Zpět

Týnec nad Labem

Na výběžku Železných Hor, na příkrém svahu nad Labem, dílem na připojené planině rozkládá se malebně starobylé komorní město Týnec nad Labem, před věky zvané "Týnec na Hůrkách" (239m). Nad půvabné obrysy města vyčnívá rázovitě kostel děkanský se školou. Se stráně vedle školy otvírá se pozorovateli půvabná vyhlídka k Hoře Kunětické, po Železných Horách a do roviny Čáslavské i Kolínské, jakož i po malebných březích labských. K městu se připojují osady Bělušice, Jelen a samoty: Na hradě, Pod hradem, Brazilie, Na kocourku, Pazderna, Na pile, Na Bambousku, Na rybníčkách, Na vinici, Stará chrásť a Za Labem.

Týnec čítá (1890) 395 domů se 2790 obyvateli Čechy a 5 Němci (196 na 1 km2). Mužů jest 1349, žen 1441; svobod. 792 m., 750 ž.; ženatých m. 513, vdan. ž. 531; ovdovělých 44 m., 160 ž.; katol 2495, evang. aug. 9, ref. 233, israel. 50, bez vyznání 3; čísti a psáti znalo 1104 m., 1062 ž.; jen čísti 18 žen; neznalá 245-187 m., 361-193 ž.; v stáří do 16 l. byla 520 m., 504 ž., produktiv. 698 m., 778 ž., přes 60 let 131 m., 159 ž.

Dle zaměstnání jsou: Bednáři 3, cukráři a pernikáři 4, cihlář 1, holiči 3, hokynáři 8, hodináři 2, drnokop 1, hostinských 12, povozník 1, knihař 1, kominík 1, klempíři 2, koláři 2, kováři 3, košikáři 2, kloboučník 1, kožišník 1, krejčí 14, švadlena 1, pekařů 9, provazníci 2, kupců 14, krupařů 6, lékaři 3, lékárník 1, materialista 1, mlynář 1, malíři pokojů 3, obchodníci zb. střiž. 4, obch. koží 4, obchody různé 4, obch. dobytkem 2, obuvníci 19, řezníků 6, rukavičkář 1, porodní báby 3, sedláři 4, sklenář 1, soustružníci perleti 4, soustružníci 2, truhláři 6, výčepů lihovin 7, cementář 1, zed. mistr 1, zvěřinář 1, zámečníci 4, rolníků 33, ostatní lid dělný.

Katastr. rozloha zabírá 14.22 km2. Rolí 847 ha 24 a 47 m2, luk 108 ha 11 a 75 m2, zahrad 36 ha 19 a 44 m2, pastvin 52 ha 03 a 06 m2, lesů 298 ha 09 a 90 m2, zastavené pl. 17 ha 76 a 39 m2, skal a písčin 1 ha 17 a 50 m21, cest atd. 61 ha 75 a 06 m. Obci náleží 145 ha 11 a 41 m2, velkostatku 48 ha 15 a 23 m2, záduší 55 ha 1 a 26 m2, škole 26 a 88 m2, jednotlivcům ostatek.
Půda pozemků jest při Labi hlinitopísčitá, něco málo půd humusovitých, k Jelenu písčitá, k Bělušicům vápenohlinitá.
R. 1897 napočetlo se: 70 koní, 492 kusy hověz. dobytka, 82 kozy, 91 vepř, 17 úlův.

Týnec jest farní, školní, místní a katastrál. obcí. Stanice železniční, poštovní a telegrafní v místě.
R. 1898 platilo se daní 13.935 K 50 h, obecních přirážek 25%.
V Týnci jest pivovar, octárna, 2 mlýny, továrna na vydělávání koží, strojírna, soustružnictví perleti, pletárny košů a cihelna.
Nachází se tu: Četnická stanice, obvodní lékař a lékárna, okresní stravovna, Občanská záložna, Sokol, Čtenářská beseda a Sbor. dobr. hasičů.

Názvy tratí:
Rolí: Na vápence, Na březince, Na lánech, Za humny, Na Šuterníku, Zadní mokrý, Pod vrchy, Na Pěnicích, Zádušní pole, Na mravínku, Na ostrově, Na rybníkách, Pod hradem, Na paloučkách, Mezihoří, u Bambousku, Kantorka, Pasuchov, Býhovka.
Lesů: Zádušní les, Šedivý borek, Brunkopec, Lopata, Ve stráni, U cihelen, na Brasilií, pod Kolem, Bulíčkův kopec, U bláta.

Paměti
Okolí Týnce nad Labem bylo hustě obýváno již v době předhistorické. Při vsi Lžovicích bylo vyprávěno o bohatých nálezech starožitnických, jež tu učiněny (čti Lžovice). U lesa "Sváravy", východně od Týnce až k Šibeníku, nalezeno pohřebiště rázu lužického, v jehož hrobech byly popelnice v jamkách kameny plochými obložených. Z milodarů pohřebních zachována broznová jehlice s malou kulovitou hlavicí. V téže poloze nalezeno několik pazourkových nožíků, čtyři bronzové náramky, zdobené rytými čárkami, hrot šípu s čípkem od lití zbylým a palstav s laloky (Mus. kr. Č.). Pod kopcem "Šibeníkem" odkryta r. 1879 popelnice baňatá s hrdlem s malými uchy, do níž svrchu poklopena menší nádobka. Na kopci řečeném "Kolo" nalezeny r. 1880 železné ovčácké nůžky s knoflíkem bronzovým typu Hallstatského. Na kopci tomto nalezají se také tlusté střepy tuhové, z nádob určených k tavení kovů. R. 1886 nalezeny v haltýři Pytlíkově bronzové kotouče ozdobné (Mus. kr. Č.).

Jméno Týnec značí prosté staročeské sídlo opevněné skrze plot, plaňky nebo sruby, čili tak zvané otýnění, lišící se od hrazení hradového tím, že nemělo příkopův a náspův. Tato ohrada nalézala se v místech dnešního náměstí. Se tří stran opevněna byla polohou přirozenou, stojíc na strmém vysokém kopci nad řekou a chráníc přechod přes ni. Prostírala se mezi nynějším starým úvozem a druhým, též hluboce zaříznutým od Labe kolem "celny" na náměstí vedoucím. Od t. zv. ulice Manovy ke kostelu a k Labi táhlo se dřevěné otýnění. Vznik této ohrady smíme, tuším, položiti do 10. století. Hojné nálezy střepů hradištných, po obvodě jejím učiněné, jsou toho dokladem. Ohrada Týnecká zbudována byla na území panství Slavníkova. Když byla Libice r. 995 Boleslavem II. vybita a panství Slavníkovců vyvráceno, dostala se krajina zdější v úděl knížecí Oldřichovi. Ovládal ji s hradu Oldříše, jejž si byl při Labi založil. Za krátko však zabral úděl Oldřichův kníže Boleslav III. a v majetku knížecím zůstával pravděpodobně dvůr v Týnci od té doby stále. Budovy jeho stávaly nejspíše na místě dnešního kostela; vyvýšená poloha tohoto místa nad okolní zahrady i dvůr farní tomu nasvědčuje.

Prvá listinná zpráva o Týnci pochází z r. 1100. Toho času kníže Vladislav I. pozval bratra svého Otu Černého, knížete Olomouckého, do Týnce "na Hůrkách", aby vyrovnali mezi sebou nějaké nechuti. Ota, obávaje se zatčení, přijel teprve na třetí vyzvání dne 1. května v čele silného průvodu branného. Po celodenním rokování dosaženo smíru. Sjezdu tomuto přítomný letopisec Kosmas žádal od knížete Oty, aby vrátil kapitule Pražské městys Sekyr-Kostel na Moravě, jejž byl odňal biskupu Heřmanovi a vymohl tolik, že kníže vrátil odpírané právo kapitule (PD I. 205). R. 1183 darován Týnec spolu s lesem při Labi se nacházejícím od knížete Bedřicha Johannitům (PA II. 269). Když v únoru r. 1194 kníže Jindřich učinil milost témuž řádu, spolupodepsán jest Jaroslav z Týnce (PD I. 476). Potom po celé století není o Týnci zpráv.

Na počátku 14. století přebýval v Týnci Jaroslav z Choltic s chotí svou a dcerou; týž r. 1306 prodal listem na Týnci daným oba břehu Labe pod Týncem a dva ostrovy Hodkovi, kmeti v Týnci (RD II. 907).

Nedlouho po tom dostal se Týnec klášteru Sedleckému. Král Jan Lucemburský dovolil r. 1339 opatovi, aby na obojím břehu vystavěl k dobrému kláštera mlýny a krčmu pro horníky z Chlumecka do Hory Kutné jdoucí, aby se zde u přívozu zamezilo časté obírání kupců i horníků (Devoty, Popsání kl. Sedl.). R. 1381 zapsal opat Dětřich plat z přívozu v Týnci týdně 12 gr., Jakšovi Plimlovi a jeho dědicům v 10 kopách gr. a r. 1390 Václavovi Wilmanovi z Kutné Hory na 300 kop dluhu plat 30 kop z Týnce (AČ II. 204, 479). Když Husité v dubnu 1421 klášter vypálili, zboží jeho jsou rozebrána. Komu tehda Týnec připadl, není známo, zdá se však, že to byl hejtman obce Orebské Diviš Bořek z Miletínka. Když potom došlo r. 1423 k první válce mezi Žižkou a Pražany i stranou jejich, uchýlil se Žižka do Čáslavě a tam jej Pražané i páni oblehli . Žižkovi ku pomoci spěchal hejtman Hradecký Martin Lupák s lidem od Hradce a Jaroměře. Na své ceště došel už Týnce, v neděli 22. srpna, když vytáhli proti němu z Kolína lidé pana Haška Ostrovského z Valdštejna a udeřili naň nad přívozem přes Labe, snad u vsi Telčic, kdež se strojil přejíti přes řeku. Martin Lupák byl poražen, lidu jeho dobře na tři sta jato neb zabito; on sám, skrývaje se v poli konopném, padl rukou Jana Černína z Mlázovic (odtud říkali potom: Pořídíš jako Lupák v konopí!).

Teprve 21. září 1436 zapsal král Zikmund Týnec městečko, vsi Vinařice, Bělušice, Kojice, Selmice, Chrčice, Krakovany a Lhotku s rybníky, lesy a háji a úroky, požitky a právy všelijakými v 1000 kopách Vaňkovi z Miletínka a jeho dědicům a uložil mu, aby platil berni, jaká před tím vycházela od kláštera z toho zboží do komory královské (AČ II. 181). Tento Vaněk byl maldším bratrem řečeného Diviše. Jak dlouho páni z Miletínka Týnec drželi, nevíme. Nejspíše Vaněk z Miletínka vystavěl někdy v polovici 15. věku k svému obydlí tvrz, posud poblíž městečka stojící. Je zbudována na skalnatém výběžku, jenž se tří stran se příkře sklání a k severu souvisí se hřbetem, na němž stojí Týnec. Na této straně je posud dvůr, Hrad řečený, jenž zastupoval předhradí, před ním byl příkop s mostem zvoditým. Tvrz skládala se z hradecm parkánův s nádvořím a věžnatého stavení. V přízemku věže jsou tři místnosti klenuté, v nichž se nacházely studně, sklep, spižírna a snad také vězení. V prvním ponebí bývala snad kuchyně a bydlila čeládka; proto měly zdi výklenky dveřmi zavřené, v nichž byly postele děveček. Na pískovcových krakorcích a trámcích spočítaly kol do kola pavlače dřevěné, k nimž vedly schody. Toto podsebití spatřovalo se na tvrzi ještě začátkem 19. století. V druhém patře nacházelo se obydlí pánovo. Byl zde komín a různé výklenky ve zdi, do nichž se schovávaly domácí potřeby. Stavení přestalo býti dávno sídlem panstkým a dnešní jeho úprava jest nová (H. XII. 324).

Tvrz Týnecká prodána později se dvorem některému měšťanu jako selská živnost. Od r. 1803 patřila generálu Melasovi, jenž tu zemřel r. 1806 a pochován při kostele sv. Jana.

Vaněk z Miletínka byl horlivým kališníkem. Roku 1440, 17. března, stál na sjezdu krajském v Čáslavi a držel věrně se stranou Hynce Ptáčka z Pirkštejna a potom Jiříka Poděbradského. Byl při vzetí Prahy r. 1448 a žil ještě r. 1454. Nevím, kdo po něm Týnce se ujal. Roku 1472 zastavil král Vladislav Týnec Václavu Hrůzovi z Chelčic v 2400 kopách a připsal k tomu 1111 zl. uherských. Týž panovník dal dne 27. února 1502 panu Vilému z Pernšteina a synům jeho výplatu na tvrzi a městečku Týnci nad Labem s jejím příslušenstvím a jiným listem, ze dne 18. ledna 1510, učinil mu milost, aby vše, co naložil na opravu starých nebo na dělání nových rybníků, bylo mu vráceno s hlavní sumou zápisnou. Tehdy byl Týnec vyplacen a držen s jinými statky zápisnými ke Kunětické Hoře, ačkoli se počítal vždy k panství Pardubskému (AČ IV. 205, 215, VI. 540).

Pan Vilém z Pernšteina byl muž vzácný. Dějepisec praví o něm, že jako válečník náležel ještě středověku, jako průmyslník patřil již věku novému a jako výtečná hlava a povaha všem věkům a člověčenstvu. Na svých panstvích udržoval vzorný pořádek. V urbáři panství Pardubského, z počátku 16. století, zapsány jsou odtudž všechny povinnosti městečka Týnce takto:

Městečko Tajnec
Z téhož městečka platí úrok peněžitý na český groš a mají robotu žennú a slepice.
(V závorkách pozdější majitelé.)

Rychtář (Jan, starý rychtář) lán rolí svobodné a čtvrt, čtvrt od Bacha, čtvrt Blažkovskou, louku, kus louky v Polabí, tři čtvrti Bělušické rolí, Jiřík (starý) 2 lány a čtvrt. Michek 2 lány. Šimon (Jan) Cep (Vondráček) 17 prutů, kus louky v Polabí. Urban (Vaněk Novák) má 1 lán, pivovarníkovo městiště, Blažkovský městiště, kus louky pod Horkami. Říha (Jan Štěpánek, Petr Brož) 2 lány. Jan Vrabec zahradník. Mikan (Šimon Fran(c), Tikalková) 3 čtvrti. Kruncký (Staněk Krákora) 3 čtvrti. Buriánek (Matěj Maso) 1 lán. Ventikal kovář (Martin švec, Černý) 1 lán. Vondráček (Vítů zeť Jan Bradatý, Václav Kučera) role. Diblíček (Jíra Homolka) 2 lány a čtvrt. Vít (Řehoř, Václav Byšiek) louku, dům, role, haltýř. Jan Kolář (Hrubej) 1 lán, dům. Flašar (Václav Byško, Vaněk Dlask, Martin Antoš) 1 lán. Matěj švec (Vaněk Suchý) 1 čtvrt, Dílínu. Mlajnek (Jan Michků) 5 čtvrtí, louku, 5 prutů a 1 jitro Blažkovské rolí. Trojan (Adam, Vaněk Vaňourek) 14 prutů. Mach Pleskač 17 prutí solí. Němec (Martin Antoš) 5 prutů. Jíra řezník (Tomášek tkadlec) 1 lán. Jan tkadlec (Bartoň Bareš, Matouš) domek a městiště. Tomek rybář (Martin) domek a zahradu, louku Sedmíkovskou od Chrčic. Vlček zahradník (Jíra rybář, Martin). Vávra Franc (Vaněk Bezruký, Šimon Bezruký) zahradu. Petr Tchoř (krejčí, Jan Druba) zahradu, městiště. Vávra (Jan Lavička) domek. Říha řezník (Jíra Horáček, Štěpán Škarýdků) 1 čtvrt, louku. Šimon (Beneš, Matěj Hrbel) 2 lány a čtvrt. Jindřich (Blažek krejčí) 5 čtvrtí a honce, louku u Chrčic. Petr Mazanec (Jan Jazyků) 2 lány a čtvrť, louku u Chrčic. Martin Hrbovatý kus rolí. Jan tkadlec hon rolí. Francova Duška dílna (Václav provazník) Vlček a Tomek Labe, kteréž drží u přívozu. V témž městečku každý řezník, kterýž drží krám, platiti má při sv. Jiří jednú v rok 22 gr. bílé, a to i za luoj i za beránec, kterýž platili, sečteno v sumu i platí po 1 kopě gr.
Ze Lžovic. Každý osedlý má dávati jednú v rok krom zahradníků z přívozu o sv. Jiří 3 gr. a podruh aneb chalupník každý 2 gr. Při témž městečku jest přívoz, z toho peníze převozník klade do pušky a v neděli, což vybere, vyčítá Jiříkovi písaři a konšeluom.
Z Záboří platí o sv. Jiří jednú v rok žita 5 korců 1 věrtel, každý dává po 1 věrteli. Z cizích vsí za sýry, jakž kdo sedí dávají po 1 sýřičku aneb 7 bal. o sv. Havle. Z týchž vsí platiti mají za pecny chleba po 2 den. o sv. Havle. Z týchž vsí platiti mají za vajce o sv. Jiří. Z týhož městečka a vesnic příslušejících panských mají les voziti k stavení k úpravě, tak jakž od starodávna činívali tak podle toho listu, kterýž jest od Sedleckého opata a konventu na ten mlajn vydaný. Suma úroku Svatojirského 10 kop 27 gr. suma úroku svatohavelského tolikéž, suma ženné roboty 49 dní, suma slepic úročních 49, suma beránec 1, suma úroku z Labe každého 4 kopy. Z týhož městečka platí z příjmův gruntuov od Bělošicka a Biskupic rolních, jakž jim to vyměřeno a pod plat dáno léta x 33. V městečku jsou dva mlýny a ty se pronajímají. Nyní platí: Při městečku 20 kop gr. a se strany městečka 22 kopy.
Lúky: Pod zámkem, v Čížovce, pod Krakovany; hájí je Kubík, hajný z Krakovan (AČ XVII. 439, 457, 508).

Pan Vilém z Pernšteina rozdělil statky ještě za života svého r. 1515 a k dílu syna svého Vojtěcha položil také Týnec nad Labem se vším jeho příslušenstvím. Zemřel r. 1521 (AČ XVII. 209). Po Vojtěchovi z Pernšteina dědil r. 1534 jeho bratr Jan. Král Ferdinand I. připsal mu 8. června 1537 k sumám předešlým, jenž držel na statských Lanškrouně, Landšperce a městečku Týnci nad Labem 8683 kopy 1 groš 2 peníze, jenž byl vydal za 6 měsíců na 100 koní jízdných a 500 pěších (AZ). Po Janovi z Pernšteina zůstali r. 1548 tři synové, bratří Jaroslav, Vratislav a Vojtěch z Pernšteina, z nichž Jaroslav dostal hlavně statky české. Za něho činí se poslední zmínka o zboží Týneckém, když r. 1553 Jaroslav a Vratislav bratří z Pernšteina zapisovali dluh na městečko Týnec nad Labem, vsi Kojice, Krakovany, Selmice, Chrčice, Vinařice, se clem u mostu, mlýny, Labem atd. (DZ 86 E 16). Jaroslav z Pernšteina nehospodářstvím a přepychem statky své zadlužil a nemohl jich udržeti. Panství Pardubské zalíbilo se arciknížeti Maxmilianovi, napotom králi Českému. Otec jeho, král Ferdinand, prý "chudobu" krále Českého často rozjímaje, velice se snažil, aby Pardubice ke stolu krále Českého přikoupil. Nemaje sám prostředkův, poslal do měst královských posly s prosebným psaním syna svého, aby miu nějakou pomoc udělila k zaplacení toho panství. Města dala, co mohla, a tak 21. března 1560 učiněna smlouva s věřiteli a rukojmíni Jaroslava z Pernšteina a ohromné panství koupeno za 200.000 kop grošů českých. Od těch časů zůstal Týnec s panstvím Pardubským v držení komory královské (H I. 39).

Správa královská pořídila r. 1588 nový urbář panství Pardubského, jenž se druží důstojně k staršímu urbáři Pernšteinskému. O Týnci nad Labem čte se v něm takto:

Rychta Teynecká
Městečko Teynec

Lidí osedlých 43 platí 62 kopuy 26 grošů 5 denárů úroku Jirského a tolikéž Havelského; mají robot ženných 49 dní; slepic odvádějí 49 kusů. Jest tam podací kostelní. Jiní důchodové peněžití tu byli: Dříve platil každý řezník z krámu jednou v roce při sv. Jiří po 1 kopě gr., později s dovolením J.M.C. rad komory české tento běžný plat dán k obci pod plat stálý, tak aby Tejnečtí sami krámy masné na svůj náklad opravovali, nad nimi sobě světničku radní vystavěli a toho jak mohou k obci své na časy budoucí užívali, kteréhožto platu počna při sv. Havle l. 1586 po 1 kopě a při sv. Jiří druhou polovici totiž 1 kopu. A tak platiti mají obojího 2 kopy. Vybíralo se clo na mostě od celného, a to každou neděli u přítomnosti rychtáře a konšelův z pokladnice se vyčítá a zapisuje a to rychtář k sobě přijímá a na zámek v osmi nedělích donáší podle cedule spečetěné od konšel.
Ze vsi Lžovic každý osedlý platí jednou úrok o sv. Jiří za clo z mostu po 3 gr., jakož jest jich 8 sedláků a 1 zahradník 2 gr., summa toho činí 26 gr.
Ze vsi Záboří platí žita o sv. Jiří jednou v rok každý po 1 věrteli, summa 4 korce 3 věrt.
Z cizích vsí za sejry, jakž kdo sedí dávají po 1 syrečku aneb 4 den. jednou v rok o sv. Havle a za pecny chleba po 2 gr. jednou při sv. Havle, za vejce... A ty důchody z cizích vsí rychtář a konšelé vybírati mají. Teynečtí podle zvyku a obečeje starodávního.
Za ty všecky platy, za seyry, pecny chleba schází se jednou v rok o sv. Havle 35 gr. 4 den. a za vejce o sv. Jiří 5 gr. někdy víc a někdy míň.
Z téhož městečka a vesnic příslušejících panských mají les voziti k stavení, k opravě, jakž od starodávna činívali, podle listu, kterýž jest od Sedleckého opata, od konventu na ten mlejn vydaný.
Z těch všech vesnic mají na Labi rejhu časem zimním prosekávati, aby lidé cla procházeti nemohli, také tedy okolo mostu a okolo kobyl a když by se kry na Labi hejbaly, jakžby šturmování uslyšeli, hned běžeti mají a mostu hájiti, aby se škoda na něm nestala. Z pivovaru a vody vedení k vaření piva uvolili se platiti. Tejnečtí 8 kop, ale k vopravě v pivovaru a vodárny z lesův J.M.C. dříví se dáti má.
K této rychtě náležely: Kojice 18 lidí osedl., 14 kop 20 gr. 1 d. úroku jir., 13 k. 34 gr. 7 d. úr. havel., 56 dní robot ženných, 56 slepic, Vinařice 7 l. os., úr. 3 k. 36 g. 5 d. a 33 k. 21 g. 2 d., 19 dní roboty ženné, 19 slepic. Krakovany 13 lidí osedl., úrok 7 k. 33 g. 5 d., tolikéž o sv. Havle, 44 r. žen., 22 slepic, 1 krčma výsadní tu. Lhota Uhlířská 15 l. os.; 8 k. 49 g. 7 d., tolikéž o Havle, 1 krčma výsad., Selmice 18 l. osed. úrok 8 k. 20 gr., tolikéž o Havle, 41 žen. r., 41 slepic, 1 podací kostelní, 1 krčma výsadní.
Chrčice 6 lidí osed., úrok 2 k. 21 g. 7 d., tolikéž o Havle, 7 dní žen., 7 slepic. (Z výpisků řed. F. Rosůlka.)

Dne 29. února 1588 pocítěno bylo zemětřesení v Kutné Hoře, v Čáslavi, v Kolíně, v Janovicích Uhlířských, v Týnci a ve vsích na pravém břehu labském, kdež všude škody nadělalo (AZ).

Týnec býval městečko poddané, jehož osadníci práv městských neměli a vrchností svou se spravovali. Teprve král Rudolf II. vyzdvihl Týnec na městečko komorní. Dav vyšetřiti u okolních měst a městeček, zda jim novými trhy újma nevzejde, udělil 3. března 1600 městečku Týnci dva trhy výroční a týdenní trh. V sobotu po sv. Lidmile r. 1610 městečko docela vyhořelo. Aby obyvatelům polepšil, král Matyáš II. daroval městečku dne 5. prosince 1616 třetí trh výroční (AZ).

Konšelů mívali Týnečtí šest a ti s rychtářem městečko spravovali. Útrata na úřad nebyla r. 1601 nad 33 kopy , písaři radnímu platili 5 kop v rok. R. 1590 byl konšelům příchozí Jan Švób, soused z Jablonného, s dvěma dkoni podezřelým. Kázali tedy rychtáři, aby ho vzal. Když rychtář zámek odmýkal, Švób do něho ze zadu nůž vstrčil a to z lítosti, že ho bez příčiny dal do vězení. Ubodl jej, domnívaje se dle zástěry, že to někdo jiný. R. 1601 měli v Týnci důchodů ze soli "v hlávkách" 4 kopy, z pěti krámů řeznických 10 kop; krámů pekařských neměli, hospodyně pékaly asi samy, z lázně vycházely 3 kopy ročně. Když jim pustila vrchnost pokuty "pro hry a neřády", přijali hned první rok nad dvě kopy ročně. Však si Týnečtí úředníků královských vážili, neboť r. 1601 vydali "na pocty" 22 kopy! Také pivovar císařský vzat byl tehdy k obci, a kdo vařil, platil z osmi korců obilí svařeného po půl kopě. Varů bylo za rok 41, "šenkující" pak dali ještě ze sudu groš. Pokud přiznali, vyšenkovali za rok 329 sudů piva (KO I., II.)

Po povstání stavovském r. 1618 a za války třicetileté zakusilo městečko mnoho běd. Nejhůře vedlo se mi r. 1634, kdy Sasové, pomocníci Švédův, vybíhali od Kolína na lup po všem okolí. Tehdy přišla na zmar i privilegia městská a proto král Ferdinand III. obnovil je Týneckým tímto majestátem:

My Ferdinand etc. oznamujeme tímto listem všem, že jsou na nás opatrní starší a konšelé i všecka obec městečka našeho Tejnice nad Labem k panství našemu Pardubskému náležející, věrní naši milí, ve vší poddanosti a poníženosti vznesli, kterak majestátové jich dva, z nichž prvním od císaře Rudolfa, toho jména Druhého, dva roční jarmarkové: jeden v úterý po sv. Janu Křtiteli, a druhý též v úterý po sv. Václavě, dědici českém, každý s osmi dny pořád zběhlými, s frejunkem obyčejným a k tomu trh téhodní a každý úterý v nově pod dathum na hradě Pražském v pátek po neděli postní Oculi, 3. Martii 1600 jim v nově vydány a vysazeny jsou; druhým pak majestátem jarmark třetí roční, k týmž předešlým jich jarmarkům a k trhu od císaře Mathiáše, slavné paměti, v pondělí po neděli květné nadepsaným obyvatelům městečka Tejnice nad Labem, pod dathum tolikéž na hradě Pražském, v pondělí po sv. Barboře létha 1616, 5. Decembr. přidán a vysazen jest, skrze lid vojenský nepřátelský k zmaření přišly a své porušení vzaly, žádajíce nás při tom ve vší poddané poníženosti, abychom jim takové majestáty znovu obnoviti a potvrditi ráčili.
K jejichžto pokorné prosbě naklonení jsouce ano i k jejich velké chudobě a potřebě prohlédajíce, s dobrým rozmyslem naším, jistým vědomím a radou věrných našich milých, moci královskou v Čechách takové jich zmařené majestáty a obdarování tímto listem naším vědomě a ve všem jejich znění a položení, nejináče, než jakoby v tento list náš slovo od slova vepsány byly, obnovovati a potvrzovati ráčíme. Chtíce tomu konečně, aby oni obyvatelé předepsaného městečka Tejnice, nynější i budoucí, tak jako jiná města a městečka v tomto království našem, dědičném Českém, týchž jarmarkův a trhů buďto z práva, neb z obyčeje užívají, též užívali a užívati moc měli na časy budoucí a věčné.
Protož přikazujeme všem obyvatelům a poddaným našim ze všech čtyř stavů království našeho dědičného českého, nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste vejš psané obyvatele i všecku obec městečka Tejnice při tom milostivém obnovení potvrzení a opatření našem bez všelikých zmatků i odpornosti nyní i v budoucích věčných časech jměli drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani komu jinému činiti nedopouštějíce a to pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské a královské, dědicův našich, budoucích králův Českých.
Tomu na vědomí pečeť naši císařskou k listu tomuto sme přivěsiti rozkázati ráčili.
Dán na hradě našem Pražském 4. srpna 1638 (Opis AZ).

Neméně trpěl Týnec od Švédů r. 1639 a 1643. Po válce třicetileté polepšil se stav obyvatelstva a když r. 1654 činěn soupis poddaných, bylo v Týnci 27 rolníků, 6 chalupníků a 13 zahradníků, dohromady 46 osedlých a zůstávalo 9 zahradnických stavení pustých. Obyvatelé měli rolí 1252 strychy 3 věrtele, osévali na zimu 210 strychů 3 větrele, na jaro 113 strychů 1 věrtel. Dobytka chovali potahů 42, krav 78, jalovice 52, ovec 58 a sviní 89. Jednotlivě popisuje se stav jejich takto:

Sedláci:	Rolí má strychů	Seje na zimu	Seje na jaro	Handle a živnosti	Drží: potahů	krav	jal.	ovec	sviní
Jáchym Stecinger	96	12 s. 2 v.	5 s. 1 v.	řezník	3	3	1	4	4
Václav Musil	150	15 s.	10 s.	---	--	1	1	--	--
Dorota Kolínská/td>	140	14 s. 3 v.	10 s. 3 v.	---	2	2	--	--	--
Jan Šolta	115	9 s.	15 s.	---	1	2	1	--	3
Martin Rosa	150	23 s. 2 v.	8 s. 2 v.	řezník	4	3	2	--	2
Jan Řipínský	140	20 s.	8 s.	--	4	4	2	--	3
Jiří Pelikán	35	5 s. 3 v.	2 s. 1 v.	švec	--	1	1	--	--
Václav Pacovský	20	11 s.	6 s.	zámečník	--	2	--	--	--
Jan Lašťovička	95	10 s.	6 s.	--	2	4	1	--	--
Václav Fiala	95	13 s. 2 v.	8 s. 3 v.	pekař	3	3	1	--	6
Jan Oupický	120	7 s. 2 v.	8 s. 1 v.	--	3	1	1	--	--
Rudolf Fiala	45	8 s. 3 v.	4 s. 1 v.	krupař	3	2	4	3	3
Heřman Poleva	45	14 s. 3 v.	--	řezník	4	4	2	--	3
Rudolf Mensinger	40	17 s.	5 s. 3 v.	pekař	4	3	3	--	5
Jan Krejčí	50	16 s. 3 v.	8 s. 2 v.	bečvář	3	2	4	--	--
Šim. Klusburský	90	6 s. 2 v.	3 s. 1 v.	švec	3	2	4	5	3
Jan Hala	130	27 s. 1 v.	15 s.	---	4	5	4	--	3
Burian Pelyněk	40	14 s.	3 s. 1 v.	švec	3	2	4	--	3
Pavel Samků	75	15 s. 2 v.	1 s.	kotlář	3	5	--	20	3
Judyta Rousková	70	4 s.	8 s. 2 v.	---	--	--	--	--	--
Jan Kučera	40s. 3v.	3 s. 12 v.	11 s. 2 v.	---	3	5	2	--	6
Petr Šusterka	60	8 s.	2 s.	---	4	1	3	--	8*
Jan Smíška	80	--	--	---	--	--	--	--	--
Jan Kryzlar	60	8 s.	12 s. 3 v.	---	--	2	--	--	2
Dorota Kroupka	30	4 s.	1 s. 2 v.	---	1	2	--	--	--
Mat. Bohdanecký	15	8 s. 1 v.	1 s.	---	--	--	--	--	--
Jiří Procházka	18	5 s. 1 v.	2 s. 2 v.	kovář	3	2	1	--	3

* 3 provazce lesů.

Chalupníci:
Jiří Jeřábek	10	3 s. 2 v.	1 s. 2 v.	kovář	2	2	1	30	3
Ondřej Čermák	16	2 s. 1 v.	--	kolář	--	2	--	--	2
Jan Čech	6 s. 1 v.	1 s. 2 v.	--	zedník	1	2	--	--	--
Alexandr Nyboř	12	1 s.	2 s.	rybář	--	4	3	--	6
Václav Vrabec	6 s. 1 v.	1 s. 2 v.	--	rybář	--	4	5	--	--
Jan Pábíček	3 s. 2 v.	--	--	řezník	--	2	--	--	3

--

Zahradníci:
Václav Velyb	--	--	--	krupař	--	2	--	--	2
Jan Štěpán	--	--	--	tkadlec	--	1	--	--	--
Jiřík Živanský	--	--	--	tkadlec	--	2	--	--	2
Václav Špaček	--	--	--	švec	--	1	--	--	--
Jiří Tuček	--	--	--	švec	--	1	--	--	--
Petr Vacek	--	--	--	švec	--	1	--	--	2
Václ. Benešovský	--	--	--	--	--	--		--	2
Pavel Rychlý	--	--	--	--	--	--	--	--	2
Jan Procházka	--	--	--	--	--	2	3	--	5
Lid. Růžičková	--	--	--	--	--	1	3	--	2
Václav Vlášek	--	--	--	--	--	2	1	--	--
Jiřík Čečovský	--	--	--	tkadlec	--	2	--	--	7
Jiřík Bazikán	--	--	--	--	--	--	--	--	--

Stavení rozbořená a pustá zahradnická: Koželužský, Lupáčovský, Ševcovský, Chladkovský, Zedníkovský, Hrubovský, Kolářovský, Novosadovský, Trnkovský -- místa (AZ. Chrud.)

O hospodářských poměrech městečka ve století 18. zpráv nemáme, poněvadž popis z r. 1750 je ztracen.
Za selského povstání r. 1775 přitrhli vzbouření sedláci 22. března do Týnce. Přišlo jich od Kladrub na čtyři sta. Velitel oddílu vojenského, v městě ležícího, ptal se jich, čeho žádají, načež oni, že svobody. Poroučeli si, aby jim dal hejtman z každého čísla po muži. Hejtman se jich ptal, mají-li k tomu písemného poručení a nemají-li, aby s pokojem odešli, než dá do nich stříleti. Tu se sedláci hnuli z města a vojáci je vyprovodili ke Lžovicům. Který sedlák tam doma nebyl, tomu roztloukli kamna a okna, a který byl doma, musil s nimi na Konárovice, kde pivo a kořalku sami šenkovali a chleby brali.
Potom se dali ik Poděbradům a tam se jich sešlo osm tisíc (Záp. Fr. Semeráda).

Po vydání robotního patentu se hospodářské poměry na panství Pardubském uvolnily, nebt grunty panské ponechány sousedům. R. 1781 podepsal za městečko kontrakt aboliční Jan Hausa. Týnec potom do konce 18. století rozkvetl, jak svědčí katastr Josefinský, jenž uvádí v Týnci r. 1796 tyto majitele domů:

Číslo 1 Radnice, 2 dědicové Lokovští, 3 Josef Holub, 4 Matěj Vrabec, 5 Leopold Köpl, 6 sousedský pivovar, 7 Michal Mensinger, 8 Jan Novák, 9 František Šusterka, 10 Jan Šusterka, 11 Jan Textor, 12 dědicové Lokovští (domek), 13 jejich dvůr, 14 Jan Kohoutek, 15 Václav Poledník, 16 Jiří Křížek, 17 týž, 18 Josef Beneda, 19 Petr Koláčný, 20 Václav Kopecký, 21 Matěj Tichý, 22 Karel Knížek, 23 Anna Pospíšilová, 24 Václav Knížek, 25 obec Týnecká, 26 Jan Knížek, 27 Jan Kučera, 28 Václav Pospíšil, 29 Matěj Vinař, 30 obec Týnecká, 31 Josef Šedivý, 32 Dorota Koláčná, 33 Jan Kučera, 34 Matěj Růžička, 35 Jan Koláčný, 36 Václav Rob, 37 Jan Marek, 38 Matěj Rosa, 39 Matěj Novák, 40 Jan Hanuš, 41 Václav Textor, 42 Karel Dobrovolný, 43 Václav Pospíšil, 44 týž, 45 Jan Koláčný, 46 Jan Koláčný, 47 Jan Jeřábek, 48 Jan Špecinger, 49 Jiří Semelka, 50 Josef Holub, 51 Karel Wirt, 52 Matěj Wirt, 53 Josef Příborský, 54 Josef Doležal, 55 Matěj Zámiš, 56 Jan Beneda, 57 František Zámiš, 58 Jan Svoboda, 59 Karel Wailich, 60 Václav Hromádka, 61 Matěj Valenta, 62 Karel Kůrka, 63 Karel Veverka, 64 Jiří Smidrkal, kaple M. Boží, 65 Václav Doležal, 66 Karel Špecinger, 67 Matěj Cihlář, 68 Jan Šolta, 69 Josef Valenta, 70 Josef Kůrka, 71 Rudolf Pospíšil, 72 Karel Krátký, 73 Rudolf Turovský, 74 Josef Marek, 75 František Marek, 76 František Valenta, kostel farní, 77 Jan Pokorný, 78 Václav Maršálek, 79 Jan Svoboda, 80 Václav Rob, 81 Marie Holubova, 82 Jan Valenta, 83 škola, 84 fara, 85 Mikuláš Vulterin, 86 Matěj Svoboda, 87 Jan Bulíček, 88 Václav Veselka, 89 Matěj Mann, 90 dědicové Lokovští, 91 Jan Dvořák, 92 Jan Tichý, 93 Alžběta Vinařka, 94 Jan Vinař, 95 Jan Krátký, 96 týž, 97 Jan Košťál, 98 Jakub Heš, 99 týž, 100 Karel Krátký, 101 Jan Lamberg, 102 Fr. Knížek, 103 Martin Švec, 104 Jakub Krblich, 105 Jakub Vostradovský, 106 Václav Krátký, 107 týž, 108 Jan Maršálek, 109 František Bílek, 110 Anna Zámišská, 111 Jan Svoboda, 112 týž, 113 Dominik Růžička, 114 Jiří Růžička, 115 Jan Rob, 116 Václav Hubálek, 117 Josef Mencinger, 118 Václav Veselka, 119 Josef Moravec, 120 Václav Bílek, 121 Jan Kůrka, 122 Matěj Krátký, 123 Jan Moravec, 124 Jan Mesinger, 125 Karel Holub, 126 František Svoboda, 127 František Moravec, 128 Matěj Pospíšil, 129 Jan Křičmánek, 130 Karel Lehký, 131 Jan Uksa, 132 Kateřina Kviska, 133 Jan Novotný, 134 Matěj Novák, 135 Karel Krátký, 136 Jan Horer, 137 Jan Klicpera, mlýn, 138 sousedská sladovna, 139 Matěj Koláčný, 140 Dorota Doležalová, 142 František Housa, mlýn, 143 Josef Housa, hospoda Zavadilka, 144 Jan Flégr, 145 František Housa, 146 Václav Tichý, 147 Lidmila Krbliška, 148 Matěj Valenta, 149 Matěj Valenta, 150 Václav Koláčný, 151 Šimon Švencner, 152 Mařena Nedobitá, 153 Jiří Koláčný, 154 Josef Turovský, 155 Karel Špecinger, 156 Josef Černohlávek, 157 Vavřinec Valenta, 158 Josef Uladnický, 159 František Kůrka, 160 Václav Koláčný, 161 František Švencner, 162 Jan Růžička, 163 František Knížek, 164 Josef Kruliš, 165 Václav Kočvara, 166 Matouš Zámiš, 167 Matěj Pavlena, 168 Matěj Koníř, 169 Antonín Tichý, 170 František Housa, 171 Václav Doležal, 172 Josef Malý, 173 Jakub Švencner, 174 Jan Mrštík, 175 Václav Vorel, 176 Jakub Houslík, 177 Václav Lehký, 178 Jan Uxlar, 179 Jan Lehký, 180 Václav Moravec, 181 Matěj Fišer, 182 Jan Šolta, 183 František Kurz, 184 František Jeřábek, 185 Jan Šusterka, 186 Jan Valenta.

Úhrnem drželi tito obyvatelé rolí 896 jiter 669 čtver. sáhů o výnosu obilním pšenice 1178, žita 7015, ječmene 1178 a ovsa 5917 měřic. Luk měli 319 jiter 245 čtver. sáhů, jež dávaly sena 2021 cent, otavy 884 centy. Lesů užívali 955 jiter 505 čtver. sáhů; v nich se porazilo 88 sáhů dříví tvrdého a 653 sáhy dříví měkkého (AZ. Chrud. 1608).

Dne 23. září 1834 vyšel z čísla pop. 44 u Františka Knížka oheň, který 47 stavení ztrávil. Po něm nebylo město dnešní podoby. Na náměstí spatřujeme řadu domů s malebnými štíty barokovými a radní dům z r. 1781. Na radnici uloženy dvě stříbrné pečeti ze 16. a 18. století a privilegia trhů. Archiv městský dílem zničen požáry, dílem rozchvácen. Socha P. Marie uprostřed náměstí postavena r. 1768.

Znak městský: Na modrém štítě spatřuje se řeka mezi lukami a přes ni dřevěný most na třech nosnících, který vede k bráně, nacházející se ve spodku stříbrné, čtverhranné věže s okny, cimbuřím, cihelnou střechou a zlatou makovicí.

Od starodávna spojoval oba břehy labské přívoz. V 16. století zbudobán od pánů z Pernšteina přes Labě dřevěný most, jenž r. 1742 Prusové spálili. Odtud býval opět přes Labe pouhý přívoz a teprve když r. 1845 stavěna železná dráha do Prahy, zbudovala vrchnost v l. 1845-1847 opět most dřevěný, kterýž posud.

Roku 1713 byly v Týnci 783 duše, r. 1790 měl 175 domů, r. 1826 domů 266; v r. 1843 vzrostlo na dům 291 se 2125 obyvateli, r. 1857 bylo v něm domů 330 a obyvatelů 2329.

Vynikající rodáci
Vilém Heš, operní pěvec český, narozen 1860, zemřel 1907 ve Vídni. Navštěvoval nedlouho pěveckou školu Lukesovu, jinak byl samoukem. Od r. 1881 byl basistou Národního divadla v Praze. Při mezinárodní divadelní výstavě r. 1892 upoutal na se pozornost ciziny a přešel r. 1894 k městskému divadlu v Hamburce, od r. 1896 ku dvorní opeře ve Vídni.

Karel Mensinger, spisovatel a vlastenec český, narozen 9. října 1813, zemřel 10. října 1892 v Miláně. Jako bohoslovec seznámil se v Praze s Amerlingem Škodou a jinými pedagogy českými a řídil vychovatelský list Přítel mládeže. R. 1838 vysvěcen byl na kněze a kaplanoval v Nových Dvorech a v Králově Městvi, kdež mimo divadlo ochotnické a knihovnu pro mláděž zřídil z darů zámožnějsích občanů "chudou kasu", z níž poděloval pravidelně chudé almužnou. R: 1844 zvolen byv za kaplana při pěším pluku v Miláně ležícím, odebral se do města za svým povoláním a setrval v něm do smrti své, zakusiv rozmanitých osudův.
V Miláně zřídil pomocí kanovníka Pěšiny českou knihovnu pro vojáky, kteráž čítala přes 300 kusův a pořídil český Popis Milána a jeho okolí (1847) a Tři sta mravných povídek (1847). Rok 1848 stal se mi osudným. Když vypukla v Miláně revoluce a Rakušané odtáhli, Mensinger, nebyv od pluku o odchodu vojska zpraven, zůstal v městě a ošetřoval raněné vojíny, jmenovitě "polskou legii", při čemž seznámil se s básníkem Mickiewiczem. Když Rakušané opět vrthli do Milína, vyzvědač nějaký prozradil, že obcoval s Poláky a Mensingerovi nezbývalo, než aby utekl se zbytkem legie do Piemontu. Byl potom prohlášen za psance a na hlavu jeho vypsána cena 400 dukátův. Mensinger stal se kaplanem legií polské a uherské a když po bitvě u Novary legie rozpuštěny, jmenován profesorem němčiny v Alesandrii a pro žáky své sepsal Slovníček vlašsko-francouzsko-německo-anglický. Potom v l. 1855-1866 kaplanoval v král. pluku piemontském a r. 1867 odebral se do Milána, kdež znovu obíral se literaturou. V politických listech šířil známost o věcech slovanských, zvláště českých, mimo to psal o věcech hospodářských, jmenovitě o včelařství. R. 1871 vydal I. díl zeměpisného slovníku evropského Vocabolario poliglotta di geografia, ostatní rukopis zanechav v Ambrosiánské knihovně v Miláně. Při knihovně této založil evropskou knihovnu, do níž snesl 2500 čísel, 300 map a na 5000 časopisů a spravoval ji přes čtyři desetiletí! R. 1883 vydal Slovník včelařský v jazyku vlašském, českém a německém. Přeložil také do vlaštiny Rukopis Královédvorský a Zeyerův román Ondřej Černyšev (Světozor 1882, str. 358).

Dr. Jaroslav Perner (-1869). Vystudovav vědy přírodní na pražské universitě a za hranicemi, konal vědecké cesty po Německu, Francii, Švédsku, Norsku a Rusku. Jest správcem geologických sbírek Musea král. Českého. Vydal četné práce palaeontologické a geologické o českém siluru a devonu, jakož i o drobném zvířectvu útvaru křídového. Od r. 1900 pokračuje v díle Barrandově Systéme silurien du centre de la Boheme (OSN XIX. 504).

Vypravování lidové
V lidu udržuje se dosud pověst, že z hradu Týneckého vedl kožený most do hradu Kojického.

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele
Farní kostel v Týnci připomíná se již r. 1306. Jeho farář uváděl r. 1354 v Záboři a r. 1355 v Rozsochách. Potom r. 1359 směnil kněz Otto obročí své s Janem z Chotěboře, k čemuž dal souhlas opat Sedlecký. Desátku papežského odváděl plebán r. 1359 69 grošů, r. 1399 však 2 kopy 8 grošů (RDP). R. 1406 po odchodu mistra Jana Moravana přišel Jan ze Světlé a když se vzdal r. 1415, nastoupil Pavel z Vysoké. Kněz Jan jmenuje se opět r. 1416, kdy po něm dosazen Jan z Běchar.

Po válkách husitských byli při kostele kněží pod obojí a potom luteránští. Dne 26. září 1533 obeslán odtud kněz Stigola před konsistoř dolejší, že mluví proti přijímání dítek (JDK I. 81). R. 1569 pořízený pro chrám dva zvony. Větší měl nápis: Tento zwon udelan gest skrze Vondrzěge Kotka zwonarze na Horách Kutnach wobywagic 1569; nápis druhého zněl: Nemesskej obratiti se Ku Pánu Bohu ani odkladeg den ode dne nebo náhle prigde hnew geho a w čas pomsty shladit tele 1569. Dne 5. října 1580 konsistoř podobojí vydala půhon na faráře Beneše Turka, že Jindřicha z Čechořovic na cti urazil (AZ). R. 1593 odešel do Týnce pro nedobré zdraví děkan Kolínský Matěj Jahodka a pobyl tu do r. 1597. Byl ženatý a pro nábožnost a učenost v Kolíně velmi oblíbený (DK I. 190). Když po něm přišel starý farář Vavřinec Ledecký, vzkázali osadní hejtmanu Pardubskému, ž eho nechtějí; neboť má mladou mladici za ženu a ta se vadí se sousedkami; staršího obecního Bohatého na faře uprala, manželku řezníka, staršího a kostelníka předního z fary vystrčila, zbivši ji. Dne 1. května 1597 žádali starší a konšelé městečka arcibiskupa Zbyňka o potvrzení Matěje Levínského, děkana města Hory Tábor, za faráře do Týnce. Kněz Vavřinec se bránil odchodu a prosil o přímluvu děkana Pardubského, poněvadž poznává, že si chtějí Tejnečtí kalvína zvoliti. Starší, rychtář i všechna obec obrátila se zase 13. srpna na hejtmana Pardubského Fridricha z Vildšteina a na Přistoupimi, ukazujíce, že kněz Vavřinec je věkem i na smyslech sešlý a že úřad svůj déle zastávati nemůže. Kněz Vavřinec prosil potom arcibiskupa, aby ho potvrdil za farářa do St. Kolína nebo do Bučic, že v Týnci zůstati nemůže (ŽC 645, AZ). Roku 1602 byl v Týnci farářem kněz Matěj a od sv. Jiří odešel do Žiželic. Potom žádal 4. prosince hejtman Pardubský arcibiskupa, aby do Týnce ustanovil Václava Pražského, toho času faráře na Křečhoři.

V l. 1612 a 1616 uvádí se kněz Jan Musil (Musyolus), který provdal dceru Juditu za Petra Jaroměřského s věnem 15 kop grošů, r. 1617 kněz Šebestrian a téhož roku Anna, vdova po knězi Jiřím, r. 1622, 1. října opět Šebestian Fabian Novopražský. Dne 2. ledna 1624 nařídil arcibiskup Arnošt z Harrachu arciděkanu Hradeckému, aby faráře Týneckého uvedl na uprázdněnou faru Bydžovskou a zakázal mu pod pokutou "pálené víno a konkubinu" (AZ). R. 1625 se jmenuje Petr Pastorek, syn nebožtíka kněze Václava od Tří bratří.

R. 1612 ulit třetí zvon kostelní. Byl na něm erb městečka a nápis: Chwaltež Pána na cymbalych dobře činice chwalte ho na cymbalych k utesseny -- Vsseliky duch chwal hospodyna 1612.

Příjmy faráře týneckého r. 1615 obsahovaly 48 korců 3 věrtele žita, 40 kor. ovsa, 2 věr. soli a piva hořkého 1 sud. Reformace katolická nedoléhala příliš přísně na Týnecké, proto utíkali do městečka sousedé z Kolína, kteří se nechtěli obrátiti. R. 1626 píše do Týnce rada kolínská, aby jim tu místa nedávali (DK II. 100). Později kněží katolických u kostela nebylo a přišluhoval při něm děkan Kolínský. Teprve r. 1654 uvádí se Jan František Snurovius, křižovník s těmito příjmy: žita 47 korců, ovsa 40 korců, platu nájemného z rybníčka Mezihoří a z jezera pod Čejovicemi 1 kopu 48 gr., piva hořkého sud, soli 2 věrtele. Dne 22. března 1657 ujal se fary P. Hatěj Hynek Sesius; týž dosvědčoval r. 1669. že Zach Kresl z Kvaltenberku, hejtman Pardubský, jemu příjmů neztenčoval (PA IX. 847, M VII. 48, AZ). R. 1677 vypisuje se inventář kostelní takto: Kalichy stříbrné 2, monstrance stříbrné, ciboř rovněž, křtitelnice stříbrné, zvony 4. K faře patřil Týnec s 323 dušemi, Krakovany s 80 a Lžovice se 44. Jako filiální kostely se uvádí Lipec s kaplí velmi spustlou, s kalichem a 3 zvony, kamž patřily Lipec s 58 dušemi, Božče 50 a půl Lhoty Uhlířské se 43.

Po tom čase připojena k Týnci farnost Konárovická, Kladrubská a Zdechovická, jež všechny spravovány duchovními zdejšími až do r. 1705. Obnovená matrika farní jmenuje farářem po knězi Matěji Ignátu Sesiovi Jana Fr. Pohana a Jos. Jiřího Petricia (do r. 1703). Potom nastoupil Jiří Kohout 1703-13, Karel Ig. Velinský 1713-47, za něhož zřízeno kaplanství, dále Václav Flor. Herites 1747-61, Jan Materna 1761-62, Jan Kroužek 1762-1772, bratří Václav Vojt. Herites 1772-78 a Antonín Herites 1778-1786, Antonín Šafařík, zemřelý chorelou 1832, Jos. Paukert 1832-60, po něm administroval J. Řezníček 1861, načež jmenován farářem Karel Patočka 1861-1887; za něho r. 1861 přifařena osada Jelen do Konárovic a r. 1873 Selmice do Kladrub. Po administraci J. Vobořila ustanoven r. 1887 farářem Karel Krátký, jemuž fara Týnecká povýšena 24. srpna 1899 na děkanství. Děkan K. Krátký zemřel r. 1902 a nástupcem jeho stal se P. Václav Zörnig.

R. 1708 ukradeno z chrámu 6 kalichů, 5 paten a monstrance. Sedmého dne objevena krádež u žida Kleprlíka, jenž dal náhradu peněžitou.

Schátralý chrám farní na jaře r. 1780 zbořen a dne 24. dubna téhož roku položeny základy k chrámu dnešnímu. Již roku příštího ozdobil jej Jos. Kramolin, vymalovav na klenbě Narození, Kázání a Oslavu sv. Jana Křtitele, po stranách postavy světců, ozdoby a pletence květinové. Do nového kostela darovány varhany z kláštera Sedleckého a probošt téhož kláštera Ferdinand Hausa, rodák zdejší, dva obrazy, posud chrám ozdobující, totiž Umírajícího sv. Josefa a sv. Annu. S kostelem zbudována r. 1781 nová fara. Veliký požár, který zachvátil město r. 1834, spustošil i chrám. Při ohni zničeny malby Kramolinovy a staré zvony pěkného souzvuku, dva z r. 1569 a třetí z r. 1612. Kostel r. 1836 obnoven, načež chrámu pořízen r. 1839 na hlavní oltář obraz Stětí sv. Jana Křtitele od Václava Markovského a r. 1840 ulil patero nových zvonů (Salvator, Jan, Maria, Josef, Anna) znovař Karel Paul v Hradci Králové.

R. 1905 opraven chrám do podoby dnešní. Je to jednoduchá budova se zaoblenými rohy s průčelní věží a polokruhovitým kněžištěm a čtvercovou sakristií za ním. Zevně jsou stěny hladké, rozčleněné prostými lisenami bez patek a bez hlavic. Uvnitř je loď klenuta dvěma plackami oválovitými, jež oddělují pasy, spočívající na nástěnných polopilířích. Po bocích jest po dvou širokých oknech, v kněžišti jsou dvě. Kůr spočívá na dvou pilířích s hlavicemi jonskými. Čtyřhranná věž ze zní chrámových nevystupuje.

Uvnitř chrámu spatřuje se při straně severní nejprv oltář s obrazem Scheiwlovým (Sv. Dominik před P. Marií), za ním druhý s Umírajícím sv. Josefem. Za hlavním oltářem visí vzpomenutý obraz Stětí sv. Jana Kř. od Markovského a po stranách na zdi vymalovány podoby ss. Cyrilla a Methoděje od Scheiwla. Před kněžištěm stojí křtitelnice cínová, silně ohněm poškozená. Spočívá na třech nohách, nahoře z bradatých mužských hlav vyrůstajících. Na kotlu jest poprsí P. Marie a kolem hořejšího kraje nápis: leta p. 1630, 2. dne miesyce unora slyta krztitelnice tato ke cti chw.. . vita sspaczka toho czasu pana prymato. a p. mikolasse przezyny kostelnika ... tynice nad labem za 2 ctihodneho ...
Při straně jižní oltář s obrazem sv. Anny. Pod kruchtou tři lavice dobrého díla barokového, z nichž jedna bývalého cechu tesařského a zpovědnice slušného tvaru. Kazatelna, hlavní oltář a barevná okna pocházejí z r. 1895.
Před kostelem vztýčena socha sv. Jana Křtitele z r. 1767.

Při severní straně kostelní spatřujeme vchod do hrobky, pod kněžištěm umístěné, zakryté náhrobkem mramorovým velmi dobré práce. Uprostřeed viděti erbovní štít, v němž po šikmém břevnu běží nahoru kůň a pod břevnem spočívá skalnatý vrch, obtočený větvemi vavřínovými. Nad ním v tabulce nápis:

Náhrobek patří Aug. z Millernu, správci hřebčince v Kladrubech, jenž r. 1666 do hrobky pochován. Do téže hrobky pohřben r. 1806 generál Melas a později choť jeho, rozená Loge z Netky, jak hlásá kamenná deska, zasazená ve zdi chrámové.

Mezi klenoty kostelními nalézá se monstrance sluncová z druhé polovice 18. století, dosti hrubě ozdobená a dva kalichy velmi dobré práce z téže doby.

Hřbitovní kostel P. Marie Sedmibolestné postaven byl r. 1786, když upravován hřbitov. Dříve bývala tu kaplička P. Marie, r. 1724 zbudovaná. Kamenná stavba tato je bez umělecké ceny (MS. 99).

Děkanství Týnecké obsahuje obce: kojice, Labské Chrčice, Uhl. Lhotu, Krakovany, Božce, Lipec, Bělušice a Lžovice.*). Katolíků jest v něm 4705, evangelíků 536, židů 36. Podací kostelní patří dru. Richardu Drachsemu, sv. pánu z Wartinbergu (Kr. farní).

<Škola/b>
V popisu far panství Pardubského z r. 1677 nalézáme nejstarší zprávu o škole v Týnci. Praví se v ní, že škola s kantorem při kostele jest, mládež nedbalá (PA IX. 847). R. 1713 docházely do Týnce děti z Kojic, z Chrčic, z Lipce, ze Selmic, z Krakovan, ze Lžovic a z Božec. Učitel dostával od obce jako spoluvarhaník 12 zl. a na míste posnopného a koled sud piva, z vesnic dávali posnopné. Dohromady měl peněz 12 zl. 30 kr., obilí ssutého 4 str. 3 věr. 3 čtvrtce. O budově školní v této době nevíme ničeho (AZ).