Zpět

Panství Kolínské

Královské někdy panství Kolínské rozkládalo se menší částí na levém břehu Labském, kdež na úpadech jihočeské vysočiny prahorní obsahovalo vsi Starý Kolín, Libenice, Gruntu, Čertovku, Dolany, Vysokou, Křečhoř s Břístvím, Novou Ves s Ohradou, větší část byla na rovinách a opukových návrších za Labem, kdež k němu náležely vsi Hradištko, Sendražice, Osek, Kanín, Opolany, Sány, Volárna, Jestřabí Lhota, Ohaře, Němčice, Ovčáry, Býchory a oddělená ves Lžovice u Týnce n. L. Rozloha všeho panství zaujímala 20.154 jiter = 11.600 ha 64 a 24 m2. V obvodu jeho uzavřen byl šos města Kolína s vesnicemi štítary a Třemi Dvory (5598 jiter), rovněž i statky Konárovice (1644 j.), Veletov (917 j.), Veltruby (800 j.) a Kutlíře (373 j.).

Původ panství Kolínského sahá do samých počátků války husitské. Před tím rozkládalo se v okolí města Kolína hojně zboží duchovenské, hlavně klášterů Strahovského a Sedleckého. Nepatrné statky zemanské byly jen ve Veltrubích, Sendražicích, Býchorách, Ohařích, Konárovicích, Starém Kolíně, Nebovidech, Pečkách, Dobešovicích, Pašince, Kbele a Radovesicích.

Když vítězní Husité a v jejich čele Pražané po mnohých bojích r. 1420 vypudili uherského a neměckého krále Sigmunda z Čech, tu poddalo se kromě jiných i město Kolín Pražanům, kteříž tam usazovali své hejtmany a tak vládli městem a vůkolními statky kněžskými. V letech 1422-27 jmenuje se pan Hašek Ostrovský z Valdsteina vrchním hejtmanem branné moci Pražanů a míval na Kolíně svou posádku. Když ale r. 1427 Táboří a Sirotci obdrželi vrch v zemi a pan Hašek jim byl na odpor, tu oni pod velením kněze Prokopa Velikého dobyli Kolína; na potom nám v letech 1428-1434 se jeví Jan Čapek ze Sán, hejtman vojska Sirotčího, jako velitel na Kolíně, odkudž vládl vůkolními statky církevními. Od r. 1435 tu velel kněz Bedřich ze Strážnice tehdáž přední hlava bratří Táborů. Když pak r. 1436 císař Sigmund řádným během uvázal se v králoství České, kněz Bedřich jménem strany Táborské poddal se jemu, začež císař dne 18. listopadu 1436 udělil mu město Kolín, k tomu ze statků kláštera Sedleckého Novou Ves, Hradiško s dvorem Licko zvaným, Tři Dvory u samého města Kolína, dvůr a mlýn v Hrobích a dva jiné mlýny Labské, dále šest vsí blíže kláštera Sedleckého položené, a sice Nový Dvůr, Sv. Kateřinu, Sv. Mikuláš s rybníkem, Záboří, Sv. Jakub a Ovčáry (u Kutné Hory) s tvrzí; od kláštera Strahovského zálabské vsi Ovčáry a Jestřabí Lhotu, od kláštera Hradišťského ves Sány, od arcibiskupství Pražského vsi Radovesice a Zibohlavy, od kláštera Zbraslavského ves Solopisky, od kláštera pražských jeptišek u sv. Ducha vsi Miletíny a Malenovice u Solopisk a ves Libodřice, od kláštera Sázavského ves Chotouchov, od probošství Vyšehradského ves Břežany blíže Plaňan, od záduší Nebovidského ves Nebovidy, dále ves Mastnice neznámé polohy. To vše zboží měl kněz Bedřich držeti v zápisu 3000 kop grošů až do výplaty královské; leč měla ta výplata rok napřed býti ohlášena. (A.Č. I. 514). K tomu zápisu připojil Sigmund nedlouho potom též odúmrť po kolínském měšťanu Kunši, a sice dům v městě Kolíně (nyní čís. 83 a 84 v ulici Zámecké) a poplužní dvůr na předměstí (nyní dvůr zámecký v Císařovsi) (A.Č. II. 465). Onen zápis však nebyl dokonalý; neboť ves Tři Dvory byla již od r. 1386 dědictvím obce města Kolína, kdežto v zápisu pohřešují se ves Újezdec (Kutlíře) a pusté Břežany kláštera Strahovského, nyní grunty Bačovské za Labem, jež potom při panství Kolínském shledáváme.

Kněz Bedřich toto zápisné zboží Kolínské polepšil tím, že mezi lety 1437-48 vystavěl při městě Kolíně prostranný a tvrdý zámek na místě kostela a kláštera dominikánů, r. 1421 od Husitů spáleného. Odtud pak zaujímal mocné postavení v zemi, drže se v bouřlivém běhu své doby zprvu strany pokročilých Husitů proti straně katolické, s níž byli i vlažní Husité. Leč když na sněmu v Praze r. 1444 mistr Jan z Rokycan prohlásil všecky Tábory za bludaře, octnul se kněz Bedřich co hlava Táborů v odporu proti ostatní straně podobojích; lidská závist, jež mu panství Kolínské nepřála, rozmnožovala trpkost jeho. Není tudíž divu, že když r. 1448 vzplanula válka v Čechcách mezi stranou národní, v jejímž čele byl pan Jiří z Poděbrad, a stranou katolickou pod Oldřichem z Rosenberka a Oldřichem z Hradce, kněz Bedřich nadržoval straně katolické a v té válce statečně si vedl, maje při sobě bratra svého šimona ze Strážnice a štítar, svého hejtmana zámeckého Jana Sudlici z Borovnice a jiné zemany. Leč konečný smír mezi oběma stranama stal se r. 1450 bez jeho přičinění a konec jeho panování na Kolíně byl již jen otázkou času.

R. 1453 dosedl mladistvý Ladislav Pohrobek na trůn český; knězi Bedřichovi sice rozmnožil zápisnou summu 3000 kop, kterouž měl na panství Kolínském, o 3000 zlatých uherských (A. Č. I. 528), ale právo královské výplaty onoho panství propůjčil zasloužilému panu Jiřímu z Poděbrad (PD. k r. 1454). Kněze Bedřicha shledáváme na Kolíně naposled dne 7. srpna 1454, kdež rozhodl spor o dědičnou richtu v městě (A. Kl. IV. 17). Jakým však způsobem zbaven byl panství Kolínského, kryje se nepamětí. Podobá se, že Jiří Poděbradský, stav se r. 1458 králem českým, ono panství pro sebe zaujal a za to dal knězi Bedřichovi svůj hrad Potenstein k doživotnímu držení. Stručná zpráva dí, že v pondělí po sv. Havle r. 1459 (22. října) umřel slovutný a statečný kněz Bedřich na Potstaině (SL. 172). Bratr jeho šimon ze Strážnice a potomci jeho seděli pak na tvrzi a dvoru ve štítařích do r. 1523.

Za krále Jiřího stala se s panstvím Kolínským mnohá změna. Jakož měl od r. 1437 držení svém velký újezd Libický, jejž mu císař Sigmund od kláštera sv. Jiří v Praze dal v zápis, připojeny odtud vsi Osek, Kanín a Opolany k panství Kolínskému. Za to jest ono panství na jiných stranách ztenčeno. Ves Nebovidy, zdá se, postoupil již kněz Bedřich r. 1439 vladykám z Nebovid (A Kl. IV. 14). Když pak v letech 1468-1471 král Jiří pro válku s Uhry byl v potřebách velikých, zastavil od Kolínska některá vzdálenější příslušenství rozličným vladykám. Nový Dvůr s luhem Kačínským zastavil Jaroslavovi z Újezda (AC), podobně zadal i tvrz a dvůr Ovčáry v oné krajině, a na Chotouchově seděl již r. 1466 panoš Petr Plútvice z Dubence (A Kl. IV. 21). R. 1471 zemřel král Jiří, a synové jeho Boček, Viktorin, Jindřich a Hynek rozdělili se o hojný, ač zadlužený statek jeho. Hrad a město Kolín se vším panstvím tu obdržel druhorozený, Viktorin kníže Minstrberský, kterýž ale asi r. 1474 toho statku postoupil svému bratru, knížeti Hynkovi Minstrberskému; týž tu na gruntech pusté vsi Břežan (mezi Osekem a Jestřabí Lhotou) založil veliký rybník Bačovský (635 jiter). Leč tito knížata Münstrberští uvedli se ve zlou pověst v národě, ježto nepřejíce králi Vladislavovi Jagajlovci trůnu českého, zjevně nadržovali jeho nepříteli králi Matiáši uherskému, jenž do r. 1478 vedl s Vladislavem válku o český trůn. Kníže Viktorin přijímal v letech 1473-74 uherské posádky na Kolín, a kníže Hynek přijal od krále Matiáše 20.000 zl. a za to slíbil jemu hrad a město Kolín otvírati k běhu válečnému. R. 1486 vyhledával král Matiáš přátelství českého krále Vladislava a na sjezdu v Jihlavě postoupil mu všeho práva svého ke hradu a městu Kolínu. Potom r. 1487 stalo se na sněmu Pražském usnesení, aby král vykoupil panství Kolínské z rukou knížete Hynka, a k tomu povolil mimořádnou zemskou berni (AČ). Tak jest ono panství r. 1487 vráceno koruně, načež spravováno bylo samostatnými hejtmany, aneb mělo s korunním panstvím Poděbradským společného hejtmana. Leč stávalo se, že králové v potřebách svých dávali panství Kolínské v dočasnou zástavu svým věřitelům. Takovými zástavními držiteli byli v letech 1502-1506 Mikuláš Trčka z Lípy na Lichtenburce a Opočně, 1509 pan Bernart z Valdsteina mincmistr, 1517-19 nejvyšší purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitála a Blatné, 1532-34 pan Vojtěch z Pernštejna na Pardubicích, 1537-45 pan Albrecht z Gutšteina mincmistr. V těch dobách staly se na panství Kolánském rozličné změny. R. 1519 král Ludvík z něho vyloučil město Kolín a vrátil mu všecka práva měst královských, za to přibyly k tomu někdejší statky rytířské Sendražice a Býchory. Kdyý král Ferdinand I. r. 1547 pokutoval české stavy pro vzpouru, odňal Kolínu všecky statky jeho, z nichž připojil k panství Kolánskému ves Starý Kolín, Křečhoř a dvůr Bříství, k panství Poděbradskému ves Velim.

R. 1556 zastavil král Ferdinand panství Kolínské moravskému pánu Karlovi z Žerotína, a to za mnohé služby válečné, jež konal týž proti Turkům v Uhřích, proti odpořilým knížatům v Němcích (1547), ba též proti mořským loupežníkům v Africe.

Pan Žerotín pak maje sídlo na zámku Kolínském, r. 1557 zapsal své manželce Veronice, rozené Trčkové z Lípy, věno její 5000 kop č. na panství Kolínském (DZ. 12 M 6). Zemřel r. 1560, maje věku 51 let, a pohřben byl v kůru děkanského kostela v Kolíně, kdež měl rodinnou kryptu svou. Po něm zbyla vdova Veronika z Lípy, synové nezletilí Jan Jetřich, Kašpar Melichar a Jan Lukáš, a dcery Aléna, Johanka, Alžběta a Barbora. Strýcové a poručníci těch sirotků, bohatí rytíři Vilém a Burian Trčkové z Lípy dobře se starali o své svěřence; a na sněmu r. 1561 to vymohli, že panství Kolínské i tomuto druhému pokolení Žerotínů má zůstati v zástavě (Sch.). Panství to pak spravovala paní Veronika z Lípy pro dítky své, při níž bylo něco služebnictva ze šlechty, zejména Jindřich Materna z Květnice, Jiří Kleihart z Kleihartu, panny Elška z Vartemberka, Lucie a Anna Bílské z Kařišova a Juliana Čísnická z Borové (DZ. 16 D 7). Paní Veronika zemřela 11. února 1567 a pochována podle pána svého. Poručníci sirotků její pak r. 1568 pro ně koupili od Martinických z Chřenovic statek Nový Dvůr za 6000 kop č. (DZ. 59 D 2). Z pozůstalých dcer Žerotínových vdala se Aléna za pana Karla z Říčan a na Pelhřimově. Ta od r. 1574 vedla nějaký čas správu panství Kolínského do zletilosti svých bratrů, kteří pak asi r. 1579 se rozdělili o statek rodinný. Pan Jetřich z Žerotína držel panství Městec Heřmanův a k tomu po strýci sdědil panství Strážnické na Moravě; Jan Lukáš dostal statek Zdechovice, a pojeho prodeji r. 1585 usadil se na Lorci u Kutné Hory, kdež zemřel r. 1588. Zápisné zboží Kolínské a statek Nový Dvůr držel od r. 1579 Kašpar Melichar z Žerotína. Týž vstoupil e. 1565, jsa pachole osmileté, do služby u císařského dvora jako panošek a později byl císařským truksasem (postolím). Když se ujal zápisného panství Kolínského, zapletl se pro svou pánovitost a zištnost do mnohých sporů s měšťany Kolínskými, a byl v tom nepovolný a umíněný tou měrou, že ani zjevným rozkazů císaře Rudolfa II. nedbal a za hřbet je kladl. Z to potrestal ho císař odnětím zámku a panství Kolínského (1591); toliko mu ponechal zápis na vsi Záboří, Sv. Kateřinu, Sv. Mikuláš, Sv. Jakub, Církvici, Kobylnici a Lištice a Morášice se všemi pozemky a rybníky, tak jak to bylo příhodné k jeho statku Novodvorskému, a r. 1608 propustil mu ony vsi ze zápisu k pravému a zpupnému dědictví, čímž založeno nynější panství Novodvorské (DZ. 135 G 12).

Panství Kolínské, takto ztenčené, přišlo zase v držení koruny. Téhož r. 1591 odprodal císař Rudolf od Kolínska i ves Libodržice panu Mikulášovi Střelovi z Rokyc k Cerhensku (DZ. 137 N 4). Za to připojil k panství Kolínskému r. 1593 statek Libenický, k němuž náležely vsi Libenice, Dolany a Grunta se samotami "na Skalce" a Čertovičkách; též statek Ohařský v Němčicích shledáváme tehdáž při Kolínském zámku, ač neumíme udati, kdy připojen byl.

Když r. 1611 císař Rudolf II. byl s vlády složen a korunován byl jeho bratr Matiás, daroval týž dvě velká panstvíkorunní, Kolínské a Chlumecké, panu Václavovi Vchynskému ze Vchynic, a to odměnou za mnohé a platné služby. Bylť se pan Vchynský o to nejvíce přičiňoval, aby Rudolf II. byl ssazen a Matiáš aby na jeho místě došel vlády. Leč přijetí takového daru, stavši se beze svolení sněmu zemského, bylo proti zemskému právu; z té příčiny byl pan Vchynský, pro svou pýchu a nadutost u všech stavů nenáviděný, z vůle celého sněmu r. 1615 zatčen, na Kladsku uvězněn, a panství Kolínské a Chlumecké vrácena jsou koruně (ČČM 1845 str. 203). Když vypuklo povstání evangelických stavů českých proti rodu císařskému, král Fridrich Falcký z usnesení sněmu dne 7. května 1620 postoupil panství Kolínské v užívání Jan Jetřichu a Václavu Malovcům z Malovic za to, že císařská armáda jim odňala zámek Hlubokou, Štěkeň, Cehnici a j. a tak jim za 700.000 zl. škody sdělala.

Ale po Bělohorské bitvě panství Kolínské zase koruně vráceno.

Za války třicetileté (1618-1648) utrpělo panství Kolínské mnohé pohromy. Posádka vojska stavovského, ležíc v Kolíně na podzim r. 1619, vybíhala po okolí na lup a vypálila Ovčáry, Sendražice a jiné vsi na Zálabí. R. 1634 plenili u Kolína nepřátelští Sasové, od léta r. 1639 do ledna 1640 byla krajina Kolínská v moci Švédů, a v červnu 1643 tudy táhli loupeživí Švédové pod Torstensonem od Prahy do Moravy. Však i císařské voje, ležíce tu bytem aneb táhnouce tudy na pochodu, sdělávaly zde drahně škod, a morovou ranou r. 1625, 1633 a 1639-40 tenčilo se poddané obyvatelstvo. Když válka se skončila, vysílány byly do krajů zemských kommisse ze sněmu, v nichž bylo po jedné osobě ze stavu prelátů, pánů, vladyk a měšťanů, tak aby shlédli stav země, a na opravu bernictví založili nový katastr zemský. Pro kraje Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a Vltavský konali tu práci kněz Krištof Tengler, opat Plasský, hrabě Krištof Karel Přehořovský z Kvasejovic, rytíř Bernart Felix Šmerhovský z Libkovic a Pražan Maxmilian de Casa. Ti objíždějíce panství Kolínské na podzim r. 1653, shledali, že k zámku Kolínskému drží se Opolany, Osek, Kanín, Hradištko, Podbřeží, Sendražice, Ovčáry, Býchory, Jestřabí Lhota, Ohaře, Němčice, Sány, Lžovice, Nová Ves, Křečhoř, Starý Kolín, Libenice, Dolany a Grunta. Ve všech těchto vsech před válkou bylo 172 usedlostí potažnických, 64 chalupnických a 47 domků zahradnických (t.j. někdejších podsedků); ti všichni drželi úhrnem 13.066 korců rolí, kromě zahrad a luk. Ale vskutku bylo r. 1653 shledáno, že tu obývá jen 125 potažníků, 47 chalupníků a 25 zahradníků s úhrnečnou držbou 8845 korců polí. Úplně pustých, spálených neb sbořených statků potažnických bylo 47, chalup 17, domků 22, úhrnem 86 (30%) pustých živností, k nimž se čítalo 4221 korců (32%) rolí docela pustých a napořád křovím neb lesem zarostlých. V poměrně nejlepším stavu byly shledány vsi Nová Ves, Libenice, Lžovice a Hradištko, kdež nebylo pustých živností. Nejvíce však opuštěných a zarostlých pozemků shledáno v Kaníně (77%), v Ovčářích (72%), Jestřabí Lhotě (65%), Křečhoři (52%), v Býchorách (46%) a v Opolanech (39%). Leč i živnosti neopuštěné byly ve stavu zlém, ježto hospodářům nedostávalo se náležitého množství potahů, takže jen malou část pozemků svých zaorávati a osívati mohli.

V následujících časích snažila se správa zámecká, aby pusté živnosti zase novým lidem osadila, při čemž brala zvláštní zřetel na rozmnožení chalup, užívajíc k tomu pustých pozemků potažnických. Z popisu r. 1713 seznáváme, že na všem panství bylo 147 sedláků, 82 chalupníků a 46 domkářů; všichni drželi úhrnem 9551 korců rolí orných, 1086 korců rolí zarostlých a na pastvu užívaných, 151 korců zahrad, luk na 997 vozů (dvouspřežních) sena, a chovali 631 koní, 168 volů, 697 krav, 581 javolat, 1690 ovcí, 267 sviní a 16 koz. Z toho stavu vyplývá, že z državy sedlské proti r. 1654 scházelo 2429 korců rolí. Byly to pozemky opuštěných živností, které připadly zámecké vrchnosti. R. 1713 však přiznala se správa zámecká, že takových rolí poddanských má 2015 korců, z nichž 1363 korců sama osívati dávala ze dvorů v Křečhoři, Dolanech, Ovčářích a Malých Opolanech, ale 652 korců za ročních 449 zl. 38 kr. pronajímala poddaným ve Lhotě, Ohařích, Němčicích, Býchorách, Ovčářích, Sánech, Hradištku a Dolanech. Zbývajících 414 korců asi dáno bylo poddaným na obecné pastvy. Všichni poddaní konali do roka 10.972 dní roboty jízdné, 22.724 dní roboty pěší.

R. 1713 bylo na panství šest velkých dvorů poplužních, a sice k zámeckému dvoru při městě Kolíně se drželo 489 korců rolí, tři chmelnice pod 4 1/2 korce, štěpnic pod 8 korců (hlavně Kamenná zahrada na Horském předměstí) a luk na 33 vozů sena. Při dvoře Libenickém bylo 526 korců rolí, 5 k. štěpnic a luk na 38 vozů sena; dvůr v Dolanech měl 583 k. rolí, 4 korce zahrad, luk na 19 vozů sena; dvůr v Křečhoři měl 642 k. rolí, 3 k. zahrad, luk na 26 vozů sena; dvůř Ovčárecký měl 281 k. rolí, luk na 73 vozů sena. Při všech bylo tedy úhrnem 3156 korců rolí, 4 1/2 k. chmelnic, 20 k. zahrad, a louky dávaly 203 dvouspřežné vozy sena a 57 vozů otavy. Jindy bývaly též poplužní dvory v Sendražicích, Bačově, Stařimi (neznámé polohy) a v Břežanech (na místě rybníka Bačovského); ty ale byly dávno zrušeny a zároveň s některými pozemky zaniklých vsí Břežan a Ohařic (u Ohař ke Lhotě a Němčicům) dány byly pod úrok poddaným lidem. Těch gruntů prý drželi Starokolínští 75 korců rolí, 20 vozů luk, Němčičtí 56 korců, Ohařští 54 k. a něco luk, Ovčárečtí 118 k., Sendražští 293 k., Sánští 222 k., Lhotští 581 k., Bejchorští 174 k., Hradištstí 27 k., Osečtí 122 k. - Takových rozdělených rolí panských bylo 1722 korců a luk na 28 vozů sena.

Lesy na panství Kolínském náležely všecky honitbě císařské, a udávají se na 23 korců lesa listnatého, 131 k. míšeného, 163 k. nízkých porostlin; k nim čítáno 90 k. pastvišť zvěře a 220 k. slatin, bahništ a kameništ. Pro takový nedostatek lesa vydávala zámecká správa do roka 1800 zl. za dříví na palivo a stavivo odjinud kupované.

Rybníků byl počet nemaly, ale všecky spravovány byly ze zámku Poděbradského, kde bydlel porybní (fišmistr). Největší rybník byl Bačovský, založeny na gruntech pusté vsi Břežan pro 600 kop kapří násady. Do velkého rybníka Libenického se dávalo 6 kop velkých kaprů třecích. Nejčelnější byly rybníky výtažní, z nchž kapři na džbery byli prodáváni. Takové byly Ovčárecký (na 300 kop), Kopcovatý za Býchory (50 kop), Podemlýnský (60 kop). Podhajský (26 kop), Kyselo (50 kop), Kleštník (20 kop). Lhotský (30 kop), Zálužný (70 kop), všecky položené za Labem, dále dva rybníky u vsi Štítar (po 50 kopách) a Lomecký pod Koruticí (60 kop), mimo jiné menší. Úhrnem bylo 18 rybníků a roku 1713 obsahovaly 982 1/2 kopy kaprů velkých i drobných.

Pivovar na zámku Kolínském vařil do roka 1092 sudů, z čehož vydávalo se 95 sudů na deputáty úředníkům, služebníkům, též klášteru kapucínů v Kolíně; ostatek byl prodáván v panských krčmách vesských a na osamělých hospodách "Čertovce" a "na Skalce". O ostatnách důchodem máme zprávu až z roku 1749. Tehdá platil mlynář podzámecký v Kolíně 599 zl. 15 kr. nájmu na zámek, poddaní platili dědičného úroku 972 zl. 55 kr., rybáři z rybolovu Labského od Kravar dolů 43 zl. 42 kr.; řezníci z masných krámů vesnických 19 zl. 50 kr., krčmář "na Sklace" 50 zl., měšťané kolínští odváděli 44 zl. 1 kr. dědičného nájmu z rolí a luk zámeckých u Kravar, Hradiška a k Ovčárům, panství Cerhenské dědičného platu z Kravarského mlýna 20 zl. 22 kr., kolínští židé pode jménem "wallachgeld" (neznámého původu) 4 zl. 40 kr.

K panství Kolínskému náležel druhdy též mlýn Hrobský u Kolína pod kostelem Všech Svatých, ale ten jest r. 1492 od krále Vladislava pod dědičný úrok zadán Blažkovi mlynáři a jeho dědicům. Úrok smluven r. 1560 na 51 kop míšeňských, ale ten důchod zašel v březnu 1689, kde mlýn za velké povodně se sřítil a na vždy zaniknul.

Kostely pod pantronátem panství Kolínského měly značné jmění. Kostel Starokolínský držel 165 korců rolí a luk na 14 vozů sena. Křečkořský 100 k. rolí a lik na 5 vozů sena. Ovčárecký 80 k. rolí a luk na 2 vozy sena, Gruntecký měl v Gruntě, Libenicích a Dolanech 102 k. rolí, Bejchorský v Bejchorách, Lhotě a Němčicích 30 k. rolí a luk na 7 vozů sena, kostel Sánský měl v Sánech, Kaníně, Opolanech a Podbřeží 28 korců rolí a luk na 16 1/2 vozu sena. V Hradišku bylo 17 k. rolí zádušních, ve Lžovicích 5 k. rolí a luk na 4 vozy sena. Všeho kostelního jmění na Kolínsku bylo 657 korců rolí a luk na 69 vozů sena. Leč všecky tyto kostely, byvše do r. 1622 v rukou kněžstva víry podobojí, zůstávaly do r. 1682 v administraci děkanů kolínských. Toho r. 1682 dosazen jest ke kostelu v Starém Kolíně vlastní farář katolický, jemuž dány všecky kostely na panství Kolínském ve správu; za to užíval od kostelů Starokolínského, Novovesského, Křečhořského a Ovčáreckého úhrnem 201 korec rolí a 13 vozů luk. Ostatní pozemky kostelní od patronátu pronajímány za třetí snop, louky po 35-45 kr. z vozu sena. Za císaře Josefa II. (1780-90) opatřeny jsou kostely v Nové Vsi, Ovčárech, Sánech a Ohařích vlastními správci duchovními (AZ. Kouřimsko).

R. 1705 zastavil císař Josef I., potřebuje peněz na válku s Francouzi, komorní svá panství Brandýsské, Poděbradské, Kolínské a Pardubské bohatým hrabatům z Salcburka, a v té zástavě trvalo Kolínské panství do r. 1745.

Leč drahota správy hospodářské, která nebyla v žádném poměru se skrovným výtěžkem rolí a luk, bila vždy více do očí a vedla k velikým změnám. Při nedostatečném hnojení leželo co rok 30-40% panských rolí ladem, a přece opakovaly se časté neúrody zvláště v letech 1769-71. Bohatá Belgie, jež náležela v letech 1714-1793 k panství císařskému, byla tehdá jasným důkazem, že země nemajíc velkých statků zemských, ale rozdrobena jsouc na samé malé usedlosti, uživí sebe hustší obyvatelstv. po tom příkladě přistoupila Marie Terezie roku 1778 k veliké opravě hospodářské, ač jednotlivé v tom pokusy začaly již r. 1757. Tehdáž zrušeno jest hospodářství na všech poplužních dvořích císařských, role a louky k nim přislušné parcellovány na drobné usedlosti (famillie), kteréž pak dány jsou nemajetným poddaným v nájem dědičný. Takové familie buď přistavovány jsou ke starším vesnicím, aneb utvořeny z nich zcela nové vesnice. Na gruntech zámeckého dvora v Kolíně postaveno 20 familií, položených na předměstí Pražském a Horském, a ta osada nazývána Císařoves, k níž jako číslo 1. přidělen jest zámek Kolínský a jako číslo 2. mlýn podzámecký o sedmi složeních. Ze zrušených dvorů Libenického, Dolanského, Křečhořského, Novovesského a Ovčáreckého rozšířeny jsou hojnými familiemi vsi Libenice, Dolany, Křečhoř, Nová Ves, Ovčáry, Sendražice, Býchory, Jestřabí Lhota a jiné vsi na Zálabí, a založeny nové osady Čertovka, Vysoká, Kamhajek, Ohrada (Schönweide) a Volárna (Freudenek).

Ve správě zámecké zůstaly pouze lesy, které na neúrodných místech u St. Kolína a na Zálabí jsou v letech 1780-1810 valně rozhojněny novým vysazováním, pak všecky rybníky a některé nezadané pozemky panské. Však i rybníkářství na Kolínsku shledáno býti s malým užitkem, proto jsou rybníky Bačovský, Ovčárecký, Libenický a mnoho jiných úplně spuštěny. Stalo se to mezi lety 1745-80. Suché ty rybníky obráceny dílem na role (145 jiter), dílem na kyselé louky (690 jiter), a ty dávány poddaným v laciné nájmy dočasné.

Po těchto proměnách bylo na všem panství r. 1845:
půdy orné ................................... 10.412 jiter = 58.9%
  -"-  luční .....................................   2.274 jiter = 12.9%
  -"-  zahradní ..............................      125 jiter =   0.7%
pastvišť .......................................   2.403 jiter = 13.6%
lesů ..............................................   2.463 jiter = 13.9%
------------------------------------------------------------------------
            úhrnem ............................ 17.677 jiter = 100%

Veškerá rozloha panství Kolínského (po odrážce 300 jiter pozemků Císařoveských, jež připočteny ke katastru města Kolína) obsahovala 20.154 jiter (2 čtv. míle). Bylo v tom tudíž 17.677 jiter půdy plodné a 2.477 jiter neplodné. (Som.)

K tomu připojujeme přehled zámeckých hejtmanů Kolínských, kteří do císaře Josefa II. panství Kolínské spravovali a řídili: Jan Sudlička z Borovnice a Běstviny (1439-1454), Patr Břekovec z Ostromeče (1439), Jan Hrabaně z Přerubenic na Ratboři (1466-1476), Jan Dobřenic (1485), Jan Žďárský ze Žďáru (1494-96), Bavor z Citolibě (1497-99), Jan Zápský ze Záp (1500-1502), Zdeněk ze Šanova (1503), Jindřich Chválovský z Ledec (1506-1507), Hynek Baderský z Újezda (1507-1510), Jindřich z Vojslavic (1512), Bohuslav Chrt ze Rtína (1513), Václav Valkoun z Adlar (1514-1517), Strachota z Královic (1520), Jiřík Sádovský ze Sloupna (1532-34), Beneš Bukovský z Hustířan (1545-1548), Jiřík Baderský z Újezda (1548-1550), Filip z Vildensteina (1552), Petr Kůrka z Korkyně (1553-56), Jindřich Bračický z Chořova (1556-59), Burian Podmoklský z Podmok (1560-62), Jan Zlonický ze Zlonic (1562-64), Jan Mladějovský z Maldějova (1565-71), Jindřich st. Materna z Květnice (1571-72), Jan Lazecký z Písnice (1572), Václav Březský z Ploskovic (1584), Jindřich Nejepinský z Nejepína (1589), Krištof Mettich z Čeřova a na Klízině (1591-93), Jan Mlázovský z Těšnice a na Syrovatce (1593-99), Jan Habartický z Habartic (1599-1603), Pavel Neypauer z Weitenfeldu (1603-1609), Martin Wellheim z Wustenova (1609-1611), Zigmund Cedlic z Cedlic (1611), Jidřich Blekta z Útěchovic (1612), Krištof Fidlar z Muldavy (1613-14), Adam Jindřich Podmoklský z Podmok (1615), Šebestian Rejšvický z Freifeldu (1616), Kašpar Celler z Roznthalu (1616-1619), urian Šlechta z Všehrd (1619-1620), Jan Kamberský z Kamberka (1620-1622), Jan Václav Grýzl z Grýzlova na Domamyšli (1622-28), Petr Štírnský ze Štírn (1628-35), Havel Gotthelf z Freudenberka (1635-47), Tomáš Kornelius (1647-1648), Bartoloměj Bava (1650), Václav Albrecht Vltavský z Manšvertu a Helfenburku (1651-52), pan Kustoš ze Zubří (1653), Václav Albrecht Vltavský opět 1657-58, Liborius Lammers (1662-68), Václav Albrecht Vltavský opět 1669, Jakub Lysander z Ehrenfeldu (1669-72), Tobiáš Ludvík Cviker z Došberka (1673-83), František Maxmilián Wendt (1697), Jan Těšovský (1699), Jan Antonín Salazar de Monte Albano (1713), Karel Klaner z Engelshofen (1715), František Vilém Lojdmann z Auen (1732), Jan Michal Oppelt z Werthenfeldu (1746-56). Od r. 1628 spravovali tito hejtmané zároveň panství Poděbradské. Potom přestal hejtmanský titul a správcové nazývali se titulem "vrchního" (Oberamtmann). Z těch jsou nám známi Michael Brikcius (1758, +1773), Jan Josef Baierweg (1778-1783), Václav František Kocián (1785). (AK1, AZ).

Posléze vzdala se komora královská panství Kolínského a dne 21. dubna 1829 prodala je za 610.971 zl. panu Jakubu Veithovi. Týž narodil se roku 1758 jako městský synek v německém městečku Volarech na Šumavě, a učil se řemeslu tkalcovskému. Pílím a štěstím dodělas se zámožnosti, a dodáváním potřeb válečných v bojích s Francouzi r. 1792-1815 zbohatl tou měrou, že stal se millionářem a zemským statkářem. R. 1801 koupil od hraběte Karla Pachty panství Liběchovské u Mělníka, jehož lesy pak na fortifikaci Terezína výborně zpeněžil, tak že potom skoupil mnoho jiných statků a panství, jako Semily a Jesenné a po jejich prodeji získal Jirny, Červenou Lhotu v Táborsku, Neudej na Krušných horách, Žíreč pod Krkonoši, Vrutice nad Mělníkem, Mlázov a Žíchov u Sušice a posléze i Kolínské panství.

Nahromadiv takto knížecího jmění, zemřel 75letý 13. května r. 1833. Z dcer jeho dostala Klára Wágnerová Žířeč a Jirny, Teresie Neupauerová Lhotu a Vrutici, Anna svob. paní Kleistová Neudek a Tüppelsgrün. Mladší syn Antonín Veith dostal panství Liběchovské, starší pak Václav Veith držel zámek Kolínský, Mlázov, Žichov a Klenové. Páni Veithové, ačkoli rodem Němci, přilnuli k jazyku českému, a od r. 1841 byl pan Václav Veith členem Matice české, po něm i děti Jaromír Podivín, Ladislav Antonín a Boženka Barbora, též úřednictvo zámecké a po jejich příkladě i někteří obyvatelé kolínští, takže do roku 1848 čítala Matice do 13 zakládajících členů v Kolíně. Leč r. 1848 upadl ve veliké starosti pro hmotný úpadek jednoho ze zeťův svých, jejž krýti se snažil statkem svým, a to mu zkrátilo život. Zemřel 62letý 5. října 1849 a zůstavil vdovu Emeriku roz. baronku Dejmovou ze Stříteže, syny Vojtěcha, Jaromíra Podivína, Ladislava Antonína a Emericha, a dcery Barboru Hubayovou, Karolinu Skřeševskou, Milu baronku z Ehrenburka, Johannu Güntherovou a Rosu Abelovou. Z těchto dědiců zaujal Ladislav Antonín Veith po svém strýci Antonínu r. 1854 panství Liběchovské, ostatní pak drželi zámek Kolínský do ledna 1862, kdež to zboží zemské za 460.000 zl. prodali hospodářskému radovi Františku Horskému. Do té doby, a sice r. 1849-50 stala se s panstvím ta změna, že všecka práva panská k robotám sedlským a k statkům familiantským vykoupena jsou vyvazovacími obligacemi, takže v držbě zámecké zbylo toliko 3508 jiter pozemků.

Nový majitel byl mužem velepamátným pro vývoj novověkého hospodářství v Čechách. Narodil se v městě Bělině 29. září 1801. Jakožto hospodářský úředník na panství Švarcenberských záhy vynikl důmyslem ve svém odboru, zakládaje umění své na dokonalém spracování a vydatném hnojení půdy, řádném střídání kultury bylin hospodářských, užívání dokonalých strojů, vysazování užitečných stromů, pěstování hospodářského průmyslu a přesném vedení účtů hospodářských; výnos panství Švarcenberských tím zvýšil na míru až trojnásobnou. Takové umění své pak šířil v národě jednak na hospodářské škole v Rabíně u Vodňan, jeednak častým polním kázáním a zařizováním vzorných hospodářství v mnohých okresích. když koupil panství Kolínské, nalezl všecko jeho příslušenství nad míru sešlé; pozemky zámecké, větším dílem na nízkém písčitém Zálabí položené, byly na velkém díle zabahněné, takže výnos všeho statku byl nepatrný. Tu přikročil Horský se vší rázností k dílu, aby ten statek z úpadku povznesl. Pomáhaly mu při tom hojné důchody, jež mu vyplývaly z nájmu cukrovaru v Postoloprtech a Schönhofu u Žatce; také opatřil se spolehlivým a četným personálem hospodářským. Napřed dal klásti hojné trativody do mokřin Zálabských, jež bytelnými hrázemi chránil proti zátopám od Cidliny řeky, pak založil tam dokonalý systém svých silnic a polních cest, podle nichž dal vysázeti hned r. 1863 ohromné tisíce ovocných, zvláště švestkových stromů. Práci tu odvedl jeho ingenieur Jan Chour. Potom vystavěl nový poplužní dvůr na gruntech Bačovských, zvaný Karlín (na počest zemřelé manželky své Karolíny), pak v Ovčářích dvůr Františkov, u Býchor a v Hájkách pak menší dvory ze sušených cihel (vepřovic); pátého dvoru nabyl zakoupením familiánského dvora v Kolínské Císařovsi. Zároveň staral se o zlepšení půdy orné navážením slínu a jílu, zakládáním kompostů a kupováním umělých hnojiv, a tak vydával na to do roka až 40.000 zl., a přece mohl již r. 1869 konstatovati, že zámecké hospodářství polní nese již 6% čistého užitku, kterýž v následujících letech zvýšil se až na 8%. Lidé spatřili tu div, že na někdejších "žabárnách" Bačovských vzrůstá obilí mnohem bujnější než na tučných rolích na jihu Labe položených. I louky polepšil sám, kde třeba bylo, odváděním nebo podháněním vody. Neštítil se také nákladu na jiné stavby. Již r. 1864 přistavěl k zámku Kolínskému veliký hostinec, pivovar svůj rozšířil stavbami a opatřil hojnými stroji a velikými sklepy, v Býchorách zbudoval nádherný zámek svůj a nazval ho "Horskýsfeld", při němž park se záhony ovocnými, zelnými a květnými, a v blízském stínu lesa umělý chov pstruhů. R. 1870 dokonal stavbu svého vlastního cukrovaru s raffinerií na předměstí Zálabském v Kolíně a při něm vinici; r. 1871 pak založil velkolepý vinohrad na stráni k Labi u Lžovic blíž Týnce n. L. Není pak divu, že z blízka i daleka na poučenou přicházeli mnozí interessenti návštěvou na Kolínské panství, aby viděli poušť proměněnou v ráj.

Nalezli se koupěchtiví, jakož r. 1869 mu za ně nabízeno bylo 1,000.000 zl. ve stříbře, a v kritické době r. 1872 s jisté strany dokonce prý 2,000.000 zl. kromě jiných výhod osobních. Horský však svého statku nechtěl se vzdáti. Povýšen byv prve do stavu šlechtického s titulem "z Horskýsfeldu", r. 1866 pro vlastenecké zachování v době okkupace Pruské obdařen od císaře pána řádem železné koruny 3. třídy a povýšen do stavu rytířského; již dříve měl velkou čestnou medallii zlatou, řád Františka Josefa a Saský řád Ernestinský. Zemské zboží své rozmnožil r. 1867 zakoupením statku Velemyšlovsi a Blažina v Žatecku, a později zakoupil panství Žďár v krajině Kadaňské. Rytíř Horský zemřel na zámku Býchorském dne 6. dubna 1877 po zánětu plic, maje věku téměř 76 let, a pochován jest v hrobce u kostela Ovčárského.

Panství Kolínské, čítajíc 1064 hektarů (5535 měr) rolí, luk, zahrad a vinic, a 959 hektarů lesní půdy, zaujali potomci jeho, a sice dcery Josefina Justová, Adelina svob. paní Berlepschová, Pavlína Kämpfová, Eleonora Mannerová, a vnuci Hanuš svob. pán Berlepsch, Adolf Richtr a Leopoldina svob. paní Isakovičová, a ti dědicové drželi to zboží na spolek. Polní hospodářství se vedlo ve pěti dvorech poplužních, a to byly: Kolínský (Císařoves), Karlín (u Volárny), Františkov (v Ovčářích), Eleonorov (u Býchor), a Hájek (k Ohařům). lesy dělily se na 4 revíry: Sánský, Bačovský, Býchorský a Lžovický. Administratorem panství byl zprvu Jindřich svob. pán z Berlepschů, později Adolf Richtr.

Záhy po smrti rytíře Horského počaly se od panství Kolínského jednotlivé kusy odprodávati. Tak r. 1880 prodán Žďár u Kadaněa r. 1885 statky Velemyšloves a Blažín na Žatecku; koncem r. 1890 nově založený dvůr Ohrada s Dolehájem a Krakorcem u N. Vsi prodán za 100.000 zl. Karlu Kniršovi, r. 1891 koupil kníže Filip Arnošt Hohenlohe z Schillingfürstu lesy Bačovské s dvorem Karlínem a Hájkem, a r. 1895 prodán dvůr Františkov Václavu Zástěrovi; zbytek panství Kolínského s lesy v Býchorech a dvorem Eleonorovem zakoupila r. 1897 kněžna Marie z Hohenlohe a posléze r. 1898 zámecký pivovar v Kolíně prodán akciové společnosti nově utvořené. Ve správě bývalého panství Kolínského nalézá se nyní pouze cukrovar v Kolíně a některé usedlosti ve vsích Dolanech, Libenicích, Vysoké a městě Kolíně.