Zpět

Zibohlavy

Ves Zibohlavy leží při potoce Pekelském s hodinou cesty do Kolína k jihozápadu jsouc dílem v údolíčku, dílem na výšině nad ním rozložena. Malebný jest pohled na ves od strany jižní (277m).

Zibohlavy čítají 36 domů se 245 obyvateli Čechy (86 na 1 km2). Mužů 120, žen 125; ve stáří do 16 let 32 m., 43 ž., produktivních 76 m. 72ž., přes 60 let 12 m. 10 ž.; svobodných 75 m. 10 ž., ženatých a vdaných 39m. 38 ž., ovdovělých 6 m. 14 ž.; katol. 245; čísti a psáti znali 104 m. 102 ž., jen čísti 2 m. 0 ž., neznalých 14 – 10 m. 23-18 ž.
Podle zaměstnání jsou: 1 kovář, 1 krejčí, 17 zedníků, 1 obuvník, 2 hostinští, 18 rolníkům 20 domkařů a ostatní tovární a zemědělský lid dělný.

Katastr Zibohlav jest 283 km2. Rolí 252 ha 93 a 63 m2, luk 10 ha 27 a 09 m2, zahrad 2 ha a 85 a 07 m2, pastvin 7 ha 74 a 08 m2, zastav. 2 ha 41 a 27 m2, neplod. 1 a 19 m2, skalin, cest atd. 7 ha 25 a 97 m2. Obci patří 18 ha 35 a 15 m2, záduší 12 ha 24 a 68 m2, ostatek jednotlivcům. Půda pozemků jest hluboká úrodná hlinovatka.
R. 1897 chovalo se: 34 koní, 190 kusů hov. dob., 1 ovce, 23 kozy, 21 úl.

Poštovní, telegrafní a železniční stanice jest v Kolíně.
Stává tu sbor dobrovolných hasičův.
Zibohlavy jsou místní a katastrální obcí, přifařeny a přiškoleny jsou do Lošan. R. 1899 platilo se daní 2165 zl., obecních přirážek 25%.

Názvy tratí:
Role: V neckách, Ú lípek, Za silnicí, Pod kapličkou, Na zádušním, Na kopečkách, V radlici, U křížovek, Na homoli, Na stráni, Na fěrtoušku, Na dvojích honech, V pateráku, Za humny, Na Královce zadní a přední, Na Bechyňce, Na padesáti.
Luka: Za rybníkem

Paměti

Zibohlavy (zibati = kolébati) posměšným názvem svým ukazují, že patří k osadám slovanským mladšího založení. Na poli jednom k Radovesnicům vyorán kamenný mlat.

Ve 14. století byl tu dvůr s poplužím, který náležel s Radovesici ke statkům arcibiskupství Pražského (DPr. III. 35.). Když po r. 1421 Husité zmocnili se statků duchovních na Kolínsku, dostaly se Zibohlavy v jiné ruce. R. 1482 jmenuje se Matějek ze Zibohlav, bratr hejtmana táborského Ondřeje Keřského. (AKI. IV. 13.) Po válkách husitských zapsal císař Sigmund ves Zibohlavy 18. listopadu 1436 s jinými ještě dědinami Bedřichovi ze Strážnice ke Kolínu. (AČ. VI. 204.) Když král Jiří ujal se panství Kolínského, pustil Zibohlavy s Kutlíři před r. 1470 na dluh 600 kop. č. Horníkům. Ti zastavili třetinu platu ze vsi, totiž 13 kop 90 gr. (na Nesvačilovi 6 1 kopy, na Havlovi 5 kop) Prokopu Alderovi z Lošan. Jakubovi, sedláři z Hory Kutné a Matěji Loudalovi z Čáslavě ve 200 kopách č. (AZ.) Od r. 1470 držela Kutná Hora ves Zibohlavy nepřetržitě až do r. 1848. Byly jí sice r. 1624 zabaveny, ale po roce opět vráceny jsou. R. 1666 připojili je Horníci k panství svému Lošanskému, zřídivše tu zároveň panský dvůr.

Velké popluží v Zibohlavech držel r. 1495 zeman Sigmund Kasalický z Kaštic, potom Jindřich Charvát, Horník, s manželkou Johannou, po nichž připadlo dceři jejich Lidmile. S touto nabyl ho v l. 1569-84 Václav Kasalický z Kaštic a po něm Mandalena Šatná z Olivetu, poslední jeho manželka, kteráž r.1605 prodala jej za 1025 kop gr. čes. Václavu Francovi z Libic, spoluradnímu na Horách Kutných. Při prodeji tomto přidány jsou svršky: vozy dva s žebřinami, pluh jeden dvoje brány hřeby nabity; stůl jeden, almara velká, v kuchyni hrnec, v kamnách měděnec, šestero sviňského dobytka, husy dvě, kachny dvě, čtyři slepice a pátý kohout, potom žlab nový v stodole. R. 1614 prodal Franc tento dvůr Albrechtu Dobranovskému z Dobranova za 1100 kop. čes. Tento Převzal mimo role a stavení též obilí všecko, co se toho roku jak od žita, pšenice, ječmene, ovsa jednoho každého do několika kop mandele a hrachu pěkného naklidilo a z toho nic než toliko od žita a pšenice k ozimnímu setí vymláceno. Item 6 koní dobrých a sedmý valach s kšíry, všelikým jiným nádobím, dobytka rohatého 24 kusy, sviňského 43 kusy, obojího toho pěkného, ovec a skopův dobrých tři kopy 47 a k tomu husy, slepice a kuřata; item všelijaké hospodářské potřeby, vozy, brány, pluhy, za kteréž zvláště zaplatil 575 kop českých.

Dne 16. máje 1616 pustil Albrecht Dobranovský statek zibohlavský synu svému Jindřichovi, zakoupiv sobě ves Černé Bláto (u Uhl. Janovic). Komisí konfiskační odsouzen byl r. 1623 třetího dílu jmění, načež v březnu toho roku v Zibohlavech zemřel a v kostele Kbelském pochován. Syn Jindřich hospodařil dále na dvoře sděděném a r. 1639 zamluvil si Žofii Třídvorskou z Otína. Páni šeptmistři koupili potom r. 1653 statek jeho válkou spleněný a rodina Dobranovských mizí odtud v nepaměti. (PA. X., PK. 18, PD. II. 225.).

V 15. století poddaní zibohlavští platili úrok dílem do špitálu, dílem k obci a vedle toho vzdělávali role děkanovy; za to k jiným robotám nuceni nebyli. (PK. 6.).

Dne 8. ledna 1572 odkázal Václav Svadba z Tuchotic obci města Kutné Hory 240 kop. gr. na ten účel, aby z úroků chudině sukna byla kupována. Šeptmistři zakoupili za tu sumu plat roční na dvou gruntech v Zibohlavech a to po 5 kopách gr. u Matěje Kouřimského a u Vaňka Líce. (AZ.).

R. 1624 vyhořela ves i s kostelem. Tehdy byly tu 4 dvory kmetcí a mlýnec. Za války třicetileté zle spustošili Zibohlavy Sasové (r. 1634) a Švédové (r. 1639). Při popisu obyvatelů z r. 1654 nalezeni pouze dva usedlí:

* Sedlák Hurt jmenuje se již r. 1491, potom 1520 Vávra Hurt, 1599-1614 Jan Hurt, po něm Václav Hurt

R. 1679 položila se do Mančic, Lošan, Kutlíř a Zibohlav kumpanie kyrysarů pluku Haysterovského hr. Lantyry. V Zibohlavech ubytoval se lejtnant s paní, se 2 pacholky a 10 rejthary a 2 jejich ženami. V noci na 30. srpna neopatrností vojáků vyšel oheň, kterýž do základů spálil panský dvůr a statky Adama Hurta a Pavla Prosílka, tomuto i synek sedmiletý uhořel. Také v Mančicích a Kutlířích ohně vznikly a od domácích jsou omezeny. Vyhořelý panský dvůr obnoven byl potom z peněz, jež Kutná Hora na vodovod připlácela. (Akh.).

Při dvoře panském osívali r. 1683 ozimi 118 korců, jaře 120 korců, úhořilo 126 korcův. Poddaní robotovali (r. 1693) párovým potahem 3 dni týdně a čtvrtý den v čas setí jedním koněm vláčeli. Poněvadž však jak o posvícení tak o svátcích mnoho cizího piva vypili, které horší bylo nežli dědičné vrchnosti, měli potom každé svátky a posvícení jeden po druhém nejméně půl sudu piva bráti a za ně do Lorce (důchodu) peníze nebo obilí odváděti.

R. 1713 držel dvůr Zibohlavských 428 korců 1 věrtel polí dobrých a luk 37 vozů sena. Ve vsi byli osedli Václav Klabzuba (205 kor., sena 4 vozy, otavy 1 vůz) a Jan Hurt (311 kor., s. 4 v., o. 2). Podle Zprávy ostatních z l. 1750 a 1756 bylo v Zibohlavech:

1. Panských pozemků polí 3 1 zrna 112 k. 2 v., 3 zrn 112 k. 2 v., 2 1 zrna 178 k. 1 v., pastev 20 k., zahrady 4 k., luk sena 6 v., otavy 3 v., rybník plodný 4 kopy.
2. Na stálých úrocích platili 3 sedláci špitálu kutnohorskému 26 zl. 50 kr., kapouny a kuřata na rychtu do Lošan odváděli.
3. Na běžných úrocích platili ročně 4 podruzi 2 zl. 2 1 kr., za kapouny do Lošan připláceli.
4. Robotovali: od sv. Jana do sv. Havla po 16 neděl 1 sedlák párem koní 6 dní týdně = 96 dní, po srážce svátků zbylo 80 dní; 2 sedláci párem koní 3 dni téhodně a po srážce svátků zůstávalo jim 88 dní; celkem roboty 368 dní. Od sv. H. do sv. J. jeden sedlák se 3 koňmi 3 dni týdně, ostatní po 2 dnech = 144 dní, dohromady 252 dní. Pěší roboty (bez poklasného) konali od sv. J. do sv. H. 16 neděl po 6 dnech týdně = 192 dní, po srážce svátků zůstalo 160 dní; od sv. H. do sv. J. za 36 týdnů po 3 dnech jednou osobou 216 dní, celkem 376 dní. Ze dvora vycházelo 100 zl. na chování druhého kaplana do Kutné Hory a ke špitálu 16 zl. 57 kr. (P.K.)

R. 1778 zrušen dvůr panský a pozemky jeho rozděleny familiantům. Tak vzrostly Zibohlavy do r. 1785 na 17 čísel, do r. 1843 na 33 čísla se 196 obyvateli.

Kostel sv. Martina

Původní chrám sv. Martina, r. 1873 sbořený, byl stavení slohu románského. Skládal se z obdélníkové lodi, k níž na východě přistupovala polokruhovitá apsida bez oken, na západě nízká síňka. Na straně jižní vcházelo se z apsidy do sakristie. Loď měla trámový strop a na bocích po 2 oknech.

R. 1624 kostel vyhořel, při čemž i zvony se rozlily, jak svědčí kus speklé zvonoviny, kterýž nalezen při bourání chrámu r. 1873 mezi stropem a zdí severní. Kostel byl však záhy obnoven. Jsouť oba nynější zvony slity r. 1627. Menší (prům. 0’66, výška 0’55 m) má na horním okraji pěkný lem z postav zvířecích , pod nímž se vine akantus. Na jižní straně nalézá se zdařilá podoba Ukřižovaného, na straně protější nápisy:

Letha 1627 Slit geft tento zwon ke = czti a chwale bozi
do wsy Zibohlaw k za = lozieni kostela So. Martina toho
czasu = kostelnik Pawel Weydielek – starosti a peczi geho.
- Vdielan jeft ode mne Balta = zara Hoffmana Zwonarze
= M. (ěsta) N. (ového) M. (ěsta) P. (rahy) w Slowanech.

Větší zvon měl týž nápis; puknuv, byl r. 1837 přelit.

Obnovený chrám byl r. 1639 Švédy vyloupen. Potomní chudobu jeho dokazuje soupis nářadí kostelního z r. 1680, kterýž uvádí: 2 zvony, kámen oltářní, 2 cínové svícny, 2 ubrusy a 3 korouhve. (Matr. far. v Loš. nejst.).

Sešlý chrám sv. Martina byl r. 1771 péčí faráře Nebovidského Jana Augusta Gregora opraven a r. 1824 věží opatřen. Přičiněním faráře Josefa Poláka potom kostel r. 1873 sbořen, nynější nákladem 16.000 zl. zbudován a r. 1875 slavně požehnán. Současně hřbitova kolem kostela se nalézající, na němž až do r. 1808 i mrtvá těla z Pašinky pochovávána, byl o 40 ‘ rozšířen a zdí ohrazen.

Nový chrám vystavěn jest zase slohem románským a na vnitřní jeho výzdobu užito motivů z kostela sv. Jakubě u Kutné Hory.

Při kostele Zibohlavském bývala bohatě nadaná fara, držíc kolem 26 – 27 kop záhonův. Prvním farářem jmenuje se kněz Božetěch, kterýž 8. května 1359 směnil s knězem Velislavem. Týž 4. února 1365 přesídlil do Robouz a na jeho místo přišel kněz Pavel, kterýž 11. října 1378 zaměnil s knězem Šimonem z Osojnic. Dále držel faru 1382 kněz Ludvík, jenž některá pole farská vyměnil za luka a pole vladyk Ctibora a Jana ze Kbele, později uvádí se kněz Hašek, a 16. března 1386 kněz Jan z Křešína, kterýž 22. listopadu 1442 směnil s knězem Duchkem ze Kbele. (LC.) R. 1367 platila fara tato 36 gr. pap. desátku. Ve válkách husitských zašla. (RDP.)

R. 1503 postoupil král Vladislav desátek a užitky fary zibohlavské, kteréž poddaní tehdy sobě ponechávali, Matěji Cvokovi z Vlkanova. Týž po roce stěžoval si, že jemu sedláci užitků vydati nechtějí, poněvadž je k dobru kostela obrátili; proto král Horníkům opětně přikázal, aby Cvokovi k penězům pomohli. Později kněží kutnohorští v Zibohlavech přisluhovali a tak po některém čase k tomu přišlo, že pozemky farní na lepší vydržování děkana, kaplanův a škol kutnohorských byly propůjčeny. Poddaní z Lošan a ze Zibohlav je vzdělávali. Když děkan pozemků farních se vzdal, dostával 225 kop gr. a při tom žita 20 korců, pšenice 6 korců, ječmene a ovsa po 2 korcích.

Potom (1531) nařídil Ferdinand I., aby v Zibohlavech usazen byl Jan Láhvička z Rybňan, smělý přívrženec novot luteránských; ale sotva se tu usadil. Od řečeného roku pobýval v Kolíně i v Kutné Hoře popouzeje proti kněžím podobojí a r. 1541 byl již děkanem v Nymburce. Neustávala však snaha, aby v Zibohlavech fara byla obnovena. R. 1573 vystavěna proto nová farní budova nákladem 55 kop 19 gr. 6 1 denárův. Není však zpráv, že by tu kněz byl usazen. Budova staré fary zachovala se dosud v čís. 6.

Po obnovení náboženství katolického dojížděli sem opět arciděkanové Kutnohorští. R. 1623 arciděkan Matouš Apian z Milesu vyžadoval od obce nejen dvůr zádušní v Zibohlavech ale i plat 225 kop gr. Obec však ochránila se proti nemírným požadavkům jeho. Později vznikly však o farní pozemky nové rozepře mezi arciděkany a obcí města Kutné Hory, kteréž 26. listopadu r. 1676 urovnány. Pozemky připadly obci, avšak z užitku dvora placeno na vydržování druhého kaplana v Hoře Kutné 100 zl., na koření 3 zl., žita ječmene a ovsa po 5 korcích, piva bílého 6 sudů a dříví 6 sáhův. (AKh, AZ.).

Mezi děkany Kutnohorskými a osadníky zibohlavskými nebývalo bez rozstrkův. Tak r. 1666 stěžovali si šepmistrům a pánům radním Jakub Hurt a Jan Vejdělek, kterak pan děkan na kázání mluvil o sedlácích zibohlavských, že mu 1 1 kopy otepí slámy ze stodoly vybrali, dále seno, plevy, koryta, prkna, hřebíky a váté žito v plevách, tak prý již od 5-6 let činíce. Řečení poddaní hájili se, že všechny ty věci na faře se nalézají, jen váté žito prý dali prasatům sirotčím. (AKh.).

Od r. 1680 posluhovali v Zibohlavech kněží ze Solopisk, potom z Nebovid a z Kolína (viz Lošany); od r. 1774 patří Zibohlavy k Lošanům. (Viz L. str. 31.)