Pašinka
Tato osada stojí asi tři čtvrti hodiny cesty od Kolína k jihu rozkládajíc se malebně při údolí potoka Chotouchovského (243 m). Nade vsí rozkládá se velký a výstavný dvůr a osmahlá věž bývalé tvrze v něm s vedlejším stavením vyhlíží z daleka jako kostel nějaký. Kolem osady najdeme několik zajímavých pohledů krajinářských, jako jsou okolí Pašineckého mlýna, „Hradčana“ a „Varhánky“.
Pašinka čítá (1890) 60 domů se 474 obyvateli Čechy, (144 na 1 km 2). Muž jest 231, ženy 243 ; svobod. 138 m. 125 ž., ženat. a vdan. 91 m. 92 ž., ovdov. 2 m. 26 ž. ; katol. 474 ; čísti a psáti znal 161 m. 145 ž., jen čísti 8 m. 14 ž., neznal. 62-36 m., 84-33 ž. ; v stáří do 16 let 93 m. 92 ž., produk. 125 m. 126 ž., přes 60 let 13 m. 25 ž.
Dle zaměstnání jsou: Hostinští 2, kupec 1, kovář 1, obuvník 1, krejčí 1, tesaři 4, ostatní lid dělný.
Kat. rozloha zabírá 3 .28 km 2. Rolí 282 ha, 77 m 2, luk 5 ha, 26 a, 26 m 2, zahrad 8 ha, 46 a, pastev 21 ha, 33 a, 92 m 2, lesů 88 a, 73 m 2, zastav. 3 ha, 52 a, 16 m 2, skal a písč. 5 a, 15 m 2, cest atd. 6 ha, 88 a, 50 m 2. Obci náleží 4 ha, 71 a, 24 m 2, velkostatku 210 ha, 42 a, jednotlivcům ostatek.
Půda pozemků jest velmi hluboká štěpná červinka.
R. 1897 napočetlo se: 16 koní, 2 osli, 158 kusů hovězího dobytka, 180 ovec, 32 kozy, 60 vepřů.
Pašinka jest místní a katastrální obcí, přifařena a přiškolena jest k Radboři. Stanice železniční jest v Radboři a v Kolíně, poštovní a telegrafní v Kolíně.
R. 1898 platilo se daní 4733 K 40 h, obecních přirážek 32%.
V Pašince jest all. velkostatek dra. V. Radimského.
Sídlí tu sbor dobrovolných hasičův.
Názvy tratí:
Role: Na ovčačce, Na sedmerce, Na zadních honech, Na puntě, U vrbiček, Nad rybníky, U lomů, U homole, U sv. Trojice, V Antošově dolíku, Ve varhánkách, V dubovině, Za zahradami, Pod Josefkou, Nad stráněmi, Na lesní začátek, Nad kapličkou.
Luka: Dlouhá louka, Prostřední louka, U vodárny, Na palouku, U lesíka, Na podmokách.
Paměti
Pašinka původně nazývala se jménem Pašiněves ; v 17. století ozývá se zde již jméno Pašín aneb Pašinka, jež posléze zobecnělo. Odvozeno jest od osobního jména Pašin. Poprvé se ozývá jméno její Petrem z Pašiněvsi r. 1319, potom r. 1364, kdež Ondřej farář Kbelský svůj lán u Pašiněvsi směnil za lán panoše Zdeňka ze Kbele. (PDZ. I. 41, LE. I. 45.) Té doby shledáváme v Pašiněvsi dva statky vladycké, a sice jeden zvaný dolejší, při němž byla tvrz s věží, druhý zvaný hořejší ; obsahoval pouze poplužní dvůr položený nad údolím potoka proti dvoru Hranickému. Neznámo, který ze statků držel r. 1318 vladyka Václav z Pašiněvsi, pečující o českého střídníka při faře v Ratboři. (SA. II. 69.). Na hořejším statku držel se rod vladyk z Pašiněvsi. V letech 1374-1397 jmenují se bratří Buzek a Zbraslav z Pašiněvsi, z rodu vladyk Lipanských, z nichž onen byl farářem v Býchorách. (H. XII. 276.) R. 1400 uvádějí se Jan a Václav, synové Maršíka z Pašiněvsi, pak Pešín Václav a Zbraslav z Pašiněvsi s Mikulášem z Lipan hromadnými drželi hořejšího statku v Pašiněvsi, jejž tehdáž pronajali čtyřem měšťanům Kolínským na tři léta, tak aby vycházel nájem na první rok v 13 kopách, na druhý a třetí rok po 15 kopách. (Dsky pr. Kol. II.) V letech 1454-1462 byl o ten statek spor mezi Benešem z Pašiněvsi a Alšem z Sendražic. (AČ. II. 343, PDZ. II. 319.) Za pozdějších časů dodělali se vladykové z Pašiněvsi lepší zámožnosti, neboť v 16. století drželi Studenečtí z Pašiněvsi statky v Čáslavsku, Zachařové z Pašiněvsi zemské statky v Hradecku.
Dolejší statek obsahoval nynější dvůr poplužní s tvrzí a přilehlou vsí. Tato ves pak náležela do šosu Kolínského ; neboť obyvatelé její příslušeli k pravomocnosti městského soudu v Kolíně, začež povinni byli platiti do městského důchodu šosovní platy výroční (lozuňky). R. 1384 prodal tento dolejší statek vladyka Václav Vundervein Kolínskému měšťanu a sladovníku Václavu Hammerovi a usadil se na Konárovicích, posléze na Radimi. Hammer zemřel r. 1398, a zbyl po něm syn Nyklas Hammer z Pašiněvsi. (Dsky práva Kol. II.) Týž usadil se v Kutné Hoře, r. 1414 prodal dědictví své v Pašiněvsi, tvrz, dvůr poplužní, dvory kmetcí s mlýnem, krčmou a podsedky za 600 kop č. vladykovi Janu ze Smržova a Bezna. (PDZ. II. 167.) Za následujících běhů a bouří husitské války zanikla ves Pašiněves úplně, a pozemků selských zmocnili se držitelé tvrze a dvora v Pašiněvsi. R. 1440 byl v držbě toho statku vladyka Jan z Mírovic, zvaný Široký, jenž onoho roku měl účast na sněmu Čáslavském. (AČ.) Týž Jan Široký z Mírovic měl r. 1451 spor s městem Kolínem, které na něm vymáhalo placení lozunků (za každý rok 1 kopu 15 grošů č.) z Pašiněvsi, kdežto on takové povinnosti odpíral, nemaje v pusté vsi žádných lidí svých, za které by platiti měl. Leč kněz Bedřich ze Strážnice, té doby pán na Kolíně, tu při zanesl až k sněmu zemskému, a podobá se, že tu Kolínští v právu zůstali, ježto Jan Široký, ač jeho ves byla pustá, přece všech pozemků selských se ujal a při svém dvoře poplužním jich užíval. R. 1460 náležel dolejší statek v Pašiněvsi oběma synům Janovým, Zikmundu a Oldřichovi Širokým z Mírovic, a ti obnovili spálený mlýn při potoce pod tvrzí, a to prací Martina mlynáře (AK1. IV. 18.) ; mezi léty 1462-64 přikoupili též hořejší statek v Pašiněvsi, jak na jevo vychází. Oba bratří oblíbili si službu válečnou, jakož již r. 1449 za živobytí otcova sloužili ve vojště Jiříka z Poděbrad proti knížatům Saským. (AČ. V. 274.)
Z této doby asi pochází zbytek bývalé tvrze, jež neměla příkopů, za to však stavením dvorským a hradbami zavřena byla. Věž jest hranol z lámaného kamene o čtvercové základně. V přízemí spatřuje se branka od východní strany ozdobně vytesaná, se žlábky a pruty se křižujícími, jíž se vchází do tmavé klenuté komory, jen střílnovitými okny osvětlené. Do prvého poschodí, v němž novověká okna prolomena, jest vchod z vedlejšího stavení. Ve druhém i ve třetím poschodí jsou starodávná okna, v širokých, střechovitě zakončených a s obou stran kamennými sedadly opatřených výklencích ; některá z nich jsou sloupy na dvě rozdělena. (MS. 80, H. XII. 278.) R. 1464 prodali oboji statek v Pašiněvsi, a sice dvory poplužní a kmetcí (ovšem pusté) s podsedky, mlýnem, krčmou a všemi pozemky za 800 kop č. Janu z Trojanovic, vladykovi moravskému, jenž byl v Kutné Hoře osadilý jako bohatý měšťan. (PDZ. II. 331.) Týž nazývaje se odtud Pašiněveským aneb Pašinkou z Trojanovic, potom nabyl i sousedního statku Kbele a držel též zápisný statek Veletov. Posléze jest o něm řeč r. 1491, kdež se synem Petrem prodal statek Kbel Bartoši z Práchňan. (DP. I. 340.) Jmenovaný Petr Pašinka z Trojanovic počátkem 16. století vzdal se Pašiněvsi prodejem, a pak žil co měšťan r. 1512 v Kolíně, potom v Hoře, kdež r. 1527 zemřel a pochován byl v klášteře Sedleckém. Na Pašiněvsi seděl r. 1510 vladyka Bohuslav z Dobřenic, za něhož navždy přestal šosovní plat z Pašiněvsi do Kolína. (Pam. kn. Kol. f. 21.), po něm bratří Mareš a Adam, kteří kolem r. 1520 dědinu Kuklu v Pašiněvsi prodali Vavřinci Fojtovi v Zíbohlavech. Mareš (H. XII. 276, DZ. 1 H. 21.) seděl tu ještě r. 1521, ale v l. 1527-28 patřila Pašiněves Adamovi z Říčan, okolo r. 1530 Vilémovi Baršovi z Kamenice, který na tom statku pojistil své manželce Lidmile z Veltrub věno 500 kop gr. Potom (asi r. 1532) držel zboží nepokojný Václav Popel z Vesce, ale prodav je roku 1544 Václavu Pařízkovi z Pařízku, po dvou letech zase je koupil. (H. XII. 277.) Týž pan Popel r. 1547 smluvil se s vladykou Janem Kasalickým z Kaštic, sousedem v Kolíně, a postoupil mu dvou dvorů poplužních v Pašiněvsi, dvou mlýnů, krčmy, odkudž vycházelo 31 groše užitku z každého sudu piva, k tomu všech dědin orných, luk se štěpnicí, šafránicí a hajkem na vrchu ; za to mu dal Kasalický své velké hospodářství v Kolíně a 750 kop gr. hotových peněz. (Kniha smluv V. Kolín.)
Brzy po tom čase (r. 1549) Jan Popel z Vesce, divoký syn Václavův, provedl na Pašiněvsi pěkný kus zemanské zvůle. Přijev ke krčmě, ve které Jakub Čapek krčmářem byl, a tu se napiv výtržnosti dvoje způsobil. Vlil krčmáři pivo mezi oči a hned k ručnici se chutnaje byl by jej zastřelil, kdyby Jakub nebyl rychle ustoupil. Bezpochyby potom z krčmy vyhozen byl ; tu však tam hledal cestu jinak. Lezl přes zeď, až se dostal k síni a tu vyrazil dvéře u komory, v níž Anna krčmářka s dítkami odpočívala. Dobyv zbraně své ubohou ženu stloukl, šrám na tváři jí učinil a sekaje do šatů ložních (přikrývek) bezmála dítěte jednoho že nezavraždil. Ačkoliv jej Anna s velikým zděšením pro Boha prosila, „aby se upokojil, na P. Boha, řád a právo pamatoval“, přece toho jest neučinil, ale vůli svou v rozsekání postele a bití provedl. Kdyby nebyl náhodou pán krčmářův zemřel, byl by měl pan Jan Popel nemalé potáčky u soudu komorního. (H. XII. 142.)
V rodině Kasalických zůstala Pašiněves téměř 100 let. Jan Kasalický umřel as r. 1560 a zůstavil vdovu Žofii z Tulechova, čtyři syny a dceru Annu. Nejstarší z synů Václav vzav podíl 900 kop č., usadil se v Zibohlavech ; bratří jeho Jindřich, Zikmund a Jiřík drželi pak Pašiněves na spolek, až v moru r. 1582 všichni zemřeli a pochováni byli ve blízkém kostele Kbelském. (DP. II. 10.) Po Jindřichovi zůstala vdova Kateřina Měcholupská z Kolína a dcera Lidmila ; po Jiříkovi zůstala vdova Eva z Jelčan a dítky Žofie a Jan. Ona paní Eva pak vdala se za Jaroslava Hlaváče z Vojenic a na Lhotce (u Kouřimi), kterýž spravoval sirotčí statek Pašiněves jako poručník. R. 1593 stalo se rozdělení statku mezi obojí sirotky. Lidmila Kasalická z Kaštic, jež tehda se vdávala za Jana Hrádeckého z Bukovna, dostala hořejší statek v Pašiněvsi s obnoveným dvorem poplužním, mlýn, jenž vynášel 20 kop nájmu, s chalupou, hajkem a mnohými pozemky. Dolejší statek z dvorem, tvrzí a krčmou dostal se Janu a Žofii Kasalickým z Kaštic. Tento Jan Kasalický zemřel nezletilý v moru r. 1599, a tak ten statek dolejší na cele připadl jeho sestře Žofii, a ta vdavši se r. 1600 za Jana Zikmunda Mírka z Solopisk na Synči, ujala se správy svého dědictví.
Paní Lidmila Hrádecká držela svůj „nový dvůr v Pašiněvsi“, také jinak „Nová Pašinka“ zvaný, do r. 1613, kdež jej za 2800 kop č. prodala Janu Taláckovi z Ještětic. (DZ 190 A 25.) Leč i pan Talacko zemřel již 15. ledna 1619 a zůstavil vdovu Marii Alžbětu z Altendorfu. (Rad. protok. Kolín E. 1619.) Za války třicetileté octnul se statek Nová Pašinka bez hospodáře ; tak úplně spustnul, a pozemky jeho zarostly lesem. Leč i na dolejším statku nebylo mnoho štěstí. Jan Sigmund Mírek z Solopisku, účastniv se vzpoury stavovské r. 1618-20, potom pro nebezpečí od loupeživých vojáků odstěhoval se s manželkou a dítkami do Kutné Hory a tam zemřel r. 1621. (DP. II. 200.) Vdova jeho paní Žofie pak za krušných let války třicetileté zakoušela mnohé strasti od vojáků přátelských i nepřátelských, a r. 1630 jsouc v nemalé tísni peněžní, za 500 kop míš. zastavila 9 kop záhonů rolí Pašineckých Danieli Hyttichovi, konšeli Kolínskému (Kniha kšaf. Kolín B. 2.), kterážto závada teprve po roce 1676 k vyplacení přišla. Paní Žofie Mírková z Kaštic posléze se jmenuje r. 1641, a později zemřela, zůstavivši nevdané dcery, panny Mírkovy. Od nich získal statek Pašiněves rytíř Jan Burian Slavíkovec ze Slavíkova, jenž se tu poprvé jmenuje r. 1645, drže od r. 1642 též nedaleký statek Voděrady Polní. R. 1653 koupil od královské komory za 1400 zl. též hořejší statek Novou Pašinku, t. j. pustý dvůr poplužní s pustým místem, kde jindy mlýn a chalupa bývaly, a se všemi pozemky příslušnými a to vše navždy připojil ke statku dolejšímu. (DZ. 392. C 2.) Toho času provedl též obnovení vesnice Pašiněvsi a usadil tu 6 sedláků, jimž dal po 26-27 korcích rolí panských a po kusu louky s jeden vůz sena, též po kousku půdy na založení zahrádky ; kromě těch vysadil též dva chalupníky a dal jim po 8 korcích rolí. R. 1660 obnovil zde i krčmu panskou s 14 korci rolí. (AZ. Čásl. 73.) Pan Slavíkovec byv od r. 1650 hejtmanem kraje Kouřimského, zemřel po novém roce 1675 a pochován byl při kostele ve Voděradech. Z první manželky Bohuny Lukavecké zůstavil jedinou dceru Marii Lidmilu, kterouž provdal za Jana Salazara de Monte Albano, měšťana v Hoře, a ta dědila Pašiněves. (DZ. 265 D 23.)
V moru 1680 zemřel pan Jan Salazar i s manželkou svou a zůstavil syny Františka a Jana Antonína, oba nezletilé. Starší z nich vzav podíl na penězích, po čase žil jako nájemník v Kolíně, kdež zemřel r. 1747 ; bratr jeho Jan Antonín Salazar de Monte Albano ujal se statku Pašiněvsi, ač jen na krátko. Dne 1. května r. 1692 byv návštěvou v Hoře, o půlnoci jel městem v Kolíně domů. Městský služebník branný Filip Trenner právě zavíral před ním šraňk brány Kouřimské, z čehož prudká krev mladého pána tou měrou se vzbouřila, že stříbrným kováním své hůlky dal brannému do hlavy, takže týž mrtev na zem se skácel. (Matr. a pam. kniha Kolín (1692.) Z toho vzešel Salazarovi těžký soud u zemského práva a mnohé s tím vydání ; v průběhu toho prodal 19. února 1693 statek svůj Pašiněves za 18 tisíc zl. rytíři Vilému Arnoštovi Nigroni z Reisenbachu. (DZ. 402 O 11.)
Nový pán Pašinecký pocházel z měšťanské rodiny Černých v Praze. Ježto však zakoupil Pašiněves prostředky nedostatečnými, k tomu stíhán byl častěji neúrodami a krupobitím, upadal v přílišné dluhy, ba i císařské daně dlužen zůstával, až konečně v září r. 1711 odhádán jest statek Pašinka co čtyřhranné stavení kamenné, šindelem kryté, majíc v pozadí širokou věž pod čtyři patra. V přízemku vrat bylo obydlí šafáře, který tu choval slepice, husy, kachny i krůty ; po druhé straně byl čeledník, kuchyně klenutá, vinopalna s měděným kotlem, pivovar s pánví měděnou a dvěma štoky, ve spod 2 sklepy s lednicí. Přízemek věže sloužil za hvozd. V hořejším patře domu byla velká síň panská, tři světnice a komora, kudy se vcházelo do věže. Celé stavení odhadnuto v 1050 zl. Poplužní dvůr byl z kamene a hlíny, v něm sladovna, nad ní sýpka. V konírně tu byli 3 koně, v kravíně 2 býci, 34 krav, 7 telat, v ovčírně 896 hlav bravu, v sviníku o 6 zavřeních 37 kusů vepřového dobytka. Při dvoře byla stodola o čtyřech mlatech, sklep mlečný, studně a kuchyňská zahrádka. Na sýpce a v stodole bylo 571 korců pšenice (po 1 zl. 45 kr.), 531 korců žita (po 1 zl. 30 kr.), 369 korců ječmene (po 1 zl. 12 kr.), 36 k. sladu (po 1 zl. 42 kr.), 273 korců ovsa (po 48 kr.), 20 k. hrachu (po 1 zl. 48 kr.). Panské pozemky záležely z 131 lánů rolí orných (945 k.), z čehož užívali vesničtí poddaní 192 korců pod úrok 40 kop míš., a rodina Hurtova v Zibohlavech dle hamfeštu (zápisu) z r. 1520 čtvrtlán pod úrok 40 gr. a den roboty, dále shledány dvě zahrady, luk ve výměře 103 provazců (34? korce), dva kapří rybníky, každý na 15 kop násady, při louce varhanské chmelnice (3 k.), na kopci hájek 45 provazců (15 korců). Ve vsi Pašince bylo 6 potažníků a 6 chalupníků, hospoda panská, v níž byl roční prodej piva 50 sudů (30 zl. nájmu), mlýn o dvou složeních a s dvěma stoupami, nad ním lom štukového kamene. To vše odhadnuto v 24.272 zl. 43 kr. rýn. Dluhů pana Nigroni však shledalo se 27.096 zl., tak že věřitelé, co byli v poslední hypothece, jako pan Jan Ant. Salazar s požadavkem 2356 zl., nic nedostali. Věřitelé pak smluvili se 1. února 1712 s hrabětem Leopoldem Věžníkem z Věžník, takže týž ujal se Pašinky v ceně odhadní a zavázal se ke splácení dluhů. (DZ 155 F 30.)
Jiný popis statku Pašinky, od onoho odhadu poněkud odchylný, máme z r. 1718. Tehdáž čítalo se k panskému dvoru 672 korců rolí dobrých, 40 korců rolí prostředních, chmelnice pod 3 věrtele, štěpnice pod 61 korce, čtyři louky na 101 čtyřspřežních vozů sena a 5 vozů otavy, rybníky mlýnský (na 12 kop násady), louční (na 8 kop), ve varhánkách (na 15 kop), pod stodolami (12 kop), prostřední (12 kop), dolní (10 kop). Osedlí byli ve vsi potažníci Jan Němec (30 k. rolí), Tomáš Němec (31), Pavel Černý (30), Matouš Vokatý (29), Jíra Nimburský (30 k.), Bartoň Buňka (31) ; každý měl louku s vůz sena a po zahrádce na 1-2 věrtele. Dále tu byli chalupníci Václav Hrabě, Václav Buňka, Matouš Nechanský, Jan Drnek, Matěj Vokatý a Jan Vozáb, držíce 7-9 korců rolí, pak Jan Buňka, krčmář panský (14 korců rolí) a Daniel Paleček, mlynář. Ve vsi bylo 12 koní, 18 krav, 12 jalovat a 6 sviní. (AZ. Čásl. 73.)
Hrabě Věžník, nabyv r. 1712 také statku Ratboře, připojil k němu statek Pašinku, a v tom spojení zůstávaly oba statky pod jednou vrchností. Teprve Teresie Cecingarova z Birnic r. 1885 Pašinecký statek od Ratboře oddělila a s 214 hektary (1113 měr) pozemků za 257.700 zl. prodala JUDru. Václavu Radimskému, měšťanu a majiteli mlýna v Kolíně, a jeho bratru Janovi Radimskému, c. k. rytmistru m. sl.
Jakož bylo na Pašince r. 1718 jen 16 obytných stavení, v pozdějších dobách ves rozšířila se stavěním domků dělnických. R. 1786 bylo zde již 49 čísel domů, r. 1843 pak 58 čísel a 384 duší, r. 1880 již 404 obyvatelé.