Polepy
Ves Polepy leží v utěšené dolině mezi zahradami asi na půl cesty mezi Č. Pečkami a Kolínem (214 m). Potok "Polepka" rozděluje osadu ve dva nestejné díly a napájí mlýny zdejší. Údolí jeho od Polep k viaduktu Hranickému poskytuje řadu půvabných pohledů. Uprostřed osady při silnici stojí kaple sv. Cyrila a Methoděje.
POlepy čítají (1890) 58 domů se 327 obyvateli Čechy (189 na 1 km2). Mužů jest 146, žen 181, svobod. 74 m., 91 ž., ženatých m. 70, vdan ž. 70, ovdovělých 2 m., 20 ž., katol. 320, evang. aug. 1, helv. 6; čísti a psáti znalo 126 m., 157 ž.; jen čísti - m. - ž., neznalí 21-20 m., 24-18 ž.; v stáří do 16 l. bylo 52 m., 51 ž., produktiv. 79 m., 109 ž.; přes 60 let 15 m., 21 ž.
Dle zaměstnání jsou: hostinský 1, kovář 1, mlynáři 2, kupec 1. rolníků 19, domkářů 42, ostatní lid dělný.
Katastr. rozloha zabírá 1.73 km2. Rolí 151 ha 84 a 89 m2, luk -- ha 29 a 13 m2, zahrad 7 ha 31 a 41 m2, pastvin 3 ha 53 a 37 m2, lesů 1 ha 63 a 97 m2, zastavené pl. 2 ha 58 a 36 m2, skal a písčin -- ha 3 a 96 m2, cest atd. 5 ha 98 a 22 m2. Obci náleží 12 ha 47 a 42 m2, velkostatku 8 ha 73 a 03 m2, záduší -- ha --a -- m2, faře -- ha -- a -- m2, škole -- ha -- a -- m2, jednotlivcům zbytek.
Půda pozemků jest hlinitá, místy červinka a někde i křemenitá.
R. 1908 napočetlo se: 16 koní, 93 kusy hověz. dobytka, -- ovec, 10 koz, 30 vepřů, 17 úlův.
Polepy jsou místní a katast. obcí, přifařeny a přiškoleny jsou k Nebovidům. Stanice železniční jest v Kolíně nebo v Č. Pečkách, poštovní a telegrafní v Kolíně.
R. 1908 platilo se daní 2453 K 62 h, obecních přirážek není.
V Polepech jsou dva vodní mlýny.
Sídlí tu: Spolek dobr. hasičů.
Názvy tratí:
Role: Na vinici, Na Kolínském, Za zahradami, V malém háji, Ve velkém háji, Na příčkách, Na křemeně, Na obci, U výmolu, Pod písníkem, Na záhonech, Ve Vantošově dolíku.
Luka: Na paloukách.
Údolí: V olšinách, Pod skálou.
Paměti
Nejstarším svědkem osídlení u Polep jsou tři kostrové hroby skříňkové, jež objevil r. 1913 na svém poli p. J. Bulíček. Podle potoka v lomu vyskytly se stopy osady současné s hradištěm Stradonickým. Rovněz v cihelně na protějším břehu jsou stopy sídel pravěkých. (Zem. mus. PA. XII. 231)
Ve 14. století bývaly v Polepách dva dvory poplužní, mlýn a několik domků podružských, kteří měli povinnost k oběma dvorům. Do r. 1630 oba statky náležely do šošu města Kolína a spravovaly se jeho právem.
Dolejší dvlr v Polepech držel do r. 1381 Henslin Weinand z Kolína, kdež ho postoupil synu Jiříkovi, ale r. 1382 ujala se ho obec Kolánská, již Weinand dluhoval a prodala jej Prokopu Bechovi. Hořejší dvůr s mlýnem patřil Petru Krautwurstovi, potom r. 1382 Bartúšovi z Hory, jehož věřitel Prokop Stalek prodal r. 1384 to zboží za 230 kop Ješku Hrabáňovi z Kolína. R. 1396 náležel statek Františkovi z Lemuz, který přijal na něj r. 1401 nadační jistinu 100 kop, náležitou oltáři Božího Těla v Kolíně. R. 1440 měla jej Kateřina, žena kdysi Ondřeje, pekaře v Hoře Kutné, potom provdaná za Beneše, měšťana N. M. Pražského a ta postoupila mlýn se vším právem Martinovi, mlynáři ze Slatiňan. (AČ XXVIII, 139)
Roku 1494 náležel dolejší dvůr vladykovi Machku Nasalovskému z Přívorů, po něm synům Václavu a Petrovi. (Man. Kol.) Ti prodali statek r. 1514 za 350 kop Matěji Střelci z Kolína a týž zase r. 1518 Zikmundu Kasalickému z Kaštic, sousedu v Kolíně. Kasaličtí z Kaštic pocházeli ze Zibohlav a usadivše se v Kolíně, užívali od r. 1541 přídomku z Kaštic. Po Zikmundovi Kasalickém měl dvůr v Polepech syn jeho Jiří Kasalický, jenž zemřel r. 1542 zůstaviv syny Pavla a Matěje. Pavel podržel dvůr a bratru, jenž koupil dvůr v Kbelích, dal odbytného 750 kop. 6 krav, 4 jalovice, 90 ovec a s dvě lůže peřin. Zemřel r. 1568, kdež zůstaviv nezletilým dětem Jiříkovi, Burianovi, Elšce, Kateřině a Aleně svůj dvůr s pěti lány polí, loukou, zahradou a rybníčkem, ve dvoře 8 koní, 20 dojnic. 20 jalovic, 330 ovec, 15 sviň, kopu slepic, 6 husí, 2 pluhy a 3 vozy kované. Vdova po Pavlovi, paní Markéta z Olbramovic, vdala se potom za Václava Hrabáně z Přerubenic a hospodařila na statku do smrti své r. 1580. Otcovský statek ujali synové její Jiřík a Burian; ale Jiřík zemřel r. 1582 morem a Burian, který purkraboval ve službách Petra Voka z Rosenberka na Třeboni, prodal r. 1593 svůj dvůr v Polepích Kolínským za 3100 kop. S povolením obce vystavěl potom r. 1595 mlynář Ondřej pod tím dvorem nový mlýn, k čemuž mu přidán nadýmáček a kus dědiny nad mlýnem. Za to měl mlynář platiti obci 15 kop gr. ročně.
R. 1438, 16. dubna, Ludmila, vdova po Martinu Wolfovi z Kutné Hory, dědictví své, dvůr ležící uprostřed vsi u dvora Františka z Kolína, postoupila Dorotě, vdově Tycz Klementa z Kutné Hory a Zikmundovi i Theodorichovi synům jejím s podmínkou, že jí dají vychování do konce života. (AČ XXVIII, 138) R. 1454 držel ten hořejší dvůr Vít Holý, r. 1497 jeho dcera Mandaléna, vdova po Srníkovi ze Třídvorů. Syn a dědic její Jan Srník prodal r. 1525 svůj dvůr, k němuž se drželo 5 1/2 lánu rolí, štěpnice, zahrada, louky, pastviště, mlýn a rybníček za 600 kop gr. Janu Nebozízkovi z Hradiště, Horníku. Po roce 1528 nabyla toho statku Alžběta, vdova po Jakubu Krčínovi z Jelčan. Týž zemřel v Polepích r. 1577 a dvora ujal se starší syn jeho Jakub Krčín z Jelčan, proslulý hospodář a od r. 1576 regent všech panství bohatých Rožmberků, jimž jmenovitě zakládal veliké a výnosné rybníky na Třeboňsku a Krumlovsku. Jakub Krčín postoupil r. 1583 dvora v Polepích bratru svému Jindřichovi, od něhož vzal podíl dědický 2750 kop č. Týž zemřel r. 1595 a manželka jeho Markéta z Jelčan po něm dědila. Při smrti své (1605) odkázala statek svůj třetímu muži Václavu Chrtovi ze Rtína, jenž nemaje na výplatu hojných odkazů, postoupil dvora svého Kolínským, od nichž přijal pěkný statek na předměstí v Kolíně. (Trh. knihy kol.)
Obec Kolínská obou dvorů v Polepích málo užila. R. 1622 byly jí zabaveny pro účast na povstání stavovském, a když je r. 1628 komora královská vrátila, byly pusty a r. 1630 musila je obec pustiti v dluhu 7500 zl. Hanuši de Witte z Lillienthalu, který je připojil k Pečkám. Tehdáž drželo se k těm dvorům 10 1/2 lánu rolí, louka na 24 vozy sena, vinice, která v povolném roce dávala 50-60 věděr vína, tři zahrady, pastviště, porostlina, potok, rybník a mlýn. (A. Kl.)
Za války třicetileté byl statek ten úplně spustošen. Hrabě Hanuš Trautmansdotf zrušil r. 1663 dolejší dvůr a na jeho místě založil novou ves Polepy. Prvním osadníkem tu byl Jan Martínek, chalupník (nyní č. 27); k němu přibyli r. 1669 Jan Kolář, jemuž dány 64 korce rolí, 3 korce zahrady a 1 1/2 korce luk (č. 31), dále chalupníci Jan Vávra (č. 5), Jan Procházka (č. 6), Jiří Vorovka (č. 7), Jakub Syrový (č. 8), Matěj Hympfl (č. 11) a Kašpar Martínek (čís. 12). Tito přijali po 7-9 korcích rolí a zahrádce. Ode všech těch osadníků přijala vrchnost 851 zl. 40 kr. zákupu. Potažníci Kolář a Petránek měli dávati úroku po 7 zl. a po 6 slepicích, a konati týdně po třech dnech roboty s potahem. Úrok chalupníkův byl po 1 zl. 10 kr., po slepici a týdně po třech dnech roboty pěší. R. 1682 přibylo k nim pět nových chalupníků, Jan Dostal (č. 16), Václav Jelínek (č. 14), Jan Zavřel (č. 19), Václav Blažek (č. 32) a Ondřej Rada (č. 34). Zákupného dali vrchnosti po 50 kopách míšeňských (58 zl. 20 kr.) na závdavek úroku a roboty. (Ar. Č. Peč.)
R. 1713 byli v Polepích potažníci Matěj Kašpar a Jiří Douša, chalupníci Kašpar Jiran, Martin Král, Josef Dočkal, Jiří Dostál, Matěj Kašpar, Jan Blažek, Václav Mrázek, Jan Martinek, Jiří Vondráček, Václav Sedláček, Pavel Valášek, Jakub, krejčí, Václav Veselý a Jan Kořínek. Kromě nich tu byl dům panského vinaře při vinici, koželužna panská, krčma a domek i mlýn. Celkem drželi Polepští 255 korců rolí kromě zahrad a luk.
Hrabě z Brédova zrušil r. 1725 i hořejší dvůr v Polepích a grunty jeho dal jedna pod úrok osadníkům (Janu Klecanskému a Janu Petránkovi z Nebovid), jedna přebývající dal spravovati ze dvora Pečeckého. Na počátku 19. století založen však na pozemcích někdejšího dvora dnešní poplužní dvůr Potřeba. (viz. Č. Pečky)
R. 1760 byli v Polepích 3 potažníci, 12 chalupníků, 12 domkářů, 2 mlýny, krčma a kovárna, celkem 31 stavení a 188 obyvatel. (Ar. ČP) R. 1787 měla ves 40 domů, do r. 1843 vzrostla na 47 čísel se 304 obyvateli a r. 1857 měla 53 čísla a 343 obyvatele.