sobě Osečtí, že majíce role na skrz písečné a hubené, na škodách zůstávají od císařské honitby (Vildbánu) pro hojný stav zvěře vysoké a černé (AZ Kouř.). Od té doby však ves nemálo se rozšířila, neboť r. 1786 zde bylo 28 čísel domů, r. 1843 již 44 obytná stavení a 260 obyvatel; ještě více zmohl se V. Osek od r. 1869, když tu založena hlavní stanice severozápadní dráhy.
Škola
Z Oseka docházívaly děti do školy veltrubské. Poněvadž byla cesta vzdálena, založena r. 1791 v Oseku škola samostatná. Nežli postavena pro ni budova, vyučovalo se v obecní kovárně čp. 10 a v usedlosti čp. 18. Teprve r. 1808 zbudována nákladem komorního panství Kolínského škola uprostřed vesnice. Stavení toto z opuky vystavěné obsahovalo školní světnici, 2 světničky pro učitele, kuchyni a sklep. Uprostřed šindelové střechy týčila se vížka se zvonkem. V roce 1809 počalo se v něm vyučovati. Později přistavěna ke škole zahrádka a chlév (r. 1818). Schátralé stavení školní roku 1840 důkladně obnoveno. Kryt dán taškový, prkenné stropy nahrazeny rákosovými, položena podlaha, zřízena dvojitá okna a půl chodby nově cihlami vyloženo. V l. 1822-48 chodilo do školy 30-50 dětí. Jakož ve škole hojně stěpařství se pěstovalo, založena při ní r. 1852 školka. Děti školou povinné byly tehdy 52.
Rodiče náboženství evangelického počali r. 1862 dítky své posílati do sousední Libice, což jim r. 1863 úřady povoleno, ale r. 1868 vrátili se zase do školy osecké.
V r. 1879 nestačila učebna počtu žáků a proto přestavěna. Když pak r. 1882 škola o druhou třídu rozšířena, najata pro ni místnosti v čp. 20. Stále vzrůstající počet žáků přiměl obec ku stavbě nové školní budovy o třech třídách, v níž od prosince r. 1888 počalo se vyučovati. Třetí třída otevřena r. 1893.
Na škole osecké působili jako správcové její: Matěj Soukup (1801-1848), Jan Machata (1848-1869), při němž pomocníkoval Josef Paleček (1835) a Jan Mečíř (1835-48); od r. 1869-72 správce školy Jan Machata ml. a po něm Václav Severa. Dále podučitelé Jan Trejbal (1882-93), Gustav Žižka (1893-97) a Rudolf Bezecný. Místo učitelské zastává od r. 1893 Jan Trejbal.
Roku 1897 jsou tu tři třídy se 3 učiteli a 179 žáky, z nichž jest 90 chlapců a 89 děvčat. Přirážky školní není, školné se platí (Kron. školní).