Sendražice
S hodinu na sever od Kolína rozkládá se v půdách písčitých, druhdy též močálovitých osada Sendražice (199 m).
Ves čítá 96 domů se 670 obyvateli Čechy (105 na 1 km2).
Mužů jest 339, žen 310; osob do 16 roků 129 m. 129 ž., produktivních 182 m. 180 ž., přes 60 let 19 m. 31 ž.; svobodní 202 m. 191 ž., ženatých a vdaných 116 m. 117 ž., ovdovělých 12 m. 32 ž.; katol. 612, ev. aug. 2, ev. helv. 48, isr. 8,; čísti a psáti znali 273 m. 274 ž., jen čísti 0 m. 9 ž., neznalých 57 – 47 m. 58 – 48 žen.
Dle zaměstnání jsou: 2 krejčí, 1 obuvník, 23 zedníci, 3 tesaři, 2 koláři, 2 kováři, 1 sedlář, 1 strojník, 2 hostinští, 2 obchodníci, 1 zahradník, 25 rolníků, ostatní lid dělný.
Kat. rozlohou zabírá 639 km 2. Rolí 554 ha 56 a a 37 m 2, luk 17 ha 59 a 78 m 2, zahrad 5 ha 22 a 85 m 2, pastvin 12 ha 95 a 48 m 2, lesů 21 ha 02 a 66 m 2, neplod. 39 a 99 m 2, cest atd. 21 ha 96 a 51 m 2, zastav. 5 ha 84 a 43 m 2. velkostatek drží 51 ha 99 a, obec 5 ha 75 a, jednotlivci 583 ha 46 a.
Pozemky mají půdu s poloviny písčitou, s poloviny jílovitou.
R. 1897 napočteno tu: 41 kůň, 359 kusů hov. dobytka, 53 kozy, 15 vepřů a 12 úlů.
Poštovní, telegrafní a železniční stanice jest v Kolíně.
Sendražice jsou katastrální, místní a školní obcí, přifařeny jsou do Ovčár.
R. 1897 platilo se daní 2131 zl. 43 kr., obecních přirážek 13%.
Jest tu dobrovolný sbor hasičský, čtenář. hospodářská besídka a podpůrný spolek zedníkův.
Názvy tratí:
Role: V úžlabích, V Raškovci, Na ohradě, Za rybníkem, V babách, U jezírka, Na průhoně, Na kopách, V hruškách, Na pláchnici, U zásypu, Na padesáti, Na chrástku, U kamena, Na famelii, Na vrchách, Na ostrově.
Luka: V rybníčkách
Lesy: V hajcích
Paměti
Sendražice jménem svým prozrazují starobylou osadu rodovou kteráž nazvána dle otce rodu Sěndraha.
Z místních nálezů starožitnických znamenáme:
V poloze „Na stráni“ ukázal se při orání žárový hrob lužického rázu. (Museum v Kolíně). V poloze „Na pláchnici“ v pískách nalezen nedovrtaný mlat kamenný (sbírka školní) a hliněné vřeteno.
V 14. století zde shledáváme vladyky ze Sendražic, osedlé na dvou dvořích poplužních, kteří měli díl podacího práva ke kostelu farnímu v sousedních někdy Jezeřanech. R. 1398 se tu jmenují vladykové Václav i Mikuláš, bratří ze Sendražic. (L. C.) Roku 1414 umřel Václav ze Sendražic, a zůstavil statek svůj v Sendražicích a nějakou usedlost ve Veltrubích synům svým Janu, Václavu a jiným nejmenovaným. (DD. 2. p. 68)
Roku 1414 jmenují se tu Janek, Václav i Mikuláš ze Sendražic. R. 1515 umřel Mikuláš za Sendražic a zůstavil vdovu Kláru. Tehdáž umřela též Dorota, vdova Žákova ze Sendražic.
Král Václav IV. Ujal se dvorů po obou pozůstalých, z nichž jeden byl ve Veltrubích, a daroval je Sulkovi z Kozojed a Janu Nešporovi z Královic co léna Vyšehradská. (DD. 29. p. 29.)
Za bojů husitských držel jeden poplužní dvůr v Sendražicích Mikuláš Divoký z Kolína, a když r. 145 zemřel, zaujal v dluhu 100 kop ten dvůr s dědinami, lukami a lesy vladyka Václav z Sendražic. (DD. 16 f. 356.) Od r. 1461 jmenuje se vladyka Mikuláš Bohdal z Rejšic držitelem dvora v Sendražicích jako častý svědek v kolínských listinách. Když roku 1481 zemřel, vdala se Eliška, vdova jeho, za vladyku Alše z Hůrky; leč král Vladislav daroval dvůr po Bohdalovi pozůstalý, Železníkův zvaný, Václavu ze Svárova, dozorci kuchyně královské. (DD. 26 p. 205.) Roku 1494 shledává se v držení statku a vsi Sendražic vladyka Jindřich Pešina z Maličína, zvaný odtud Sendražský. (PDZ. I. 152, Manuale Kolín 1494 – 1502). Leč v nápotomních časích již nedočítáme se ničeho o vladykách v Sendražicích, jakož ves Sendražice v polovici 16. století náležela k císařskému panství Kolínskému.
O rolnících ve vsi Sendražicích na onen čas málokdy jest řeč. R. 1395 – 99 prodávali Zdeněk ze Sendražic, Jiřík a Barták synové Vacka Múdrého z Sendražic, ječmen do Kolína na úvěr. Roku 1498 stal se Petr Votka z Sendražic měšťanem v Kolíně.
Za správy císařské byly oba poplužní dvory v Sendražicích zrušeny, a na těch gruntech panských založeny nové usedlosti rolnické, čímž ves již v 16. století jest rozšířena; než jedna usedlost potažnická náležela platem a robotou ke statku Veltrubskému ode dávna.
Na počátku války třicetileté o sv. Havle roku 1618 byly Sendražice od české posádky v Kolíně vyloupeny a vypáleny; leč ačkolivěk ta ves byla vojenským pochodům příležitá a v běhu válečném sotva byla ušetřena, přece r. 1654 shledáváme zde jen dvě pusté usedlosti, a sice statek Vlnovský (100 korců rolí) a chalupu Nechálovskou (20). Osedlí zde byli tehdáž potažníci Jan Štěpanovský (100), Jan Veletovský (100), Tomáš Kubíček (100), Jiří Tříska (100), Martin Bína (80), Jakub Marek (60), Mertin Marek (60), Anna Strejcová (60), a chalupník Jiří Kouba (15). V nápotomních časích byly pusté, lesem zarostlé pozemky statku Vlnovského a Nechálovského na díle dány obci, na díle rozděleny sousedům; statek Veletovského rozdělen na dvě usedlosti a statek Štěpánovského na jednu usedlosť a tři chalupy; kromě toho postaveny jsou dva nové domky, takže r. 1718 shledávají se zde potažníci Jan Lyska (115 k.), Matěj Procházka (52), Matěj Němec (61), Jan Vodička (65), Václav Veletovský (53), Anna Kubíčková (71), Michal Kubíček (78), Václav Bína (67) a Václav Daneš (107); luk měli 6 – 17 vozů sena. K nim přidružili se chalupníci Jan Vinduška (42), Jiří Černý (23), Jan Šebek (22), Václav Marek (20), Jiří Vokřál (19) a Jakub Herčík (14), domkaři Jan Fiala a Jan Stuchlík.
K obci náležely 72 korce pozemků. Úhrnem se drželo k Sendražicům 759 korců rolí, 122 korce zoraných pasek, luk na 123 vozy sena, 11 korců sadů, a ve vsi chovali 44 koně, 6 volů, 84 krávy a jalovat, 110 ovec, 19 sviní a 2 kozy. (AZ. Kouř.)
Dalším drobením usedlostí vzrostly Sendražice do r. 1843 na 61 obytné stavení se 470 obyvateli.
Nedaleko Sendražic k jihovýchodu bývala véska Raškovec, jejíž jméno dosud v názvu rolí sendražických se ozývá (V Raškovci). Byla to asi ona ves v šosu města Kolína, kterouž pode jménem Rouská král Václav IV. Zapsal Ondřeji Geschreyovi, rychtáři Kolínskému, jako manství, tak jak r. 1454 se tím vykázal rychtář Vítek, syn Ondřejův. (AČ. II. 467.)
Škola
Do r. 1876 docházely děti zdejší do školy v Ovčářích. Toužíce po vlastní škole, nabyli občané r. 1875 samostatné školy jednotřídní, pro niž ihned budovu nákladem 6000 zl. vystavěli. Dnem 1. října r. 1876 počalo se v ní vyučovati. Dítek bylo zapsáno 99. proto již po dvou létech rozšířena škola na dvoutřídní. Pro druhou třídu vyhledána zatím místnost v usedlosti čp. 25., ale již r. 1880 přistavěna potřebná učebna k budově školní nákladem 1800 zl.
Prvním učitelem jmenován výpomocně Frant. Lejhanec, stařec 70letý. Po jeho odchodu ustanoven od 1. března 1877 Josef Patrný. Místo podučitelské zastávali: Karel Lych (1880), Karel Jelínek (1880 – 85), Frant. Mojžíš (1885 – 87), Josef Sojka (1887 – 89), Jan Krčík (1889 – 90), Josef Wisinger (1890 – 96) a Frant. Volný, jehož místo od r. 1897 proměněno v učitelské.
Nyní jsou tu 2 třídy se 2 učiteli a 114 žáky (chlapci 52, děvčata 62). Náklad školní uhrazuje se 17% přirážkou školní; školné se platí. (Kron. školní.)