Držitelé selských gruntů ve vsi Strachoňovicích od konce 16. do konce 18. stoletíStejně jako Černíč, i Strachoňovice spadaly pod radkovskou rychtu. Historie majitelů místních gruntů je tedy zachycena ve stejné pozemkové knize, jako je tomu u Černíče - v pozemkové knize panství Telč č. 8195 (fond C17, MZA Brno). Zápisy začínají zhruba rokem 1580, přičemž u prvních zápisů se jedná o přepis starších záznamů, které se nedochovaly. Celkem zahrnují pozemkové knihy pro Strachoňovice 16 gruntů a 6 chalup. Zajímavé je, že ve Strachoňovicích nedošlo k přečíslování - tudíž ta čísla popisná, která jsou zaznamenána na přelomu 18. a 19. století v pozemkové knize, jsou stále v platnosti. Tak Janouškovský grunt stále nese čp. 12, Besedovský čp. 17 a tak dále. Pokud bylo převzetí toho kterého gruntu v pozemkové knize zapsáno k určitému roku, přiřadila jsem tento rok za jméno hospodáře. Nebylo ale výjimkou, že hospodář nebyl na gruntu zapsán, a to je poté zmíněno v pozemkové knize v roce, kdy další, tentokráte již zapsaný hospodář, přebírá grunt do svého držení. V takovém případě je v tabulce uvedeno "před rokem xxxx" nebo "do roku xxxx". To je uvedeno i v případě, že grunt do doby předání držela vdova po předchozím majiteli, pokud je tato v pozemkové knize uvedena.
Číslo popisné 1Koubovský grunt, později známý také jako grunt rodiny Teplých, byl pololánovým gruntem. Jeho cena byla v roce 1616 stanovena na 300 kop (což je u půllánového gruntu poměrně velká částka), v roce 1650 ale už jen na 170 kop, protože se jednalo o velmi zpustlou usedlost. Od roku 1665 byla usedlost v držení rodiny Teplých - jejich potomci, byť s jiným příjmením, sídlí zřejmě na usedlosti dodnes.
Číslo popisné 2Bláhovský čtvrtlánový grunt nese číslo popisné 2 - nacházel se blízko příjezdu do vsi od Radkova, kde číslování začínalo. Ačkoli se jednalo jen o čtvrtlánový grunt, jeho cena byla vyšší než u řady půllánových - 200 kop. I když se zde nevystřídalo příliš mnoho hospodářů, přece nezůstával statek v držení jedné rodiny dlouhou dobu. Jan Dvořák je sice v pozemkové knize uváděn jako strejček Matěje Bláhy (ten se nebyl schopný o grunt postarat a dluhy se mu hromadily), ale to mohlo znamenat jak strýce, tak i rodinného přítele, který přijal grunt, aby se nedostal do cizích rukou.
Číslo popisné 6Půllánový grunt, známý pod názvem Ličkovský, nesl zpočátku jiné jméno - Krejčovský. Bohužel není v pozemkové knize napsáno, kdy a za jakých okolností se příjmí Střechavec proměnilo v příjmí Lička. Každopádně v lánovém rejstříku je Václav Střechavec už uváděn jako Lička, ačkoli příjmí Střechavec se v pozemkových knihách vyskytuje až do konce 17. století.
Číslo popisné 7Vetyškovský grunt je jeden z mála, který si své jméno podržel od 16. století dodnes (druhým takovým gruntem je čp. 12, Janouškovský grunt, i když i ten je dnes v obci známý spíše jako Trojanovský). Jedná se o celolánový grunt, který je v lánovém rejstříku chybně uveden jako Vojtíškovský. Jeho cena byla stanovena na 200 kop a v průběhu doby se příliš neměnila.
Číslo popisné 8Půllánový grunt rodiny Živných pod číslem popisným 8 měl v roce 1610 cenu 150 kop, ale jeho cena za třicetileté války výrazně spadla - v roce 1630 je prodáván už jen za 50 kop. Jeho historie v 1. polovině 17. století je opravdu pohnutá - došlo k celkem 8 prodejům, přičemž čtyřikrát se na grunt vrátil jeden majitel. Konečně v roce 1642 definitivně zakotvil v rukách jedné rodiny, a to rodiny Živných. Přesto došlo k tomu, že byla správa statku zanedbávána - hlavně po smrti Jana Živného, který převzal grunt v roce 1761. Jeho vdova se znovu provdala, o statek se ale s manželem nestarali a poté sběhli. Statek ujal Janův bratr Jakub a v roce 1782 ho předal svému synovci, Janovu synovi Václavovi.
Číslo popisné 10Maškovský grunt je pololánním gruntem, ke kterému v roce 1580 náležely 2 klisny, jeden vůz a pět krav. Jeho cena se pohybovala na konci 16. století kolem 150 kop (např. v roce 1599 byla cena 136 kop), přičemž každoroční plat byl stanoven na 4 kopy. Po třicetileté válce se jednalo o velmi zpustlý grunt, byl proto v roce 1654 prodán za pouhých 100 kop. Poté se cena ustálila na 102 kopách. Majitelé se zde poměrně dost střídají, navíc není grunt delší dobu v držení jedné rodiny. V lánovém rejstříku jsou uvedeni dva držitelé tohoto gruntu, ale s jiným příjmím - místo Macek je v lánovém rejstříku uvedeno Vacek. Na přelomu 18. a 19. století je grunt v držení rodiny Jankových z Radkova - zajímavé je, že v roce 1797 předává otec František grunt synu Janovi, ten mu ale v roce 1803 grunt vrací, protože se ujal gruntu v Bílkově. Otec obratem předává grunt dalšímu synovi, Václavovi.
Číslo popisné 12Janouškovský grunt je pro mě poměrně důležitý - jedná se totiž o grunt, ze kterého pocházeli moji předci, rodina Janouškových. Ta zde hospodařila až do 19. století, kdy grunt přešel na rodinu Trojanových, taktéž mé předky, protože poslední Janoušek měl deset dcer, ale žádného syna. Jednalo se o celolánový grunt, přičemž cena gruntu se pohybovala - před třicetiletou válkou byla jeho cena 270 kop, v průběhu třicetileté války pak klesla na 250 kop.
Číslo popisné 13Jednalo se o obecní pastoušku, která na svém místě stála dlouho před rokem 1796, kdy je poprvé zaznamenána v pozemkové knize. Tehdy ji od obce odkoupil Jan Kolář za 105 zlatých. Jan ji předal svému synu Janovi za podmínek standardních pro všechny chalupníky - tedy platit roční poplatek a odvádět 26 dní pěší roboty ročně. V roce 1825 ji Jan Kolář prodává Janu Živnému, který mu za to přenechává svou pololánovou usedlost pod číslem popisným 8. Číslo popisné 14Grunt Jíry Bártovýho je daším z řady strachoňovických celolánních statků. Cena je vyšší než u jiných gruntů - 200 kop. Zajímavý je výčet zvířat předávaných v době prvního prodeje statku - čísla jsou podstatně vyšší než u jiných statků: 2 klisny, 3 krávy, 5 jalovic, 8 ovcí, 4 vepři a 20 slepic. Jedná se o jeden z gruntů, které přecházely skoro celou dobu z otce na syna - pouze v jednom případě z otce na dceru, resp. jejího manžela, který ale přijal jméno po statku. Dá se tedy říci, že grunt je po víc jak 200 let v držení jedné a té samé rodiny - a zůstává to tak i po roce 1820, rodina Bártových vlastní tento grunt ještě na počátku 20. století.
Číslo popisné 15Grunt číslo 15 je v pozemkové knize nazván jako Urbanovský podsedek. Podsedek je chalupník usazený na pozemku většího sedláka, většinou v odděleném domě (chalupě). Velká část majitelů se shoduje s majiteli gruntu čp. 26 - Křížovským gruntem.
Číslo popisné 16Nováčkovský grunt byl dalším pololánovým gruntem v obci. V roce 1580 k němu náležely ještě dvě klisny a jeden vůl, přičemž jeho cena byla v roce 1621 150 kop (stejně jako u řady jiných gruntů stejné velikosti). V roce 1721 je to ale už jen 130 kop, protože za třicetileté války grunt zpustl, byl hospodářem i opuštěn, vrátila se na něj ale zase původní rodina. K roku 1688 se ke gruntu váže zajímavá historka - v pozemkové knize je uvedeno, že Havel Drobil, majitel gruntu, dal se z ponouknutí své manželky na vojnu, a proto grunt prodal. Zajímalo by mě, co jeho manželku vedlo k tomu, aby ho přemluvila k odchodu na vojnu.
Číslo popisné 17Pololánový grunt byl před rokem 1580 v držení Petra Kováře - a jeho jméno též nese grunt v zápisech v pozemkové knize, ačkoli ve vsi je známější jako Besedovský grunt. Nějakou dobu na tomto gruntě žila i rodina Janouškových, příbuzných mých předků - viz Janouškovi v Černíči, když se jeden ze synů přiženil v roce 1808 ke vdově po Matěji Besedovi. Grunt dostal na starost do doby, než bude Matějův syn Karel dospělý a schopný grunt převzít. U gruntu se v době prodeje druhému majiteli nacházel nejen půllán rolí, ale také jedna klisna a jedna kráva. V roce 1604 měl statek cenu 150 kop, přičemž roční splátky byly stanoveny na 3 kopy. Stejnou cenu pak měl grunt i v následujících prodejích.
Číslo popisné 18Hospodáři se na tomto gruntě, zvaném Kolářovský, střídali poměrně často, hlavně v období kolem třicetileté války, kdy se během necelých 50 let vystřídalo na statku devět držitelů. Jednalo se o další z pololánních gruntů, jeho cena byla ale výjimečně nízká - kvůli zpustlosti se dostala až na pouhých 60 kop (jedna kráva v té době stávala 5 kop, pár volů 18 kop a podobně), později se zvedla na 80 kop - na této úrovni již zůstala.
Číslo popisné 20Bláhovská chalupa byla vystavěna v roce 1748 na obecním pozemku se svolením vrchnosti Jiříkem Kadlecem. V roce 1756 ji Jiřík prodává Tomášovi Bláhovi. Po jeho smrti ji v roce 1787 získává jeho syn František Bláha a po něm v roce 1824 Martin Bláha. Číslo popisné 22Celolánový grunt zvaný Chalupovský najdeme dnes pod číslem 22. Jeho cena byla 265 kop, tedy vyšší, než v případě jiných stejně velkých gruntů.
Číslo popisné 24Celolánní, tzv. Koukalovský grunt, se nachází v gruntovnici jako třetí. Jednalo se o grunt v ceně 180 kop, což je cena o něco nižší než u jiných celolánových gruntů. Poměrně dlouho se držel grunt v jedné rodině - od roku 1580 až do roku 1748, i když jednou přešel z tchána na zetě, nikoli z otce na syna.
Číslo popisné 25Celolánní Mikšovský grunt se vyznačuje poměrně velkou stabilitou, co se rodiny hospodářů týká. Jak je možné sledovat, od roku 1642 se grunt drží v jedné rodině a ani předtím tam nedocházelo k výraznějším zvratům.
Číslo popisné 26Křížovský grunt se dnes nachází pod číslem popisným 26. Jednalo se o celolánový grunt (podle lánového rejstříku s 16 kusy polí). V zápisech je možné vidět i to, že docházelo k výměnám hospodářů na statku v rámci obce - v roce 1809 přichází na tento grunt Bartoloměj Mikeš z čp. 25 a nahrazuje předchozího hospodáře Pavla Kříže. Bohužel není zmíněno, kam odchází Pavel Kříž.
Číslo popisné 27Toto číslo popisné vystavěl v roce 1782 František Fojt. Stejně jako další chalupníci i na něj se vztahovaly obecní platby a povinnosti, mimo jiné pěší robota. Když František zemřel, zůstal po něm pouze 11letý syn Vojtěch - proto se vdova rozhodla prodat chalupu nastávajícímu zeti Josefu Šánovi z Černíče. Protože ale Josef Šána brzy zemřel a zůstal po něm jen tříletý syn, ujal chalupu Jan Mikeš, a to v roce 1816. Ten chalupu předal jako věno své sestře Anežce a jejímu manželovi Františku Jamborovi, vojákovi. Číslo popisné 28V roce 1782 se Šimon Janoušek osamostatnil od rodného gruntu čp. 12 a rozhodl se postavit si chalupu na obecním pozemku. Za to měl každoročně vyplnit 26 dní pěší roboty. Chalupa byla v držení rodiny Janouškových ještě před nedávnou dobou. Číslo popisné 29Chalupa Ondřeje Teplého byla vystavěna tzv. na zeleném drnu v roce 1788. Nacházela se za obecní pazdernou a byla Ondřeji připsána jako vlastní a dědičná. Po jeho smrti zůstala v chalupě vdova Anežka, ke které se přiženil František Koutný. Ten měl chalupu držet do vzrůstu nevlastní dcery Mariany - to splnil, přičemž Mariana mu chalupu prodala poté, co se vdala. Číslo popisné 30Stavba chalupy Jana Kříže pod číslem popisným 30 byla povolena v roce 1813. Chalupa byla vystavěna na obecním pozemku a za to se Jan Kříž zavázal plnit obecní závazky - mimo jiné odvést ročně 26 dní pěší roboty. |