Ovčáry
Velká tato osada leží s hodinou cesty na severovýchod od Kolína po obou stranách okresní silnice ( 214 m.) Severovýchodně od obce pne se kopec Horka ( 251 m.), s něhož půvabný jest rozhled do Polabí.
Osada čítá 126 domů s 807 obyvateli Čechy (na 1 km 2 78).
Mužů jest 399, žen 408; osob do 16 let 158 m. 156 ž., produktivních 209 m. 224 ž., přes 60 let 32 m. 28 ž.; svobodný 241 m. 225 ž., ženatých a vdaných 149 m. 149 ž., ovdovělých 9 m. 24 ž.; katol. 765, ev. Helv. 27, israel. 15; čísti a psáti znalo 318 m. 331 ž., jen čísti 3 m. 10. ž., neznalých 68- 57 m. 67-57 ž.
Dle zaměstnání jsou: 56 rolníků, 3 řezníci, 4 hostinští, 3 kupci, 5 obuvníků, 3 krejčí, 8 tesařů, 2 truhláři, 12 zedníků, 2 koláři, 1 kovář, 2 strojníci, 1 hajný, ostatní lid dělný.
Kat. rozloha zabírá 10.32 km2. Rolí 780 ha 25 a 63 m2, luk 48 ha 33 a 47 m2, zahrad 3 ha 48 a 93 m2, pastvin 20 ha 71 a 85 m2, lesů 143 ha 65 a 01 m2, cest, skalin 27 ha 54 a 78 m2, zastav. 7 ha 88 a 71 m2. Velkostatek drží 97 ha 55 a 20 m2, záduší 37 ha 47 a 0 m2, obec 28 ha 73 a 84 m2, starousedlí 83 ha 48 a 96 m2, jednotlivci 851 ha 31 a 12 m2.
Půda pozemků většinou jest hlinito-jílovitá, místy hlinito-písčitá nebo pouze písčitá.
R. 1897 napočetlo se 39 koní, 379 kusů hov. Dobytka, 25 koz, 86 vepřů a 21 úlův.
Poštovní, telegrafní a železniční stanice jest v Kolíně.
Ovčáry jsou místní a katastrální, farní a školní obcí.
Daní platilo se r. 1897 zl. 3480.54, obecních přirážek 20%.
K obci patří samota „Písečný mlýn“.
Názvy tratí:
Role: Za dvorem, Na kamencích, Za dubem, Nad rybníkem, V lukách, Na třidvorce, Na motolouzích, Pod babinkem, V mokrých, V nadpísečným, V nadzálužným, Na zadních lukách, U Studánky, Pod šachtou, Na průhoně, U mlýnku, U července, U ohrazené paseky, V dubině, Na horce, Ve Lhotkách, Na hřebeně, V kuklách, Na pohřebačce, Na ohrádkách, V hroušivinách, Na Konárce, Nad Bačovem, Na Bačůvkách, V semenech, Za dlouhou vodou, V březinách, Za zadním mostkem, Na myškovcích, Pod vsí, Pod sánskou cestou, Na kratinách, Pod strouhou, V kopcích, U dvora.
Luka: Přední a zadní, V kysele.
Lesy: Háj (obecní les), Horka, Červenec, Dubínka.
Paměti.
Jméno Ovčáry (pův. Ovčáři) poukazuje k tomu, že za dávna měli osadníci zdejší povinnost chovati ovce pro vrchnost, a to zajisté k někdejšímu hradu Oldřišti, který v 11. století stával při Labi u Předhradí.
Zůstatkem pravěkého osídlení jsou žárové hroby rázu lužického, na něž r. 1892 v Březinách, východně pod Chotulí, uhozeno. (Sbírky školní.) Také v poloze na levo od silnice z Ovčár do Jestř. Lhoty jdoucí, kdež „Na pohřebačce“ říkají, ukazují se stopy žárových hrobů.
R. 1273 shledáváme Ovčáry zároveň s vůkolními vsemi v držbě kláštera praemonstrátů na Strahově v Praze.
Dle urbáře kláštera z r. 1410 bylo v Ovčařích 25 sedláků či kmetů, z nichž každý měl lán rolí po 72 jitrech ( t. j. korcích výsevu). Kromě toho bylo zde něco podsedků či domkařů. Všichni platili klášteru úhrnem 24 kopy a 24 grošů úroku, k tomu za rok 75 korců ječmene, 75 korců ovsa a 25 věrtel semene konopného kromě dávky kur a vajec. Robot tehdáž neměli kromě nahánění zvěře při honech. Obci Ovčářské náležely pastviny a dva kusy lesa, jeden zvaný Hórka, druhý zvaný Háj. Byla tehdy v Ovčařích panská krčma a mlýn (DP. III. 103.)
Z držby kláštera Strahovského vyšly Ovčáry již r. 1420, kdež král Sigmund je dal Vaňkovi z chlumu v náhradu za služby válečné k zápisnému držení. R. 1436 však zapsal je týž panovník knězi Bedřichovi ze Strážnice k panství Kolínskému, při němž pak Ovčáry zůstaly po všecky časy potomní. (AČ. VI. 437.) Během 15. století snad za panování knížat Minsterberských (1472-87) založen byl při Ovčařích velký rybník na 300 kop násady kapří v ploše 133 jiter či 266 korců.
Když r. 1618 vypuklo povstání evangelických stavů českých proti císaři Matyáši, přivalila se těžká pohroma na Ovčáry. Vojenský lid český pod panem Smiřickým položil se v srpnu posádkou do města Kolína a neužitečně zůstával zde do ledna roku 1619. Odtud vybíhal do okolí a páchal rozličné svévole. O sv. Havle r. 1618 vyřítili se ti vojáci do Ovčár, vyloupili kněze Raunera na faře a potom zapálili, z čehož pak celá ves vyhořela. (DK. II. 15.)
O vsi Ovčářích nabýváme vědomosti až k r. 1654, kdež sněmovní komisse, do kraje Kouřimského vyslaná, shledala, že v Ovčářích bylo 5 osedlých potažníků. Matěj Marek (80 korců rolí), Jan Štípek (80 k.), Matěj Starý (100 k.), Matěj Měkkota (100 k.) a Jakub Marek (70 k.), a chalupníci Václav Komínek (15 k.) a Jan Starý (6 korců). Za to bylo zde 10 úplně spustlých a prázdných statků selských, a sice Markovský jeden i druhý, Láderovský, Horákovský, Jonášovský, Houkalovský, Stoukalovský, Plačkovský, Havránkovský a Kutěnovský, při nichž bylo po 100 – 150 korcích zarostlých a pustých rolí, pusté chalupy Velebovská (10 k.) a Machovských (15 k.), a tři pusté domky podsedků, Lhotákovský, Kuchařovský a Havránovský. Z 1626 korců rolí, které držely se ke vsi Ovčárům, bylo 1175 korců pustých a lesem zarostlých.
Později byly přičiněním vrchností ony pusté grunty zase novým lidem z jiných vsí osazovány; leč nemalý díl jejich, a sice 281 korec polí, nebyl od zámecké správy zadán, ale přistaven k tomu nový poplužní dvůr Ovčárský, k němuž dán též suchý rybník jako louka, jež dávala do roka 75 vozů sena.
Roku 1718 bylo v Ovčařích 10 potažníků, Jiřík Pilař, Jan Štípek, Jakub Starý, Ondřej Mach, Jan Bína, Vilím šenkýř, Jan Vrchota, Matěj Houkal, Mikuláš Král a Tomáš Žák, kteří drželi po 90 - 174 korcích rolí a zoraných pasek lesních, a luk na 4 – 12 vozů sena. Kromě nich byly zde 4 chalupy, v nichž seděli Adam Herčík, Matěj Koníček, Žofie Švandová a Tomáš Mach a domkaři Karel Žito, Adam Šimeček a Jakub Kunar. K obci náleželo 96 korců zoraných pasek, ke kostelu sv. Jakuba pak 35 1 korců rolí, jež se pronajímaly na třetí mandel, a louka s vůz sena. Ve vsi bylo úhrnem pod 2 korce štěpnic, 45 koní, 7 volů, 92 krávy a jalovat, 67 ovec, 18 sviní a 2 kozy. (AZ. Kouř.)
Značného rozšíření dočkala se ves Ovčáry, když roku 1778 císařský dvůr zde byl zrušen a lepší jeho pozemky rozděleny na menší usedlosti vesnické, jež dány byly nemajetným poddaným pod dědičný úrok. Roku 1786 tu bylo 60 čísel domů, r. 1843 již 81 dům a 574 obyvatelé, r, 1857 pak 92 domy a 622 obyvatelé.
Když r. 1862 rytíř Horský z Horskýsfeldu koupil panství Kolínské, dal pro suchý rybník a jiné pozemky panské, pokud r. 1778 nebyly zadány, postaviti r. 1864 nová dvůr poplužní a nazval ho Františkov. Řečený dvůr prodán r. 1895 Václavu Zástěrovi.
Kostel sv. Jakuba Většího.
Farní kostel sv. Jakuba připomíná se prvně r. 1352, kdež farář jeho platil 15 grošů pololetního desátku papežského. (RDP.)
Původní část chrámu, dobře znatelná, obsahuje kněžiště a chor o pěti stranách osmiúhelníka bez opěrných pilířů, loď do délky 14 metrů a sakristii po levě straně kněžiště, což vše z 15. století pochází. Druhdy stávala v čele věž. R. 1835 strhán strop trámový a dřevěným podbíjeným nahrazen, oknům gotickým dána podoba novější a okno za hlavním oltářem zazděno. Při provádění oprav nalezen kámen s letopočtem 1514. Když pak roku 1843 dřevěná zvonice sbořena, prodloužena loď o 2 metry a nade vchodem vztýčena věž nynější podoby. Okna v lodi potom zazděna a nová na jiných místech prolomena. Oprava tato r. 1845 ukončena.
V jižní zdi kostelní spatřují se zazděné dvéře s obloukem lomeným, jejichž ostění složeno jest z řady oblounů, žlábkův a páskův.
Loď otevírá se lomeným obloukem vítězným ; ostění s obou stran šikou jest seříznuto. Presbyteř má křížové a paprskové klenutí. Hruškovitá žebra spočívají na konsolkách profilovaných nebo hrubě tesanou bezvousou tváří lidskou opatřených. Na svornicích spatřují se pětilisté růžice.
Obdelníková sakristie má křížovou klenbu, jejiž žebra spočívají na konsolách 1.05 m nad podlahou umístěných. Svorník jest hladký. Obdelníkový vchod má profilované obložení.
Ve věži visí patero zvonův. Největší (průměr 1.20 m, váška 0.90 m) má na jižní straně reliefy sv. Petra, sv. Jakuba a sv. Jana Event. Na severní medailon se sv. Jiří a nad ním erb; ve štítě šikmé břevno od prava dolů, nad ním okřídlená přilba s přikryvadly. Kolem koruny nápis:
tento zvon * udielan gest = do wowezar = k swatemu = yakubu, za starssych yana = tobiasse = yira ryhtarz = miekota
Druhý zvon, (průměr 1m, výška 0.80 m), má při koruně mušlový ornament. Na jižní straně pláště stojí na mušli sv. Jan Event., na severní sv. Florian, sv. Jakub, sv. Vojtěch a nejsv. Trojice.
V obrubě odlito několik listů šalvěje, velká medaile a nápis:
JOHANN GEORG KÜHNER GOSS MICH IN PRAG ANNO 1772.
Třetí zvonek (rozměrů 35 a 30 cm) jest bez nápisu s letopočtem 1617. Čtvrtý ( 31 a 25 cm) má obraz sv. Jana N., dále písmena J. D. a r. 1777. Nejmenší s obrazy sv. Ivana a Antonína a písmeny J. R. S., slit r. 1777.
Bývalý obraz hlavního oltáře, představující kázání sv. Jakuba, prozrazuje školu Škrétovu. Pozoruhodný jest jeho ploše řezaný rámec, zdobený zlacenými květy a ovocem. Vzácnou památkou jest kalich gotického díla, označený letopočtem 1324. Zmínky zasluhuje též cínová křtitelna z r. 1767 a kutý železný svícen stojanový, pocházející z 18. století. (M. S. 78.)
Nad kostelem sv. Jakuba vykonávali zprvu právo podací opatové Strahovští, potom držitelé panství Kolínského.
R. 1357 odešel odtud farář kněz Jan, a jeho místo zaujal jiný farář téhož jména. Také r. 1373 farář odstupující a nastupující zvali se jménem Jan, a po roce zase nastoupil po knězi Janovi frater Jan. Po něm nastoupil r. 1380 frater Matěj, kterýž r. 1386 zemřel a nástupcem jeho stal se frater Jan. (LC., SA.)
Asi r. 1535, prodléval tu katolický kněz Rosa. Později usazováni sem kněží podobojí. Roku 1596 kněz Jan Kostomlatský přišel sem, dělaje se vyslancem arcibiskupovým, prohlížel věci chrámové a zádušní. Pak ho pro ten podvod Ovčářští nechtěli. (ŽC.)
K roku 1598 jest poznamenáno, že čeledín, řečený Šebek, otevřel v noci kostel Ovčárský, tam nabral si křticí vody a třapce ubrusů uřezal ke kouzlům a čarám. Také prvé viselcům uřezával prsty. (Kopiář Kolín.)
V letech 1609 – 22 působil tu kněz Jan Rauner, maje při sobě Annu manželku a dvě dcery. Byl knězem starého řádu husitského, jenž nemohl se spříteliti s novotami lutheránskými a sloužil po katolicku v ornátě. Proto jej roku 1609 nepřijali za děkana v Kolíně, a když opatřen farou v Ovčaářích, chodilo za ním v neděli a ve svátek mnoho lidu kolínského. Jak již vyprávěno, vypálena mu r. 1618 od vojáků pánů direktorů fara, již na podzim r. 1622 musil opustiti. Tehdy prodal várečný svůj dům v Kolíně a dále o něm není zpráv. (DK. I. II.)
Fara ovčárská přidělena potom r. 1626 k děkanství kolínskému a od r. 1681 k faře ve St. Kolíně. Leč r. 1765 usadil sem farář starokolínský kaplan svého Ignacia Navrátila. Držel sice pozemky farní a desátek, ale dával z nich ovčárskému kaplanu deputát a ponechával mu důchody z Ovčár, Býchor, Sendražic, Jestř. Lhoty, Ohař, Němčic, Sán, Volárny a Hradištka, ve kterýchžto všech mu odevzdána duchovní správa. Když za císaře Josefa II. Zřízena lokalie v Sánech a v Ohařích, zbyla kaplanu Ovčárskému duchovní správa v Ovčářích, Sendražicích a Býchorách.
Ji vedl po knězi Navráítilovi páter Jan Rosacin (1770 – 1801), Martin Turovský
(1801 - 1808), Josef Čermák (1808 – 1814) a Matěj Moravec (1813 – 54), jenž r. 1832 učiněn samostatným lokalistou. Po něm dosazen kněz Antonín Kolář (1854 – 76); týž povýšen r. 1856 na faráře v Ovčářích. Po tříleté administraci Jana Chlupáče stal se potom farářem Josef Sýkora (1879 – 96). Když odešel na faru do N. Vsi, administroval tu P. Fr. Kladiva, a v srpnu r. 1897 nastoupil jako farář Jan Chlupáč. (Kron. Farní.)
Farnost zabírá obce Ovčáry, Býchory a Sendražice. Čítá se 1904 katol., 112 ev. helv. A 26 israel.
Patronátní právo vykonává kníže Filip z Hohenlohe-Schillingsfürstů. (Kron. Farní.)
Škola.
Se založením vlastní duchovní správy roku 1765 vznikla v Ovčářích i škola. Prvým učitelem jmenuje se krejčí František Baďouček, kterýž v domku svém č. 58. kol roku 1770 vyučoval a to pouze v zimě, při čemž hleděl si své krajčoviny. V r. 1788 počítalo se dětí z Ovčár, Býchor a Sendražic 140, ale chodily do školy v zimě pouze 34, v létě 38. (RM. X.) Po smrti Františka Baďoučka vyučoval v domku č. 61. syn jeho opět František, který oddal se výhradně vyučování a kostelnictví. Také hudbu kostelní obstarával, ač hudebně vzdělán nebyl.
Před r. 1780 byla vystavěna zvláštní budova školní o jedné třídě s bytem učitelovým, kteréž stavení nalézalo se na místě školy dnešní. R. 1840 rozšířena byla škola na dvojtřídní a prvá třída umístěna v usedlosti č. 42. Když pak r. 1841 požár školní stavení zničil, zbudován při staré škole přístavek pro druhou třídu. Přízemní toto stavení z kamene, taškami přikryté, zachovalo se až do r. 1883.
R. 1855 čítalo se tu ve dvou třídách 112 chlapců a 121 děvče; do opakovacích hodin hodili 44 hoši a 48 děvčat.
Po vydání nových zákonů školních domáhaly se obě přiškolené obce škol vlastních a tak r. 1876 odškoleny Sendražice a r. 1883 Býchory.
Mezi tím jednalo se již o stavbu nové budovy školní, kteráž r. 1884 zbudována o třech třídách s vedlejšími místnostmi. Ale i po vyškolení obcí prve uvedených vzrůstal počet dětí školou povinných, pročež r. 1894 škola o třetí třídu rozšířena.
Jako správcové školy jmenují se: František Baďouček a syn téhož opět František (do r. 1781), Jiří Mečíř (1781 – 1800), Jan Baďouček (1800 – 1834), syn jeho Jan (1834), Josef Urban (1834 – 55), Jan Baďouček (1855 – 1880), potom Jan Kysela.
Při Janu Baďoučkovi pomocníkoval roku 1820 Jan Starý, později Petr Raab (1840 – 41), Josef Liska (1848 – 50), Jan Senohrábek (do r. 1860), Jos. Poříz (1861), Václ. Procházka (1861 – 64), František Matějka (1865), Hynek Baďouček (1865 – 72), neobsazeno (1872 – 73), Václav Berkovec (1873), Frant. Marek (1873 – 74), Ant. Láska (1874 – 1876), Františka Kafková (1876 – 77), Václav Mokráček (1878), Václav Honc (1878), Methoděj Stuhlík (1878), Karel Peer (1878 – 79), Antonín Valenta (1879 – 1886), František Jurkovič (1886), Václav Špinka (1886 – 90), František Tirmantinger (1890 – 91), Antonín Břečka (1891 – 93), Jan Doležal (1893 – 97), Jan Pospíšil (1897), Alois Píša (1898), František Dědic (1898) a Josef Dudek (od r. 1898). Místo učitelské zastává od r. 1894 František Čvančara.
R. 1898 jsou zde 3 třídy se 3 učiteli a 158 žáky (75 chlapců a 83 děvčata). Rozpočet školní uhrazuje se 15% přirážkou; školné se neplatí. (Kron. Školní.)