Radovesnice
Dějiny vsi v sekci Obce
Mapy z vojenského mapování
Radovesnice leží s tři čtvrti hodiny cesty od Kolína k jihozápadu. Ves rozložena jest po stráních údolíčka, kteréž místní potok hluboce vyryl. Za vsí na návrší jest zámeček s rozsáhlým dvorem (251 m).
Osada čítá 56 domů se 436 obyvateli Čechy (135 na 1 km 2). Mužů jest 918, žen 238; svobodných 110 m. 136 ž., ženatých a vdaných 82 m. 83 ž., ovdovělí 3 m. 19 ž.; katol. 392, ev. hel. 30, israel. 14; čísti a psáti znalo 170 m. 182 ž., jen čísti 0 m. 2 ž., neznalých 28-17 m. 54-37 ž.; v stáří do 16 let 79 m. 91 ž., produktivních 98 m. 120 ž., nad 60 let 21 m. 27 ž.
Dle zaměstnání jsou: 1 kolář, 1 mlynář, 1 kovář, 12 rolníků, 41 domkář, ostatní lid dělný.
Katastrální rozloha zabírá 3 .22 km 2. Roli 285 ha 89 a 54 m 2, luk 3 ha 10 a 67 m 2, zahrad 13 ha 45 a 23 m 2, pastvin 3 ha 99 a 80 m 2, lesů 6 a 36 m 2, zastav. 3 ha 30 a 97 m 2, cest atd. 6 ha 31 a 51 m 2. Z toho patří velkostatku 239 ha 20 a.
Půda pozemků jest hluboká hlína červená s propustným spodkem.
Roku 1897 čítalo se 20 koní, 129 kusů hov. dob., 150 ovec, 32 kozy, 35 vepřů a 26 úlův.
Poštovní, telegrafní a železniční stanice jest v Kolíně.
Radovesnice jsou místní, katastrální a školní obcí, přifařeny jsou do Lošan.
Roku 1899 platilo se daní 2046 zl., obecních přirážek 10%.
Názvy tratí:
Role: Na Klínech, U odpočivadel, Za altánem, Na dlouhých, Na lidě, Na sekeře, Na holajzně, Na fěrtoušku, U dolíka, U olšin.
Luka: U štítar.
Paměti.
Od konce 16. stol. zove se ves nesprávně Radovesnice. Starodávný název Radovesice (pův. Radovesici) ukazuje na ves pojmenovanou po Radovesovi.
Sbírky Musea v Kolíně chovají z Radovesic popelničku, nalezenou v panské školce a bronzovou jehlici typu latenského z lomu p. Moravce.
Radovesice náležely z části k nadání kláštera Strahovského, kterýž Vladislav II. s manželkou svojí Gertrudou r. 1140 byl založil. Roku 1176 směnil je klášter Chřenovi, synu Juraty, probošta Mělnického, za zboží jeho v Chrabřích za Libní. (DPr. I. 89 a doplň.) Vedle toho bylo tu vladyčí sídlo, na němž se připomíná r. 1266 Vícemil z Radovesic. (RD. II. 202.) Leč tvrz povstala při něm teprve později.
Za času arcibiskupa Arnošta z Pardubic (1344-64) patřila duchovní část vsi, čítající pouze jednoho potažníka a pět chalup, ke statkům arcibiskupství Pražského, náležejíc se sousedními Zibohlavy k obvodu, jehož správním sídlem byl Český Brod. Roku 1368 vycházelo z Radovesic 6 kop grošů čes. k oltáři sv. Alžběty v kostele sv. Víta v Praze. (DPr. III. 59.) Roku 1436 zapsal císař Sigmund tuto část knězi Bedřichovi ze Strážnice k panství Kolínskému. Později od tohoto panství odloučena, a v 16. stol. byla s tvrzí Radovesickou ve společné držbě. Pouze větší dvůr kmetcí náležel cechu rudokupcův a hutníků a Hoře Kutné, kteří jej r. 1558 prodali za 315 kop Jiříku Voděradskému z Hrušova a na Dobřeni; leč i ten spojen později s ostatním statkem. (DZ. 53. D. 10)
Na druhé části vsi seděl 1364 Maršík z Radovesic, který již v prvé polovici téhož století přispěl na stavbu kostela v Kbele 1 kopou gr. (LE. I. 45.) S ním jmenuje se tu Rudolf (1369), jehož vdova Běta okolo r. 1395 zemřela. Mezi těmi, kteří se r. 1407 o podací kostelní v Nebovidech přeli, připomíná se Mareš z Radovesic (LC. VI.). Když duchovní část vsi zabrána ku Kolínu, seděl na vladycké části Jan Zlýkněz z Radovesic s manželkou Kateřinou z Bergova. (H. XII. 126.) Odtud pocházeli také Libákové z Radovesic, z nichž první Matěj Libák koupil okolo r. 1450 ves Onomyšl. (AČ. I. II.) Roku 1499 byl Matěj Libák z Radovesic hejtmanem královského zámku Poděbradského a 12. září 1504 velel českému vojsku žoldnéřskému, kteréž v cizích službách bojovalo za války o dědictví Landshutské. Několik hodin za Řeznem 3000 Čechů beze vší dělostřelby, zrazených vyššími důstojníky německými, bojovalo toho dne proti 16.000 Němců vedených císařem Maxmilianem I. a utrpělo porážku, kterouž nad mnohé vítězství slavnou nazvati můžeme.*)
*) Al. Jirásek: V cizích službách
Později vládla na Radovesicích paní Anna z Radovesic se synem svým Ambrožem, majíc r. 1521 rozepři s Havlem, kmetem z Křečhoře. (Kol. kniha smluv C 4.) Vedle ní se jmenuje r. 1512 Martin Smolík z Radovesic, který r. 1515 vzal v zástavu od pana Bohuslava Horňateckého z Dobročovic a na Chocenicích „dědinu Maršovskou“ pode Břístvím a r. 1523 koupiv od Jakuba Štítareckého ze Štítar tvrz a dvůr Štítary za 500 kop, tuto oseděl. (Ib. C 3. a C 4. AMs.)
Na Radovesicích potom shledáváme vladyčí rod Maternů z Květnice, prve usadilý v šosu Kolínském. R. 1542 byl Zděnek Materna z Květnice pánem na Radovesicích, k nimž přikoupil statek Dobešovice u Peček. (DZ. 51. F 30, I 30.) Zemřel r. 1554 a zůstavil kromě dcer Marianny a Anny pět synů Jana, Jiříka, Petra, Jindřicha i Karla. Z nichž Jiřík Materna od bratří koupil Dobešovice a tam potom seděl. Ostatní bratři držíce Radovesice na spolek, zmírali jeden po druhém, a sice Jan asi r. 1577, Petr nedlouho po r. 1579, Jindřich 1582; všichni bez dědiců, a zbyl pouze nejmladší z nich Karel Materna, který maje dům v Hoře, tam rád pobýval a tam obcoval se svými strýci Materny, osedlými na statcích Přítoce a Třebešicích. Tam v Hoře zemřel r. 1604 a zůstavil syna Zdeňka Václava. Týž oženil se r. 1603 s Annou, jedinou dcerou a dědičkou Pavla Hrabáně z Přerubenic, pána na Pečkách. Leč umřel už r. 1608 a zůstavil synáčka, který po obou dědech zval se Pavel Karel, určen jsa děditi kromě Radovesic též Pečky, Nebovidy, Dobešovice a Králice. Však zemřel r. 1614 u svého děda na Pečkách. Radovesice pak zdědil jeho strýc, 53letý Jindřich Materna z Květnice, pán na Žerčicích a Sloupně, jenž zemřel r. 1621 a zůstavil z manželky Marianny rozené Pešíkové z Komárova syny Jana Jiřího a Jindřicha (PD. DK. II.) Zikmunda. Starší z nich Jan Jiří Materna z Květnice, pán na Radovesicích, Žerčicích a Sloupně, měl účast v povstání českém r. 1618-20 a proto měl r. 1622 propadnouti trestu. Než přijat byl na milost a uložena mu pouze pokuta peněžitá. R. 1623 zjistil své manželce Veronice rozené Chuchelské z Nesťajova věno 5000 kop míš. na Radovesicích; ale r. 1626 prodav Žerčice a Sloupno vyšel ze země, aby nemusil přistoupiti k víře katolické, načež Radovesice odhadnuté na 22.234 kop míš. přirčeny jsou bratru jeho Jindřichu Zikmundovi. (BK. 360). Za něho byly Radovesice těžce navštíveny během válečným, čímž statek velice sešel. Jindřich Zikmund Materna umřel během onoho času, a Radovesice připadše komoře královské prodány jsou za 4.000 zl. hraběti Václavovi Jiřímu Holickému ze Šternberka, pánu na Šternberce, Uhlířských Janovicích a Štěpánově. (DZ. 307. D 3). Statek Radovesický byl tehdáš ve stavu velmi zlém. Panská stavení byla sešlá a na díle spálená, hospodářství na dvoře pokleslé; ve vsi byl jediný dvůr kmetcí, zvaný Hořejší, s 90 korci rolí zcela pustý, podobně i dvě chalupy, Kovářovská a Pavlíčkovská, a osedlí zde zůstávali chalupníci Jan Hula, Vít a Václav. Tak bylo seznáno r. 1654. (AZ. Kouř).
Hrabě Václav Jiří ze Šternberka nemálo zvelebil statek Radovesický; na místě tvrze postavil úhledný zámeček s parkem a vinicí, založil bažantnici, a pusté usedlosti ve vsi osadil na novo. Pozemky hořejšího dvora kmetcího rozdělil na sedm dílců, k nimž přistavěl tolikéž chalup a osadil je poddanými z jiných panství svých. R. 1661 přikoupil 77 korců rolí Kbelských, jež ležely k Radovesicům mezi Lošany a Zibohlavy a připojil je k Radovesicům. R. 1677 přikoupil i statek Veltrubský. Z manželky Polyxeny z Martinic měl dva syny. Jana Václava, a mladšího Jaroslava, jenž vstoupiv do stavu kněžského, r. 1676 jmenován byl biskupem Litoměřickým ( ? r. 1709), pak dvě dcery, z nichž Eleonoru vdal za hraběte Hanuše Fridricha z Trautmansdorfu, pána na Pečkách a Litomyšli; druhá dcera Barbora šla do kláštera karmelitánek (Eufrasia). Po smrti své manželky Polyxeny oženil se stařičký hrabě Václav Jiří se slečnou Helenou Mulzerovou z Rosenthalu, dcerou plukovníka, s níž oddán byl 17. května 1681 v děkanském kostele kolínském. (Matr. Kolín). Odevzdav synu svému Janu Václavovi správu Šternberka a jiných statků, usadil se s mladou chotí na Radovesicích; ale záhy se roznemohl a zemřel tu ku konci r. 1681. V poslední vůli své hlavním dědicem statku jmenoval syna svého hraběte Jana Václava ze Šternberka, jenž byl J. M. C. rada, komoří a přísedící zemského soudu. Mrtvé tělo starého hraběte jest vezeno do Prahy a pochováno tam v kostele u Paulánů na starém městě; za duši jeho bylo slouženo 1.000 mší. Památku po něm měli jeho služebníci; neboť hofmistru svému Janu Kořínkovi odkázal 100 tolarů, Václavovi komorníku 100 korců pšenice, Kačence kuchařce 100 korců žita, a všechny tři propustil z poddanství. (DZ. 266. S. 3.)
Neumíme říci, jak dlouho hraběnka Helena Eufrosina ze Šternberka užívala statků Radovesic a Veltrub. Jisto jest, že hrabě Jan Václav ze Šternberka před svou smrtí r. 1712 obou statků užíval. Po něm zůstala jediná dcera Marie Amabilie za hraběte Jana Maximiliana z Götzu, kteráž prodavši r. 1712 Uhlířské Janovice k panství Ratajskému, držela napotom Šternberk, Radovesice a Veltruby. R. 1713 popisují se Radovesice takto: Při zámku byla bažantnice, chmelnička a vinnice, vše v objemu 16 korců. Ke dvoru a ovčínu se držely 902 korce rolí dobrých, šest luk a 9 vozů sena (k olšinám, na Dlouhé Lídě, na novém a starém rybníce, nad utopencem a u Kbele), tři štěpnice (Viktorinka 6 korců, pod fortnou 8 korců a hořejší 9 korců), rybníky tři (starý na 6, nový na 6, vesský na 4 kopy násady kapří) a mlýnec na nestálé vodě. Ve dvoře panském bylo 12 koní, 8 volů, 25 krav, 30 jalovic a 12 sviní plemenic. Ve vsi bylo 13 chalup, v nichž hospodařili poddaní Antonín Menšík (měl 18 korců), Václav Rodovský (81), Tomáš Novák (8), Jakub Chochol (9), Martin Urban (81), Jakub Deršata (8), Jiřík Šafránek (8), Michal Žalud (81), Matěj Moravec (8), Bartoš Jandák (8), Jiřík Sychral (81), Jan Pavlota (8), Jiřík Beran (8). Obec držela 2 korce rolí. O všech se dí, že nemajíce ani luk ani zahrad, bydlí v chalupách obstojné výstavnosti. Úhrnem chovali 12 koní, 16 krav, 6 jalovic, 55 ovcí a 4 svině plemenice. V nájmu bydlel krejčí Lukáš Černý, jehož výdělek roční se udával na 10 zl. (AZ. kouř.)
Hraběnka Marie Amabilie z Götzu zemřela r. 1724, a zůstavila dvě dcery, z nichž Marie Barbora, vdavši se za Jana hraběte z Rogendorfu, držela panství Šternberské, mladší Marie Maximiliana (roz. 1709) držela Radovesice a Veltruby; tato se provdala za hraběte Václava Arnošta Schaffgoče, nejv. purkrabí pražského, pána na Sádoví. R. 1746 koupila u svob. pána Jana Vraždy z Kunvaldu od panství Hrádeckého 400 korců lesa blíže Janovic Uhlířských. (DZ. 585. E. 5.) Ovdověvši r. 1748 zakoušela na Radovesicích mnohé nepohodlí, zvláště v roce válečném 1757 a v časích následujících; z té příčiny prodala Radovesice a Veltruby 1. listopadu 1759 za 91.000 zl. hraběti Filipovi Krakovskému z Kolovrat, kterýž z tržní ceny splatiti měl dluh 21.200 zl., a zavázal se dávati kolínským kapucínům za rok 50 zl. almužny, jak bývalo od mnohých let. (DZ. 593. J. 18.) Nový držitel byl pán vzácný, jsa rytířem zlatého rouna a od r. 1748 nejvyšším purkrabím pražským, pánem na Světlé, Jeníkově, Hořeticích a Žiželicích (v Žatecku), na Radovesicích a Veltrubech.
Zemřel r. 1773, maje věku 85 let. Po něm dědil syn jeho hrabě Leopold Kolovrat Krakovský, pán rozšafný, vlastenecký a lidumilný, jenž sloužil pěti císařům co vysoký úředník a posléze byl nejvyšším kancléřem říšským a předtím ministrem. Ježto však s manželkou Mari i Teresií de Caretto-Millesimo se mu dostalo hojných statků u Tábora, prodal r. 1795 Radovesice a Veltruby Janu Václavovi svob. pánu z Rummerskirchu, (DZ. 875. D 6. 878. A 5.), od něhož koupil oba statky r. 1805 svob. pán František Alsterle z Astfeldu, r. 1807 Jan Schmidgräbner z Lusteneka, r. 1816 hrabě Karel Rey, c. k. major, r. 1821 za 260.000 zl. Jakub Alexander hrabě Pourtalés-Gorgier, šlechtic pruský původu z knížectví Neufchatelského, jenž držel i české statky Tloskov a Leštno, Hluboš a Pičín. (DZ. 895. A 14, 903. B 10, 957. F 5, 1027. D 4, 1051. K 10). Leč nikdy nepřišed do Čech, zemřel r. 1855, maje věku 79 let. Syn a dědic jeho hrabě Vilém Pourtalés teprv r. 1874 poprvé navštívil Radovesice, a shlednuv krásnou polohu tohoto statku, na něm své zalíbení měl. K Radovesicům a Veltrubům drželo se 6561 jiter rolí, 40 jiter luk a suchých rybníkův a 513 jiter lesa. (Som. Kouř.) R. 1890 prodány Radovesice a Veltruby Arnoldovi a Bertě, Jiřímu a Vilemíně Turnauovým za 465.000 zl. Jakož ves Radovesice r. 1713 čítala 17 obytných stavení, r. 1786 obsahovala 25 čísel, 1843 již 40 čísel, 1857 v 41 číslech 281 obyvatel.
V zámku radovesickém bývala kaple, v níž se již 1689 oddávalo. R. 1874 byla zrušena a bohoslužebné náčiní dáno chrámu Veltrubskému. Téhož roku zbudována u silnice stojící kaplička sv. Jana N.
Škola.
Až do r. 1892 byly Radovesice přiškoleny k Lošanům. Sice již r. 1855 usilovaly o vlastní školu, ale teprve r. 1891, když zmařilo se jednání o exposituru, povolena tu samostatná škola jednotřídní.
Zprvu pomýšlelo se na stavbu nové budovy školní na pozemku bývalé školky panské, z níž 200 L sáhů velkostatkem bylo ku škole darováno; leč později přijala obec nabídku velkostatku, kterýž svůj hostinec za roční nájem 200 zl. propůjčil za školu. Místnosti v budově této shledány vhodnými, načež po úpravě jich počalo se tu 13. září 1892 vyučovati.
Správcem školy jmenován Jan Kahles (1892-5), po něm Jan Buňata.
R. 1898 čítají se tu 93 žáci, (43 chlapci, 50 děvčat). Rozpočet školní hradí se 15% školní přirážkou, školné se neplatí. (Kron. Školní).