Nadpis


Zpět

Mrákotín

Převzato z Vlastivědy moravské (díky Nimovi).

Městys při silnici z Telče k Hradci, 6 km od okresního města vzdálený, 556 m nad mořem, rozložený na mírném úbočí a v kotlince kopcovatiny, chráněné k severu a severozápadu nejvyšší vypnulinou kraje zdejšího Vrchem (724 m), Nekolovem (767 m) a Javořicí (835 m); odvozuje své jméno od osobního jména Mrákota.

Tvoří s osadou "Dobrá Voda" obec politickou a katastrální o 148 topogr. číslech (bez Dobré Vody). Samoty "Hamry" (č. 82, 104 a 109), "Na Pasekách" a "U Nekolova" (cihelny č. 142 a 143). Čísla 28 a 66 scházejí. Obyvatelů (bez Dobré Vody) napočteno 981, r. 1870 v 85 dom. 734.

Pozemky měří 1360 ha, z čehož na pole 401, na louky 134, zahrady 4, pastviny 121, lesy 623, rybníky 62 ha připadá. Trati polní a lesní slují: Dolní zahrádka a Horní (katast. Nekolovka) u Hradu, Mrzatce, Nekolov, u Dolního lesa, Jasanka, Kovářská, Rokle (Žlab), Paseka, Pitkov, Březina, u Zlatých studýnek, Láze, Mezicesty, Záhoří, za Horou, u Kostelíka, Jistevník, na Losích, Příčky, Noskova paseka, Díleček, na Vrchách, Kuchyňky, v Zahradách, Kopecká. Jména rybníků: Horní a Dolní Mrzatec, Řibřid, Pilátecký, Hamr.

Mimo rolníky (21) jest tu 5 kamenických mistrů, 7 obchodníků, 3 obuvníci, 2 krejčí a mimo to mlynáři, truhláři, řezníci, kováři, vodokovář, bednář, tesař, sedlář, výrobce sodovky, vývozce másla a vajec, také 3 hostince a 2 cihelny.

Prostřed "městečka" v tvar trojúhelníka stavěného, stojí radnice a několik čísel; nad městečkem vypíná se kostel. Oddělené za potokem jsou domy "Hora". V obci jest kostel, fara, škola čtyrtřídní s pobočkou, škola pokračovací pro kameníky (od r. 1907), pošta (od r. 1869), telegrafní úřad (od r. 1901), stanoviště c.k. četnictva (od r. 1906), záložna Raiffeisenka (od r. 1901), sbor hasický (od r. 1893). Dělnická beseda "Palacký" založena r. 1886. Svaz kamenodělníků je od r. 1907.

Privilejí ze dne 7. října č. 1684 uděleno Mrákotínu císařem Leopoldem I. na přímluvu hraběte Jana Jáchyma Slavaty právo na 2 jarmarky (v den Božího vstoupení - den před tím výroční trh - a v den sv. Václava. Císař František II. pozměnil r. 1793 den prvého trhu na pátek po sv. Filipu a Jakubu a přidal dva nové jarmarky s trhy dobytčími v předcházející dny: o masopustní úterek, o sv. Anně.

Farní chrám sv. Jiljí zbudovaný r. 1806 v místech kostelíka starého, gotického (z toho se zachovaly kružby v oknech, klenbové žebroví vybíhající v konsolky a lidské hlavy, sanktuarium a sedilla ve zdi boční kaple, jež jest bývalým presbytářem), má 3 oltáře. Jelikož ke starému presbytáři přistavěna nová stavba napříč, směřuje nyní hlavní osa stavby k severu.

Nápis na největším zvonu na věži praví, že kostel s větší částí osady kolem r. 1748 byl zničen požárem. Měl tenkráte věž dřevěnou. Druhá byla o samotě, snad ve zdi hřbitovní. Hřbitov jest nyní opodál obce; jest tu kaple sv. Františka Seraf. z r. 1841, z odkazu Frant. Křížka zbudovaná.

O faře, jejíž patronem byl majitel hradu Roštýna, zmiňují se zápisy ponejprv k r. 1398. Ze jmen farářů připomíná se pouze k r. 1583 Jakub Šetulius a r. 1597 Matěj Počátecký. V těch časech užívali faráři práva svobodného posledního pořízení, daného Zachariášem z Hradce r. 1569; bylo jim za to 4 kopy ročně kostelu odváděti. Od r. 1601 patřila i Studená k farnosti zdejší (do r. 1716).

Ze správců duchovních po r. 1640 buďtež jmenováni: Tomáš Beránek (Agnellus) - tento zhotoviti dal k památce + matce své votivní obraz r. 1649, kterýž dosud ve faře se nachází; Jakub Hodek, mistr svob. umění a bakalář bohosloví, + 1676; Martin Kamerle, rodák z Telče, + 1712; Jiří Žižka, tolikéž Telčan; Jan Magaus, o nemž náhrobek v Telči z r. 1814 praví, že "r. 1807 obzvláštním přičiněním kostel farní v Mrákotíně z gruntu vystavěl". Alfréd Vaňátko + 1904, nyní Josef Irovský.

Patronátní právo v 17. století kolejí jesuitskou v Hradci a později v Telči vykonávané po zrušení řádu přešlo na Studijní matici. Nyní přifařeny jsou do Mrákotína osady: Dobrá Voda, Částkovice, Lhotka, Praskolesy, Borovná, Řásná, Sumrakov a Světlá. Zajímavo jest, že za stara (16. století) všichni osadníci obce Částkovice úročili faráři Mrákotínskému.

Že v Mrákotíně jako staré farní osadě i učitel býval, jest jisto. Prvou o něm zprávu podává visitační kniha děkanství Teleckého r. 1672. Tenkrát učil jen několik chlapců a dostával pouze od sedláků snopy obilné.

R. 1722 byl rektorem Martin Kukačka, zeť Bíny z Praskoles. po úoravě Josefínské známe učitele Martina Zourka (r. 1788), Jana Aug. Czoka (Čoka) r. 1794 - 1829, velmi pilného a na tehdejší doby vzdělaného muže (opisoval sobě stati z české kroniky, postil a j. knih starých, zveršoval po česku dle latinské předlohy "Rhytmi patriotici" r. 1806 "Píseň vlastenskou o pamětihodnostech města Telče"). R. 1822 napočteno 225 dětí (z těch chodilo 177) a ve škole opakovací 103 (z těch 94 chodících). Po něm učitelovali: Josef Kment (do r. 1867), za něhož vystavěna r. 1857 škola o dvou třídách (dřívější stará dřevěná budova z r. 1803 měla jen jednu učírnu) - vydával jediný v okrsku školním r. 1851 vysvědčení na českém tištěném formuláři; Jan Fojt (do r. 1893), za něhož škola stala se trojtřídní a r. 1889 zcela novou budovou byla opatřena a také industr. vyučování zavedeno. Za Františka Šimka (do r. 1910) rozšířena škola na čtyřtřídní a zřízena i pobočka. Nyní jest nadučitelem Jan Šivr.
Osady přiškolené: Částkovice, Dobrá Voda, Lhotka a Praskolesy.

Mrákotín ponejprv r. 1385 v deskách zemských po latinsku "Mracotin" psaný, patřil ke zboží hradu Šternberka a s tímto připojen v letech 1410tých k panství Telči navždy.

K rychtě Mrákotínské slušelo od stara: městečko Mrákotín s dědinami: Praskolesy, Světlou, Řásnou, Lhotkou. Mrákotínští obtíženi byli r. 1580 nejen úrokem (poměrně málo platili, po 4-6 gr., nejvíce mlynář 8 gr., všeho úroku na 12 kop), než i "rolními penězi" o sv. Martině splatnými (4 kopy). Dávali oves (34 měr), slepice (2 kopy 17), vajec 6 kop 15 a což nejvíce: roboty "ženní" měli 36 dní (každý 1-2 dni). Zvlášť platili z panských jiter, z luk "v Mrzatči", z rybníka Rysovce, rolí Hamerských. Tři usedlí neplatili "pánu", nýbrž "knězi". Jiní čtyři úročili "pánu i knězi". Bylo pak těch farářských povinností: 1 kopa 10 gr., ovsa 8 měr, kuřat 51, vajec 40, orné roboty 2 1/4dny a 1 1/2den, ženné roboty 4 dní. Dva domkaři tehdy "na obci ustavěli" a platili malý úrok 4 denáry pánu a 3 denáry obci. Mlynáři dva: Jan Menšík, druhý Tomeš. Tento byl povinen řezati 4 kopy prken pro pána.

Jména se vyskytují: Nosek, Janeš, Sedláček, Hronek, Hamerník, Peterka, Hlávka, Petřík, Šálek, Vaněk, Sládek, Brychta, Šidlák, Hanzl, Sluka, Kokeš, Kolář, Zejda, Bláha, Krejčů. -- Tehdy krčmu anebo "rathaus" na obci vystavěli; obec sama za šenkýře, kterého měli najatí, zaručila značný úrok 1 kopu ročně.
Všech usedlých bylo tenkráte 38. Obec byla povinna opravovati most u rybníka Řibřida. Po válce třicetileté bylo tu r. 1656 usedlých 44, pustý 1 grunt.

Starého původu byl zdejší cech tkalcovský, který měl povinnost dávati pánu 50 slepic. R. 1568 dal Zachariáš z Hradce řemeslu kovářskému, bednářskému, kolářskému, zámečnickému, tkalcovskému, ševcovskému, krejčovskému, mlynářskému a mísařskému společný cech, "aby v tom cechu byly zachovány podle obyčeje a řádu, jakž v Telči zachovávají."

V 17. století mluví se o cechu tomto pouze jako o "tkalcovském"; patrně bylo tu více mistrů tohoto řemesla. Tenkráte jeden řezník odváděl 10 liber točeného loje na zámek; šenkýř z každého vyšenkovaného sudu platil obci zvlášť 6 kr. R. 1770 osamotil se cech krejčů (jich razítko je s německým opisem). Třeba živilo se tu od těch dob vždy dosti příslušníků některého z poctivých řemesel, přece nezmohlo se žádné tou měrou jako kamenictví, kteřéž učinilo na sklonku 19. století Mrákotín známým v celém kraji. Několikráte bylo městečko postiženo zhoubnými požáry. O takovém z let 1740tých již zmínka se stala. R. 1852 shořelo 28 čísel. Strašný byl požár, který na Boží hod velikonoční 6. dubna r. 1890 k večeru vypukl a ve třech hodinách 46 domů s hospodářskými staveními v popel obrátil i také 1 život lidský zahubil.

Od r. 1768 pečetili Mrákotínští pečetí, na níž ve štítě na příč rozdvojeném spatřuje se dole pětilistá růže, nahoře trojúhelník Lichtenštejnský nad parohy Podstatských. Štít, nad nímž je hraběcí koruna, drží 2 vztyčení gryfové.

Za stara byla v okolí řada dědin, jež v 15. věku zpustly. Tam, kde nyní jsou "Hamry", býval Rysov na potůčku Rysovci. Mlýn v těchto místech dosud "Rejžák" slove (rýžování?). Zaniklou ves Mrzatec hledati sluší poblíž rybníků toho jména (Mrzatců). Ještě e. 1818 tu byly znatelny bývalé studně. Polohu Ingramova (snad blíž Částkovic) a Vojkova (směrem k Borovné) lze jen dohadovati. Dolde-li k uskutečnění projektu dráhy z Hradce Strmilovem, Mrákotínem, Telčí k Želetavě a Jaroměřicům, nastane městysi jistě nová doba zdaru a rozkvětu.

Mrákotín - převzato ze stránek www.telc-etc.cz

Městečko Mrákotín se rozkládá v malebném koutě Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce 556 m, 7 km od Telče na silnici vedoucí z Brna do Jindřichova Hradce a Českých Budějovic. Obec má 936 obyvatel, katastrální území o rozloze 1872 ha zasahuje až na vrchol Javořice.

Přestože první písemná zmínka o Mrákotíně pochází teprve z roku 1385, předpokládá se, že ves vznikla již ve 12. Století. Původně náležela k hradu Štamberku, který byl ve druhé polovině 14. Století zeměpanským majetkem, později k panství telčskému. Nelze doložit, kdy byl Mrákotín povýšen na městečko, avšak na nejstarší dochované pečeti z roku 1569 je již jako městečko uváděn. Jednoznačný doklad představuje až privilegium císaře Leopolda I. Z roku 1684, jímž uděluje městečku Mrákotín právo dvou výročních trhů. Předlohou k dnes používanému znaku se stala novější pečeť z roku 1768: v horním červeném poli je bílé paroží se stříbrným klínem uprostřed, v dolní části je zlatá růže v modrém poli. Paroží je typickým symbolem rodu Podstatských z Lichtensteina, pětilistá růže upomíná na pány z Hradce.

Rozkvětu městečka lze děkovat rozšíření kamenictví a těžbě výborné mrákotínské žuly používané zejména ve stavebnictví, při stavbách reprezentačních budov a k zhotovování náhrobků. Proslul zejména monolit z mrákotínské žuly, umístěný na nádvoří Pražského hradu (110 tun těžký, 15,60 metrů dlouhý, 195 cm široký obelisk). O mistrovství starých kameníků svědčí i dvě kamenné kašny z 18. Století, postavené na náměstí. Těžba žuly je spolu se zemědělstvím typickým odvětvím pro oblast Mrákotínska a poskytuje značné procento pracovních příležitostí místnímu obyvatelstvu.

Krajinu kolem Mrákotína tvoří pestré společenství polí, lesů, luk a rybníků, které díky mnoha vyhlídkovým místům zanechají v každém návštěvníkovi nezapomenutelné dojmy. Ubytovací a restaurační služby lze využívat po celý rok. V zimním období je nabídka rekreačních možností obohacena provozem lyžařského vleku.

znak

Žulová ves - ze stránek Regionalistu

Mrákotín byl založen pravděpodobně na samém konci 12. století. První písemná zmínka v zemských deskách je datována rokem 1385. Tehdy byla "villa Mracotin" zbožím blízkého hradu Šternberka, patřícího pánům z Hradce. Hrad se později změnil ve zříceninu, avšak ves Mrákotín vzkvétala. Na počátku 15. století byla již střediskem okolních vsí. Měla rathaus, krčmu a roku 1536 se už připomíná jako městečko. Z archivních pramenů víme, že zde byla provozována řada řemesel - kovářské, bednářské, kolářské, zámečnické, tkalcovské, ševcovské, krejčovské, mlynářské a mísařské. V blízkém okolí se dolovalo stříbro. Největší slávu však přinesli městečku ve II. polovině 19. století kameníci.

Kameničtí mistři František Foit, Leopold Vyhlídal, František Neužil, Vojtěch Přibyl a Jan Šeda započali s výrobou kolem roku 1863. Nejprve to byly dodávky žulových schodů, pomníků, balkonů, kuželek a oken různých slohů. Žula se začala brousit a leštit. Nejprve byly zpracovávány "bludné kameny", kterých bylo všude plno. Práce přibývalo a dodávky putovaly nejen po celém Rakousku, ale i do Polska a Ruska. Výrobky zdejších kameníků najdeme ve Vídni, Budapešti, Praze, Brně, ve Třebíči i Jihlavě. V roce 1884 se zde dokonce uvažovalo se zřízením kamenické školy pro mistry. Záměr se však pro nedostatek finančních prostředků nerealisoval a tak museli mrákotínští kameníci jezdit do školy v Hořicích. Prvním absolventem byl Ferdinand Foit.

Slavné mrákotínské lomy byly poprvé otevřeny v roce 1898. Žula zde byla barevnější, tvrdší a lepší. Prvním výrobkem bylo 40 dlažebních kostek o hranách 6 cm, které po obroušení byly odzkoušeny na vídeňské technice. Žula byla tehdy hodnocena jako nejlepší a nejzpůsobilejší v celém mocnářství. Však se také na veřejné budovy zdejší žula přímo předepisovala - "Mrakotiner Granit". První velikou zakázkou byly prvky na budovu chudobince ve Vídni.

Není divu, že před první světovou válkou zde pracovalo více jak 300 dělníků. Hned po válce se však z největšího Foitova lomu stala akciová společnost "Mrákotínské kamenolomy a stavební podniky v Mrákotíně" a později ze tří malých lomů rodiny Vyhlídalových další tzv. rodinná společnost "Spojené žulové závody". Posledním velkým kamenickým podnikem byl lom Richarda Dvořáka.

Dostáváme se tak až do roku 1923, kdy byl ve zdejším lomu zhotoven první žulový monolit pro Pražský Hrad. Štěstí však tehdy nestálo při kamenících a došlo k jeho přelomení. Následovalo urychlené zhotovení druhého monolitu v roce 1924. I ten byl původně delší a měřil celých 18 metrů. Při zvedání se však ulomila špička a tak na Hrad putoval roku 1925 monolit dlouhý 15,68 metrů, se spodní základnou 195 x 195 cm a horní 132 x 232 cm. Jeho celková váha činila 1146,5 metrických centů a byl tedy o plných 230 centů těžší, než první nešťastný monolit. Jeho převoz se uskutečnil pod patronací Ministerstva veřejných prací a pod dohledem dvou odborníků ing. Adolfa Janouška a ing. Ladislava Klementa.

Vztyčení obelisku na Hradním Nádvoří bylo myšlenkou stavebního architekta Plečnika a mělo se stát chloubou naší technické vyspělosti v nově se rodící Československé republice.

Cestu monolitu sledoval s napětím celý národ. Architekt W. Weinzettl ubezpečoval tehdy všechny o pečlivém naplánování celého převozu a o vysoké kvalitě monolitu, který prý je bez sebemenších trhlin a je naprosto jednolitý. Měl pravdu. Dobré dílo se podařilo a stojí dodnes. Je pýchou mrákotínských kameníků a symbolem naší státnosti.