Lánový rejstřík panství Telč
| (Horní) Bolíkov Částkovice Čenkov Černíč Domašín nové Doupě Dubenky Dvorce I Dvorce II Dyjice Dyjička Holešice Horní Myslová Horní Pole Hostětice Chvaličov Jihlávka Jilem nové Jindřichovice Kadolec Kaliště Klatovec Kostelní Myslová Krahulčí Lexrutz? Lhotka Lovětín Markvartice Meziříčko Mrákotín Mysliboř Myslůvka Nevcehle Nová Ves Olešná Olší Ořechová |
Pavlov Peč Pěčín Praskoles Prostřední Vydří Prostý Rácov Radkov Růžená Řásná Řídelov nové Sedlejov Slaviboř Slavonice Strachoňovice Stranná Studená Studnice Sumrakov nové Světlá Šach Šašovice Štítky/Horky Telč Třeštice nové Urbanov Vanov Vanůvek Veče? Velká Lhota Vilímeč Volevčice Zadní Vydří Zvolenovice Žatec nové Želetava |
Podtrženy odkazem jsou ty obce, které již mám zpracované. Další v seznamu jsou ty, které se v budoucnu chystám zpracovat. Některé obce (označeny kurzívou) najdete na stránkách Rodopisné revue, kde vycházela série článků věnovaných obcím v LR Telč, které jsou dnes v okrese Jindřichův Hradec.
Lánový (nebo také lánský) rejstřík je moravský soupis poddaných a poddanských usedlostí a pozemků, z nichž se platila berně nebo kontribuce. Byl sepsán ve dvou provedeních - první lánová vizitace proběhla letech 1656-1657 a kvůli nepřesnostem v ní obsažených byla nahrazena druhou lánovou vizitací. Ta probíhala na Moravě vletech 1669-1679, přičemž nahrazovala první, nepřesnou a velmi kritizovanou vizitaci.
Důvodem sestavení vizitací byla snaha o co nejpřesnější zmapování skutečného stavu půdy, aby bylo možné efektivněji určit daňové zatížení obyvatelstva. Výsledkem druhého mapování gruntů a jejich výnosu byl soupis poddaných, respektive držitelů poddanských usedlostí a pozemků, z nichž se platila berně nebo kontribuce. Lánový rejstřík pro panství Telč je uložen v Moravském zemském archivu ve fondu D1 pod značkou 319a.
Lánový rejstřík je veden v tehdejším úředním jazyce, tj. v němčině. Sedláci jsou zde rozřazeni podle rozlohy polí – podle tzv. berního lánu. Berní lán byl určen počtem měřic a kategorií (třídou - Classe) půdy. V případě půdy první kategorie (půda, do které se seje pšenice) to bylo 100 měřic osevu, druhé kategorie (půda, do které se seje oves) to bylo 125 měřic, v případě půdy třetí kategorie (půda, do které se seje žito) to bylo 150 měřic. Dále zde najdeme údaje týkající se osévání půdy. Jedná se o údaj, na kolik kusů orné půdy sedlák seje, tj. na kolika místech má pole. Osev se uvádí ve starých rakouských plošných mírách – Metz a Achtel, tedy měřice, která činila 0,19 hektaru, a achtl, který se odvozoval od měřice – už z jeho názvu vyplývá, že se jednalo o jednu osminu měřice.
Tabulka v lánovém rejstříku uvádějící jednotlivé sedláky v jednotlivých vesnicích má vždy ustálenou podobu - první jsou uváděni největší sedláci - tj. ti, kteří drží největší rozlohu orné půdy. V každém řádku je pak jako první vždy uveden sedlák sedící na gruntě v době sepsání lánového rejstříku, jako druhý je uveden sedlák "před" (vor) - v době sepsání první lánové vizitace. Jsou zde uvedeni jak sedláci držící půdu, tak domkaři bez půdy, a také opuštěné nebo pusté grunty (oedung - nové nebo staré). Jména i další údaje ponechávám tak, jak jsou uvedena v lánovém rejstříku.
Vzhledem ke znalostem, které máme o obydlenosti obcí v raném novověku, je možné odvodit přibližný počet obyvatel na každé usedlosti. Oproti starším pracím dochází k podstatnému snížení odhadovaného počtu obyvatel na jedné usedlosti. Na základě propočtů výnosnosti statku byl počet obyvatel na usedlosti průběžně upravován, nejnověji je brán jako odpovídající počet čtyř až sedmi obyvatel na jednu usedlost. Tak tedy v případě vsi, ve které bylo 15 usedlostí, se dá předpokládat, že se počet jejích obyvatel pohyboval mezi 60 a 105 obyvateli (jako např. v případě obce Strachoňovice).