Rod Pěnička

Pěničkovi jsou třešťským, a mrákotínským kovářským rodem - zatím nejstarším známým předkem je Pavel (Paulus) Pěnička, jehož jméno znám ze zápisu sňatku jeho syna Václava s Dorotou (resp. Annou) Fialovou z Čenkova. Podle dvou zápisů sňatků vím, že pocházel z Třeště a měl alespoň dva syny - Václava a Jiřího. O Jiřím zatím mnoho informací, ale pravděpodobně jím pokračuje třešťská větev - Pěničkovi totiž žijí v Třešti dodnes. Oženil se 16. prosince 1783 v Hodicích s Voršilou, dcerou Jiřího Tomana, domkáře v Hodicích.
Pavel zemřel pravděpodobně někdy mezi roky 1781 a 1783 - u jednoho zápisu sňatku je ještě uveden jako žijící, u dalšího už nikoli. Našla jsem sice v matrice úmrtí Pavla Pěničky v roce 1772, možná je to tento Pavel, ale jistá si tím být nemůžu, potřebuju ještě ověření v novějších matrikách.

Václav je můj prapraprapraprapraděd, narodil se asi v padesátých letech 18. století v Třešti a 23. prosince 1781 se v Třešti oženil s Dorotou Fialovou. Dorota je ovšem v pozdějších zápisech uváděna jako Anna. Tam, nebo v Hodicích, kde Václav také působil jako kovář, se jim také zřejmě narodily tři nejstarší děti, dcery Mariana (14.6.1782) a Veronika a syn Tomáš, můj praprapraprapradědeček. Veronika a Tomáš byly nejspíše dvojčata, protože jim oběma bylo v roce 1810 24 let (podle knih oddaných, zápisy viz. níže). Mariana se provdala 12. ledna 1813 v Mrákotíně za Šimona Živého z Mrákotína. Jejich děti jsem zatím v matrikách nenašla, ale snad je to jen otázka času. Veronika se provdala 28.8.1810 v Mrákotíně za Jana Roháčka, tkalcovského mistra z Třeště, kam se společně s ním odstěhovala. Jejich potomky rovněž zatím neznám.

Václav, kovářský mistr, se v roce 1788 usadil v Mrákotíně čp. 50, kde byla obecní kovárna (dnes je na tomto místě restaurace). O pronájmu byla sepsána smlouva, která je zaznamenaná v mrákotínské pozemkové knize - tady máte její znění (jedná se o přímý přepis textu, proto se nedivte chybám). Historie rodu pokračuje zase níže.

Dnes dole psaneho dne a roku staly se mezy k panstwi telečkému patržycie Mrakotinskau obczy z gedne a mezy Waclawem Pieničkau kowaržem z miestečka Tržesstie z druhe strany nasledugicy dobrowolny nenuceni a nezrussitelny domluwy neb kontrakt strann zakupu obecni kowarnie w miestecku Mrakotinie snasledugicim spusobem.

Za gednie: Zaprodawa obec Mrakotinska z wuly milostiweg wrchnosty genž k wistaweni rathausu penize potržebuge tuto obecni kowarnu na časy budaucy a wiečni na Waclawa Pieničku geho diedice a diedicum nadpodniky ze wssim prawem a pržislussenstwym tak gak w ninegssnim stawu gest za sumu domluwenau dwie stiw dwaceti zlatich id est 220 fr. kterež ta penize on Waclaw Pienička sem proti Quittancy Mrakotsky obcy složity a zaplatiti se zawazuge.

Za druhe: Zanechawa obec Mrakotska gemu Waclawowi Pieničkowy tež až do dnesska prži kowarni od wssech pržedkuw užiwagicy obecni grunty k geho užiwani s tau ale wegminkau že takowe krunti totiž u Pilatskiho rybnika 1 kus polle pod 2 miry druhy kus pole kowaržsky gmenugicy pod 2 miry lauki pod nowim ribnikem gak sama w sobie wymnieržena gest budaucni tež obecni zustanau a on kontraktnik powinen bude s takowich užiwagicich kruntu ročnie prži swatim Martinu wani platiti

Za tržeti: On Waclaw Pienička powinen bude žiwot swuj gak slussnie gest wedsti lide ktery k niemu nabitky gegich do prace a k zdrawie dagi wzdy bez falessnosty a utstiwosty posluhowati pržed stawenim swim poslussni biti a se wssema w dobrotie bez wssiho kržiku snasseti. Pakliby

Za čtwrte: On nowy držitel tuto kowarnu skrze staweni a neb negaky spusob do lepssiho stawu pržiwedl, a pržes čas takowau odprodati minil tak sobie obec ta prawo zachowawa prži takoweg gesliby se gi libilo pržedewssima prwnim kupcem biti a takowau kowarnu zase w teg cenie w jaky gi on Pienička zakaupil zase pržigimauti gedine to co by on we staweni zlepssil gemu pržes horni sumu wyplaceno a neb kdiby skrze nedbalost tuto kowarnu spustowal od pržedessleho zakupu odtahnuto bude. Gesliby ale

Za paty: On Waclaw Pienička spisse než by geho synn w ržemesla wicwičen bil zemržiti mniel, tak on moc a prawo obcy udeluge že ona obec by bez ržemeslnika nebyla prozatim až do wegrostu synna geho kowarže dostatečneho gineho na takowu geho kowarnu dorozumnienim jeho manželky wzity muže tym ale spusobem a zawaskem aby takowy kowarž geho manželce a dietem gisty od obce za dobry uznani peniežity nagem ročnie platil a tuto kowarnu w dobrim stawu zachowal taky po wegiti nagemu w takowim zase odwedl ostatnie.

Za sseste a poslednie zawazuge se obec Mrakotska na ninegssy a budaucni časy a ugisstuge že ani pržitomnie ani budaucne žadnau gina kowarna krom tito nini zaprodani ani na obecnim ani na sausedskym kruntie wystawena bity nemuže y taky zadni saused ktery by prži swym kruntie kowarnu budaucy wistawiti minil prawo miti nema.

Wssechno upržimnie a bezessti. Pro lepssy toho duwiernost a gistotu gsau dwa stegni znegici exemplarze wyhotoweni gednu gemu Waclawowy Pieničkowy wydani druhy ale prži Mrakotske obecni kasy zachowani.

Genz se stalla w Mrakotinie dne 15 Juny 1788.

V Mrákotíně se také narodilo dalších šest dětí Václava a Doroty/Anny - Antonín (Anton, 26.5.1790), Františka (Franciska, 19.8.1793), Anna (5.7.1796), Justina (28.1.1799), Vojtěch (4.4.1801) a nejmladší Kateřina, která se narodila 21. května 1804 v Mrákotíně č. 50 (i všechny ostatní děti se narodily v tomto domě). Jejími kmotry byli stejně jako v případě ostatních dětí Johann Přibil a Katharina Basstin, sousedé mrákotínští. Zde je zápis o jejím narození z mrákotínské matriky:

Přepis záznamu: J. 804 Mäy 21/22 Johann Magaus Pfarrer, Haus No. 50, Katharina, weibl. ehelich, Vater Wenzl Pěničzka Schmied, Mutter Anna Fialin, katholisch, Pathen Johann Přibil Nachbar v. Mrakotin, Katharina Basstin Nachbarin v. Mrakotin, hebame: Barbara Kaubin
Překlad: Roku 1804, 21. května narozena, 22. května pokřtěna Janem Magausem, farářem, v domě č. 50, dítě Kateřina, ženského pohlaví, manželského lože, otec Václav Pěnička kovář, matka Anna Fialová, katolického vyznání; kmotři Jan Přibil, soused z Mrákotína, Kateřina Baštová, sousedka z Mrákotína; porodní bába Barbora Koubová.

Z těchto šesti dětí vím zatím pouze o sňatku jedné z nich - Františky, která se 26.11.1811 provdala v Mrákotíně za Františka Misaře (nar. 1782 v Mrákotíně). Kateřina se neprovdala, ale v roce 1828 se stala svobodnou matkou, když se jí 28.7.1828 narodila dcera Rosalie.

Nejstarší Václavův syn Tomáš je můj praprapraprapraděd. Narodil se roku 1786, přesnější datum zatím neznám, předpokládám, že jeho narození najdu v matrice narozených pro Třešť. Tomáš se 9.10.1810 oženil s Rosalií Procházkovou, narozenou v roce 1776 v Černíči. Byl to z mého pohledu risk - Rosalie byla už předtím dvakrát vdaná, poprvé za Johana Poláčka ze Skrýchova, podruhé za Františka Brázdu z Mrákotína.

Záznam o sňatku Tomáše Pěničky a Rosalie Procházkové (první odsodu) a Veroniky Pěničkové s Janem Roháčkem (druhý odspodu).

Přepis:
2. řádek odspodu: 1810, August d. 28 get. Foltanek, Haus No. 78/50 Johann Rohatschek Webermeister von Triesch, katholisch, 29 Jahre, wittwer, Haus No. 50 Veroika ehl. Tochter des Wenzl Pieniczka v. Mrakotin, katholisch, 24 Jahre, unverehlich; Beiständer: Franz Kucbrecht Tuchmacher, Franz Pforster item
Překlad: 28. srpna 1810, oddával Foltánek v domě č. 78/50, ženich Jan Roháček, tkalcovský mistr z Třešti, katolík, 29 let starý, vdovec; nevěsta z č. domu 50, Veronika manželská dcera Václava Pěničky z Mrákotína, katolička, 24 let stará, svobodná; svědci: František Kucbrecht, soukeník, František Forster, soukeník.
1. řádek odspodu: October der 9ten getraut Jakob Beranek Cooperator, Haus No. 50, Thomas Pieniczka Schmied, katholisch, 24 Jahre, unverehlich, Haus No. 26, Rosalia Wittwe nach den + Franz Brazda Ruthhauser, katholisch, 35 Jahre, Wittwe; Beiständer: Johann Koschina Burgermeister, Jakob Kauba Richter
Překlad: 9. října 1810, oddával Jakub Beránek, kooperátor, ženich z domu č. 50 Tomáš Pěnička, kovář, katolík, 24 let starý, svobodný; nevěsta z č. 26 Rosalie vdova po zemřelém Františku Brázdovi (význam slova Ruthhauser jsem zatím nezjistila), katolička, 35 let stará, vdova; svědci: Jan Košina, starosta, Jakub Kouba, rychtář.

Tomáš ještě před sňatkem s Rosalií převzal kovárnu po svém otci, a to v roce 1809. V zápise v mrákotínské pozemkové knize jsou vyjmenováni jeho žijící sourozenci, chybí pouze Mariana a Anna - nevím, proč chybí Mariana, když ta v té době prokazatelně žila, Anna pravděpodobně už nikoli. Škoda, že se jedná o přepsaný záznam, takže tam chybí podpisy - ty jsem ale našla v gruntovnici jen o něco níže.

Wazlaw Peniczka kowarz odewzdawa swau w miestie Mrakotinie pod Nrem. 50 ležiczy od Obcze dle przedessliho kupu zakaupenau kowarnu bezzewsseho kowarzskiho nadoby swemu wlastnimu sinowy Tomassowy w czenie osum set regestris to gest za ..... 800 fr. za wlastny a diediczny na wssechny budauczy czasy s timto podotknutim, ze on przistupujiczy zawazan bude.

Za Iny swegm sestrimatum a sicze

Weronicze ...... Triesch .......... 100 fr. Antoninowy ..... Soldat ........... 100 fr. Frantisscze .... Mrakot. .......... 100 fr. Justinie ....... Brunn (?) ........ 100 fr. Wogtiechowy .... Soldat ........... 100 fr. Katerzinie ..... Mrakotin ......... 100 fr. a sweg materzi Anie tez ........... 100 fr.
wiplatiti, a gesstie bratrowy Wogtiechowy na rzemeslo pomoczty, poniewadz ale zde genom 700 fr. wiplatiet ma, tak to osmy sto ostawa gemu za podil.

Za IIhy. Otczowy a matcze do obauch smrty tu horey sedniczku a slussnau zdrawu dawaty na miste obiczegny wegminky, a funus wiprawity gako taky teplo zaopatrzity

Za IIIty ostatnie a gemu Tomassowy Peniczkowy wsechno to gak w prwnim kupu od 15.ho czerwna roku 788 podotknuto gest, od mrakotsky obcze k uziwany ostawa i ze wssema prawmy, naproty czemu ale on taky zawazan gest, negenom wssechny zemieknižeczy a wrchnostensky od czasu k czasu zniegyczy danie a powinnosty wikonawaty, ale taky kazdeg Rok k Mrakotsky Obczy a sicze pržy Swatim Martinu s tiech užiwagiczich kruntu a kowarny 30 kop 30 kr. auroku bez wsseho upominany platity, w kterim dustogenstwy se gemu tato kowarna za wlastny a diedicžny pržipisuge.

Genž se stalo w Telcžy dne 17ho Unora 1809

Jména:
Johann Kossina, burgermeister
Tomass Pieniczka
Wenzl Pieniczka, otecz odstupugiczy¨

Protože děti měly povinnost se postarat o své rodiče, bylo možné se již v předchozích zápisech z pozemkových knih, docházelo občas k úpravám této povinnosti. Tak se pozměnila i pravidla určená dvěma předchozími smlouvami, protože se Tomáš a jeho otec Václav dohodli, že místo stravy a ošacení poskytne Tomáš rodičům peněžité odstupné a navíc svému otci dovolí jednu hodinu denně pracovat. Tato dohoda byla zanesena i do pozemkové knihy - a právě tam se objevily i podpisy Tomáše a Václava. Text dohody i podpisy obou zúčastněných:

Tomáš se tedy v roce 1810 oženil s Rosalií, která byla asi o 10 let starší než on. Co zatím vím, měl s ní tři děti - dcery Annu a Marianu a syna Josefa. Anna se narodila 14.7.1811 a 17.8.1843 se vdala za Emanuela Prestla, kováře v Mrákotíně. Měli spolu alespoň 4 děti, samé dcery - Anežku (29.3.1844), Marianu (24.1.1846) a dvojčata Magdalenu a Annu (21.7.1849). O Marianě zatím mnoho nevím, narodila se 21.9.1816, zda se vdala, netuším.
Tomáš zemřel před rokem 1854, přesnější datum jsem zatím nezjistila.

Syn Josef se 9. srpna 1842 oženil v Mrákotíně s Marianou Netoličkovou, dcerou Tomáše Netoličky a Mariany Jamborové narozenou 10.9.1820 v Mrákotíně. Záznam o jejich sňatku jsem našla teprve nedávno, tady je jeho kopie:

Na mrákotínském hřbitově je hrob rodu Pěničkových. A když jsem tam na jaře 2005 byla, hořela na hrobě svíčka. Takže se o ten hrob musí někdo starat. A díky jedné moc hodné paní jsem to zjistila, rodinu jsem zkontaktovala a dočkala jsem se obrovského překvapení - rodokmen Pěničků je již zpracovaný, pracoval na něm pan Pěnička, který v současnosti žije ve Švédsku. Jeho kopii mám nyní k dispozici, což mě moc moc potěšilo. A díky panu Pěničkovi z Prahy sem můžu také umístit přehled mrákotínských kovářů - Pěničků. Viz. níže.

Posloupnost Pěničků - kovářů v Mrákotíně

Tyto údaje mi poslal pan Kremlička z Prahy poté, co jsem jeho sestře zaslala dopis se žádostí o informace o rodině Pěničkových. Jedná se o mrákotínské kováře, kteří sídlili v obecní kovárně čp. 50. V současnosti již kovárna nefunguje, na jejím místě je restaurace - ale kovárna musela být zachována, stejně jako nápis nade dveřmi WP No. 50 1792. Vzhledem k tomu, že se v do Mrákotína chystám, určitě tento nápis vyfotím.

Václava Pěničku, jakožto prvního mrákotínského kováře, jsem doplnila já - ten byl totiž opravdu prvním Pěničkou - kovářem v Mrákotíně.

Rod Pěničků

Posloupnost Pěničků - kovářů v Mrákotíně