Zpět VinařiceProti Týnci n. Labem tísní se na úpatí Železných Hor při levém břehu labském neveliká osada Vinařice (215 m). K obci patří samota „V Bernadově“. Vinařice mají (1890) 35 domů se 252 obyvateli Čechy (136 na 1 km2). Mužů jest 125, žen 127; svobod. 69 m., 66 ž.; ženatých m. 51, vdan. ž. 52; ovdovělých 5 m., 9 ž.; katol. 168, evang. aug. 13, helv. 71; čísti a psáti znalo 98 m., 104 ž.; neznali 27 – 24 m., 23 – 22 ž.; v stáří do 16 let bylo 51 m., 51 ž., produktiv. 61 m., 63 ž.; přes 60 let 13 m., 13 ž. Katastr. rozloha zabírá 1.86 km2. Rolí 153 ha 16 a 91 m2, luk 1 ha 97 a 53 m2, zahrad 6 ha 93 a 48 m2, pastvin 7 ha 68 a 09 m2, lesů 8 ha 96 a 50 m2, zastavené pl. 2 ha 01 a 4 m2, skal a písčin 73 a 56 m2, cest atd. 4 ha 46 a 07 m2. Obci náleží 11 ha 71 a 44 m2, c.k. státní dráze 2 ha 23 a 92 m2. Vinařice jsou místní a katastr. obcí, přifařeny jsou do Záboře a přiškoleny do Týnce n. L. Stanice železniční (zastávka) jest v místě, jinak v Týnci, poštovní a telegrafní v Týnci n. Labem. Názvy tratí: Paměti Vinařice, jako nejbližší osady, patřívaly od počátku 14. století klášteru Sedleckému a při rozchvácení jeho statků zapsány byly r. 1436 Vaňkovi z Miletínka, od něhož přešly ke zboží Pardubskému. (Čti také Kojice.) Bývala to vždy osada neveliká, jak svědčí urbář Pernšteinský z počátku 16. století. Úrok z ní peněžitý platil se na groše české, mimo to osadníci robotovali a odváděli slepice. Uvádějí se: Jan Pícha (před ním Tůma Kozák) držící lán role, klučeninu a louku u Chrčic, Bartoň (Jan Prokopů) 8 prutů. Mikeš rychtář (Jan Mikšů) 2 lány. Havel (Štěpánek) 11 prutů. Jíra Kostečko (Jan Troskař) 9 prutů. Z přívozu platívali žito, chléb, sýr a vejce, ale nové vrchnosti dávali jednou v roce při sv. Jiří po 3 groších 2 den. O sv. Jiří a Havle úročili 3 kopami 17 gr. 1 den., roboty ženné mívali 19 dní a odváděli 19 slepic. Z přívozu při sv. Jiří platili 19 gr. 3 den. Kromě toho drželi ve vsi některá pole ode dvora Kojického, a to: Pícha čtvrt, Mikeš rychtář čtvrt, 4 jitra bez 2 provazců a 7 jiter louky v Polabí u Jetelných uší. (A.Č. XVII., 441.) Po válce třicetileté měla osada jen 6 osedlých, a to:
Při visitaci r. 1722 jmenují se:
Mimo to byli ve vsi podruzi, kteří chovali po krávě: Jan Plch, Jan Sedlák, Vavřinec Černý, Matěj Vytlačil, Václav Kučera (krávy neměl), Matouš Vaníček, Václav Procházka a Jan Holub (AZ. Čásl.) Po vydání robotního patentu polepšily se poměry poddanské, když pozemky císařské dány osadníkům. R. 1781 podepsali za Vinařice kontrakt aboliční konšelé Josef Zámiš a Jiří Jukl. (Záp. řed. K. Rosůlka). R. 1790 bylo ve Vinařicích 21 číslo, do r. 1843 vzrostla osada na 37 domů se 219 osadníky. |