Zpět

Štítary

Katastrální rozloha činí 2,6 km 2. Rolí 363 ha 42 a 16 m 2, luk 12 ha 16 a 29 m 2, zahrad 2 ha 53 a 49 m 2, pastvin 1 ha 89 a 54 m 2, lesu 2 ha 15 a 48 m 2, cest atd. 8 ha 12 a 43 m 2, zastav. 1 ha 85 a 75 m 2. Obec drží 112 ha 62 a 49 m 2, jednotlivci 251 ha 79 a 67 m 2.
Půda pozemků jest úrodná, hluboká červinka.
Roku 1897 drželo se 37 koní, 165 kusů dob. hovězího, 29 koz, 124 vepři a 13 úlův.

Poštovní, telegrafní a železniční stanice jest v Kolíně.
Štítary tvoří místní, katastrální a školní obec, přifařeny jsou do Kolína.
R. 1899 platila obec 3294 K 19 h daní, obecních přirážek 20% (do Kolína).
Jest zde sbor dobrovolných hasičů.

Názvy tratí:
Rolí: Na Starých Štítarech, Na Kouřimce, Ve štolířích, Na kopci, Na svobodných, U sloupu, U štátve, V šornici, V studánkách, Za dvorem, V půl šesté kopě, V osmi kopách, Na radlici, Za chmelnicí, Na plátence, V rybníku.

Paměti.

Ves Štítary (Čtítary), druhdy Štítaři, ukazuje jménem svým na živnosť, kteréž se obyvatelé oddali většinou, totiž štítařství. Jsou tedy Štítary osadou mladšího založení. Leč hojné a krásné nálezy starožitnické svědčí o osídlení míst těchto již v dobách nejstarších. Sbírky Musea kolínského chovají odtud kamenný mlat, parohy zpracované v šídla (dar. říd. Senohrábek), 5 ozdobných náramků bronzového typu Laténského (dar. p. Tahal) a bohatý nález z hrobů žárových, kteréž odkryl r. 1893 při kopání hliniště p. Formánek. Jsou to tři popelnice, 5 nádob různé velikosti, 5 misek, 2 klíny kamenné a přední část lebky.

Ves Štítary stávala původně na návrší ke Křečhoři, kde dnes říkají „Na Starých Štítařích“ a patřila do šosu (pod právo) města Kolína. V neznámém čase zašla. Ve 14. století býval na místě dnešní vsi poplužní dvůr se čtyřmi lány (288 korci) rolí od všech berní svobodných, se dvěma rybníčky, dvěma mlýny a několika podsedky, kterýž statek patřil k rychtářství Kolínskému. Když nadační listiny ohněm na zmar přišly, obnovil král Jan Lucemburský nadání toto dne 6. března roku 1329 rychtáři Goclinovi. Po něm držel rychtu Kolínskou r. 1361 Václav později Kryštof, syn Goclinův, od něhož roku 1371 koupil ji sobě a dědicům svým Mikuláš Brukenmeister. (PM.) Roku 1414 držel ten dvůr Hána zlatník.

Za válek husitských shledáváme na dvoře Štítarském Mikuláše Lapače, po jehož odpravení prodali ten statek Ondřej Keřský z Římovic a Matěj ze Zibohlav jako poručníci sirotků Lapačových za 80 kop gr. hotových knězi Bedřichovi ze Strážnice, kterýž jej ihned daroval bratru svému Šimonovi ze Strážnice. Tento zemřel po r. 1861 a dvůr ve Štítařích držel syn jeho neznámého jména; i ten záhy zemřel, a vdova jeho odevzdala statek synům svým Šimonu a Vaňkovi Štítarským ze Štítar, z nichž tento roku 1495 pro skutek zlá sťat. Jejich sestrou byla nejspíše Kateřina ze Strážnice a ze Štítar, milostnice knížete Hynka Minsterberského († 1492). Šimon Štítarský zemřel před r. 1504, syn jeho Jakub roku 1523 a dvůr Štítarský s tvrzí prodán jest za 500 kop čes. Martinu Smolíkovi z Radovesic.

Jako statek šosovní držel toto zboží r. 1541 Pavel Smolík ze Štítar, po něm syn jeho Jan (1554-64), potom téhož vdova Kateřina, v r. 1564-78. Pavel Smolík ze Štítar s manželkou svojí Bohunou Magrlovou ze Sobíšku a od r. 1584 dcera jeho Kateřina, kteráž provdala se r. 1586 za Samuele Freysichselbsta z Freydenpachu. (DP. II. 21.) Paní tato utonula nešťastnou náhodou r. 1587, a statek Štítarský koupila po roce od její dědiců za 1925 kop č. obec města Kolína. V její držbě zůstal potom neustále.

Vedle zprávy z r. 1618 drželo se při dvoře 95 kop záhonů rolí orných a jedna louka. Výnos jeho udáván na 100 kop č. Dva rybníčky zdejší pojímaly násady kapří 6 kop. Mimo to byly tu tři mlýnice, a to potoční pod Štítary (vznikl r. 1512), druhý na 2 kola r. 1575 v Pekelském údolí založený, a větrník nad Štítary, který za olejnu sloužíval a r. 1599 snešen a rozebrán byl.

Po bitvě Bělohorské zabrán městu Kolínu s ostatními statky i dvůr Štítarský, a teprve když Kolínští obrátili se opětně k víře katolické, vrácen jest obci r. 1628. Za bouřlivých běhů válečných, které potom nastaly, spálen a spustošen byl docela; pozemky jeho najímala obec sousedům, pokud se kdo přihlásil, za třetí mandel. R. 1654 bylo jich pronajato 45 kop záhonů, kterýž nájem vynášel ročně asi 250 zl. Později dvůr obnoven, ale r. 1680 shořel zase se vší úrodou. Primator Valentin Kokovský snažil se jej sice obnoviti, ale bohatší měšťané zdráhali se vypomoci obci půjčkou 500 zl., chtějíce od obce pozemky lacino najímati. Pouze rybníčky u Štítar podařilo se Kokovskému obnoviti. V l. 1650-70 odprodán nejspíše od Štítar mlýn Pekelský.

Když v polovici 18. století obecní hospodářství se nelepšilo, prodal 18. září 1751 primator Pokorný jménem rady a starších obce obecní mlýn Podštítarský se stodolou, zahrádkou, paloukem a dvěma rolemi pod 18 korců mlynáři Janu Palečkovi za 500 zl. hotových a dědičný plat 110 zl. ročně. K tomu dán jest mu v dočasný nájem za ročních 15 zl. také rybníček pod Štítary. Nedlouho potom (23. prosince r. 1756) pronajat i dvůr Štítarský s rolemi pod 492 korce a s loukou měšťanům Janu Wildtovi a Antonínu Neumannovi.

Pronikavé přeměny hospodářské zaváděné za císařovny Marie Terezie změnily i tvářnost Štítar. Hned po r. 1778 zrušen poplužní dvůr městský ve Štítařích a jeho pozemky rozděleny mezi 25 statečků familiantských, jimž dán ku společnému užívání suchý rybník pod vsí. Tak vznikla nynější ves Štítary.

Osada tato vzrostla do r. 1843 na 41 číslo se 304 obyvateli. Až do r. 1899 byla správou přidělena k obci Kolínské, nyní jest obcí samostatnou.

O tvrzi Štítárské zmiňuje se kolínská kniha smluv (č. 3) k r. 1553. Ve smlouvě o nájem Štítar r. 1753 čteme: Uprostřed poplužního dvora stojí zděné stavení šindelem kryté, jemuž „parkán“ říkají. To se patrně k oné tvrzi vztahuje. (DK. I.-II.)

Škola.

Dokud býval ve vsi Štítařích pouze dvůr městský s několika živnostmi zahradnickými, docházely odtud děti do škol kolínských. Když po r. 1778 povstala dnešní ves, nelíbilo se osadníkům posílati děti své do Kolína, kamž v zimě a za dešťů byla neschůdná cesta a zjednávali si na zimu učitele na vlastní vrub. Vyučováno bylo dům od domu. Obyčejně v sobotu stěhovala se škola o číslo dále, při čemž děti přenášívaly školní i učitelův nábytek. Kolínští učitelé žalovali však osadníky pro tu věc nejednou, stěžujíce si, že sobotáles neplatí, dětí že do Kolína neposílají a pokoutního učitele vydržují. Časté žaloby takové přiměly Štítarské k tomu, aby žádali školu vlastní. Tak zřízena tu r. 1832 provisorní školní stanice pomocnická, kteráž umístěna v čp. 1., u Jana Němce, bývalého dvorského šafáře, a opatřena školním nábytkem: dvěma stoly. Ale při prohlídce školy r. 1833 shledaná učebna i zařízení její nedostatečnými. Také učiteli nedostalo se slíbeného bytu, nýbrž bydlil v učebně, nedostával platu, až na každou usedlost ve Štítařích vtělen byl závazek platiti na učitele. Proto zbudována r. 1834 nákladem osadníků nová školní budova, kteráž sice do zimy byla pod střechou, ale teprve r. 1836 vysvěcena byla P. Josefem Perniklem z Kolína.

Budova ta postavena na západní straně osady. Bylo to nízké obdélníkové stavení přízemní se vchodem uprostřed strany jihovýchodní. Síňka rozdělovala budovu na dvě části; po pravé straně byla učebna, po levé černá kuchyně, odkudž vedly dvéře do komůrky, a dále světnice učitelova. Ze síňky šlo se padacími dveřmi do sklepa a jinými po žebříkovitých schodech na půdu. Učebna (5,5X6,9 m, výška 2,5 m) měla trámový strop a osvětlovaly ji se dvou vedlejších stran dvě a dvě okna. Proti vchodu stálo ve dvou řadách osm lavic, před nimi tabule, stolek a stolice pro učitele a na levo veliká hliněná kamna s plotnou na nichž zimního času i mezi vyučováním se vařilo.

Světnice učitelova (5X4,25 m) měla uprostřed podlahu prkenou, při stěnách cihlovou, kuchyň byla černá, spižník (2X5 m) do pola pecí chlebovou zastavený.

Okolí školy upravil teprve roku 1841-48 učitel Jan Senohrábek. Zanesl a urovnal hliniště při škole, z kamení školáky nasbíraného narovnal zídky a zařídil zahrádku a dvoreček.

V tom stavu zůstala škola až do r. 1870. Toho času rozšířena okna, stropy zarákosovány, černá kuchyně podklenuta a ze spižírny po odstranění peci upravena druhá světnice učitelova. Nad střechou zbudována vížka, do níž zavěsen obecní zvonek, visící dotud na sloupku uprostřed vsi.

Do školy ve Štítařích, která po dnešní den zůstala jednotřídní, roku 1818 docházelo 13 žákův a roku 1828 již 50 žákův. Roku 1848 čítalo se v denní škole 27 chlapců, 27 děvčat, v nedělní 9 chlapcův a 11 děvčat. Roku 1869 bylo v denní škole 39 dětí, v nedělní 15 dětí.

Na škole zdejší působili: František Vávra, Václav Novák (kol. 1811), Čeněk Vávra, Josef Sluka, který nemaje učitelské způsobilosti musil odejíti r. 1832; po něm dosazen Jan Nádvorník (1832-41), František Stuchlík, asi 6 neděl, Jan Senohrábek (1841-48), Petr Ráb (1848-54), Václav Mašín (1854-73), Jan Kvapil (1873-76), Antonín Láska (1876-78) a odtud Emil Senohrábek.

R. 1897 byla tu 1 třída s 1 učitelem a se 87 žáky, z nichž 46 chlapců 41 děvče. Rozpočet školní uhrazuje se 23% přirážkou školní, školné se neplatí. (Kron. školní.)